#Article 1: Benedikt XVI. (123 words)


Benedikt XVI. (łaćonsce Benedictus PP. XVI), z byrgarskim mjenom Josef Alois Ratzinger (* 16. apryla 1927 w Marktl am Inn), běše wot 19. apryla 2005 do 28. februara 2013 bamž a z tym nawoda romsko-katolskeje cyrkwje a Watikana. Wón bě hakle třeći bamž w cyrkwinskich stawiznach, kiž wotstupi.

Wón wuzwoli so 19. apryla 2005 wot 115 wobdźělenych kardinalow w štwórtym wólbnym kole po jenož 26 hodźin trajacej konklawje za naslědnika Jana Pawoła II..

Wón wobsedźi němske a watikanske staćanstwo.

Do swojeho wuzwolenja na bamža bě Benedikt XVI. dekan kardinalskeho kolegija a prefekt kongregacije za wučbu wěry. Płaćeše jako jedyn z najwuznamnišich kardinalow a wopisowaše so husto jako teologiska a cyrkwinopolitiska prawa ruka bamža Jana Pawoła II.

W zjawnosći płaći Benedikt XVI. jako konserwatiwny.




#Article 2: Budyšin (1064 words)


 ( Bautzen,  Budyšyn,  Budziszyn,  Budyšín) je wulke wokrjesne město we wuchodnej Sakskej. Město leži při Sprjewi a je wokrjesne sydło wokrjesa ze samsnym mjenom.

Budyšin ma něhdźe 40.000 wobydlerjow, z čimž je zdobom najwjetše město wokrjesa, druhe najwjetše w Hornjej Łužicy a na dźewjatym městnje w Sakskej. Něhdyša stolica Hornjeje Łužicy płaći jako kulturelne srjedźišćo Serbow a leži w serbskim sydlenskim rumje.

Prěni raz naspomni so město w lěće 1002 w chronice biskopa Thietmara z Mjezyborja jako civitas Budusin. Dla połoženja při wikowanskej dróze Via regia, kotraž wjedźeše wot Lipska do Šleskeje, měješe město w srjedźowěku wulku wažnosć. Do juha wjedźeše tak mjenowana Čěska šćežka přez Łužiske hory do Prahi. W lěće 1018 podpisa so tu „Budyski měr“ mjezy Němcami a Polakami. 1231 jewi so w dokumentach prěni raz měšćanske prawo, 1250 dósta město prawo swobodneje komuny. W lěće 1346 wutwori so Zwjazk šesćiměstow, ke kotremuž słušachu nimo Budyšina tež Zhorjelc, Kamjenc, Lubań, Lubij a Žitawa. 1391 dóstachu Budyšenjo prawo, měšćansku radu swobodnje wolić.

W lětomaj 1400 a 1408 dóńdźe k zběžkomaj rjemjeslnikow. Mjez 1429 a 1431 so město wospjet njewuspěšnje wot Husitow woblěhowaše. 1524 załoži so w Budyšinje w běhu reformacije ewangelska cyrkej. Tachantska cyrkej je z tutoho časa simultana a wužiwa so wot katolskich křesćanow runje tak kaž wot ewangelskich. W třicećilětnej wójnje (1618–1648) so město wospjet wot wšelakich wójskow wobsadźi a zniči. Wulkej měšćanskej wohenjej běštej 1620 resp. 1634. Wot 1635 słuša dotal čěskej krónje přisłušny Budyšin – a z nim cyła Hornja Łužica – do Sakskeje.

Tež spočatk 18. lětstotka dóńdźe k wjetšim wohenjam, a to 1707 a 1720. Stawiznisce poměrnje sławna je Bitwa pola Budyšina (1813). Zjednoćene wójska wojowachu tu přećiwo napoleonskim wojakam. Tutón historiski podawk rysuje tež Jan Radyserb-Wjela w swojej wobšěrnej powědce Bitwa pola Budyšina. 1815 so zwjazk šesćiměstow rozpušći. 1846 wotewri so železniska čara mjez Drježdźanami a Budyšinom, kotruž twarjachu tež Serbja – mjez nimi ludowy basnik Pětr Młónk – sobu.
Hač do lěta 1868 rěkaše město hamtsce Budissin, hakle potom dósta dźensniše němske pomjenowanje Bautzen. 1872 nasta tu prěnja šulska hwězdarnja w Němskej. Mjezy 1888 a 1891 twarješe so cyrkej Marje a Marty („Čerwjena cyrkej“), mjezy 1897 a 1904 Serbski dom při Lawskich hrjebjach, kotryž so pak w poslednich wójnskich dnjow lěta 1945 zniči. 1902 dósta Budyšin wot sakskeho krala Jurja tak mjenowane Rietschelowe swisle, kotrež připrawichu so na wuchodnych swislach měšćanskeho dźiwadła.

Mjez 1945 a 1950 wužiwaja wobsadnicy jastwo Budyšin I jako interněrowanske lěhwo. Je dopokazane, zo přisadźi tu w tutym času 2714 ludźi swoje žiwjenje. Mjez 1956 a 1989 přesłyšuje Stasi ludźi w jastwje Budyšin II, kotrež je dźensa jako Wopomnišćo Budyšin wopytowarjam wotewrjene.

Mjez 1966 a 1989 přewjedźe so w Budyšinje sydom festiwalow serbskeje kultury. 1969 potorhny so stare měšćanske dźiwadło z Ričelowymi swislemi. Tež wrota při Bohatej wěži so spotorhaja. W lětach 1973 do 1975 nastawa nowa sydlenska štwórć Dr. Salvador Allende z něhdźe 1500 bydlenjemi. 1974 nastanje spjaty jězor, kotrehož woda tři něhdyše wsy pokryje. 1975 natwari so nowe Němsko-Serbske ludowe dźiwadło. Mjez 1977 a 1987 nastawa štwórć Strowotna studnja z něhdźe 5900 bydlenjemi.

W lětach po přewróće ponowja so wulki dźěl twarskeje substancy stareho města, štož bazuje do dalokeje měry tež na Wustawkowym wobzamknjenju k saněrowanju stareho města z lěta 1992. Wot 1994 stej tež něhdyšej wsy Delnja Kina a Sćijecy měšćanskej dźělej Budyšina. Wot 1995 wjedźe město titul wulke wokrjesne město. 1999 stanje so tež Mały Wjelkow dźěl Budyšina.

W lěće 2002 woswjeći město 1000. róčnicu prěnjeho naspomnjenja.

Budyšin ma pjećadwaceći měšćanskich dźělow, z kotrychž słušeja šěsć do jadroweho města, mjeztym zo su 19 zagmejnowane wjeski.

Hłowny zapis: Měšćanske dźěle Budyšina – ze statistiskimi podaćemi
Hlej tež: Lisćina budyskich dróhow

Dźensa ma Budyšin 42.199 wobydlerjow, z toho je 20.159 muskich (48 %) a 22.040 žónskich (52 %). Něhdźe 2.190 ludźi ma pódlanske bydlenje w stolicy Hornjeje Łužicy.

Přez Budyšin wjedu zwjazkowa awtodróha A4 a zwjazkowej dróze B6 (z Bremena do Zhorjelca) a B96 (ze Žitawy do Sassnitza). Zwjazkowa dróha B156, kotraž spočina w Ranje, kónči we wuchodnym dźělu Budyšina.

Budyšin je něhdyše železniske křižowanišćo, dźensa pak běži přez njón jenož hišće čara z Drježdźan do Zhorjelca z direktnymi ćahami do Drježdźan, Zhorjelca a Wrócławja. Budyski wotrězk železniskeje čary Budyšin–Žandow je dźensa zawrěty a čara do Wojerec bu wottwarjena.

Dalokobusy jědu štyri- do pjećkróć wodnjo z Budyšina do Berlina a wróćo kaž tež jónu přez Jarobrod do Kölna.

Budyšin ma derje zdźeržane stare město. Jako symbolej Budyšina stej wosebje Stara wodarnja a Michałska cyrkej znatej. Wěsta wosebitosć je Bohata wěža, kotraž je na swoju dołhosć wo 1,44 m nachilena a so tohodla tež „křiwa wěža Budyšina“ mjenuje. Jej napřećo steji na tamnym boku Žitnych wikow Serbska cyrkej. Wažny twarski pomnik je tež Budyski hród (němsce: Ortenburg), kotryž steji na městnje stareho słowjanskeho hrodźišća. Tež Tachantska cyrkej je hódna wobhladanja. Wona je jedna z mało simultanych cyrkwjow w Němskej a wužiwa so wot katolskich a ewangelskich wěriwych zhromadnje. Lawska wěža při južnej kromje stareho města je najstarša wrotowa wěža w měsće; njedaloko stejaca Wjerina chěžka při Sprjewi jedne z najstaršich wobchowanych domskich. Tež Budyska radnica a Mikławšk, na kotrymž staj mj. dr. Michał Hórnik a posledni serbski biskop Jurij Łusčanski pochowanaj, stej zajimawostce Budyšina. Na Tuchorskim kěrchowje wuchodnje stareho města nadeńdu so wjele historiskich rownišćow kaž tež rowy wjacorych wuznamnych ewangelskich Serbow.

Hlej tež: Kulturne pomniki w Budyšinje

Město słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 56 (Budyšin 5) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).

Dołholětny měšćanosta a wot 1995 wyši měšćanosta bě wot politiskeho přewróta w lěće 1990 hač do lěta 2015 bywši ewangelski diakon Christian Schramm. W awgusće 2015 bu jurist Alexander Ahrens za naslědnika woleny.

W měsće namaka so wjetši dźěl serbskich institucijow. W Serbskim domje na Póstowym naměsće je sydło Domowiny, Załožby za serbski lud, Serbskeho rozhłosa kaž tež Młodźinskeho towarstwa Pawk z. t.. W domje nastawa tež časopis Katolski Posoł. Tež Rěčny centrum WITAJ, kotryž stara so mjez druhim wo serbske wučbne materialije, je w Serbskim domje zaměstnjeny.

Na Sukelnskej hasy čo. 26 nadeńdźe so sydło Ludoweho nakładnistwa Domowina (LND), kotrehož wudźěłki předawaja so w Smolerjec kniharni, kotraž je w přizemju samsneho domu zaměstnjena. Tež redakciji Serbskich Nowin a Rozhlada so tule namakatej.

Na Budyskim hrodźe je twarjenje něhdyšeje sólnicy stejišćo Serbskeho muzeja.

Na Dwórnišćowej dróze namaka so wědomostne slědźenišćo Serbski institut ze Serbskej centralnej biblioteku a Serbskim kulturnym archiwom (SKA). Wažnej kulturnej instituciji stej tež Němsko-Serbske ludowe dźiwadło (NSLDź) a Serbski ludowy ansambl (SLA).




#Article 3: Carolina Eyckec (187 words)


Carolina Eyckec (* 26. decembra 1987 blisko Berlina) je serbska hudźbnica a jedna z mało wirtuozow na instrumenće theremin. 

Pjećlětna Carolina dósta wučbu na klawěrje, lěto pozdźišo tež na huslach. Wopyta Specialnu šulu za hudźbu w Berlinje a měješe wučbu na huslach w rjadowni Prof. Ulla Scholz. Pozdźišo wuměni husle na wiolu (braču) a dósta swoje wukubłanje pola Prof. Ditte Leser. Jako bračerka je wot lěta 2002 čłon Němskeje smyčkoweje filharmonije (Deutsche Streicherphilharmonie).

W starobje 7 lět započa pola Lydije Kaviny, pranichty Leona Theremina, theremin hrać.

Při wubědźowanju Jugend komponiert w lěće 2005 doby prěnje městno z kompoziciju Physikalische Formeln. 2006 doby Myto komponistow RBB z kompoziciju „Sciciani – Am wendischen Burgwall” za akordeon a smyčkowy orchester.

Carolina Eyckec hraje na Thereminje ze serije „Big Briar” wot Roberta Mooga.

Spisa prěnju wučbnicu za hraće na thereminje w němskej rěči „Die Kunst des Thereminspiels/Ein Lehrbuch zum Erlernen des Thereminspiels”.

Jako solistka na thereminje je była na wuznamnych hudźbnych festiwalach z hosćom, tak w Baselu, Davosu, Łódźi a Budapesće. W oktobrje 2015 dósta Eyckec připóznate hudźbne myto ECHO Klassik.

Carolina Eyckec je dźowka serbskeho hudźbnika a nakładnika Jana Bělka.




#Article 4: Domowina (1828 words)


Domowina, hamtsce Zwjazk Łužiskich Serbow z. t. (delnjoserbsce Zwězk Łužyskich Serbow z. t., němsce Bund Lausitzer Sorben e. V.) je zwjazk Łužiskich Serbow, kotřiž regionalnym zwjazkam (župam) w Hornjej a Delnjej Łužicy abo k Domowinje asociěrowanym towarstwam přisłušeja. Domowina ma cyłkownje něhdźe 7.300 sobustawow.

Narok Domowiny je, politiske a kulturne zajimy wšitkich Serbow (zhromadnje ze Serbskimaj radomaj w Swobodym staće Sakska a kraju Braniborska) na regionalnej, krajnej, zwjazkowej a mjezynarodnej runinje zastupować, serbsku rěč a kulturu zdźeržeć a spěchować. Po nowelěrowanju braniborskeho serbskeho zakonja w lěće 2014, móže Domowina w tutym zwjazkowym kraju serbske prawa tež před sudnistwom přesadźić.

Hłownej zarjadaj Domowiny staj w Budyšinje a Choćebuzu. Wona pak tež dalše regionalne běrowy w serbskim sydlenskim rumje wudźeržuje. Domowina přisłuša Towarstwu za wohrožene ludy, Europskemu běrowej za małorozšěrjene rěče (EBLUL) a Federalistiskej uniji europskich narodnych skupin (FUEN).

Hižo za čas Němskeje rewolucije 1848/1849 so namjetuje, so wutworjace serbske towarstwa organizatorisce zwjazać. Zakaz narodnych towarstwow w Sakskej w awgusće 1849 pak tute ideje spěšnje podusy. Wot 1871 wutworichu so lokalnje skutkowace serbske burske towarstwa – chóry, dźiwadłowe skupiny, konfesionelne towarstwa a towarstwa šulerjow a studowacych. W lěće 1883/1898 zwrěšća pospyty třěšny zwjazk wutworić znowa.

Dnja 13. oktobra 1912 załoža zastupjerjo 31 serbskich towarstwow Domowinu we Wojerecach (w balowym a towaršnostnym domje při Piwarskej hasy), ze zaměrom přizamknjene towarstwa spěchować. Při tym běchu hłownje Arnošt Bart, Handrij Króna, Jurij Słodeńk, Bogumił Šwjela, Jan Dwórnik, Jurij Deleńk, Awgust Lapštich, Franc Kral a Michał Nawka wobdźěleni. Ale hakle lěto pozdźišo, dnja 9. februara 1913 so załoženski proces ze schwalenjom wustawkow a wólbu wjednistwa skónči. Na prěnjeho předsydu Domowiny so Arnošt Bart a na jeho městopředsydu Bogumił Šwjela wolitaj. Wjetšina při załožerskej zhromadźiznje zastupjenych towarstwow (wosebje katolske) so pak spočatnje Domowinje njepřidruža. Hač do junija 1913 so zwjazkej 14 towarstwa z Hornjeje a jenož Maśica Serbska z Delnjeje Łužicy – z dohromady něhdźe 1.600 sobustawami – přizamknu.

Po zastajenju dźěławosće zwjazka za čas prěnjeje swětoweje wójny so Serbski narodny wuběrk, kotryž předsyda Domowiny Arnošt Bart hłownje zastupowaše, wo wjetše kulturne a tež politiske samopostajenje zasadźi. Po zwrěšćenju tutoho hibanja so Domowina wot 1920 wobnowi.

Za čas Weimarskeje republiki nastachu wuske zwiski k sportowemu třěšnemu zwjazkej Serbski Sokoł a so 24. julija 1921 župy „Jan Arnošt Smoler” w Budyšinje, „Michał Hórnik” w Kamjencu, „Handrij Zejler” we Wojerecach a „Hendrich Jordan” w Choćebuzu wutworja. W lěće 1924 přisłušeja Domowinje 82 towarstwow. Skutkowanje třěšneho zwjazka wopřija nětko organizaciju přednoškow, koncertow, prózdninskich lěhwow kaž tež wudaće dźiwadłowych hrow a hudźbneho materiala za lajske dźiwadłowe skupiny a chóry. Nimo toho organizuje zjězdy a kulturne programy kaž na přikład 1925 w Kulowje, 1926 w Bukecach, 1927 w Radworju abo 1935 we Wojerecach. W lěće 1925 so Serbska ludowa rada wot předsydstwa Domowiny, Serbskej (prjedy Łužiskej) ludowej strony a Maćicy Serbskeje wutwori. Tuta rada dyrbi serbske zajimy přećiwo parlamentej republiki a krajam zastupować. Z pomocu peticijow sebi wona na přikład na kóncu Weimarskeje republiki žadaše, wučbnu situaciju serbskich dźěći polěpšić, štož pak bjez wuspěcha zwosta.

W lěće 1933 bu Pawoł Nedo předsyda Domowiny, kotryž so za strukturnu reformu zasadźi. Při tym běše předwidźane, towarstwowe sobustawstwo na direktne (jednotliwe) čłonstwo přestajić, zo by so Domowina w nutru skrućiła. Wot tutoho časa so wona tež jako narodna organizacija a politiska rěčnica Serbow widźi. Šěroke kulturne žiwjenje so w tutym času pak jenož ćežko wobchować hodźi, dokelž wyšnosće zapřijenje pruskeje Hornjeje a Delnjeje Łužicy do zwjazka a natwar młodźinskich skupinow njedowěrliwje wobkedźbowaše.

Po tym, zo zastupjerjo towarstwow nowe, wot stata nanuzowane wustawki 18. měrca 1937, kotrež Domowinu jako Zwjazk serbsce rěčacych Němcow a pozdźišo jako  Zwjazk k hajenju domizny a serbskich nałožkow wobhladowachu, njeschwalichu, so zarjadowanja a zhromadźizny wot nacionalsocialistow zakazachu. Wjetšina hišće zawostawacych towarstwow so w awgusće po zajeću Jurja Měrćinka při němsko-čěskej hranicy zakazachu, z čimž so Domowinje zakład dźěławosće wza. W lěće 1941 dóńdźe k oficialnym zakazej Domowiny a sćazanju jeje wobsydstwa.

Hižo krótko po Druhej swětowej wójnje so Domowina pod nachwilnym předsydstwom dr. Jana Cyža 10. meje 1945 w Chrósćicach wobnowi. Sowjetska komandantura w Budyšinje zwjazk 17. meje jako jednu z prěnich organizacijow scyła najprjedy regionalnje připóznawa. Runočasnje staji w Praze wutworjena Serbska narodna rada politiske žadanja, kotrež znowa hač k awtonomiji abo k přizamknjenju k Čěskosłowakskej sahachu. Tute žadanja wjednistwo Domowiny w někotrych memorandach podpěrowaše. Sowjetska wobsadniska móc so pak přećiwo tomu wupraji a spěchuje jenož kulturnu samostatnosć. Sowjetskim předpisam podrjadowana Domowina so w tutym času jako zastupjer zajimow Serbow etablěrowaše. Wodźace wosobiny widźachu w powójnskim porjedźe socialne wuswobodźenje serbskeho luda a socializm jako wuměnjenje za narodnu runoprawnosć.

Na lisćinach komunalnych wólbow 1946 zwjaza so Domowina z SED. Pod wospjetnym předsydstwom Pawoła Neda natwari sebi zwjazk organizaciju, kotraž wobsedźeše nimo regionalneho wusměrjenja tež přez kulturny, šulski, młodźinski/kubłanski, propagandistiski a hospodarski wotrjad. Pod wjednistwom Měta Lažki so we Wjerbnje předsydstwo Domowinje za Delnju Łužicu woli, kotraž memorandum k wuwučowanju serbšćiny a wukubłanju serbskich wučerjow na Sowjetsku wojersku administraciju w Němskej staji.

W Sakskej schwali so 23. měrca 1948 zakoń k wobchowanju prawow serbskeje ludnosće, na čož so jasny rozkćěw wutwori. Z pomocu zakonja spěchowaše a financowaše stat serbstwo a zajimy Serbow. Tak nastachu nimo Domowiny wjacore serbske institucije na polu kubłanja, kultury a wědomosće. Tradicionelne towarstwowe žiwjenje njehodźi so wot 1949 w Němskej demokratiskej republice (NDR) dale wjesć, ale Domowina dóstanje wot sakskeho statneho knježerstwa status jako społk zjawneho prawa. Nimo toho dóstanje Domowina prawo zaso w Delnjej Łužicy skutkować, na čož so prěnje městne skupiny w Brjazynje, Depsku, Strjažowje, Turjeju und Wjerbnje załožichu.  W lěće 1950 so wotpowědny wukaz zratifikuje. Připódla eksistowaše pospyt samostatne krajne předsydstwo Domowiny za Braniborsku a Choćebuz wutworić.

W zwisku z towaršnostnej změnu w NDR, so bój wo wusměrjenje Domowiny 1955 přiwótři. Hižo do toho běštaj 1953 resp. 1954 duchownaj Gerhard Wirth a městopředsyda Jurij Handrik zwjazkowe předsydstwo wopušćiłoj. Na III. zwjazkowym kongresu Domowiny (27.–29. měrca 1955), na kotrymž so tež hižo 1951 zasadźeny předsyda Kurt Krjeńc znowa woli, so strach wo wobstaće serbstwa jako nacionalizm difamowaše. Wot 1958 wothódnoća kruhi SED zdźerženje a hajenje serbskeje rěče a wułoža ju jako njezjednoćomnu z marxizmom. Funkcionarojo Domowiny so tutomu směrej podwola, zhubja pak z tym wjele sobustawow. Wosebje ewangelscy a katolscy fararjo, kotřiž běchu dotal směrodajnje na skutkowanju Domowiny wobdźěleni, tute wusměrjenje wotpokazachu. Dla woteběranja sobustawstwa, so tehdyši 1. zwjazkowy sekretar Bjarnat Nowak wo wusměrjenje Domowiny na ryzy kulturnu organizaciju prócuje, čemuž pak SED zadźěwa.

Na 7. wuwjedźenskim postajenju so 1964 wučba serbšćiny na fakultatiwnu bazu staji, štož k sylnym zniženju šulerjow serbšćiny wjedźe. Při wšěm spjećowanju, tež z boka Domowiny, so njeporadźi wukazej zadźěwać. Hakle w 1970tych lětach so poradźi, tute negatiwne sćěhi zaso zdźěla wurunać. Tradicija ludowych zjězdow so pak dale wjedźe. Wot 1966 so cyłkownje sydom centralnych festiwalow serbskeje kultury přewjedu. Wot 1969 so Domowina jako „socialistiska narodna organizacija“ definuje a mnoho zarjadowanjow we wjesnych skupinach centralnje postajeja.

Po tym zo so w Hornjej Łužicy hižo wjace hač 25 lět nazymske koncerty Domowiny wotměchu, so 1973 tež prěni nazymski koncert we Wjerbnje wotmě.

Wjednistwo Domowiny poskići serbskim zastupjerjam katolskeje a ewangelskeje cyrkwje 1988 „narodny dialog“, zo bychu so serbske zajimy přećiwo partneram dale wobkedźbowali. Politisko-ideologiske konflikty so wjace tak kruće njewuwojuja a pozhubjenje sobustawow so w ramikach zdźerži. Njedźiwajo na prawniske postajenja a institucionelne spěchowanje pak Domowina pokročowacej asimilaciji Serbow zadźěwać njemóžeše.

Za čas politiskeho přewróta 1989/1990 ma Domowina z wjele wustupami a rozpušćenjemi wjesnych skupinow wojować, dokelž njemóžeše nowe wusměrjenje předpołožić a personelne změny wuwostanu. Za trěbnu programatisku změnu so Serbska narodna zhromadźizna zasadźowaše, kotraž so, hladajo na dołhu tradiciju, tež za dalše wobstaće Domowiny a zwisk towarstwow wupraješe.

W lěće 1991 so Domowina jako zapisane towarstwo (z. t.) z nowymi wustawkami skonstituowa. W tutych je předpisane, zo so organizacija wo spěchowanje a rozšěrjenje rěče, kultury a tradicije serbskeho ludu zasadźi. Při tym móža čłonojo Domowiny jednotliwcy abo tež towarstwa być. Ze strony stata so wona w praksy jako zastupowarka serbskich zajimow připóznaje. Kóžde druhe lěto so hłowna zhromadźizna, najwyši organ Domowiny, schadźuje. Nimo toho je wona do pjeć župow rozrjaduje: Budyšin, Kamjenc (ze sydłom w Chrósćicach), Wojerecy, Běła Woda/Niska (ze sydłom w Slepom) a Delnja Łužica (ze sydłom w Choćebuzu). Poslednja so z prjedawšich štyri župow w Delnjej Łužicy zestaji.

Na hłownej zhromadźiznje 2001 so wobzamknje, zo so Rěčny centrum WITAJ, kotryž so za sposrědkowanje serbskeje rěče w pěstowarnjach a šulach zasadźi, jako samostatny wotrjad Domowinje přizamknje. W lěće 2011, so na hłownej zhromadźiznje 27-lětny Dawid Statnik na noweho předsydu na dwě lěće wuzwoli. Z tym je wón, po Pawole Nedźe, druhi najmłódši předsyda w stawiznach organizacije a skutkuje wot 2013 tež hłownohamtsce.

W zwisku z nowelěrowanjom braniborskeho serbskeho zakonja 22. januara 2014, dósta Domowina jako towarstwo w tutym zwjazkowym kraju móžnosć, přećiwo ranjenju serbskich prawow před sudnistwom skoržić.

Hłowne sydło měješe Domowina spočatnje w 1904 wotewrjenym Serbskim domje při Lawskich hrjebjach w Budyšinje, kotryž so we wójnskim času zniči. Wot 1956 je zarjad Domowiny w nowo natwarjenym Serbskim domje při Póstowym naměsće w Budyšinje. Sydło delnjołužiskeje wotnožki je Serbski dom w Choćebuzu.

Najwyši organ Domowiny je hłowna zhromadźizna, kotraž so z čłonow zwjazkoweho předsydstwa a čłonow sobustawskich towarstwow zestaji. Hłowna zhromadźizna so dwulětnje schadźuje, hdźež dźěławosć Domowiny bilancuje a směrnicy za přichodnej dwě lěće wudźěła. Kóžde štwórte lěto so na hłownej zhromadźiznje tež předsyda, zwjazkowe předsydstwo (hač do 30 čłonow) a wuběrki Domowiny wola. Předsyda Domowiny reprezentuje třěšny zwjazk w zjawnosći a nawjeduje zwoprawdźenje programa Domowiny a wobzamknjenja hłowneje zhromadźizny. Jednaćel, kotryž so na sydom lět wot zwjazkoweho předsydstwa powoła, nawjeduje zarjad Domowiny.

Wot załoženja Domowiny měješe wona jědnaće předsydow. Wot kónca lěta 1950 hač do 1990 měješe zwjazkowy kongres předsydstwo, na kotrehož čole steješe wot lěta 1973 1. sekretar zwjazkoweho předsydstwa.

Tuchwilnemu zwjazkowemu předsydstwu Domowiny, kotrež so na hłownej zhromadźiznje dnja 25. měrca 2017 we Wojerecach wuzwoli, přisłušeja slědowacy wosoby: Manfred Hermaš, Diana Maticowa, Jennifer Dünnbierowa, Maximilian Hassatzky, Kito Ela, Katrin Šwjelina, Colette Schampattis, Enrico Šołta, Marcel Brauman, Jana Pětrowa, Zala Cyžowa, Bjarnat Cyž, Marko Kliman, Marka Cyžowa, Franciska Grajcarekec, Marlis Młynkowa, Milan Funka, Fabian Jacobs, Katrin Suchec-Dźisławkowa, Marja Michałkowa, Jan Nuk, Judith Wałdźic, Diana Wowčerjowa, Monika Cyžowa, Damian Dyrlich, Jan Bělk a Hanka Budarjowa.

Domowinje přisłušeja pjeć župow (regionalnych zwjazkow), kotrež přesadźenje programatiskich zaměrow Domowiny a zhromadne skutkowanje towarstwow spěchuja:

Nimo župow přisłušeja Domowinje slědowace towarstwa:

Wot lěta 1935 wuda towarstwo nowinu Naša Domowina. Spočatnje wuńdźe nowina jako samostatna přiłoha Serbskich Nowin. Dźensa wuda Budyski zarjad Domowiny nowinu pod mjenom Naša Domowina – Informacije třěšneho zwjazka • Informacije kšywowego zwězka • Informationen des Dachverbandes.

Zakładny gremij Domowiny je hłowna zhromadźizna z delegatami wšěch čłonskich towarstwow a župow. Přewjedźe so kóžde druhe lěto.

Zwjazkowe předsydstwo Domowiny je so na posedźenju 25. awgusta 1949 z symboliskim znamješkom třěšneho zwjazka zaběrało. Mjez 20 zapodatymi namjetami wuzwoli so jednohłósnje naćisk Hanki Krawcec.

Domowina počesći wot lěta 1990 wosoby, kotrež so zaměrnje a wuspěšnje za wozrodźenje serbskeje kultury a rěče zasadźuja z Mytom Domowiny a Mytom Domowiny za dorost. Z Čestnym znamješkom Domowiny připóznawaja so wot lěta 1959 „zasłužby w towarstwowym dźěle, zwoprawdźejo program a směrnicy Domowiny”. Mjez lětami 1961 a 1989 so tež Literarne myto Domowiny a Wuměłske myto Domowiny spožčitej.




#Article 5: Drjewjanscy Słowjenjo (1538 words)


Drjewjanscy Słowjenjo běchu jedyn wot najdale na zapadźe bydlacych słowjanskich kmjenow (mjeno kmjena pochodźi wot słowa drewo [drjewo]). Zasydlili so pušćeja na zapadnym brjohu delnjej Łobja. Słušachu k Obodritskemu zwjazku, prjedy hač su wot 9. lětstotka přišli pod němske knjejstwo. Rěčachu hač do połojcy 18. lětstotka  drjewjansku połobšćinu (zestajejo so z wjele jara rozdźělnych narěčow). Něhdyši sydlenski rum Drjewjanow nadeńdźe so w dźensnišej Limborskej holi a we Wendlandźe južnje Hamburga.

Mjez 8. a 12. lětstotkom je němske feudalne mócnarstwo w jara surowych, “Wendenkreuzzüge” mjenowanych wójnach Połobskich Słowjanow porazyło. 

Mnich Widukind von Corvey (wokoło 925 - po 973) pisaše w lěće 955 wo wójnje Ota I. a Gera přećiwo obodritskemu wjerchej Stojgněwej we wuchodnej Mecklenburgskej: „A tak wjedźeše wón, wšitko zapusćejo a zapalejo, swoje wójsko přez wone kraje. Samsny dźeń lěhwo njepřećelow zdobychu a mnoho ludźi zabichu abo popadnychu. Mordowanje traješe hač do pózdneje nocy. Nazajtra na žerdź tyknjenu hłowu słowjanskeho wjercha Stojgněwa na hołym polu postajichu a dokoławokoło 700 jatym hłowu wotćachu. Poradźowarjej Stojgněwa pak woči wukałnychu, jazyk wutorhnychu a potom jeho bjezmócneho mjez ćěłami ležo wostajichu.“

Do Dźěwinskeje chroniki so 1147 zapisa: „Die Wenden sind ... entweder dem Christentum zu unterwerfen, oder mit Gottes Hilfe vollständig zu vernichten.“

Němski farar Helmold von Bosau (wokoło 1120 - po 1177) 1170 tu wójnu w swojej „Slawenchronik“ hódnoćeše: „Auf den Feldzügen gegen die heidnischen Wenden war keine Rede von Christentum, sondern nur vom Gelde.“

Hłowny zaměry běchu potajkim předewšěm pjenježne dobytki a kolonizacija bohateho kraja Słowjanow. Hižo 1108 wabješe so z přez Dźěwinskeho Arcybiskupa nastorčene za to:  „Pohanow (měnjeni běchu Słowjenjo) drje zacpěwamy, ale jich kraj je wobdźiwajomnje bohaty: Nadosć je tam mloka a mjedu. Tak praja wšitcy, kiž kraj znaja. Tohodla, Saksojo, Frankojo, Lothringojo, Flamojo, wy wuznamni swětodobywarjo, postańće! Tu móžeće waše dušine zbožo nadeńć, a hdyž so wam to lubi, hišće najlěpšu pódu k tomu!“

Serbske kmjeny hižo w 10. lětstotku politisku njewotwisnosć zhubichu. Obodritojo a Łutykojo pak zamóžachu so we Wulkim słowjanskim zběžku 983 hišće raz wuswobodźić, a Obodritojo samo załožichu skoro dwaj lětstotkaj wobstejace mócnarstwo. Po zamorjenju wjercha Niklota 1160, njeporadźenym zběžku 1163/1164 a zničenju łutykskeje twjerdźizny Arkony 1168 pak zakónči štyri lětstotki dołhe krejepřeleće we wójnach přećiwo Słowjanam w dźensnišej Němskej. Wšitke kmjeny běchu swoju njewotwisnosć zhubili. 

Nětko započinaše mócny asimilaciski a germanizaciski ćišć. Słowjanske kraje běchu zapusćene, wobydlarstwo z wulkeho dźěla wutupjene abo wuhnate. Wot Němcow wuwite postajenja, kiž znajemy mj.dr. jako “Wendenparagraphen” a kiž zakorjenichu mjenjehódnosć Słowjanow napřećiwo nowym, přićahnjecym sydlarjam, njepusćichu Słowjanow jako runohódnych do městow, a tak zadźěwachu socialnemu postupej. Jenička móžnosć bě přiwzaće němskeje kultury a rěče. Tak wjetšina rěčow a wašnjow Połobskich Słowjanow hižo w 14. a 15. lětstotku wumrě. Jenož w Hannoverskim Wendlandźe zdźerži so hač do srjedź 18. lětstotka mała obodritsko-wendiska rěčna kupa.

Wosebje wuzběhnenja hódne su stawizny hudźbneho wuwića Obodritow a Łutykow. Tak hižo byzantinski chronista Theophylactus Simocattes pisaše wo třoch zapadosłowjanskich hercach. Woni běchu wójnscy jeći Grjekow a prajachu, zo pochadźa „vom äußersten Ende des westlichen Meeres“ (měnjene je Bałtiske morjo) a su „ungeübt im Waffengebrauch, aber geschickt im Spiel auf der ´cytara´ (gusla)“. Běchu „der Musik zugetan, liebten das ruhige friedliche Leben“ a „im Heldengesang geübt“

Přez lětstotki so přeco zaso raz wo jich hudźbje a rejach pisaše, tak tež wo Wizlawu III. Rujanskim, kotryž 1325 wumrě jako jedyn z poslednich łutykskich wjerchow na Rujanach. 17 jeho melodijow z elementami wendisko-łutykskeje ludoweje hudźby je w Jenaskim rukopisu zdźerženych.

Jeničce jedyn drjewjanski ptačokwasny spěw so zachowa: “Katü mës Ninka bayt?”
Jedna melodija z tych 17 zapisanych wot Wizlawa III. je jara podobna na tutón spěw. To zwěsći serbski hudźbny wědomostnik Jan Rawp (1928–2007).
Přełožk tutoho spěwa Arnošta Muki (1854 - 1932) z mjenom “Limborski kwas” słuša k repertoirej Serbskeho narodneho ansambla a spěwa so tradicionalnje na Ptačim kwasu. 1999 tež delnjoserbski přełožk nasta. 
K wotewrjenju jutrowneje wustajency Serbskeho muzeja w Choćebuzu lěta 2001 bu tón spěw přez spěwansku skupinu “Łokašina” z Lubnjowa pódla žortnej dźiwadłowej scenje, “Carveně netypar”, napisanej wot Wernera Měškanka, w drjewjano-połobšćinje předstajeny.

Staj tež přełožkaj staroserbskeju spěwow “Serbow dobyśa” a “Naše golcy z wojny jědu”  z mjenomaj „Weleti do Nematz sjaschdowachong“ a „Nossi poni s wüjny jedong“ wobchowanej. Běše to wěsty, rěč rekonstruowacy pospyt a je z pjera serbskeho rěčespytnika Arnošta Muki.

Nětko wězo prašenje wobsteji, kak stej móhłej so rěč a kultura Drjewjanow we Wendlandźe hač do 18. lětstotka zdźeržeć, hdyž běchu najzapadnišo sydlacy słowjanski kmjen a wšitke druhe so hižo 3 lětstotki do toho dospołnje asimilowachu. Hodźi so to z tym rozkłasć, zo bě jich sydlenski rum přez přirodu do a ze zapada zawrjeny a wažne wikowanske dróhi wobkružichu jón južnje a sewjernje na lěpšich pućach. K tomu słušeše wony kraj hižo jara zahe do wojewódstwa Lüneburg a přez to njebě tak mócnje wot wójnow a namócnej kolonizaciji potrjecheny. Tak móžachu tamni Słowjenjo dołhi čas chětro njenadpadnje dale žiwi być. Přeněmčenje so hač do 17. lětstotka jenož poněčim wuskutkowaše, ale bu na kóncu tola wědomje tójšto pospěšene.
Wužiwanje rěče bě zakazane - najprjedy jenož w přitomnosći zarjadnikow abo duchownych. Citat z lěta 1672: “Es ist auch allen Wenden verboten in Gegenwart der Geistlichen kein Wort wendisch zu sprechen” a pozdźišo, přez Dannenbergskeho hejtmana (Hauptmann) Georga Wilhelma Schenka von Winterstedt (1635-1695), tež cyłkownje. Přeco zaso so přiwěra a nałožki Słowjanow kritizowachu, hdyž so wot němskeje wokolnosće wotchilachu. W šuli so podobne zjewi.
Krotko do smjerće rěče pak tež hišće napřećiwne zjawy skutkowachu. Tak pisa pućowacy spisowaćel Johann Georg Keyßler, zo su w Hannoverje “auf die Gedanken gerathen, es gereiche zu der Ehre eines Landesherrn, wenn vielerley an Sitten und Sprachen unterschiedene Völker seine Oberherrschaft erkenneten [..] daher [sei] diesen Wenden befohlen worden, ihrer ehemaligen Muttersprache sich wieder zu gebrauchen.” To pak njezamóže wjac wjele změnić, dokelž měješe Drjewjanšćina hižo jara špatny prestiž a to nic jenož pola Němcow.
Přez tute naprawy so rěčna substanca a wosebje narodne sebjewědomje w běhu jedneje generacije tak mócnje wobškodźi, zo mějachu ći, kiž so za rěč Drjewjanow zajimowachu, hižo ćeže rěčnikow namakać. Wustrowski zarjadnik Mithoff pisaše 1691, dokelž chcyše drjewjanske “Wótce naš” zapisać: „... so hat man meines wißens keine Bücher in der wendischen Sprache, auch sonst keine alte schrifftliche nachrichtungen, wie dann diese sprache nunmehro abzunehmen beginnet, dahero auch, wie fleißig mich gleich bemühet, vor  Erst niemandt antreffen können, welcher uff die 7te Frage, wie nemlich ihr Vater unser Laute, zu dienen undt das Vater unser in den wendischen Sprache außzusprechen gewust. Endlich aber ist es mir Communiciret.“

(1677 - 1740),  do swojeje „Wendlandchronik“ (zdźerženy je wotpisk pólskeho hrabje Jana Potockeho (1761 - 1815), original je so we 18. lětstotku zhubił): „Ich bin ein Mann von 47 Jahren. Wenn mit mir und denn noch drey Personen es vorbey ist in unserem Dorf, als dann wird wohl niemand recht wissen, wie ein Hund auf Wendisch genannt wird.“

Tu pak smě so prajić, zo je wón so mylił: Delnjoserbske “pjas” dźě wotpowěduje drjewjanskemu słowej.
Po zemrěću rěče pak so hišće wěste wosebitosće, kaž narodna drasta a wědomje wo słowjanskim pochadźe wobchowachu. Tak mamy na přikład 75 fotow wopyta Georga V. (1819-1878), poslednjeho hannoverskeho krala we Wendlandźe w juliju 1865. Na nich su stare a drohotne swjedźenske drasty Drjewjanow widźeć. Pozdźišo pósłachu swojemu kralej hišće dalšu fotowu zběrku do eksila, w kotrejž je mjez druhim stare wašnje natwara wsow, tak mjenowanych kulowcow, na 42 wobrazach zdźeržene.

Tak je spóznać, zo drje je słowjanska rěč wobydlerstwa srjedź 18. lětstotka wumrěła, nic pak drasta, wědomje a wěste dalše wosebitosće. Mjez swětowymaj wójnomaj so na přikład we wokrjesu Lüchow-Dannenberg 500 ludźi při ličenju luda jako wendiske wuzna. 1905 bě posledni, pak hižo stajeny, wendiski kwas. Kulowcy so do dźensnišeho swěru zachowaja.

Tež zapadosłowjanske zemjanstwo je hišće žiwe.  Tak su dźensa w Němskej wjacori direktni potomnicy sławneho Niklota, wjercha Obodritow, žiwi a su sej tež swojeho pochada wědomi. Mjez nimi wojwoda Georg Borwin zu Mecklenburg-Strelitz (*1956).

Hakle we 18. lětstotku započachu so rěčespytnicy, na přikład Gottfried Wilhelm Leibniz, za mrějucu drjewjanšćinu zajimować.  Zběrachu a přepytowachu poslednje zbytki rěče. Po Druhej swětowej wójnje su so wjacori slawisća nadrobnje z tej rěču zaběrali a někotři z nich su ju samo rěčeć zamóhli. Tak na přikład Prof. Dr. Reinhold Olesch (1910 - 1990), w Greifswaldźe, Lipsku a Kölnje skutkowacy slawist a filologa, kiž wuda swój „Thesaurus Linguae Draveanopolabicae“ w štyri zwjazkach po dołholětnem dźěle.

Kaž hižo z přirunowanja druhich słowjanskich rěčow znate, ma tež drjewjanski słowoskład wulke podobnosće ze serbšćinomaj. Hdyž su wěste swojoraznosće a typiske změny znate, hodźa so mnohe słowa jara lochko rozumić.

Zajimawe su na přikład tajke rozdźěle, kaž při pomjenowanju Němcow: 
hs. Němc - drw. siostě
Drjewjanske “siostě” rěka tak wjele kaž Saksojo. Woni běchu jich bliši susodźa.

Pattínze lgotóya pít tunsa. - Ptački lětaja pod mróćelemi.
(tunsa - hs. tučel, ds. tyca, pl. tęcza, n. Dunst)

Jednotliwe słowa derje rozumimy, ale w sadźe abo samo w tekstach je to zwjetša hinak, dokelž je drjewjanšćina w času jeje zběranja a składowanja hižo jara přeněmčena była. Nimo toho su ći, kiž su ju napisali, nižoněmsku narěč rěčeli a njeje dźensa wjele wo jeje fonetice znate. Jednotny prawopis wězo tež nihdźe njenadeńdźeš. 

Drjewjanšćina šłuša do lechiskeje podskupiny słowjanskich rěčow, kaž pólšćina abo kašubšćina. To je na přikład na zdźerženych starosłowjanskich nosowkach widźeć:

drw. golongsaj - pl. gałąź

Tak drje mohło so wo drjewjanšćinje jako jeničce wobchowanu, poměrnje derje přeslědźenu, narěč Obodritow rěčeć.




#Article 6: Hornja Łužica (370 words)


Hornja Łužica (delnjoserbsce Gorna Łužyca, čěsce Horní Lužice, pólsce Górne Łużyce, łaćonsce Lusatia superior, němsce Oberlausitz) je krajina mjez Połčnicu w zapadźe a Hwizdźom we wuchodźe, kotraž leži z wjetšeho dźěla we wuchodnej Sakskej, saha pak zdźěla tež do Braniborskeje a Pólskeje. Južna hranica historiskeje Hornjeje Łužicy su Łužiske horiny při čěskej mjezy. Stawizniske hłowne město Hornjeje Łužicy je Budyšin; najwjetše město je pak mjez Němskej a Pólskej rozdźěleny Zhorjelc.

Dźensa je stawizniska krajina rozdźělena mjez sakskimaj wokrjesomaj Budyšin a Zhorjelc, braniborskim wokrjesom Hornje Błóta-Łužica a pólskimaj wojewódstwomaj Delnja Šleska a Lubuš.

Jeje mjeno dósta Hornja Łužica kónc 15. lětstotka wot susodneje Delnjeje Łužicy, hdźež bydleše starosłowjanski kmjen Łužičanow, mjeztym zo běše krajina wokoło Budyšina wobsydlena wot Milčanow. Teritorij dźensnišeje Hornjeje Łužicy bu najprjedy mjenowany jako Milska a pozdźišo Budyski kraj („Land Budissin“).

Wobě Łužicy stej wot 7. lětstotka hač do dźensnišeho domizna Serbow.

Mjeztym zo je sewjerna połojca Hornjeje Łužicy – z biosferowym rezerwatom Hornjołužiska hola a haty kaž tež z Łužiskim brunicowym rewěrom a Łužiskej jězorinu – płona a lěsojta, su Hornjołužiske hona (Oberlausitzer Gefilde), płódne pasmo mjez Kamjencom, Budyšinom a Zhorjelcom, hórkate a ze starodawna husće wobsydlene. Tule mějachu tež serbscy Milčenjo swoju jadrowu kónčinu. Na juhu regiona zběhaja so Hornjołužiske hory we wjacorych rjećazach, kotrež přeńdu při čěskej hranicy do Łužiskich horin.

Najwyši wjeršk w k Němskej słušacym dźělu Hornjeje Łužicy je Łysa (793 m) pola Žitawy, najwyši dypk cyłeho historiskeho regiona pak nadeńdźe so na 1072 metrach při Taflowym kamjenju pod horu Smrk w Jizerskich horinach. Wuznamne rěki ćeku wšě z juha do sewjera; najwjetše z nich su (ze zapada do wuchoda) Čorny Halštrow, Sprjewja, Nysa a Hwizdź, při čimž tworja posledni zdobom historisku wuchodnu hranicu Hornjeje Łužicy.

W tym dźělu Hornjeje Łužicy, kotryž leži na teritoriju Zwjazkoweje republiki Němskeje, bydli dźensa něhdźe 640.000 ludźi, z nich něhdźe 40.000 hornjołužiskich Serbow. Wobydlerstwo wot lěta 1990 dla mało porodow a wotpućowanja do zapada woteběra. Pólski dźěl Hornjeje Łužicy ma něhdźe 150.000 wobydlerjow.

Hišće kónc 19. lětstotka běše wjesne wobydlerstwo sewjernje linije Biskopicy-Wjelećin-Lubij-Zhorjelc přewažnje serbskorěčne. Tež němscy wobydlerjo rěča wšelakore dialekty, kotrež přisłušeja hłownje šleskemu dialektnemu rumej.

Po ličbje wobydlerstwa najwjetše města Hornjeje Łužicy su Zhorjelc, Budyšin, Wojerecy, Zgorzelec, Žitawa, Lubań, Bogatynia, Běła Woda, Kamjenc a Lubij.




#Article 7: Hornjoserbski alfabet (166 words)


Hornjoserbski alfabet wobsteji z 32 pismikow a dweju digrafow, kotrejž płaćitej jako pismikaj. Zakład je łaćonski alfabet z někotrymi wosebitymi znamješkami.

Pismiki Q, V a X wustupuja jeničce w swójskich mjenach z druhich rěčow. W požčonkach realizuja so porno tomu jako kw, f/w a ks.

W nowšim (a zdźěla tež staršim) času zarjaduje so ć jako pjaty pismik alfabeta po č. Wot Druheje swětoweje wójny hač do lěta 2005 wšak namakamy ć w alfabetiskim rjedźe po t, štož wotpowěduje linguistiskemu pochadej pismika.

W „Serbsko-němskim słowniku” Jurja Krala z lěta 1927/1931 respektiwnje po nowoćišću z lěta 2003 slěduje pismik l pismikej ł a město ch wužiwa so tam kh.

Alfabet po Kralu: a, b, b́, c, č, d, dź, e, ě, f, g, h, ch, i, j, k, kh, ł, l, m, ḿ, n, ń, o, ó, p, ṕ, r, ŕ, ř, s, š, t, ć, u, v, w, ẃ, x, y, z, ž

Pismiki b́, ḿ, ṕ, ŕ a ẃ so w hornjoserbšćinje dźensa hižo njewužiwaja.




#Article 8: Jan Bok (147 words)


Jan Bok (němsce Johannes (tež Hans abo Hanns) Bock, łaćonsce Johannes Bocatius) (* 25. decembra 1569 we Wětošowje; † 12. nowembra 1621 w Uherskim Brodźe) běše delnjoserbski basnik, diplomat Sedmihródskeho wjerchowsta a pedagoga.

Jan Bok narodźi so jako syn překupca Pětša Boka we Wětošowje. Wón studowaše w Drježdźanach a pozdźišo tež we Wittenbergu, hdźež běše Serb a kurwjerchowski lěkar Kaspar Peuker jeho wučer.

Bok skutkowaše w Prešovje a Košicach. W Košicach přewza wón w lěće 1599 wjednistwo ewangelskeje šule a 1604 bu z městowym sudnikom. Za madźarsko-sedmihródskeho hrabju Bocskaj běše w diplomatiskej słužbje. Kejžor Rudolf II. zasudźi jeho za to k wjacorym lětam jatby w Praze.

Jan Bok liči k najwuznamnišim basnikam swojeho časa. Wón njeseše kejžorski titul Poeta laureatus ceasareus („skrónowany basnik”).

Při cyrkwi we Wětošowje dopomni taflička na Jana Boka, tohorunja w Košicach. Tam buchu tež dróha, srjedźna šula a měšćanska knihownja po Boku pomjenowane.




#Article 9: Jan Evangelista Purkyně (174 words)


Jan Evangelista Purkyně (* 17. decembra 1787 w Libochovicach; † 28. julija 1869 w Praze) bě fyziolog a horliwy Čěch a Słowjan.

Purkyně so 1822 na profesora fyziologije na Wrócławsku uniwersitu powoła, hdźež wutworješe samostatny fyziologiski institut. Wot lěta 1850 běše profesor fyziologije na uniwersiće w  Praze. Purkyně wučeše pola sebje doma studentow čěsku rěč a organizowaše słowjanske studentske kružki.

Mjez druhim na initiatiwu Smolerja załoži so we Wrócławju 1838 Akademiske towarstwo za łužiske stawizny a rěče ze serbskim a němskim wotrjadom. Přez tute towarstwo zeznajomni so Purkyně ze Smolerjom, kotryž běše pozdźiši wučer swojeju synow Emanuela a Karla a jeho knihownik. Za čas studija Smolerja we Wrócławju, běše Purkyně jeho najwažniši spěchowar a skrući jeho narodne wědomje. Smoler bydleše zdźěla tež pola njeho doma, nawuknje wot njeho čěšćinu a zezna so z čěskej kulturu. Mjez lětami 1840 do 1849 běše Purkyně protektor Akademiskeho towarstwa za łužiske stawizny a rěče. Wón haješe tež zwisk z Jordanom a wopyta w Praze zhromadźizny Serbowki.

Purkyně napisa wjele nastawkow wo Słowjanach, w kotrychž je tež Serbow naspominał.




#Article 10: Juro Mětšk (124 words)


Juro Mětšk (* 1. meje 1954 w Budyšinje) je serbski komponist. 

Narodźi so jako syn Frida a Ludmile Mětškec w Budyšinje a studowaše hač do lěta 1976 na Wysokej šuli za hudźbu „Hanns Eisler“ w Berlinje. Wot 1976 do 1980 bě z wučerjom na hudźbnej šuli w Rudnych horach. Mjez 1980 a 1983 studowaše jako mištrowy student na Akademiji wuměłstwow NDR pola Reinera Bredemeyera. Wot 1983 do 1986 běše z dramaturgom při Němsko-Serbskim ludowym dźiwadle w Budyšinje a wot 1986 je w měsće jako swobodnje skutkowacy komponist žiwy. Jeho twórba „syndrom” bu 1989 na wubědźowanju „Forum junger Komponisten” Zapadoněmskeho rozhłosa (WDR) z mytom wuznamjenjena.

W lěće 2017 spožči so jemu Myto Ćišinskeho „za jeho wusahowace kompozitoriske tworjenje a slědźerske dźěło we wobłuku serbskeje hudźby.“




#Article 11: Juhosłowjanska (248 words)


Juhosłowjanska ( Jugoslavija) bě stat w juhowuchodnej Europje, kotryž nasta po Prěnjej swětowej wójnje z tehdy njewotwisneju kralestwow Serbiskeje a Čorneje Hory kaž tež z dźělow Rakusko-Wuherskeje (Bosniska a Hercegowina, Chorwatska, Słowjenska, Wojwodina). Tutón kraj rěkaše najprjedy „Kralestwo Južnych Serbow, Chorwatow a Słowjeńcow. 1929 přemjenowa kral Aleksander stat do „Kralestwo Juhosłowjanska“.

W lěće 1943 – wosrjedź Druheje swětoweje wójny załožichu komunisća pod nawodnistwom Josipa Broza „Tita“ (1892–1980) tak mjenowanu druhu Juhosłowjansku a přewzachu hač do kónca 1945 móc. Wot nětka rěkaše kraj „Socialistiska zwjazkowa republika Juhosłowjanska“. Stolica kraja bě kaž dotal Běłohród (Beograd). Federacija wobsteješe z dźělowych republikow Słowjenska, Chorwatska, Bosniska a Hercegowina, Serbiska (z awtonomnymaj prowincomaj Wojwodina a Kosowo), Čorna Hora a Makedonska.

Spočatk 90tych lět rozpadny Socialistiska federatiwna republika Juhosłowjanska w běhu wjacorych krawnych wójnow, najprjedy w Słowjenskej (dźesać dnjow), potom w Chorwatskej (1991–95) a naposledk w Bosniskej (1992–95). Čorna Hora a Kosowo zwostawaštej najprjedy samej ze Serbiskej w nowej „Zwjazkowej republice Juhosłowjanska“. W lětomaj 1998 a 1999 wotmě so poslednja juhosłowjanska wójna, a to w Kosowje. Po wójnje, na kotrejž wobdźěleše so mjez druhimi tež Němska, steješe Kosowo pod kontrolu Zjednoćenych narodow.

Po wotsadźenju juhosłowjanskeho prezidenta Slobodana Miloševića w lěće 2000 sta so Vojislav Koštunica z prezidentom. W lěće 2003 wutwori so nowy stat „Serbiska a Čorna Hora“ ze zbytneju republikow. Po referendumje wozjewi Čorna Hora w lěće 2006 swoju njewotwisnosć, štož bu ze serbiskeje strony hnydom připóznate. W februarje 2008 wozjewi tež Kosowo njewotwisnosć, štož pak hač dotal powšitkownje připóznate njeje, ani wot Serbiskeje.




#Article 12: Kito Fryco Stempel (222 words)


Kito Fryco Stempel (* 29. nowembra 1787 w Parcowje; † 2. apryla 1867 w Lubnjowje) bě serbski ewangelski duchowny a spisowaćel. Wot 1802 do 1807 wopyta gymnazij w Budyšinje, hdźež zezna so tež z . W lětach 1807–1810 studowaše teologiju na Lipšćanskej uniwersiće. Hnydom w prěnim studijnym lěće załoži sobu t. mj. Corps Lusatia. 1809 zastupi do Serbskeho prědarskeho towarstwa, předchadneho zjednoćenstwa dźensnišeje Sorabije Lipsk.

W lětach 1810–1813 bě domjacy wučer, prjedy hač jeho 1813 za fararja w Malinju njepowołachu. W tutej wosadźe skutkowaše dźesać lět, doniž njesta so 1823 z wyšim fararjom w Lubnjowje. Wobšěrnu wosadu zastarowaše někotre lětdźesatki, prjedy hač njepoda so 1863 na wuměnk. Po nim so hižo serbski farar w Lubnjowje njepřistaji, štož rozsudnje spěšnišej asimilaciji tamnišeje wosady polěkowaše.

W běhu mnohich lět duchowneho skutkowanja za swojich wosadnych, napisa Stempel tež cyły rjad originalnych basni, mj. dr. epos „Te tśi rychłe tšubały” – najdlěša serbska baseń scyła. W njezwučenym sylabiskim systemje komponowany epos płaćeše na 80 lět jako zhubjeny. Ota Wićaz jón 1950 zaso namaka. Rudolf Jenč přistupni jón zjawnosći w seriji Pomniki serbskeho pismowstwa jako diplomatiske wudaće. Dalši epos, „Pytanje za starym mjasecom abo łužyskich Serbow potłocenje” njeje so bohužel hižo namakał a płaći dale jako zhubjeny.

Nimo swojeho basnjenja wustupowaše Stempel tež jako přełožowar antikskich basnikow. To nastupa wosebje Fedrusowe fabule (z łaćonšćiny) a Theokritowe idyle.




#Article 13: Kladno (122 words)


Kladno je město w srjedźnej Čěskej. Z nimale 70.000 wobydlerjemi je najwjetše město Srjedźočěskeho kraja a třinate najwjetše w cyłej Čěskej po wobydlerstwje. Leži zapadnje Prahi.

W 19. a 20. lětstotku běchu tu jara wuznamne woclarnje a wuhlowe podkopki. Tutych wobstejnosćow dla so Kladno jara powjetši. Hišće wosrjedź 19. lětstotka měješe jenož 2.000 wobydlerjow. Kladno je stare, jako wjes bu hižo na započatku 14. lětstotka naspomnjene. Z městom sta so w 16. lětstotku, poprawom měješe titul městačko, to rěka, małe město, kotrež ma jenož dźěl prawow, kotrež ma město. Na woprawdźite město bu hakle w 19. lětstotku powyšene. W měsće je jenož mało zajimawych a hódnotnych wěcow, ale na tych wobdźělichu so najwjetši čěscy architekća a rězbarjo. Najwuznamniši bě Kilian Ignac Dientzenhofer.




#Article 14: Korla Awgust Kocor (265 words)


Korla Awgust Kocor  (němsce Karl August Katzer; * 3. decembra 1822 w Zahorju; † 19. meje 1904 w Ketlicach) bě serbski komponist, dirigent a wučer.

Korla Awgust Kocor narodźi so jako syn chěžkarja 3. decembra 1822 w Zahorju. Po zakónčenju ludoweje šule w Budestecach, wopyta Kocor 1836 do 1838 wučersku preparandu na Židowje. W lěće 1838 zastupi Kocor do Krajnostawskeho wučerskeho seminara w Budyšinje, zo by so na wučerja wukubłał. Po tym zo skutkowaše mjez 1842 a 1844 najprjedy jako wikar, běše wot 1844 do 1852 wučer w Stróži. Wot 1852 do wuměnka w lěće 1888 běše Kocor prěni wučer, kantor a organist w Ketličanskej cyrkwi.

Zhromadnje z Janom Arnoštom Smolerjom a serbskim basnikom Handrijom Zejlerjom, z kotrymž so w nazymje 1844 prěni raz zetka, załoži Kocor serbske spěwanske swjedźenje. Prěni chórowy koncert wotmě so 17. oktobra 1845 w „Třělerni” Budyšinje. Za swjedźeń skomponowa Kocor, předewšěm na teksty Zejlerja, 18 titulow kaž na přikład Na serbsku Łužicu (dźensniša narodna hymna) a Serbska meja. Přez wulki wuspěch přińdźe k intensiwnym zhromadnym dźěle mjez Kocorom a Zejlerjom a slědowace spěwne swjedźenje wuwichu so k popularnym a markantnym podawkam w Hornjej Łužicy. Cyłkownje dźewjeć spěwnych swjedźenjow wotměchu so hač do 1851 tež we Wojerecach, Marijinych kupjelach a Lubiju. Wosebje za swoju twórbu Počasy po štyri episkich basnjach Zejlerja je wón w hudźbnych stawiznach připóznaty. 

Kocor běše wot lěta 1847 čłon Maćicy Serbskeje a mjez 1895 a 1897 předsyda jeje hudźbneho wotrjada. Wot lěta 1895 běše čestny čłon Maćicy Serbskeje.

W ródnym Zahorju steji Kocorowy pomnik před domom čo. 4 a na Ketličanskim kěrchowje je so Kocorowy row wobchował.




#Article 15: Psí víno (102 words)


Psí víno je literarny časopis, kotryž wuchadźa w morawskim měsće Zlín a zaběra so z načasnej poeziju. Wón rěka Psí víno (Psyče wino) a zajimawe je, zo wozjewjeja so na jeho stronach nimo čěskeje poezije tež přełožki basnjow z druhich rěčow – na př. z němčiny, pólšćiny, rušćiny, słowakšćiny a hdys a hdys tež basnje serbskich poetow – znatych a tež cyle młodych. Kóžde čisło ilustruje jedyn dobry, ale nic tak cyle znaty čěski grafikar abo ilustrator.

Załožer časopisa Psí víno je basnik a tworjacy wuměłc Jaroslav Kovanda. W redakciji tutoho časopisa skutkuje tež w Serbach znaty basnik a publicist Milan Hrabal.




#Article 16: Lwów (163 words)


Lwów ( [Ľwiw];  [Lwow];  [Lwow]; ;  ; ;  [Lemberg]; ) je jedne z najstaršich a najwjetšich městow Ukrainy, kotrež so w zapadźe kraja blisko pólskeje hranicy namaka. Prěnje historiske naspomnjenje Lwowa je z lěta 1256. W chronikach so praji, zo bu wot wjercha Danila załoženy. Je po jeho synje Lew (lew = law) pomjenowany. Lwów je hłowne město historiskeje Galiciskeje.

Sydlišćo je so w lěće 1256 prěni raz naspomniło. Lwów bě w času srjedźowěka mnohonarodne město. Bydlachu tu Polacy, Židźa, (Južni) Serbja, Armenjenjo, Grjekojo, Ukrainjenjo a druzy. Měšćanska radnica bu něšto króć z drjewa natwarjena, ale potom so wotpali a natwarichu ju z kamjenja. Jara zajimawe je centralne naměsto, wot kotrehož wósom dróhow wuchadźa.

Mjez 1918 a 1939 słušeše do Pόlskeje.

Ma wjele starych baroknych cyrkwjow a tež rjanych parkow, najwjetši je Stryjski.

Dale je zajimawe, zo Lwów dźensa praktisce žanu rěku nima, jenož jara mału pod zemju. A tohodla ma tute wulke město z wjace hač 700.000 wobydlerjemi dźensa problemy z wodu.




#Article 17: Sewjerna Makedonska (277 words)


Sewjerna Makedonska ( Република Северна Македонија/Republika Sewerna Makedonija,  Republika e Maqedonisë së Veriut) je stat na Balkanskej połkupje w juhowuchodnej Europje. Hač do lěta 1991 běše dźěl Socialistiskeje Federatiwneje Republiki Juhosłowjanskeje (SFRJ). Wona ma přestrjeń 25.713 km² a hłowne město je Skopje. Hamtskej rěči w Sewjernej Makedonskej stej makedonšćina, kotraž so wot wjetšiny wobydlerstwa rěči, a albanšćina. 
Hač do lěta 2019 rěkaše kraj hamtsce jenož Makedonska; w organach Europskeje unije, NATO, UNO a za Grjeksku bě mjeno kraja Bywša Juhosłowjanska Republika Makedonska (mak. Πоранешна Југословенска Република Македонија/Poranešna Jugoslovenska Republika Makedonija), přetož Grjekska oficielne mjeno Makedonskeje njepřipóznawaše. 

Po schwalenju ramikoweho zrěčenja 2001 a wójnskim konflikće mjez Albanjanami a Makedonjanami připóznawa Makedonska albanšćinu, serbišćinu, romašćinu, turkowšćinu a bosnišćinu jako druhu oficielnu rěč we wonych wokrjesach, hdźež je wjace hač 20% wobydlerstwa albanskeje, serbiskeje, romskeje, turkowskeje abo bosniskeje narodnosće.

Mjez dźesać najwjetšimi městami w Sewjernej Makedonskej ličimy města Skopje, Bitola, Kumanovo, Prilep, Tetovo, Veles, Štip, Ohrid, Gostivar a Strumica. Ohrid je město słowjanskich wučerjow, mjez kotrymiž je swjaty Kliment Ohridski, kiž je kyrilicu k česći swojeju wučerjow swjateju Cyrila a Metoda wutworił. W Ohridźe je była tež wutwarjena prěnja Słowjanska Uniwersita w tak mjenowanym regionje Kutmičevica, na kotrejž je studowało wjace hač 3.500 studentow. W Ohridskim regionje je tež Naum Ohridski skutkował. Naum Ohridski bě kaž Kliment Ohridski wučomnik swjateju Cyrila a Metoda. Pochowany bu wón w klóštrje Swj. Nauma Ohridskeho blisko albanskeje hranicy.

Tuchwilny prezident Sewjerneje Makedonskeje je Stevo Pendarovski.

Sewjerna Makedonska ma bohatu floru a fawnu. Wosebity ekosystem zmóžni něhdźe 3500 družinam rostlinow, 55 družinam rybow, 78 družinam cycakow a 330 družinam ptačkow žiwjenje. W Sewjernej Makedonskej su bruny mjedwjedź, rys,  kaž tež jara rědki běłohłowny kosćełamak žiwe.




#Article 18: Michał Frencel (217 words)


Michał Frencel (tež Brancel, němsce Michael Frenzel abo Frentzel; * 2. februara 1628 w Běčicach; † 29. junija 1706 w Budestecach) bě ewangelski farar, rěčespytnik a sobuzałožer hornjoserbskeje spisowneje rěče.

Michał Frencel narodźi so jako syn Běčičanskeho wjesneho sudnika a šosarja. Jeho dźěd z nanoweho boka, Jakub Frencel, pochadźeše z Čech a bě kónc 16. lětstotka jako eksulant do Łužicy přišoł a so jako chěžkar w Njezdašecach zasydlił.

Wuchodźiwši wjerchowsku šulu swj. Afry w Mišnje (1643–1649) poda so Michał Frencel na studij teologije do Lipska a Běłeje Hory (Wittenberg). W lěće 1651 dósta Frencel prěnje farske městno w Kózle, hdźež so w lěće 1656 jeho syn Abraham narodźi. Po jědnaće lětach přesydli so 1662 ze swójbu do Budestec, hdźež potom hač do swojeje smjerće skutkowaše.

Frencel płaći jako załožer hornjoserbskeje spisowneje rěče. Ze swojimi přełožkami (Sćeni swj. Mateja a Marka 1670, Mały Katechizm 1693, Kniha psalmow 1703, Nowy zakoń 1706) kaž tež originalnymi twórbami (Budestečanska dupa 1688, list ruskemu carjej 1697, wšelake basnje) je wuwiće hornjoserbšćiny bytostnje wobwliwował. Jako prěni zawjedźe diakritiske znamješka po čěskim přikładźe, njezamó wšak swój naćisk serbskeho prawopisa přesadźić a so jeho pozdźišo zaso wzda.

Jako prěni (znaty) Serb wuzna so Frencel k zhromadnosći słowjanskich narodow, štož njezwurazni jenož w lisće ruskemu carjej z lěta 1697, ale tež w předsłowach k swojim spisam.




#Article 19: Opava (192 words)


Opava (šlesce Uopawa,  Troppau,  Opawa, staropólsce Tropawa) je město na sewjerowuchodźe Čěskeje republiki. Wone je nětko jedne z wjetšich městow Morawskošleskeho kraja, historisce běše Opava hłowne město toho dźěla Šleskeje, kotryž wosta po wójnach we 18. lětstotku při krajach Čěskeje króny.

Ma něhdźe 58.000 wobydlerjow, kiž su zdźěla awtochtoni wobydlerjo toho města a regiona, zdźěla pak přindźechu po wójnje z druhich kónčin Čěskeje a Słowakskeje, wosebje z kónčin wokoło Brna. W Opavje je cyły rjad zakładnych a wyšich šulow, eksistuja někotre powołanske šule a wot lěta 1991 tež Šleska uniwersita.

Opava je přeco hišće kulturne a politiske srjedźišćo regiona tak mjenowaneje Čěskeje Šleskeje.
W měsće a wokolinje namakaja so wjacore industrijowe zawody, na př. mašinotwarski zawod Ostroj za mašiny do wuhlowych podkopkow a farmaceutiski Galena, kiž je najstarši farmaceutiski zawod nic jenož w Čěskej, ale na cyłym teritoriju něhdyšeje Rakusko-Wuhorskeje.

Wobydlerjo wosebje z bliskich wsow rěča specifiski dialekt, kotryž je trochu zdaleniši wot spisowneje čěšćiny a je bliši nic jenož pólšćinje, ale tež serbšćinje, štož so při wosobinskich kontaktach ze Serbami lochko spóznawa.
Přećelske zwiski matej Maćica Opavska a Maćica Serbska, kaž tež chóraj Stěbořice a Budyšin a chóraj Křižkovský a Delany.




#Article 20: Pólska (325 words)


Pólska ( Polska) je srjedźoeuropski stat mjez Baltiskim morjom a Karpatami. Stolica a najwjetše město je Waršawa.

Oficielna rěč w Pólskej je pólšćina, su pak tež někotre mjeńšinowe rěče oficielnje připóznate, kaž na přikład kašubšćina, němčina a běłorušćina.

Mjezuje z Němskej na zapadźe, z Čěskej a ze Słowakskej na juhu, z Ukrainu na juhowuchodźe, z Běłoruskej na sewjerowuchodźe, z Ruskej, Litawskej a Baltiskim morjom na sewjeru.

Najwyša hora je Rysy we Wysokich Tatrach (2499 m nad normalnej nulu), a najniše městno su Żuławy Wiślane (1,8 m pod normalnej nulu).

Wot kónca Druheje swětoweje wójny słušeja tež wuchodne kónčiny Łužicy k Pólskej.

Tuta lisćina wobsahuje najwjetše města Pólskeje po ličbje wobydlerstwa:

Pólska wobsteji ze slědowacych wojewódstwow (pol. województwo): 

Andrzej Duda je wot 7. awgusta 2015 jako naslědnik Bronisława Komorowskeho z prezidentom Pólskeje. Komorowski bě naslědnik Lecha Kaczińskeho (Prawo i Sprawiedliwość), kotryž 10. apryla 2010 přez spad lětadła smjertnje znjezboži. Wot lěta 2007 tworješe liberalno-konserwatiwna strona PO a jeje koaliciski partner, pólska ludowa strona PSL knježerstwo. Spočatnje pod ministerskim prezidentom Donaldom Tuskom a wot 2014 z ministerskej prezidentku Ewa Kopacz. Po wólbach w oktobrje 2015 přewza PiS z načolnej kandidatku Beatu Szydło tež pólske knježerstwo.

Spočatki Pólskeje namakaja so w času knježerstwa Mieszka I.. W lěće 966 je so Pólska z křesćanskim krajom stała. Prěni kral Pólskej běše w lěće 1025 Bolesław Chrobły.

Wot 1385 tworješe Pólska hromadźe z Litawskej uniju, kotraž mjenowaše so tež Rzeczpospolita Obojga Narodów („Republika dweju narodow“).

W lěće 1795 rozdźěli so Pólska mjez Pruskej, Ruskej a Rakusko-Wuherskej a eksistenca jako njewotwisny stat přesta za wjace hač 120 lět. Hakle po Prěnjej swětowej wójnje a rozpadźe Rakusko-Wuherskeje a ruskeho carstwa dósta swoju njewotwisnosć wróćo.

Za čas Druheje swětoweje wójny zhubi Pólska wjace hač 5,6 milionow wobydlerjow, štož wotpowěduje 16 % dowójnskeho wobydlerstwa. Wot 1945 do 1989 bě pod wliwom Sowjetskeho zwjazka z komunistiskej Ludowej republiku (Polska Rzeczpospolita Ludowa, PRL).

Wot lěta 1999 je Pólska čłon NATO, wot 1. meje 2004 tež Europskeje unije.




#Article 21: Pětr Młónk (423 words)


Pětr Młónk (tež Młóńk, Młynk; * 19. měrca 1805 w Žičenju; † 6. februara 1887 w Małej Boršći) bě serbski ludowy basnik a narodny prócowar.

Pětr Młónk narodźi so 1805 jako syn roboćanskeho žiwnosćerja a ćěsle w Žičenju. Dokelž słužeše wón hižo zahe pola burow, wopytowaše hač do lěta 1818 šulu w Hodźiju jenož njestajnje. Wot swojeho 17. lěta běše Młónk wobsedźer małeje žiwnosće w Dźiwoćicach a woženi so 1822, zo by so wojerskej słužbje wzdać móhł. Ze zawjedźenjom powšitkowneje wojerskeje słužby w Sakskej, po kotrejž tež ženjeni do wójska dyrbjachu, běše Młónk wot 1825 do 1833 wojak w Drježdźanach. So nawróćiwši, chodźeše wón na robotu a k buram na dźěło. Wot lěta 1844 do 1847 běše wón mjez dźěłaćerjemi twara železniskeje čary Drježdźany–Zhorjelc njedaloko Hodźija. Młónk móžeše so tu wuspěšnje za prawo wužiwanja serbšćiny zasadźić, po tym zo sej dohladowar wot serbskich dźěłaćerjow žadaše, so jich maćeršćinje wzdać. Němskim dźěłaćerjam, za čas twara železnicy w serbskich swójbach zadomjenych, při tym hrožeše, zo jich nóclěh zhubja. Młónk běše zdobom wjesny sudnik w Dźiwoćicach a nawjedowaše připódla často procesion přewodźenja zemrětych wot domu na kěrchow. W lěće 1867 so wón na wuměnk poda. Při přewodźenju małeho dźěsća zemrě Pětr Młónk, wot Božej ručki zajaty, 6. februara 1887 na hórce mjez Małej Boršću a Praskowom. Pohrjeb, na kotrymž so mnoho Serbow wobdźěli, bě 9. februara w Hodźiju. Na městnje smjerće dopomina hač do dźensnišeho prosty wopomnjenski kamjeń z jeho inicialemi na Młónka.

Młónk basnješe hižo na straži we wojerskej słužbje, ale tež jako dźěłaćer při twarje železnicy. Tute wudźěłki pak w ćišću njewozjewješe a zažne twórby pozdźišo tež zniči. Hakle Jan Arnošt Smoler spózna 1848 jeho basniski dar a zdoby jeho k wotćišćenju twórbow w Tydźenskich Nowinach. Młónk zbasni něhdźe tysac pěsnjow, kotrež běchu často nabožneho, ale tež žortniweho a powučaceho razu. Nimo toho spisa Młónk składnostne basnje, kotrež sebi ludźo často k swójbnym podawkam pola njeho skazachu. Z tym běše wón z přikładom mnohim serbskim ludowym basnikam po nim a ludowi spisowaćeljo kaž Hańža Budarjowa, Handrij Falka, Jan Hajnca, Gusta Hatas abo Jan Kruža orientowachu so w swojej dźěławosći na nim. Jeho zhromadźene basniske twórby so 1879 w Budyšinje pod titulom Kěrluše a spěwy wot Pětra Młónka w Dźiwoćicach wudachu.

W rewoluciskim lěće 1848 podpěra wón Wulku próstwu Serbow (Maćičnu peticiju), běše zapisowar Serbskeho towarstwa w Třoch Hwězdach, załoži zhromadnje z Jaroměrom Hendrichom Imišom 1862 Serbske ewangelske knihowe towarstwo a skutkowaše w nim hač do swojeje smjerće jako zapisowar. Młynk běše čłon Maćicy Serbskeje a wuzwoli so 19. apryla 1876 na jeje čestneho čłona.




#Article 22: Rjana Łužica (259 words)


Rjana  Łužica (w delnjoserbskej warianće ma spěw titul „Rědna Łužyca”) je narodna hymna Serbow.

W zašłosći wužiwachu so zdźěla tež druhe spěwy jako (njeoficialne) serbske hymny, tak na přikład po Prěnjej swětowej wójnje spěwaj Hišće Serbstwo njezhubjene a Naše serbstwo z procha stawa.

Dnja 24. awgusta 1827 wozjewi tehdy 23lětny student teologije Handrij Zejler we wot Serbskeho prědarskeho towarstwa w Lipsku rukopisnje rozšěrjenej „Serbskej Nowinje” baseń z titulom „Na sersku Łužicu”. Baseń wobsteješe ze šěsć štučkow a bu w samsnym lěće wot studenta teologije Korle Benjamina Hatasa (1806–1839) prěni raz zhudźbnjena. W tutej formje so wona na załoženskim swjedźenju prědarskeho towarstwa wot sobustawow zanjese.

Po tym zo zahaji so w lěće 1844 čas žiwjenja trajace wunošne přećelstwo mjez basnikom Zejlerjom a komponistom Korlu Awgustom Kocorom, skomponowa Kocor na tutu Zejlerjowu baseń w lěće 1845 nowu melodiju. Z nowej melodiju předstaji so pěseń prěni raz w zjawnosći na wot Kocora zarjadowanym prěnim serbskim spěwarskim swjedźenju 17. oktobra 1845 w Budyskej třělerni. Wona zdoby sebi pozdźišo městno serbskeje narodneje hymny. Dźensa spěwatej so jenož dwě štučce (prěnja a poslednja).

Hendrich Jordan přebasni tekst do delnjoserbšćiny a Kito Lorenc do němčiny.

Baseń ma pjeć linkow w kóždej štučce, melodija k tomu wopřija sydom taktow z nataktom. Original je w fis-moll a spjeća so wšěm pospytam formoweje analyzy. 

Serbska narodna hymna njeje ani w serbskim zakonju Braniborskeje ani w Sakskim serbskim zakonju hamtsce definowana. Někotre wustawki wokrjesow serbskeho sydlenskeho ruma poćahuja so pak wuraznje na tutón spěw. 

Prěnjotnje měješe Zejlerjowa baseń hišće dalše štyri štučki, kotrež pak k dźensnišej serbskej hymnje hižo njesłušeja.




#Article 23: Sakska (401 words)


Sakska ( Sachsen) je zwjazkowy kraj na wuchodźe Němskeje. Hłowne město su Drježdźany, po ličbje wobydlerjow najwjetše pak Lipsk. Kaž hižo za čas Weimarskeje republiki mjenuje so Sakska oficielnje „swobodny stat“. 

Z něhdźe štyrjomi milionami wobydlerjow a přestrjenju wot 18.400 km² steji Sakska mjez 16 němskimi zwjazkowymi krajemi na srjedźnym městnje.

Stawizniske jadro Sakskeho kurwjerchowstwa (wot 1806: kralestwa) bě w 10. lětstotku we wot Serbow wobsydlenym kraju załožene Mišnjanske markhrabinstwo. 

Jako jedyn z pjeć krajow na teritoriju Němskeje demokratiskeje republiki bu Sakska w lěće 1952 do wobwodow rozdźěleny. Po znowazjednoćenju lěta 1990 stwori so z něhdyšeju wobwodow Kamjenica a Drježdźany, najwjetšeho dźěla Lipšćanskeho a južneho dźěla Choćebuskeho wobwoda znowa kraj Sakska, kotryž so wot wokrjesneje reformy lěta 2008 do 10 wokrjesow a třoch bjezwokrjesnych městow rozrjaduje.

Sakska leži na juhowuchodźe Němskeje w srjedźnej Europje. Mjezuje z Braniborskej na sewjeru, z Pólskej na wuchodźe, z Čěskej na juhu, z Bayerskej na juhozapadźe, z Durinskej na zapadźe a ze Saksko-Anhaltskej na sewjerozapadźe. Najwyša hora Sakskeje je Šmrěčnik, kotryž so w Rudnych horach blisko čěskeje hranicy namaka. Tež zwonka sakskich mjezow je Sakska Šwica při Łobju znata jako woblubowane wulětnišćo.

Wuchodny dźěl Sakskeje słuša k Hornjej Łužicy.

Slědowace rěki so ze Sakskeje dótkaja abo přez Saksku běža:

Tři najwjetše města Sakskeje a zdobom jeničke wulkoměsta su Lipsk, Drježdźany a Kamjenica. Dalše města z wjace hač 50.000 wobydlerjemi su Šwikawa (91.000), Pławno a Zhorjelc.

Najwjetše města Sakskeje su:

Dalše přispomnjenja hódne města w Sakskej su:

Wot znowazałoženja Sakskeje lěta 1990 knježi w zwjazkowym kraju CDU we wšelakorych konstelacijach. Hač do lěta 2004 móžeše sama knježerstwo tworić, 2004–09 knježeše we „wulkej koaliciji“ ze SPD, 2009–14 hromadźe z FDP a wot nazymy 2014 znowa ze SPD. Dotalni ministerscy prezidenća Sakskeje běchu Kurt Biedenkopf (1990–2002), Georg Milbradt (2002–08), Stanisław Tilich (2008–17) a Michael Kretschmer (wot 2017). Tuchwilne knježerstwo Sakskeje je kabinet Kretschmer II.

W sedmym sakskim krajnym sejmje je pjeć stronow zastupjene: CDU, AfD, Lěwica, Zwjazk 90/Zeleni a SPD. Wone wobsadźa cyłkownje 119 sydłow w parlamenće. Poslednje wólby běchu dnja 1. septembra 2019; přichodne budu w lěće 2024. 

Wot 2009 do 2014 knježeše koalicija z CDU a FDP pod ministerskim prezidentom Stanisławom Tilichom. Po wotchada FDP z krajneho sejma stej CDU a SPD koaliciske zrěčenje podpisałoj. Hižo mjez 2004 a 2009 knježeše w Sakskej tak mjenowana wulka koalicija. Po wólbach 2019 tworichu CDU, Zwjazk 90/Zeleni a SPD prěni raz w Sakskej tak mjenowanu kenijasku koaliciju (po barbach chorhoje).




#Article 24: Serbska chorhoj (122 words)


Serbska chorhoj je trikolora we wšosłowjanskich barbach, kotraž so wot Serbow we Łužicy wužiwa. W běhu narodneho wozrodźenja wuzwolichu sej tež Serbja swoju chorhoj, kotraž wobsteji z třoch wodorunych barbojtych pasmow. Slěd barbow je (wot horjeka dele) módra, čerwjena a běła.

Chorhoj naspomni so prěni raz w lěće 1842 a bu w lěće 1848 wot zastupjerjow wšelakich słowjanskich ludow přiwzata.

W Serbskim sydlenskim rumje móže so serbska chorhoj oficielnje runoprawnje pódla němskeje a krajneje chorhoje wužiwać. Tak steji we wustawje Sakskeje: W sydlenskim rumje Serbow móžetej so nimo krajnych barbow a krajneho wopona barby a wopon Serbow [...] runoprawnje wužiwać. W chorhojowym zakonju Němskeje demokratiskeje republiki njebě serbska chorhoj wosebje naspomnjena; radźe Drježdźanskeho a Choćebuskeho wobwoda mějachu pak rjadowanja wo jeje wužiwanju.




#Article 25: Serbski seminar (994 words)


Serbski seminar (něm. Wendisches Seminar, čěs. Lužický seminář) - oficialne pomjenowanje Lausitzer Seminar St. Petri - w Praze bu w lěće 1724 jako  kubłanišćo za katolski měšniski dorost Hornjeje Łužicy załoženy. W prěnich lětdźesatkach běchu tam jenož serbscy chowancy. Po změnjenju mjezow diecezow přidružichu so wot kónca 18. lětstotka tež němscy studenća. Seminar wobsteješe hač do lěta 1922. W tutymaj nimale dwěmaj lětstotkomaj pak běchu w seminarje serbscy studenća we wjetšinje. Tohodla ma Serbski seminar wažne městno w stawiznach serbskeho luda. 

Dźensa słuži twarjenje něhdyšeho seminara na Praskej Małej stronje jako běrow Swobodneho stata Sakskeje w Čěskej kaž tež jako sydło Towarstwa přećelow Serbow a Hórnikoweje knihownje, najwjetšeje zběrki serbskeje a sorabistiskeje literatury w Čěskej.

Z Ćemjerc pola Budyšina pochadźacej bratraj a měšnikaj Měrćin Norbert a Jurij Józef Šimonec běštaj hižo 1694 swoje nalutowanki wužiwałoj, zo byštaj na Praskej Małej stronje hospitalitu za łužiskich bohosłowcow załožiłoj. 1706 bě na Małej stronje blisko Karloweho mosta ležownosć na předań, kotraž so 19. apryla 1706 do čěskeje krajneje tafle zapisa. Traješe pak hišće 20 lět, prjedy hač so předewzaće Šimonec bratrow (stworić dom a kubłanišćo za łužiskich alumnow) zešlachći. 12. februara 1724 spisa so w Praze załoženske wopismo, kotrež so wot Budyskeho tachantstwa swj. Pětra přiwza a 6. julija 1725 wot kejžora Korle VI. wopodstatni.

W 16. lětstotku přisłušeše Hornja Łužica Čěskemu kralestwu a bě tak pod knjejstwom katolskich Habsburgow. Tohodla njezamó so reformacija w tutej kónčinje dopřesadźić. Pod škitom kejžora wostachu Budyske tachantstwo, někotre klóštry a dźěl burskich poddanow w romskej cyrkwi. Wot toho časa bě Hornja Łužica dwukonfesionelna.
Zbytne katolske pasma přisłušachu Mišnjanskemu biskopstwu, kotrež běše so w běhu reformacije zhubiło. Wot połojcy 16. lětstotka přewza Budyske tachantstwo w dalokej měrje nadawki biskopa. Njebě wšak jim dowolene, duchownych wuswjećić. Hižo tehdy dyrbjachu so bohosłowcy druhdźe wukubłać. Dźěchu mj. dr. na uniwersitu w Krakowje a Wienje abo přiwzachu so w Jezuitskich kolegijach w Olomoucu, Praze abo Lanžhoće (Landshut). Wosebje wuske běchu styki do susodnych Čech.

W Praskim měrje 1635 wotstupi kejžor Ferdinand II. Łužicu sakskemu kurchwjerchej Janej Jurjej I.. Protokol přepodaća rjadowaše mj. dr. konfesionalny status quo. Tak bě tež pod protestantiskimi kurwjerchami wobsydstwo katolskeje cyrkwje garantowane. Kaž hižo do toho dźěchu katolscy łužiscy bohosłowcy na studij do Habsburgskich krajow. Dla pobrachowacych duchownych w rekatolizowanych Čechach přewzachu mnozy Łužičenjo tam poskićenu faru. Ze załoženjom měšniskeho seminara chcyštaj Šimonec bratraj tuž wjace Łužičanam teologiski studij zmóžnić. Zdobom chcyštaj so wo to starać, zo bychu wustudowani domiznje swěrni wostali. Tohodla  přewza bórze Budyske tachantstwo patronat nad Serbskim seminarom.

Po přewinjenju mnohich ćežow a formalitow, móžachu w zymje 1725/1726 twarske zrěčenja podpisać. 15. julija 1726 połoži so zakładny kamjeń. Nasta jednore barokowe twarjenje, kotrež mjenowaše so „Serbski seminar“ resp. „Łužiski seminar“. Japoštoł Syman Pětr bu za škitneho patrona. Konkretny dźeń poswěćenja njeje znaty.

W nazymje lěta 1728 zaćahnychu prěni studenća, dwaj teologaj, dwaj filozofaj a 15 gymnaziastow. Alumnojo, kiž w Serbskim seminarje bydlachu, so tu w prěnim rjedźe duchownje kubłachu. Serbja móžachu so nimo toho na maćernorěčnych zwučowanjach wobdźělić. Za wědomostne kubłanje běštej Němski małostronski gymnazij a po maturje, filozofiska fakulta Karla-Ferdinandoweje-uniwersity zamołwitej. Tachan a jemu podrjadowany prezes, kiž bě přez Budyske tachantstwo zasadźeny, tworještaj wjednistwo domu.

Kurwjerchowstwo Sakska a Habsburgska monarchija wudźeržowaštej lětstotki dołho dobre poćahi, přez čož bě tež bjezpłatnosć šule a studija sakskich alumnow (Serbow a Němcow) zaručena. Załožba Šimonec bratrow dósta dobru rezonancu pola duchownych a wěriwych we Łužicy. Z pomocu bohatych pjenježnych darow so bórze dalše studijne městna wutworichu.

Po tym zo bě sakske knježerstwo we 18. lětstotku ke katolskej konfesiji přešło, nastawachu tež w Sakskej katolske wosady. Dźěl jich měšnikow bě so tohorunja na Serbskim seminarje wukubłało. Wot 19. lětstotka hač do zawrjenja seminara studowachu tam prawidłownje studenća ze sakskich krajow.

Serbja studowachu słowjanske rěce a dźeržowachu zwisk k Čecham a druhim Słowjanam, štož bu za namakanje identity małeho serbskeho luda jara wažne. 21. winowca 1846 załoži Jakub Buk (pozdźiši prelat a kralowski sakski dwórski kapłan a farar dwórskeje cyrkwje) zhromadnje z druhimi studentami serbske šulerske a studentske towarstwo, Serbowku.

Wot 19. lětstotka bě Serbski seminar srjedźišćo konkurěrowaceju nacionalizmow Němcow a Słowjanow. Z protestantiskeje (prusko-) němskeje strony so twjerdźeše, zo je Serbski seminar pječa panslawistiski a z tym strach za Saksku a samo Němsku. Rěčeše a pisaše so wo słowjanskich Hetzkapläne a Sakskemu knježerstwu so wumjetowaše, zo wona to wšo pječa ćerpješe. Ze stron Habsburgskeho knježerstwa Rakusko-Wuherskeje so tak a tak jara němske nastajenje njewočakowaše. K stajnym přisłodźenjam dyrbještaj so Budyski biskop a Praski prezes pospochi wuprajeć.

Po rozpadźe Rakusko-Wuherskeje monarchije  a Sakskeho kralestwa padny seminar do hłubokeje krizy, kotruž njezmištrowa. Nowi čěskosłowakscy knježićeljo skónčichu studijnu swobodu a hrožachu z tym, pjenjezy załožby sćazać. Budyske tachantstwo njezamó dla inflacije w Němskej pomhać. Za dawno trěbne twarske wobnowjenja Serbskeho seminara falowachu pjenjezy. Žiwjenske zastaranje alumnow njeběše hižo zaručene. Knježerstwje Sakskeje a Němskeho mócnarstwa wukonještej ćišć na katolsku cyrkej, kotrejž seminar słušeše. Wona dyrbješe jón zawrěć, dokelž nochcyše wukubłanje měšnikow w njepřećelskim słowjanskim wukraju dale ćerpjeć.

Po znowazałoženju Mišnjanskeho biskopstwa, měješe nowy biskop Christian Schreiber zamołwitosć za wukubłanje měšnikow. Wot lěta 1917 płaćace nowe cyrkwinske prawo žadaše sej hinaše wukubłanje přichodnych měšnikow. Po dołhich tajnych jednanjach bu započatk 1922 w Budyskim biskopskim ordinariaće skónčnje wobzamknjene, Serbski seminar rozpušćić a spředać. Posledni prezes J. Jakubaš dósta wotpowědne přikazy. W žnjencu lěta 1922 buchu posledni studenća wróćo pósłani, we winowcu samsneho lěta so Serbski seminar předa (zapisane do krajneje tafle 30. winowca 1922). Wjele katolskich Serbow měješe předaće seminara za nadběh na serbsku narodnosć, štož bě jedna z přičin za to, zo steješe dźěl Serbow wótrje přećiwo biskopej Christianej Schreiberej.

Wot 1728 do 1922 wopyta 768 alumnow Serbski seminar w Praze, mjez nimi 428 Serbow, 319 Němcow a 21 z druhich narodow. Wjetšina z nich sta so z měšnikom we Łužicy a cyłej Sakskej.

W seminarje wjedźenu matriklu wšitkich šulerjow a studentow wuda PhDr. Zdeněk Boháč. Za wuhódnoćenje rozdźěli Boháč stawizny seminara do třoch periodow.

Předstejićel seminara běše pak Serb, pak Němc, pak Čech – problemy dla toho lědma běchu. Serbja a Němcy studowachu zhromadnje.

Hlej tež: 




#Article 26: Skopje (216 words)


Skopje ( Скопје) je stolica a najwjetše město Sewjerneje Makedonskeje. Ze swojimi 540.000 wobydlerjemi móže so Skopje zarjadować do srěnjowulkich městow Europy a je tróšku wjetše hač Lipsk.

Město Skopje so prěni raz naspomni přez Klaudiusa Diolomeja pod swojim starym mjenom Skupi. W třećim lětstotku do Chrystusa bu Skupi wot Dardancow załoženy, pozdźišo, z přijězdom Romancow, bu Skupi z dźělom Romskeho mócnarstwa. W tutej dobje rozkćě město mócnje na wšelakich polach a bu z wažnym cyrkwinskim srjedźišćom ze sydłom biskopa. W lěće 518 bu město přez wulke zemjerženje zničene. Hač do dźensnišeho dnja pak su rjane romske twarjenja kaž zjawne kupjele a amfiteatry w měsće dodźeržane. Po zemjerženju běše město swoje wobličo dospołnje zhubiło a je nastało město Justiniana prima. Na kóncu 6. lětstotka zasydlichu so słowjanske kmjenje z Karpatow. Wokolina Skopja bě wot kmjenow Beregheziti wobydlana, kiž spožčichu městu nowe mjeno Skopje.

Dnja 26. julija 1963 zemrě jako wuslědk ćežkeho zemjerženja mjez 1.000 a 1.100 ludźi, mjez tym zo bu znajmjeńša 3.000 ranjenych. 200.000 ludźi wosta bjez swojeho domu. Njeposrědnje po zemjerženju rjekny prezident Juhosłowjanskeje Josip Broz Tito: „Skopje njewidźanu katastrofu dožiwi, ale  budźe znowa natwarjene. Skopje so stanje z hordosću bratrowstwa a jednoty, juhosłowjanskeje a swětoweje solidarity.” Dźensa naspomnja hišće ruiny stareho dwórnišća na katastrofu.

Wot lěta 1991 je Skopje stolica njewotwisneje Republiki Makedonskeje.




#Article 27: Sorabija (1165 words)


Sorabija je studentske towarstwo w Lipsku. Załožiła je so wona na 10. decembra 1716 jako prědarske towarstwo.

Dwaj lětstotkaj po reformaciji je so Lutherowe žadanje, ewangelij cyłemu ludej w maćernej rěči spřistupnić tež w serbskej Łužicy přesadźiło. Serbscy studenća teologije na Alma Mater Lipsinensis žadosćachu za zwučowanjom w maćernej rěči, zo bychu móhli pozdźišo we Łužicy prědować. Najprjedy napisachu woni – wurazne pozbudźowanje jednotliwych profesorow k tomu dopomha – serbske prědowanja a přednjesechu sebi tute mjez sobu. Dnja 10. decembra 1716 załoži na to šěsć serbskich studentow duchownstwa pod nawodom Hadama Zachariasa Šěracha a z dowolnosću senata Alma Mater prěnje serbske towarstwo docyła: Wendisches Predigerkolloquium. Zasada kaž tež postrowjenje bě: Soraborum saluti!

Dekanat teologiskeje fakulty dowoli towarstwu Wendisches Predigerkolloquium sobotu wot 13.00 hač do 14.00 hodźin w cyrkwi swjateho Pawoła prědować zwučować. W sćěhowacych lětach pak towarstwowe žiwjenje skoro dospołnje wusny; Euforija spočatka bě wučerpana. Nowe impulsy 1728: W Budyšinje bě wušła prěnja dospołna ćišćana biblija. Na to rozsudźi so mnoho serbskich młodźencow za studij teologije. Towarstwowe žiwjenje zaso wotući a so wobstajnje dale wjedźeše - wosebje serbske prědowanske zwučowanja.

Z lěta 1755 přiwzachu so tež serbscy studenća druhich fakultow a zajimowani němscy studenća jako wurjadni sobustawojo do towarstwa. Bórze wutwari so tež skutkowanje towarstwa: Njezwučowachu so jenož prědowanja, ale přełožowachu so tež teksty wosebje z němčiny do serbšćiny. Tute přednjesechu so na měsačnych zetkanjach a so diskutowachu. Dale připołožichu sebi - bjez dwěla po přikładźe towarstwa swobodnych murjerjow - slěbornu trianglu z napismom Soraborum saluti. Značka smědźeše so jenož k towarstwo-internym přiležnosćam nosyć. Tajke tajne počinanja pak so kurwjerchowskemu krajnemu knježerstwu w Drježdźanach njelubjachu, tohodla sćaza rektor Dr. Plaz na jeho přikaz w lěće 1765 wšitke znački.

W jubilejnym lěće 1766 da towarstwo Wendisches Predigerkolloquium krótke stawizny swojeho mjeztym 50-lětneho wobstaća ćišćeć. Dźeń załoženja swjećeše so z božej mšu w Pawołej cyrkwi; přizamknyštej so swjedźenska rěč a jědź. Mjeztym dósta prědarske towarstwo tež podpěru z Łužicy: někotři serbscy duchowni, mjez nimi tójšto z bywšich sobustawow kaž Jurij Mjeń z Njeswačidła, pisachu list na prěnjeho profesora teologiskeje fakulty, wěsteho Christiana Augusta Crusiusa, w kotrymž jeho prošachu předsydstwo prědarskeho towarstwa přewzać. Crusius próstwu přiwza. Wot toho časa měješe prědarske towarstwo stajnje profesora za prezesa, kotryž njewodźeše jenož zwučowanja, ale so tež powšitkownje wo prawidła a porjad towarstwoweho skutkowanja staraše a přez swoju reputaciju njemało nahladnosć powyši.

Wot toho wothladajo pak piše Korla Awgust Jenč w swjedźeńskim pismje k 150. jubilejej towarstwa, zo w sćěhowacym času liwkosć a njeporjad přiwzaštej. A jako 1773 najwjetši dźěl sobustawow towarstwa Lipsk wopušći, dyrbješe so prědarske towarstwo samo rozpušćić. Hakle w lěće 1778 dźěławosć zaso wožiwi. Prěnje zjawne serbske prědowanske zwučowanje wotmě so znowa w Pawołej cyrkwi, kaž bě to z lěta 1716 z wašnjom. Potom přizamkny so swjedźeń z wječerju, hudźbu, piwom a tobakom, kaž Jenč to wopisuje.

Hač do spočatka 19. lětstotka so prědarske towarstwo z měnjatej angažowanosću dale wjedźeše a wuwi čiłe wědomostne dźěło. Pod wjednistwom profesora Carusa bu towarstwo w lěće 1807 rozšěrjene, štož wuskutkowaše so njesměrnje na přichod: Sprěnja poskići so němskim studentam, kotřiž běchu hač dotal jenož wurjadni sobustawojo, móžnosć, so z połnohódnimi sobustawami stać. Zdruha přemjenowa Carus Wendische Predigergesellschaft - prawdźepodobnje pod wliwom Zhorjelskeje Hornjołužiskeje towaršnosće wědomosćow – do Lausitzer Predigergesellschaft a da střeća dweju staršeju (seniorow) wolić: jednoho za serbske, tamneho za němske naležnosće. To bu trěbne, dokelž njepřińdźe wjac telko serbskich studentow do Lipska, kaž hišće před lětami; w lěće 1809 na přikład njebě něhdźe dwě njedźeli ani jedyn Serb sobustaw towarstwa.

W šmjatańcy napoleonskich wójnow dźěławosć towarstwa znowa wolemi.

Z ćim wjetšim entuziazmom bu Lausitzer Predigergesellschaft w lěće 1814 wožiwjena. Najprjedy poča so natwarjeć zamóženje towarstwa, kotrež so tež w dalšim času rozmnoži. Zo by so zaměrnišo a efektiwnišo wědomostnje dźěłać móhło, załožichu so mnohe dalše podtowarstwa, kotrymž tak mjenowani subseniorojo předstejachu: Tak eksistowaše na přikład eksegetiske, homilitiske, psychologiske, filologiske a katechetiske towarstwo. Wosebje intensiwnu dźěławosć wuwi serbske towarstwo SORABICUM respektiwnje SORABIJA. Tak započa so pod seniorom Handrijom Lubjenskim serbsko-němski słownik zestajeć. W dwacetych lětach, jako Handrij Zejler w Lipsku studowaše, zesylni Sorabija swoju aktiwitu: Serbske ludowe spěwy, přisłowa a bajki so hromadźachu, sobustawojo komponowachu, basnjachu, spisachu serbske pojednanja a wudawachu mjez 1826 a 1828 rukopisnu tydźensku nowinu Serbska Nowina.

W slědowacym času pak zhubi so serbskosć stajnje a bóle z towarstwa Lausitzer Predigergesellschaft. Na jednym boku studowaše dla politiskich změnow zaso mjenje Serbow w Lipsku, a na druhim boku wěnowaše so prědarske towarstwo we wjetšej měrje teologiskim a druhim wědomostnym dźěłam w swojich němskich towarstwach. Tak dale a bóle wudokonjene seminarne dźěło wupłodźi, kaž pisa cyrkwinski stawiznar Gerhard Graf.

Přez dalše wotewrjenje smědźachu z lěta 1844 tež mužojo, kotřiž njepochadźachu z Łužicy, do towarstwa zastupić. Tući dóstachu wot 1851 samo połne prawa.

Ale kak jara smědźeše so nowym prudam, w kotrychž so dale bóle zwjazkownosć manifestowaše, wotewrić? Wotmołwa na prašenje bu ćim nuzniša, čim bóle w druhej połojcy 19. lětstotka zwjazki rozkćěwachu. Wone skoro wšitke druhe studentske zjednoćenstwa wustorčichu. Prědarske towarstwo prócowaše so spadowaceje ličby sobustawow dla swoju atraktiwnosć zwyšić, ale problematiske wosta, hač hodźi so zwjazkowe wašnje žiwjenja bjeze wšeho na prědarske towarstwo přenjesć.

Naposledk so towarstwo modźe podwoli. Lausitzer Predigergesellschaft so sta z bijacej korporaciju – 1899 so prěnje tesakowanje wotmě. W samym času załoži so, kaž bě to za tajke zwjazki z wašnjom, t. mj. Altherrenverband, kotryž polěpši financielnu situaciju towarstwa. Tak zamó zwjazk 1908 do swojeho domu zaćahnyć. Hladajo na 500-lětny jubilej uniwerzity da sej towarstwo 1909 nowe mjeno: Wot toho časa mjenowaše so wone jenož hišće Sorabija. Mjeno měješe bóle łužiski pochad sobustawow wuzběhnyć hač přisłušnosć k serbskemu ludej.Z tutym noworjadowanjom pak so wědomostne a wobsahowe dźěło pomjeńši, doniž so spočatk 20. lětstotka cyle njezhubi. Jako mały zwjazk pak měješe so Sorabija w sćěhowacych lětach jara ćežko, dokelž dyrbješe so napřećo druhim zjednoćenstwam přesadźić.

Zo njeby so Sorabija wot NS-zarjadnišćow zakazała, přizamkny so wona w lěće 1934 k Deutsche Landsmannschaft, kotraž pak so dwě lěće pozdźišo pod ćišćom NS-hamtow rozpušći. Tak žiworješe Sorabija jenož hišće w swojim zwjazku starcow (Altherrenverband). Ale tež tutón bu 1942 do NS Altherrenverband zarjadowany a tohodla 1945 zakazany. Suspektny a njepřewidny wotrězk towarstwowych stawiznow so z tym skónči.

W lěće 1951 zhromadźichu so znowa serbscy studenća pod mjenom Sorabija w Lipsku, prěni raz w swojim, serbskim internaće, a to jako lokalna skupina Domowiny. Z tym nasta intensiwna a kruće organizowana dźěławosć: Měsačnje wotměwachu so zarjadowanja, na přikład čitanja abo přednoški. Tež Sorabija měješe plan po socialistiskim wašnju spjelnić a centralnemu komitejej Domowiny prawidłownje rozprawjeć. Prócowanju SNM pak, Sorabiju pod swoju kontrolu dóstać, so studenća wuspěšnje wobarachu. W sydomdźesatych lětach měješe Sorabija přez 100 sobustawow. Ze změnu 1989 a z tym zwjazanym přestrukturowanjom Domowiny so lokalna skupina Lipsk rozpušći.

Wot lěta 1991 eksistuje Sorabija jako zapisane towarstwo nic jenož serbskich studentow. Tež nimale 300 lět po załoženju je hłowny nadawk pěstowanje serbskeje rěče a nałožkow. Kóžde lěto swjeći so na přikład kermuša, chodojtypalenje, mejemjetanje abo druhe serbske nałožki. Tam a sem přeprošuja so tež znaći serbscy spisowaćeljo na literarne wječorki.

Tuchwilu ma Sorabija Lipsk 26 aktiwnych sobustawow a jednoho čestneho sobustawa.




#Article 28: Josip Broz Tito (168 words)


Josip Broz Tito (* 25. meje 1892 jako Josip Broz w Kumrovecu w dźensnišej Chorwatskej; † 4. meje 1980 w Ljubljanje) běše juhosłowjanski komunistiski politikar, partizanski wjednik, předsyda Juhosłowjanskeje a wuznamna figura mjezynarodneje politiki. 

Wón bě sedme dźěćo Franja Broza a Marije Brozoweje. Jeho nan Franjo Broz běše Chorwat a jeho mać Słowjenka. Josip Broz chodźeše dźěl swojeho dźěćatstwa w Posredźe po prošenju a pozdźišo na zakładnu šulu w Kumrovecu. Njeje pak hižo do druheje rjadownje postupił. 1905 wopušći šulu a w lěće 1907 započa jako mašinski wučomnik w Sisaku dźěłać. Tam dósta wědomje za wažnosć dźěła a je prěni raz 1. meju jako dźeń dźěła sławił. W lěće 1910 zastupi do Socialnodemokratiskeje strony Chorwatskeje a Słowjenskeje.

Z lěta 1943 bě Josip Broz (z partizanskim přimjenom Tito) prezident Antifašistiskeje rady narodneho wuswobodźenja, kotraž přewza wot 1945 prowizoriske knježerstwo we wot fašistow wuswobodźenych kónčinach. W samsnym lěće bu ministerski prezident a zakitowanski minister Zwjazkoweje republiki Juhosłowjanskeje. 1953 přewza funkciju statneho prezidenta, kotraž spožči so jemu 1963 na čas žiwjenja.




#Article 29: Wikipedija (111 words)


Wikipedija (kumštne słowo: hawajan. wiki wiki, spěšnje; jendź. Encyclopedia) je mjezynarodny projekt, kiž chce zestajić swobodnu encyklopediju we wšěch rěčach, kotrejež nastawki so njeposrědnje wobdźěłać móžeja. Jendźelske wudaće wobsteji wot lěta 2001, hornjoserbske wot 2006. Wot lěta 2003 je cyłkowny projekt w nošerstwje załožby Wikimedia Foundation. W lěće 2017 wobsahuje Wikipedija cyłkownje něhdźe 40 milionow zapiskow w 295 rěčach.

Wikipedija je nastała na zakładźe tak mjenowaneje Wiki (softwarowy interfejs za wužiwarjow syće za aktiwne a pasiwne wužiwanje). Za přinoški płaći  za swobodnu dokumentaciju, kotraž dowoli změnjenja a komercielne wužiwanje.

Hornjoserbska rěčna wersija Wikipedije wobsteji wot lěta 2006 a ma tuchwilu  artiklow. Tuž steji wona na 128. městnje wot 299 rěčnych wudaćow.




#Article 30: Windows Vista (226 words)


Windows Vista je dźěłowy system softwaroweje firmy Microsoft, kotryž bu spočatk lěta 2007 předstajeny. Za běžneho wužiwarja je zajimawe, kak je grafiski system sčinjeny, dokelž je so cyły design porno Windows XP dale wuwił. Hdyž so na přikład z pomocu tastow WINDOWS + TAB mjez aplikacijemi přepina, njejsu wjace jenož ikony widźeć, kaž běše to pola Windows XP, ale wobrazy woknow aplikacijow.

Pola Windows Vista so tež wšitke dokumenty lěpje a spěšnišo namakaja, dokelž přewjedźe so indeksowanje wšitkich dokumentow w pozadku. Dokumenty hodźa so potom prosće tak namakać, zo kliknje so na tłóčatko START a zapoda so pytane hesło.

Cyły nowy system zestaja so z komponentow, to rěka, zo je móžno jenož to instalować, štož wužiwar woprawdźe trjeba. Tuta kajkosć je woprawdźity postup porno Windows XP. Njeje na přikład hižo trjeba, Internet Explorer hromadźe ze systemom instalować, ale je móžno, wot wšeho spočatka Firefox a druhe browsery za internet wužiwać.

Windows Vista hodźi so tež z hłosom posłužować. Tuta funkcija pak wobsteji tuchwilu jeničce za jendźelšćinu, ze serbšćinu a tež druhimi, wjetšimi rěčemi to hišće móžno njeje.

Na zakładźe Microsoft Local Language Program je so tež serbšćina jako rěč do Microsoft Windows Vista přiwzała. Praktisce rěka to, zo hodźi so wona jako zakładna rěč wuzwolić a zo hodźi so serbski tastaturowy layout wužiwać. Je to přihot za dalše projekty nastupajo prawopisnu/gramatisku podpěru pod Microsoft Office etc.




#Article 31: Wotrow (345 words)


Wotrow ( Ostro) je hornjołužiska wjes w Budyskim wokrjesu. Sydlišćo je stare, na čož pokazuje tež němske mjeno Ostro. Wone njeje poprawom němske, ale zdźeržane staroserbske pomjenowanje ostrow („kupa“, přir. rusce „остров“,  „ostrov“). Hižo w lěće 1319 naspomni so mjeno Oztrow. Mjeno woznamjeni: ze žumpadła podobnje kupje pozběhowace powyšenje. Wjeska wupřestrěwa so wot lěweho brjoha Klóšterskeje wody hač horje ke Kopcam, po blišej wokolinje derje widźomnym wjeršku.

Tež wulke Wotrowske hrodźišćo pokazuje na to, zo bě kónčina zahe wobsydlena. Lětstotki słušeše Wotrow do Hodźijskeje wosady. Bliskosće dla wšak chodźeše wjele ludźi z dźensnišeje wotrowskeje wosady do Chrósćic abo do Klóštra kemši. Po reformaciji přirjadowa so Wotrow Chróšćanskej wosadźe. Status samostatneje wosadneje wsy dósta wjes 1758, cyrkej dotwari so na prócowanje serbskeho biskopa Jakuba Wóskeho z Baerenstamma 1772.

Hač do dźensnišeho słuša Wotrow ke katolskemu jadrowemu teritorijej serbskeho sydlenskeho ruma.

Po załoženju wosady 1758 wotměwachu so kemše najprjedy na farje. Swoju cyrkej maja Wotrowčenjo wot 1772. 1934 přitwari so pod fararjom Justom wołtarnišćo. Swjatnica je poswjećena swjatemu Benej, kotryž je zdobom patron Mišnjanskeho biskopstwa a Serbow. Postawa swjateho je tež na wołtarnym wobrazu zwobraznjena.

Do Wotrowskeje wosady słušeja dźensa zwjetša katolskej wsy Wotrow a Kanecy kaž tež katolikojo z Kašec, Krěpjec, Žuric, Hornjeho Wujězda, Małeho Wosyka, Jědlicy, Wulkeho Wosyka, Hłupońcy, Bukowca, Noweho Dwora, Njeradec, Ledźborec a Panec – cyłkownje 525 katolikow w lěće 2017 (2015: 516).

Na Wotrowskim pohrjebnišću je pochowany serbski basnik a prócowar Jakub Bart-Ćišinski. Dźensniši narowny pomnik bu w lěće 1969 postajeny.

Nimo cyrkwinskeho dźěła eksistuje we Wotrowje młodźinski klub O2 (ob origem), kotryž přistupi 2004 Domowinje.
We wsy eksistuje serbska pěstowarnja, kotraž přeńdźe 2005 do nošerstwa Serbskeho šulskeho towarstwa. W lěće 1758 pod biskopom Wóskim natwarjena a wjacore razy powjetšena šula hižo njedźěła.

W lěće 1925 měješe Wotrow 300 katolskich a 19 ewangelskich wobydlerjow. Katolscy Wotrowčenjo přisłušachu hač do lěta 1758 Chróšćanskej wosadźe a ewangelscy Hodźijskej. Wot 2001 słuša ewangelski podźěl k wosadźe Horni Wujězd.

Po Mukowej statistice z lětow 1884/85 rěčachu tehdy wšě 258 wobydlerjow serbsce. Arnošt Černik zwěsći w lěće 1956 we Wotrowskej gmejnje serbskorěčny podźěl wobydlerstwa wot 85,2 %.




#Article 32: Kózły (109 words)


Kózły su nošaca konstrukcija třěchi. Tradicionalny material kózłow je drjewo, dźensa wšak wužiwataj so w modernej architekturje tež beton a wocl.

Hłowny nadawk kózłow je, zo noša kryće třěchi a rozdźěleja ćežu tutych na nošace murje twara.

Po konkretnych statiskich potrěbnosćach rozeznawaja so wšelake formy konstrukcije, na př. tramowa třěcha (Pfettendach).

Hornju, zakónčacu kromu třěšneje konstrukcije twori ponošk, kotryž je zdobom najwyša hrjada kózłow. Je-li ponošk natwarjeny, wuhotuje so tradicionalnje wosebity swjedźeń, tak mjenowana zběhanka.

Hrjady, kotrež běža paralelnje z ponoškom, rěkaja tramy (ně.: Pfetten). Wone njesu padorunje k nim běžace hrjady, kotrež tworja třěšnu skłoń. Wodorunje na nje přiklepaja so třěšne łaty, kotrež dźerža na př. kryće třěchi.




#Article 33: Syćowy wobhladowak (110 words)


Syćowy wobhladowak (tež: browser, web-browser, webowy browser) je ličakowy program, kotryž słuži k wobhladowanju interneta (syće, world wide web [www]). Program zmóžnja komunikaciju z http-serwerom a předźěłanje přijateho koda (html, xhtml, xml a pod.), kotryž formatuje a zwobrazni po předpodatych standardach webowu stronku.

Tekstowe wobhladowaki zwobraznjeja stronki jako tekst, zwjetša jara jednorje formatowany. Grafiske wobhladowaki zmóžnjeja naročniše sformatowanje stronkow zapřijejo tež wobrazy. Za zwobraznjenje někotrych wosebitych dźělow stronki, kaž su to flashowe animacije abo java applety, dyrbi so wobhladowak rozšěrić wo specializowane přidatne module.

K najznaćišim grafiskim wobhladowakam słušeja Internet Explorer, Mozilla Firefox (tež serbsce!), SeaMonkey (tež serbsce!), Opera, Konqueror a Safari. Tekstowej wobhladowakaj staj na př. Links a Lynx.




#Article 34: Třěcha (138 words)


Třěcha (prasłowjansce *strěcha) je hornje wotmjezowanje, kotrež škita twarjenje před wliwami wobswěta kaž su to na př. spadki (dešć, sněh, krupy), dopromjenjowanje słónca, próch a wětr.

Hłownje rozeznawa so mjez płonymi a nahłymi resp. ćopłymi a zymnymi třěchami.

Třěchi móžeja so tež po swojej formje klasifikować. Konkretnu formu postajeja kózły. Někotre formy třěchow su:

Zo by třěcha swoju funkciju wukonjeć móhła, dyrbi so zakryć. K tomu móžeja so wšelake materialije wužiwać:

Třěcha wobsteji we hłownym z nošaceje konstrukcije kózły a kryća třěchi.

Skap je delnja, padoruna hrana třěšneje płoniny. Zwjetša připrawi so tu lijawa.

Hornja, najwyša wodoruna hrana je ponošk.

Při swislach zwjazujetej so skap a ponošk přez ortgang (serbske słowo pytane!), kotryž twori hornju hranu (kromu) swislowych sćěnow.

Kromy, na kotrychž zetkatej so dwě třěšnej płoninje mjenuja so hrany jeli pokazuja won, a (třěšne) žłoby, pokazuja-li nutř.




#Article 35: Čěšćina (1302 words)


Čěšćina (čeština) je zapadosłowjanska rěč, kotraž so hłownje wot Čechow rěči. Wona je najbóle přiwuzna słowakšćinje, z kotrejž twori zhromadnu podskupinu zapadosłowjanskich rěčow a nimo toho serbšćinje, pólšćinje a kašubšćinje. Čěska rěč słuša k słowjanskim rěčam w swójbje indoeuropskich rěčow.

Čěsce rěči cyłkownje wokoło dwanaće milionow ludźi, z toho w Čěskej samej něhdźe dźesać milionow a nimo toho tež w Słowakskej, Zjednoćenych statach Ameriki, Kanadźe, Němskej, Awstriskej, Awstralskej, na Ukrainje a w druhich krajach.

Čěšćina a słowakšćina stej mjez sobu derje zrozumliwej. Pisomnje datej so wobě rěči najjednorišo přez pismiki ř, ě a ů rozeznawać, kotrež jeničce w čěšćinje eksistuja, nic pak w słowakšćinje. Porno tomu ma tuta pismiki ä, ô, ľ, ĺ a ŕ, kotrež čěšćina njeznaje.

Deklinacija a konjugacija so přewjedźetej z kóncowkami (a/abo małkimi změnami na kmjenje). Eksistuja wjacore deklinacije a wjacore konjugacije, ale tež mnoholičbne njeregularnosće. Słowoslěd je relatiwnje swobodny a zmóžni stilistiske diferencowanja.

Čěšćina je sylnje flektěrowaca rěč ze sydom gramatiskimi padami (nominatiw, genitiw, datiw, akuzatiw, wokatiw, lokatiw, instrumental) w singularje a pluralu. Kaž w němčinje a romaniskich rěčach móže gramatiski genus substantiwow tež při poprawom bjezsplažnych wěcach być muski abo žónski. Při tym ma čěšćina štyri genusy, a to muski žiwy, muski nježiwy, žónski a srjedźny.

Kaž we łaćonšćinje a druhich słowjanskich rěčach njeeksistuja ani definitny ani njedefinitny artikl.

Njeregularnej stej genitiw a wokatiw słowa bůh (Bóh), přirunajo z druhich muskimi žiwymi substantiwami z twjerdej kóncowku: bůh / boži (boha) / Bože (O Bože) na rozdźěl wot hoch (hólc) / hocha / hochu.

Wot wjacorych adjektiwow a participow eksistuja krótku formu a dołhu formu, kotrejž po genusy, numerusy a padźe deklinujomne su. Krótka forma ma přeco funkciju predikatiwuma  a maja redukowanu paradigmu. Mjez tym so při adjektiwach krótka forma nimale jenož w powyšenym stilu wužiwa, je wužiće krótkich/dołhich formow participow w perifrastiskim pasiwje tež we wobchadnej rěči rozeznawace woznamow, na př. okno bylo zavřeno (podawkowy pasiw: wokno bu zawrjene) vs. okno bylo zavřené (stawowy pasiw: wokno bě zawrjene)

Njemała ličba substantiwow so kaž adjektiwy deklinuje.

Čěšćina ma slědowacych sydom padow, kotrychž tradicionalny slěd naličenja njeje identiski ze serbskim:

Dale znaje čěska rěč jednotu a mnohotu, ale tež zbytki duala su zachowane – na přikład ličbniki dvě, obě (7. pad): s oběma (se dvěma) rukama, nohama, očima, ušima (dwojota, dual); ale s oběma (se dvěma) ženami, muži. životné) vs. „se dvěma ručičkami“ (např. hodiny = neživotné)--

Kaž w serbšćinje a druhich słowjanskich rěčach eksistuje wot wšěch swójbnych mjenow wosebita žónska forma, markěrowana najčasćišo přez sufiks -ová. W Čěskej so wona tež za mjena druheho pochada wužiwa, na př. Zdeňka Müllerová.

Geografiske mjena na -sk- su w čěšćinje stajnje neutrum a so wukónča tohodla w nominatiwje a akuzatiwje na -o: Slovensko (Słowakska), Lipsko (Lipsk), Slezsko (Šleska, polscé Śląsk). Mnoholičbne městnostne mjena na -vice su gramatisce pluraliatanta, to rěka zo steja hižo we swojej zakładnej formje w pluralu (přirunaj serbske wjesne mjena na -icy abo -ecy). Tež městnostne mjena na -nice steja husto w pluralu, nic pak přeco. Dalše mjena w gramatiskim pluralu su mjez druhim Čechy (Čechi) a Hradčany ( der Hradschin).

Werb ma kategorije aspekt (perfektiwny a imperfektiwny) a tempus (prezens, futur, preteritum), wosoba, numerus a modus (imperatiw, kondicional). Aspekty so zdźěla přez sufiksy (regularnje imperfektiwowanje perfektiwnych werbow), zdźěla přez prefiksy (regularnje perfektiwowanje imperfektiwnych werbow) wuprajeny, w někotryh małych padach tež přez dwěmaj rozdźělnymaj kmjenomaj.

Preteritum a imperfektiwny futur stej z formami pomocneho werba být (być) tworjenej.

Při tym rozeznawa čěšćina (kaž tež druhe słowjanske rěče) mjez tym za zańdźenostnu formu a tym za pasiw wužiwany partizip: slyšel/slyšela jsem 'sym słyšał/słyšała', slyšen/slyšena jsem 'ja bu słyšany/słyšana'.

Numerale wot 21 hač do 99 so móžeja w dwojakimaj wašnjomaj rěčeć. Nimo dvacet tři (łaćonsce viginti trēs) eksistuje tež třiadvacet ( dreiundzwanzig). Tutón fenomen je přez lětstotkow dołhi němsko-čěski rěčny kontakt wujasnjomny.

Kaž tež w druhich słowjanskich rěčach steja substantiwy po ličbnikach wot pět (pjeć) w genitiwje plurala, jeli ličbnik w nominatiwje, genitiwje abo akuzatiwje steji, tuž na př. čtyři hrady / pět hradů (4 resp.. 5 hrodow), tři koruny / třicet korun / tři sta korun / pět set korun (3 / 30 / 30 / 300 / 500 koronow). W zbytnych padach kongruěruja ličbnik a substantiw regularnje, tuž na př. na pěti hradech (lokatiw).

Čěšćina so z łaćonskim alfabetom pisa, kotremuž su so diakritiske znamješka přidružili.

Při sortěrowanju a w zapisach (telefonowa kniha) a słownikach so pismiki: Č, Ch, Ř, Š, Ž jako samostatne pismiki wobjednawaja  (pismik Ch slěduje pismik H); čěski alfabet ma tohodla dohromady 31 pismikow.

Dospołny čěski alfabet je:

Do spinkow stajene pismiki so při sortěrowanju tak wobjednawaja kaž jim předchadźacy pismik. Tak steji na př. pět (= pjeć) před petrklíč (= kropačk). Jeli so dwě słowje jeničce přez přiwuznej pismikaj rozeznawatej, steji najprjedy słowo z jednorym pismikom a potom tamne, tuž na př. pas (= pas) před pás (= pas, wopas).

Ě, Ů a Ý nihdy njewustupuja na spočatku słowa, tohodla su wotpowědne wulke pismiki jara rědke a so jeničce wužiwaja, hdyž so cyłe słowo we wulkich pismikach pisa (na př. MĚSTO).

Pokiw: Dokelž so diakritiske znamjenja w syći přeco korektnje njezwobraznjeja, pisaja so čěske mjena husto tež bjez tajkich pisaja.

Čěske pismiki z diakritikami:

Eksistuja krótke a dołhe wokale.

We wosebitych kontekstach alterněruje dołhe wokale z krótkimi, přirunaj na př. hlava (hłowa) a hlávka (hłójčka) abo mýt (myć) a myji (ja myju). Z historiskich přičinow wotpowěduje pak krótkim wokalej nic přeco wotpowědny dołhi wokal, ale poměry su zdźěla komplikowaniše. Wone so móžeja na slědowace wašnje wopisować:

Wosebite konsonanty móžeja funkciju wot wokalow wobsadźować a złóžki tworić: r, l a (rědko) m. To eksistuja tež słowa, kotrež jenož z konsonantow wobsahuja, na př. krk šija, blb hłupak abo scvrnkls du hast es heruntergeschnipst.

W čěšćinje eksistuja diftongi ou, au a eu. Diftong ou je tež w čěskich słowach a předewšěm  swójskich mjenach časty, mjeztym zo  au a eu jenož w cuzych słowach abo interjekcijach wustupujetej: poslednjej tworitej w čěskich słowach dwě złóžce, na př. w neučím njewuču, kotrež so třizłóžkowje rěča [].

W čěskim prawopisu so rozeznawaja tradicionelnje tak mjenowane twjerde, neutralne a mjechke konsonanty. Mjechko wurěkowane (kaž w druhich słowjanskich rěčach kaž rušćinje) so pak jenož konsonanty ť, ď a ň, w zbytnych padach dźe wo historiske rozeznawanje, kotrež wězo konsekwency za prawopis ma a maćeršćinskim rěčnikam toho wuknjenje poćeža. Čěske dźěći wuknu tohodla w zakładnej šuli tute słowa z neutralnym konsonantom přednošować, w kotrychž so [i] jako y pisa (tak mjenowana vyjmenovaná abo vybraná slova resp. wubrane słowa).

W prawopisu so pisa po tutych konsonantach zwuk [i] z y. Wuwzaća su małe cuze słowa kaž 'chirurg', 'kilometr' a 'kino'.

Konsonant h je nihdy němy. Typisce zastupuje etymologiski g, na př. 'hrob' ('row', němsce 'Grab', pólsce 'grob'), noha (noha, pólsce noga). Zwuk a pismik g wustupuje přećiwo tomu nimale jenož w cuzych słowach.

Přispomnjenje: ď so rukopisnje jako dˇ, ť jako tˇ pisa.

W prawopisu so pisa po tutych konsonantach [i] kaž i.

Twjerde kónčne konsonanty so w wjazanju ze sufiksami na e a i přećiwo mjechkim wuměnjuja: Nastanje -ch + ě/i k -še/-ši, ale tež -cký k -čtí a -h + ě/i k -ze/-zi , tuž katolický Čech z Prahy / katoličtí Češi v Praze (katolski Čech z Prahi / katolscy Češa w Praze). A -k + ě/i nastanje k -ce/-ci, ale tež -ský k -ští, tuž český žák - čeští žáci ( čěski šuler / čěscy šulerjo). Mjeztym zo za ch kaž tež za najwjetše druhe (w čěšćinje) papatalizujomne konsonanty jenož jedne paltalizěrowanski stopjeń eksistuje, na př. duch (duch) / duši (duši), eksistuja za h dwaj stopjenjej: Praha / v Praze / Pražský (Praha / w Praze / pragerisch).

W prawopisu so pisa po tutych konsonantach we wubranych słowach a někotrych cuzych słowach [i] kaž y, hewak kaž i. Konsonant f wustupuje nimale jenož w cuzych słowach. W požčonkach so je wón často přez b narunuje, na př. w barva (barba).




#Article 36: Makedonšćina (152 words)


Makedonšćina abo makedonska rěč je jedna z južnosłowjanskich rěčow. Rěči so hłownje w Sewjernej Makedonskej, ale tež w susodnych statach a w diasporje. Wona słuša do balkanskeho areala, dokelž ma charakteristiske kajkosće, kaž wšitke druhe balkanske rěče. Hdyž rěčimy wo makedonskej rěči so dyrbi prajić, zo wjele rěčow je na nju wliw měło. 

Moderna makedonšćina njesmě so zaměnić z antikskej makedonšćinu. Makedonšćinje najbliša rěč je bołharšćina, hačrunjež ma tež wjele podobnosćow ze serbišćinu. Makedonšćinu rěčitej 2 milionaj wobydlerjow Sewjerneje Makedonskeje a wona je tež připóznata rěč we wokrjesu Korča w Albanskej. Makedonjenjo su žiwi tež w Serbiskej a Čornej Horje.

Makedonski alfabet je warianta kyriliskeho alfabeta a ma 31 pismikow.

Kodifikacija makedonskeje rěče so čini w třoch stawizniskich etapach: 

    * z rozsudom prěnjeho posedźenja ASNOM-a (2 awgusta 1944) za zawjedźenje makedonskeje rěče kaž oficielna rěč w makedonskim staće. 
    * z oficielnym rozsudom akceptowanja makedonskeho alfabeta
    * z oficielnym rozsudom akceptowanja makedonskeho prawopisa




#Article 37: Pólšćina (101 words)


Pólšćina je zapadosłowjanska rěč. Wona je najbóle přiwuzna kašubšćinje, słowakšćinje, čěšćinje, hornjoserbšćinje a delnjoserbšćinje. Pólska rěč słuša
k słowjanskim rěčam, do swójby indoeuropskich rěčow.

Pólsce rěči 50 mil. ludźi z toho w Pólskej wyše hač 39 mil.

Pólsce rěči so tež w Němskej, Litawskej, Běłoruskej, Zjednoćenych statach Ameriki, Ukrainskej a druhich krajach.

Pólšćina ma 3 časy a 7 padow, hlej tabulka:

Dale znaje pólska rěč jednotu, mnohotu, ale tež zbytki duala su zachowane.

Pólske pismiki s diakritikami:

W etniskej pólskej rěči so rozeznawaja:

Podstawowe dialekty pólskeje rěče su:

Poza tymi podstawowymi dialektami eksistuja tež měšane dialekty, wosebje na wróćo dóstawanych teritorijach.




#Article 38: Braniborska (234 words)


Braniborska ( Brandenburg,  Bramborska,  Brannenborg) je zwjazkowy kraj na wuchodźe Němskeje z 2,5 milionami wobydlerjow. Stolica je Podstupim.

Braniborska mjezuje z Mecklenburgsko-Předpomorskej na sewjeru, z Pólskej při Wódrje na wuchodźe, ze Sakskej na juhu, ze Saksko-Anhaltskej na zapadźe a z Delnjeje Sakskej na sewjerozapadźe při rěce Łobjo. 

W Braniborskej je wjace hač 3.000 jězorow.

Najwyša hora zwjazkoweho kraja je Kutschenberg (201 m), kotryž so blisko sakskeje hranicy pola Wótranja nadeńdźe.

Slědowace rěki so Braniborskeje dótkaja abo zdźěla abo dospołnje přez Braniborsku běža:

Slědowace města su najwažniše w Braniborskej:

Braniborska bu w lěće 1991 jako kraj znowazałožena, po tym zo bě hižo raz wot 1945 do 1952 eksistowała. W lěće 1952 wotstronichu so pak kraje w Němskej demokratiskej republice a město toho wutworichu so wobwody Podstupim, Frankobrod nad Wódru a Choćebuz.

Ministerscy prezidenća po přewróće běchu Manfred Stolpe (1990–2002), Matthias Platzeck (2002–2013) a Dietmar Woidke (wot 2013, wšě SPD).

Braniborska je rozrjadowana do 420 gmejnow, mjez nimi 112 městow, z kotrychž su města Branibor, Choćebuz, Frankobrod nad Wódru a Podstupim bjezwokrjesne.

W Braniborskej su slědowace wokrjesy.

W tuchwilnym braniborskim sejmje z cyłkownje 88 městnami je šěsć stronow zastupjenych: SPD (30 městnow), CDU (21) Lěwica (17), AfD (10), Zwjazk 90/Zeleni (6) a Braniborske zjednoćene byrgarske hibanja/Swobodni wolerjo (BVB/FW, 3 městnow). Jedyn zapósłanc je bjez frakcije. Poslednje wólby běchu 14. septembra 2014.

Wot nazymy 2014 tworitej SPD a Lěwica znowa koaliciju pod ministerskim prezidentom Dietmar Woidke (SPD).




#Article 39: Wojerecy (219 words)


Wojerecy ( Wórjejce,  Hoyerswerda) su wulke wokrjesne město w sewjeru sakskeho wokrjesa Budyšin a po wobydlerstwje třeće najwjetše město Hornjeje Łužicy. Leža při Čornym Halštrowje na južnej kromje Łužiskeje jězoriny.

Město słuša do připóznateho sydlenskeho ruma Serbow w Sakskej.

Sydlišćo na tutym městnje wobsteješe prawdźepodobnje wot 12. lětstotka. We wopismje Mišnjanskeho biskopstwa z lěta 1225 naspomni so cyrkej we Wojerecach. W lěće 1423 dóstachu Wojerecy měšćanske prawa, wostachu pak hač do 1950tych lět małe krajne město bjez nadregionalneho wuznama. Hakle ze zahajenjom wudobywanja brunicy w srjedźnej Łužicy bu město po planje wutwarjene a přirosće wot někak 10.000 wobydlerjow w lěće 1956 na wjace hač 71.000 w lěće 1981. Po přewróće a kóncu brunicy zhubichu Wojerecy swoju centralnu rólu we Łužiskim brunicowych rewěrje a ličba wobydlerstwa so w jenož 25 lětach zaso połojcowaše.

K Wojerecam słušeja nimo stareho a noweho města slědowace měšćanske dźěle:

Město słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 55 (Budyšin 4) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).

Wojerecy leža při křižowanišću zwjazkoweju dróhow B 96 (do Budyšina a Złeho Komorowa) a B 97 (do Drježdźan a Choćebuza). Nimo toho wjedźe tež železniska čara Lipsk–Falkenberg–Zhorjelc přez město. We wosobowym wobchadźe wobstejitej zwiskaj do Lipska (ze S-Bahnu) a Zhorjelca (přez liniju OE 64, tak mjenowany shuttle jězorina-Nysa).

Wot 1989 do 1994 wobsteješe w měsće wobchadny zawod Trolleybus Wojerecy.




#Article 40: Jurij Koch (188 words)


Jurij Koch (* 15. septembra 1936 w Hórkach) je serbski žurnalist, spisowaćel a dramatikar.

Jurij Koch narodźi so 1936 jako syn skałarja w Hórkach. Po wopyće ludoweje šule w Chrósćicach (1942–1947) běše wón šuler na serbskim gymnaziju we Warnoćicach (1947–1949). Po tym wopyta wón Serbsku wyšu šulu w Budyšinje (1950–1952) a Choćebuzu (1952–1954), hdźež maturu złoži.

Mjez 1954 do 1956 běše Jurij Koch redakcionelny sobudźěłaćer młodźinskeho časopisa Chorhoj měra a tydźenika Nowy Casnik. Na Lipšćanskej Karla Marxowej uniwersiće studowaše wón wot 1956 do 1960 žurnalistiku. Wot lěta 1960 běše wón kulturny redaktor w serbskej rozhłosowej redakciji Choćebuskeho sćelaka Radio DDR. W lěće 1965 wotzamkny wón dalokostudij při Dźiwadłowej wysokej šuli w Lipsku. Jurij Koch běše dołholětny předsyda Koła serbskich spisowaćelow a dźěła wot lěta 1976 jako swobodnje skutkowacy. Dźensa bydli wón w Choćebuskim měšćanskim dźělu Žylow. Jeho dźowka je serbska žurnalistka Anja Kochojc.

Jurij Koch wuznamjeni so trójce z Literarnym mytom Domowiny (1964, 1969 a 1973) a dwójce z Mytom Ćišinskeho, kotryž so jemu 1968 w kolektiwje a 1974 wosobinsce spožči. Jemu spožčitej so w lěće 1983 Myto Carla Blechena města Choćebuza a 1992 Literarne myto Wobswět Sewjerorynsko-Westfalskeje.

 




#Article 41: Lisćina serbskich hudźbnych skupinow (472 words)


K serbskim hudźbnym skupinam liča wšitke hudźbne formacije, kotrež tworja swójske twórby a tute přednjesu abo twórby druhich wuměłcow předstajeja. Serbska lyrika, respektiwnje zasopodaće serbskich tekstow je přiwšěm sekundarny kriterij za serbsku skupinu. Hłowny kriterij je poprawom přisłušnosć sobustawow k serbskemu ludej. Tak eksistuja tež měšane formy skupinow ze serbskimi a němskimi čłonami.

Tež solo-hudźbnicy při wustupach ze skupinu wustupuja ale při tym je skupina jenož k přewodźenju hudźbnika na jewišću.

Hłownje hodźi so nastaće serbskich skupinow do štyrjoch fazow resp. časowych wotrězkow rozrjadować.

Do tutoho časa přisłušeja prěnje serbske skupiny kaž Kadenca.

Prěnje serbske rockowe a metalowe skupiny nastanu, na přikład Awful Noise, najznaćiša a wuspěšniša skupina, Crying Blue ze swojim spěwarjom a gitaristom Istvánom Kobjelu a Stoned Hajtzer, kiž su ze swojim kompleksno-eksperimentalnym metalom bjez přirunowanja a du z jich Nihihu dospołnje na swójskich pućach.
Tohorunja do toho časa słuša kabaretna skupina Lózy Hólcy, kotraž dla hinašeho stila a wašnja (program ze skečemi a spěwami) so přirunować njehodźa.
Zhromadnje maja wšitke skupiny, zo běchu tak wuspěšne, zo je so za nahrawanje profesionelneje cejdejki hodźało (štož w tamnych fazach so wjace njejewi, nimo SG Sněhowka, je pak to naslědnik Lózych Hólcow).

K spočatkej noweho lěttysaca su so załožili wjacore nowe skupiny, tež pola nich je so tendenca k twjerdym zynkam dale wjedła. Dźěći tutoho časa su na přikład Mailed Flyer, kiž pak su so 2001/02 zaso rozpušćili, DeyziDoxs, kotraž je hač do dźensnišeho znata a wuspěšna skupina a Blind Judgement, kotraž běše hač do rozpušćenja 2006 najtwjerdša formacija we Łužicy.
Wot tutych skupin eksistuja wšelake natočenja a demo-cejdejki (kiž su w padźe DeyziDoxs chětro profesionelnje natočene), ale lědma alby.

Do poslednjeje fazy hač k dźensnišim słušeja skupiny kaž Severus, Sharp Tongue (wobej hižo rozpušćenej), Widła, The Genious a Invisible Ink. Charakterizujomne za tute skupiny je, zo so hišće w nastaću přebywaja, najwjace tutych skupin nima tuchwilne hišće wjace hač 1, 2 wustupaj a zo w směrje přeco hišće rock přewahuje, k pytnjenju je pak tendenca wróćo k menje twjerdeje hudźby.
Wuwzaće tworja tu SG Sněhowka a Wólbornosće, kotřiž dla nazhonjenja jednotliwych sobustałow a zabawjaceho charaktera wjace ludźi kaž tež staršu generaciju narěča.
Popularne polo młodeje serbskeje hudźby je kombinacija tradicionelneje serbskeje folklory z modernej hudźbu, kaž je to pola Berlinskeje dróhi (punk-folk), skupiny Jankahanka (folk/rock) abo pola Die Folksamen (folk/rock) z Choćebuza z wašnjom.

Hudźbna situacija we Łužicy njeje špatna, dorost je tu, by so dyrbjał jenož spěchować, a na tutym pobrachuje. Potencial je w tutych skupinach wulki, ale trjebaja móžnosć wustupować. Za młodych wuměłcow pobrachuja cyle jednorje móžnosće prezentowanja. Sami koncert na nohi stajić dla financielnych přičinow njeje móžne a jednotliwe kluby a towarstwa so financielneho rizika tež straša, štož hladajo na to, zo přeco wjele konkurency maš, njedźiwa.

Serbska Łužica je hišće chětro chuda na wšelakich hudźbnych směrach, ale wšelake pohiby w serbskej hudźbnej scenje pokazaja na bórzomne polěpšenje.




#Article 42: Widła (102 words)


Widła bě serbska skupina, kiž je so załožiła w lěće 2005. Jeje hudźbny směr mjenowaše so ancient sorbian blood metal, štož je měšeńca z deathmetala a blackmetala. Po formje a zwuku orientowaše so skupina po klasiskich přikładach mjenowaneju hudźbneju směrow.

Prěni wustup měješe skupina 22. apryla 2006 na koncerće The Last Gathering ze skupinomaj DeyziDoxs a Blind Judgement, na kotrymž so poslednja wot swojich přiwisnikow rozžohnowaše. Tam dožiwi Widła wulkotny započatk a žněješe wot publikuma dobru rezonancu. Tak sta so wona po rozpušćenju Blind Judgement z najtwjerdšej serbskej skupinu. 

Teksty skupiny běchu zwjetša w jendźelskej rěči.

Eksistuje tež audio-natočenje jich prěnjeho wustupa.




#Article 43: Běła Woda (252 words)


Běła Woda ( Weißwasser, hamtsce Weißwasser/O.L.) je wulke wokrjesne město w sewjerowuchodnym dźělu Hornjeje Łužicy, kotrež słuša k sakskemu wokrjesej Zhorjelc. Třeće najwjetše město Zhorjelskeho wokrjesa (po Zhorjelcu a Žitawje) je dźěl serbskeho sydlenskeho ruma.

Městačko leži mjez Mužakowskim zahorkom na sewjeru, Mužakowskej holu na sewjerowuchodźe a Wochožanskej jamu na juhozapadźe w lěsatej wokolinje a njedaloko pólskeje hranicy. Najblišej měsće stej Grodk (20 km) a Mužakow (8 km). Wulki dźěl měšćanskeho teritorija wobsteji z brunicoweje jamy resp. z rekultiwěrowanych płoninow.

Běła Woda mjezuje z Dźěwinom a Jabłońcom na sewjeru, z Krušwicu a Wuskidźom na wuchodźe, z Hamorom na juhu, Sprjewinym Dołom na zapadźe a z Trjebinskej gmejnu na sewjerozapadźe.

Prěnje historiske naspomnjenje pod dźensnišim mjenom je z lěta 1552. Měšćanske prawa ma pak hakle wot 1935. Ležownostne knjejstwo měješe přez lětstotki Mužakowske stawowe knjejstwo.

Po industrializowanju w 20. lětstotku přez natwar škleńcowych a brunicowych zawodow kaž tež Wochožanskeje jamy a bliskeje Hamorskeje milinarnje nasta z něhdyšeje holanskeje wsy město z nimale 39.000 wobydlerjemi (1989). Po přewróće bu wjetšina zawodow zawrjena a wobydlerstwo Běłeje Wody woteběraše, tak zo ma město dźensa zaso telko wobydlerjow kaž w 1960tych lětach.

W lěće 1884 měješe wjes po Mukowej statistice 1200 wobydlerjow, mjez nimi 731 Serbow (61 %). Arnošt Černik zwěsći 1956 serbski podźěl wobydlerstwa wot jenož hišće 5 %.

Runje přez Běłu Wodu wjedźe zwjazkowa dróha 156 z Mužakowa do Budyšina. Nimo toho ma město dwórnišćo při železniskej čarje Berlin–Zhorjelc.

Město słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 57 (Zhorjelc 1) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 157 (Zhorjelc).




#Article 44: DeyziDoxs (225 words)


DeyziDoxs je wuspěšna serbska nu metal-metalcore skupina, kiž liči so k najznaćišim skupinam Łužicy. Skupina so wuznamjenja přez wjelestronsku hudźbu, při kotrejž tworitej nu-metal a metalcore jenož zakład. Dla wliwow hip-hopa kaž tež funka a ludoweje hudźby, je DeyziDoxs jedna z najinowatiwnišich skupin Łužicy. Na temy bohate teksty su za připosłucharja lochko přistupne, dokelž jednaja wo wšědnych problemach a začućach. Wosebitostka je pak tež předźěłanje serbskeje problematiki, kiž so w tutej formje pola druhich skupin jenož zrědka namaka.

DeyziDoxs je jedna z mało skupin, kotraž je tež nadregionalnje znata. Wo tym swědča hižo wjacore koncerty w susodnej Pólskej a Čěskej.

W lěće 2001 bu skupina wot Mariana Wjenka, Daniela Bětnarja, Marka Njeka, Tomaša Jurka a Mareka Rjelki (wšitcy šulerjo serbskeho gymnazija) załožena. Hišće w juliju samsneho lěta měješe skupina swój prěni wustup. Twjerdy zwuk tehdy hišće přewahowaceho cross-over pokazowaše hižo na to, do kotreho směra so wona wuwije. W tutym času stachu so tež jeje intro a wosebite kostimy za wustupy ze znamjenjom skupiny. 
Hač do nalěća 2003 měnještaj so husćišo wobsadka kaž tež hudźbny směr skupiny. Tak so DeyziDoxs we wonym nalěću ze směrom předstaji, kotryž běše přewinył cross-over a je dźensa hišće markantny za skupinu. Kwalita spěwow njetrjeba so přirunowanja ze znatej ameriskej skupinu Korn bojeć.
Hač do dźensnišeho je jich hudźba wo něšto twjerdša, ale w zasadźe njeje so wo wjele změniła.




#Article 45: Mały princ (131 words)


Mały princ ( Le Petit Prince) je z wjace hač 140 milionami předatych eksemplarow najbóle čitana francoska kniha na swěće. Spisał bě ju francoski pilot a spisowaćel Antoine de Saint-Exupéry. Wona bu do wjace hač 170 rěčow přełožena. W oktobrje 2006 wuńdźe prěni přełožk do serbšćiny.

Kniha nasta w lěće 1943 – za čas Druheje swětoweje wójny – po tym zo bě Saint-Exupéry dla wobsadźenja Francoskeje přez němske wójsko do Zjednoćenych statow wupućował. Tam předstaji so prěni raz w New Yorku. 1950 wuńdźe němski přełožk. Original wobsahuje tójšto pisanych akwarelow, kiž bě awtor sam rysował.

Wobhladuješ-li sej knihu zwjeršnje, móhł měnić, zo jedna so tu wo jednoru dźěćacu knihu. Ale woprawdźe namakaš w njej wotmołwy na prašenja za zmysłom žiwjenja a k poćahej mjez ludźimi – kniha je potajkim filozofiski spis.




#Article 46: Ohrid (104 words)


Ohrid ( Охрид/Ohrid,  Ohër/Ohri, tež Ochrid abo Achrida) je město na juhowuchodźe Sewjerneje Makedonskeje. 
Leži bjezposrědnje při Ohridskim jězorje, ma 54.380 wobydlerjow (2005) a wobjima płoninu wot 358 km².

W Ohridźe załoži swj. Klemens (Kliment) Ohridski, wučomnik swj. Cyrila a Metoda, klóšter swj. Panteleimona, kiž wuwi so na centrum zažneho słowjanskeho pismowstwa a bě sydło Ohridskeje uniwersity.

Ohrid je jara wažne turistiske srjedźišćo w Sewjernej Makedonskej, kotrež kóžde lěto wjace hač 20.000 turistow wopytuje. W Ohridźe je wjele cyrkwjow, čehoždla mjenuje so zdźěla tež hišće „bołharski Jerusalem”. Najwažniše cyrkwje su mjez druhim Swj. Sofija, Swj. Naum, Swj. Jovan Kaneo a Swj. Kliment Ohridski (klóšter).




#Article 47: Jurij Hajna (437 words)


Jurij Hajna ( Georg Heine; * 11. septembra 1877 na Židowje, † 6. septembra 1952 w Budyšinje) běše serbski moler a grafikar.

Wón narodźi so jako prěnje ze šěsć dźěći Awgusta Hajny (1851–1928, z Rakec pochadźaceho) a Hany rodź. Młynkec (1854–1943) na Židowje.

Nan běše fabrikant cigarow a měješe „w dobrych lětach” na dźesać přistajenych. Serbska swójba přisłušeše woršće srjedźnych předewzaćelow Budyšina, to wopodstatnja so mjez druhim z tym, zo přesydli so 1913 do swójskeho dwuposchodoweho domu na Schäfferowej čo. 34 w Budyšinje. Hajnec swójbje narodźi so pjeć hólcow a holca. Wšitcy synojo studowachu, Jurij wuměłske molerstwo, Fryc powšitkownu medicinu (pozdźišo we Weinböhla, blisko Drježdźan skutkowacy), Wili a Bjedrich běštaj inženjeraj hospodarstwa (prěni sta so z direktorom fabriki za zhotowjenje papjery a druhi běše přistajeny pola Busch, pozdźišeje wagonownje), wobaj skutkujo w Budyšinje. Při dobrej hospodarskej a powołanskej situaciji Hajnec swójby padnychu tola tež sćiny na nju. Syn Jan, powołanje akademiskeho dekoratiwneho molerja nawuknywši, je hižo w młodych lětach zemrěł a syn Bjedrich so z Prěnjeje swětoweje wójny njewróći. 

Hajnec słušachu k nahladnym swójbam Budyšina a pozdźiše zapiski, zo běštaj staršeju Jurja Hajny w jara skromnych poměrach žiwi a wón syn chudeho chěžkarja a zo chudoba drje jemu studij na wuměłskim wustawje znjemóžni a podobne wopisanja, njepřitrjechja. 

Molerske rjemjesło přiswoji sej młody Jurij Hajna najprjedy jako litograf pola Weigangec bratrow w Budyšinje, podajo so potom na Rysowansku šulu do Hanaua a studujo dale na Wuměłsko-rjemjesłowej a na Wuměłstwowej akademiji w Drježdźanach, hdźež běše z mišterskim šulerjom prof. Hermana Prella. 

Wójnsku słužbu wukonješe w Prěnjej swětowej wójnje z wołojnikom a seršćowcom, někotre dźěła su z Ruskeje a Bayerskeje znate. Wróćiwši so do Budyšina załoži zhromadnje z Měrćinom Nowakom-Njechorńskim, Hanku Krawcec a Frycom Latkom lěta 1923 Zjednoćenstwo serbskich wuměłcow. Ale hižo lěto pozdźišo poda so dźakowano stipendijej Drježdźanskeje akademije do Italskeje, zwotkelž so do 1933 do Budyšina nawróći. Za čas wójny so wopyty z Němskeje do Italskeje a nawopak z politiskich přičin dale a bóle poćežowachu, tuž so mandźelska a dźowka (1941) do Budyšina přesydlištej. Tehdom napisa domoj: Wona krasna krajina a nade wšěm wěčna słónčina... jako bě swět jow był paradiz....

Zo budźe lěto 1933 prawe za jeho přesydlenje do Budyšina, za to steji samostatna wustajeńca w Měšćanskim muzeju w samsnym lěće a zawěsće tež jeho nastawk, „Wobrazki z Italskeje”, jenički w serbskej rěči wozjewjeny. Zo je Jurij Hajna serbował a tež italsce rěčał, to wobkrućatej jeho sotrowči. 

Po Druhej swětowej wójnje angažowaše so Hajna dale w serbskim žiwjenju, přistupi k 1948 załoženemu Kołu serbskich tworjacych wuměłcow a wobdźěli so na wjacorych wustajeńcach we Łužicy a wukraju. 

Jurij Hajna je pochowany na ewangelskim Tuchorskim kěrchowje w swójbnym rowje.




#Article 48: Ludvík Kuba (244 words)


Ludvík Kuba (* 16. apryla 1863 w Poděbradach † 30. nowembra 1956 w Praze) bě čěski folklorist, spisowaćel, moler a přećel Serbow. 

Wón narodźi so jako druhe z 13 dźěći zamkarskeho mištra Ludvíka Kuby a jeho mandźelskeje Anny, rodź. Mikšovskeje.

Kuba je studował mjez słowjanskimi narodami, zo by jich spěwy, reje, hudźbne nastroje a nałožki zeznał. Na wuměłske a wědomostne wašnje je tute na papjerje a płatnu předstajił a dokumentarisce wopisał. Wobšěrna zběrka Slovanstvo ve svých spěvech (w 16 zwjazkach) swědči wo jeho etnografiskim tworjenju. Podobna dokumentacija měješe nastać wo drastach kaž tež nałožkach, štož dźělnje w pjeć knihach Čtení o Lužici / Čtení o Starém Srbsku/ Čtení o Makedonii / Čtení o Dalmacii/ Čtení o Bosně a Hercegovině zrealizowa.

Na swojich pućowanjach po Europje je čućiwje wšědny dźeń wobkedźbował a dožiwjał, ludźom a wosebje swojim modelam připosłuchał. Zezna so dokładnje z towaršnostnymi wobstejnosćemi a wokolinami.
Z knihami Cesty za slovanskou písní, Zaschlá paleta a Křižem kražem slovanským světem zawostaji bohate namrěwstwo. Často jenož krótke lěta po jeho zapiskach a skicach běchu žórła wusakli, spěw womjelknył, reja dorejowana, drasta wotpołožena a nałožk zabyty. 

Prěni króć wopyta Kuba Łužicu 1886 a potom hišće trójce (1903, 1922 a 1923). Wuži składnosć tež za portretowanje serbskich wosobinow, a stwori z tutymi mólbami zakład za serbsku galeriju. 
Kuba dósta w słowjanskich krajach mnohe wuznamjenjenja a počesćowanja. Do Maćicy Serbskeje zastupi w lěće 1887. Tute towarstwo pomjenowa jeho 1923 za čestneho sobustawa a 1945 spožči jemu Domowina čestne sobustawstwo. 




#Article 49: Eucharistiska syć (116 words)


Eucharistiska syć je nabožny projekt, kotryž wuchadźa z rjadu Klarisow. Knježny zahajichu swoju iniciatiwu 8. hodownika w lěće eucharistije 2004. Jedna so wo modlersku syć, w kotrejž chcedźa rjadnicy dar česćowanja swj. eucharistije z wěriwymi dźělić.

Do Eucharistiskeje syće smědźa so křesćenjo kóždeje staroby zarjadować, jeli su zwólniwi, wěsty čas před tabernaklom (potajkim w Božim domje) ćicho přebywać a so modlić. Wšojedne, w kotrej cyrkwi, hdy abo kak dołho. To je kóždemu samomu přewostajene. 

Rjadnicy přeprošuja k tomu, bohatstwo ćicheho modlenja před tabernaklom wotkrywać, chcedźa ludźom pokazać, zo njeje přebywanje při Jězusu w swjatej eucharistiji zhubjeny čas, ale zo skruća poćah k Bohu, je zdobom wuznaće k wěrje a zamóže rozsudy w cyrkwi a swěće wobwliwować.




#Article 50: Albanšćina (538 words)


Albanšćina (gjuha shqipe IPA /ˈɟuˌha ˈʃciˌpɛ/) je indoeuropska rěč, kotraž twori swójsku rěčnu skupinu. Wona je z hamtskej rěču w Albanskej, ale tež na Kosowje a w Sewjernej Makedonskej. Dźěli so do dweju hłowneju dialektow – gegiskeho a toskiskeho.

Jako mjeńšinowa rěč ma na lokalnej runinje na juhu Čorneje Hory a w južnej Serbiskej wěsty prawniski status.

Zo słuša albanšćina do indoeuropskich rěčow, bu dopokazane w lěće 1854 wot němskeho rěčespytnika Franz Bopp. Wona předstaji pak swójsku njewotwisnu hałuzu indoeuropskeje rěčneje swójby bjez bliskich přiwuznych. Wjetšina rěčespytnikow wuchadźa z toho, zo pochadźa albanšćina z iliršćiny, mjeztym zo widźa druzy jeje pochad w Dako-thrakšćinje-.

Prěni pisomny dokument w albanskej rěči pochadźa z lěta 1462. Dźensniši alfabet bu w lěće 1908 tworjeny.

Wot lěta 1908 so bjezwuwzaćnje łaćonski alfabet wužiwa. Do toho pisaše so albanšćina tež w grjekskim a arabskim pismje.

Albanšćina pisa so konsekwentnje fonetisce. Wona wužiwa pismiki a, b, c, ç, d, e, ë, f, g, h, i, j, k, l, m, n, o, p, q, r, s, t, u, v, x, y, z. Dalše zwuki buchu přez digrafy dh, gj, ll, nj, rr, sh, th, xh a zh pisane. Tute digrafy płaća jako njerozdźělomne jednoty a buchu (na př. w albanskich słownikach) kaž swójske pismiki wobjednawane.

Albanšćina ma kaž němčina a słowjanske rěče tři genusy, a to muski, žónski a srjedźny.

Albanske substantiwy maja dwě zakładnej formje, definitnu a indefinitnu. Definitny substantiw ma kóncowku. Na přikład (një) dollap = (jedyn) kamor; dollapi = (tón) kamor.

Jara mnohotwarne a njeprawidłowne je tworjenje plurala substantiwow. Cyłkownje eksistuja něhdźe 100 klasow, po kotrychž bu plural tworjene. Někotre wobsahuja jenož jara mało słowow, druhe su často zastupjene.

Deklinacija wobsahuje pjeć padow kaž we łaćonšćinje, a to nominatiw, genitiw, datiw, akuzatiw a ablatiw. Často su pak formy genitiwa, datiwa a ablatiwa identiske. Deklinacija wotwisuje wot genusa, definitnosće a numerusa. Fleksija so přewjedźe pak přez słowne kóncowki pak z pomocu předstajenych artiklow. Přirunajo z tworjenjom plurala su deklinacije jednore a prawidłowne.

Slědowaca tabela pokaza deklinaciju muskeho substantiwa mal (hora):

Slědowaca tabela pokaza deklinaciju žónskeho substantiwa vajzë (holca)

Definitny artikl so po substantiwje leži jako we wjele druhich Balkanskich rěčach, na př. Rumunšćina a Bołharšćina.

Wosobinski pronomina w Albanšćinje su:

Jako zdwórliwostnu formu so w Albanšćinje 2. wosoba plurala wužiwa.

Adjektiwy steja normalnje po substantiwje, kotrež wone bliže wopisuja. Wjetši dźěl z nich ma předstajeny artikl i (muski) abo e (žónski). Přikład: qyteti i madh = wulke město; motra e madhe = wulka sotra. Druhi dźěl adjektiwow nima žadyn artikl. Přikład: qyteti plak = stare město (dokelž plak ma wjace čłowjekski staroba postajować, so w wšědnym rěčnym wužiwanju w tutym padźe qyteti i vjetër wužiwa, při čimž vjetër najčasćišo nječłowjekse wróći).

Prepozicije sej kazaja w albanšćinje pak datiw pak akuzatiw.

Albanšćina je wuwiła analytisku werbalnu strukturu město prjedawšeho syntetiskeho systema, kotryž je z Proto-Indo-Europskeje rěče namrěwał. Jeje kompleksny system modus (6 typow) a tempusow (3 jednore a 5 kompleksnych konstrukcijow) je charakteristiski mjez Balkanskimi rěčemi. Eksistujetaj dwaj powšitkownej typaj konjugacije. W albanšćinje słowoslěd je subjekt werb objekt a negacija so přez partiklu nuk abo s před werbom zwuraznjuje, na př.:

W imperatiwowych sadach so partikla mos wužiwa:

Někotre werby maja změna wokalow. Na př. (po gramatice wot Buchholz a Fiedler, na stronach 75, 91-95)




#Article 51: USB-tykač (109 words)


USB-tykače (tež: USB-kluč, USB-stick) mjenuja so USB-nastroje we wulkosći zapalaka, kotrež hodźa so do wotpowědnych USB-tykačkow tykać.

Najčasćišo wužiwaja so USB-tykače jako składowanski medij. Po podaćach producentow hodźa so na nich daty hač do 10 lět dołho składować. Daty so elektronisce na flash-składźe zapisuja. Hinak hač starše wersije (na př. Windows 95 a 98) spóznawaja Windows ME, Windows 2000, Windows XP a Windows Vista USB-tykače bjez eksternych ćěrjakow. Nowše unixowe systemy (FreeBSD, NetBSD, OpenBSD, linuxowe distribucije wot žra (kernela) 2.4.x) tohorunja tajku podpěru poskićuja. Hižo do Windowsa poskićeše Mac pod Mac OS 9.1 a Mac OS X awtomatiske spóznawanje USB-tykačow.

Móžne kapacity su 1GB, 2GB, 4GB, 8GB abo wjace.




#Article 52: Bjarnat Krawc (126 words)


Bjarnat Krawc (* 5. februara 1861 w Jitru; † 25. nowembra 1948 we Warnoćicach) bě serbski hudźbnik, komponist, dirigent a hudźbny wědomostnik. Skutkowaše dołhe lěta w Drježdźanach a je čestny wobydler města Warnoćicy.

We wobłuku serbskeje hudźby je wosebje wuznamny jako nawoda serbskeho chóroweho hibanja w 1920tych a 1930tych lětach. Wobdźěłowaše ludowe spěwy. Ale tež jeho originarne kompozicije su hišće dźensa často spěwane, na př. Boža mša w serbskich kěrlušach (1938, na teksty Michała Nawki). 

Přez Krawcowu twórbu Missa solemnis nabožna hudźba Serbow mjezynarodne připóznaće dožiwi. 1932 bu tuta prěni raz we Łužicy předstajena a so hižo 1934 w Bratisławje, 1935 w Zagrebje a 1936 w Poznanju spěwaše. Twórba je tež na hudźbnych medijach nahrata.

Jeho dźowka Hanka Krawcec (1901–1990) běše wuznamna serbska grafikarka a molerka.




#Article 53: Hornjoserbšćina (106 words)


Hornjoserbšćina je zapadosłowjanska rěč, kotraž so w Hornjej Łužicy wokoło městow Budyšin, Kamjenc a Wojerecy rěči. Wona je přiwuzna z delnjoserbšćinu w susodnej Delnjej Łužicy, čěšćinu, pólšćinu, słowakšćinu a kašubšćinu. Jako słowjanska rěč hornjoserbšćina k indoeuropskim rěčam słuša.

Prawniski status hornjoserbšćiny w Sakskej rjaduje Sakski serbski zakoń.

Hornjoserbšćina pisa so z wariantu łaćonskeho alfabeta z přidatnymi pismikami č [], ć, ě, ł, ń, ó, ř, š a ž kaž tež digrafomaj dź a ch.

Wjace wo alfabeće zhoniće w nastawku hornjoserbski alfabet.

Hornjoserbšćina ma sydom padow (nominatiw, genitiw, datiw, akuzatiw, lokatiw, wokatiw, instrumental) a tři gramatiske čisła, nimo singulara (jednota) a plurala (mnohoty) tež dual (dwojota).




#Article 54: Delnjoserbšćina (197 words)


Delnjoserbšćina (delnjoserbsce dolnoserbšćina,  Niedersorbisch abo Wendisch,  dolnołużycki,  dolní lužická srbština) je zapadosłowjanska rěč, kotraž rěči so w Delnjej Łužicy, we wokolinje města Choćebuza a w Błótach. Wona je samostatna spisowna rěč, kotraž so we wurjekowanju, pisanju a w gramatice wot hornjoserbšćiny, jeje najblišeje přiwuzneje rěče, rozeznawa. Po ličbje rěčnikow je wona mjeńša z dweju serbskeju rěčow a akutnje wot wotemrěća wohrožena. Porno Hornjej Łužicy njejsu w Delnjej Łužicy hižo žane wsy, hdźež so přewažnje serbsce rěči.

Delnjoserbska rěč so jako cuza rěč a po modelu 2plus na wjacorych zakładnych a wyšich šulach kaž tež na Delnjoserbskim gymnaziju w Choćebuzu wuwučuje. RBB produkuje rozhłosowe wusyłanja kaž tež měsačny telewizny magacin Łužyca w delnjoserbšćinje. Jenička nowina w delnjoserbskej rěči je tydźenik Nowy Casnik.

Delnjoserbšćina wuznamjenja so přez někotre specifiske zwukowe wuwića a wosebitosće, z kotrymiž rozeznawa so wot druhich zapadosłowjanskich rěčow.

Digraf ch płaći jako swójski pismik a namaka so jako tajki tež w słownikach.

Najstarši wobšěrny rěčny pomnik delnjoserbšćiny je rukopisny přełožk Mikławša Jakubicy z lěta 1548. Prěnja ćišćana delnjoserbska kniha běchu delnjoserbske spěwarske a katechizm wot Albina Mollera z lěta 1574. Dalšej wažnej rěčnej pomnikaj staj Enchirideon Vandalicum Handrija Tary (1610) a rukopisna gramatika Jana Chojnana (1650).




#Article 55: Serbske Nowiny (134 words)


Serbske Nowiny su jenički dźenik w hornjoserbskej rěči. Nowiny wudawa Ludowe nakładnistwo Domowina a spěchuje Załožba za serbski lud. Serbske Nowiny maja něhdźe 2.000 abonentow a wuńdu pjeć króć wob tydźeń.

Nowina steji w tradiciji 1842 wot Handrija Zejlerja a Jana Arnošta Smolerja wudawaneje nowiny Tydźenska nowina abo serbske Powěsće za hornich Łužičanow, kotrež so 1854 na Serbske Nowiny přemjenowachu. Po Smolerjowej smjerći w lěće 1884 přewza jeho syn Marko šefredaktorstwo. Wot apryla 1933, po prěnim zakazu přez nacionalsocialistow, wukonješe Arnošt Dučman tutu funkciju, při čimž wosta Smoler z redaktorom. 1937 bu wuchadźenje Serbskich Nowin doskónčnje zakazane. Po Druhej swětowej wójnje wuchadźachu nowiny wot 1947 a dale w Němskej demokratiskej republice pod mjenom Nowa doba. Po přewróće so prěnjotne mjeno znowa wožiwi.

Wot lěta 2011 je Janek Wowčer jako naslědnik Benedikta Dyrlicha šefredaktor SN.




#Article 56: Institut za sorabistiku (465 words)


Institut za sorabistiku na Filologiskej fakulće Lipšćanskeje uniwersity je w lěće 1951 załožena wysokošulska kubłanska a slědźenska institucija, kiž so wědomostnje zaběra z hornjo- a delnjoserbskej rěču a jeju wariantami, z literaturu a kulturu Serbow kaž tež z kulturno-historiskimi, etnologiskimi a mjeńšinopolitiskimi prašenjemi. Jako jeničke uniwersitne kubłanišćo w Němskej poskića institut kompletne studijne směry na polu sorabistiki a wučerstwa serbšćiny (ze zakónčenjom Bachelor of Arts, Bachelor of Education; Master of Arts, Master of Education); zdobom zmóžnja pod fachowym nawodom disertaciju ze sorabistiskej temu.

Direktor instituta a zdobom jenički profesor za sorabistiku w Němskej je wot lěta 2003 Edward Wornar.

Serbowědne slědźenja a rěčnopraktiske zwučowanja na Lipšćanskej uniwersiće sahaja do zažneho 18. lětstotka. W lěće 1716 dowoli jeje wjednistwo serbskim studentam ewangelskeje teologije załoženje Serbskeho prědarskeho towarstwa ze zaměrom wukmanjenja w maćeršćinje. Prěnje přednoški wo sorabistikim rěčespyće a literaturje poskićeše w lětach 1843–1847 serbski slawist Jan Pětr Jordan. Tež prěni mějićel wučbneho stoła za slawistiku w Němskej (załoženy 1871/72 w Lipsku), August Leskien, zapřija serbšćinu do swojich slědźenjow a regularnych čitanjow. Znaći serbscy studenća na Lipšćan Alma Mater běchu w zašłosći mjez druhimi Kito Fryco Stempel, Handrij Zejler a Arnošt Muka.

We wobłuku statneho spěchowanja sorabistiki w NDR mějachu Serbja w druhej połojcy 20. lětstotka móžnosć, w Lipsku załožić swoje prěnje wysokošulske wuwučowanske a slědźenske srjedźišćo. 1949 wutwori so pod nawodom Michała Nawki při Słowjanskim instituće najprjedy rěčny lektorat za serbšćinu. W septembrje lěta 1951 załoži so potom Serbski institut z dwěmaj sekcijomaj (rěč a literatura; stawizny). Ludowědnik Pawoł Nedo bě hač do 1964 z jeho prěnim direktorom; po tym nawjedowaše jón na wšě 30 lět rěčespytnik a slawist Hinc Schuster-Šewc. W instituće kubłachu so wot započatka Hornjo- a Delnjoserbja kaž tež Němcy a wukrajnicy na diplomowych sorabistow a wučerjow. Wot 1967 do 1982 organizowachu so w prózdninach tež mjezynarodne wysokošulske kursy za serbsku rěč a kulturu we Łužicy. 
Z reformu lěta 1968 we wysokošulskim systemje NDR přemjenowa so Serbski institut na Institut za sorabistiku a wobsteješe dale - a to nimale jako jenički samostatny institut - njehladajo na dalokosahace změny a přerjadowanja na uniwersitach.

Po lěće 1990 buchu uniwersitne struktury znowa z hłubokosahacymi konsekwencami zreformowane. To potrjechi tohorunja system studowanja a zdźěłowanja. Dźensa wobsteji Institut za sorabistiku poruno dalšim znowazałoženym institutam we wobłuku Filologiskeje fakulty, wukubłuje magistrow sorabistiki kaž tež wučerjow serbšćiny za wšitke šulske typy (wot lěta 2006 pak bachelorow a masterow po jednotnym studijnym systemje w Europskej uniji) a poskića wšelake fakultatiwne rěčne kursy. Wučbne zarjadowanja wotměwaja so w serbskej rěči.

Jako wuslědk wědomostneho slědźenja wuńdźechu z Instituta za sorabistiku:

Dźensa zaběra wažne městno w slědźenskim dźěle nimo rěčewědy, literaturowědy a rěčneje praksy wobeju spisowneju rěčow tež didaktika a wuwučowanje serbšćiny jako mjeńšinoweje rěče a we wobłuku bilingualneje wučby w šuli. 

Sorabistiku studuja přewažnje Serbja, ale tež druzy Słowjenjo, Němcy a dalši zajimcy.




#Article 57: Swj. Naum (100 words)


Swjaty Naum ( Свети Наум/Sweti Naum) je prawosławny klóšter w Sewjernej Makedonskej při wuchodnym brjoze Ohridskeho jězora, njedaloko albanskeje hranicy. Swj. Naum leži 29 kilometrow zdaleny wot města Ohrida. 

Klóšter bu natwarjeny wokoło lěta 895 wot Swjateho Nauma Ohridskeho, kiž bu pozdźišo tež w tutym klóštrje pochowany. Za załoženje klóštra měješe Naum podpěru bołharskeju carow Borisa I. a Simeona I. Po Naumoweje smjerći dnja 23. decembra 910 bu klóšter po nim pomjenowany.

Swjaty Naum słuša hromadźe z Ohridskim starym městom a jězorom k swětowemu kulturnemu herbstwu UNESCO. Dźakowano swojemu dobremu połoženju je jedyn z najpopularnišich pućowanskich cilow w Sewjernej Makedonskej.




#Article 58: Hanzo Njepila (128 words)


Hanzo Njepila (tež: Nepila) (* 1. abo 2. awgusta 1766 w Rownom; † 20. junija 1856 runje tam) bě serbski ludowy spisowaćel.

Wotrosće w jara bědnych poměrach, husto tradaše hłód. Wuporjedźowaše ródny statok a nadźěła sej počasu status połbura.

Pola wjesneho krawca nawukny w zymskich měsacach pisać a čitać. Pisanje sta so jemu z wosobinskim wjeselom při ćežkim žiwjenju. Tak nasta wjace hač 30 zešiwkow, zwjetša z awtobiografiskim abo nabožnym wobsahom. Wjetši dźěl wšak dachu jemu wjesnjenjo sobu do rowa. Jenož pjeć rukopisow so zdźerži. Pozdźiši Slepjanski farar Matej Handrik wuda je zdźěla w Časopisu Maćicy Serbskeje. Někotre wjetše awtobiografiske pasaže wšak njewuda, dokelž wopisowachu njelubozne swójbne poměry wosebje za čas wysokeho starstwa Hanza Njepile. Wotpowědny tekst spřistupni Hélène Brijnen w lěće 2004 w rjedźe Spisow Serbskeho instituta.




#Article 59: Rowno (157 words)


Rowno ( Rowne,  Rohne) je wjes w srjedźnej Łužicy, kotraž słuša k Slepjanskej wosadźe a do teritorija Slepjanskeje narěče. Wona leži w serbskim sydlenskim rumje.

Rowno leži na wysokosći wot 123 metrow při Struze a bě přez lěta wot planowaneho rozšěrjenja Wochožanskeje jamy wohrožene. W měrcu 2017 rozsudźi LEAG, nowy mějićel łužiskich jamow, zo so jama hač do Rownoho wjace njerozšěrja.

Serbska ratarska wjeska – po sydlišćowej formje dróhowc – naspomni so k prěnjemu razej w lěće 1531 jako Rone a podsteješe přez lětstotki Mužakowskemu stawowemu knjejstwu.

Po Mukowej statistice měješe Rowno we 1880tych lětach 380 bjez wuwzaća serbskich wobydlerjow. Arnošt Černik zwěsći 1956 serbskorěčny podźěl wobydlerstwa wot hišće 72,9 %.

Kónc 1980tych lět namakachu so wokoło 60 narownych kamjenjow stareho Rownjanskeho pohrjebnišća, zwjetša ze serbskimi napisami. Wědomostnica Trudla Malinkowa je kamjenje přepytowała a katalogizěrowała. Mjeztym su so wšitke wobchowane kamjenje na nowym pohrjebnišću znowa postajili.

Wot lěta 1974 słušachu Mułkecy jako wjesny dźěl do Rownjanskeje gmejny.




#Article 60: Slepo (1095 words)


Slepo ( Slěpe,  Schleife) wjes a sydło gmejny kaž tež zarjadniskeho zjednoćenstwa ze samsnym mjenom na samym sewjeru Hornjeje Łužicy a sakskeho wokrjesa Zhorjelc. Wot srjedź 1990tych lět słušatej wjesce Rowno a Mułkecy ke gmejnje.

Slepo je jako wosada w serbskim sydlenskim rumje srjedźišćo Slepjanskeho regiona, w kotrymž Slepjanski dialekt serbskeje rěče a Slepjanska drasta stej doma. W Slepjanskim dialekće ma tute sydlišćo njeoficielne mjeno Slěpe.

Gmejna Slepo leži w sewjernym dźělu wokrjesa, blisko hranicy z Braniborskej. Leži 10 km na sewjerozapad wot Běłeje Wody a 13 km na wuchod wot měšćanskeho wobwoda Grodka. Z gmejnu mjezuja gmejny Dźěwin na wuchod, Trjebin na juh, Sprjewiny Doł na zapad a město Grodk ze swojimaj městnymaj dźělomaj Syjk a Lěsk na sewjer. Gmejna je z dwórnišćom k železniskej čarje Berlin–Zhorjelc přiwjazana. Zwjazkowa dróha 156 přeběži na sewjer wot gmejny, planowana zwjazkowa dróha 160 by při realizaciji sewjerneje trasy přez teritorij gmejny přeběžała.

Slepo leži w lěsatych kónčinach na sewjernej kromje Mužakowskeje hole. Na teritoriju gmejny leži dźěl Brězowskeho jězora a Přirodoškitneho pasma „Altes Schleifer Teichgelände“. Charakteristiska za Slepjanski region je nimo toho rěčka Struga, kotraž běži přez wšitke tři gmejnske dźěle gmejny.

Slepjanska gmejna wobsteji ze slědowacych wsow:

Slepo bu 21. januara 1272 prěni raz jako Slepe we wopismje naspomnjene. W tutym času bě sydlerski proces, kotryž w Slepjanskim regionje najskerje w 12. abo zažnym lětstotku přez Serbow z Delnjeje Łužicy započa, w połnym běhu. Najebać bliskosće k staremu sydlenskemu teritorijej Mužakowskeho knjejstwa běchu wsy w krajnoknjejskim wobsydstwje. Wokoło srjedź 14. lětstotka bě Slepo sydło zemjanskeje swójby von Köckritz, kotraž prěnjotnje z Bohotskeje pochadźeše a dalše ležownosće w Delnjej Łužicy měješe. Slědy swójby pozhubjeja so w Slepom wokoło lěta 1430; wokoło srjedź lětstotka su Mužakowske knjejstwo a dalše wsy wosady Mužakowske pertinency. Zo by so dołh Mužakowskeho knjejstwa tłóčił, buchu běžne dawki ze Slepoho a Rownoho wot Wenzela von Biberstein w lěće 1464 za 200 kopow krošow  Klóštrej Marijinej Hwězdźe předate. W žehlacej so zwadźe mjez Bibersteinec a krajneho knjeza, kral Ferdinand I., přehna Sigmud von Biberstein 1541 katolskeho fararja ze Slepoho, zo by jeho přez protestantiskeho prědarja wuměnił.

W Třicećilětnej wójnje wuskutkowaše so połoženje wsy při Delnjej krajnej dróze (tež Delnja wojerska dróha mjenowana), kotraž wjedźe wot Lipska přez Grodk, Mužakow a Žarow do Waršawy, žałostnje. Mjez 1630 a 1647 zapustny 21 z 40 žiwnosćow přez přećah wójskow a jich sćěwki. Wokoło kónca wójny dóńdźe knjejstwo Mužakow přez žeńtwu ke Callenbergec hrabjam. Curt Reinicke II. von Callenberg wadźeše so mjez 1678 a 1690 z burami Slepjanskeje wosady wo njepřinjesene robotne słužby. Po tym zo běchu na spočatku jenož Slepjanscy burojo, dóńdźe wot 1686 tež k zwadźe z burami z Mułkec, Miłoraza a Rowna. Kruće rozsudźeny, burske spjećowanje łamać, zwužitkowa swoje knjejske móžnosće.  Po tym ćeknychu wjacori burojo do susodneho knjejstwa Wojerecy abo do delnjołužiskeho Lěska. Wot jeho syna, hrabje Aleksandra z Callenberga, dósta Slepo w lěće 1730 šulu.

W Napoleonskich wójnach pochodowachu wójska wobeju stronow přez Slepo. Sakska, wojujo na francoskej stronje, dyrbješe tohodla 1815 mj. dr. wuchodny dźěl Hornjeje Łužicy wotstupić. Slepo dóńdźe přez to do nowotworjeneho wokrjesa Rózbork, prowinca Šleska. Regulowanske procesy komdźachu wotstronjenje feudalizma w Slepom přez 30 lět hač do 1858.  Wudwór Slepo bě 1873 dźewjaty a posledni z dwaceći knjejskich wudworow, kotrež buchu wot stawoweho knjejstwa Mužakow špatnych wunoškow dla rozpušćene.

W nocy wot 2. do 3. junija 1889 steješe žiwnosć w płomjenjach. Mócny wuchodny wětřik na woheń přeskočić, tak zo po krótkim času 31 twarjenjow so paleše. Přez woheń zniči so 11 statokow na woběmaj bokomaj wjesneje dróhi. Na tutón wulkowoheń dopomina tafla z napismom Eben-Ezer, kotraž bu w nowotwarje bydlenskeho domu poslednjeho potrjecheneho statoka zasadźena.

Železniska čara Berlin–Zhorjelc Berlinskeho-Zhorjelskeho železniskeho towarstwa bu 1867 na juh wote wsy přez ležownosć Slepo wjedźena. Železniske zastanišćo bu hišće do wróćicy lětstotka wo póstowu agenturu, čakarnju za pasažerow, bydlenske twarjenja za železniskich zastojnikow a staciju za tworowy wobchad. Mjez Grodkom a Slepom dóńdźe 7. awgusta 1905 dla čłowjeskich zmylkow k zražce dweju ćahow, při kotrejž 13 ludźi zemrě.

Gmejna naby 1914 wot Mužakowskeho stawoweho knjeza Traugott Herrman Graf von Arnim-Muskau přestrjenje wot Strugi hač k železniskej liniji a 1920 wot jeho syna a potomnika, Adolfa hrabje von Arnim-Muskau, dalšich 150 jutrow lěsa za železniskej liniju. Tute přestrjenje buchu do parcelow rozdźělene a na zajimcow předate. Přez to nastate sydlišćo kaž tež ludnostny prud ze zhubjenych wuchodnych teritorijow wuskutkowachu enormny přiběranje ludnosće. Přez Slepo, hižo před wubuchom Prěnjeje swětoweje wójny elektrifikowane, bu 1926 100-kV-milinowód wot milinarnje Dubrawa do Žahanja stajeny. Tutón milinowód bu 1946 jako reparaciski wukon za Sowjetski zwjazk wottwarjeny.

Mjeno je so drje wot słowjanskeho „slip“ kaž ‚bórbotanje‘ wotwodźiło, štož móhło wot bórbotacy šum při stupanju na łuhowu pódu pochadźeć. Poh Meškanku „nasta [Schleife – Slepo] na městnje, z kotrehož woda wustupowaše, hdyž něchtó dźěše na nim, k starosłowjanskemu slěpati‚ žórlić so‘“.

Po Mukowej statistice z lětow 1884/85 rěčachu tehdy 595 wot cyłkownje 615 Slepjanow serbsce (97 %). W cyłej Slepjanskej wosadźe chodźachu tehdy 4094 wosadnych k serbskej a 402 k němskej spowědźi. Wot 57 paćerskich dźěći lěta 1884 bě 42 serbskich.

Arnošt Černik zwěsći w lěće 1956 w Slepjanskej gmejnje serbskorěčny podźěl wobydlerstwa wot jenož hišće 44,9 %.

Wjetšina nabožneje ludnosće je ewangelska. K wosadźe słuša sydom wsow zarjadniskeho zjednoćenstwa (Dźěwin, Brězowka, Mułkecy, Miłoraz, Rowno, Slepo, Trjebin) a braniborski Lěsk. Hač do spočatka 1920tych lět buštej Nowe Město/Sprjewja a Miłoraski městny dźěl Ruhlmühle k wosadźe Sprjejcy přefarowanej. Samsne bě so hižo prjedy z Drětwju stało.

W Rownjanskej Witaj-pěstowarni a w zakładnej a srjedźnej šuli „Dr. Marja Grólmusec“ podawa so tež serbšćina přidatnje k normalnemu wučbnemu planej.

W twarjenskim kompleksu zarjadniskej šule bu w lěće 1992 prěnja ciwilnosłužbowa šula nowych zwjazkowych krajow zaměstnjene. W jeničkej ciwilnosłužbowej šuli Sakskeje absolwuja ciwilnu słužbu wukonjacy jedno- hač do dwutydźenske kursy za politiske kubłanje.

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 57 (Zhorjelc 1) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 157 (Zhorjelc).

W Slepom naby Jakub Lorenc (1874–1939) piłu, kotrejež dochody jemu dowolichu, jako swobodnje skutkowacy literat pod pseudonymom Zalěski dźěłać. Płaći jako najwuznamniši serbski spisowaćel mjezywójneho časa. Jeho wnuk Kito Lorenc (1938–2017) je so w Slepom narodźił. Płaći jako najwuznamniši serbski lyrikar přitomnosće.

Spisowaćel, basnik a grafikar Julius Eduard Wjelan narodźi so 1817 w Slepom a skutkowaše wot 1852 do 1892 jako ewangelski farar w swojej ródnej wsy. Tež serbski wědomostnik a statistikar Arnošt Černik (1910–1988) a rěčewědnik Hync Rychtaŕ (* 1951) pochadźataj ze Slepoho.

Jako fararjo skutkowachu w Slepom nimo toho Handrij Rheniš (1778–1805), Jan Bohumił Junghänel (1807–10) a Matej Handrik (1892–1934).

W Rownom bě spisowaćel a połbur Hanzo Njepila (1766–1856) cyły čas swojeho žiwjenja žiwy. Přez jeho twórby dóstawamy dohlad do burskeho žiwjenja jeho časa.




#Article 61: Abraham Frencel (115 words)


Abraham Frencel (tež Brancel) (* 19. nowembra 1656 w Kózłom, † 15. apryla 1740 w Schönauje pola Berzdorfa) bě serbski ewangelski farar, sorabist, rěčespytnik a uniwersalny slědźer. Wón bě syn Michała Frencela. 

Wopytawši gymnazij w Budyšinje studowaše w lětach 1679–1682 we Wittenbergu teologiju. Potom bě dwě lěće domjacy wučer w Lichanju. 1684 nastupi farske městno w Husčanskej wosadźe a wot 1686 bě hač do swojeje smjerće 1740 farar w Šunowje pola Berzdorfa, kotryž ležeše tehdy hižo za hranicami dwurěčneje Łužicy.

Frencel bě najpłódniši slědźer swojeje doby, přirunowaše serbšćinu z druhimi słowjanskimi rěčemi, ale tež z hebrejšćinu. Přeslědźeše stawizny, wěnowaše so etnografiskim, demografiskim a krajnowědnym łužiskim temam. Wulki dźěl z jeho dźěłow pak zawosta w rukopisu.




#Article 62: Rozhlad (104 words)


Rozhlad je serbski kulturny časopis, kotryž Ludowe nakładnistwo Domowina měsačnje wudawa. Nastawki časopisa, kotryž wot lěta 1950 wuńdźe, publikuja so hornjo- a delnjoserbšćinje. Tuchwilna šefredaktorka je Sara Mičkec.

Rozhlad steji w tradiciji Łužičana, Lipy Serbskeje a z tuteju wuchadźaceje Łužicy respektiwnje Noweje Łužicy po Druhej swětowej wójnje. Prěnje čisło Rozhlada wuchadźa 1950 pod zamołwitym redaktorstwom Oty Wićaza.

Wot spočatka lěta 2006 prezentuje so Rozhlad tež ze swójskej adresu w syći. W awgusće 2013 přewza Makedonjan Viktor Zakar jako naslědnik Richarda Bígla šefredaktorstwo časopisa. Wot 2016 do 2020 bě Sara Mičkec šefredaktorka; wot apryla 2020 nawjeduje Katrin Čornakec redakciju.

Rozhlad ma 420 abonentow (staw 2014). 




#Article 63: Němska (361 words)


Němska ( Deutschland, hamtsce Bundesrepublik Deutschland, Zwjazkowa republika Němska) je w Zakładnym zakonju konstituowany federalny srjedźoeuropski stat z 83 milionami wobydlerjow, kotryž wobsteji ze 16 Zwjazkowych krajow. Zwjazkowa republika je swobodniski-demokratiski a socialny prawny stat a woznamjeni najmłódšu formu němskeho narodneho stata. Stolica Němskeje je Berlin.

Němska je sobuzałožer Europskeje unije (EU) kaž tež jeje na wobydlerstwo najbohatši kraj a twori ze 17 dalšimi statami EU měnowu uniju, europasmo. Wona je čłon UNO, OECD, NATO, G7 a G20. Zwjazkowa republika Němska płaći jako politisce wliwapołny stat w Europje a je často pytany partnerski kraj na globalnej runinje.

Po nominalnym nutřkokrajnym bruttoprodukće je Němska najwjetše ludowe hospodarstwo Europy a štwórte najwjetše swěta. W lěće 2012 běše wona třeći najwjetši ekstportowy a importowy stat. Indeks za čłowjeske wuwiće liči Němsku k jara wysoko wuwitym krajam.

Němska mjezuje na dźewjeć susodne kraje (Danska w sewjeru; Nižozemska, Belgiska a Luxemburgska w zapadźe; Francoska w juhozapadźe; Šwicarska a Awstriska w juhu; Čěska a Pólska we wuchodźe), na Sewjerne a Baltiske morjo w sewjeru a w juhu na hory Alpy. Němska leži w měrnym klimowym pasmje, liči z 83 milionami wobydlerjow k husće wobsydlenym statam a płaći mjezynarodnje jako kraj z třećej najwyšej ličbu připućowarjow.

Z něhdźe 3,6 milionami wobydlerjow na 892 km² je Berlin najwjetše město kaž tež kulturelne a medijowe srjedźišćo kraja. Dalše wulkoměsta su Hamburg (1,9 mil. wobydlerjow), Mnichow (1,5 mil. wobydlerjow), Köln (1,1 mil. wobydlerjow) a Frankobrod nad Mohanom (0,75 mil. wobydlerjow).

Wot 7. oktobra 1949 do 3. oktobra 1990 wobsteještej dwaj němskej stataj: Němska zwjazkowa republika a Němska demokratiska republika.

Wustawa a tuž prawizniski a politiski fundament Zwjazkoweje republiki je Zakładny zakoń, kotryž bu dnja 23. meje 1949 přiwzaty. Najwyše wustawowe organy Němskeje su Zwjazkowy sejm a Zwjazkowa rada (legislatiwa), Zwjazkowe knježerstwo z kanclerom (eksekutiwa) a Zwjazkowe wustawowe sudnistwo (judikatiwa). Hłowa stata je Zwjazkowy prezident, kotryž w poprawnym zmysle njeje čłon eksekutiwy.

Tuchwilu knježi na zwjazkowej runinje wulka koalicija z CDU, CSU a SPD pod kanclerku Angelu Merkel.

Hač k znowazjednoćenju němskeju statow wobsteješe Zwjazkowa republika Němskeje z 11 zwjazkowych krajow. W lěće 1990 so pjeć nowych krajow, Braniborska, Durinska, Mecklenburgsko-Předpomorska, Sakska a Saksko-Anhaltska, přidruži.

Zwjazkowe kraje Němskeje zwjazkoweje republiki su dźensa:




#Article 64: Čěska (104 words)


Čěska ( Česko, hamtsce Česká republika, Čěska republika) je nutřkokrajny stat w srjedźnej Europje. 

Susodne kraje su na zapadźe Němska, na sewjeru Pólska, na wuchodźe Słowakska a na juhu Awstriska. Čěska nasta přez rozdźělenje Čěskeje a Słowakskeje federatiwneje republiki dnja 1. januara 1993. Wona wobsteji ze stawizniskich regionow Čechi, Morawa a Šleska.

Čěska stolica je Praha.

Čěska je na třoch stronach wobdata wot horinskich rjećazow Šumawy, Rudnych horin, Łužiskich horin a Kyrkonošow. Najwyši wjeršk je Sněžka w Kyrkonošach z 1602 metrami. Najwjetšej rěce stej Łobjo a Wołtawa, dalše wuznamne rěki su Wódra, Morawa a Wohra.

Wot lěta 2000 wobsteji Čěska republika ze 14 krajow.




#Article 65: Dialektologija (100 words)


Dialektologija je dźělny wobłuk rěčespyta, kotryž so z rěčnymi warietami w geografiskim rumje zaběra. Jeho předmjet su dialekty. K nazornej prezentaciji wužiwaja so husto rěčne atlasy, w kotrychž zarysuje so wustupowanje dialektalnych leksemow, fonetiskich resp. fonologiskich kaž tež morfologiskich a syntaktiskich zjawow do geografiskich kartow.

Znaći serbscy dialektologojo su (běchu):
Arnošt Muka •
Frido Michałk •
Helmut Faska •
Helmut Jenč •
Pawoł Wirt •

Dotal najwuznamniše serbske dialektologiske dźěło je Serbski rěčny atlas, w kotrehož prěnich dźesać zwjazkach předstaji so dialektalna leksika. Zwjazkaj 11 a 12 wěnujetej so morfologiji, 13 a 14 fonetice/fonologiji a 15. zwjazk syntaksy serbskich dialektow.




#Article 66: Serbske nałožki (1216 words)


Serbske nałožki su cyłk nałožkow a wašnjow serbskeje towaršnosće. Wone rozeznawaja so sprěnja wot ritusa, kotryž spyta socialny a nabožny swět zwjazować, zdruha wot zwučenosće, kotraž předstaja strózbu, na zaměr orientowanu (nic přeco socialnu) rutinu.

Pola Serbow je wjele wšelakich ludowych nałožkow, kotrež su z wjetšeho dźěla pohanskeho pochada. Pěstowanje serbskich nałožkow je na wsach Łužicy tež hišće dźensa dosć rozšěrjene a woblubowane.

Serbske nałožki Hornjeje a Delnjeje Łužicy su mj. dr.:

Tón nałožk płaći jako najatraktiwniši nałožk w Delnjej Łužicy. Zapust so swjeći w zažnym nalěću a ma - tak kaž tež druhe nalětnje nałožki – zwisk z něhdy daloko rozšěrjenym wuhnaćom złych duchow zymy. Dokładny termin toho něhdźe stolětneho stareho nałožka móže při kóždej wsy druhi być, ale je přeco sobota abo njedźela a započina so zwjetša napoł jednej a kónči so wokoło šesćich. W tydźenjach wot Třoch kralow hač do započatka měrca móža so holcy a hólcy na zhromadny swjedźenski ćah přihotować. Něhdy su žony na přazach za přihotowanje Zapusta zamołwite byli. Dźensa pak so předewšěm Domowina abo wjesne towarstwa wo přewjedźenje Zapusta staraja. Při zapustowym ćahu njesu holcy narodnu swjedźensku drastu a hólcy du w čornych woblekach a njesu zwjetša kłobuki z bantami. Na někotrych wsach so při ćahu nimo toho tež wosebite symbole njesu. Dołhu tradiciju ma na přikład z bantami wupyšene chošćo. Wobdźělnicy zapustoweho ćaha wobsteja při tym jenož z nježenjeneje resp. njewudateje wjesneje młodźiny.

Tón nalětni nałožk pochada z Hornjeje Łužicy a tam so tež předewšěm pěstuje. Na předwječoru prěnjeje meje spi na małym šćěpowcu chodojća klanka. Chodojta płaći při tym jako znamjo zymy a jeje palenje ma wuhnaće złych duchow zymy zwobraznić. Husto dźěći wjesele z palacymi hałžkami w rukach wokoło wohnja rejuja.

W Hornjej Łužicy je jutrowne jěchanje jutry daloko šěroko znaty nabožny nałožk, kiž kóžde lěto wjele přihladowarjow zbliska a zdaloka přiwabja.
Wuchadźišćo je wjesna cyrkej. Tam dóstanu křižerjo wot fararja Boži wobraz a potom wobjěchaja na wupyšenych konjach wokolne pola.
Tón ritual ma wsam dobre žně zawěsćić.

Jutrowny nałožk, kotryž bě hišće hač do 1960 daloko rozšěrjeny, je chód po jutrownu wodu.
W switanju jutrownički su holcy ze wsy z karančkami do žórła šli, zo bychu jutrownu wodu načerpali. Je mjenujcy pječa porjeńšenje slubiła, hdyž wone so doma z tej wodu myja.
Ale swoje wosebite kuzło je jutrowna woda jenož potom měła, hdyž njejsu holcy na puću k žórłu rěčeli. Tohodla je za hepjelskich pachołow wulki žort było, holcy při tym wobćežować.

Jutrowny woheń pali wopołnocy před jutrowničku nimale w kóždej wsy Delnjeje Łužicy.
Praji so, čim wyše płomjo sapa, ćim płódniša budźe zemja we wokolinje. W dnjach před wotpalowanjom zběra wjesna młodźina wot kóždeho dwora paliwa a nosy jo na polach blisko wsy na wulkim šćěpowcu hromadu. Ludźo dyrbja  šćěpowc škitać, přetož smě hakle połnóc palić, ale młodźina ze susodnych wsow jón rady předčasnje wotpaluje.
Na wječoru jutrowneho wohnja je nimo toho z nałožkom, zo młodźina a tuchwilu tež cyłe swójby so wokoło małeho wohnja z hudźbu a žortom.
Ale hišće něšto druheho je z nałožkom, mjenujcy nazajtra tryski ćěrić, kaž na přikład zahrodne wrota susoda kradnyć a je na štom powěsnyć abo do hata mjetać.

Na předwječoru prěnjeje meje so na wsach Delnjeje Łužicy meja staja – zwjetša na wsy abo na druhim swobodnym městnje we wsy. Tón 15-20 m wysoki zdónk njesmě žanu skoru měć, přetož hewak móhli so złe duchi abo chorosće tam pod skoru chować a ludźom a zwěrjatam škodźeć. Wupyšeny zdónk meje ma nimo toho pisanym bantatym wěncom, kotryž je wjesna młodźina zwiła, a na wjeršku steji mała młoda brěza, kotraž ma wsy płódnosć za přichodne dny přinjesć. Meja ma rjany zeleny měsac meju powitać a wobsedźi po ludowej wěrje wosebite škitanske kuzło za wjes. Młodźency dyrbja meju zakitować, přetož je nałožk, zo chce ju młodźina susodneje wsy wottorhać. To by mjenujcy za wjes wulke njezbožo woznamjeniło. Swjatki so meja zaso wottwarja.

Zabijanje kokota je tež serbski žnjowy nałožk.
Při tym nałožku přihladowarjo sydaja so na koleso a wot wobdźělenych młodźencow je jedyn za druhim na rjedźe. To rěka, zo wón dyrbi na kolesu ze zawjazanymi wočemi a z cypami nad ramjenjom hlinjany hornčk namakać, pod kotrymž z pisanymi bantami a kwětkami wupyšeny korbik z kokotom (dźensa pak jenož atrapa kokota) w małej jamje steji.
Potom dyrbi hólc cypy machać a tak hornčk trjechić. Za to ma 3 pospyty. Hdyž wón dwójce njetrjechi, přěhraje. Dobyćer dóstanje kokota.

Tón serbski žnjowy nałožk swjeći so w awgusće po žnjach a je woblubowany a znaty.
Při tym so z dubowym lisćom wupyšene wrota na šćernišću stajeja. Nježenjeni młodźency dyrbja přez wrota jěchać a pospytować, hłowu a wobě křidle zabiteho kokota wutorhnyć, kiž horjeka nad wrotach wisa. Komuž so radźi, hłowu dóstać, je prěni žnjowy kral a křidle stej za druheho a třećeho krala.
Kóždy kral a swój kóń dóstanje potom čestny žnjowy wěnc z dubowym lisćom, kiž su holcy někotre dny prjedy zhotowichu. Nimo toho smě kóždy kral so kralownu mjez holcami, kotrež serbsku swjedźensku drastu njesu, wubrać, druhdy ze zawjazanymaj wočomaj. Z njej wón potom rejuje. Potom so žnjowy ćah po wsy wotměwa, před kotrymž kapała dźe, potom kralowny, potom kralojo na konjach a skónčnje zbytni jěcharjo.
Tón ćah kónči so zwjetša w hosćencu, hdźež so wjesele rejuje a pije.
Kokot płaći při tym zarjadowanju jako symbol płódnosće, ale po žnjach wón je přesłaby a přestary a je potajkim swoje kuzło płódnosće za přichodne lěto zhubił. Tohodla wón so zarězuje, zo by nowy młody kokot móhł jeho městno wobsadźić.

W Slepjanskich kónčinach je na serbskich dźěćacych hodowničkach město rumpodicha druha zajimawa postawa, mjenujcy tak mjenowane Dźěćetko. To je rjenje wupyšena holca w Slepjanskej narodnej drasće, kotraž dźěći wobradźa, ale tež druhdy dorosćenych.

W Janšojskich kónčinach přińdźe k dźěćom hač do 12 lět podobna postawa, zo by je wobdariła. Rěka Janšojski bog. Wona je přeco ta holca, kotraž so jako přichodna wuda a přazu wopušći. Na přazy so přihotuje a so woblěka. Jeje wobličo je při tym z šlewjerjom a pisanymi bantami zakryte. Zwjetša wona njemóže za šlewjerjom ničo widźeć a tohodla wjedźe so wot dweju přewodnicow.

Po tym, zo holcy a hólcy su Janšojskemu bogej něšto zaspěwali, modlitwu abo pěseń přednjesli, dóstanu horstku słódkosćow.

Camprowanje wotměwa so před zapustom.
Wjesna młodźina ćaha w pisanych kostimach přez wjes a zastawa před kóždym dworom za spěw a rejku. Za to woni dóstanu jeja, tuk a pjenjezy za wječorne rozwjeselenje. Něhdy smědźachu jenož mužojo camprować. Tradicionelne kostimy, kotrež su tehdom njesli, běchu na přikład baćon, stara baba abo dwójne wobličo.

Hačrunjež ptači kwas je hornjoserbski nałožk, je wón dźensa tež w Delnjej Łužicy, předewšěm při małych dźěćoch, jara znaty a woblubowany. Dźeń toho swjedźenja je 25. januara. Je tak, zo małe dźěći stajeja talerje won před wokna abo durje a po chwilce namakaja tam wšelakore słódkosće abo małe pječwo kaž tradicionelne sroki, kotrež stej staršej na taler połožiłoj. Dźěći pak sej mysla, zo su to dary ptačkow, kotrež dźakuja so z tym za picowanje w zymje. Poprawna ptača swójba, při kotrejž stej sroka njewjesta a hawron nawoženja, swjeći so w pěstowarnjach a delnich šulskich lětnikach nimale po cyłej Łužicy jako mały kwasny ćah přez wjes. Při tym njese mały kwasny por serbsku kwasnu drastu a zbytni kwasarjo su w ptačich kostimach. Dalše swjedźenske programy k ptačemu kwasej wotměwaja so nimo toho jako koncerty abo dźiwadłowe hry, na přikład kóžde lěto pola Serbskeho ludoweho ansambla.




#Article 67: December (134 words)


December (tež: hodownik) je dwanaty a posledni měsac lěta w Gregorianiskej protyce. Wón ma 31 dnjow.

Druhe pomjenowanje hodownik pokazuje na to, zo padnje do tutoho měsaca wažny cyrkwinski swjedźeń, hody: patoržica (24. decembra), 1. a 2. swjaty dźeń (25. a 26. decembra), zdźěla so tež 27. december jako 3. swjaty dźeń swjeći. Tež swjedźeń silwestra padnje do decembra a je zdobom posledni dźeń lěta.

W něhdyšej romskej protyce bě december poprawom dźesaty měsac (přir. łać. decem = dźesać) 304 dnjow trajaceho měsačkoweho kalendra. W lěće 153 do Krystusa wšak so spočatk lěta wo dwaj měsacaj doprědka sćahny, tak zo poćah mjez mjenom a ličenjom wotpadny.

December započnje so ze samsnym dnjom tydźenja kaž september.

Padnje-li 29., 30. abo 31. december na póndźelu, da přiliča so dny wot póndźele prěnjemu protykowemu tydźenju přichodneho lěta.




#Article 68: Praha (196 words)


Praha (hamtsce Hłowne město Praha;  Hlavní město Praha) je stolica a samostatny wobwod Čěskeje. Leži při rěce Wołtawa a je z nimale 1,3 milionami wobydlerjow na 496 km² po wobydlerjach najwjetše město a kulturelne kaž tež ekonomiske srjedźišćo kraja. W lěće 2000 bě Praha jedna z dźewjeć kulturnych stolicow Europy.

Wokolina města je ze starodawna husće zasydlena. Wot 6. lětstotka su Słowjenjo w tamnišich kónčinach žiwi. Po natwarjenju dweju hrodow přez Přemyslidow w 9. a 10. lětstotku přińdźechu židowscy a němscy wikowarjo do kraja. Wokoło 1230 stawaše so Praha z rezidencnym městom kralestwa Čechi a w 14. lětstotku jako rezidencne město Swjateho romskeho mócnarstwa ze kulturnym srjedźišćom srjedźneje Europy. W Praze załoži so w lěće 1348 prěnja uniwersita srjedźneje a wuchodneje Europy. Přez lětstotki běše Praha multikulturne město, w kotrymž zetkachu so čěske, němske, židowske a dalše kultury. Tak mjenowane „Złote město“ je hač do dźensnišeho harmoniskeho, předewšěm barokoweho a gotiskeho raza.

Tež za Serbow bě Praha jako stejnišćo Serbskeho seminara, kubłanišćo serbskich katolskich duchownych a skutkowanišćo towarstwow Serbowka kaž tež Společnost přátel Lužice, uniwersitne město (mjez druhim sydło Karloweje uniwersity) a wot lěta 1918 jako stolica susodneje Čěskosłowakskeje resp. Čěskeje wažny kulturny a politiski centrum.




#Article 69: Finšćina (870 words)


Finšćina słuša k finougriskim rěčam, kotrež su swójba znutřka uralskich rěčow. W tutej swójbje twori skupinu baltofinskich rěčow  hromadźe z blisko přiwuznymi rěčemi: Estišćina, karelšćina a dalše małe rěče.

Finsce rěči 6 mil. ludźi, z toho we Finskej přez 5 mil, tuž něhdźe 92 % wobydlerjow.  Něhdźe 6% wobydlerjow rěči Šwedšćinu jako maćeršćinu.

Finsce so tež rěči we Šwedskej, Norwegskej a Ruskej a druhich krajach.

Finšćina je aglutinowaca rěč a so njesnadnje wot susodnych indoeuropskich rěčow rozeznawa, hačrunjež bu wot lěttysacow wot tych wobwliwowana. Tohodla finšćina ma mnoholičbne požčonki z rozdźělnych indoeuropskich rěčow, předewšěm germanskich, baltiskich a słowjanskich rěčow.

Finšćina słuša k finougriskim rěčam, kotrež so w sewjerowuchodnej Europje a sewjerozapadnej Azija rěča. Jenož madźaršćina so w srjedźnej Europje rěči. Finšćina je chětro blisko přiwuzna z estišćinu, karelšćinu, wepsišćinu, wotišćinu a liwišćinu, mjeztym zo přiwuznosć z madźaršćinu je něhdźe tak mało kaž ta mjez němčinu a persišćinu. Baltofinskim rěčam su samiske rěče podobne, mjeztym zo so druhe rěčne skupiny sylnišo rozeznawaja.

We finšćinje so łaćonski alfabet z třomi přidatnymi pismikami wužiwa, a to ä, ö, å (jenož za šwedske mjena). Wone w alfabetiskim porjedźe po pismiku z sćěhuja, tak zo ä a ö njestejitej při a a o kaž w němčinje. Stawiznow dla finski alfabet faktisce je identiski ze šwedskim alfabetom.

Ale jenož sćěhowace pismiki we woprawdźitych finskich słowach wustupuja:

Sćěhowace pismiki so jenož w cuzych słowach wužiwaja:

Při tym wurjekowanje je bóle prawidłowna hač we wjele druhich rěčach. Nimo toho dołhosć wokalow a konsonantow je wažna. Na př. tuli woheń, tulli cło, tuuli  wětr. Konsonanty b, d a g so tróšku mjechše hač w němčinje wurjekuja, mjeztym zo p, t a k přeco su njeaspirowane.

Pismik n wotwisuje we wurjekowanju wot sćěhowaceho konsonanta. T.r. hromadźe z pismikom k, tuž jako nk so kaž // wurjekuje, mjeztym zo hromadźe z pismikom g, tuž jako ng samo k // zjednoćuje. Před pismikom p wón so kaž m wurjekuje, na př. kunpa (kaž kumpa).

Přizwuk leži w finšćinje přeco na prěnjej złóžce. Wot wjace hač třoch złóžkow wustupuje tež pódlanske přizwuk na kóždej druhej złóžce. Ale poslednja złóžka wostanje njepřizwučna.

Při zestajenych słowach kóždy wobstatk wobchowuje swoje přizwuk.

Finšćina ma wósom wokalow, 18 diftongow a 14 konsonantow, při čimž přidatne konsonanty jenož w cuzych słowach wustupuja.

Finšćina ma wósom wokalow, při čimž wšě wokale móžeja krótke abo dołhe być. Krótke wokale so jedyn raz pisaja, mjeztym zo dołhe wokale so dwójce pisaja. Transkripcija po IPA so w sćěhowacej tabeli mjez porom / jewi.

Nimo toho je w finšćinje wotwisnje wot wašnja ličenja 16 hač 18 rozdźělnych diftongow, kotrež so jako fonemy hódnoća: ai [], au [], ei [], eu [], ey [], ie [], iu [], iy [], oi [], ou [], ui [], uo [], yi [], yö [], äi [], äy [], öi [] a öy []. Status diftongow wot ey a iy njeje jednozmyslny. Powšitkownje so by mjez diftongami a dwuzłóžkowymi wokalowymi wjazbami rozeznawać dyrbjało, při čimž so přeco njehodźi hranica jasnje ćahnyć. Tak je au w kaula [] (šija) diftong, ale w kulaus [] (lunk) wokalowa wjazba.

Finšćina ma jenož 14 samostatnych konsonantowych fonemow. Wona tohodla słuša k rěčam, kotrež su chude na konsonantach. Dalše štyri konsonanty, kotrež tu w spinkomaj steja, jenož w požčonkach wustupuja.

Zwuk ʔ so jenož při substantiwach na krótkim -e a při někotrych werbowych formach jewi, kaž na př. Tule tänne! Přińdź sem!. Při tym je jako podlěšk nazwukoweho konsonanta sćěhowaceho słowa słyšomny.

Nimo toho finšćina ma wokalnu harmoniju. Zažne wokale a, o a u njemóžeja w samsnym słowje z prědnimi wokalemi ä, e, a y wustupować. Kóncowki a sufiksy so wotpowědujo po wokalemi w zdónku přiměrjeja.

Wokalej e a i stej neutralnej. Tohodla wonej móžetej z wokalemi wobeju skupinow wustupować. Jeli słowo jenož wobsahuje neutralne wokale, hodźa so za kóncowki prědnje wokale wužiwaja.

W zestajenych słowach wokalna harmonija płaći za kóždy dźěl. Wokale kóncowki so po wokalach poslednjeho dźěla zrjaduja.

Cuze słowa druhdy wobsahuja wokale wobeju skupinow. Ale při njeporjadnym wurjekowanju so wokale připodobnjuja, kaž na př. Olympia so jako Olumpia wurjekuje.

Konsonanty k, p a t podleža w deklinaciji kaž w  konjugaciji finskich słowow stopnjowej změnje. Wustupuja w „sylnym“ a „słabym“ stopjenju. Sylny stopjeń steji we wotewrjenych, tuž na wokalu kónčacych, złóžkach (na př. katu „dróha“) kaž tež před dołhimi wokalemi a diftongemi (na př. katuun „do dróhi“). Hewak steji słaby stopjeń (na př. kadun „dróhi“).

Při wjetšinje słowow steji zakładna forma (nominatiw při nomenach, infinitiw při słowjesach) w sylnym stopjenju. Někotre słowa podleža napřećiwnej stopnjowej změnje, při kotrejž zakładna forma w słabym stopjenju steji a flektowane formy přewažnje sylny stopjeń přijimaja (na př. tuote „produkt“ – tuotteen „produkta“).

Rozeznawa so mjez kwantitatiwnej a kwalitatiwnej stopnjowej změnu. Při kwantitatiwnej stopnjowej změnje so dwójne konsonanty w słabym stopjenju do jednorych redukuja:

Wot kwalitatiwneje stopnjoweje změny su jednotliwe konsonanty k, p a t kaž tež mnoholičbne konsonantowe wjazby potrjechene. Tute wašnje stopnjoweje změny njeje wjace produktiwna, t. r., nowše słowa njejsu wjace wot toho potrjechene (přir. katu „dróha“ – kadun „dróhi“, ale auto „awto“ – auton „awta“).

Wosebite pady:

Finšćina je aglutinowaca rěč, kotraž ma 15 padow. Genusy a nominalne klasy faluja.

Finšćina ma konjugacije. W sćěhowacej tabeli su někotre přikłady za prezensowe formy werbow, při čimž mjenowane słowjeso olla je tróšku njeprawidłowne.




#Article 70: Uralske rěče (1005 words)


Uralske rěče tworja samostatnu rěčnu swójbu, kotrejž přisłuša 24 milionow wobydlerjow srjedźnej, sewjernej a wuchodnej Europy. Wosebje rěči so je we Finskej, Madźarskej, Estiskej a Ruskej.

Někotre přiznamjenja tutych rěčow su:

Domizna zhromadneje maćeršćiny wšěch uralskich rěčow, tuž protouralšćiny, ležeše najskerje w centralnym abo južnym Uralskim regionje. Tuta předpokładowana pradomizna bě rozsudna za pomjenowanje rěčneje swójby. Proces wotdźělowanja jednotliwych uralskich skupinow a jich připućowanja do pózdnišich sydlenskich teritorijow je před něhdźe 5000 lětami započał.

Wědomosć wo uralskich rěčach a z tym zwjazanej kulturje rěka uralistika abo – w padźe wobmjezowanja na jednu wot wobeju uralskeju hłowneju hałuzow – finougristika a samojedistika.

Uraliske rěče wobsteja z dweju jasnje definowaneju hłowneju hałuzow, kotrejž stej so před znajmjeńša 6000 lětami rozdźělowałoj:

Rěčny wotstawk mjez finšćinu a madźaršćinu – wobě stej čłonaj  finougriskeje hałuzy – da so z tym mjez němčinu a rušćinu přirunować; rozdźěle mjez jednotliwymi finougriskimi a samojediskimi rěčemi su hišće wo wjele wjetše.

Najznaćiše finougriske rěče su madźaršćina (13 mio. rěčnikow),  finšćina (5,4 mio.) a estišćina (1,1 mio.). Tute tři su tež jeničke uralske rěče ze statusom narodneje rěče.

Samišćina (prjedawše pomjenowanje „lapšćina“ bu wot Samow wotpokazowane; Lappe pochadźa ze šwedšćiny a woznamjenja ‘lumpy’ abo ‘zapłata’) twori skupinu 10 rěčow z něhdźe 30.000 rěčnikami, kotřiž so wosebje w Norwegskej a Šwedskej, ale tež w Finskej a Ruskej na połkupje Kola rěča.

Najprjedy přidruža so Estišćinje w Ruskej w šěrokim pasmje hač do połkupy Kola rěče wotišćina, ingrišćina (wobě nimale mortwej), wepsišćina (1600 rěčnikow) a karelšćina (36.000, Karelska). Liwišćina je faktisce mortwa, estišćinje blisko přiwuzna rěč w Letiskej. 

Wšě druhe uralske rěče su rozšěrjene w dźensnišej Ruskej. W centralnym wolzynym teritoriju su w swójskich republikach mordwinšćina (390.000 rěčnikow), marišćina resp. čeremisišćina (510.000 rěčnikow) a udmurtšćina (340.000). Dale na sewjer so komišćina z warietetomaj syrjenišćina (160.000 rěčnikow) a permjakišćina (63.000 rěčnikow) přidruži. Někotri awtorojo syrjenišćinu a permjakišćinu za separatnej rěči maja.

Na wuchod Urala so w Obskim regionje wobě ob-ugriskej rěči chantišćina (abo ostjakišćina, 9.600 rěčnikow) a mansišćina (abo wogulišćina, 940 rěčnikow) we swójskim awtonomnym wokrjesu (Okrug) Chantow a Mansow rěčatej. Stej najbliše přiwuznej z daloko zdalenej madźaršćinu a tworitej z tutej ugrisku podskupinu.

Najebać sowjetskeje zasydlowanskeje politiki zdźěla nomadisce wostajace Samojedźa wobydla w na sewjer Ruskeje hoberski teritorij wot Běłeho morja hač do połkupy Tajmyr. Něhdźe 41.000 Nencow abo Jurakow zdaloka wjetši dźěl Samojedow předstaja. Woni tworja w tři awtonomnych wobwodach (awtonomny wokrjes Nencow, awtonomny wokrjes Jamal-Nencow a w prjedawšim awtonomnym wokrjesu Tajmyr) titularny narod, nimo toho wobydla něhdźe 1.200 lěsnych Nencow w awtonomnym wokrjesu Chantow a Mansow a něhdźe 8.000 w oblasći Archangelsk. Hišće 22.000 Nencow rěči jich maćeršćinu, nencisku rěč. Blisko přiwuzni Ency (prjedy Jenisej-samojedźa) při wuliwje Jeniseja su jenož hišće něhdźe 230, wot kotrychž hišće něhdźe 40 staršich wosobow encisku rěč rěči.

Na sewjer a na juh so Nganasanojo (prjedy Tawgi-samojedźa) přidružeja, wot kotrychž nehdźe 130 ngasanisku rěč rěči. Na juhowuchod w regionje srjedźneho Oba wobydla Selkupojo (prjedy Ostjak-samojedźa) z 1000 rěčnikami selkupisćiny, dźensa jeničkeje juhosamojediskeje rěče. Druhej juhosamojediskej rěči matorišćina a kamasišćina stej mortwej. Matorišćina bu w zažnym 19. lětstotku wot Turkowskeje rěče wutłóčena; wona bu pak před tym přez intensiwne linguistiske pólne slědźenje spřistupnjena. Poslednja rěčnica kamasišćiny, Klawdija Plotnikowa, wumrě w lěće 1989.

Stawizny a aktualna diskusija genetiskeje přiwuznosće uralskich rěčow so deleka nadrobnje wopisuje. Dokelž aktualna wědomostna diskusija diwergěrowace  přistupy za nutřkowne rozčłonkowanje uralskich rěčow poskićuje – wosebje za finougrisku hałuzu –, złožuje so tam do dalokeje měry na „tradicionalnu“ klasifikaciju, kotraž so wot najwjace slědźerjow faworizuje.

Wězo je trjeba so po přezjednosći najwuznamnišich finougristow jednota finsko-wolzynych rěčow (zjednoćenje wot mordwinšćiny a marišćiny) spušćić. Tež prjedy předpokładowana jednota finsko-samiskich rěčow so wot někotrych slědźerjow hižo njezastupuje, tak zo wobě separatnej skupinje znutřka finsko-permskich rěčow stej. Dóńdźemy potom k slědowacej genetiskej strukturje uralskeje rěčneje swójby:

Zaćišć wot stopjenja  přiwuznosće jednotliwych uralskich rěčow dadźa slědowace tabele z wubranymi uralskimi słownymi runicami. Wone pokazuja na prěni pohlad, zo finšćina a estišćina stej jara blisko přiwuznej a zo so samojediska nencišćina – najebać spóznajomneje přiwuznosće – wot njeju jara wotchiluje. Wosebita bliskosć chantišćiny k madźaršćinje – wobě stej ugriskej rěči – njewotwodźuje so bjeze wšeho z tabele, ale pokazuje so hakle při zasadźenju bóle subtilnych linguistiskich technikow.

Hłownej žórle tutych tabelow stej Uralisches Etymologisches Wörterbuch wot Károly Rédei (1986–1991) a podaća w zběrniku The Uralic Languages (1988). Rekonstrukcija uralskich abo finougriskich formow slěduje nowšemu systemej Pekka Sammallahti’a. W druhej rjadce su často wužiwane alternatiwne mjena rěčow resp. jich skrótšenki podate. Podaće „(FU)“ za rekonstruowanej formu woznamjenja, zo tuta słowna runica je jenož we finougrišćinje dokładźena, ale nic w samojedišćinje. Je tuž rekonstruowana protofinougriska forma. Cyłouralske słowne runicy su relatiwnje zrědka; najebać toho je přisłušnosć samojediskich rěčow k uralšćinje bjez dwěla.

Date etymologije dadźa někotre uralske zwukowe wotpowědniki spóznawać, na př. při přirunowanju finskich a madźarskich słowow słowneje runicy:

Z tutych a dalšich wobkedźbowanjow dadźa so fonemy protouraliskeje rěče do dalokeje měry rekonstruować. Uralistika wuchadźa z toho, zo finšćina je zwjetša protouralske konsonanty wobchowowała – konsonanty madźaršćiny tuž su nowowuwića, mjeztym zo originalne wokale najprjedy w samiskich rěčach eksistuja.

Madźaršćina je uralska rěč z najstaršimi pisomnymi dokładami. Po prěnich rozbrojenych jednotliwych słowach w druhorěčnych tekstach je Nekrolog z kónca 12. lětstotka najzažniši tekstowy dokład. Wón wobsteji z 38 linkow a ma wobjim wot 190 słowow. Slěduje wokoło lěta 1300 staromadźarska Marijowa skóržba, wuměłsce hódnotne přebasnjenje łaćonskeho teksta, takrjec prěnja madźarska baseń.

Najstarši karelski rěčny pomnik pochadźa z 13. lětstotka a je jara krótki na brězowej skorje pisany tekst. Staropermišćina, zažna forma komišćiny, dósta w 14. lětstotku wot misionara Stephan swójski alfabet, kotryž na grjekskim a kyriliskim alfabeće bazuje. Najstarša estiska kniha bu 1525 ćišćana, ale njeje so wobchowała; prěni wobchowany estiski tekst je 11 stronow w lěće 1535 ćišćaneho nabožneho kalendra. Finska literatura započa w lěće 1544 z Rukouskirja Bibliasta Mikaela Agricole, w lěće 1548 slěduje jeho přełožk Noweho testamenta. Najstarše samiske teksty pochadźeja ze 17. lětstotka.

Nimo mjenowanych rěčow z relatiwnje zažnymi rěčnymi pomnikami su mjeztym nimale wšě uralske rěče spisownu formu dóstali, byrnjež so woprawdźita literariska produkcija jenož pola wjetšich rěčow wotměła. Uralske rěče w Ruskej wužiwaja modifikacije kyriliskeho alfabeta, zapadne rěče łaćonski alfabet.




#Article 71: Słowakska (155 words)


Słowakska ( Slovensko; hamtsce Słowakska republika, Slovenská republika) je nutřkokrajny stat w srjedźnej Europje, kotryž mjezuje na Čěsku w zapadźe, na Pólsku w sewjeru, na Ukrainu we wuchodźe, na Madźarsku w juhu a na Awstrisku w juhozapadźe. Słowakska nasta přez měrliwe rozdźělenje Čěskosłowakskeje federatiwneje republiki dnja 1. januara 1993.

Stolica a najwjetše město je Bratisława při Dunaju, najwažnišej rěce kraja. Při pólskej hranicy na sewjeru nadeńdu so Wysoke Tatry, najmjeńše wjelhoriny Europy. Wot 2004 je Słowakska ze sobustawom Europskeje unije, wot lěta 2009 płaći zhromadna měna euro.

Słowakska ma cyłkownje něhdźe 5,4 miliony wobydlerjow. Wjetšina z nich su Słowacy (2011: 80,7 %); najwjetšu etnisku mjeńšinu předstaja Madźarojo (8,5 %), kotřiž su přewažnje na juhu Słowakskeje žiwi. Dwaj procentaj wobydlerjow so k romskej narodnosći wuznawatej a předewšěm w Karpatach na wuchodźe kraja bydla Rusinojo, kotřiž wučinja 0,6 % cyłkowneje ludnosće. Wot dźělenja Čěskeje a Słowakskeje w lěće 1993 płaća tež Češa (0,6 %) jako etniska mjeńšina.




#Article 72: Němčina (183 words)


Němčina (tež němska rěč) je germanska rěč.

Cyłkownje rěči wokoło 109 milionow ludźi na cyłym swěće němsce a z nich maja 100 milionow němčinu jako maćeršćinu. Status oficialneje rěče ma němčina w Němskej, Awstriskej, Šwicarskej, Luxemburgskej, Liechtensteinje a Belgiskej. Regionalnje je tež w Italskej (Južny Tirol), Danskej, Pólskej, Madźarskej a Rumunskej připóznata. We Vatikanje rěči šwicarska garda němsce. Němčina słuša k 24 oficielnym hamtskim rěčam Europskeje unije, nimo toho je pódla francošćiny a jendźelšćiny tež dźěłowa rěč EU.

A Ä B C D E F G H I J K L M N O Ö P Q R S T U Ü V W X Y Z
a ä b c d e f g h i j k l m n o ö p q r s ß t u ü v w x y z

Němčina ma tři genusy (muski, žónski a neutralny), dwaj numerusaj (singular a plural) a štyri pady (nominatiw, genitiw, datiw a akuzatiw).

Werby eksistuja w dwěmaj klasomaj, sylnej a słabej. Tak mjenowane sylne werby maja ablawt, kotryž je indoeuropske herbstwo. Ale wón je jara sylnje zwukowje přetworjowany.




#Article 73: Jendźelšćina (100 words)


Jendźelšćina je zapadogermanska rěč a po ličbje rěčnikow třeća najwjetša rěč w swěće. Jako prěnja rěč wužiwa so wot 420 milionow ludźi předewšěm w Zjednoćenym kralestwje, Irskej, Zjednoćenych statach Ameriki a Awstralskej.

Jako hamtska rěč wužiwa so nimo toho w Indiskej, Kanadźe a Južnej Africe.

Jako druha rěč je po cyłym swěće rozšěrjena. Jendźelšćina słuša k 20 oficielnym rěčam Europskeje unije, nimo toho je pódla francošćiny a němčiny tež dźěłowa rěč EU.

Jendźelšćina ma dwaj numerusaj, ale hižo nima ani pady ani genusy. Jenož někotre pronomeny maja dwaj padaj, mjenujcy nominatiw a druhi pad, kotryž funguje jako datiw a akuzatiw.




#Article 74: Jaroměr Hendrich Imiš (193 words)


Jaroměr Hendrich Imiš (* 16. decembra 1819 w Bukojnje; dagger; 12. decembra 1897 w Hodźiju) bě serbski ewangelski duchowny a narodny prócowar.

Imiš bě w 1840tych lětach sobuzałožer Maćicy Serbskeje, zebra pak po zwrěšćenju byrgarskeje rewolucije 1848/49 přiběrajo politisce konzerwatiwne stejišćo. Bórze namaka so mjez frontomaj serbskeho narodneho wozrodźenja a přiběraceje germanizacije ze stron sakskeje wyšnosće.

Literarne tworjenje Imiša bě wobmjezowane na nabožnu literaturu. Redigowaše 1881 a 1893 hornjoserbskej wudaći biblije a wobstara wudaća spěwarskich a liturgiskich knihow. W lěće 1883 pak wozjewi jako wotmołwu na w němskich nowinach so přiwótřacu polemiku přećiwo pozdatnemu panslawizmej Serbow, jako kotrehož eksponentaj so wosebje Jan Arnošt Smoler a Michał Hórnik wobhladowaštaj, pamflet „Der Panslawismus unter den sächsischen Wenden”. Imiš bu tutoho pamfleta dla wobskórženy a wot sudnistwa zranjenja česće dla zasudźeny. Lipšćanske krajne sudnistwo tute zasudźenje pozdźišo zaso zběhny.
Sakski kral počesći Imiša ze zasłužbowym rjadom I. klasy, Lipšćanska uniwersita spožči jemu   čestne doktorstwo. 1876–1881 bě Imiš čłon krajneje synody Ewangelsko-lutherskeje cyrkwje w sakskim kralestwje, wot 1886 bě čestny předsyda Maćicy Serbskeje.

K dopomnjeću na skutkowanje Imiša dósta Budyska starownja Diakoniskeho skutka w cyrkwinskim wobwodźe Budyšin z.t. w lěće 2006 mjeno „Dom Imiša” (němsce: Haus Immisch).




#Article 75: Francoska (100 words)


Francoska ( France, čitaj: [fʁɑ̃s]), oficielnje Francoska republika, République française, čitaj: [ʁepyblik fʁɑ̃sɛz]) je wulki njewotwisny stat w zapadnej Europje. Stolica a najwjetše město je Paris. K Francoskej słušeja tež wšelakore kupy a teritorije na druhich kontinentach.

Mjezuje z Belgiskej na sewjerowuchodźe, z Němskej, Šwicarskej a Italskej na wuchodźe, ze Španiskej a Andorru na juhozapadźe. Nimo toho je kupa Korsika dźěl Francoskeje, kotraž w sewjerozapadnym dźělu srjedźozemskeho morja leži.

We Francoskej rěči so hłownje francosce. Wjacore mjeńšinowe rěče su regionalnje připóznate, kaž na přikład bretonšćina w Bretani, němčina w Elsaskej, baskišćina a okcitanšćina na juhu kraja abo korsišćina na Korsice.




#Article 76: Rusinšćina (223 words)


Rusinšćina (rusinsce русиньскый язык) rěči so jako mjeńšinowa rěč we wjacorych wariantach w Pólskej (łemkowšćina), Słowakskej, w zakarpatskich kónčinach Ukrainy a we Wojwodinje. Nimo toho bydla mjeńše skupiny rěčnikow tež w Madźarskej a Rumunskej. Etniske skupiny, kotrychž přisłušnicy zwjetša rusinsce rěča, su nimo Rusinow tež Lemkojo, Bojkojo a Huculojo. Rusinojo we Wojwodinje pochadźeja wot wupućowarjow, kiž přińdźechu we 18. lětstotku z Karpatow do po turkowskich wójnow nimale njewobsydlenych kónčin Banata a Bački.

Rusinšćina liči do wuchodosłowjanskich rěčow, ma pak sylne zapadosłowjanske (we Wójwodźinje tež južnosłowjanske) wliwy.

Za grafiske podaće Rusinšćiny wužiwa so zwjetša kyrilica, druhdy tež łaćonske pismo po wašnju jednotliweho kraja.

Wot wšelakorych wariantow rusinšćiny stej so dotal jenož dwě poměrnje wuspěšnje standardizowałoj, a to Wojwodinska rusinšćina wot lěta 1923 a Karpatska rusinšćina w swojej słowakskej formje w lěće 1995. Za čas komunistiskeho knjejstwa so na Ukrainje kaž tež w Słowakskej, Madźarskej a Pólskej wo rusinšćinje jako rěči oficielnje njerěčeše. Wona płaćeše jako narěč ukrainšćiny a rusinscy šulerjo dóstachu jenož ukrainsku wučbu, štož so pak wosebje w Słowakskej wot wjele staršich njeakceptowaše. Hakle po přewróće započachu we wuchodnej Słowakskej, hdźež w lěće 2011 něhdźe 55.000 ludźi rusinsce rěčeše, rěč zaso w šulach podawać. Dźensa je rěč tam tež oficielnje připóznata, hinak hač na Ukrainje, hdźež so hač do dźensnišeho křiwje na prócowanja k skrućenju rusinšćiny hlada abo je samo jako separatizm pomjenuje.




#Article 77: Madźarska (146 words)


Madźarska ( Magyarország; do lěta 2012 hamtsce Republika Madźarska, Magyar Köztársaság) je nutřkokrajny stat w srjedźnej Europje. Stolica a najwjetše město je Budapest při Dunaju. 

Madźarska mjezuje ze Słowakskej na sewjeru, z Awstriskej na zapadźe, ze Słowjenskej na juhozapadźe, z Chorwatskej a ze Serbiskej na juhu, z Rumunskej na juhowuchodźe a na wuchodźe kaž tež z Ukrainu na sewjerowuchodźe.

Najwjetšej wodźiznje Madźarskeje stej rěka Dunaj, kotraž běži ze Słowakskeje přez Madźarsku dale do Serbiskeje a jězor Błótoń ( Balaton), woblubowane dowolnišćo tež za wukrajnych turistow.

Z wokoło 1,69 milionami wobydlerjow na 525 km² je Budapest najwjetše město a tež kulturelne a ekonomiske srjedźišćo kraja. Druhe wulke města su Debrecen (205.000 wobydlerjow), Miskolc (180.000 wobydlerjow), Szeged (165.000 wobydlerjow), Pécs (160.000 wobydlerjow) a Győr (130.000 wobydlerjow).

Hamtska rěč Madźarskeje je madźaršćina. Připóznate mjeńšinowe rěče su mjez druhim słowakšćina na sewjeru, chorwatšćina na zapadźe kaž tež němčina a serbišćina.




#Article 78: Rušćina (109 words)


Rušćina (,  ) je słowjanska rěč. Ruska rěč słuša
k wuchodosłowjanskim rěčam a do swójby indoeuropskich rěčow.

Rusce rěči 145 milionow ludźi, z toho w Ruskej samej wjace hač 118 milionow. Rusce rěči so nimo toho tež w Běłoruskej, Zjednoćenych statach Ameriki, na Ukrainje a w druhich krajach, wosebje pak w něhdyšich republikach Sowjetskeho zwjazka.

Rušćina ma šěsć padow a dwě čisle. Dual wjace nima. Při substantiwow, pronomenow a (zdźěla) ł-formow werbow ma tři genusy.

Za serbski werb měć eksistuje wosebita forma, kotraž wobsahuje prepoziciju , genitiwnu formu wobsedźerja a formy werba . Wobsydstwo normalnje steji w nominatiwje. 

Při negaciji steji město nominatiwa wobsydstwa genitiw.

Deklinacija substantiwow:

Substantiwy (singular):




#Article 79: Ruska (130 words)


Ruska ( Россия/Rossija, oficielnje Российская Федерация/Rossijskaja Federacija) je stat we wuchodnej Europje a sewjernej Aziji a zdobom po přestrjeni najwjetši kraj swěta. Stolica a najwjetše město je Moskwa. W Ruskej je – nimo Rusow – wjele mjeńšinow žiwe, kotrež maja zdźěla swójske awtonomne republiki we wobłuku federacije.

Ruska saha wot wuchodneje Europy a brjohow Baltiskeho, Čorneho a Kaspiskeho morja přez Ural a Sibirsku hač k Ćichemu oceanej a Beringowemu přeliwej. Najwjetši dźěl kraja je jara rědko wobsydleny. W Ruskej nadeńdu so najwjetši jězor swěta (Kaspiske morjo) a najwjetšej jězoraj Europy, Ladogaski a Onjegaski jězor. Bajkalski jězor w Sibirskej je najhłubši na swěće. Wažne rěki su Wolga, Dnjepr a Don w europskim a Lena, Jenisej, Ob a Amur w aziskim dźělu Ruskeje. Najwjetša kupa Ruskeje je Sachalin před wuchodnym brjohom Sibirskeje.




#Article 80: Iršćina (242 words)


Iršćina (tež irska gelšćina) je goidelska (gelska) rěč ze skupiny keltiskich rěčow ze swójby indoeuropskich rěčow, blisko přiwuzna šotiskej gelšćinje. Irsce rěči wokoło 350.000 ludźi.

Irsce rěči so w Irskej a Sewjernej Irskej jako mjeńšinowa rěč pódla jendźelšćiny, ma pak status narodneje a prěnjeje hamtskeje rěče Irskeje. Irskorěčne wobydlerstwo bydli předewšěm w kónčinach Gaeltacht, kotrež leža zapadnje města Galway z bliskimi Aranskimi kupami kaž tež we wokolinje města Bangor a bliskeje połkupy. Nimo toho je iršćina jedna ze 24 hamtskich rěčow Europskeje unije.

Na zapadźe Irskeje je iršćina maćeršćina wokoło 40.000 ludźi. W Sewjernej Irskej njeje hamtska rěč, ale liči oficialnje k mjeńšinowym rěčam. Dźensa prócuje so irske knježerstwo wo zasowožiwjenje iršćiny na zakładźe wšelakich programow, na př. zawjedźenje iršćiny na zarjadach, w šulach, w telewiziji a rozhłosu. Turist móže před problemom stać, hdyž so dóstanje do kónčin Gaeltacht. Namaka jenož tafle w iršćinje, na karće su zapřijeća pak zwjetša jenož jendźelsce zapisane. Po cyłym kraju su wšě tafle dwurěčne jendźelsko-irske. Jenož mały dźěl młodeje generacije móže rěč prjedownikow rěčeć, wjetši dźěl ludnosće ju hišće rozumi. Něhdźe 30.000 šulerjow wopytaja zwonka Gaeltachta zakładne a srjedźne šule z wučbu iršćiny, při čimž jich ličba rosće. Wo tute šule stara so njeknježerstwowa organizacija Gaelscoileanna. Wobsteji móžnosć, někotre přednoški z poskitka uniwersity w iršćinje słyšeć, předewšěm při Narodnej uniwersiće w Galway (Ollscoil na hÉireann).

W Irskej eksistuje statna telewizija w iršćinje, runje tak rozhłosowa stacija. W Sewjernej Irskej je mały dźěl wusyłanjow BBC w iršćinje. 




#Article 81: Bóšicy (227 words)


Bóšicy ( Puschwitz) su wjes a gmejna něhdźe dwanaće kilometrow sewjerozapadnje Budyšina w Hornjej Łužicy. Słušeja ke zarjadniskemu zjednoćenstwu Njeswačidło. Gmejna je po ličbje wobydlerstwa najmjeńša w Budyskim wokrjesu a pjata najmjeńša cyłeje Sakskeje.

Gmejna słuša do připóznateho sydlenskeho ruma Serbow w Sakskej. Wosebje w Jaseńcy, Łusču, Nowej Jaseńcy a na Horje rěči wulki dźěl wobydlerstwa serbsce.

Bóšicy leža w srjedźišću krajneho wokrjesa Budyšin. Južnje gmejny běži awtodróha A 4. Tuta je přez najězd Słona Boršć (něhdźe 8 km) docpějomna. Wuchodnje gmejny běži B 96.

Prěnje historiske naspomnjenje wsy jako Bisziz pochadźa z lěta 1245.

W lěće 1884 měješe wjes po Mukowej statistice 244 wobydlerjow, z nich 204 Serbow (80 %). Arnošt Černik zwěsći 1956 serbskorěčny podźěl wobydlerstwa wot hišće 61,8 %.

Po ludličenju w lěće 2011 bydlachu we wsy 98 wobydlerjow w přerěznej starobje wot 41 lět (Sakska: 46,4).

W samsnym lěće bě 49 % gmejnskich wobydlerjow katolskeje a 17 % ewangelskeje konfesije. Ewangelscy wobydlerjo přisłušeja Njeswačanskej wosadźe, katolscy Chróšćanskej.

Do Bóščanskeje gmejny słušeja slědowace wsy:

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 55 (Budyšin 4) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).

Bóšičanska gmejnska rada ma tuchwilu dwanaće čłonow. Komunalne wólby lěta 2019 mějachu slědowace wuslědki:

Gmejnskej radźe přisłušeja wot 2019 slědowacy radźićeljo:

Čestnohamtski wjesnjanosta Bóšic je wot lěta 2008 Stanisław Ryćer, kiž bu posledni raz při wólbach 2014 ze 57,6 % w zastojnstwje wobkrućeny.




#Article 82: Kamjenc (142 words)


Kamjenc ( Kamenz) je město z něhdźe 17.000 wobydlerjemi w zapadźe Hornjeje Łužicy. Štwórte najwjetše město Budyskeho wokrjesa leži něhdźe 40 kilometrow sewjerowuchodnje Drježdźan a něhdźe 30 kilometrow sewjerozapadnje Budyšina při Čornym Halštrowje a při kromje Zapadołužiskeje pahórčiny. Dźěl města słuša oficielnje do serbskeho sydlenskeho ruma. 

Ke kóncej 12. lětstotku natwari so na městnje dźensnišeho stareho města hród, kiž słužeše zawěsćenju přechoda wikowanskeho puća Via regia přez Čorny Halštrow. W lěće 1225 so Kamjenc k prěnjemu razej naspomni a wot 1319 běše swobodne město.

Wot 1346 do 1815 bě Kamjenc – hromadźe z Budyšinom, Lubanjom, Lubijom, Zhorjelcom a Žitawu – sobustaw Zwjazka šesćiměstow.

Ke Kamjencej słušeja slědowace wjeski jako měšćanske dźěle: 

Měšćanske dźěle Brěznja, Hlinowc, Jěžow, Kamjenc a Němske Pazlicy su dźěl serbskeho sydlenskeho ruma.

Město słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 53 (Budyšin 2) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).




#Article 83: Španiska (110 words)


Španiska ( España) je kralestwo, kotrež leži zwjetša na Iberiskej połkupje w juhozapadnej Europje. Jeho susodźa su Francoska a Andorra na sewjerje, Portugalska na zapadźe a k Zjednoćenemu kralestwu słušaca połkupa Gibraltar w juhu. K Španiskej słušeja nimo teritorijow na europskej twjerdźi tež Baleary w Srjedźnym morju, Kanariske kupy w Atlantiskim oceanje a eksklawje Ceuta a Melilla w sewjernej Africe, kotrejž mjezujetej z Marokkom.

W zašłosći słušeše Španiska k najmócnišim kolonialnym mócnarstwam swěta, čehoždla so hač do dźensnišeho předewšěm w Južnej a Srjedźnej Americe kaž tež na Filipinach španisce rěči. Wot 1. januara 1986 je Španiska čłon Europskeje unije.

Španiska stolica je Madrid, kotryž so nimale w srjedźišću kraja namaka.




#Article 84: Niska (167 words)


Niska ( Niesky) je městačko we wokrjesu Zhorjelc na sewjerowuchodźe Hornjeje Łužicy. Měšćanski teritorij wobsteji z gmejnskich dźělow Niska, Jězor, Kózło, Stanojšćo a Wódrjeńca. Sydlišćo Wuhelc słuša ke gmejnskemu dźělej Jězor.

Městačko Niska nasta z hakle w lěće 1742 załoženeje kolonije Ochranowskich bratrow a je tuž jedne z najmłódšich sydlišćow Zhorjelskeho wokrjesa, wuwiwaše so pak spěšnje do regionalnje wuznamneho města.

Zakładny kamjeń prěnich třoch domow połožichu eksulanća z Čechow dnja 8. awgusta 1742. Ležownosć słušeše tehdy ryćerkubłu w Trjebuzu, kotrehož wobsedźer Siegmund August z Gersdorfa bě sam čłon Ochranowskeho bratrowstwa. W decembrje 1750 bu ryćerkubłu wot młodeho sobustawa wosady kupjene.

Mjeno noweho sydlišća njepochadźa z lokalneje serbšćiny, ale bjezposrědnje z čěšćiny. Porno čěskej domiznje ležeše nowa domizna nabožinskich ćěkancow nisko.

W lěće 1935 dósta Niska z nimale 7000 wobydlerjemi měšćanske prawo.

Město słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 57 (Zhorjelc 1) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 157 (Zhorjelc).

Niska ma dwórnišćo při železniskej čarje Wojerecy–Hórka–Węgliniec. Linija OE 64, tak mjenowany shuttle jězorina-Nysa, zwjazuje Nisku z Wojerecami a Zhorjelcom.




#Article 85: Walizišćina (368 words)


Walizišćina (tež kymrišćina, walizisce Cymraeg abo y Gymraeg) je keltiska rěč, kotraž so we Waliziskej, w Jendźelskej při hranicy z Waliziskej a w enklawach po cyłym swěće rěči. Walizišćina je dźensa najbóle wužiwana keltiska rěč na swěće a rěči so wot wokoło 750 tysac ludźi.

Byrnjež wuznam walizišćiny wot něšto lětdźesatkow woteběrał, je so w lěće 1993 jeje oficielne wozrodźenje stało, hdyž ju Britiski parlament na samsnu runinu z jendźelšćinu za wužiwanje w běžnym zjawnym žiwjenju staji.

Na rozdźěl wot bretonšćiny je walizišćina hišće jara witalna, dokelž bu přeco hišće wot wjele dźěći jako maćeršćinu nawuknjena a so wot wšěch towaršnostnych worštow rěka. Wuhlady, rěč wobchować, su tohodla relatiwnje dobre, dokelž zo walizišćina hišće nad zwisowacym rěčnym teritorijom disponuje; w někotrych krajnych dźělach, wosebje w sewjerje, staja waliziskorěčnicy tež dźensa hišće wjetšinu, z podźělom wot hač do 70 %. Za čas poslednich dźesać lět je procentualny podźěl rěčnikow konstantnje wostaja, mjeztym zo do toho pomału, ale njepřestawajcy wotewza; absolutna ličba rěčnikow je so samo zaso zwyšiła. Wot załoženja swójskeho waliziskeho parlamenta, National Assembly for Wales / Cynulliad Cenedlaethol Cymru, buchu naprawy k spěchowanju walizišćiny hišće intensiwniše. Nimo toho je walizišćina hordosć a identitu wuskutkowacy element wjele Walizičanow, samo jeli ju sam wjace njewobknježa.

Po ludličenju wot lěta 2001 rěči wokoło 21 % Walizičanow rěč. Wobmjezowane znajomosće walizišćiny (na př. jenož čitanske znajomosće) maja něhdźe 8 % wobydlerstwa. Zo su wuhlady na wobchowanje rěče přiwšěm dobre, zwisuje předewšěm z tym, zo koncentruje so jendźelšćina w měšćanskich regionach Waliziskeje, mjeztym zo su nakrajne regiony, hdźež poměrnje mało ludźi bydli, často hišće přewažnje waliziskorěčne.

Waliziski alfabet wobsahuje slědowace pismiki:

a b c ch d dd e f ff g ng h i j l ll m n o p ph r rh s t th u w y

ch, dd, ff, ng, ll, ph, rh und th liča so jako swójske pismiki a wobjednawaja so tež při zrjadowanju w słownikach jako tajke.

k, q, v, x a z njewustupuja we waliziskich słowach; j jewi so jeničce w jendźelskich požčonkach.

Wokale móžeja krótke abo dołhe być:

Přizwukowanje leži, wot mało wuwzaćow wothladane, na druhej poslednjej złóžce: brénin = „kral“, brenhínes = „kralowka“, breninésau = „kralowki“. Jedne mało wuwzaćow je Cymráeg = „waliziski“.




#Article 86: Blind Judgement (169 words)


Blind Judgement běše serbska metal formacija, kiž skutkowaše mjez 2001 a 2006. Wosebitosć skupiny běše jeje twjerdy stil, kotryž je skupinu k najtwjerdšej serbskej skupinje činił. Wot Blind Judgement eksistuja wjacore natočenja.

W lěće 2001 wot Mateja, Jana, Romana a Měrćina na iniciatiwu Mateja a Jana załožena, zwučowaše skupina tehdy hišće pod mjenom S.O.. Tež prěnjej wustupaj złoži skupina pod tutym mjenom, ale hižo z Veroniku. Ze změnu wobsadźenja (Roman wopušći skupinu a Christof so přidruži) so tež mjeno změni. W slědowacych lětach hraješe skupina na přikład na Battle of the bands, w Budyšinje, Kamjencu, Haslowje, Chrósćicach a hišće na wjele druhich městnach. W lěće 2004 Syman do skupiny jako druhi spěwar zastupi. W běhu dalšeho lěta Matej wustupi. Slědowachu wustupy na přikład na Nukstocku a Dnjach młodźiny. 2006 so skupina rozpušći, k tomu so organizowaše hudźbny wječork The Last Gathering wot Barakki a skupiny Blind Judgement. Běše to wotchadnička (tam pomjenowana jako wodka-dnička, skupina poskićeše za wšitkich wódku) skupiny, kiž so tam wot jewišća kaž tež připosłucharjow porjedźi.




#Article 87: Chrósćicy (615 words)


Chrósćicy ( Crostwitz) su wjes a gmejna w Hornjej Łužicy, kotraž leži w serbskich Horjanach něhdźe dwanaće kilometrow wuchodnje města Kamjenc w katolskim jadrje serbskeho sydlenskeho ruma. Gmejna słuša k zarjadniskemu zwjazkej „Při Klóšterskej wodźe”.
Wjace hač 90 % ludnosće wobknježi serbšćinu a němčinu a wjele wobydlerjow ma serbšćinu jako maćeršćinu.
Žiwe nabožne žiwjenje słuša k serbsko-katolskej tradiciji. W ludowym erće so husto praji zo su Chrósćicy srjedźišćo serbskeje Hornjeje Łužicy.

Přez Chrósćicy běži rěčka Satkula.

Wjes so k prěnjemu razej w lěće 1225 jako Crostiz naspomni, bě pak hižo do toho wobsydlena, kaž dopokazuja štyri narowne kamjenje z 11. abo 12. lětstotka, kotrež słušeja k najstaršim wobchowanym swědkam křesćanskeje wěry w Hornjej Łužicy.

W aprylu 1945, w druhich kónčinach běše Druha swětowa wójna hižo dokónčena, wotměwachu so w Chrósćicach wojowanja mjez wojerstwom juh, někotrymi SS-jednotkami a Čerwjenym wójskom. Pomnik na Fulkec hórce w Chrósćicach wopomina woporow, kotřiž běchu předewšěm pólscy wojacy. Dnja 10. meje 1945 (jenož pjeć dnjow po skónčenju poslednich wójnskich aktiwitow) so najwažniše serbske towarstwo Domowina znowazałoži.

Ke gmejnje słušeja wjeski Hórki (Horka), Chrósćicy, Kopšin (Kopschin), Kozarcy (Caseritz), Nuknica (Nucknitz) a Prawoćicy (Prautitz).

Kubłanje w Chrósćicach a wokolinje započina so hižo w pěstowarni: w serbskej pěstowarni „Chróšćan kołć. Tuta pěstowarnja w nošerstwje Serbskeho šulskeho towarstwa wobdźěluje so na WITAJ-projekće k zdźerženju serbskeje rěče. Witane su tu wšitke serbske a němske dźěći w starobje wot 6 do 10 lět.

Serbska zakładna šula „Jurij Chěžka” je tohorunja do WITAJ-projekta zapřijata. Srjedźna šula „Jurij Chěžka” so w lěće 2003 po wjele demonstracijach dla małeje ličby šulerjow zawrě.

W lěće 2002 zakónči so twar starownje swj. Ludmile. Wot tutoho časa sem wita starownja wšěch pomocy potrěbnych starych ludźi.

Chrósćicy leža w juhozapadźe sydlišćoweje kónčiny Serbow w Hornjej Łužicy. Při kromach pućow pokazaja křiže, modlerske stołpy a serbske napisma (na přikład wjesne tafle abo mjena pućow) žiwosć serbskeje rěče a kultury, kotraž nosy husto katolski raz.
Serbske tradicije so wosebje w Chrósćicach a w kónčinje dokoławokoło jara hladaja, tak zo so tu kóžde lěto chodojty pala, meje mjetaja, ptački kwasuja a swjateho Měrćina swjeći.
Tež wjacezaměrowa hala „Jednota” so husto za kulturelne poskitki wužije:
wotchadnička maturantow, kóžde druhe lěto mjezynarodny folklorny festiwal Łužica, nazymske koncerty, Schadźowanka, kopańcowy turněr TCM, předstajenje ptačokwasneho programa Serbskeho ludoweho ansambla za dźěći a dorosćenych so w tutej hali prawidłownje wotměwaja.

Na Chróšćanskim kěrchowje bu sławny serbski spisowaćel Jurij Brězan pohrjebany.

Dalše atrakcije:

Po Arnošta Mukowej statistice mějachu Chrósćicy we 1880tych lětach 538 wobydlerjow, z nich 523 Serbow (97 %) a 15 Němcow. W lěće 1956 zwěsći Arnošt Černik serbskorěčny podźěl ludnosće wot jenož hišće 73,9 %, zdźěla přez přićehnjenje wuhnatych z něhdyšeho němskeho wuchoda po Druhej swětowej wójnje.

W lěće 1925 bě we wsy samej mjez 563 wobydlerjemi 540 katolskich (95,9 %) a 23 ewangelskich. Po ludličenju lěta 2011 bě 93,4 % wobydlerjow Chróšćanskeje gmejny katolskeje a 1,9 % ewangelskeje konfesije. Z tym běchu Chrósćicy gmejna z najwyšim podźělom katolikow w Budyskim wokrjesu.

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 53 (Budyšin 2) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).

Chróšćanska gmejnska rada ma tuchwilu dwanaće čłonow. Komunalne wólby poslednich lět mějachu slědowace wuslědki:

Gmejnskej radźe přisłušeja wot 2019 slědowace radźićeljo a radźićelki:

Čestnohamtski wjesnjanosta Chrósćic je Marko Kliman (CDU). Wón bu dnja 7. junija 2015 z 87,2 % hłosow za naslědnika dołholětneho wjesnjanosty Maćija Brycki wuzwoleny. Wolerske wobdźělenje wučini 46,8 %.

Přez Chrósćicy wjedźe statna dróha S 101 (Biskopicy–Rakecy), kotraž je sewjernje wsy jako „serbski highway“ znata. Z wuchoda přińdźe S 98 (Njeswačidło–Chrósćicy), kotraž so tule skónči. Wokrjesne dróhi zwjazuja wjes z Pančicami, Njebjelčicami a Haslowom.

Při busowym zastanišću na nawsy zastawaju regionalne busy linijow 186 (do Kamjenca a Ralbic), 195 (do Worklec, Róžanta, Hórkow) a 196 (do Njebjelčic, Róžanta, Sernjan).




#Article 88: Franc Kral (224 words)


Franc Kral ( Franz Krahl; * 26. nowembra 1886 w Radworju, † 25. septembra 1915 pola Loos w Francoskej) bě wučer w Kamjencu, podwyšk w sakskim wójsku a serbski spisowaćel a redaktor. Swoje spisy wudawaše pod pseudonymom Rachlowc, kotryž dopomina na wěsty poćah do Rachlowa pod Čornobohom.

Franc Kral narodźi so jako syn wučerja Jakuba Krala a jeho mandźelskeje Marje, rodź. Bjaršec w Radworju. Wuchodźiwši Budysku Tachantsku šulu so wón na Katolski wučerski seminar poda. Po jednolětnej wojerskej słužbje mjez lětomaj 1907 a 1908, bu za pomocneho wučerja do Chrósćic powołany. Mjez 1911 do 1914 běše Franc Kral wučer w Kamjencu a wot 1914 wojak w prěnjej swětowej wójnje. Jako podwyšk so pola Loos w Francoskej smjertnje zrani.

Franc Kral spěchowaše serbske towarstwowe žiwjenje a podpěrowaše wjesne towarstwa, kaž na přikład towarstwa w Jaseńcy, Chrósćicach, Pančicach, Njeswačidle, Wulkich Ždźarach, Łazu a Rakecach. W lěće 1912 załoži wón hromadźe z Arnoštom Bartom a Bogumiłom Šwjelu Domowinu, kotrejež sekretar wón běše. Składnostnje pjećdźesatlětneho jubileja serbskeho dźiwadźelenja 1913 spisa wón prěnju přiručku Naše dźiwadło za nawod za dźiwadłowe skupiny. Hižo jako seminarist załoži 1906 dźěćacej časopisaj Raj a Zahrodka jako přiłoze Katolskeho Posoła a Serbskich Nowin. W lětomaj 1911 do 1912 běše wudawaćel knižneje protyki za dźěći Nadźija a w lětach 1911 do 1914 redaktor kulturneho časopisa Łužica.

Wot lěta 1908 bě Franc Kral čłon Maćicy Serbskeje.




#Article 89: Jaseńca (Bóšicy) (375 words)


Jaseńca (prjedy tež Jasońca;  Jeßnitz) je wjeska  w srjedźišću wokrjesa Budyšin w Hornjej Łužicy. Słuša z lěta 1936 ke gmejnje Bóšicy a leži w serbskim sydlenskim rumje. Do toho běše samostatna gmejna z wjesnym dźělom Nowa Jaseńca.

Wjes leži w Hornjołužiskich honach njedaloko Chrósćic, něhdźe 17 km sewjerozapadnje wot Budyšina. Susodne wjeski su Dobrošicy w sewjeru, Bóšicy we wuchodźe, Hora w juhowuchodźe, Łusč w juhu, Chrósćicy w juhozapadźe a Hórki w sewjerozapadźe. Juhozapadnje – mjez Jaseńcu a Chrósćicami – zběha so Šibjeńca (216 m). Wosrjedź wjeski namaka so poměrnje wulki wjesny hat.

Naspomni so prěni króć pisomnje w lěće 1365 jako Jesnicz. Hač do toho bě wjeska z dźělom wulkeje Hodźijskeje wosady, a wot toho Njeswačanskeje. Wjesne mjeno pochadźa ze staroserbskeho Jesenica abo Jasenica a woznamjenja „sydlišćo při jasenjowym lěsu“ abo tež „rěčka přez jasenjowy lěs“. Dźensniša serbska forma jewi so pisomnje prěni raz w lěće 1684 w Radworskich cyrkwinskich knihach jako z Yaßencze. Wot lěta 1458 je ryćerske kubło na zapadnej kromje wjeski zapisane. Jako docpě reformacija mjez 1545 a 1555 Njeswačansku wosadu, dóstanu so Jasčanscy katolikojo do Chróšćanskeje wosady. Dźensniši barokowy twar natwari so spočatk 18. lětstotka.

Jasčanske serbske towarstwo „Katolska Bjesada za Jaseńcu pola Njeswačidła a wokolinu“ bu dnja 26. decembra 1873 na Horje załožene, hraješe wulku rólu we wjesnym žiwjenju a słušeše 1912 k sobuzałožerjam Domowiny. 1880 załožichu Jasčenjo najprěńše serbske wjesne dźiwadło. Bjesadźe bu w lěće 1937 kaž Domowinje samej zakazana dalša dźěławosć. Wot lěta 1981 nosy Jasčanska Domowinska skupina čestne mjeno Bjesada. Wot 1901 do 1932 wobsteješe w Jaseńcy nimo toho jedne z mało serbskich kolesowarskich towarstwow, Kołojězdne towarstwo Jednota.

W Prěnjej swětowej wójnje wumrě 12 mužow z Jaseńcy a Noweje Jaseńcy.

Kónc Druheje swětoweje wójny zniči so jedna jenička chěžka we wsy, porno druhim wsam we wokolinje njebu Jaseńca wulce wobškodźena. Po wójnje přińdźechu 15 do 20 ćěkanskich swójbow do wsy.

W lěće 1884 měješe wjeska po statistice Arnošta Muki 288 wobydlerjow, a to 281 Serbow (98 %) a jenož sydom Němcow.

Hač do lěta 1925 bě wobydlerstwo na 329 přiběrało, wot toho běchu 248 wobydlerjow katolskeje wěry (75 %). Katolscy Jasčenjo přisłušeja Chróšćanskej wosadźe, ewangelscy Njeswačanskej.

Na kóncu wjeski při dróze do Horjanskeho směra namaka so na prawym boku wojerski pomnik za Jasčanskich padnjenych wobeju swětoweju wójnow.




#Article 90: Serbišćina (102 words)


Serbišćina, južnoserbska rěč je jedna z južnosłowjanskich rěčow, kotraž je hamtska rěč w Serbiskej a jedna z hamtskich rěčow Čorneje Hory, Kosowa kaž tež Bosniskeje a Hercegowiny. Dale rěči so w susodnych krajach a w diasporje. Wona słuša k słowjanskim rěčam, do swójby indoeuropskich rěčow a do balkanskeho areala, dokelž ma zhromadne charakteristiske kajkosće z druhimi balkanskimi rěčemi. Serbišćina bazěruje runje kaž tež bosnišćina a chorwatšćina na wuchodohercegowskej štokawskej narěči a ma někak 12 milionow rěčnikow.

Južnoserbska rěč ma 3 časy, tři genusy, dwaj numerusaj a 7 padow.

Južnoserbski alfabet ma 30 pismikow. W serbišćinje wužiwatej so kyriliski kaž tež łaćonski alfabet.




#Article 91: Moskwa (102 words)


Moskwa ( Москва, ) je stolica a najwjetše město Ruskeje. Z něhdźe 10,5 milion wobydlerjemi na 1.081 km² je wone na wobydlerjow najbohatše město Europy. Moskwa je kulturelne a ekonomiske srjedźišćo kraja a leži při rěce Moskwa, po kotrejž bu pomjenowana.

Prěni raz naspomni so město w lěće 1147. Wot 1328 do 1712 bě Moskwa z ruskej stolicu, potom so pak nowozałoženy Pětrohród wot carja Pětra Wulkeho jako hłowne město wuzwoli. Hakle 1922 sta so Moskwa pod sowjetskim knjejstwom zaso ze stolicu. Wot 1991 je Moskwa hłowne město njewotwisneje Ruskeje. Wažny twarski pomnik w Moskwje je sydło ruskich carow a prezidentow Krjeml.




#Article 92: Estiska (155 words)


Estiska ( Eesti) je njewotwisny stat w sewjerowuchodnej Europje, kotryž słuša k baltiskim krajam. Stolica a najwjetše město je Tallinn, ležacy w sewjeru kraja při Baltiskim morju.

Po Prěnjej swětowej wójnje běše Estiska mjez 1918 a 1940 k prěnjemu razej njewotwisna a wot Druheje swětoweje wójny hač do lěta 1991 dźěl Sowjetskeho zwjazka. Wot awgusta 1991 je wona znowa njewotwisny stat, kotryž přisłuša kaž Letiska a Litawska wot lěta 2004 k Europskej uniji.

Wosebje na wuchodźe Estiskeje je poměrnje wulka ruskorěčna ludnosć žiwa.

Estiska mjezuje na wuchodźe z Ruskej, na juhu z Letiskej a na sewjeru a zapadźe z Baltiskim morjom. Wuchodna hranica k Ruskej, kotraž běži hłownje přez Peipuski jězor, pjaty najwjetši jězor Europy, je zdobom wonkowna hranica Europskeje unije.

Najwyša hora je Suur Munamägi (318 m nad normalnej nulu) w juhowuchodźe Estiskeje a najniše městno je pobrjóh Baltiskeho morja. Před zapadnym brjóhom Estiskeje nadeńdźetej so wulkej kupje Saaremaa a Hiiumaa.

Najwjetše města su:




#Article 93: Awstriska (103 words)


Awstriska (tež Rakuska;  Österreich; hamtsce Republika Awstriska, Republik Österreich) je nutřkokrajny zwjazkowy stat w srjedźnej Europje z 8,8 milionami wobydlerjow. Hłowne město je Wien. 

Awstriska mjezuje z Němskej na sewjerozapadźe, z Čěskej na sewjerje, ze Słowakskej na sewjerowuchodźe, z Madźarskej na juhowuchodźe, ze Słowjenskej na juhu, z Italskej na juhozapadźe, ze Šwicarskej a z Liechtensteinom na zapadźe.

Z wokoło 1,67 milionami wobydlerjow na 415 km² je Wien po wobydlerjach najwjetše město, kaž tež stolica a kulturelne a ekonomiske srjedźišćo kraja. Druhe wulke města su Graz (280.000 wobydlerjow), Linz (190.000 wobydlerjow), Salzburg (150.000 wobydlerjow) a Innsbruck (120.000 wobydlerjow).

Awstriska wobsteji z dźewjeć zwjazkowych krajow:




#Article 94: Bołharska (155 words)


Bołharska abo hamtsce tež Republika Bołharska je stat w juhowuchodnej Europje z něhdźe sydom milionami wobydlerjow. Bołharska je wot 29. měrca 2004 čłon NATO a wot 1. januara 2007 čłon Europskeje unije.

Bołharska leži we wuchodźe Balkanskeje połkupy a mjezuje na sewjeru z Rumunskej, na zapadźe ze Serbiskej, na juhozapadźe ze Sewjernej Makedonskej, na juhu z Grjekskej a na juhowuchodźe z Turkowskej. Na wuchodźe twori Čorne morjo přirodnu hranicu. Stolica a sydło knježerstwa republiki je Sofija. Za hospodarstwo, administraciju a kulturu wuznamne města su Plowdiw, Warna, Burgas, Ruse a Stara Sagora.

Bołharska wobsteji k wulkemu dźělej z nižinowych runinow, kotrež so přez rěce Dunaj a Maricu a jeju přitoki tworjachu. Najwyše wuhorbjenja leža w Balkanskich horinach (bołharsce Стара Планина/Stara planina = stare horiny), Rodopach, Rili a Pirinje, kaž na přikład najwyša hora Musala (2925 metrow) w Rili. Hora Wichren (2915 metrow) w Pirinje a hora Botew (2376 m) w Balkanskich horinach stej dalšej wysokej horje.




#Article 95: Färöšćina (114 words)


Färöšćina (tež ferejšćina, ferejsce føroyskt) je sewjerogermanska rěč, kotrež rěči so wot něhdźe 50.000 wobydlerjow Färöjow kaž tež wot färöskich wupućowarjow w Danskej. Je bliska islandšćinje, dokelž je na chětro izolowanych kupach bjez bytostnych změnow wot srjedźowěka hač do dźensnišeho přetrała.

Färöšćina je jedna z najmjeńšich germanskich rěčow a słuša tež k najmjeńšim rěčam Europy nimo samišćiny, wobeju serbskeju rěčow kaž tež ladinšćiny a retoromanišćiny z mjenje hač 100.000 rěčnikami.

Najebać poměrnje małeje ličby wobydlerjow a płoniny Färöjow su njewočakowano wulke narěčne rozdźěle, na přikład porno wo wjele wjetšej Islandskej. Jako najwažniša isoglosa płaći Skopunarfjørður, mórski přeliw mjez kupomaj Sandoy a Streymoy (přez čerwjenu isoglosu na wobrazu ilustrowana). Wón dźěli färöšćinu do hłowneju skupinow:




#Article 96: Chorwatska (153 words)


Chorwatska ( Hrvatska) je stat w južnej Europje na Balkanskej połkupje. Rozpřestrěwa so wot  Jadranskeho morja w zapadźe hač k Dunajej na wuchodźe a mjezuje ze Słowjenskej, Madźarskej, Serbiskej, Bosniskej a Hercegowinu, Čornej Horu a Italskej. 

Hač do lěta 1918 běše Chorwatska z dźělom madźarskeje połojcy Rakusko-Wuherskeje. Po rozpušćenju dwójneje monarchije přińdźe k nowozałoženej Juhosłowjanskej. Za čas Druheje swětoweje wójny eksistowaše tak mjenowany Njewotwisny stat Chorwatska, fašistiski režim, kotryž steješe pod škitom nacionalsocialistiskeje Němskeje. Po 1945 bě Chorwatska jedna ze šěsć juhosłowjanskich republikow. Po rozpušćenju mnohonarodnostneho stata a Chorwatskej wójnje spočatk 1990tych lět bu kraj k prěnjemu razej po nimale tysac lětach njewotwisny. Wot 1. julija 2013 je Chorwatska z čłonom Europskeje unije.

Stolica a najwjetše město Chorwatskeje je Zagreb; druhe wulke města su Split, Osijek, Rijeka, Zadar, Slavonski Brod, Dubrovnik, Šibenik, Varaždin, Vinkovci, Bjelovar atd.

Wuznamny hospodarska hałuza je turizm, wosebje podłu jadranskeho pobrjoha mjez Istriskej a Dalmaciskej, hdźež je wjele kupow.




#Article 97: Osijek (131 words)


Osijek ( Eszék,  Esseg abo Essegg) je štwórte najwjetše město Chorwatskeje. 

Osijek leži při brjoze Drawy na wuchodźe historiskeho chorwatskeho regiona Sławonskeje, něhdźe 20 kilometrow před wuliwom Drawy do Dunaja, a ma po ludličenju 2011 něhdźe 108.000 wobydlerjow. Wjetšinu wobydlerstwa staja z 88,58% Chorwaća. Při ludličenju 1991 měješe Osijek z předměstami hišće 130.000 wobydlerjow.

Město je zarjadniske sydło županije Osijek-Baranja a hospodarske a kulturelne srjedźišćo Sławonskeje.

Město ma wjacore něhdy samostatne jadra: Stare město abo twjerdźizna (chor. Tvrđa), Hornje město (Gornji grad), woprawdźity dźenšniši centrum, a Delnje město (Donji grad).

Nimo mnohich muzejow a dźiwadłow ma Osijek tež uniwersitu.

W Osijeku nadeńdźe so wjele parkow. Blisko je přirodny park Kopački rit, drje najwjetša přirodnje zdźeržana bahnowa krajina w srjedźnej Europje, a winowe město Erdut.

Osijek haji ze slědowacymi městami měšćanske partnerstwo:




#Article 98: Estišćina (867 words)


Estišćina (estisce eesti keel) je rěč baltiskofinskeje hałuzy finougriskich rěčow, a tohodla tež  słuša k swójbje uralskich rěčow. Estišćina je přiwuzna z finšćinu a zdalenje tež z madźaršćinu. K skupinje finskich rěčow słušeja tež někotre małe rěče, na přikład liwišćina, karelšćina, samišćina, marišćina a dalše. Estišćina njeje přiwuzna z rěčemi susodnych narodow (rušćinu, letišćinu, šwedšćinu), kotrež słušeja k indoeuropskim rěčam. 

Estisce rěči wokoło 1,1 mil. ludźi, wjetšina z nich (na 950.000) bydli w Estiskej. Estišćina je jenička hamtska rěč w Estiskej a jedna z 25 hamtskich rěčow Europskeje unije.

W estišćinje wužiwa so łaćonski alfabet z přidatnymi pismikami õ , ä , ö , ü . W cuzych słowach wužiwaja tež pismiki š, z a ž. W alfabetiskim porjedźe sćěhuja õ, ä, ö, ü za pismikom v na kóncu alfabeta, š, z a ž sćěhuja za s.

Tabela pokazuje jenož kajkosć wokalnych fonemow, nic jich rozdźelne dołhosće.

Nimo jednorych wokalow eksistuje hišće wulka ličba diftongiskich wjazanjow:
ae, ai, au, ea, ei, iu, oe, oi, ou, ui, õe, õi, õu, äe, äi, äu, öi.

Rěčna norma žada, zo slěd üü so jako  wurjekuje. 

Při wupadźe konsonantow nastawaja hišće dalše diftongi, kiž w njezměnitych zdónkach njewustupuja: öe, ao, eo, õo, äo, oa, õa, öa.

Typiska wosebitosć estišćiny je rozeznawanje třoch schodźenkow dołhosće (krótko – dołho – předołho) tak pola konsonantow tak pola wokalow, na př. koli  ‘čapor’ – kooli  ‘šule’ (genitiw singulara) – kooli  ‘šulu, do šule’, kanu  ‘kokoše’ (partitiw plurala) – kannu  ‘kany’ (genitiw singulara) – kannu  ‘kanu’ (partitiw singulara). Prawopis rozdźěl mjez dołhim a předołhim schodźenkom njepokazuje, wuwzaće su rjady  –  – ,  –  –  a  –  – , hdźež pisaja b – p – pp, d – t – tt a g – k – kk.

Palatalizaciju konsonantow w pismje njewoznamjenjeja.

Na rozdźěl wot finšćiny nima spisowna estiska rěč wokalnu harmoniju. W někotrych narěčach je wokalna harmonija tola hišće zachowana (na př. južnoestisce külä ‘wjes’, tervüs ‘strowosć’, spisowna rěč küla a tervis).

Kaž tež druhe finsko-samiske rěče (nimo wepšćiny a južnosamiskeje rěče) pokazuje estišćina t. mj. stopnjowu změnu. Na rozdźěl wot finšćiny podleža tej w estišćinje wšě wokale a konsonanty, na př. kapp  ‘kamor’ (nominatiw singulara) – kapi  ‘kamora’ (genitiw singulara) – kappi  ‘do kamora’ (illatiw singulara), samm  ‘kročel’ (nom. sg.) – sammu  ‘kročele’ (gen. sg.) – sammu  ‘kročel’ (par. sg.), tool  ‘stólc’ (nom. sg.) – tooli  ‘stolca’ (gen. sg.) – tooli  ‘stólc’ (par. sg.). Často při tym jednotliwe konsonanty wupaduja a wokolnej wokalaj so znižujetej: uba  ‘buna’ (nom. sg.) – oa  ‘buny’ (gen. sg.) – uba  ‘bunu’ (par. sg.), tigu ‘šlink’ (nom. sg.) – teo ’šlinka’ (gen. sg.) – tigu ’šlinka’ (par. sg.).

Estišćina ma 14 padow a dwaj numerusaj, ale nima žadyn genus. 

Partitiw słuži k zwuraznjenju dźělneho subjekta, na př. Lapsed on tänaval ‘Dźěći su na dróze’ (wěste dźěći), ale Tänaval on lapsi ‘Na dróze su dźěći’ (někajke, njeznata syła). W mnohich padach słuži partitiw jako pad njeposrědneho objekta, wosebje z werbami zaznaća, na př. Ma näen autot ‘Ja widźu awto’. Z druhimi werbami zwuraznja partitiw njedospołnosć jednanja, tak Ma söön torti ‘Ja jěm tortu’, ale Ma sõin tordi ära ‘Ja sym tortu zjědł’. Partitiw sćěhuje tež numeralam nimo üks ‘jedyn’: üks raamat ‘jedna kniha’, ale kaks raamatut ‘dwě knize’, kümme raamatut ‘dźesać knihow’ atd. 

Wulki dźěl substantiwow móže tworić plural tak z kóncowku -de- tak z kóncowku -i- (kiž móže tež formu -e- abo -u- měć).

Deklinacija adjektiwow je jenaka kaž ta substantiwow.

Estiski werb ma dwaj numerusaj (singular, plural), tři wosoby (1., 2., 3.), štyri časy (prezens, imperfekt, perfekt, pluskwamperfekt) a štyri modusy (indikatiw, kondicional, imperatiw a modus obliquus). Estišćina ma dwaj infinitiwaj, jedyn na -ma a jedyn na -da: Ma tahan lugeda ‘Ja chcu čitać’, ale Ma hakkan lugema ‘Ja započnu čitać’.

Tak mjenowany modus obliquus (kóncowka -vat) zwuraznja, zo rěčnik je wobsah prajeneho jenož słyšał a nic sam dožiwił, na př. Poiss loeb ‘Hólc čita’, ale Poiss lugevat ‘Hólc pječa čita’.

Při negaciji werba so wužiwa njezměnita partikla ei, za kotrejž sćěhuje forma werba bjez kóncowki: (ma) loen ‘(ja) čitam’, ale ma ei loe ‘ja nječitam’. W imperfekće sćěhuje partikli forma participa na -nud: ma ei lugenud ‘ja nječitach’.

Najwjetši dźěl słowoskłada estišćiny je uralskeho abo finougriskeho pochada. Z 13. lětstotka je estišćina ale tež přewzała wulku ličbu słowow z němčiny (najprjedy z delnjoněmčiny, pozdźišo z wysokoněmčiny), na př. müts ‘čapka’, kool ‘šula’, köök ‘kuchnja’, nööp ‘knefl’, naaber ‘susod’ a kleit ‘šat’, tudeng ‘student’, tisler ‘blidar’, liiderlik ‘njerodny’, rehkendama ‘ličić’. 

Wjazanja ze prepozicije a werba pochadźeja w estišćinje tež zwjetša z němčiny, na př. ette tulema ‘stać so’ ( něm. vorkommen), juurde võtma ‘přiběrać’ ( něm. zunehmen) abo läbi kukkuma ‘přepadnyć’ (něm. durchfallen).

Wosebitosć estišćiny je tworjenje neologizmow bjez přikłada w druhich rěčach, tak na př. relv ‘bróń’, laup ‘čoło’, raal ‘komputer’ abo rula ‘skateboard’.

Najstarše dokłady estišćiny su z Heinrichoweje Chroniki Liwiskeje (Henrici Chronicon Livoniae) wot 1224–1227, prěni tekst z lěta 1524 (rukopis z Kullamaa). Do konca 19. lětstotka měješe estišćina dwě rozdźělnej formje spisowneje rěče – sewjeroestišćinu (t. mj. rěč Tallinna) a južnoestišćinu (t. mj. rěč Tartu’a).

Pisanje staršich tekstow złožowaše so na principy němskeho prawopisa, přez čož na př. rozeznawanje dołhosćow njebě móžno – słowo kalla móžeše stać za  (‘ryba’, dźensa kala) abo  (‘lij’, dźensa kalla).




#Article 99: Jadranske morjo (129 words)


Jadranske morjo (serbsce tež Adriatiske morjo) je dźěl Srjedźneho morja, potajkim słuša k morjam Atlantiskeho oceana. Leži na juhu Europy a wotdźěluje Apenninsku wot Balkanskeje połkupy.

Mjeno Jadranske morjo pochadźa wot łaćonskeho Mare Hadriaticum (abo Mare Adriaticum), kotrež ze swojeje strony wot mjena města Adria (abo Hadria) pochadźa, kotrež je něhdy na jeho brjohach ležało. 

Staty, kotrež z Jadranskim morjom mjezuja, su Słowjenska, Italska, Chorwatska, Bosniska a Hercegowina, Čorna Hora a Albanska. Na juhu je Jadranske morjo zwjazane přez Otrantsku wužinu z Ioniskim morjom.

Wjele přistawow leži na Jadranskim morju, wosebje Bjenatki a Terst, kotrejž běštej wažnej wuchadźišći rakusko-wuherskeho mócnarstwa do Srjedźneho morja.

Wosebje před wuchodnym přibrjohom Jadranskeho morja je wjele mjeńšich a wjetšich kupow, z kotrychž su najwjetše Krk, Cres, Brač a Hvar, kotrež słušeja wšě do Chorwatskeje.




#Article 100: China (148 words)


Chinska ludowa republika (chinsce 中华人民共和国, pinyin Zhōnghuá rénmín gònghéguó, Čung-chua žen-min kung-che-kuo) je komunistiska ludowa republika we wuchodnej Aziji a z wobydlerstwom wot wjace hač 1,3 miliardow wobydlerjow po ludnosći najwjetši stat cyłeho swěta kaž tež jedna ze swětowych wulkomocow ze sydłom w radźe bjezstrašnosće Zjednoćenych narodow.

Chinska ma 14 susodnych krajow na twjerdźi. Jeje hranica je cyłkownje 22.800 km dołha. Susodne kraje su Indiska (dołhosć hranicy 3 380 km), Pakistan (523 km), Afghanistan (76 km), Tadźikistan (414 km), Kirgizistan (858 km), Kazachstan (1 533 km), Ruska (3 645 km), Mongolska (4 677 km), Sewjerna Koreja (1 416 km), Vietnam (1 281 km), Laos (423 km), Burma (2 185 km), Bhutan (470 km) a Nepal (1 236 km). Dale je China wot Južneje Koreje, Japanskeje, Chinskeje republiki na Taiwanje, Philippinow, Bruneje, Malajzije a Indoneskej přez morjo wotdźělena.

W Tibeće na juhozapadźe Chinskeje nadeńdu so najwyše horiny swěta, Himalaja.




#Article 101: Zjednoćene kralestwo (120 words)


Zjednoćene kralestwo Wulkobritaniskeje a Sewjerneje Irskeje ( United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland, ze skrótšenku UK) je kupowy stat w sewjerozapadnej Europje. Britiske kupy wobdawa na wuchodźe Sewjerne morjo a na zapadźe Atlantiski ocean. Wot twjerdźe je dźělena přez Ärmelski kanal. Zjednoćene kralestwo tworja Jendźelska, Šotiska, Waliziska na kupje Wulkobritaniska) a Sewjerna Irska na sewjeru Irskeje kupy. Knježerstwowa struktura je konstitucionalna monarchija, kotrejež hłowa je kralowna Hilžbjeta II..

Zjednoćene kralestwo je załoženski čłon Zjednoćenych narodow a wojerskeho zwjazka NATO. Wot 1973 hač do swojeho wustupa dnja 31. januara 2020 bě tež čłon Europskeje unije a po wobydlerstwje jeje třeći najwjetši čłonski stat.

Najwjetša rěč w Zjednoćenym kralestwje je jendźelšćina, nimo toho rěči so pak tež walizisce a šotisko-gelsce.




#Article 102: Europa (539 words)


Europa je poměrnje mały kontinent, dokładnje prajene žadyn samostatny kontinent, ale dźěl dwójneho kontinenta Eurazija, wobstejaceho z Europy a Azije. Jenož Awstralija je mjeńša.

Europa mjezuje z Aziju na wuchodźe, ze Srjedźozemskim morjom na juhu a z Atlantiskim oceanom na zapadźe. Hranica mjez Europu a Aziju njeje jasnje definowana, najpopularniša w němskorěčnym konteksće je pak definicija Philipa Johana von Strahlenberga, po kotrejž tworja horiny Ural, rěka ze samsnym mjenom, Kaspiske morjo a Manyčowa nižina sewjernje Kawkaza europsku mjezu we wuchodźe. Porno tomu podawa so w jendźelsko- a francoskorěčnym rumje husćišo Kawkaz sam jako hranica.

Cyłkownje ma Europa přestrjeń wot něhdźe 10,5 milionow kwadratnych kilometrow a je tuž druhi najmjeńši kontinent. Najsewjerniši dypk europskeje twjerdźizny leži na połkupje Nordkinn w Norwegskej (70° 54′ N), najjužniši Punta de Tarifa w Španiskej (36° N) a najzapadniši Cabo da Roca w Portugalskej (9° 30′ W). Zdalenosć wot Urala k Atlantiskemu oceanej je wokoło 6000 km, wot Norwegskeje do Španiskeje wokoło 3800 km. Najwyša hora kontinenta je po powšitkownej definiciji europskich mjezow Mont Blanc (4.810 m) w francoskich Alpach. Wobhladuje-li so pak hłowny hrjebjeń Kawkaza jako hranica, je Elbrus (5.642 m) najwyši dypk. Najdlěša rěka je Wolga we wuchodnej Europje a najwjetši jězor Ladogaski jězor blisko Pětrohroda.

Wot 20 najdlěšich rěkow Europy běža 13 zdźěla abo dospołnje w Ruskej:

Najwjetše jězory w Europje su:

Z něhdźe 700 milionami wobydlerjow słuša Europa k husće wobsydlenym regionam swěta. Přerězna hustosć wobydlerstwa je 65 wobydlerjow na kwadratny kilometer. Mjeztym zo su srjedźna, zapadna a južna Europa husće wobsydlene, woteběra hustosć wobydlerstwa k sewjerej a wuchodej.

Wjace hač 90 procent europskich wobydlerjow rěči indoeuropske rěče, předewšěm słowjanske, germanske a romaniske. Tež grjekšćina, albanšćina, baltiske a keltiske rěče kaž tež Romani słušeja k indoeuropskej skupinje. Druhu najwjetšu rěčnu swójbu Europy tworja Uralske rěče. K tomu słušeja hłownje finšćina, estišćina a madźaršćina jako europske hamtske rěče kaž tež samiske rěče w Skandinawiskej a wšelakore mjeńšinowe rěče w Ruskej.

W europskim dźělu Turkowskeje je turkowšćina a w Kazachstanje kazachšćina jako turkskej rěči z hamtskimaj rěčomaj. Na wuchodnej kromje kontinenta je kalmykšćina jenička mongolska rěč, kotraž je w Europje domoródna. Na kupje Malta je z maltašćinu semitiska rěč z hamtskej rěču. Pochad baskišćiny, kotraž so w Španiskej a Francoskej rěči, dotal njeje znaty.

Najbóle rozšěrjenej alfabetaj w Europje stej łaćonski a kyriliski.

Křesćanstwo a islam stej najwažnišej europskej nabožinje – wokoło 75 % Europjanow su křesćenjo (předewšěm katolscy, protestantiscy a ortodoksni) a něhdźe 8 % su muslimojo, kiž su zwjetša w Ruskej žiwi (25 mil.), ale tež w europskej Turkowskej (6 mil.), w Bosniskej a Hercegowinje (2,2 mil.) a w Albanskej (2 mil.). K tomu přińdu dźensa hišće muslimscy migranća a potomnicy migrantow, předewšěm w Francoskej (5,5 mil.) a Němskej (4 mil.) kaž tež w Zjednoćenym kralestwje a Italskej.

Židźa su mjenje hač jedyn procent europskeho wobydlerstwa (wokoło 2 mil.). Blisko Kaspiskeho morja su Kalmykojo žiwi – jenički buddhistiski lud Europy.

Wokoło 17 procent Europjanow su bjezkonfesionelni, wosebje w Estiskej, Čěskej, Nižozemskej, Ruskej a wuchodnej Němskej a powšitkownje skerje w městach.

Najwjetše města Europy su Moskwa (10,4 mil.), London (7,4 mil.), Istanbul (6,9 mil.), Pětrohród (4,8 mil.) a Berlin (3,5 mil. wobydlerjow).

a połsamostatnej kupowej skupinje:

a jedna kolonija:

Wjetšina europskich krajow je čłon Europskeje rady. 28 krajow je čłon Europskeje unije.




#Article 103: Azija (130 words)


Azija je po přestrjeni a wobydlerstwje najwjetši kontinent na swěće a mjezuje z Europu na zapadźe, z Ćichim oceanom na wuchodźe, z Indiskim oceanom na juhu a z Afriku na juhozapadźe. 

W Aziji su cyłkownje wjace hač štyri miliardy ludźi žiwe, wot toho wjace hač 2,5 miliardow jenož w Chinskej a Indiskej. To wučinja něhdźe 60 procentow swětoweho wobydlerstwa. W 49 krajach Azije rěči so wokoło 1.800 wšelakorych rěčow.

Nimo po wobydlerstwje a po přestrjeni najwjetšeho kraja (Chinska a Ruska) namakaja so w Aziji tež najwyši hórski rjećaz (Himalaja), najhłubši a zdobom najstarši jězor (Bajkal), najwjetši jězor (Kaspiske morjo), najhłubša mórska hrjebina (Marijanowa hrjebina), najhłubšo ležaca wodźizna (Mortwe morjo) a sydom wot dźesać najwjetšich metropolowych regionow swěta (Tokio-Yokohama, Jakarta, Šanghaj, Seoul, Mumbai, Manila a Delhi).

Někotre wotwisne abo okupěrowane teritorije:




#Article 104: Indiska (297 words)


Indiska je wulki njewotwisny stat w južnej Aziji na indiskim subkontinenće. Je zwjazkowa republika z 28 zwjazkowymi statami a sydom zwjazkowymi teritorijemi. Indiska je multietniski kraj a z wjace hač 1,25 miliardami wobydlerjow druhi najwjetši stat swěta po wobydlerstwje. Tež po přestrjeni słuša k dźesać najwjetšim krajam.

W lěće 1947 sta so Indiska njewotwisna wot Zjednoćeneho kralestwa, wostanje pak čłon Commonwealtha.

W hindišćinje rěka kraj Bhārat, mjeno w europskich rěčach pochadźa wot rěki Indus.

Mjezuje z Pakistanom na sewjerozapadźe, z Chinskej a z Nepalom na sewjerowuchodźe a z Bangladešom na wuchodźe. Na sewjeru je Himalaja přirodna hranica kraja, w juhu wobdawa Indiski ocean strony. Susodne kraje w oceanje su Sri Lanka a Malediwy.

Najwjetše metropolowe kónčiny w Indiskej su Delhi, Mumbai (prjedy Bombay), Kolkata (Kalkutta), Chennai (Madras), Bengaluru (Bangalore), Hyderabad, Ahmedabad a Pune.

W Indiskej so wjace hač 400 rěčow rěči. Wjetšina Indičanow rěči indoariske rěče. Z nich je hindišćina najwažniša. Na juhu Indiskeje so přewažnje drawidske rěče rěča, na přikład tamilšćina. 21 rěčow je oficielnje připóznate.

Druhe w Indiskej wužiwane rěče su Awstro-aziske rěče kaž Santali a Tibeto-burmaske rěče kaž Manipuri.

Wjedro na subkontinenće je prěnjorjadnje wot dešćoweho časa (monsuna) wotwisne. Wón započina kónc meje při pobrjoze Kerale w juhozapadźe Indiskeje połkupy a ćehnje w běhu přichodneho połdra měsaca do sewjerowuchodneho směra přez kraj.

Wosebje w pralěsowych kónčinach w sewjerowuchodźe a w Bengalskej nižiny móže w tutym času k ćežkim powodźenjam přińć, a při kromje Himalaje njejsu wotwalenja hory zrědka. Spočatk septembra je sewjer přewažnje bjez dešća, ale traje dalšej měsacaj doniž so tež mróčele na južnym Dekkanje a w Kerali njezminu.

Wuchodny pobrjóh Andry Pradeša a Tamil Nadu kaž tež južna Kerala dožiwja mjez oktobrom a decembrom dla sewjerozapadneho monsuna hišće druhi dešćowy čas.

Indiska republika je rozdźělena do 28 zwjazkowych statow a 7 teritorijow.




#Article 105: Turkowšćina (150 words)


Turkowšćina (Tur. Türkçe) słuša k turkowskej skupinje altajskich rěčow. Ju rěči 51–73 milionow ludźi.

Turkowšćina ma dwaj numerusaj a 7 padow. Nima žadyn genus. 

Nimo toho ma wokalnu harmoniju, kotraž so we dwěmaj warianće wužiwa, a to jako tak mjenowana małka wokalna harmonija ze změnjenju wot wokalow a a e a tak mjenowana wulka wokalna harmonija  ze změnjenju wot wokalow i, ı, u a ü. Wužiwana warianta wotwisuje wot dateje kóncowki. Na př. lokatiw ma warianće -da a -de, mjeztym zo akuzatiw ma warianty -(y)ı, -(y)a, -(y)u a -(y)ü.

Nimo wokalneje harmonija tež je tak mjenowana asimilacija, kotraž so při konsonantach stanje. Tohodla kóncowka lokatiwa ma warianty -da, -de, -ta, -te, z kotrychž -da a -de sćěhujetaj po spěwnych konsonantach (b, c, d, g, ğ, j, l, m, n, r, v, y, z), mjeztym zo -ta a te sćěhujetaj po njespěwnych konsonantach (ç, f, h, k, p, s, ‌ş, t).




#Article 106: Israel (120 words)


Israel (oficielnje Stat Israel,  מדינת ישראל, Medinat Jisra'el,  دولة إسرائيل, Dawlat Isrá'íl) je njewotwisny stat na Bliskim wuchodźe w zapadnej Aziji. Oficielna stolica a sydło knježerstwa kaž tež parlamenta je Jeruzalem.

Israel bu po Druhej swětowej wójnje w lěće 1948 jako nowa domizna Židow na teritoriju britiskeho protektorata Palestina załoženy. Hač do dźensnišeho wobsteji krawny konflikt mjez israelskim statom a arabskimi Palestinjanami.

Kraj mjezuje z Libanonom na sewjeru, ze Syriskej w Golanskich wyšinach na sewjerowuchodźe, z Jordaniskej na wuchodźe a z Egyptowskej na juhozapadźe. Na zapadźe twori pobrjóh Srjedźneho morja přirodnu hranicu; na juhu ma Israel pola města Eilat podźěl na Čerwjenym morju.

Pobrjóh Mortweho morja při jordaniskej hranicy na wuchodźe je najhłubšo pod mórskej hładźinu połožene městno na zemi.




#Article 107: Afrika (156 words)


Afrika je z přestrjenju wot 30 milionow km² a miliardu wobydlerjow druhi najwjetši kontinent na swěće. Płaći jako „kolebka čłowjestwa“, domizna jedneje z prěnich wysokich kulturow w Egyptowskej a bu w 19. lětstotku nimale dospołnje kolonizowana přez europske staty.

Mjezuje ze Srjedźnym morjom na sewjeru, z Čerwjenym morjom na sewjerowuchodźe, z Indiskim oceanom na wuchodźe a z Atlantiskim oceanom na zapadźe. Gibraltarski přeliw mjez afriskim Marokkom a europskej Španiskej je jenož 14 km šěroki. Najwyši dypk Afriki je Kibo w masiwje Kilimandźaro (5895 m) na sewjerowuchodźe Tansanije.

We wjetšinje afriskich krajow knježi chudoba; wulke towaršnostne problemy – wosebje južnje pusćiny Sahara – su hłód, snadnosć wody, rozšěrjeny HIV-wirus a korupcija.

W Africe rěči so nimale 2.000 wšelakich rěčow.

Afrika wobsteji ze 54 njewotwisnych statow. Najwjetše kraje su po přestrjeni Algeriska, Demokratiska republika Kongo a Sudan a po ličbje wobydlerstwa Nigerija, Etiopiska a Egyptowska.

Zwadnaj teritorijaj staj Zapadna Sahara a Somaliland.

Někotre eksteritorialne teritorije zwjetša europskich statow:




#Article 108: Šotiska (110 words)


Šotiska (prjedy tež Skotska) je autonomny kraj Zjednoćeneho kralestwa, kotryž so w sewjernej połojcy kupy Wulkeje Britaniskeje a na dohromady 790 wokolnych kupach wupřestrěwa. Najsewjerniše z nich su Shetlandske kupy. Šotiska ma něhdźe pjeć milionow wobydlerjow. Jeje chorhoj je ćmowomódra z běłym křižom a narodny symbol je wóst. 

Šotiska stolica je Edinburgh blisko wuchodneho pobrjoha, hdźež so wot lěta 2000 zaso jednokomorowy šotiski parlament schadźuje. Najwjetše město Šotiskeje wšak je Glasgow w zapadźe. Nimo jendźelšćiny stej tež gelšćina a šotišćina hamtskej rěči. Gelšćinu rěči něhdźe 1 % Šotow, předewšěm na sewjerozapadźe Šotiskeje, w Šotiskej wysočinje a na Hebridach. 1,5 milionow Šotow rěči tež Lowland-šotišćinu, kotraž ma so za narěč jendźelšćiny. 




#Article 109: Armenšćina (141 words)


Armenšćina ( Հայերեն / Hajeren) je indoeuropska rěč, kotraž so hłownje w Armenskej rěči, hdźež słuži jako hamtska rěč.

Armensce rěči něhdźe 6,7 milionow ludźi, nimo w Armenskej tež w Azerbajdźanje (wosebje w Nahórskim Karabachu), na Cypernje, w Iranje, Iraku, Israelu, Jordaniskej, Libanonje a Syriskej. Do genocida lěta 1915 rěčeše so tež we wulkim dźělu dźensnišeje wuchodneje Turkowskeje armensce.

Armenšćina je rěč armenskeho naroda. Wjele Armenjanow je dźensa w diasporje žiwych. Armenšćina drje eksistuje znajmjeńša ze 6. lětstotka do Chrystusa, prěnje dokumenty w klasiskej rěči (grabar) pak pochadźeja hakle z časa po zawjedźenju armenskeho pisma na spočatku 5. lětstotka přez Mesropa Maštoce. Z grabara, kotryž so hač do dźensnišeho jako cyrkwinska a liturgiska rěč armenskich křesćanow wužiwa, je w běhu lětstotkow nastała tak mjenowana „laiska“ rěč (ašxarhabar).

Moderna armenšćina ma dwě zakładnej warianće.

Armenšćina ma dwaj numerusaj, ale nima žadyn genus.




#Article 110: Rumunšćina (127 words)


Rumunšćina (rumunsce limba română) je romaniska rěč. Ju rěči něhdźe 26 milionow ludźi, přewažnje w Rumunskej, w awtonomnej kónčinje Wojwodina w Serbiskej a w Moldawskej, hdźež so w mjezyčasu tež moldawšćina mjenowaše.

Wot lěta 1860 rumunšćina wariantu łaćonskeho alfabeta z někotrymi přidatymi pismikami (Ă, ă, Â, â, Î, î, Ș, ș, Ţ, ţ) wužiwa.

Nota. Delnje znamješko při rumunskich pismikach șțȘȚ wupada kaž koma, nic kaž cedila kaž při turkowskimaj şŞ abo francoskimaj çÇ. Dołhož połne sady znamješkow za Unicode njeběchu daloko wužiwajomne w ličakach, a často hišće nětko, wužiwaja město toho pismiki şţŞŢ, kotrež maja cedile.

Rumunski substantiw ma tři rody, dwě gramatiskej čisle a pjeć padow. Jako artikl funguja, kaž tež w druhich balkanskich rěčach, kóncowki, kotrychž formy wot roda, gramatiskeho čisła a pada wotwisuja.




#Article 111: Litawšćina (586 words)


Litawšćina (litawsce lietuvių kalba) słuša do skupiny baltiskich rěčow a je hamtska rěč Litawskeje, hdźež ju rěči wokoło 2,9 milionow ludźi. Zwonka Litawskeje je dalša miliona rěčnikow, přewažnje w susodnych statach.

Litawšćina ma dwě narěčnej skupinje, kotrejž hodźitej so dale poddźělić.

Litawšćina pochadźa z dialektowych kónčinow indoeuropskeje prarěče, kotrymž  Słowjanske a Germaniske rěče so w cyłku tež přiliča. Snadź bě dlěša trana rěčna jednota prabaltiskeje rěče a prasłowjanskeje rěče. Z baltiskich rěčow eksistuje nimo Litawšćina jenož hišće letišćina. Rozdźělenje Letišćiny a Litawšćiny jedyn wot druheho so za zažny srjedźowěk (7./8. Jh.) datuje. Wot přiwuzneje mortweje stareje prušćiny su znajmjeńša njesnadne pismowe pomniki. Litawšćina so přez wjele wobchowanych starožitnych gramatiskich formow wuzběhuje, kotrež so zdźěla tež w sanskriće abo w druhich starych indoeuropskich rěčach zaso namakaja. Žana druha žiwa, w Europje rěčaca rěč je bliža z indiskej hałuzu indoeuropskich rěčow přiwuzna hač Litawšćina.

Přichad Baltow w dźensnišim sydlerskim teritoriju so do třećeho lěttysac před Christusom datuje.  Přepytowanje wot mjenow wodźiznow je pokazało, zo baltiski sydlerski teritorij so je něhdy wot  Wisły hač Moskwy a Kiewa wupřestrěł – wězo smě so wot ćeńkeho wobsydlenja wuchadźeć. Baltiske ludy buchu tu pozdźišo wot ekspandowacych Słowjanow asimilowane.

Mindaugas je w srjedźowěku litawski stat załožił. Wo róli Litawšćiny w tutym staće je mało znata. Jako spisowna rěč je wuchodosłowjanska rěč słužiła, tak mjenowana kencliska Słowjanšćina, w Kyrilici, wězo nabohaćena z litawskim wokabularom.

Litawski alfabet bazuje na łaćonskim alfabeće, ale ma někotre přidate pismiki a diakritiske znamješka.

Při najwjetšich konsonantach je palatalizacija woprawdźe fonemiska.
Na nimale-minimalnych porow njefaluje, na př. anglų  „Jendźelčanow (Gen. Pl.)“ porno anglių  „wuhlow (Gen. Pl.)“;
woprawdźite minimalne pory so tola wobmjezuja zmjeńša na gramatiske fenomeny, na př. sunkus  „ćežki (Nom. Sg. m.)“ porno sunkius  „ćežke, ćežcy (Akk. Pl. m.)“.
Přikład za leksikaliski woprawdźity minimalny por  –  je žodo  „wón wupraji“ porno žiodo  „wón někoho hubu wočini“.

Před  a  móžeja jenož palatalizowane konsonanty stać.
Njefonemiska je palatalizacija nimo toho při ,  a , dokelž tute zwuki jenož w cuzych słowach wustupuja.
Ličba cuzych słowow jednory njedosaha, zo by minimalne pory k dispoziciji stajiła.

[] je alofon wot [] před [] abo [].

Nimo na słownych fugach móžeja mjez dwěmaj wokalomaj pak jenož palatalizowane pak jenož njepalatalizowane konsonanty stać.
Na kóncu słowa jenož njepalatalizowane konsonanty wustupuja, chibazo, při wotpowědnym słowje dźe wo krótku formu słowa, kotrež na tutym městnje wobsedźi palatalizowany konsonant.
Přikłady za to su infinitiwy, při kotrychž w   wobchadnej rěči často we wuzwuku stejacy i faluje, na př.  město  „hić“.
Nimo toho eksistuja tež někotre słowa, při kotrych dołhe formy zestarjene wupadaja, na př.  město  „dla“ abo  resp.  město .

Na słownych fugach abo sam na mjezysłownych hranicach móžeja pak jenož spěwne pak jenož njespěwne konsonanty na so sćěhować; jeničke wuznaće wutworja , , ,  a , kotrež jako posledni konsonant skupiny tež po njespěwnym konsonanće móžeja stać.
Na př.:  „tři“ +  „dźěle (Nom. Pl.)“ = .

Hačrunjež to jako wopačne njepłaći, da so zwjetša alweolarne a postalweolarne frikatiwy abo afrikaty nic direktnje  za sobu artikuluja.
Artikulaciske městno sćěhuje z poslednjeho tutych konsonantow.
Na př.:  (zdónk wot leisti „lassen“) +  (kóncowka konjunktiwa) = ;
 (předwěšk „wu-; z-“) +  „posyłać“ =  „wotpósłać“.

Na poslednim přikładźe móžeja widźeć, zo geminacija samo na słownych fugach njewustupuje.

Litawšćina ma dwaj genusaj a numerusaj. Dźensniša litawšćina ma 7 padow, ale stara litawšćina je 10 padow měła.

Někotre werby słuša k jednej ablawtowych klasow. Ale nic wšě werby maja tajke zwukowu změnu.

Přitomny čas 

Přichodny čas - infinitiw bjez sufiksa -ti + s + sufiks.

Frekventativ - infinitiw bjez sufiksa -ti + dav + sufiks.




#Article 112: Letišćina (305 words)


Letišćina (letisce latviešu valoda) słuša do skupiny baltiskich rěčow. Je zarjadniska rěč w Letiskej, hdźež ju rěči wokoło 2 milionaj ludźi.

Letišćina je jedna z dweju eksistowaceju baltiskeju rěčow, podskupina  indoeuropskich rěčow. Letišćina a specialnje litawšćina so wobhladaja kaž najbóle archaiske z rěčanych indoeuropskich rěčow. Najbóle přiwuznych druhich indoeuropskich rěčow su słowjanske a germanske rěče.

Kaž wjetšina indeuropskich rěčow, letišćina wužiwa modifikowany łaćonski alfabet kotryž wobsahuje 33 pismikow. Alfabet njewužiwa pismiki q, w, x, a y, ale wón přidawaše pismiki ā, č, ē, ģ, ī, ķ, ļ, ņ, š, ū, a ž. Ö so wužiwa jenož w latgaliskej narěči, dokelž jeho oficialne wužiće so skónčnył za čas 1940.. Nimale kóždy fonem ma swójski pismik, tohodla so nimale přeco móžeja wědźeć wurjekowanje słowa hdyž so je čita. Jenož rozdźěl mjez /e/ a /ɛ/ zwjetša so njepisa.

Pismikaj h a f jenož w cuzych słowach abo požčonkach wustupujetej.

Letišćina rozeznawa w swójskich słowach pjeć wokalowych fonemow, z kotrychž // a // so zwjetša samsnje jako e pisatej. Jenož w tak mjenowanym rozšěrjenym prawopisu so rozeznawatej, ale rozdźělnje wotwisnje wot awtorow. W požčonkach a cuzych słowach da so dalši wokal // přidać. Wšě druhe wokale so w letišćinje narunaja.

Wokale z makronom (tuž ā, ē, ī a ū) so dołhe wurjekuja, přećiwo čemu normalne wokale su jara krótke, na kónc słowow su zwjetša lědma słušomne.

Pismik o so w prěnjotnje letiskich słowach jako diftong [], w požčonkach zwjetša jako [] abo [] wurjekuje. Dokelž diftongy njemóžeja dołhe abo krótke być, njeeksistuje o z makronom w letiskim pismje.

Nimo toho krótke njeakcentowane wokale móžeja so redukować, na př. bija „wón bě“ so  [] město [] wurjekuje. A wokale móžeja so samo njespěwne być, na př.  cilvēki so jako [] město [] wurjekuje.

Přizwuk z někotrymi wuwzaćemi je na prěnjej złóžce.

Letišćina ma dwaj genusaj a numerusaj, a šěsć padow.




#Article 113: Maltašćina (357 words)


Maltašćina (maltasce malti, jendźelsce pak Maltese) je  semitska rěč maltaskeho naroda. Maltašćinu rěči wokoło 400.000 wobydlerjow Malty a přibližnje samsna ličba Maltačanow, kotřiž su w emigraciji we wukraju (USA, Kanada, Awstralska, Wulka Britaniska atd.) žiwi. Maltašćina je dźensa hamtska rěč na Malće (wot lěta 1936, hdyž je hromadźe z jendźelšćinu italšćinu) narunała a w Europskej uniji (wot 1. meje 2004).

Maltašćina je z maghrebskeje arabšćiny nastawała, je so pak mjeztym k samostatnej rěči ze swójskej syntaksu a fonologiju wuwiwała. Słowoskład je jara wot italšćiny wobwliwowany. Fenicisko-puniske słowa so hišće w jednotliwych mjenach městnow namakaja. Dla něhdźe 180-lětneje fazy bjez wobsydlenja w 9./10. lětstotkomaj so njemóže pak žana kontinuita fenicisko-puniskeje rěče k maltašćinje akceptować.

Za čas arabskeho zdobyća a nowowobsydlowanje wot lěta 870 je maltašćina z arabšćiny nastawała. Z přejimanju knjejstwa přez katolski rjad Johanitow w lěće 1530 so je italšćina k dominantnej rěči wuwiwała. Wot lěta 1814 bě Malta britiska krónkolonija a jendźelšćina wuwiwaše so k hamtskej rěči, tak zo jenož hornja woršta dale italsce rěčeše. W lěće 1914 su Jendźelčenjo łaćonski alfabet za maltašćinu zawjedli, w lěće 1924 wudawachu prěnje prawopisne prawidła. W lěće 1934 sta so maltašćina oficielnje z druhej hamtskej rěu nimo jendźelšćiny, mjeztym zo zhubi italšćina swoje předprawa po wustawje.

Jako jenička semitiska rěč pisa so maltašćina z łaćonskimi pismikami, wobsedźi pak wosebite znamješka Ċ/ċ, Ġ/ġ, Ħ/ħ a Ż/ż a digraf Għ/għ, kotryž so tež kaž swójski pismik wobjednawa. Pismikaj c a y falujetej.

Při wurěkowanju wobkedźbuj (IPA-zwukowe pismo):

Přikłady za słowa arabskeho (abo feniciskeho) pochada:

Přikłady za słowa italskeho pochada:

Jedyn z najwažnišich zakładow maltašćiny – předewšěm za semitiske werby – je princip „trilitteru“ a „kwadrilitteru“, kotryž woznamjenja, zo rjad najwjace třoch (abo tež štyrjoch) konsonantow přeco a bjez wuwzaća wostanje. Samsny princip so tež pola substantiwow a adjektiwow namaka, kotrychž zhromadnosć k słownemu polu hodźi so na zakładźe identiskeho porjada konsonantow spóznawać.

Gramatikalisce jónkróćna je maltašćina přez přenošowanje gramatiskich prawidłow ze semitiskeho do romaniskeho/germaniskeho słowoskłada. Je na přikład konjugacija „ja rěču/ty rěčiš/wón rěči/wona rěči“ w maltašćinje „nitkellem/titkellem/jitkellem/titkellem“, tak bu tutón princip tež na konjugaciju “ja rezerwuju/ty rezerwuješ/wón rezerwuje/wona rezerwuje“ přenošowany, kotraž so z jendźelskeho werba (to) book (serbsce „knihować“) wotwodźuje: „nibukja/tibukja/jibukja/tibukja“.




#Article 114: Ukraina (196 words)


Ukraina ( Україна, starše serbske mjeno Wukrajina) je wulki stat we wuchodnej Europje a jedna z republikow nastatych po rozpadźe Sowjetskeho zwjazka w lěće 1991. Wona je najwjetši kraj, kotryž leži dospołnje w Europje.

Kraj mjezuje z Ruskej na wuchodźe, z Moldawskej a Rumunskej na juhozapadźe, na zapadźe z Madźarskej, Słowakskej a Pólskej a na sewjerje z Běłoruskej. Južnu hranicu twori Čorne morjo. Nimo ukrainšćiny so předewšěm na wuchodźe a juhu kraja wjele rusce rěči. Wuchod a juh stej tuž kulturno-politisce, na rozdźěl wot zapadneho krajneho dźěla, bóle na Rusku orientowanej.

Wot lěta 2014 wobhladuje Ruska połkupu Krim jako dźěl swojeho teritorija. Dźěle wuchodoukrainskeju oblasćow Donjeck a Luhansk su wot seperatistow wobsadźene, kiž chcedźa so zesamostatnić.

Prěnje historiske naspomnjenje mjena Ukraina je z lěta 1187. Wosebje w historiskich pólskich a ruskich žórłach 18. a 19. lětstotka bě pak husće tež mjeno wuchodneho dźěla Małorus (малоросіяни) wužiwane, kotrež jewi so tež w serbskej literaturje do Druheje swětoweje wójny.

Ukraina wobsteji ze 24 oblasćow, awtonomneje republiki Krim a dweju městow ze specialnym statusom (Sewastopol a hłowne město Kijew). Najwjetše města su Kijew, Charkiw a Dnipro. Krim a z njej město Sewastopol stejitej wot lěta 2014 pod kontrolu Ruskeje.




#Article 115: Běłoruska (255 words)


Běłoruska ( Беларусь,  Белоруссия) je nutřkokrajny stat we wuchodnej Europje, kotryž mjezuje z Pólskej, Litawskej a Letiskej na zapadźe, Ruskej na sewjerje a wuchodźe a Ukrainu na juhu. Jeho stolica a najwjetše město je Minsk, kotryž so w srjedźišću kraja namaka. Při rozpušćenju Sowjetskeho zwjazka sta so něhdyša sowjetska republika z njewotwisnym statom a wot lěta 1994 je awtoritarnje knježacy Aljaksandr Lukašenka z prezidentom. Zapadni wobkedźbowarjo pomjenuja Běłorusku husto jako „poslednju diktaturu Europy“.

Mjeno Belarus je wot srjedźowěka sem znate a woznamjenja poprawom „zapadna Rus“. W oficielnych běłoruskich a němskich dokumentach wužiwa so tohodla hamtske mjeno Belarus město Weißrussland. W NDRskich časach běše oficielne pomjenowanje Belorußland.

Běłoruska je třinaty najwjetši kraj w Europje a najwjetši nutřkokrajny stat, kotryž słuša dospołnje k Europje. Kraj rozpřestrěwa so we Wuchodoeuropskej płoninje; najwyši wjeršk je jenož 345 metrow wysoka Dzjaržynskaja hara zapadnje Minska, kotraž słuša k Běłoruskemu hórskemu hrjebjenjej.

Wokoło 70 % kraja wotwódnjuje do rěkow Prypjat a Dnjepr, kotrejuž posledni běži dale přez Ukrainu do Čorneho morja. Dalše wažne rěki su Berezina, kotraž so do Dnjepra wuliwa, Njemen (Memel) w zapadźe, Dwina w sewjeru a Bug, kotryž stwori zapadnu hranicu z Pólskej a Europskej uniju. Podłu Pripjata namakaja so w juhu Běłoruskeje hoberske bahnišća, kotrež su jenož zrědka wobsydlene. Třećina přestrjenje je z lěsom porosćena.

Běłoruska je najhórje wot Černobylskeje katastrofy potrjechena. Něhdźe štwórćina jeje přestrjenje je radioaktiwnje kontaminowana.

W Běłoruskej je cyłkownje 14 městow z wjace hač 100.000 wobydlerjemi. Najwjetše z nich su nimo Minska Homel (517.000 wobydlerjow), Mahiljow (375.000), Wicebsk (366.000), Hrodna (361.000) a Brest (338.000).




#Article 116: Serbiska (117 words)


Serbiska ( Србија / Srbija) je republika w srjedźišću Balkanskeje połkupy. Hłowne město je Běłohród (Beograd). Jako samostatny stat je nastała 5. junija 2006 po rozpadźe statneho zwjazka Serbiska a Čorna Hora, naslědnika Juhosłowjanskeje. Čornohórčenjo běchu so ze snadnej wjetšinu za wustup ze zhromadneho stata rozsudźili.

Serbiska mjezuje z Madźarskej na sewjeru, Rumunskej na sewjerowuchodźe, Bołharskej na juhowuchodźe, ze Sewjernej Makedonskej, Kosowom a Čornej Horu na juhu, a z Bosniskej-Hercegowinu a Chorwatskej na zapadźe. Najwažniše rěki kraja su Dunaj, Sawa, Drina a Morava.

Serbiska prowinca Kosowo wozjewi w lěće 2008 swoju njewotwisnosć, štož so pak hač dotal ze serbiskeje strony njepřipóznaje. Dalša awtonomna prowinca je Wojwodina na sewjeru Serbiskeje.

Najwjetše města Serbiskeje su (ličby z lěta 2011):




#Article 117: Bosniska a Hercegowina (147 words)


Bosniska a Hercegowina (w krajnych rěčach Bosna i Hercegovina abo kyrilisce Босна и Херцеговина) je federatiwna republika na Balkanskej połkupje w juhowuchodnej Europje. Do lěta 1992 běše jedna z dźělnych republikow něhdyšeje Juhosłowjanskeje. Prěni prezident njewotwisneje Bosniskeje a Hercegowiny bě Alija Izetbegović (1925–2003).

Najwjetše etniske skupiny w kraju su Bosnjacy, Južni Serbja a Chorwaća. Woni rěča z linguistiskeho wida samsnu rěč, bazěrowacu na nowoštokawskim dialekće, mjenuja ju pak wotpowědnje etniskej přisłušnosći bosnišćinu, chorwatšćinu abo serbišćinu.

Na sewjerje, zapadźe a na juhu mjezuje horaty kraj z Chorwatskej, na wuchodźe ze Serbiskej a na juhowuchodźe z Čornej Horu. Stolica a najwjetše město je Sarajewo. Najwažniše rěki su Drina we wuchodźe, Sawa w sewjeru, Neretva w juhu kaž tež Bosna a Vrbas w srjedźišću kraja.

Wot kónca Bosniskeje wójny sem wobsteji stat ze slědowacych třoch entitetow:

Najwjetše města su :

Dalše wuznamne město je Mostar, stolica a najwjetše město Hercegowiny.




#Article 118: Łužica (1356 words)


Łužica ( Łužyca,  Lausitz,  Łużyce,  Lužice) je historiski kraj w srjedźnej Europje, kotryž wobsteji z Delnjeje Łužicy na sewjeru a Hornjeje Łužicy na juhu. We woběmaj dźělomaj Łužicy su Serbja domoródni, čehoždla su tež mnohe městne a rěčne mjena kaž tež mjeno Łužicy sameje serbskeho pochada. Najwjetši dźěl Łužicy słuša dźensa k němskimaj zwjazkowymaj krajomaj Braniborskej a Sakskej, mjeńši k Pólskej. 

Wuchodny dźěl regiona słuša dźensa k pólskimaj wójwodstwomaj Lubuš a Delnjošleska, kotrejuž najwjetše města su Žarow (Żary), Lubań a Zgorzelec.

Łužica so do dweju rozdźělneju dźělow poddźěluje, Hornjeje a Delnjeje Łužicy. Někotři liča tež Srjedźnu Łužicu jako wosebity region. Wobě Łužicy matej zhromadnje něhdźe 1,3 miliony wobydlerjow – wot toho někak 350.000 w Pólskej – na přestrjeni 13.000 kwadratnych kilometrow.

Delnja Łužica je sewjerny dźěl Łužicy a leži zwjetša w Braniborskej. Wona je wobmjezowana přez Fleming na sewjerozapadźe a Čorny Halštrow na zapadźe. Na wuchodźe stworitej Wódra a Bobr přirodnu hranicu. Najsewjerniše město Delnjeje Łužicy nadeńdźe so pola Eisenhüttenstadta. Krajina wobsteji zwjetša z poměrnje płoneje nižiny, hdźež rostu wot 19. lětstotka wosebje chójny. Prěnjotne biotopy běchu bahniska, łuhi, bukowiny a dubiny.

K Delnjej Łužicy słušeja tež Błóta.

Hranica mjez Delnjej a Hornjej Łužicy wotpowěduje zwjetša dźensnišej hranicy zwjazkoweju krajow Braniborskeje a Sakskeje podłu linije Běła Woda–Wojerecy. W zapadnym wotrězku je Čorny Halštrow historiska mjeza, tak zo słušeja tež wjacore braniborske městna wokoło Złeho Komorowa a Rólan k Hornjej Łužicy.

Najzapadniši dypk Hornjeje Łužicy nadeńdźe so při awtodróze 13 pola Rólan, mjeztym zo je rěka Hwizdź, přitok Bobra, wuchodna mjeza ze Šleskej. 

Hornjołužiska krajina wobsteji z hole a hatoweje krajiny sewjernje Kamjenca, Budyšina a Niskeje, z hórkatych a zdobom płódnych Hornjołužiskich zahon wokoło Budyšina a Lubija a z Łužiskich hor na juhu, při čěskej hranicy. Najwyše hory nadeńdu so w Žitawskich a Jizerskich horinach na samym juhowuchodźe. Najwyše městno cyłeje Łužicy je Taflowy kamjeń na Smrku při dźensnišej pólsko-čěskej hranicy (1072 m).

Łužiske horiny na čěskim boku hranicy su drje po Łužicy pomjenowane, njesłušeja pak – hač na němski dźěl Žitawskich horin – k njej.

Najwažniše města Delnjeje Łužicy su Choćebuz (jeničke wulkoměsto), Eisenhüttenstadt, Gubin, Baršć, Łukow (historiska stolica Delnjeje Łužicy), Grabin, Zły Komorow a Grodk kaž tež Wětošow, Lubin a Lubnjow w Błótach. Najwjetše město pólskeje Delnjeje Łužicy je Žarow.

Hłowne městna Hornjeje Łužicy su šěšćiměsta Budyšin (jako zarjadniske srjedźišćo), Zhorjelc/Zgorzelec (jako najwjetše město), Lubań, Žitawa, Lubij a Kamjenc. Mjeńše města su Biskopicy, Niska, Běła Woda, Wojerecy a Mužakow kaž tež Bogatynia na pólskim boku.

Mjeno Łužica (Losicin, Lonsicin) je prěni raz w lěće 932 dokładźene, kmjen Łužičanow pak hižo w druhej połojcy 9. lětstotka. Mjeno Łužica woznamjenješe prěnjotnje, do započatka 15. lětstotka, jenož teritorij Delnjeje Łužicy (bywšeje Wuchodneje marki).

W starowěku bu teritorij wot germanskich Hermundurow, Langobardow a Wandalow wobsydlene, na kóncu 6. a na spočatku 7. lětstotka so słowjanske kmjeny Serbow zasydlichu: w Hornjej Łužicy předewšěm Milčenjo wokoło Budyšina a Bjezunčenjo wokoło Zhorjelca, w 
Delnjej Łužicy pak Łužičenjo. Hižo wot wobrota 8. do 9. lětstotka stawaše so Łužica jako wuchodna namjezna kónčina z cilom ekspansije Frankowskeho mócnarstwa, pozdźišo Wuchodofrankowskeho mócnarstwa, kotrež wutwori tu w prěnjej połojcy 9. lětstotka Wuchodnu marku. Pod wjednistwom zwjetša sakskich feudalnych knjezow bu zapadnje Łobja nowa Serbska marka załožena. Za samsny čas sahaše w lětach 883–897 wliw Wulkomorawskeho mócnarstwa sem.

Po nastaću Němskeho kralestwa bu Łužica wot sakskeho wójwody Hendricha I. (912–936) wobsadźena a do Wuchodneje (sakskeje) marki zarjadowana, wobknježeneje wot markhrabje Siegfried (sewjerny dźěl) resp. do Mišnjanskeje marki (južny dźěl). Na Budyskim teritoriju nasta marka, kotruž wot kónca 10. lětstotka Wettinojo zarjadowachu (wot lěta 1031 markhrabjojo Wuchodneje marki).

Wot spočatka 11. lětstotka so w Łužicy mócne němske, pólske a čěske zajimy zetkawachu. Konflikt mjez pólskim kralom Bolesław I. Chrobły a Hendrichom II. (wot 1003) so w Budyšinje kónčeše, přez čož Budyske kónčiny buchu jako mócnarske 
leno k Pólskej přizamknjene. Po smjerći Bolesława I. Chrobłeho a rozpadźe centralneje mocy w Pólskej słušeše Budyski region wot 1033 zaso kejžorej. W 
lěće 1076 dósta wjerch a pozdźiši kral Wróćisław II. dźěl teritorija pozdźišeje Hornjeje Łužicy a dźěl Delnjeje Łužicy (Wuchodnu marku) jako leno, ale njeje so jemu poradźiło jón do 1081/1086 wobknježić. Hakle w lěće 1036 (hač do lěta 1253) za 
Soběsława I. bu teritorij pozdźišeje Hornjeje Łužicy znowa k Čěskemu statej přizamknjeny. Krótko po tym (w lěće 1268) dóńdźe tež prěni raz k dźělenju 
Zhorjelskich wot Budyskich kónčin, kotrež so potom hač do kónca 14. lětstotka samostatnje wuwiwachu. Delnja Łužica bu w 11. - 12. lětstotka wot sakskich Wettinow dobyta (bytostny dźěl - Wuchodna marka abo Ostmark w lěće 1031), wot 1303/1304 słušeše Askanjanam, kotřiž běchu so hižo prjedy w lěće 1253 z čěskej princesnu Božena Budyške a Zhorjelske kónčiny naženili.
Po wotemrěću braniborskich Askanjanow dobywachu Luksemburgčenjo poněčim teritorij Łužicy: w lěće 1319 Budyske kónčiny , w lěće 1329 Zhorjelske kónčiny a w lěće 1346 Luban, kotrež prjedy z čěskimi Žitawskimi kónčinami jednotny teritorialny cyłk tworjachu, kotryž je wot lěta 1410 pod mjenom Hornja Łužica znaty. W lětach 1348 a 1364 – 1368 přikupi Korla IV. Čěskej Krónje Delnju Łužicu (wot 1378 trajnje), kotraž bu hižo w lěće 1356 do wobłuka krajow Čěskeje Króny zarjadowana a do čoła markhrabinstwa bu bohot postajeny, wot 16. lětstotka buštej dwaj bohotaj mjenowanej.

Wuznamnu poziciju we wobłuku Łužicy měješe Zwjazk šesćiměstow, kotryž wobsteješe z Budyšina, Kamjenca, Lubanja, Lubija, Zhorjelca a Žitawy.

Delnjołužiske markhrabinstwo w lětach 1445/1462 město Choćebuz ze šěršej wokolinu na přeco zhubi (teritorij dósta braniborski kurwjerch). W lětach 1471 – 1490 dźeržeše Maćij Corvinus jako krónowany čěski kral wobě Łužicy ze Šleskej a Morawu. Po jeho smjerći znowa dźěl krajow Čěskeje Króny tworjachu.

Za čas Třicećilětneje wójny doby sakski kurwjerch Jan Jurij wot kejžora Ferdinanda II. cyłu Łužicu (nimo teritorija wokoło Choćebuza, kotryž wot 15. lětstotka Braniborska wobknježi), najprjedy jako zastawk (1624), potom přez Praski měr z lěta 1635 jako leno Čěskeje Króny.

Po postajenju Wienskeho kongresa (1814–1815) cyła Delnja Łužica a sewjerowuchodny dźěl Hornjeje Łužicy Pruskej připadnještej. Znutřka Pruskeje bu Delnja Łužica do prowincy Braniborska zarjadowana, mjeztym zo so Hornja Łužica z wobstatkom prowincy Pruska Šleska sta. Zbytk Hornjeje Łužicy zwosta Sakskej a tworješe jedyn z jeje krajow („Markhrabinstwo Hornja Łužica], w lětach 1835–1932 „Budyski kraj“). Sakski dźěl Hornjeje Łužicy měješe rozsahłe samozarjadowanje, mjez druhim swójski sejm.

Po Prěnjej swětowej wójnje so zjewi ze Serbskim narodnym wuběrkom wokoło Arnošta Barta hibanje, kotrež požadowaše wutworjenje jednotneho Łužiskeho zwjazkoweho stata we wobłuku Němskeje abo samo njewotwisnosć, štož wšak realizowane njebu a tak přetraješe rozdźělenje Łužicy do Pruskeje a Sakskeje z časa Wienskeho kongresa hač do kónca Druheje swětoweje wójny. Potom w lěće 1932 dóńdźe k wotstronjenju Budyskeho kraja a jeho zjednoćenju ze sakskim krajom Drježdźany do Drježdźansko-Budyskeho kraja.

Na Podstupimskej konferency bu teritorij Łužicy znowa rozdźěleny. Teritorij na wuchod wot rěki Nysy bu k Pólskej přizamknjeny (dźensa je tutón dźěl Łužicy do Lubuskeho a Delnjošleskeho wojewódstwa) rozdźěleny, mjeztym zo so teritorij na zapad wot njeje z wobstatkom Sowjetskeje wobsadźeneje zony sta. W samsnym času sej Łužiscy Serbja, kotřiž běchu w Čěskosłowakskej žiwi, přizamknjenje Łužicy k Čěskosłowakskej žadachu, štož wšak njebu zwoprawdźene. Domowina (třěšna organizacija Łužiskich Serbow) pak požadowaše zarjadowanje cyłeho němskeho dźěla Łužicy do Sakskeje. W referendumach w do toho pruskim dźělu Łužicy hłosowachu wšak jenož wokrjesy na teritoriju dotalneje Hornjeje Łužicy (wobstatk dotalneje pruskeje prowincy Šleska za přizamknjenje k Sakskej), mjeztym zo wokrjesy na teritoriju Delnjeje Łužicy (wobstatk dotalneho pruskeje prowincy Braniborska) to wotpokazachu. Tohodla bu dotal pruski dźěl Hornjeje Łužicy do Sakskeje zarjadowany, mjeztym zo Delnja Łužica Braniborskej zwosta, kotrejež status bu pozdźišo na kraj změnjeny (Pruski stat bu přez rozsud zwjazkarjow 25. februara 1947 wotstronjeny). 

W lěće 1989 bu po zběžkach komunistiski mócnarski monopol wotstronjeny. 3. oktobra 1990 dóńdźe k zjednoćenju NDR ze Zwjazkowej republiku Němska. Toho dnja dóńdźe tež k wobnowjenju krajneho rozrjadowanja na teritoriju bywšeje NDR; w tym času skutkowaše na teritoriju němskeho dźěla Łužicy regionalistiske hibanje „Iniciatiwa za njerozdźělenu Łužicu“ (Inititative „Für eine ungeteilte Lausitz“), kotraž wšak dosć wothłosa njenamaka. Nimale cyły němski dźěl Hornjeje Łužicy bu znowa do wobnowjeneho kraja Sakska zarjadowany a Delnja Łužica z małym dźělom Hornjeje Łužicy do Braniborskeje. Tutón staw do přitomnosće traje.

Njeoficielna hymna serbskeje Łužicy je spěw Rjana Łužica z pjera Handrija Zejlerja na hudźbu Korle Awgusta Kocorja. W němskim dźělu Hornjeje Łužicy spjelnja spěw Oberlausitz, geliebtes Heimatland tule funkciju.




#Article 119: Jabłučina (237 words)


Jabłučina (tež jabłoń, Malus) je ród ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae). Ród wobsahuje něhdźe 40 hač do 55 družinow lisćomjetacych štomow a kerkow z lěsow a husćinow sewjerneje měrneje cony w Europje, Aziji a sewjernej Americe, z kotrychž tež wulka ličba je na často ćežko so rozeznawacych hybridow nastawała.

Najwažniše družiny:

Swětodaloko z wotstawkom najznaćiše a hospodarsce jara wuznamna družina je  kultiwowana jabłučina (Malus × domestica). Nimo toho buchu někotre z wuchodneje Azije pochadźane družiny z jenož něhdźe wišničkowulkimi płodami, kaž na při. Japanska jabłučina (Malus floribunda), wišnjojta jabłučina (Malus baccata) a Malus × zumi w měrnych klimowych regionach kaž pyšne kerki a štomy nasadźane. Nic zaměnjować z jabłučinami su nic bliže přiwuzne granatowcy (Punica granatum).

Ród Malus słuša k subtribusej Pyrinae tribusa Pyreae w podswojbje Spiraeoideae znutřka swójby Rosaceae. Mjeno roda Malus bu w lěće 1754 wot Philip Miller w Gard. Dict. Abr., 4. nakład, S. 835, najprjedy wozjewjene. Synonymy za Malus Mill. su Docyniopsis (C.K.Schneid.) Koidz., Eriolobus (DC.) M.Roem.

Eksistuje něhdźe 42 hač 55 Malus-družinow; tu listowanje z informacijemi wo domiznje. W Chinskej so hodźa něhdźe 25 družinow namakać z kotrychž 15 jenož tam. Ród Malus so do šěsć hač do wósom sekcijow rozrjaduje (2006 a 2008 stej dwě k tomu přišłoj):

Eksistuje tež rodowe křižowanki znutřka podtribusa Pyrinae, na přikład Sorbus × Malus a samo trójne křižowanki: (Cydonia × Pyrus) × Malus.

Wo znatych sortami płody dawacych jabłučinow hlej zahrodna jabłučina a sorty jabłučinow.




#Article 120: Zjednoćene staty Ameriki (178 words)


Zjednoćene staty Ameriki ( United States of America) su po wobydlerstwje najwjetši stat w Sewjernej Americe a třeći najwjetši na zemi. Wone so z 50 zwjazkowych statow z cyłkownje 328 milionami wobydlerjow zestaja. Zwjazkowa stolica je Washington, D.C. blisko wuchodneho pobrjoha, najwjetše město wšak New York City. Zjednoćene staty Ameriki płaća wot kónca zymneje wójny a rozpadźe Sowjetskeho zwjazka jako jenička zwostawaca supermóc na swěće.

Jich brjohi wobdawataj Atlantiski ocean z wuchoda a Ćichi ocean ze zapada. Stat Alaska leži w sewjernym dźělu kontinenta a je ze sewjera wot Sewjerneho polarneho morja wobdata. Alaska je wot Azije jenož přez 82 kilometrow šěroki Beringowy přeliw dźělena. K najznaćišim połkupam słuša Florida na juhu kraja, kotraž wotdźěluje Mexiski golf wot Atlantiskeho oceana. Na sewjeru mjezuja Zjednoćene staty z Kanadu a na juhu z Mexikom. Floridaski přeliw wotdźěluje kraj wot skupiny kupow Bahamow a wot Kuby. Najwyša hora je Denali (prjedy Mount McKinley, 6195 m) w Alasce, najdlěša rěka je Missouri, kotryž twori z Mississippijom štwórty najdlěši rěčny system na swěće.

Tuchwilny prezident Zjednoćenych statow je Joe Biden z Demokratiskeje strony.




#Article 121: Syriska (105 words)


Syriska (hamtsce Syriska arabska republika;  الجمهورية العربية السورية al-Dschumhūriyya al-ʿarabiyya as-sūriyya) je stat při Srjedźnym morju w  zapadnej Aziji. Hłowne a najwjetše město je Damask, jedne z najstaršich městow na swěće. Kraj, w kotrymž so nimo arabšćiny tež kurdisce rěči, słuša k Bliskemu wuchodej.

Wot lěta 2011 knježi w Syriskej krawna byrgarska wójna, w kotrejž je hač dotal wjace hač 220.000 ludźi swoje žiwjenje zhubiło. Něhdźe štyri miliony Syričanow su jako ćěkancy we wukraju.

Susodne kraje su Turkowska na sewjeru, Irak na wuchodźe, Jordaniska na juhu, Israel na juhozapadźe a Libanon na zapadźe. Najwažniša rěka je Euphrat, kotryž běži přez Syrisku pusćinu na wuchodźe kraja.




#Article 122: Irak (160 words)


Irak (hamtsce Irakska republika) je njewotwisny stat w juhozapadnej Aziji abo na Bliskim wuchodźe w starej Mezopotamiskej. Jeho susodźa su na juhu Kuwait a Sawdi-Arabska, na zapadźe Jordaniska, na sewjerozapadźe Syriska, na sewjeru Turkowska a na wuchodźe Iran. Na samym juhu ma Irak přistup k Persiskemu golfej. Na sewjeru Iraka nadeńdźe so Awtonomny region Kurdistan, kotryž ma swójski parlament a kurdišćinu jako hamtsku rěč. Stolica je Bagdad.

Dźensniši Irak nasta w lěće 1920 z třoch osmaniskich prowincow Bagdad, Basra a Mossul. Wot 1921 do 1958 bě z kralestwom a po wojerskim puču wot 1958 z republiku. Mjez 1979 a 2003 knježeše Saddam Husein jako diktator. Pod jeho knježerstwom wjedźeše Irak wójnu přećiwo Iranej (1980–88, z podpěru Sowjetskeho zwjazka a Zjednoćenych statow), Kuwaitej (1991) kaž tež dwójce přećiwo mjezynarodnej koaliciji pod wjednistwom Zjednoćenych statow (1991 a 2003). Wot kónca Huseinoweho knježerstwo knježi w někotrych kónčinach Iraka byrgarska wójna. Wot 2014 su kónčiny na sewjerozapadźe kraja pod kontrolu tak mjenowaneho „Islamskeho stata“.




#Article 123: Iran (140 words)


Iran (prjedy Persiska) je njewotwisny stat a wot lěta 1979 islamska republika w juhozapadnej Aziji. Z wjace hač 80 milionami wobydlerjow a přestrjenju wot 1,6 milionow kwadratnych kilometrow słuša k dwaceći najwjetšim statam na swěće. Jeho stolica, najwjetše město a hospodarske srjedźišćo je Teheran.

Susodne kraje su Irak na zapadźe, Turkowska, Armenska a Azerbajdźan na sewjerozapadźe, Turkmenistan na sewjeru kaž tež Afghanistan a Pakistan na wuchodźe. Na juhu tworitej Persiski golf a Arabske morjo přirodnu hranicu. Na sewjeru Irana nadeńdźe so pobrjóh Kaspiskeho morja.

Kraj o bogatej historii i niesamowitym dziedzictwie, Iran jest krajem, który jest często pomijany i niesłusznie omijany przez wielu podróżników. Jednak Iran ma wszystko do zadowolenia: kulturę, która ma kilka tysięcy lat, fantastyczne zabytki i miasta, różnorodne krajobrazy, od ośnieżonych gór po suche pustynie przez morze, a także jedną z najbardziej przyjaznych populacji na świecie. świat!




#Article 124: Mongolske rěče (905 words)


Mongolske rěče tworja w Aziji (předewšěm w Mongolskej, w Chinje a Ruskej, jednotliwa rěč tež w Afghanistanje) rozšěrjenu rěčnu swójbu wot něhdźe 15 poměrnje blisko přiwuznych rěčow z něhdźe 7,5 milionami rěčnikow. Wone so po słowoskładźe jara njerozeznawaja, přećiwo tomu sylnišo po morfologiji  a syntaksy.

Mongolske rěče buchu často do genetiskeho zwiska z tunguziskimi a turkowskimi rěčemi stajene a z tymi jako „altajsku rěčnu swójbu“ zjimane. Bjezdwěla wobstajace typologiske a leksikaliske přezjednosće mjezy mongolskimi, tunguziskimi a turkowskimi rěčemi so móžeja tola tež přez wzajomne wobwliwowanje dla  rěčnych kontaktow město přez genetiku přiwuznosć wujasnjować. Prašenje genetiskeje jednosće altajskich rěčow je w historiskej linguistice dale dwělomne. 

Jenička mongolska rěč z wjace hač milionom rěčnikow je

Dalše wjetše mongolske rěče su:

Genetika jednosć mongolskich rěčow je cyle njezwadna, wězo bu nutřka struktura tuteje rěčneje swójby – předewšěm tež dla relatiwnje wulkeje podobnosće najwjetšich rěčow, kotrež k wotmjezowanskim problemam wjedźu -  na kóždy pad žiwje diskutowana. Tradicionelna klasifikacija do zapadneho a wuchodomongolskeho hłowneje hałuzy, kaž tež do zbytnej kategorije tak mjenowanych nakromnych rěčow bě bjezwuwzaćnje arealnje město genetisce motiwizowana, při tym aktualnej pak nic historiske rozšěrjene rěčow buchu za zakład brało.

Předležeca sylnišo genetisce orientowana klasifikacija bazuje předewšěm na V. Rybatzki, Intra-Mongolic Taxonomy. z J. Janhunen (ed.), The Mongolic Languages. (2003). Ke klasifikaciji bu wobjim leksikaliskich zhromadnosćow jednotliwych rěčow wobkedźbowany.

Mongolske rěče su w Mongolskej, Chinje, Ruskej a Afghanistanje rozšěrjene. Slědowaca tabela pokaza rozšěrjenje rěčow z aktualnymi ličbami rěčnikow w jednotliwych krajach.

Zo najwjetše mongolske rěče relatiwnje blisko hromadźe přiwuzne su, pokazaja slědowace słowne runicy ze zakładneho słowoskłada najwažnišich modernych mongolskich rěčow. Přidatnje je protomongolska abo staromongolska forma a forma literariskeje Mongolšćiny (wot 12. lětstotka w ujguriskim wertikalnym pismje traděrowana, w 17. lětstotku fiksěrowana). Formy dźensnišich mongolskich rěčow su date w fonetskej transkripciji.

Rozdźěluja so Mongolske rěče historisce do slědowacych periodow:

Staromongolšćina steji hišće blisko Proto-Mongolšćiny, konstrukta protorěče, z kotrychž su wšě mongolske rěče wuchadźałe. Wobsahuje mnoholičbne turkowske a mongolske (?) požčonki a bu tež wot Chinšćiny Tang-dynastije wobwliwowana. W tutym času bu wot  mongolskich Khitanow, kotrež Liao-dynastiju załožowana, swójske pismo wuwiwała. Tute słužiłe potom jako bazu za samostatne pismo tunguziskich Dźurdźenow (němsce Dschurdschen) a tež jako bazu Mandźurskeho pisma. Na kóncu  staromongolskeje periody bu wertikalne ujguriske pismo wot Mongolow přejimałe.

Srjedźna Mongolšćina je w tekstach w chinskej transkripciji wobchowowana (najwažniši tekst je „Tajne stawizny Mongolow“, něhdźe 1240), ale tež w tibetiskim Phags-Pa-pismje a dwurěčnych glosarach. Najstarši wobchowowany pismowy dopokaz wot něhdźe 1225 je tola kamjeń Yisüngge, nefy Tšingis Chana. Na kóncu tuteje periody so  konwertowanje Mongolow k (tibetiskim) buddhizmej (w 17. lětstotku) stało. Tohodla bu wjele přiłožkow z Tibetišćiny abo Sanskrita publikowane a buddhistiske terminusy do Mongolšćiny přijimane abo přiłožene.

W srjedźomongolskim času započina diferencowanje mongolskich narěčow, kotrež so su pozdźišo k dźensnišim mongolskim rěčam wuwiwałe.

W 17. lětstotku so stało přechod k modernej rěčanej rěči, ale tež fiksěrowanje klasiskeje pismoweje rěče, kotraž na staro- a srjedźomongolskich stopjenja wróći. Rěčane formy Mongolšćiny so su wot pismoweje rěče jara daloko zdalowachu.
 srjedźomong. hon  lit. mongol. on „lěto“--

Typologisce maja mongolske rěče wulku podobnosć z woběmaj druhimaj skupinomaj altajskich rěčow (Turkowske a Tunguziske). Tute přiznamjenja su tuž  do dalokeje měry hromadźe altajske a so zdźěla tež pola uralskich a paleosibiriskich rěčow (hlej Altajske rěče) namakaja.

Najwažniše typologiske charakteristiki mongolskich rěčow su:

Nomina mongolskich rěčow maja kategoriji numerusa (singular/plural) a pada (sydom padow), kotrejž so přez přiwisowane pluralowe resp. padowe markěrowadłaj markěrujetej. Pluralowe markěrowadła steja před padowymi markěrowadłami. Wobaj sufiksaj podležitej wokalnej harmoniji.

Pluralowe tworjenje so na přikładźe klasiskeje spisowneje rěče pokaza. Pluralowe markěrowadła su -nar/-ner (jenož ludźo a bohojo), -ud,-üd a -čud/-čüd a warianty z tych, k tomu bóle zrědka hišće -d a -s.

Slědowaca tabela pokaza padowe markěrowadła a deklinaciju słowa мал mal „skót“.

Njepřewjedu žanu změnu w numerusu a padźe a njeeksistuje žana konkordanca z wobmjezowacym słowom.

Personalne pronomeny

Pronomeny třećeje wosoby pochadźeja wot demonstratiwneho pronomena a rozeznawaja so po tym, hač je wotpowědna wosoba daloko abo blisko rěčnika: ene abo tere steji za „wón/wona/wono“ (njeeksistuje ani při pronomenje žane genusowe markěrowanje). W prěnjej wosobje plurala mjezy ekskluziwnej a inkluziwnej formu „my“ rozeznawatej.

Pola finitnych formow werba eksistuja jedyn tempus za njezańdźenosć a tři za zańdźenosć, kotrež so přez slědowace sufiksy markěrowaja (serbske přełožki su jenož přibližne):

Tute formy nimaja žane rozeznawanje wosoby. Přikładaj:

Negacija so pola finitnych formow werba zwjetša přez negacisku partiklu ese zwuraznjuje, kotraž před formu werba steji: tere ese irebei „wón/wona/wono njeje přišoł/přišła/přišło. Pola werbalnych nomenow so partikla ügei wužiwaja, kotraž formje werba slěduje: Manu baγši iregsen ügei „Naš wučer njeje přišoł“.

Poprawny imperatiw so přez samón kmjen tworja. Nimo toho eksistuja hišće druhe formy, kotrež schodźenki zdwórliwosće a dźerženja zwuraznjuja. Přikłady: yabu „dźi“, yabuγtun „dźi prošu“, yabuγarai „budź tak dobry a dźi“, yabutuγai „njech dźe“.

Werbalne nomeny

Werbalne nomeny z wjetšeho dźěla so wužiwaja k wurazej stawa. Wone so móžeja deklinować a jako predikat hłowneje, atributiwneje abo komplementoweje sady wužiwać. Přikłady: Tere kümün öčügedür iregsen bayina „Tón čłowjek je wčera přišoł“, Bi edür büri miqa idedeg „Ja jěm mjaso kóždy dźeń“, miqa idegči „mjasojědźk“.

Konwerby so we wšěch mongolskich rěčach při koordinaciji abo subordinaciji wjacorych sadow wužiwaja. Móžěja so je jako participy wobhladować. Hdy po funkciji maja rozdźělne formy:

Jednora sekwenca so přez converbum imperfecti započina, jenož posledni werb w tajkej slědźe steji we finitnej formje, na přikład Bi doluγan čaγ-tur bos-ču, örlüge-yin qoγula ide-ǰü, nom ungši-ba. „Stańši z łoža sedmich, snědach a (potom) čitach knihu“

Předčasnosć so přez converbum perfecti wupraje. Přikład: Bida qubčas emüsü-ged, nom-i-ban ungši-mui „Zdrasćiwši, budźemy swoju knihu čitać“




#Article 125: Persišćina (122 words)


Persišćina (fârsî abo tež pârsî) je indoeuropska rěč, kotraž rěči so předewšěm w Iranje a dźělach srjedźneje Azije. Z darišćinu, tadźikišćinu, pahlawšćinu, hazaragšćinu, dehwaršćinu, darwazšćinu, aimaqšćinu, džidšćinu, tatšćinu, bucharšćinu, luršćinu, kumzaršćinu a larišćinu słuša wona do juhozapadneje skupiny iranskich rěčow. Je jenička hamtska rěč Iranskeje islamskej republiki (přez 66 milionow wobydlerjow) a jeje wuchodny dialekt, tj. darišćinu, rěči něhdźe dalšich sydom milionow wobydlerjow Afghanistana (5,6 mil.) – tu stej dwě druhej hamtskej rěči – a Pakistana (1 mil.). Dźensnišej modernej persišćinje jara podobna je tež tadźikišćina (jenička hamtska rěč za něhdźe šěsć milionow wobydlerjow Tadźikistana. Afghaniske a tadźikiske dialekty su archaiše a gramatisce bohatše hač dźensniša moderna iraniska persišćina.

Persišćina ma dwaj numerusaj, ale nima žadyn genus, na rozdźěl wot stareje persišćiny.




#Article 126: Esperanto (290 words)


Esperanto je najznaćiša, najčasćišo wužiwana planowa rěč, kotruž Ludwig Lazarus Zamenhof hižo w lěće 1887 w měsće Waršawa wutwori. Prěnja kniha je w rušćinje, pólšćinje, němčinje a francošćinje wušła a měješe 44 stronow. Mjeno rěče běše prěnjotnje pseudonym awtora (dr. Esperanto, serbsce: nadźijacy (wosoba)).

Esperanto so we wjele krajach wužiwa, mjez druhim w Němskej hižo wot wjace hač 100 lět.

Rěčnicy so na pućowanjach a zarjadowanjach zetkawaja, wužiwaja Esperanto w městnych skupinach a w interneće, maja listowe přećelstwa, čitaja literaturu w Esperanće, posłuchaja esperantsku hudźbu a wužiwaja Esperanto we wjele žiwjenskich wokruhach. Druhdy Esperanto funguje jako swójbna rěč. Tež eksistuja radijowe wusyłanja w tutej rěče. Ale tež podkasty hižo eksistuja.

Esperanto wužiwa łaćonski alfabet z někotrymi diakritiskimi pismikami: a, b, c, ĉ, d, e, f, g, ĝ, h, ĥ, i, j, ĵ, k, l, m, n, o, p, r, s, ŝ, t, u, ŭ, v, z. Pismiki q, x, y njeeksistuja w prawych esperantskich słowach. Alfabet je fonematiski.

W Esperanće ma kóžda słowna družina swoje wosebite kóncowki, po kotrychž móžeš słownu družinu jasnje spóznać.
Substantiwy a adjektiwy maja dwaj padaj, nominatiw (-) a akuzatiw (-n), ale tež dwě gramatiskej čisle, singular (-) a plural (-j). Pluralowy akuzatiw kónči so na -jn, znamješko plurala tuž před tym akuzatiwa steji. Na přikład Paŭlo havas suprasorabajn librojn. Pawoł ma hornjoserbske knihi.

Lokalne adwerby móža akuzatiwny n měć, hdyž směr zwuraznjeja, na př. tie tam, tamle - tien tam.

Z werba danci rejować móže substantiw nastać danco reja, adjektiw danca rejowanski a adwerb dance rejowansce, ale tež z substantiwa martelo hamor móže nastać werb marteli klepać z hamorom, adjektiw martela hamorowy a adwerb martele z hamorom.

 

Hižo w lěće 1887 počachu někotři spisowaćeljo knihi w rěči Esperanto spisować abo literaturu z druhich rěčow přełožować.

 




#Article 127: Mongolšćina (909 words)


Mongolšćina je najwuznamniša rěč ze skupiny mongolskich rěčow a hłowna kaž tež hamtska rěč w Mongolskej. Rěči z njej wokoło 6 milionow ludźi w Mongolskej a dalšich kónčinach na teritorijach Ruskeje, Chinskeje ludoweje republiki a Kirgiskeje. Za standardnu wariantu rěče ma so najwjace wužiwany dialekt Chalcha.

Chalcha-mongolšćina słuša k centralnej hałuzy mongolskich rěčow, kotrež buchu pak z Turkowskimi rěčemi a Tunguziskimi rěčemi k altajskim rěčam zjimane (Genetiska jednosć altajskich rěčow bu nic powšitkownje akceptowana). Wona je z druhimi mongolskimi rěčemi blisko přiwuzna a nic přeco jasnje wotmjezujomna. Wosebje juhomongolske w Nutřkownej Mongolskej rěčane dialekty ale tež ojratiske dialekty w zapadnej Mongolskej buchu druhdy jako separatne rěče wobhladowane. Wo klasifikaciji hlej nastawk Mongolske rěče.

Centralna mongolšćina je najčasćišo rěčana mongolska rěč a rěči so wot něhdźe 2,3 milionow rěčnikow w Mongolskej republice a dalšich něhdźe 3,5 milionow w Nutřkownej Mongolskej. Wyše toho je mjeńšinowa rěč w Burjatskej (Ruska) a Kirgiskej.

Chalcha-mongolšćina ma slědowace konsonantowe fonemy:

Chalcha-mongolšćina ma slědowace sydom Wokalne fonemy: (Kyrilisce/IPA)

Wšě wokale wustupuja krótce a dołho; /u/, /ʊ/, /ɔ/, /e/ a /a/ tež z й jako diftong.

Mongolšćina ma wokalnu harmoniju. Při tym buchu wokale do prědnich (w mongolskim rěčnym wužiću žónske), to su /e/, /o/ a /u/, ale tež zadnje (mongolsce muske), to su /a/, /ɔ/ a /ʊ/, rozdźělowane; /i/ je neutralny. We słowje wustupuja regularnje jenož prědnje abo jenož zadnje wokal. /i/ móže z woběmaj wustupować.

Wjele sufiskow wustupuje w štyri rozdźělene formy, při tym  so dalše rozdźělowanje přidaja. Wokal sufiksa so złoži při tym po poslednim wokalu kmjena a drje po slědowacej šemje:

/i/ bu při tym ignorowany. Jeli słowo wobsahuje jenož /i/, to so [e] pokaza.

Słowo, kotrež jenož krótke wokale wobsahuje, bu přeco na prěnjej złóžce přizwukowane. Słowo z dołhimi wokalemi resp. diftongemi bu na prěnim dołhim wokalu/diftongu přizwukowane. Njepřizwukowane krótke wokale buchu zwjetša sylnje redukowane, na kóncu słowa wone cyle wotpaduja.

Mongolšćina so wuzběhuje přez dospołnje sufigowacu morfologiju a bu k aglutinowace rěče słuša. Dalše detaile a konkretne přikłady wo nominalnej a werbalnej morfologiji su w nastawku Mongolske rěče.

Za mongolski nomen je předewšěm kategorija pad relewantna. Numerus hra druhorjadnu rólu. Genus njeeksistuje.

Buchu za mongolšćinu w cyłku sydom padow akceptowane, a to nominatiw, genitiw, datiw/lokatiw, akuzatiw, ablatiw, instrumental, komitatiw a alatiw.

Zakładne formy padowych sufiksow (kóncowki wariěruja zdźěla hdy po kóncowce kmjena; 4 steji za štyri formy sufiksa (a/o/e/ö), 3 za tři formy (a/o/e) a 2 za dwě formje (u/ü) resp. (a/e) wotpowědujcy wokalneje harmonije; )

Markěrowanje numerusa je w mongolšćinje opcionalne a so skerje rědko wužiwa. Při wužiću numeralow bu skerje žadyn plural njemarkěrowany.

Eksistuja wjacore pluralowe sufiksy, kotrychž wužiće so zdźěla po fonologiskich kriterijach złoži, najčasćišo pak njeje předpowědźujomne. Najčasćiši sufiks je -ууд /-uud/2, dalšej stej -д /-d/ a -с /-s/. Za nomeny, kotrež woznamjenja ludźi, eksistujetej dwě dalšej kóncowce: -чууд /-čuud/2 (z kolektiwnym woznamom) a нар /nar/2.

Pluralowy sufiks steji před padowym sufiksom.

Nimo móžnosće, wužiwać wosobowe pronomeny w genitiwje jako posesiwny pronomen, ma mongolšćina tež sufiksy, z kotrymiž hodźitej so wobsydstwo abo přisłušnosć zwuraznjeć.

Posesiwne sufiksy steja za padowym sufiksom.

Swójske wosobowe pronomeny eksistuja za prěnju a druhu wosobu, mjeztym zo za třeću wosobu so wužiwa demonstratiwne pronomeny энэ /ene/ (tutón, tuta, tuto) a тэр /ter/ (tamny). Tež tu njeje rozdźěl po genusu. W druhej wosobje eksistuje kaž w němčinje familiarna (чи /či/) a  zdwórliwa forma (та /ta/). W genitiwje plurala bu mjezy inklusiwnym (бидний /bidnij/) a eksklusiwnym (манай /manaj/) rozeznawane.

Mongolšćina ma bohaty repertoire na werbowych formach. Při tym so rozeznawa mjezy tři skupinami, kotrež rozdźělane funkcije wupjelnjuja. Wšěm zhromadne pak je, zo wupraja wone předewšěm tempus, aspekt a modus a zo njepokazaja žanu kongruencu.

Dalše detaile w nastawku Mongolske rěče.

Syntaks mongolšćiny so wuzběhuje přez to, zo wona zwjetša hłowofinalna je. Zakładny słowoslěd w sadźe je potajkim SOV, w nominalnych frazach nomen přeco na kóncu steji, a so postpozicje wužiwaja.

Prěnje za mongolske rěče wužiwane pismo bu wot Kitan před 10. lěttysacom (?) za čas chinskeje Tang-dynastije wužiwane, kotrychž chroniki tež jednotliwe słowa traděruja. Kitan załožowachu w sewjerowuchodnej Chinje Liao-dynastiju, wot kotrejež su wězo jenož małe jednotliwosće traděrowałe, w kotrejž pak prěni raz oficielnu mongolsku pismowu rěč předleži. Tute pismo twori potom bazu za tutu tungusiskich Dźurdźow (němsce Dschurdschen) Jin-dynastije. Jich teritorij bu potom kaž tutón chinskeje Song-dynastije wot Mongolow (Yuan-dynastija) dobywany.

Prěnje pismo srjedźneje mongolšćiny je wertikalne ujguriske pismo, kotrež bu na kóncu 12. lětstotka přewzate a na mongolšćinu přiměrjene. Najstarši zdźerženi pisomny dopokaz w formje narowneho napisa pochadźa z tutoho časa. Tehdy najwuznamniša literariska twórba, Tajne stawizny Mongolow, je drje jenož chinsce traděrowana, tola pušći so najebać toho konkluzije na wosebitosće tehdy wužiwaneje srjedźomongolskeje rěče ćahnyć. Klasiska forma tutoho tradicionelneho mongolskeho pismo bu w 17. lětstotku sfiksowana. Wona bu hač dźensa w Nutřkownej Mongolskej wužiwana.

Oficielne pismo mongolskeje Yuan-dynastije w Chinje bě tibetiske Phags-pa-pismo (1269–1368), ale tež chinske pismo bu za mongolske teksty intensiwnje wužiwane. Wot 13. hač do 15. lětstotka eksistuja mongolske teksty w arabskim pismje. Wob čas buchu hišće wjacore druhe pismowe systemy namjetowane, na př. wot Zanabazara wuwiwane Sojombo-pismo.

W lěće 1931 bu we Wonkownej Mongolskej najprjedy łaćonski alfabet, wot lěta 1937 na sowjetskim ćišću kyriliski alfabet zawjedźeny  (z nowymaj pismikomaj za /ö/ a /ü/). W lěće 1941 bu wužiwanje literariskeje mongolšćiny a z tym tež stareho ujguriskeho pisma zakazane. Wot lěta 1994 bu klasiske pismo w Mongolskej zaso w hornich šulach wučene. Wono so často za firmowe tafle, loga a podobne dekoratiwne zaměry wužiwa, za wšě dalše dale kyriliski alfabet. W Nutřkownej Mongolskej so dale tradicionelne ujguriske pismo wužiwa.




#Article 128: Egyptowska (147 words)


Egyptowska ( مصر / Misr) je arabska republika z nimale 90 milionami wobydlerjow w sewjerowuchodnej Africe, při čimž słuša połkupa Sinai hižo do Azije. Stolica a najwjetše město je Kairo.

Egyptowska wobsteji wot lěta 1922 jako njewotwisny stat, je pak kolebka jedneje z najstaršich wysokich kulturow čłowjestwa, na čož swětoznate pyramidy hač do dźensnišeho dopominaja. W běhu tak mjenowaneho „Arabske nalěćo“ bu dołholětny prezident Hosni Mubarak w rewoluciji powaleny.

Kraj mjezuje na zapadźe z Libyskej, na juhu ze Sudanom a na sewjerowuchodźe z Israelom. Na sewjeru twori pobrjóh Srjedźneho morja (arabsce البحر الأبيض المتوسط al-bahhr al-abyadd al-mutawasitt) přirodnu hranicu, na wuchodźe pobrjóh Čerwjeneho morja (arabsce البحر الأحمر al-bahhr al-ahhmar). Połkupa Sinai zwjazuje Egyptowsku z Arabskej. 

Přez kraj běži z juha do sewjera Nil, najdlěša rěka na swěće, kotraž so z deltu do Srjedźneho morja wuliwa. Nimo płódneje doliny Nila wobsteji Egyptowska zwjetša z nimale njewobsydleneje pusćiny Sahara.




#Article 129: Mecklenburgsko-Předpomorska (204 words)


Mecklenburgsko-Předpomorska ( Mecklenburg-Vorpommern,  Mekelnborg-Vörpommern) je zwjazkowy kraj z něhdźe 1,6 milionami wobydlerjow, kotryž leži při Baltiskim morju na sewjerowuchodźe Němskeje. Jeho hłowne město je Zwěrin.

W Mecklenburgsko-Předpomorskej ležitej z Moricu a Rujanami najwjetši jězor a najwjetša kupa Němskeje.

Přez Mecklenburgsko-Předpomorsku běži wulka rěka Łobjo, ale tež mjeńše rěki kaž Elde, Habola, Warnow a Peene. Elde a Habola do Łobja běžitej a z njej do Sewjerneho morja, mjeztym zo so Warnow a Peene do Baltiskeho morja wuliwatej.

Najwjetše města Mecklenburgsko-Předpomorskeje su:

Mecklenburgsko-Předpomorska so w lěće 1990 znowa załoži. Kraj wobsteješe hižo raz mjez 1945 a 1952 a bu potom kaž wšě kraje na wuchodźe Němskeje rozpušćeny. Na teritoriju kraja nastachu wobwody Roztok, Zwěrin a Neubrandenburg.

Wot lěta 1945 běži němsko-pólska hranica přez wuchodny dźěl Předpomorskeje.

Dźěl mjena Mecklenburg wobsahuje dźěl słowa Mecklen- wot staronižoněmskeho słowa mikil (wulki), a dźěl słowa Burg z woznamom „hród“. Dźěl mjena Předpomorska wobsahuje słowjanske słowa po- a morjo, dokelž tutón zwjazkowy kraj při Baltiskim morju leži.

W Mecklenburgsko-Předpomorskej je wjele městnych mjenow, kotrež ze zapadosłowjanskeje rěče pochadźeja. Tuta słowjanska rěč so hižo njerěči, bě pak přiwuzna z kašubšćinu, pólšćinu, ale tež ze serbšćinu, čěšćinu a słowakšćinu. Wona słuša k lechiskej skupinje zapadosłowjanskich rěčow. Su pak tež městnostne mjena němskeho pochada.




#Article 130: Kosowo (118 words)


Kosowo ( Kosova/Kosovë,  Косово Kosovo) je – wotwisnje wot perspektiwy – autonomny teritorij w južnej Serbiskej (južnoserbsce Аутономна покрајина Косово и Метохија Autonomna pokrajina Kosovo i Metohija, Космет Kosmet; albansce Krahina Autonome e Kosovës dhe Metohisë) abo stat na Balkanskej połkupje w juhowuchodnej Europje. Stolica a najwjetše město je Priština. Faktisce steja 90 % teritorija pod kontrolu kosowskeho knježerstwa w Prištinje, mjeztym zo so někotre gmejny na sewjeru, w kotrychž su hłownje Serbja žiwi, dale k Serbiskej liča.

Kosowo mjezuje ze Serbiskej na sewjeru a wuchodźe, Sewjernej Makedonskej na juhu, Albanskej na juhozapadźe a Čornej Horu na zapadźa.

Dotal připózna 110 wot 193 čłonskich statow Zjednoćenych narodow njewotwisnosć Kosowa wot Serbiskeje.

Hamtskej rěči Kosowa stej albanšćina a serbišćina.




#Article 131: Awstralska (102 words)


Awstralska ( Australia) je stat na južnej połkuli zemje w Awstraliji. Leži sewjerozapadnje Nowoseelandskeje a juhowuchodnje Indoneskeje a Papuwy-Noweje Gineje a wobjimuje nimo kontinentalneje twjerdźe tež kupu Tasmansku. Jeje stolica je Canberra, kotraž leži na juhowuchodźe kraja.

Najwažniša rěč je jendźelšćina, při čimž so hišće někotre rěče prawobydlerjow (Aborigines) wužiwaja. Hamtska rěč pak oficielnje njewobsteji.

Srjedź 19. lětstotka wupućowachu někotre sta Serbow z Łužicy do Awstralskeje a załožichu tam – zwjetša hromadźe z Němcami – nowe sydlišća, kaž na přikład Bukecy (dźensa Tarrington).

Najwyši dypk je Mount Kosciuszko (2.228 m nad normalnej nulu), a najniše jězor Eyre (15 m pod normalnej nulu).




#Article 132: Pakistan (140 words)


Pakistan (oficielnje Islamska republika Pakistan) je wot lěta 1956 islamska federatiwna republika, kotraž leži w južnej Aziji. Po Indoneskej jedna so wo kraj z druhim najwjetšim islamskim wobydlerstwom na swěće.

Na juhowuchodźe mjezuje z Indiskej, na sewjerowuchodźe z Chinskej, na sewjerozapadźe z Afghanistanom, na juhozapadźe z Iranom a na juhu z Arabskim morjom. Pakistanska stolica je w sewjeru ležacy Islamabad, najwjetše město a hospodarski centrum pak Karači při pobrjoze w juhu. Najwyši wjeršk kraja a zdobom druhi najwyši cyłeho swěta je K2 (8.611 m), kotryž so w Himalaji blisko chinskeje hranicy namaka. Najwuznamniša rěka je z Tibeta pochadźacy Indus, kotryž słuži powodźowanju wulkeho dźěla pakistanskeho ratarstwa.

Pakistan bu w lěće 1947 hromadźe z Indiskej njewotwisny wot Zjednoćeneho kralestwa. Hač do lěta 1971 wobsteješe ze Zapadneho Pakistana, kotryž wotpowěduje dźensnišemu teritorijej, a Wuchodneho Pakistana, kotryž bu po wójnje jako Bangladeš njewotwisny.




#Article 133: Čorna Hora (156 words)


Čorna Hora (tež Čornohórska abo Montenegro, čornohórsce/serbisce Црна Гора, Crna Gora) je njewotwisny stat w zapadnym dźělu Balkanskeje połkupy w juhowuchodnej Europje. Leži w Dinariskich horinach při Jadranskim morju. Stolica a najwjetše město Čorneje Hory je poměrnje mała Podgorica.

Čorna Hora běše mjez 1918 a 2006 z dźělom Juhosłowjanskeje a bu 3. junija 2006 po wothłosowanju zaso njewotwisny. Je z čłonom Zjednoćenych narodow, zastupowanski kandidat Europskeje unije a wot 5. junija 2017 najmłódši čłon NATO.

Čorna Hora mjezuje ze Serbiskej w sewjeru, Kosowom na wuchodźe, Albanskej w juhu a z Chorwatskej a Bosniskej a Hercegowinu w zapadźe. Najwyši wjeršk kraja je Zla Kolata (2.534 m nad normalnej nulu), kotraž so namaka w horinach Prokletije při albanskej hranicy. Durmitor je druhe wysoke horiny w kraju a sławny turistiski cil. Njedaloko Durmitora namaka so žłobina rěki Tara, kotraž płaći jako najhłubša w cyłej Europje. 

Turistisce wuznamne su pak předewšěm kónčiny při Jadranskim morju, wosebje Boka kotorska (Kotorski zaliw).




#Article 134: Hody (355 words)


Hody ( Weihnachten, „swjate nocy“) su swjedźeń narodźenja Jězusa Chrysta a jako tajki jedyn z najwažnišich křesćanskich swjedźenjow, kotryž swjeći so w zapadnych cyrkwjach w času wokoło 25. decembra (hodownika). W armenskej japoštołskej cyrkwi swjeća so hakle 6. januara, w prawosławnych cyrkwjach zwjetša po gregorianskej protyce dnja 7. januara.

Swjatočnosće započnu sej hižo z patoržicu dnja 24. decembra, kotryž je we wjele krajach zakonski swjaty dźeń. W Němskej, Pólskej a druhich krajach je tež 26. decembra jako druhi hodowny dźeń swjatk.

Hody su nimo Jutrow (swjedźenja zmortwychstaća Chrysta) a Swjatkow (swjedźenja pósłanja ducha Swjateho) jedyn z třoch hłownych swjedźenjow cyrkwinskeho lěta. Započnu so z prěnim hodownym nyšporom dnja 24. decembra a skónči so w romsko-katolskej cyrkwi ze swjedźenjom Křćenja Knjeza njedźelu po Wozjawnjenju Knjeza. Prěni liturgiski wjeršk hodowneho časa je boža nóc w nocy wot patoržicy na prěni hodowny dźeń. Do liturgijoweje reformy lěta 1963 traješe hodowny čas z adwentom jako přihotowanskim časom wjace hač měsacaj hač do 2. februara, Swěčka Marije (Předstajenje Knjeza).

Jako cyrkwinski swjatk je 25. decembra hakle w lěće 336 z Roma prěni raz naspomnjeny. Kak je k tomu datumej dóšło, je njewěste. Diskutowane je wobliwowanje přez romski kult wokoło słónca. Tak bě kejžor Aurelian w lěće 274 postajił 25. decembra za swjedźeń słónčneho boha Sol Invictus w cyłym mócnarstwje. Mjez tutym bohom a „Chrystom, samym słóncom“ widźachu zažni křesćenjo paralele.

Křesćenjo a njekřesćenjo swjeća Hody dźensa zwjetša zhromadnje jako swójbny swjedźeń z wobradźenjom. Tutón nałožk je so w dobje reformacije jako alternatiwa k dotalnemu nałožkej darow na dnju swjateho Mikławša doporučował wot Martina Luthera, kotryž chcyše předewšěm kedźbnosć dźěći preč wot česćenja swjatych k česćenju Chrysta samoho. W romsko-katolskich swójbach wobchowaše so wobradźenje dnja 6. decembra hišće dlěši čas. Přidružichu so dalše stare a nowše nałožki wšelakeho pochada, kaž na přikład hodowne hry wot 11. lětstotka, hodowne štomy (16. lětstotk), adwentny wěnc (wot 1839) a rumpodich (19. lětstotk), kotryž wotměni we wjele kónčinach – wosebje ewangelskich – dźěćatko a swjateho Mikławša jako přepodawar darow. Na přikład w Slepjanskej kónčinje dźěćatko pak hač do dźensnišeho dary njese. 

Wopyt Božich mšow k hodam je tež pola njeprawidłownych kemšerjow a njekonfesionelnych chětro rozšěrjeny.




#Article 135: Biblija (137 words)


Biblija (z grjek. τὰ βιβλíα ta biblia „knihi“) je kompleks knihow, kotryž ma křesćanstwo za swjate a přez Boha inspirowane. Biblija mjenuje so wot přiwisnikow křesćanskeje nabožiny tež Swjate pismo, dalše wopisowanja su tež Słowo Bože abo Kniha knihow.

Prěni dźěl biblije twori Stary zakoń, kotryž wobsahuje židowski kompleks swjatych knihow (Tanach), kotryž su křesćenjo z židowstwa přewzali. Stary zakoń je w originalu z wulkeho dźěla hebrejsce spisany, dźěle pak předleža tež aramejsce a grjeksce.

Druhi dźěl biblije, Nowy zakoń, je specifisce křesćanski a nawjazuje na Stary zakoń. Po přeswědčenju wěriwych je wobsah Noweho zakonja, powěsć wo Jězusu Chrystusu a jeho wosoba, dopjelnjenje wočakowanjow starozakońskich knihow. Nowy zakoń je w originalu grjeksce spisany.

Prěnju dospołnu serbsku bibliju wudawachu Jan Běmar, Jan Langa, Jan Wawer a Matej Jokuš w lěće 1728.

Biblija wobsteji ze wšelakich knihow a kapitlow.




#Article 136: Tadźikistan (193 words)


Tadźikistan (serbsce tež Tadźikiska abo Tadźikska;  Тоҷикистон/Todźikiston,  Таджикистан) je nutřkokrajny stat w srjedźnej Aziji, kotryž bě hač do lěta 1991 z dźělom Sowjetskeho zwjazka. Jeho stolica je Dušanbe.

Susodne kraje su Kirgiska na sewjeru, Chinska na wuchodźe, Afghanistan na juhu a Uzbekistan na zapadźe. We wuchodźe kraja namakaja so wysoke horiny Pamira. Tadźikistan leži we wysokich horinach Pamira, nimale połojca přestrjenje leži wyše hač 3.000 metrow. Na wuchodźe nadeńdźe so Pik Ismoil Somoni (prjedy Pik Komunizma), ze 7495 metrami najwyši wjeršk w Tadźikistanje. Na sewjeru rozpřestrěwa so hórski rjećaz Alaj. Jenož na samym sewjerozapadźe ma kraj w Ferganskej dolinje mały podźěl nižiny, kotryž hodźi so dla zastaranja z wodu přez rěku Syrdarja za intensiwne ratarstwo wužiwać. Druha wažna rěka je Pandź, přitok Amudarje, kotryž twori južnu hranicu z Afghanistanom. Najwjetši jězor je Karakul (380 km²), kotryž leži we wysokosći wot 4000 metrow na Pamirskej wysočinje njedaloko chinskeje hranicy.

Prěnja hamtska rěč je tadźikišćina, persišćinje podobna indoeuropska rěč. Nimo toho je ze sowjetskich časow tež rušćina jako hamtska rěč připóznata. Wosebje we Ferganskej dolinje je wulka uzbekska mjeńšina žiwa, kotraž wučinja cyłkownje něhdźe 25 % wobydlerstwa.

Wjace hač 90 % ludnosće su muslimskeje wěry.




#Article 137: Kašubšćina (159 words)


Kašubšćina je zapadosłowjanska rěč podobna pólšćinje a mortwej połobšćinje. Rěči so w Pólskej wokoło Gdańska (kašubsce Gduńsk, pólsce Gdańsk). Wona słuša k lechiskej skupinje zapadosłowjanskich rěčow.

aA  ąĄ  ãÃ  bB  cC  dD  eE  éÉ  ëË  fF  gG  hH  iI  jJ  kK  lL  łŁ 
mM  nN  ńŃ  oO  òÒ  óÓ  ôÔ  pP  rR  sS  tT  uU  ùÙ  wW  yY  zZ  żŻ

W tym njewustupjace w pólskej rěči:

Pismik u wšak so nimale kaž ü [u/i] wurjekuje.

Samsne kaž w pólšćinje su:

Dźělne zdźerženje formy tart z prasłowjanskeho tărt:

Zmjechčeny konsonant přez ar:

Pobrachowanje pohibliweho e:

Pobrachowanje zmjechčenjow konsonantow s,z,c,dz:

Òjcze nasz, jaczi jes w niebie,
niech sã swiãcy Twòje miono,
niech przińdze Twòje królestwò,
niech mdze Twòja wòlô
jakno w niebie tak téż na zemi.
Chleba najégò pòwszednégò dôj nóm dzysô
i òdpùscë nóm naje winë,
jak i më òdpùszcziwómë naszim winowajcóm.
A nie dopùscë na nas pòkùszeniô,
ale nas zbawi òde złégò. Amen

W slědowacych městnach so Kašubšćinu rěča.




#Article 138: Kazachstan (261 words)


Kazachstan ( Қазақстан,  Казахстан) je wulki nutřkokrajny stat w srjedźnej Aziji, mały dźěl jeho teritorija zapadnje rěki Ural słuša tež k Europje. Stolica je Nur-Sultan (Astana), hačrunjež je Almaty najwjetše město.

Hač do lěta 1991 běše Kazachstan z dźělowej republiku Sowjetskeho zwjazka.

Kazachstan leži mjez Kaspiskim morjom a rěku Ural na zapadźe a horami Altaja na wuchodźe w srjedźoaziskej stepje. Na juhu nadeńdu so Aralski jězor, rěčina Syrdarje, pusćina Kyzylkum a wuběžki horin Tienšan, na sewjeru rěka Irtyš a Zapadosibirska nižina. Najwyši wjeršk je Chan Tengri w Tienšan ze 7010 metrami.

Po přestrjeni je Kazachstan dźewjaty najwjetši stat na swěće. Na sewjerozapadźe a sewjerje mjezuje z Ruskej, na wuchodźe z Ludowej republiku China, na juhu su jeho susodźa Kirgizistan, Uzbekistan a Turkmenistan, na juhozapadźe jón wody Kaspiskeho morja wobdawaja. Kaspiski pobrjóh ma cyłkownu dołhotu wot 1894 kilometrow.

Wot 1936 do 1991 bě Kazachstan jako socialistiska sowjetska republika dźěl Sowjetskeho zwjazka. Wot njewotwisnosće steji prezident Nursultan Nazarbajew na čole stata. W lěće 1997 je so sydło knježerstwa a parlamenta z Almaty do Aqmola w srjedźišću Kazachstana přepołožiło. Lěto pozdźišo přemjenowa so Aqmola do Astana („stolica“).

Statnej rěči stej do turkskich rěčow słušaca kazachšćina a rušćina, při čimž so rušćina wot 85 % wobydlerjow wobknježi, kazachšćina pak jenož wot 62 %.

Něhdźe 70 % ludnosće su muslimskeje wěry.

Najwjetše město Kazachstana je něhdyša stolica Almaty z połdra milionom wobydlerjow. Dźensniša stolica Nur-Sultan (Astana) je z 800.000 wobydlerjemi druhe najwjetše sydlišćo w kraju. Slěduja Šymkent w južnym Kazachstanje (683.000), Karaganda (484.000), Aktobe (377.000), Taraz (351.000), Pawlodar (330.000), Oskemen (314.000), Semej (312.000) a Temirtau (296.000).

 




#Article 139: Kirgiska (152 words)


Kirgiska (serbsce tež Kirgizistan, Kirgistan abo Kirgiziska;  Кыргыз Республикасы/Kyrgys Respublikasy,  Киргизская Республика/Kirgizskaja Respublika) je nutřkokrajny stat w srjedźnej Aziji, kotryž bě hač do lěta 1991 z dźělom Sowjetskeho zwjazka. Hłowne a zdobom najwjetše město je Biškek, prjedy Frunze.

Susodne kraje su Kazachstan na sewjeru, Chinska na juhowuchodźe, Tadźikistan na juhozapadźe a Uzbekistan na zapadźe. Kirgiska leži we wysokich horinach Tien Šan, kotrychž najwyši wjeršk je Dźengiš Čokusu (prjedy Pik Pobjedy; ). Při tadźikiskej hranicy na juhu přeńdźe kirgiske horiny do Pamira. Ratarstwo je jenož na 20% krajneho teritoriju docyła móžne. Ludnosć bydli předewšěm w dole rěki Čuj na sewjeru a we Ferganskej dolinje při hornim běhu Syrdarje na zapadźe kaž tež wokoło wulkeho jězora Ysyk-kol na sewjerowuchodźe Kirgiskeje. Přeco zaso je Kirgiska wot ćežkich zemjerženjow potrjechena.

Statna rěč Kirgiskeje je kirgišćina, kazachšćinje a uzbekšćinje podobna turkska rěč. Jako druha hamtska rěč je rušćina připóznata, kotraž hraje wosebje wot sowjetskeje doby wulku rólu.




#Article 140: Turkmenistan (146 words)


Turkmenistan je nutřkokrajny pusćinowy stat w srjedźnej Aziji, kotryž bě hač do lěta 1991 z dźělom Sowjetskeho zwjazka. Hłowne a najwjetše město je Ašgabat. 

Susodne kraje su Afghanistan na juhowuchodźe, Iran na juhu, Kazachstan na sewjerozapadźe a Uzbekistan na sewjerowuchodźe. Na zapadźe twori pobrjóh Kaspiskeho morja přirodnu hranicu. 

Wjetšinu stata twori pusćina Karakum. Z rěki Amudarje wotbočuje Karakumski kanal, kotryž ju z hłownym městom wjaza. Za hospodarstwo kraja je wosebje wudobywanje zemskeho płuna wažne. 

Po rozpadnjenju Sowjetskeho zwjazka přewza předsyda turkmenskeje komunistiskeje strony Saparmyrat Nyýazow móc w nowym njewotwisnym staće a natwari krutu diktaturu ze sylnym wosobowym kultum wokoło njeho. Jako Türkmenbaşy („wótc Turkmenjanow“) steješe hač do swojeje smjerće w lěće 2006 na čole Turkmenistana. Wot toho časa je Gurbanguly Berdymuhamedow ze statnym prezidentom.

Jenička hamtska rěč Turkmenistana je turkmenšćina, uzbekšćinje a kazachšćinje podobna turkska rěč. Hinak hač w susodnych republikach nima rušćina žanoho oficielneho statusa.




#Article 141: Azerbajdźan (107 words)


Azerbajdźan ( Azərbaycan) je stat na zapadźe Azije při Kawkazu. Leži při zapadnym brjoze Kaspiskeho morja. Stolica je Baku, wuznamne přistawne město.

Na sewjerje mjezuje z Georgiskej (322 km) a ruskej republiku Dagestan (284  km), na juhu z Iranom (611 km), na zapadźe potom z Armenskej (787 km) a přez enklawu Nachičewan z Turkowskej (9 km).

Azerbajdźan bě jako Azerbajdźanska socialistiska sowjetska republika hač do lěta 1991 dźěl Sowjetskeho zwjazka. Na juhozapadźe kraja leži mjezynarodnje njepřipóznata Republika Nahórski Karabach, kotraž bě so w lěće 1991 w běhu prěnjeje Karabachskeje wójny wot Azerbajdźana wotšćěpiła. W druhej wójnje poradźi so Azerbajdźanej nazymu 2020, wulke dźěle teritorija zaso wróćo zdobyć.




#Article 142: Nepal (114 words)


Nepal (nepalsce नेपाल, Nepāl; hamtsce Demokratiska zwjazkowa republika Nepal, Sanghiya Loktantrik Ganatantra Nepāl) je nutřkokrajny stat w srjedźnym dźělu Himalaje, kotryž mjezuje na sewjerje z Chinu (1.236 km) a na juhu z Indiskej (1.690 km). Ma přestrjeń wot něhdźe 147.000 km² a wjace hač 31 milionow wobydlerjow. 

Dźěli so administratiwnje do 14 kónčin (Bagmati, Bheri, Dhawalagiri, Gandaki, Janakpur, Karnali, Kosi, Lumbini, Mahakali, Mechi, Narayani, Rapti, Sagarmatha, Seti). Stolica a najwjetše město je Katmandu (535.000 wobydlerjow). Při hranicy k Tibetej namaka so najwyša hora swěta, 8848 metrow wysoki Mount Everest.

Hač do lěta 2008 běše Nepal z kralestwom. Po krawnej byrgarskej wójnje mjez statnym wójskom a maoistiskimi rebelemi bu dnja 28. meje 2008 republika wuwołana.




#Article 143: Kambodźa (177 words)


Kambodźa (hamtsce Kralestwo Kambodźa; khmer: ព្រះរាជាណាចក្រកម្ពុជា, Preăh Réachéanachâk Kâmpŭchéa) je njewotwisne kralestwo w juhowuchodnej Aziji. Stolica a zdobom najwjetše město je Phnom Penh při Mekongu, jednej z dźesać najdlěšich rěkow na swěće. Kraj słuša k najchudšim krajam w regionje. 

Zakład Kambodźe běše srjedźowěkowske mócnarstwo Kambuja mjez 9. a 15. lětstotkom, kotrehož powostanki kaž na přikład swjatnišćo Angkor Wat słušeja dźensa k swětowemu herbstwu UNESCO. Po njewotwisnosći Kambodźe wot Francoskeje slědowachu lětstotki byrgarskeje wójny a surowe knjejstwo „Čerwjenych khmer“ wot 1975 do 1979, w kotrymž zamordowachu něhdźe 2 milionaj wobydlerjow.

Kambodźa leži na Indochinskej połkupje při sewjerowuchodnym pobrjoze Thailandskeho zaliwa. Mjezuje z Laosom na sewjerowuchodźe, z Vietnamom na wuchodźe a z Thailandskej na sewjerozapadźe. Na juhozapadźe twori 443 kilometrow dołhi pobrjóh Thailandskeho zaliwa přirodnu hranicu. Do Kambodźe słuša nimo toho 64 kupow.

Wosrjedź kambodźaskeje wužłobiny, na třoch bokach wot horinow wobmjezowaneje, leži wulki a niłki jězor Tonle Sap, kiž přeměnja swoju wulkosć wot 2.500 km² w suchim počasu na něhdźe 20.000 km² w dešćowym počasu.

Najwyši dypk Kambodźe je wjeršk hory Phnom Aural (1813 m) w Kardamomskich horinach.




#Article 144: Branko Crvenkovski (138 words)


Branko Crvenkovski (makedonsce: Бранко Црвенковски; * 12. oktobra 1962 w Slatinje blisko Sarajewa) je makedonski politikar a bě prezident republiki mjez lětomaj 2004 a 2009. 

Crvenkovski je dóstał swój diplom na Elektromasinskej fakulće (Uniwerzita Sw. Ciril a Methodius), na wotrjadźe za Informatiku a awtomatizaciju.

Po rozpadźe Socijalistiskeje Federatiwneje Republiki Juhoslowjanskeje je so Branko Crvenkovski na prěnich swobodnich wolbach zapósłanc knježerstwa Makedonskeje stał, po dołhočasnym dźěłanju w kompaniji Semos w Skopje. Bywšeho komunista Crvenkovskeho su jako předsydu strony Socialdemokratiski zwjazk Makedonskeje (SDSM) w aprylu 1991 wuzwolili. 5. septembra 1992 je so stał z prěnim premierom njewotwisneje Makedonskeje a je tu funkciju hač do wólbow w decembrje 2002 měł. 

Po smjerći bywšeho prezidenta Borisa Trajkovskeho je Crvenkovski dobył wólby za prezidenta Makedonskeje w aprylu 2004 přećiwo Saškej Kedevej a je přewzał funkciju 12. meje 2004. Jeho naslědnik je Gjorge Ivanov.




#Article 145: Frizišćina (131 words)


Friziske rěče su skupina třoch přiwuznych zapadogermanskich rěčow, kotrež so powšitkownje tež jenož jako frizišćina pomjenuja. Rěče nałožuje etniska skupina Frizow, kotřiž su při pobrjohu Sewjerneho morja na teritorijach Nižozemskeje, Němskeje a Danskeje žiwi. Friziske rěče su z jendźelšćinu blisko přiwuzne.

Friziske rěče wopřimaja:

Saterfrizišćina je zdobom posledni powostank wuchodofriziskeje rěče, kotraž je so we Wuchodnej Friziskej hižo dawno zhubiła. Rozšćěpjenje do tych třoch rěčnych hałuzow nasta hižo w srjedźowěku. Dokelž su friziske rěče jara rozdźělne, rěča rěčespytnicy skerje wo skupinje friziskich rěčow město jedneje friziskeje rěče.

Mjezy zapadogermanskimi rěčemi słuša frizišćina hromadźe z jendźelšćinu a delnjoněmčinu k podskupinje sewjeromórskich germanskich rěčow. Wosebje z jendźelšćinu ma frizišćina wjele zhromadnosćow:

Dalša wosebitosć je spadnjenje formow akuzatiwa a datiwa pola pronomenow: frizisce my, jendźelsce me, delnjoněmsce mi, ale (wysoko)němsce mich/mir a islandsce mig/mér.




#Article 146: Połobšćina (250 words)


Połobšćina je mortwa rěč Połobskich Słowjanow w sewjernej Němskej. Jako dźěl lechitiskeho dźěla zapadosłowjanskich rěčow bě podobna pólšćinje a kašubšćinje, ale wězo tež ze serbšćinu. Na juhu mjezowaše rěčny teritorij ze staroserbskimi kmjenami, rěčna hranica da so dźensa na zakładźe městnych mjenow poměrnje derje rekonstruować.

Połobskich pomnikow njeje přewjele, rěčne dokumenty pochadźeja ze wšelakich časow a wšelakich regionow. Wo staršej dobje je jenož mało znate. Zajimawy přikład je pječat z połobskim nadpismom, kotryž dokumentuje, zo bě połobšćina zdźěla tež hamtska rěč. Na tutu móžnosć skedźbni Edward Wornar w swojim nastawku Nastărei̯să venstă slüvesa?, kotryž wozjewi 2002 w Lětopisu. Najwjetši podźěl znatych połobskich tekstow maja drjewjanske teksty a zběrki z 18. lětstotka.

Cyłkowny něhdyši rěčny teritorij da so na zakładźe městnostnych mjenow rekonstruować, kotrež pokazuja wěste charakteristika we wuwiću rěče, kotrež wotmjezuja połobšćinu wot staroserbskich dialektow w juhu a pomoranšćiny na wuchodźe. Při tym běchu hranicy mjez tutymi rěčnymi teritorijemi skerje šěroke přechodne pasma. Sćěhuje zarys typiskich połobskich zwukowych inowacijow resp. archaizmow:

Na wjetšinje něhdyšeho teritorija zańdźe połobšćina hižo do 13./14. lětstotka. W někotrych kónčinach zdźerži so prawdźepodobnje trochu dlěje, na př. na Rujanach (prawdźepodobnje do 15. lětstotka) abo wokoło dźensnišeju městow Ludwigslust a Grabowa. W někotrych kónčinach Stareje marki zachowa so połobšćina zdźěla hač do 17. lětstotka. Najdlěje zamó wona w Hannoverskim Wendlandźe, w dźensnišim wokrjesu Lüchow-Danneberg přežiwić. Tuta wotnožka połobšćiny mjenowaše so drjewjanšćina, kotraž je hač do srjedź 18. lětstotka dokładźena. Charakteristika drjewjanšćiny tutoho časa su:

Kaž za wobě serbšćinje je tež za drjewjanšćinu zachowanje aorista a imperfekta dokładźene.




#Article 147: Bołharšćina (807 words)


Bołharšćina (bołharsce Български език) je južnosłowjanska rěč, kotraž so z kyriliskim alfabetom pisa. Najbliša je wona makedonšćinje, kotraž je po měnjenju někotrych zwjetša bołharskich a grjekskich linguistow jenož dialekt bołharšćiny.

Słowoskład so přewažnje ze słowjanskich zdźědźenych słowow zestaja; požčonki pochadźeja předewšěm z grjekšćiny a turkowšćiny. Wot 19. lětstotka běchu  zaso a zaso prócowanja, narunać turkowske słowa přez slawizmy, kotrež wosebje z rušćiny pochadźeja. Wuskutki měchu tute prócowanja předewšěm na pisomny rěč; wobchadna rěč je přeco hišće bohata na turkowskich elementach.

Bołharšćina so w bołharskej warianće kyriliskeho alfabeta pisa. Bołharski alfabet (Азбука/Azbuka) wobsahuje 30 pismikow w sćěhowacym porjedźe:

W starych tekstach móžeja nimo toho pismiki Ѣ/ѣ (Jat; wurjekowanje regularnje hdy po konteksće kaž е abo я; na př. голѣм ↔ голѣми) ale tež Ѫ/ѫ (Wulki Jus, nic zaměnjować z kyriliskim pismikom Mały Jus: Ѧ/ѧ) wustupować. W dźensnišej bołharšćinje so tute stare znamješka pak wjace njewužiwaja; wone so za čas ortografiskeje reformy 1945 wotstronichu.

Za małe pismiki so často tak mjenowane kursiwne formy tež w zrunanym pismje wužiwaja. Dokelž so tute wot (ruskich) standardnych formow zdźěla sylnje rozeznawaja, kotrež so tež w najwjace leksikonach pokazaja, nastanu za wosoby bjez znajomosćow słowjanskich rěčow (turisća atd.) často problemy při wučitanju na přikład pućnikow. Tabelariski přehlad wo rozdźělach mjez kursiwnymi a njekursiwnymi formami so namaka w nastawku wo kyriliskim pismje.

Najwjetše pismiki so cyłkownje kaž w němčinje resp. kaž jich ekwiwalenty w němčinje wurjekuja. Hłowne rozdźěle k standardnym němskim wurjekowanju su

Palatalizacije wustupuja nic tak často kaž na př. w rušćinje. Sylne rozdźěle mjez palatalizowanymi a njepalatalizowanymi wurjekowanjemi su jenož při małych pismikami jasnje słyšomne, na př. při n a l:

Kaž w němčinje a w druhich słowjenskich rěčach eksistuje wuzwukowe stwjerdźenje.

Bołharska gramatika so we wjacorych dypkach wot druhich słowjanskich rěčow rozeznawa. Tuta wosebitosć je zdźěla trakiskeho pochada, ale tež wuslědk rěčneje reformy. Tež susodne rěče, kaž na přikład albanšćina abo rumunšćina, kotrejž pak słowjanskej njejstej, maja zdźěla samsne wosebitosće. Tohodla so tute rěče tež pod zapřijećom Balkanske rěče zjimaja, hačrunjež njejsu mjez sobu wusko přiwuzne. Rěča so w tutym zwisku wo rěčnym zwjazku.

Mjez słowjanskimi rěčemi eksistuja jenož w bołharšćinje a w blisko přiwuznej makedonšćinje artikle; definitny artikl so porno wjele druhim rěčam do nomena (resp. prěnjeho słowa jeho nominalneje skupiny) přida.

W bołharšćinje eksistuja nimo toho jenož jara słabje wuwite pady; chiba při pronomenach ale tež při artiklowych formach maskulinow wone njewustupuja. W mało padach, hdźež wostanu wone widźomne, so nominatiw, datiw a akuzatiw rozeznawaja; genitiw so přez prepoziciju на+datiw narunuje (přirunajomny k narunanju genitiwa we wobchadnej němčinje přez von+datiw).

Při komunikaciji w přećelskim a swójbnym kruhu so wokatiw wužiwa.

Bołharšćina ma jara wulku wjelestronskosć na formach při werbach. Rozeznaja so dźewjeć rozdźělnych časowych formow: prezens, dwě futurowej formje (futurum a futurum exactum ), štyri zańdźenostne formy (imperfekt, aorist, perfekt, pluskwamperfekt), při tym so aorist a imperfekt jako tak mjenowane syntetiske formy a perfekt, pluskwamperfekt jako perifrastiske formy zańdźenostnych temporow mjenuja. Syntetiske formy njejsu - zestajane, mjeztym so perifrastiske formy najčasćišo zestajane formuja. Na př.: аз четох [aorist] - ja čitach  a аз четях [imperfekt] - ja načitach stej njezastajanej zańdźenostnej formje. Аз съм чел [perfekt] - sym čitał a Aз бях чел [pluskwamperfekt] - běch čitał stej (kaž tež w serbšćinje)  zestajanej zańdźenostnej formje, kotrejž so z wužićom pomocnych werbow formuja. 

Kaž druhe słowjanske rěče wužiwa tež bołharšćina tak mjenowany werbalny aspekt w (nimale?) wšěch časowych formach. Potajkim eksistuja matematisce 18 wšelakich kombinacijow z aspekta a tempusa. Wězo su někotre aspektowe tempusowe kombinacije jenož jara rědke (na př. imperfekt perfektiwnych werbow).

Tohorunja typisce za słowjanske rěče je mnohosć na participy: particip prezens, particip imperfekta, particip aorista, pasiwny particip prezens, pasiwny particip preterituma, adwerbialny particip, ale tež jenož rědko wužiwany tak mjenowany „zbytny infinitiw“.

Dalša zajimawostka w bołharšćinje – tež na rozdźěl wot druhich słowjanskich rěčow a tež najwjetšich druhich indoeuropskich rěčow – je pobrachowacy infinitiw. We słownych lisćinach kaž na přikład słownikach so město toho prawidłownje 1. wosoba singular prezens indikatiw aktiw wužiwa (kotraž so to jako Nennform werba woznamjenja, zo by charakter jako infinitiw wujasnjował). Při sadowych konstrukcijach kaž na př. „Chceš jěsć?“ („jěsć“ w serbšćinje w infinitiwje) so město toho ze słowom да (da) druhi werb w konjugowanej formje přida: „Искаш ли да ядеш?“ („Iskaš li da jadeš?“; po słowje přełoženy něhdźe: „Chceš, zo jěš?“).

Jako werbalne modusy eksistuja nimo indikatiwa, imperatiwa a kondicionala (kotryž něhdźe funkciju konjunktiwa w němčinje ma) tež konklusiw (pokaza, zo so wobstejnosć z druheho logisce wotwodzuje),  renarratiw (pokaza, zo rěčnik je wobstejnosć nic sam dožiwił, ale zo wón wopisanje třećeho dale da, přirunajomny indirektnej rěči w němčinje) ale tež dubitatiwny renarratiw (kaž renarratiw; wězo dwěluje rěčnik na wěrnosć).

Při zwěsćacych prašenjach (t.r. sady, na kotrež bu haj/ně-wotmołwa wočakował) so nimale přeco partikla ли (li) wužiwa. Wone wustupuje jenož při zwěsćacych prašenjach, ale nic při druhich prašenjach, a so typisce za werb abo pak přez to wosebite akcentowany dźěl prašenja sadźi. Přikłady:




#Article 148: Baltiske morjo (114 words)


Baltiske morjo (prjedy tež Rańše morjo; němsce Ostsee, dansce Østersøen, šwedsce Östersjön, finsce Itämeri, estisce Läänemeri, letisce Baltijas jūra, litawsce Baltijos jūra, rusce Балтийское  море, pólsce Morze Bałtyckie) je šelfowe morjo Atlantiskeho oceana, z kotrymž je přez wužinje Skagerrak a Kattegat kaž tež Sewjerne morjo zwjazane. 

Přestrjeń Baltiskeho morja je 422 300 kmsup2;, najwjetša hłubokosć je 459 m. Baltiske morjo twori sewjeroeuropske nutřkokrajne morjo, kotrež zwjazuje dźewjeć krajow ze sobu. Najwažniše přitoki su Wódra a Wisła z juha, Daugava a Njemen z wuchoda a Njewa ze sewjerowuchoda. Wažne kupy su mjez druhim Rujany, Fehmarn, Bornholm,  Gotland a Saaremaa.

Po Baltiskim morju pomjenuja so Estiska, Letiska a Litawska při jeho wuchodnym pobrjoze jako „baltiske kraje“.




#Article 149: Atlantiski ocean (111 words)


Atlantiski ocean abo Atlantik (we wobchadnej rěči tež wulki hat) je wodowa přestrjeń mjez Afriku, Europu a Ameriku. Je to druhi najwjetši z 5 swětowych oceanow.

Jeho cyłkowna přestrjeń wučinja něhdźe pjećinu zemskeho powjercha, štož je dohromady z nakromnymi morjemi něhdźe 106,4 mil. km2 a 82,4 mil. km2 bjez nakromnych morjow. Dołhosć jeho pobrjoha je 111 866 km. Šěrokosć je wot 2 848 km mjez Brazilskej a Liberiju do 4 830 km mjez Zjednoćenymi statami Ameriki a sewjernej Afriku. Najhłubše městno w Atlantiskim oceanje je hłubina Milwaukee w Portorikoskej hrjebinje we hłubokosći 8 648 metrow pod hładźinu oceana. Přerězna hłubokosć je 3 332 m, resp. 3 926 m bjez nakromnych morjow.




#Article 150: Sudan (178 words)


Sudan (hamtsce Republic of the Sudan) je třeći najwjetši stat w Africe a leži při Nilu na juhowuchodźe Sahary w Sahelowym pasmje. Z přestrjenju wjace hač 1,8 milionow kwadratnych kilometrow je Sudan třeći najwjetši kraj Afriki. Wot cyłkownje něhdźe 40 milionow wobydlerjow bydli pjećina w metropolowym rumje stolicy Khartum, do kotrehož słušatej tež wulkoměsće Omdurman a Bahri.

Republika Sudan je wot 1. januara 1956 njewotwisna wot Zjednoćeneho kralestwo, kotrež knježeše do toho nad Anglo-Egyptowskim Sudanom. Dnja 30. junija 1989 přewza Omar al-Bashir z wojerskim pučom móc w Sudanje a knježeše wot toho časa jako diktatoriski prezident. Po nimale 30 lětach bu 11. apryla 2019 wot wójska wotsadźeny a zajaty.

Po lětdźesatki trajacej byrgarskej wójnje, měrowym procesu a referendumje w lěće 2011 dósta Južny Sudan dnja 9. julija tutoho lěta swoju njewotwisnosć.

Mjezuje z Egyptowskej na sewjerje, z Libyskej a Čadom na zapadźe, ze Centralnoafriskej republiku na juhozapadźe, z Južnym Sudanom na juhu a z Etiopiskej, Eritreju a Čerwjenym morjom na wuchodźe.

Najwyša hora Sudana je wulkan Marra Kinyeti (3088 m) při zapadnej hranicy z Čadom.

Najwjetše města su:




#Article 151: Etiopiska (130 words)


Etiopiska ( ኢትዮጵያ Ityop̣p̣əya) je njewotwisny stat we wuchodnej Africe. Mjezuje na juhu z Keniju, na zapadźe ze Sudanom a Južnym Sudanom, na sewjerje z Eritreju a Dźibuti a na wuchodźe ze Somaliju. Stolica horateho kraja, kotryž jako jedyn z mało afriskich statow ženje kolonizowany njebu, je Addis Abeba.

W lěće 1993 wotpači sewjerny krajny dźěl a twori wot toho časa njewotwisnu republiku Eritreju.

Najwyše městno je Ras Dashen Terara (4.620 m nad mórskej hładźinu) a najniše Danakilska depresija (125 m pod mórskej hładźinu).

Wot lěta 1994 bu federacija wutworjena, kotraž wobsteji z dźewjeć narodnostnych zwjazkowych statow:

a dwě samostatnej měsće:

Kóždy zwjazkowy stat so dale dźěli do wokrjesow (wereda) a gmejnow (kebele).

W Etiopiskej rěči so 84 rěčow. Někotre z nich su:

Etiopiska je jedyn z najstaršich statow swěta. 




#Article 152: Ohridski jězor (104 words)


Ohridski jězor ( Охридско Езеро/Ochridsko ezero,  Liqeni i Ohrit) je jedyn z třoch wulkich přirodnych jězorow w Sewjernej Makedonskej a zdobom najhłubši jězor na Balkanskej połkupje (286 m). Wón je wjetši hač Prespanski a Dojranski jězor. Ohridski jězor leži na juhozapadnej hranicy mjez Sewjernej Makedonskej a Albanskej a ma přestrjeń wot 340 km². Z Ohridskeho jězora wuńdźe rěka Crni Drim, kotraž běži do Jadranskeho morja.

Na přibrjohu Ohridskeho jězora namakaja so tři wjetše města: Ohrid a Struga, kotrejž ležitej w Sewjernej Makedonskej, a Pogradec, kotryž słuša k Albanskej.

W jězorje je 17 družinow rybow žiwych, z kotrychž namaka so 10 jeničce w tutym jězorje.




#Article 153: Algeriska (146 words)


Algeriska ( الجزائر al-Ǧazāʾir, „kupa“; tamazight ⵍⴷⵣⴰⵢⵔ Ldzayer) je najwjetši stat Afriki a leži w sewjernym dźělu kontinenta. Je pomjenowana po jeje stolicy a najwjetšim měsće Alžěr při Srjedźnym morju.

Kraj bě hač do lěta 1962 z francoskej koloniji a bu hakle po krawnej Algeriskej wójnje njewotwisny.

Algeriska ma 998 km dołhi pobrjóh při Srjedźnym morju a mjezuje na sewjerowuchodźe z Tuneziskej (965 km), na wuchodźe z Libyskej (982 km), w Saharje na juhu z Nigerom (956 km), na juhozapadźe z Mali (1.376 km) a Mawretanskej (463 km) a na zapadźe ze Zapadnej Saharu (42 km) a z Marokkom (1.559 km).

Kraj ma něhdźe 38 milionow wobydlerjow. Najwjetše město je stolica Alžěr (1.700.000 wobydlerjow); dalše wulke města su Oran (769.000), Constantine (591.000) a Annaba (446.000).

Najniše połožene městno je Chott Merlhir (40 metrow pod mórskej hładźinu), najwyša hora je Tahat z 2.918 metrami nad mórskej hładźinu.




#Article 154: Somalija (106 words)


Somalija (somalisce Soomaaliya,  الصومال aṣ-Ṣūmāl; hamtsce Zwjazkowa republika Somalija) je de iure stat, kotryž so na Somalskej połkupje (znatej tež jako Róh Afriki) we Wuchodnej Africe nadeńdźe.

Susodne staty su Etiopiska na zapadźe, Dźibuti na sewjerozapadźe a Kenija na juhozapadźe. Na wuchodźe a sewjeru je kraj wot Indiskeho oceana a Adenskeho golfa wobdaty. Somalski stat dźensa jenož na papjerje eksistuje. Kraj je rozdźěleny do někotrych regionow, kotrež su pod kontrolu mjezynarodnje njepřipóznateju republikow Somaliland (na sewjerozapadźe) a Puntland (na sewjerje) kaž tež wjacorych wobrónjenych skupinow. Tuchwilne přechodne knježerstwo ma sydło w měsće Baidoa. Wone bu w lěće 2012 wolene a je tež wot mjezynarodneho zhromadźenstwa připóznate.




#Article 155: Měrćin Nowak-Njechorński (144 words)


Měrćin Nowak-Njechorński ( Martin Nowak-Neumann) (* 13. junija 1900 w Njechornju, † 6. julija 1990 runje tam) bě serbski moler, grafikar, publicist a spisowaćel.

Měrćin Nowak narodźi so jako najmłódše ze štyrjoch dźěći do klamarskeje swójby w tehdy hišće přewažnje serbskim Njechornju. Nan pochadźeše z Kumwałda, měješe pak sam serbsku maćer; Měrćinowa mać bě rodźena Serbowka z Njechornja. Po wuchodźenju ludoweje šule we Worcynje kubłaše so w dalokostudiju na polu molerstwa. 1919 měješe prěnju předawansku wustajeńcu w Zhorjelcu, kotrejež financielne dochody jemu pomhachu, studij na Lipščanskej wuměłskej akademiji zahajić.

Měrćin Nowak-Njechorński bu dwójce z Wótčinskim zasłužbowym rjadom NDR, z Narodnym mytom NDR, z Mytom Ćišinskeho a z rjadom Hwězda přećelstwa ludow wuznamjenjeny. 

Nowak bu na Hrodźišćanskim ewangelskim kěrchowje pochowany. Na samsnym městnje nadeńdźetej so tež rowaj jeho mandźelskeje Marty a jeho maćerje. Ródny dom w Njechornju bu zjawnosći w juniju 1999 jako muzej přepodaty. 




#Article 156: Marokko (114 words)


Marokko ( المغرب al-Maghrib = „zapad“; tamazight ⵍⵎⴰⵖⵔⵉⴱ Elmaɣrib abo ⵎⵓⵕⵕⴰⴽⵓⵛ Muṛṛakuc) je njewotwisne kralestwo na sewjerozapadźe Afriki. Stolica je Rabat, dalše wulke města su Casablanca, Marakeš a Agadir.

Arabski kraj je wot lěta 1956 njewotwisny a po wustawje z lěta 1992 konstitucionelna monarchija. Oficielna statna nabožina je islam, kotremuž přisłuši wjace hač 98 % ludnosće.

Marokko je přez wuski Gibraltarski přeliw wot europskeje twjerdźe dźělene. Susodne kraje su na wuchodźe Algeriska, na juhu wot Marokka wobsadźena Zapadna Sahara a na sewjerje dwě małej španiskej eksklawje Ceuta a Melilla. Na zapadźe twori Atlantiski ocean přirodnu hranicu, na sewjerje Srjedźne morjo.

Najwyše hory Marokka nadeńdu so w horinach Atlas, kotrež so přez cyły kraj rozpřestrěwaja.




#Article 157: Swahilšćina (628 words)


Swahilšćina (Kiswahili) je rěč, kiž so we wuchodnej Africe wužiwa. Wona ma wjele narěčow. Mjeno rěče pochadźa wot pluraliskeje formy (sawahil) arabskeho słowa sahil pobrjóh.

Wužiwa so w tutych krajach: Tanzanija, Burundi, Kenia, Mayotte, Mosambik, Somalia, Južna Afrika a Uganda.
W někotrych z nich je samo jako hamtska rěč.

Jedna z najbóle znatych frazow we swahilšćinje je „hakuna matata“ z trikoweho filma Walta Disneyja Kral lawow. To woznamjenja „žadyn problem“ abo „nječiń sej žane starosće“. 

Ale tež znatej mjenje Simba a Rafiki stej z tuteje rěče, dokelž tej słowje woznamjenjatej law resp. přećel.

Za pisanje swahilšćiny dźensnišeho dnja so łaćonski alfabet wužiwa. 
a, b, ch [č], d, dh (jendź. th kaž we słowje that), e, f, g, gh, h, i, j [dź], k, l, m, n, ng’, ny [ń], o, p, r, s, sh [š], t, th (jendź. th kaž we słowje thin), u, v (něm. v we słowje Vase), w, y [j], z

Standardna swahilšćina ma pjeć wokalnych fonemow: /a/, /e/, /i/, /o/ a /u/, kaž španišćina, japanšćina a esperanto. Wotpowěduja němske krótke wokale a so tež w njepřizwučnych złóžkach nic redukowanje wurjekuja. Předposledni Wokal je dołhi, ale tež wotewrjeny, dokelž přizwuk přeco je na předposlednjej złóžku.

Swahlšćina nima diftongi. Słowo za „leopard“, chui, so tohodla chu’i wurjekuje.

Slědowaca tabela wobsahuje konsonanty swahilšćiny w formje jich pisomneje realizacije. W róžkatych spinkach je přeco zwuk we fonetiskej transkripciji podawany. Nimo mjenowanych tež eksistuje pismikowa kombinacija  (wurjekuj: []). Rozeznawa so wot  přez falowanje  kluzila [ɡ].  na spočatk słowa před konsonantom k [] nastanje. Wosebitosć w zwukowym inwentarje swahilšćiny su implosiwy, kotrež na městno spěwnych plosiwow [], [] a [] stupaja.

Přispomnjenje: Jeli stej dwaj zwukaj w kašćiku, potom je prěni njespěwny a druhi spěwny.

Někotři rěčnicy njespěwny wotpowědnik wot konsonanta gh [] wužiwaja. To so jako kh [] pisa, kaž na př. khabari (město habari) powěsć; nowinka.

Swahilšćina ma klasowy system kaž wšě Bantuske rěče. Su cyłkownje wósom klasow (po Kauderwelsch, na stronach 12-14). Někotři awtorojo liča singular a plural po jednym, tak zo po nich swahilšćina ma samo pjatnaće abo sydomnaće klasow. Klasa z prefiksom ku- ma jenož singular.

Tu slěduje připis po Kauderwelsch 10, 6. nakłada wot lěta 1997.

Adjektiwy a numerale maja samsne prefiksy kaž substantiwy, ale werby, genitiwne partikle a někotre druhe słowne družiny maja zdźěla druhe.

Z samsneje korjenja móžeja so přez wužiwanje rozdźělnych klasowych prefiksow wotwodźenki tworić: čłowjeske (1.) mtoto (watoto) „dźěćo, dźěći“; abstraktne (6.) utoto „dźěćatstwo“; pomjeńšowanje (3.) kitoto (vitoto) „embryjo“; powjetšenje (4.) toto (matoto) „wulke dźěćo/wulke dźěći“.

Tež móžne: rostliny (2.) mti (miti) „štom(y)“; graty (3.) kiti  (viti) „blido/blida“; powjetšenje (4.) jiti (mati) „wulki štom“; pomjeńšowanje (3.) kijiti (vijiti) „kij/kije“; ? (6.) ujiti (njiti) „šwižny, wulki štom/šwižne, wulke štomy“.

Afrika Afrika; (1.) Mwafrika Afričan, Waafrika Afričenjo

Swahilšćina ma rozdźělne pronomeny, a to samostatne ale tež afiksowe.

Přikłady: 

Swahilšćina wobsahuje słowa z paralelemi w druhich bantuskich rěčach, na př. baya špatny, mtoto dźěćo. Arabšćina je wot 10. lětstotka swahilšćinu wobwliwowała. Pochadźe nic jenož słowa z nabožneho wobwoda, kaž na př. baraka žohnowanje, imani wěra, ale tež wjele słowow maritimneho wikowanja na př. fedha pjenjezy, hesabu ličbowanka, z prawnistwa na př. kadhi sudnik, sheria zakoń, pisanskeje kultury na př. kitabu kniha, nahau gramatika a słowa wšědneho dnja na př. sabuni mydło, wakati čas, mshahara mzda.

W słowoskładźe tež su słowa z persišćiny, na př. bagala płachtata łódź, teli złoty pask. Ale tež su słowa z hindišćiny, na př. bali nawušnica.

Tež kolonialne stawizny je słowoskład wobwliwował. Z portugalšćiny ma swahilšćina słowa kaž na př. gereza twjerdźizna, bendere chorhoj, meza blido. Z němčiny su słowa kaž na př. daktari doktor, aparati aparat a shule šula. Jara wažne su słowa z jendźelšćiny, kaž na př. motokaa awto, eropleni lětadło, kampuni firma, redio radijo, dansi europska reja, klabu klub, ale tež mjena měsacow: Januari, Februari, Machi.




#Article 158: Čorny Drin (300 words)


Čorny Drin ( Црн Дрим/Crn Drim,  Drini i Zi) je rěka na zapadźe Sewjerneje Makedonskeje a sewjerowuchodźe Albanskeje, kotraž słuša do přitočnišća Jadranskeho morja. Dołhosć je 177 km (56 km w Sewjernej Makedonskej, 121 km w Albanskej), přestrjeń rěčiny je 11.967,5 km² (5.254 km² w Sewjernej Makedonskej, 6.603,6 km² w Albanskej, 109,9 km² w Grjekskej; rěčina Ohridskeho jězora 1.205,5 km² a jězora Prespa 1.046 km²) inkluziwnje, srěni přeběh je 116 m³/s (w Kukës). 

Čorny Drin nima žórło – wućeče jako mała rěka ze sewjerneho brjoha Ohridskeho jězora w měsće Struga, na wysokosći 693 m n.m.h. Wot 1962 wotliw je regulowany a dźerži so na niwowje 22 m³/s. Čorny Drin běži na sewjerozapdaźe mjez hórskimi rjećazami Jablanicy na zapadźe a Stogovo na wuchodźe. Na makedonskim wotrězku zastaruje tři kumštne wodowe spjatnišća: Globočica, Špilje a Debar, při čimž poslednje hromadźe z najwjetšim přitokom - Radiku - twori. Na to Čorny Drin běži nimo města Debar a přeprěkuje makedonsko-albansku hranicu. 

Na teritoriju Albanskeje Čorny Drin tohorunja přez hory běži, rozdźělejo pasma Dešat, Korab a Šar Planina na wuchodźe wot pasmow Allaman, Zejë a Debë na zapadźe. Wokoło wsy Fushë Muhër rěka wotbočuje na sewjer. Na albanskim wotrězku Čorneho Drina su tři wodowe spjatnišća: Fierze, Koman a Zadeje. Wokoło města Kukës Čorny Drin zjednoća so z Běłym Drinom do Drina - najwjetšeje rěki Albanskeje. 

Čorny Drin ma mnoholičbne a stajne přitoki z tajacych sněhow w horach, wobdawacych jeho dolinu, dźak tomu ma stajnje wodu, je haj samo bohaty na wodu. Po nastaću rjećaza spjatych jězorow je so přeběh rěki, prjedy jara wot njeprawidłownych spadkow wotwisny, bórze stabilizował. Spjatnišća wšak maja předewšěm energetisku funkciju; z elektrarnjow na Drinje a na přitokach dobywa Albanska 90% swojeje elektriskeje energije. 

K přitočnišću Čorneho Drina słuša přitočnišćo Ohridskeho jězora a jězora Prespa, hačrunjež mjez nimi zwiski na powjerchu njejsu. 




#Article 159: Serbja (748 words)


Serbja (tež Serbjo, delnjoserbsce Serby, łaćonsce Surbi, Surabi resp. Sorabi, němsce Sorben) su zapadosłowjanski lud, kotryž je w Němskej žiwy. Tradicionelna domizna Serbow stej Delnja a Hornja Łužica w zwjazkowymaj krajomaj Braniborska a Sakska, tak mjenowany serbski sydlenski rum.

Eksistujetej dwě spisownej rěči: hornjoserbšćina a delnjoserbšćina. Nimo toho wužiwaja so někotre narěče, kaž na přikład slepjanska. Hornjoserbšćina steji čěšćinje a słowakšćinje blisko, akutnje wohrožena delnjoserbšćina skerje pólšćinje. Dźensa je ličba rěčnikow mjez 20.000 a 30.000 a cyłkowna ličba Serbow wokoło 60.000. W Hornjej Łužicy bydli 40.000 Serbow, wosebje mjez Budyšinom, Kamjencom a Wojerecami. Tamni su w Delnjej Łužicy žiwi, a to mjez Grodkom, Choćebuzom a Błótami.

Žro hornjoserbskeje kónčiny, hdźež je serbšćina wšědna rěč w zjawnosći, su wosebje katolske gmejny Chrósćicy, Pančicy-Kukow, Njebjelčicy, Ralbicy-Róžant a Worklecy kaž tež dźěle přimjeznych gmejnow Bóšicy, Njeswačidło, Hodźij a města Kulow. Dalši centrum je Radwor. W Delnjej Łužicy tajki stabilny rěčny teritorij wjace nimamy. Wjetšinu rěčnikow delnjoserbšćiny pak namakamy w gmejnach mjez Choćebuzom a Błótami, na přikład w Bórkowach, Běłej Górje-Bělinje, Hochozy abo Janšojcach.

Hišće we wosomdźesatych lětach 19. lětstotka słušachu wulke kónčiny južnje a wuchodnje Budyšina (hač do Korzymja, Lubija a Mužakowa), kaž tež južnje a sewjernje Choćebuza k serbskorěčnemu teritorijej. Tež wuchodnje Łužiskeje Nysy, w dźensnišej Pólskej běchu hač do 20. lětstotka Serbja žiwi. Stawizniski centrum jich kultury bě Žarow (dźensa Żary). Serbska ludnosć w tym regionje bu pak po Druhej swětowej wójnje kaž Němcy wućěrjena. Zbytk bu polonizowany.

Warianta hornjoserbšćiny bu hač do 20. lětstotka tež w małym sydlišću Serbin w Texasu rěčana, kotrež běše so w 1850tych lětach wot serbskich wupućowarjow załožiło. Dźensa je w tamnišej šuli domizniski muzej zaměstnjeny, kotryž wo stawiznach Serbow w Zjednoćenych statach informuje. Pola ludličenja 2000 poda nimo toho w Pennsylvaniskej 157 wosobow „Lusatian“ („łužisce“) jako maćeršćinu.

Dalše serbske sydlišća běchu we wšelakorych kónčinach Awstralije. Wot 1848 hač do 1860 wupućowaše něhdźe 2000 Serbow do kontinenta.

Prawa Serbow su zasadnje garantowane přez wustawje zwjazkoweju krajow (Sakska: Art. 5 a 6, Braniborska: Art. 25) a Serbskej zakonjej (Sakska: SächsSorbG, Braniborska: SWG). Na zwjazkowej runinje su serbske prawa zakótwjene předewšěm w protokolowej noticy Zjednoćenskeho zrěčenja z lěta 1990 kaž tež w dalšich zakonjach, mjez druhim wo wosobowych mjenach (MindNamÄndG) a sudniskej rěči (GVG).

Wot zwjazkoweju krajow Sakskeje a Braniborskeje kaž tež wot zwjazka připóznata zastupjerka serbskich zajimow je Domowina – Zwjazk Łužiskich Serbow. Serbja nimaja krute městna w parlamentach, w legislaturnej periodźe 2014–19 su pak štyri serbscy zapósłancy w sakskim krajnym sejmje (ministerski prezident Tilich, Kozel, Mikławšk, Šiman), štož je wjace hač podźěl Serbow na wobydlerstwje. W zwjazkowym sejmje je jedna serbska zapósłanča (Marja Michałkowa hač do wólbow 2017).

Při woběmaj krajnymaj sejmomaj zastupuje Rada za serbske naležnosće serbske zajimy. Tuta so w Braniborskej wot lěta 2015 přez demokratiske wólby postaja, w Sakskej woli ju krajny sejm. Wokrjesy a někotre města a gmejny maja społnomócnjeneho za serbske naležnosće abo tež serbske přirady, kotrež zastupuja serbske zajimy w zarjadnistwje.

Swójsku stronu Serbja nimaja, su pak we wšelakich stronach přez jednotliwcow zastupjeni. Na komunalnej runinje (gmejnske rady, Budyski wokrjesny sejmik) wobsteja serbske wolerske zhromadźenstwa.

Wo financowanje serbskich institucijow stara so Załožba za serbski lud, instrument zwjazka a wobeju krajow, z kotrymž so finančne srědki rozdźěleja. Hłowny gremij załožby je załožbowa rada, w kotrymž maja Serbja šěsć wot 15 hłosow. Serbskich zastupjerjow postajeja gremije Domowiny.

Wjetšina dźensnišich rěčnikow hornjoserbšćiny je katolskeje konfesije. Prěnjotnje bě wjetša ličba Serbow hišće w 19. lětstotku ewangelsce (86,9 % w lěće 1900), jenož Serbja w Kamjenskim wokrjesu běchu přewažnje katolscy (88,4 %). W Delnjej Łužicy pak wučinješe podźěl protestantow w tym času wjace hač 99 %. Dla spěšnišeho zhubjenja rěče a identity pola ewangelskich Serbow (w Hornjej a Delnjej Łužicy) je poměr dźensa nawopak.

Serbska chorhoj bu w lěće 1842 prěnjotnje naspomnjena. Po pansłowjanskim kongresu w lěće 1848 w Praze dósta swoje dźensniše barby.
Serbska hymna je „Rjana Łužica“.

Kaž w zańdźenosći pěstuja so serbsko-čěske a serbsko-pólske styki tež dźensa. W Pólskej a Čěskej eksistujetej towarstwje (Společnost přátel Lužice a Towarzystwo Polsko-Serbołużyckie), kotrejž pěstujetej čěsko-serbske resp. pólsko-serbske přećelstwo. Společnost přatel Lužice wudawa samo časopis – Česko-lužický věstník. Mjez Serbami a dalšimi słowjanskimi ludami wobsteja tohorunja wuske styki. W Serbiskej wěnowaše tak mjenowany projekt Rastko Serbam cyłu elektronisku biblioteku: přez kotruž móhli so zajimcy w serbiskej rěči wo Serbach informować. Projekt bu wot profesora Predraga Pipera z Běłohródskeje uniwersity připrawjeny. W tutej elektroniskej bibliotece nańdźe čitar serbiske přełožki wuznamnych serbskich spisowaćelow kaž Jurja Kocha, Jěwy-Marje Čornakec, Kita Lorenca, Jurja Brězana atd. K tomu skići elektroniska biblioteka Rastko informacije wo stawiznach, rěče a wuměłstwje Serbow.




#Article 160: Běłorušćina (113 words)


Běłorušćina (běłorusce беларуская мова/belaruskaja mowa) je wuchodosłowjanska rěč, přiwuzna rušćinje a ukrainšćinje. Wona słuži jako jedna z dweju hamtskeju rěčow Běłoruskeje (nimo rušćiny), je pak w kraju samym mjeńšinowa rěč. Wona pisa so hłownje z pomoću kyriliskeho, ale tež z łaćonskim alfabetom (Łacinka), w kotrymž so tež pismik Ł wužiwa. Wobaj prawopisaj stej fonetiskej, tak pisa so na přikład вада resp. vada město вода kaž w rušćinje. Charakteristiski je tež pismik ў (łaćonsce ŭ).

Narodne mjeńšiny z běłoruskej rěču su na přikład we wuchodnej Pólskej wokoło Białystoka, ale tež w někotrych kónčinach Ruskeje a Ukrainy.

Prěnje knihi w běłorušćinje wuńdźechu hakle spočatk 20. lětstotka. 

Běłorušćina ma tři genusy, dwaj numerusaj a 6 padow.




#Article 161: Běrnjacy ryženk (429 words)


Běrnjacy ryženk (Leptinotarsa decemlineata) je bruk ze swójby ryženkow (Chrysomelidae) z porjada (Coleoptera).

Po němskej wikipediji wědomostne mjeno Leptinotarsa decemlineata woznamjenja němsce někak Zehnstreifen-Leichtfuß a serbsce potajkim lochka noha ze dźesać smužkami abo dźesaćsmužkowa lochka noha.

Bruk je swětadaloko rozšěrjeny. Originalnje pochada, kaž tež běrnowa rostlina, z Ameriki. Jeho originalna ameriska domizna ležeše w zwjazkowym staće Colorado. W Ameriskej jendźelšćinje bu běrnjacy ryženk tež Colorado beetle mjenowany. Jeho originalna picowa rostlina bě , kotraž tež k swójbje wrónidłowych rostlinow  słuša. Přechod na běrnu so poprawom připadnje stał. Přez předobywanje běłych sydlerjow a z nimi jich běrnjacymi rostlinami) bu brukej jeho nowa picowa rostlina praktisce napřećo přinjesata.

W Europje był běrnjacy ryženk prěni raz w lěće 1877 w přistawach wot Liverpool a Rotterdam zawohladany. W Němske su prěnje namakanki za Mülheim am Rhein a Torhow (Sakska) tež za lěćo 1877 dopokazowane. Hižo w tutym času bu wo njesnadnych napinanjach rozprawjene, plagu zamjezować.
W lětomaj 1887 a 1914 su nowe wulke nadpadowe wuchadźišća w Europje wustupowali. W lěće 1922 so je  běrnjacy ryženk na wulkej šěrokosći skónčnje wot wuchoda her do znutřkowneho kraja předobywał a 250 km² běrnjacych wobrostow wokoło Bordeaux skóncował. W lěće 1936 je po Rynje dochadźał a so  z spěšnosću wot 20-30 km na lěće do wuchoda rozšěrjował. W lěće 1945 je na Łobjo dochadźał, w lěće 1950 na Odru. W lěće 1960 je skónčnje Pólsku přeprěkował a  UdSSR docpěł.
W Europje běrnjacy ryženk žane přirodne žratne njepřećele nima, jeho warnowace barby su jeho optimalnje škitali (hlej tež Mimikry wosy). Hakle w poslednich lětdźesatkach su domjace ptače družiny započinali, kaž bažanty, běrnjacy ryženk jako žratwa akceptować.
Nimo toho přepytuja, nad brukowej plagu z chemikalijow a zaměrne inficěrowanje brukow z wěstymi bakterijowymi kmjenami dobyć.                      

Běrnjacy ryženk a jeho larwy su žiwe wot dźělow běrnjaceje rostliny (a druhich wrónidłowych rostlinow ). Wottud tež mjeno běrnjacy ryženk.
Běrnjace ryženki móžeja w krótkim času cyłe poła donaha wužrać.

Bruki wotpołožuja w juniju na łopjenowych delnich stronach běrnjacych rostlinow kóždy raz pakety z 20-80 oranžožołtych jejkow. Cyle su na sančka něhdźe 1200 jejkow. Z jejkow so po 3 hač 12 dnjach larwy wulahnu. Su čerwjenojte a maja na bokach a na hłowje čorne dypki. Larwy jara spěšnje wurostu a so tři raz slěkaja. Po 2 hač 4 tydźenjach lězu do zemje, zo by so tam zakuklowali. Něhdźe po dalšimaj tydźenjomaj wulězu běrnjace ruženki, kotrež pak hišće znajmjeńša tydźeń w pódźe wostanu. Wob lěto je jedna abo dwě brukowej generaciji, při čimž so w srjedźnej Europje jenož jedna generacija wuwiwa, w ćoplišich regionach porno tomu hač do třoch generacijow. Běrnjace ryženki přezymuja we pódźe.




#Article 162: Kopytnik (266 words)


Kopytnik  (Tussilago farfara) je jenička družina roda Tussilago ze swójby zestajenkow (Asteraceae).

Kopytnik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć 25 (7-30) cm. 

Łopjena steja na spódku, su jasnje stołpikowe, kulojte z wutrobojtu buchtu, na kromje hrube, mjeztym zo cuńšo zubate, na hornim boku słabje kosmate, na delnim boku husto běłopjelsćojte abo šěropjelsćojte. Wone docpěja šěrokosć wot 10 hač do 30 cm. Jich zubki njesu čornojte kónčki.

Wón kćěje wot (februara) měrca hač do apryla. 

Kćenjowe stołpiki so pokazuja před łopjenami, su njehałuzate, husto kaž pawčina abo běłopjelsćojće kosmate, na delnim dźělu huste, na hornim dźělu kiwkate, z lancetojtymi, čerwjenojtymi šupiznołopješkami.

Kćenja su žołte. Kćenjowe hłójčki steja po jednu na kóncach pjelsćojtych stołpikow a docpěja šěrokosć mjezy 30 a 40 mm. Korbik wobsteji z hač do 300 jazyčkowych kćenjow, znutřka z hač do 40 rołkowych kćenjow a docpěje šěrokosć wot 2 hač do 2,5 (3) cm. Jazyčkowe kćenja su linealne, docpěja dołhosć wot 14 mm, su mnoholičbne a kaž rołkowe kćenja su žołte. Za čas kćěwa njenjese zelene łopjena. Přikrywne łopješka su jednorynkale.

Kćenja so wot muchow a pčołkow wopróšeja. 

Płód ma dołhi, židźany kosmokeluch.

Płody wětřik rozduwa.

Wón rosće na brjohach, na pućowych kromach, na nadróžnych kromach, na prózdnych rolach, na włóžnych rolach, na smjećišćach a w šćerkownjach. Ma radšo bóle mjeńše wotewrjene, zwjetša wapnite pódy.

Kopytnik je w nimale cyłej Europje, sewjernej Aziji a sewjernej Africe rozšěrjeny.

Rostlina wobsahuje slinowe maćizny, kotrež kašel a dybawosć wolóžuja. Ale dźiwje rostlina jědojte pyrolicidinowe alkaloidy wobsahuja. Tohodla so w hojerstwje zwjetša bjezalkaloidowe wuplahowanki wužiwaja.

Podobny ród je dźewjaz, dźewjer Petasites (němsce Pestwurz). Jich łopjenowe zubki njenjesu čornojte kónčki.




#Article 163: Kostrjanc (195 words)


 Kostrjanc (dialektalnje tež kostřanc, Centaurea cyanus) je rostlina ze swójby zestajenkow (Asteraceae).

Kostrjanc je jednolětna abo dwulětna rostlina ze 80 cm wysokim, róžkatym a běłopjelsćojće kosmatym stołpikom, kotrejež stołpik horjeka je wobšěrny. 

Łopjena su najčasćišo šwižne lancetojte a docpěwaja šěrokosć mjezy 2 a 5 mm. Delnje  łopjena su stołpikate. Hornje łopjena su sedźace a njedźělene.

Wón kćěje wot junija hač do oktobra. Košowe kwěty docpěwaja šěrokosć mjezy 2 a 3 cm a sedźa po jednym na kóncach hałuzow. Přikrywne łopješka su owalne a zelene z čornymi, třiróžkatymi, njeregularnje trodlojtymi přiwiskami, a docpěwaja dołhosć mjezy 12 a 15 mm. Kćenjowe łopješka na kromje su módre, rědko róžojte abo běłe a 5-cybate, ale we srjedźišću su fijałkojte.

Płody docpěwa dołhosć wot 3,5 mm a buchu přez wětr a wot mrowje rozšěrjene.

Wón rosće na žitowych polach, smjećowych  a pustych městnach. Preferuje w prawej měrje čerstwe, małowapnite, zwjetša słabje kisałe pódy.

Prěnjotnje njebě rostlina w srjedźnej Europje doma, ale je so najskerje jako symjo z kónčin wokoło Srjedźneho morja sem dóstała.

W rostlinskim lěkowanstwje wužiwaja so kwěty (Flores Cyani). Zběraja kwěty wot junija do awgusta. Sušja kwěty skoku w sćinje. Droga je moč ćěrjaca a bjez pódlanskich wuskutkow.




#Article 164: Bahnowy łuknadź (198 words)


Bahnowy łuknadź  (Caltha palustris) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae). Dalše serbske mjena su łokoćina, błótuch a libjaca kwětka.

Łuknadź je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 50 cm (wot 15 hač 30 cm). Rostlina je słabje jědojta.

Stołpik je nižoležacy hač do wobłukaće postupowace abo zrunane, nahi a dudławy. W hornim dźělu stołpiki su rozhałužkowane. 

Łopjena su schódne, wutrobojte, kruhojty abo jěrchenkojte a ćmowozelene. Spódnje łopjena su dołhostołpikate, docpěwaja šěrokosć wot 15 cm, su prědku tupe, na kromje karbikojte abo zubate. Hornje łopjena su sedźace.

Wón kćěje wot měrca hač do junija. Kćenja su čworkožołte, docpěwa šěrokosć wot 2,5 hač 5 cm, sedźa na kóncach bóčnych hałuzow a nimaja keluch, ale maja wjele próškowych łopješkow. Wona maja 5 šěroko-owalnych, tučnje błyšćacych kćenjowych łopjenow.

Kćenja buchu wot insektow wopróšene, při čimž wone přez sylnu žołtu barbu, ale tež přez UV-reflektowace brěčkowe znamješka namakaja puć k nektarej.

Płody docpěwaja dołhosć wot 2,5 cm a su hwězdoformowje rozšěrjene a dołhojte.

Wón rosće na brjohach rěčkow, na mokrych łukach a rěčnych lěsach. Preferuje mokre, wutkate a bazowe hlinjane a běłohlinowe pódy.

Bahnowy łuknadź je w Europje, w Alpach we wysokosćach wot hač do 2400 m, sewjernej Aziji a Americe rozšěrjeny.




#Article 165: Mlóč (114 words)


Mlóč (Taraxacum officinale) je rostlina ze swójby zestajenkow (Asteraceae). 

Mlóč je naha, słabje kosmata rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 50 cm. Wón ma rěpojty, mjasny korjeń.

Stołpiki su dudławe, nahe, blěde a wobsahuje mlóčnu mězu.

Łopjena su spódkostejace, nawopačnje lancetojte, 

Wón kćěje wot apryla hač do julije abo decembra. Kćenjowe hłójčki sedźa jednory na dołhim, bjezłopjenowym stołpiku. Kwěty su žołte a jazyčkojte.

Płody maja dołhi, ćeńki pysčičk a mnoholičbne běłe pjerjojte keluchowe seršćički.

Wón rosće na łukach, njerodźowych honach, pastwach, rolach a smjećišćach.

Mlóč je w Europje a zapadnej Aziji rozšěrjeny.

Łopjena mlóča so druhdy za soloteje wužiwaja. Ale so tež za picy rozdźělnych domjacych zwěrjatow wužiwaja. Na př. za nukle a za wujki.




#Article 166: Muska pihawka (139 words)


 Muska pihawka (Orchis mascula) je rostlina ze swójby  orchidejowych rostlinow (Orchidaceae). 

Pihawka je wjacelětna, zelišćowa rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 15 hač do 60 cm. 

Łopjena su blakate, dypkate abo jenož zelene a lancetojte. Delnje łopjena maja wotstajace łopjency.

Wona kćěje wot meje hač do junija. Kćenja su róžojte. Jich hubka maja zwjetša ćěmnu rysowanku a wotstajace bočne lapy a je třidźělna a dlěša hač šěroka. Wotroha je horicontalna abo horje zrunana a ma formu pleca. Čumpate kłóski z dołhosću mjez 5 a 15 cm wobsteja z 20 hač 70, purpurowych, róžojtych abo lila kćenjow, kotrež docpěwaja šěrokosć wot 2 cm. Kćenjowe łopjena su lancetojte, wótre, mjeztym zo 2 bočnej stej wotstajacej abo wotwodźěwanej .

Wona rosće na hórskich łukach, suchich trawnikach a we swětłych lisćowych lěsach.

Pihawka je w srjedźnej a južnej Europje, ale tež we Małoaziji rozšěrjena.




#Article 167: Niska maslenka (194 words)


 Niska maslenka (Ranunculus ficaria) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow. Dalše serbske mjena su bórliški, jejkuš a jejkojte zelo.

Niska maslenka je wjacelětna, naha rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 5 hač 20 (30) cm. 

Jeje stołpik je nižoležacy abo postupowacy a často so rozkorjenjuje na sukach. Korjenja su plecojte.

Łopjena su jěrchenkojte abo wutrobojte, małko zubate hač do cyłokromowe, mjasne a dołho stołpikowe. Wone so před kćenjemi jewja a sylnje błyšća.

Wona kćěje wot měrca hač do meje. Kćenja su žołte, docpěwa šěrokosć wot 2 hač do 3 cm, maja 3 hač do 7 keluškowych łopješkow a maja 8 hač do 12 błyšćacych podołhojtych kćenjowych łopješkow. Nektarowe łopješki su 8-12, krónojte, jejkojće-dołhojte a žołte.

Kćenja buchu wot muchow a pčołow wopróšene.

Płody su kulojte, rozpjeršenje kosmate, docpěwaja dołhosć mjezy 2 a 2,5 cm a maja zrunany pysčičk.

Płody buchu wot mrowjow rozšěrjene.

W našim teritoriju rostlina so nimale jenož přez lehnjenske bomblki we łopjenowych rozporach rozpłodźuje, kotrež so lochko wot wjadnjacych rostlinow pušćeja.

Wona rosće w lisćowych lěsach, w kerčinach a na włóžnych łukach. Preferuje włóžne, wutkate a bazowe pódy.

Niska maslenka je w Europje z wuwzaćom Arktisy, sewjernej Africe, Aziji a Kawkazu rozšěrjena.




#Article 168: Prawa jatronka (146 words)


Prawa jatronka (Hepatica nobilis) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow. Dalše serbske mjeno je módry podlěsk.

Prawa jatronka je wjacelětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 15 cm a ma mnoholičbne spódnje łopjena na dołhich, kosmatych stołpikach. Rostlina je přećiwo mrózej kruta.

Přeco zelene łopjena su horjeka zelene a nahe, ale deleka brunočerwjene hač do fijałkojte. Nimo toho wone su 3-dźělene ze šěrokimi, owalnymi wotrězkami. Delni bok je normalnje wioletny.

Wona kćěje wot měrca hač do apryla. Kćenja sedźa po jednym na dołhich, kosmatych stołpikach a maja šěrokosć mjezy 2 a 3 cm a maja 5 - 10 módrych abo róžojtych, rědko běłych łopjenow.

Prawa jatronka słuša k zažnokćějakam. Wona bu wot insektow wopróšena.

Prawa jatronka rosće w lisćowych lěsach a kerćinach najčasćišo na wapnitych pódach w ćopłych městnach. 

Rostlina je w małych dźělach Europy rozšěrjena, ale faluje abo je rědka pak w regionach z bjezwapnatych pódow.

 




#Article 169: Stara Nowgorodska narěč (446 words)


Stara Nowgorodska narěč (rusce: Древненовгородский диалект) mjenuje so słowjanska narěč, kotraž wužiwaše na rěčnych pomnikach z brězoweje skory, kotrež su so w Nowgorodskim regionje Ruskeje wotkryli. Narěč wužiwaše so hač do 15. lětstotka w Nowgorodskej federalnej republice. Zapřijeće stworił je Andrej Zaliznjak. Staronowgorodska narěč wotchila so we wjele pozicijach wot starorušćiny. W dokumentach wužiwana rěč ma wjele znamjenjow, kotrež njejsu typiske za druhe wuchodosłowjanske narěče (a tež hewak za druhe słowjanske rěče).

Stara Nowgorodska zhubi so po dobyću Nowgoroda přez Moskowitow w lěće 1478. Někotre narěčne wosebitosće pak so hišće dołho na Nowgorodskim teritoriju dźeržachu (cokanje, pismik ять () město ы w genitiwje sg. a-kmjenow atd.).

Dataja:Birch bark alphabet of Novgorod.jpg|thumb|Alfabet na wopismje na brězowych skorach, 1025-1050

Staronowgorodska narěč wuznamjenja so mjez druhim přez sćěhowace rěčne wosebitosće:

Morfologiske přiznamjenja

Fonologiske přiznamjenja

(Mjez kóncom 11. lětstotka a lětom 1110, wuryte w 1954)

'Pismo (wot) Žiznomira (k) Mikuli: Sy w Pskowje njewólnicu kupił, a za to je mje Knjeni (za)jała. [Najskerje bě wona njewólnicu spóznała jako jednu, kotraž bě so jej kradnyła a Žiznoměr je někak do teje wěcy splećeny, snano jako swójbny Mikule abo jeho wikowanski partner.] Ale potom je družina (swójba, žona) za mnje rukowała. A nětko pósćel tomu mužej [wot kotrehož sy njewólnicu kupił] list, hač ma (dalšu) njewólnicu. [Tuta druha njewólnica by so dyrbjała přepodać knjeni za čas, w kotrymž by rubjena njewólnica jako corpus delicti trěbna była, doniž njeje wujasnjene, štó bě paduch.] A chcu, kupiwši kóń a sadźiwši muža knjeza na njeho, k napřećostajenju přińć. A ty, jeli hišće njejsy pjenjezy wzał, njewzmi ničo wot njeho [wot wikowarja njewólnikow, hewak móhł so plan nimo kulić.].'

(mjezy 1340 a 1380; wuryte w 1972)

Postrow wot Gawrile Posenje k mojemu swakej, kmótrej Grigori a k mojej sotře Ulita. Jeli wój tola k mojej radosći byštej do města jěłoj, a byštej naše słowo (abo našu rozmołwu?) njezabyłoj. Njech Bóh wam radosć da. My wšitcy njezabudźemy waše słowo (abo wašu rozmołwu?).

Stara Nowgorodska narěč wjace njewužiwaše po dobyću Nowgoroda přez Moskowitow w lěće 1478. (Při tym zhubi někotre wosebitosće hižo prjedy. Na přikład je woteběrał hustosć wužića kóncowki -e, při nominatiwje muskeho genusa.).

Někotre narěčne wosebitosće pak so hišće dołho w sewjernej ruskej narěči dźeržachu (cokanje, pismik ять () město ы w genitiwje atd.).

Znate su předewšěm wopisma na brězowych skorach (rusce: берестяные грамоты), kotrež su zwjetša w čistej narěči napisane a jenož druhdy jewi so naddialektalny wliw a wotbłyšć cyrkwinosłowjanskich normow, a wopisma na drjewjanych cylindriskich zamkach měchow běrcow. Někotre stare Nowgorodske dialektizmy so su tež do ćišćanych rěčnych pomnikow dóstali. Pomocliwe při rekonstrukciji narěče bě wobkedźbowanje a přeslědźenje načasnych sewjeroruskich narěčow k přirunowanju.

Wědomostna literatura wo Starej Nowgorodskej narěči eksistuje dotal jenož w Rušćinje:




#Article 170: Bantuske rěče (1755 words)


Bantuske rěče su rěčna swójba w srjedźnej a južnej Africe.

Wone tworja podskupinu Volta-Kongo-hałuzy afriskich Niger-Kongo-rěčow. Eksistuje něhdźe 500 bantuskich rěčow, kotrež so wot něhdźe 200 milionow ludźi rěča. Wone su po cyłej srjedźnej a južnej Africe rozšěrjene a tam we wšěch statach najhusćišo rěčane rěče, tež hdyž so jako hamtska rěč najčasćišo hišće jendźelšćina, francošćina abo portugalšćina wužiwa.

Na sewjerozapadźe mjezuje Bantu-teritorij ze zbytnymi Niger-Kongo-rěčemi, na sewjerowuchodźe z nilosahariskimi a afroaziatiskimi (dokładnišo kušitiskimi) rěčemi. Na juhozapadźe tworja Khoisan-rěče enklawu Bantu-teritorija (hlej kartu).

Wědomosć wo banturěčach a z nimi zwjazanych kulturach a ludach so bantuistika mjenuje. Wona je dźěl afrikanistiki.

Słowo „bantu“ woznamjenja „ludźo“ w rěči kongo. Wono bu wot W. H. I. Bleeka w lěće 1856 do rěčespytneje diskusije jako pomjenowanje za daloko rozšěrjenu afrisku rěčnu skupinu zawjedźene, kotrychž rěče maja wjele zhromadnych přiznamjenjow. K tomu słuša předewšěm wurazny system nominalnych klasow (hlej deleka), ale tež wobšěrne leksikaliske zhromadnosće. Slědowaca tabela pokaza słowo za „čłowjek“ – singular a plural – z wubranych wažnych bantuskich rěčow:

Singular a plural tworitej so najskerje přez prefiksy mu- resp. ba-. Jedna so wo prěnjej nominalnej klasy (hlej deleka) nimale wšěch Bantuskich rěčow, kotrež wosoby w singularje resp. pluralu woznamjenja. Dźělenske smužkii so při normalnym pisanju Bantuskich słowow njepisaja, w tutym nastawku so pak za wujasnjowanje stajnje stajeja.

Najbóle znata a jako wobchadna rěč (němsce ) najčasćišo rěčana bantuska rěč je swahilšćina . Slědowaca tabela wobsahuje wšě bantuske rěče ze znajmjeńša 3 milionami rěčnikow a poda ličbu jich rěčnikow, jich zarjadowanje znutřka Guthrie-systema (hlej deleka) a jich hłowne rozšěrjenske teritorije. Někotre z tutych rěčow su tak mjenowane wobchadne rěče (němsce ), kotrež so njenawuknu jenož jako maćerna rěč (jako prěnja rěč), ale so wot wjele rěčnikow jako druha abo třeća rěč přiswoja, zo by sokomunikacija we wjetšim teritoriju po rěčnych hranicach jednotliwych ludowych skupinow zmóžniła.

Bantuske rěč ze znajmjeńša 3 milionami rěčnikow

Kongo steji za Demokratiska republika Kongo, Kongo-Brazzaville za Republika Kongo). Klasowe prefiksy za rěčne mjena (na př. ki-, kinya-, chi-, lu-, se-, isi-) so w rěčespytnej literaturje dźensnišo kaž stajnje wjace njewužiwaja. Tež w tutym nastawku so krótka forma bjez prefiksa wužiwa, potajkim na př. Ganda město Luganda.

Hižo so je w lěće 1659 wot Giacinto Brusciotto łaćonsce pisana gramatika rěče Kongo wudawała. Wilhelm Bleek wopisa prěni raz w lěće 1856 nominalne klasy Bantuskich rěčow (hlej deleka) a tworješe zapřijeće Bantu. Carl Meinhof nadźěłał jich prěnju přirunowacu gramatiku (1901). Malcolm Guthrie je je 1948 klasifikował a 1967–71 do 16 geografiskich skupinow („cony“) rozdźělował, kotrež wón z pismikami A–S (bjez I, O, Q) woznamjenił. Znutřka tutych conow su rěče do dźesatkowych jednotkow grupěrowane a přenumerowane (hlej: rozdźělenje Bantuskich rěčow po Guthrie). Guthrie je tež Proto-Bantu jako hypotetisku předchadnikowu rěč wšěch dźensnišich Bantuskich rěčow rekonstruowana. Joseph Greenberg klasifikował Bantuskupinu jako pod-pod-jednotku Niger-Kongo-rěče (hlej deleka). Prjedy buchu Bantuske rěče, wosebje wot Carl Meinhof a jeho wučomcow, jako samostatnu rěčna swójba wobhladowałe, kotrež so su w rozšěrjenskim teritoriju čornoafriskich rěčow Sudanrěče napřećo stajiłe.

Z problemom pochada (pradomizna) a nastaća Bantuskich rěčow dłzěłali wot lěta 1860 mnoholičbne rěčne slědźerjo. Někotre historisce wažne hypotezy su tu mjenowane, zo by ćežki proces hač do dźensnišeho rozjasnjenja Bantu jako podjednotku Niger-Kongo-rěčow wujasnjował.

Egyptologa Richard Lepsius je w lěće 1880 we zachodźe k jeho Nubiskej Gramatice w Africe wot třoch rěčnych conow wuchadźał, při tym wón Khoisan-skupinu njewobkedźbował: (1) Bantuske rěče w južnej Africe, rěč woprawdźitych (němsce „Neger“), (2) měsane „Negerrěče“ mjez ekwatorom a Saharu, Sudan-rěče, (3) hamitiske rěče (egyptišćina, kušitiske rěče, berberske rěče) w sewjernej Africe.

Primarne přiznamjenja tutych rěčnych skupinow by klasowy system Bantuskich a genusowy system hamitow był, kotrež bychu wot zapadneje Azije do Afriki zapućowali. Přez jich předobywanje wottłóčachu dźěle prawobydlerstwa k južnej Africe (dźě Bantu, kotrež su jich „čistu“ rěčnu formu wobchowowali); druhe skupiny naměšachu so z hamitami a wutworjachu měšane rěče – Sudanrěče –, kotrež ani wurazny klasowy ani genusowy system nimaja. Jich gramatika woznamjenićł jako „bjezformna“, „zurückgegangen“ a „entblättert“.

Indogermanista August Schleicher mějach cyle druhe předstajenje, kotrež je wón w lěće 1891 publikował. Po jeho měnjenju Afrika bě najprjedy njewobydleny a bu wot juhozapadneje Azije w štyri wulkich walach wobsydlowana: (1) Buschmänner a Hottentotten (dźensnišo Khoisan mjenowane), (2) „Neger-ludy“ Sudana, „Nigrity“, (3) Bantu a (4) Hamity.

Při tym je z toho wuchadźał, zo su sudanske Nigrity hižo rudimentarny, njedospołny klasowy system měli, kotrež su to Bantuske ludy wudokonjeli a wurazyli. Za jeho běchu potajkim Nigritiske abo Sudanske ewolucionarny předchadnik Bantuwa, a nic wuslědk rozpada kaž při Lepsiusu.

Afrikanista Carl Meinhof so je mjez 1905 a 1935 wjace króć wo nastaću Bantuskich rěčow jewił; wón steji w jasnym přećiwku k hypotezam wot Lepsiusa a Schleichera. Za jeho nic su Bantuske rěče, ale Sudanske rěče pra-nigritiske. Bantu by měšana rěč z nigritiskej „maćerju“ (Substrat) a hamitiskim „nanom“ (Superstrat). Wobsydlenje Afriki so stało po Meinhof potajkim w tři rěčnych worštach: (1) nigritiske Sudanske rěče, (2) hamitiske rěče a (3) Bantuske rěče jako měšana forma Nigritiskich a Hamitiskich.

Diedrich Westermann je najprjedy jako Meinhof-wučomc wot zhromadneho nigritiskeho substata Sudanskich a Bantuskich rěčow wuchadźał. Wot lěta 1948 so je pak přiběrajo wot genetiskeje prapřiwuznosće zapadnych Sudanskich rěčow a Bantuskich rěčow přeswědčował, kaž je w wjacorych publikowanjach rozkładował. Při tym je zakład za Niger-Kongo-nasadu Greenberga tworił.

Joseph Greenberg je nasady Westermanna konsekwentnje dale sćěhował a etablěrował 1949 Niger-Kongo-fylum jako wulku rěčnu swójbu w zapadnej a južnej Africe, kotrež Bantuske rěče sobu zapřijimaja a kotrež z zapado-sudaniskeho „nigritiskeho“ jadra wuchadźał. Struktura tuteje swójby je wot tuteje prěnjotneje nasady hišće wjace króć změnił; poslednja wersija Greenberga je jeho twórba „Languages of Africa“ wot lěta 1963.

Tež po Greenbergu so je interna struktura Niger-Kongo-fyluma hišće wjace króć změniła (hlej Niger-Kongo-rěče), wězo sej wšě wersije – tež aktualne (na př. Heine-Nurse 2000) – při tym wotpowěduja, zo Bantuske rěče pod-pod-jednotka Niger-Kongo su, kotrež su najbliže z tak mjenowanymi Bantoidiskimi rěčemi wuchodneje Nigerije a zapadneho Kameruna přiwuzne.

Wulki wuznam Bantuskich rěčow znutřka Niger-Kongo-rěčow (a z tym w konteskće afriskich rěčow generelnje) pokaza slědowace ličby:

Tola je po dźensnišich spóznaćach, kotrež předewšěm na dźěłach wot Joseph Greenberg bazuja, Bantuska skupina jenož pod-pod-jednotka Niger-Kongo. Dokładna pozicija Bantuskeje skupiny znutřka Niger-Kongo-rěčow pokaza slědowace tróšku zjednorjeny genetiski diagram:

rodoštom Bantuskich rěčow

Kompleksna pochadowa linija Bantuskich rěčow je potajkim ze wšěmi mjezyčłonami:

Bantoid - Cross River  Bantoid  Južno-Bantoid  Bantu.

Wšě teorije wo pochadźe Bantuskich rěčow činja eksplicitnje abo implicitnje wuprajenja wo jich pradomiznje a pozdźišim rozšěrjenju hač do dźensnišich sydlerskich teritorijow Bantuskich ludow.

Po jeho klasifikaciji – Bantu jako podskupina hewak w Nigeriji a Kamerunje rozšěrjene Bantoidske rěče – je Joseph Greenberg pradomiznu Bantuskich rěčow w srjedźnym Benue-dole (wuchodna Nigerija) a w zapadnym Kamerunje wobličował. To je dźensnišo wot najwjetšich slědźerjow akceptowane a zastupowane měnjenje.

Malcolm Guthrie přećiwo tomu wuprajił hišće 1962 na bazy słowo-wěc-argumentacije (zwisk mjezy archeologisce greifbaren wěcami abo plahowanymi družinami rostlinow a rěčnymi pomjenowanjemi za te), Proto-Bantu by w teritoriju juhowuchodnje ekwatorialneho tropiskeho dešćikoweho lěsa nastał. Z tutoho jadroweho teritorija so bychu we hwězdnej formje migracije do dźensnišich sydlerskich teritorijow stałe. Problem přiwuznych Bantoidiskich rěčow w daloko zdalenej zapadnej Africe rozrisował přez přijeće, zo někotre Pre-Bantuske skupiny bychu pralěsa z pomocu łódźemi do sewjera předrěwałe. Tuta pozicija Guthrie w dźensnišim slědźenju žanu rólu wjace njehra; w cyłku so pradomizna Bantuwow sewjernje tropiskeho dešćoweho lěsa přijima, wulka wjetšina přihłosuje nasadu Greenberga wuchodna Nigerija-zapadny Kamerun.

Zapadne a wuchodne ruty rozšěrjenja

Rozšěrjenje Bantuskich ludow z jich zapadoafriskeje pradomizny do cyłeje subsaharaniskeje Afriki je jedne z najwjetšich pućowanskich pohibowanjow čłowjestwa. Kotre puće su tuž Bantuske skupiny wot jich pradomizny nastupiłe? Eksistujetej dwě teoriji, kotrejž so pak nic wzajomnje wuzamkuja, ale jenož rozdźělne ćežišća sadźa. Prěnja wupraji (na př. Heine-Hoff-Vossen 1977), zo su zažne Bantujo wosebje blisko pobrjoha „zapadnje nimo dešćoweho lěsa“ do juha přećahowałe, dalša grupěrowanje na sewjernym kromje dešćoweho lěsa najprjedy do wuchodneho, to južneho směra pućowało. Zapadna hłowna skupina potom je nowy nukleus na delnim běhu Kongowa tworiła, z kotrehož wjetšina Bantuskich kmjenow w sawanje a w wuchodoafiskej wysočinje nastała. Druha teorija wuchadźa wosebje wot sewjerneho wuhibowanja dešćoweho lěsa. Tute skupiny su to pozdźišo wot teritorija wulkich wuchodoafriskich jězorow do juha pućowałe a bychu to Kongo-nukleus tworjeny (abo so z jim zjednoćowałe), wot kotrehož so dalše wobsydlenje juhowuchodneje a južneje Afriki stało. Generelnje wo wuchadźa wot zažnych zapadnych a wuchodnych Bantuskich skupinow, kotrež wobě hłownymaj pućowanskimaj pućomaj wotpowěduja.

Chronologija rozšěrjenja

Po Vansina (1995) a Iliffe (1995) so móže z rekonstruowaneho Proto-Bantuskeho wokabulara (ratarstwo, produkowanje keramiki), archeologiskich namakankow (předewšěm keramiki) a wot zažnich Bantuskich skupinow ratarsce wužiwanych produktow (wolijowa palma, Yams, ale hišće žane žito) konkludować, zo prěnje wupućowanje z zapadoafriskeje pradomizny w wuchodnej Nigeriji po zawjedźenju ratarstwa a hornčerstwa so stało dyrbjało. Z tym wuchadźa z archeologije wuchodneje Nigerije a zapadneho Kameruna jako prawdźepodobny časowy wotrězk něhdźe 3000–2500 v. Chr. jako spočatk wupućowanja. Najprjedy pućowałe zažne Bantujo do Kamerunowych łukow, hdźež su dalše zapřijeća za ratarstwo, skotarstwo (koza, howjado), plahowanje rybow a čołmotwarstwo wokabular wobohaćiłe.

(najskerje wjetša) wuchodna skupina sćahny wot 1500 v. Chr. wot Kameruna na sewjernej kromje podłu
dešćoweho lěsa hač do teritorija wulkich jězorow wuchodneje Afriki. Tam eksistuja wot 1000 v. Chr. dokłady za prěnje plahowanje žita (sorghum), intensiwne skotarstwo a – wot 800 v. Chr. – prěnje archeologiske dokłady za předźěłanje metalow a produkowanje železa (wuškrěwanske pěcy w Ruanda a Tansanija). Přijeća za metale a předźěłanje metalow so tež rěčnje w Proto-zapadnej-Bantušćinje wotbłyšćuja, mjeztym zo Proto-Bantušćina je hišće njeznajachu. Snano so stało tute kulturelne rozwiće Bantuskich ludow w ratarstwje, skotarstwje a předźěłanju metalow přez wliw nilosahariskich skupinow z hornjeho Niloweho doła, hdźež so je tutón kulturny schodźenk jasnje prjedy docpěł. Bantuske ludy předstaja po zdaću jadro železočasoweje Urewe-kultury, kotraž bě w regionje wulkich wuchodoafriskich jězorow rozšěrjena. Z bóle intensiwnym ratarskim wužićom přez palne rodowanje a potrjebu na palnym drjewje za produkowanje železa je daloko sahace pobiwanje lěsow we wuchodoafriskim regionje jězorow zwjazane, potajkim prěnje wulkopłoninowe přeformowanje natury Afriki přez čłowjeka.

Wot regiona wulkich jězorow sćahnychu Urewe-Bantujo (po dokładu jich specifiskeje keramiki) něhdźe wot 500 v. Chr. sčasom do wšěch regionow wuchodneje a južneje Afriki. Na Sambesi je Urewe-keramika wot 300 v. Chr. dopokazujomna. W prěnim pokřesćanskim lětstotku so Angola, Malawi, Sambia a Simbabwe docpěja, w 2. lětstotku Mosambik, skónčnje wokoło 500 n. Chr. Južna Afrika. njemobilne žiwjenske formy (z rekultiwowanjom lada) su Bantuske ludy hakle wot 1000 n. Chr. wuwiwałe, před tym je je technika palneho rodowanja k stajnym dalećahnjenju a wotedaće wutrjebanych płoninow nuzowałe.

Ćišćej Bantuskich ludow dyrbja Khoisanjo so zdalować, kotřiž tehdy hišće wjele wjetše teritorije južneje Afriki wobsydlowali hač dźensnišo. Jich wotchadowy teritorij nasta pusćinowe a stepowe cony južneje Angole, Namibije a Botswany, kotrež za plahowanje wot Sorghum njepřihódne a z tym za Bantujo njewužiwajomne běchu.

W tutym přehledźe su Bantuske rěče, kotrež su relatiwnje derje znate:




#Article 171: Khojsanske rěče (179 words)


Khojsanske rěče tworja najmjenše phylum Afriskich rěčow. Historisce, wone su byli hłownje rěčany Khojsany (Khoi a Bushmeny abo Sany). Dźensa so rěči z nimi jenož w pusćinje Kalahari w juhozapadnej Africe a w małem teritoriju w Tansaniji. Khojsanska rěč je Nama, z něhdźe 250 000 ludźimi; Sandawe je druha w ličbje z něhdźe 40,000, monolingualnymi ludźimi; a Ju rěče maja 30,000 ludźi dohromady. Druhe rěče su blisko wumrěća. Hadza a Sandawe rěče Tansaniji su generalnje klasifikowane jako Khojsanske, ale wone su ekstremnje zdalene linguistisce. 

Zhromadne charakteristiske přiznamjenja khojsanksich rěčow su mlaski, za kotrež w klasiskich alfabetach njejsu wosebite pismiki. Ale za nje eksistuje znamješka w IPA-symbole.

Znutřka khojsanskich rěčow so hodźa sćěhowace rěčne swójby z metodami přirunaceho rěčespyta rekonstruować.

Tež pod staršim pomjenowanjom centralne khojsanske rěče su znate.

Tež pod staršim pomjenowanjom južne khojsanske rěče su znate. Wot dweju hłownej hałuzow tuteje swójby so dźensa jenož hišće po jednej rěči rěči.

Tež pod staršim pomjenowanjom sewjerne khojsanske rěče su znate.

Ju-rěč je dialektny kontinuum z něhdźe 45.000 rěčnikami. K jich bóle znatych dialektam słuša ǃXũũ (ǃKung), Juǀʼhoan abo ǂKxʼauǁʼein. 




#Article 172: Kóčki (132 words)


Kóčki (Felidae) su swójba rubježnych zwěrjatow (Carnivora).

Rozeznawaju so znajmjeńša 37 družinow kóčkow, kotrež su sej w ćělnym twarje relatiwnje podobne a wonkownje předewšěm w barbjenju a wulkosći wariěruja. Jeničce gepard so nastupajo to jasnišo wot druhich kóčkow wotchiluje. Jednotny ćělny twar wobćežuje rozrjadowanje swójby na zakładźe morfologiskich kriterijow. Tradicionelnje buchu tři žiwe podswójby, wulke kóčki, małke kóčki a gepardy rozeznawane. Dalšu podswójbu, dźensa wotemrětu, předstaja tesakozubate kóčki. Do teje skupiny ličachu so prjedy tež Metailurini, kotrež so dźensa často felinym kóčkam přirjaduja. 

Přez wuwiće molekulargenetiskich metodow, z kotrychž pomocu hodźa so DNA-sekwency přirunać, je so wukopało, zo starodawne trojodźělenje kóčkow woprawdźite poměry přiwuznośce njewotražuje. Tež jeli eksistuja lědma dwěla na monofyliju kóčkow (wšě podskupiny pochadźeja wot jedneje praformy), wostanje znutřkowna systematika kóčkow diskutowana. Sćěhowace rody a družiny so ke kóčkam liča:




#Article 173: Mjedwjedźe (205 words)


Mjedwjedźe (Ursidae) su cycakowa swójba z porjada rubježnych zwěrjatow (Carnivora). K swójbje słuša 8 družinow.

Mjedwjedźe su rubježne zwěrjata, kotrež docpěja dołhosć wot něhdźe 1 m hač do nimale 3 m. Sančki su mjeńše hač sancy. Ćěło je masiwny, ale nohi su relatiwnje krótke a jara sylne. Jich wopuš je jara krótki a tohodla lědma widźomny. Mjedwjedźe maja małke wóčki a małke, kulojte wuši. Jich koža je dołha a wiwlata. Pjeć palcow njese dołhe pazory.

Mjedwjedźe su wšožrački, z wuwzaćom wulkeho pandy.

Traće nošnosće docpěje něhdźe 6 hač do 9 měsacow, z wuwzaćom malajiskeho mjedwjedźa (96 dnjow). Młodźata so jara małke porodźa z wažu mjez 230 a 450 g. Wone so 1 hač 1,5 lět cycaja a w starobje wot 2 hač 3 lět maćerju wopušća. W starobje wot 2,5 hač 5 lět bywaja ródnje zrałe.

Wone su žiwe w lěsach, tundrach a połpušćinach Eurazije a sewjerneje Ameriki. Tam su wodnjo, w switanju abo směrkanju aktiwne. Jich rewěry su wulke. Jich lěhančko je w sam twarjenych twarach, pod wuwrótom, w skalnych jamach abo w hustym podrosće.

Po nowšich žórłach čerwjeny panda (Ailurus fulgens) so nětko do swójskeje swójby zarjaduje. W někotrych žórłach słuša k swójbje barikow (Procyonidae) abo hromadu z wulkim panda k swójbje (Ailuridae).




#Article 174: Běły mjedwjedź (158 words)


Běły mjedwjedź (tež polarny mjedwjedź, Ursus maritimus) je najwjetša družina mjedwjedźow. W někotrych žórłach je swójskemu rodej (Thalarctos) zarjadowany a tam ma wědomostne mjeno Thalarctos maritimus.

Běły mjedwjedź docpěje wysokosć wot hač do 1,6 m, dołhosć ćěła wot 1,8 m (sančki) hač 2,5 m (sancy). Sancy maja 400–600 kg, sančki 300–400 kg. Hłowa je relatiwnje małka a wuska. Wuši stej napadnje krótkej a skulojćenej. Koža je husta a běła hač nažołć běła. Ma krótke płuwanske kože mjez palcami.

Žerje předewšěm mjaso wot ćulenjow, w lěće tež je wšožračk. Za hońtwow ćulenjow daloke pućuje.

Młodźata so w sněhowej jamje porodźa a maja wažu wot jenož 600 g. Po 4 měsacach sančka z młodźatami jamu wopušći.

Tuta družina mjedwjedźa je typiska za sewjerne polarne kónčiny. Wón je žiwy w Grönlandskej, na sewjernym pobrjoze Sewjernej Ameriki a Aziji. Na wšitkich tutych teritorijach je škitany a jeho hońtwa so kontroluje. Ma so za to, zo je žiwych něhdźe 40 000 tutych mjedwjedźow.




#Article 175: Łužiska Nysa (144 words)


Łužiska Nysa ( Lausitzer Neiße‚  Łužyska Nysa,  Lužická Nisa,  Nysa Łużycka) je 256 km dołha rěka w srjedźnej Europje a lěwy přitok Wódry. Łužiska Nysa je najdlěša z třoch rěkow z mjenom Nysa a twori, we wuslědku Druheje swětoweje wójny, dźěl hranicy mjez Němskej a Pólskej. Jednozmyslnosće dla w nastupanju na Němsku mjenuje so tohodla často jenož Nysa (němsce: Neiße).

Łužiska Nysa wužórli so w čěskich Jizerskich horinach w Nová Ves nad Nisou (Neudorf an der Neiße) sewjerowuchodnje wot Jablonca nad Nisou a njedaloko pólskeje mjezy. Běži tam přez Jablonec a Liberec do Hornjeje Łužicy a twori wot třikrajoweho róžka, kotryž docpěje na juhu Žitawy, pomjeznu rěku mjez Němskej a Pólskej. K sewjeru běži dale přez Zhorjelc, hoberski Park wjercha Pücklera pola Mužakowa a Delnju Łužicu. Pola Radšowa, w gmejnje Neißemünde mjez Gubinom a Eisenhüttenstadtom, so Łužiska Nysa wotlěwa do Wódry wuliwa.

Hlej tež: 




#Article 176: Běła cycawka (259 words)


Běła cycawka (Lamium album) je rostlina z roda cycawkow a swójby cycawkowych rostlinow. 

Běła cycawka je wjacelětna, zelišćowa, zymokruta rostlina. Wona docpěje wysokosć wot 20 hač do 50 cm. Rostlina ma podzemske wuběžki.

Stołpiki su najčasćišo jednore a štyrihranite. 

Łopjena su napřećostejne, stołpikate, třiróžkate-owalne, na spódku słabje wutrobojte, na kromje hrubje rězate, dołho kónčkojte a docpěja dołhosć mjezy 3 a 7 cm. 

Rostlina kćěje wot apryla hač do awgusta (oktobra). Kćenja su běłe, sedźace w mutličkojtych, 6- hač do 16-kćenjowych dźělokwětnistwach w rozporach hornich stołpikate łopjenow a docpěja dołhosć mjezy 20 a 25 mm (2-3cm). Keluch je likojty z njerunymi wótrymi zubkami. Króna docpěje dołhosć mjezy 2 a 2,5 cm a ma horje zhibowanu rołku, je 2-hubowa z wjelbowanej hornjej hubu a 3-lapatej dele fałdowanej delnjej hubu a je dlěša hač keluch. Hornja huba ma dołhe kosmy. Bóčne wotrězki delnjeje huby maja po 1 šwižnolancetojtym zubje. Srjedźne lapy su nutř rězane a 2-kónčkate. 4 stameny maja brune, běłošešerjaće brodate, husto pod hornjej hubu ležace próšniki.

Kćenja ze jara cokorowym nektarom buchu wosebje wot čmjełow wopróšene. Čmjeły z dołhim rypačkom nektar wotprědka docpěja, mjeztym zo čmjeły z krótkim rypačkom kćenja deleka nakusnju.

Běła cycawka je picowanska rostlina za pčoły a za čmjeły.

Běła cycawka rosće pod kerčinami, (žiwymi) płotami, na pućowych kromach, na smjećišćach, lěsnych kromach, w přirowach, na murjach, hnójnych hromadach, w juchowych jamach. Preferuje čerstwe, wutkate pódy.

Běła cycawka je we wulkich dźělach Europy, sewjernej a wuchodnej Aziji rozšěrjeny.

Kćenja hižo za čas srjedźowěka  bu k hojenskim zaměram wužiwane, kaž na při. přećiwo tuberkulozy, infekcijam dychanskich pućow atd.




#Article 177: Čerwjena cycawka (148 words)


Čerwjena cycawka (Lamium purpureum) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow  (Lamiaceae). 

Čerwjena cycawka je jednolětne trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 20 cm (wot 15 hač do 45 cm). Rostlina často je wioletnje přeběžana.

Stołpik je často wot deleka rozhałuzowany a štyrihranity. 

Łopjena sedźa přez křiž přećiwostejne na stołpiku, su na spódku wutrobojte a tupje zubate a docpěwaja dołhosć wot 1 hač do 1,5 cm.

Wona kćěje wot apryla hač do oktobra. Kćenja su róžojte a docpěwaja wulkosć wot 1 hač do 1,5 cm. Hornja hubka ma formu helma. Kćenja sedźa po šesćoch hač po šěsnaćoch w rozporach hornich łopjenow. 

Rostlina rosće jara spěšnje a móže na lěto hač do štyri generacijow wupłodźować. Při přihódnych wuměnjenjach kćěje samo w zymje.

Wona rosće na rolach, w zahrodach, we winicach, na smjećišćach, na pućach a w hlinjanych jamach. Preferuje čerstwe, wutkate pódy. 

Čerwjena cycawka je w Europje a Aziji rozšěrjena.




#Article 178: Mała cycawka (169 words)


Mała cycawka (Lamium amplexicaule) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow. 

Mała cycawka je jednolětna zelišćowa rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač do 25 cm (hač do 30 cm). W rozhałuzowanym spódku postupuje zwjetša wjacore stołpiki.

Rostlina ma stołpik napoł wobpřimowace, šěroke nošne łopjena, kotrež w hornim kćenja njesacym dźělu často jara husto sedźa. Napřećostejne lisćowe łopjena w delnim stołpikowym dźělu su  přećiwo tomu často tež stołpikate a łopjency ma přeměr wot 2 hač do 3 cm. Łopjena sedźa přez křiž přećiwostejne na stołpiku.

Rostlina kćěja wot meje hač do julija (wot apryla hač do awgusta). Dwusplažne, zygomorfowe kćenja su jasnopurpurowe, docpěwaja dołhosć mjezy 12 a 18 mm a sedźa po wosmoch hač po šěsnaćoch po rozporach hornich łopjenow. Někotre kćenja so njepukaja a so wopłodźuja sam (Kleistogamija). Delnja hubka ma běło-purpurne rysowanku.

Mała cycawka rosće kaž njerodź na hlinjanych,  rady dusykojtych městnach kaž rólnych kromach, zahrodźe, winicach abo ruderalnych městnach.

Prěnjotny přestrjeń rozšěrjenja su cyłu Euraziju a sewjernu Afriku. Přez čłowjek bu tež do sewjerneje Ameriki  nutř njesł. 




#Article 179: Płótna cycawka (185 words)


Płótna cycawka (Lamium  maculatum) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow. Dalše serbske mjeno je blakata cycawka.

Płótna cycawka je wjacelětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 50 cm (wot 15 hač do 60 cm). 

Stołpik je štyrihranity a njerozhałuzowany. 

Łopjena su stołpikate, přez křiž napřećostejne, wutrobojte-owalne, njeprawidłownje   zubate, docpěja dołhosć wot 8 cm. Łopjenowa šiška docpěje dołhosć wot 4 cm.

Wona kćěje wot septembra hač do oktobra, druhdy wot apryla hač do septembra. Kćenja su purpurčerwjene, docpěja dołhosć mjezy 20 a 30 mm, maja 2 hubce a sedźa po šesćoch hač po šěsnaćoch w rozporach hornich łopjenow. Keluch je šwižnje zwónčkoformowy a 5-nerwny. Króna docpěje dołhosć mjezy 2 a 3 cm. Krónowa rołka je horje zhibowana a ma runu purpurowu kosmičkowu rynčku. Delnja huba je 3-dźělena a běło a čerwjenje blakata, mjeztym hornja hubka ma formu helma.

Kćenja buchu wot insektow wopróšene. 

Płody buchu kaž pola druhich cycawkow wot mrowjow rozšěrjene.

Wona rosće w (łučinowych) lěsach, pod kerčinami, pod žiwych płotach, na lěsnych a pućowych kromach, na smjećowych městnach, w hrjebjach, w njerodźowych wobrostach.

Płótna cycawka je w nimale cyłej Europje, zapadnej a małej Aziji rozšěrjena.




#Article 180: Dwojołopjenaty pstruhačk (264 words)


 Dwojołopjenaty pstruhačk (Maianthemum bifolium) je rostlina ze swójby całtkowych rostlinow (Convallariaceae), kotraž je nětko dźěl podswójby ruskusowych rostlinow (Nolinoideae) znutřka swójby hromakowych rostlinow (Asparagaceae). Dalše serbske mjena su dwěnka (wobkedźbuj zo je dwěnka tež mjeno orchideje), mužik a žónka, dwułopješko a dźiwje całtki.

Dwojołopjenaty pstruhačk je wjacelětna rostlina, kotraž dosahuje wysokosć wot 5 hač do 20 cm. 

Stołpik je horjeka cunje seršćikaće kosmaty a ma nad stołpikowym srjedźišćom najčasćišo dwě krótkošiškatej, wutrobojtej łopjenje, kotrejž docpěwatej dołhosć wot 10 cm a šěrokosć wot 5 cm a stej na delnim boku kiwkaće kosmatej. 

Kćěje wot meje hač do junije. Kwětnistwo je wjelekćenjowa, na kóncu stejaca kić, kotraž docpěwa dołhosć wot 5 cm. Kćenja su běłe, štyriličbne, małe, šiškate, docpěwaja dołhosć wot 5 mm a steja po jednym w pažach šupiznojtych nošnych łopjenow. Kćenjowy stołpik je łopjenaty. Kćenjowe łopješka su swobodne, owalne, wróćozhibowane a docpěwaja dołhosć wot 3 mm. Kćenja ma šěsć próškowych łopješkow. Płódnik je horje stejacy. 

Płód je kulojta, žołta hač do čerwjena jahoda z najčasćišo jenož 1 symjenjom a dosahuje wulkosć wot 6 mm.

Rostlina je jědojta. Młode rostliny ćěrja w prěnich lětach jenož jedne łopjeno, bjez toho zo bychu kćěłe. Po prěnim kćenju rostlina dale rosće z bóčnym pupkom z paže podzemskeho šupiznojteho łopjena. Kćenja wonjeja něžnje a wotdźěluja něšto nektara, z tym předewšěm přiwabjuja muchi.

Dwojołopjenaty pstruhačk je typiska sćinowa rostlina, kotraž bu wot insektow wopróšowana.

Wón rosće w lisćowych a jehłowych lěsach a so wostaji wapno.

Dwojołopjenaty pstruhačk je we wulkich dźělach Europy z wuwzaćom iberiskeje połkupy, Islandskeje, Irskeje, južneho Balkana a Małeje Azije, w sewjernej Aziji, hač do Japanskeje rozšěrjeny.




#Article 181: Smjerdnička (130 words)


Smjerdnička (Calendula officinalis) je rostlina ze swójby zestajenkow (Asteraceae). Druhe serbske mjena su smjertna róža, brune wóčko a křiwe symjo.

Smjerdnička je w lěće zelena a docpěje wysokosć wot hač do 60 cm abo hač do 30 cm wotwisnje sorty. Ma kerčinaty róst.

Blědozelene, kosmate łopjena su lancetojte, měnjate a sylnje aromatisce wonjeja.

Kćěje wot nalěća hač do nazymy, wot junija hač do oktobra. Kćenja su žołte abo oranžowe a steja w jednorych abo pjelnjenych hłójčkach. Wone wobsahuja eteriske wolije a hórke maćizny. Někotre sorty njesu pjelnjene kćenja.

Płody su kaž husańcy so skudźelene nažki.

Rosće w zahrodach a na pustych płoninach.

Pochadźa z južneje Europy.

Rostlina so jako pyšnu rostlinu plahuje. Jeje kćenja so přećiwo žołčowym chorosćam a črjewowym bolosćam ale tež wotwonka při chorosćach kože a ranach wužiwaja.




#Article 182: Wulka kopřiwa (118 words)


Wulka kopřiwa (Urtica dioica) je rostlina ze swójby kopřiwowych rostlinow. Dalše serbske mjeno je wjelelětna kopřiwa.

Wulka kopřiwa je dwudomna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 1,5 m (30 hač 150 cm). Rostlina njese krótke seršćate a dołhe palne kosmy.

Stołpiki su hranite, zrunane a móškaće kosmate.

Łopjena docpěwaja dołhosć wot wjace hač 5 cm a su přećiwostejne, dołhojte, na spódku wutrobojte, hrubje rězane a ćmowozelene. 

Wona kćěje wot julija hač do oktobra. Muske a žónske kćenja steja na rozdźělnych rostlinach. Pakiće su dlěše hač łopjenowy stołpik.

Wona rosće na pućnych kromach, smjećišćach a brjohach rěkow.

Wulka kopřiwa je swětodaloko we měrnych klimowych pasmach rozšěrjena.

Młoda rostlina so móže jako spinatojtu zeleninu přihotować. Prasowany wutk pomha přećiwo nalětnjej mučnosći.




#Article 183: SeaMonkey (158 words)


SeaMonkey (serbsce „Salinowy rak“ [Artemia salina]) je swobodna zběrka programowych komponentow (jendźelsce Application Suite, kotraž wobsteji z weboweho wobhladowaka, e-mejloweho programa, adresnika, HTML-editor, programa za bjesadowanje a dalšich nastrojow a so přez skupinu wuwiwarjow pod ,  (GPL) a  (LGPL) wuwiwa.

SeaMonkey je dalewuwiće programoweje suity Mozilla Application Suite wot załožby Mozilla Foundation. Hdyž tuta rozsudźi, zo hižo njeby tutón produkt dale wuwiwała, zo by so na wuwiwanje na webowy wobhladowak Firefox a e-mejlowy program Thunderbird koncentrowała, namaka so skupina dobrowólnych wuwiwarjow, kotraž wuwiće tuteje softwary přewza.
 
Prěnja oficielna wersija (1.0) je 30. januara 2006 wušła.

SeaMonkey skića přez swoju syćowu funkciju móžnosć (jendźelsce: roaming), zo bychu so 
hesła, zapołožki, placki a druhe wužiwarske daty na serwerje składować, zo bychu so z rozdźělnych městnow wužić dali.

W linuksowej distribuciji Debian najnowša wersija (dla mjenoweje zwady mjez Debianom a Mozillu) hižo SeaMonkey njerěka, ale Iceape.

Wot wersije 1.1 (wot 19. januara 2007) je SeaMonkey tež jako portabelna wersija.

Syćowy wobhladowak




#Article 184: Mozilla Firefox (437 words)


Mozilla Firefox [], krótko tež jenož Firefox mjenowany, je swobodny webowy wobhladowak Mozilla-projekta. Wón so w septembru 2002 wozjewi a słušeše w septembru 2013 ze swětowym wičnym podźělom wot něhdźe 18 procentow k třom najčasćišo wužiwanym webowym wobhladowakam. Wot wersije 31.0 wuńdźe Firefox tež oficielnje w hornjoserbšćinje.

W lěće 2004 rozsudźichu so wuwiwarjo programoweje zběrki Mozilla Application Suite, zo swoju strategiju změnja. Přičina běše mj. dr. rozsud firmy Apple swój wobhladowak Safari na druhim techniskim zakładźe wuwiwać.

Mjeztym zo běchu wuwiwarjo suity Mozilla najprjedy wotpohladali, po móžnosći wšě wažne internetne funkcije kaž webowy wobhladowak, e-mejlowy program, adresnik a HTML-Editor w jednym programowym pakćiku (Mozilla Application Suite) zjednoćić, so tola wšitke programowe komponenty k samostatnym programam wuwichu. Tute měli so přez spěšniše startowanje, snadniše wućeženje składowaka a krótši ličenski čas wuznamjenić.

Funkciju weboweho wobhladowaka přewza Mozilla Firefox. Z e-mejloweje komponenty nasta program z mjenom Mozilla Thunderbird, HTML-editor bu k programej Nvu dale wuwity a skónčnje nasta kalendrowy program Mozilla Sunbird, kotryž jako jenička mjez tutymi nětčišimi samostatnymi programami standardny wobstatk suity Mozilla njeběše, ale jenož programowe rozšěrjenje, kotrež dyrbješe so přidatnje instalować.Wot 2005 so nowa suita programow pod mjenom SeaMonkey dale wuwiwa.

Kaž Mozilla Application Suite wužiwa Firefox tak mjenowanu Gecko Rendering Engine, modul za zwobraznjenje HTML-stronow a na XML bazěrowanu rěč XUL za wuhotowanje grafiskeho powjercha.

Tuchwilu so Firefox we wjace hač 80 rěčach poskići, mjez druhim tež w hornjoserbšćinje. Hornjoserbski Firefox wobsahuje nimo toho hornjoserbsku prawopisnu kontrolu.

Firefox skići móžnosć, zo by so přez šaty (jendźelsce themes) optisce přiměrił a přez rozšěrjenja (jendźelsce extensions) z dalšimi funkcijemi wudospołnił. Z rozšěrjenjemi móža so na přikład wabjenja blokować, phishing wotwobarać, myšowe gesty abo nastroje za webowych wuwiwarjow dodać. Někotre z rozšěrjenjow eksistuja oficielnje abo njeoficielnje z hornjoserbskim přełožkom. Firefox podpěruje Tabbed Browsing, štož woznamjeni zwobraznjenje wjacorych webowych stronow na registrowych rajtarkach (jendźelsce tabs) jednoho wokna. Nimo toho je RSS we formje dynamiskich zapołožkow móžno. Tute zapołožki aktualizuja so při startowanju wobhladowaka a hodźa so kaž rjadowaki wužiwać. Wužiwar widźi tuž stajnje aktualne zapiski powěsćoweje strony abo webloga na jedyn pohlad.

Firefox steji za dźěłowe systemy Microsoft Windows (wot Windows XP), Linux, OS/2 (tež eComStation) a Mac OS X k dispoziciji. Po podaćach zhotowjerja poruči so za Windows/Linux Intel Pentium 4, kotryž SSE2 podpěra, 512 MB RAM a 200 MB składa na krutej tačeli. Werzije za Mac sej Intel x86-procesor a tohorunja 512 MB RAM a 200 MB składa na krutej tačeli žadaja.

Po zwadźe mjenow dla mjez Debianom a Mozillu wo wuměnjenjach wužiwanja za marki wot Mozilla dósta Firefox w Debianje mjeno Iceweasel. Druhe produkty Mozilla dóstachu tohorunja nowe mjena, kotrež so wšě z Ice započinaja.

Syćowy wobhladowak




#Article 185: Mozilla Thunderbird (478 words)


Mozilla Thunderbird [] je swobodny program za e-mejl a diskusijne skupiny załožby Mozilla Foundation.

Tutón program bazěruje na žórłowym teksće suity Mozilla a steji mj. dr. za Windows, Linux, Mac OS X, BSD, Solaris a OS/2 (tež eComStation) k dispoziciji.

Program wobsedźi wuknjenjakmany čaporowy filter na zakładźe 
bayesowskeho filtra, tak zo so po krótkej dobje čapor hižo spózna a za čas dalšeho wužiwanja filtrowanske wuslědki dźeń a lěpje bywaja.

Mozilla Thunderbird podpěruje wěstotne komponenty kaž elektronisku signaturu, Zaklučowanje powěsćow a certifikaty po standardźe S/MIME.

Nimo toho steji rozšěrjenje Enigmail z GnuPG/PGP Enigmail k dispozicij, z kotrymž dadźa so e-mejle tež z kličemi  PGP zaklučować a digitalnje signować.

Wužiwar móže mjez třomi modusami za zwobraznjenje HTML e-mejlow wuzwolić. Prěni modus zwobraznja originalny HTML. Druhi modus wobmjezuje wudáce HTML, filtruje wšě potencielnje strašne elementy HTML won. Posledni modus HTML dospołnje wupina, t. r. jenož luty tekst wotpowědneje powěsće so zwobraznja. Standardny modus je – originalny HTML.

Wirtuelne rjadowaki pokazuja wšě powěsće, kotrež prjedy definowanym pytanskim kriterijam wotpowěduja. Zo by na pr. wšě powěsće wěsteho wotpósłarja ze wšěch rjadowakow zwobraznjene dóstało, přewjedźe so pytanje wšěch powěsćow tutoho wotpósłarja – tute pytanje da so jako wirtuelny rjadowak składować. Na rozdźěl filtrow powěsće přeco na 
samsnym městnje wostawaja. Najebać toho da so tutón wirtuelny rjadowak kóždy čas wočinić a hnydom so wšě wotpowědowace powěsće zwobraznjeja, byrnjež tute poprawom w rozdźělnych rjadowakach byli.

Mozilla Thunderbird podpěruje dźělene zrjadowanje wjacorych kontow POP3 a IMAP. Po dobrozdaću dadźa so wšě konta POP3 w globalnym kašćiku zjednoćić.

Wužiwarski powjerch Thunderbirda da 
so přez šaty (jendź. themes) datym potrjebnosćam přiměrić. Čitak RSS je tohorunja wobstatk programa. Z funkciju spěšne pytanje (Quick Search) steji wjace móžnosćow k dispoziciji, zo by 
e-mejle z hłowneho wokna won namakało.

Z pomocu rozšěrjenjow, tak mjenowanych Extensions, je móžno, programej 
dalše funkcije přidać. Załožba Mozilla Foundation sama platformu za 
to k dispoziciji staja, hdźe wuwiwarjo swoje 
rozšěrjenja za sćehnjenje poskićeja, ale najwjace tam poskićenych 
rozšěrjenjow je jendźelskorěčnych. Do němčiny přełožene rozšěrjenja so na 
němskim njewotwisnym portalu za rozšěrjenja poskićeja.

Rozšěrjenjow w hornjoserbšćinje je jenož jara mało. Zda so dotal, zo za 
to potrjeba njeje. Njejsu wšak ani spušćomne ličby, kelko ludźi hornjoserbske programy wužiwa. Za Thunderbird kaž tež za OpenOffice, Seamonkey a Mozilla Firefox je . Do spočatka 2006 bu kalendrowe rozšěrjenje wuwite, kotrež pak je zestarjene a je prašomnje, hač hišće funguje. Město toho so specielnje kalendrowe rozšěrjenje Lightning wuwiwa, kotrež wšak dotal hornjoserbsce njeje.

Hač do njedawna njeběše hornjoserbska prawopisna kontrola za wšě programy Mozilla, tohodla njeběše móžno ani rozšěrjenje za to instalować. Nětko wšak w předchadnym wotrězku naspomjene  k dispoziciji steji. Je planowane tute rozšěrjenje z hornjoserbskim pakćikom resp. hornjoserbskej archiwnej wersiju zip sobu dodać, tak zo budźe njetrěbne tutee rozšěrjenje ekstra sćahnyć. 

Aktualna wersija je 38.0.1 wot 11. junija 2015. Aktualna hornjoserbska wersija je 38.0.1.

Distribucija Linux 
Debian swoju wersiju tutoho e-mejloweho programa dla mjenoweje zwady z Mozilla Icedove přemjenuje.




#Article 186: Wulki Wosyk (156 words)


Wulki Wosyk ( Großhänchen) je hornjołužiska wjes  blisko Tuchorja, kotraž słuša ke gmejnje Porchow. Je ródna wjes serbskeho wědomostnika Arnošta Muki.

Wjes nadeńdźe so w hornjołužiskich honach sewjerozapadnje Tuchorskeho lěsa we wysokosći 230 m nad mórskej hładźinu. Susodne wjeski su Dobranecy na sewjerowuchodźe, Lutyjecy na juhowuchodźe, Horni Wujězd na sewjerozapadźe a Panecy na sewjeru.

Prěnje naspomnjenje wsy jako Maior Heynichin pochadźa ze 14. lětstotka. Hač do lěta 1923 wobsteješe wjeska z dweju politiskeju gmejnow, Mišnjanskeho boka a Hornjołužiskeho boka, dokelž běžeše hranica mjez woběmaj krajomaj hač do 17. lětstotka přez samu wjesku. 

Po Arnošta Mukowej Statistice Łužiskich Serbow měješe Wulki Wosyk we 1880tych lětach cyłkownje 222 wobydlerjow, z nich 182 Serbow (82 %) a 40 Němcow. Arnošt Černik zwěsći w lěće 1954 hišće serbskorěčny podźěl wobydlerstwa wot 10,7 %, mjez nimi štyrjo serbscy młodostni. Posledni serbskorěčny wobydler zemrě w lěće 1983.

Wulki Wosyk słuša wot 1830 k Hornjowujězdźanskej ewangelskej wosadźe. Prjedy běchu Wosčenjo do Hodźija zafarowani.




#Article 187: Serbski rozhłós (542 words)


Serbski rozhłós je zhromadne pomjenjowanje za wusyłanja Srjedźoněmskeho rozhłosa a Rozhłosa Berlin-Braniborska (RBB) w hornjo- a delnjoserbskej rěči. Delnjoserbske wusyłanja su tež pod mjenom Bramborske serbske radijo znate.

Programaj so na regionalnymaj žołmomaj inforadio Berlin-Brandenburg a MDR Radio Sachsen wusyłatej.  Při tym wužiwatej so sćelakaj 93,4 MHz w Kalawje a 100,4 MHz we Wojerecach. Wot 22. januara 2007 je móžno, wusyłanja Serbskeho rozhłosa tež w interneće jako livestream wot  poskać.

W lětach 1945–47 wusyłaše Čěski rozhłós w Praze na iniciatiwu Łužiskeje narodneje rady někotre serbske wusyłanja. Prěnje serbskorěčne wusyłanje jednoho němskeho sćelaka slědowaše potom dnja 14. oktobra 1948. W prěnim wusyłanju rěčachu a spěwachu Jurij Brězan, Lubina Hajnec a Leńka Winarjec originalnje z Drježdźanskeho studija. Na ćišć Domowiny běchu to spočatnje běrtlkhodźinske programy kóždy druhi tydźeń na Drježdźanskim sćelaku, wot lěta 1953 tež delnjoserbske z Podstupima. Při tym njeběchu pak ani wusyłanske časy ani frekwency stabilne, tak zo bě wothłós skerje snadny. Na žadanje Domowiny wutwori so 22. měrca 1953 při statnym rozhłosowym komiteju NDR serbske studijo ze sydłom w Zhorjelcu, dokelž bě tamniše studijo technisce derje wuhotowane. Z prěnim nawodu sta so Klaws Hemmo z Krušwicy, tehdy jenički žurnalist ze serbskimi korjenjemi pola NDRskeho rozhłosa. Wusyłanski čas wučinješe w prěnich lětach 70 mjeńšin tydźeńsce, najprjedy nimale jenož w hornjoserbskej rěči. Wot 1955 přidružichu so sporadiske delnjoserbske přinoški. Z rozšěrjenjom wusyłanjow na 90 mjeńšiń dnja 1. apryla 1956 bu delnjoserbski podźěl na 20 mjeńšin zwyšeny.

Kónc lěta 1956 so serbske studijo rozpušći a wjedźeše so wotnětka jako serbska redakcija Radija NDR, sćelak Choćebuz, dale. Wusyłaše so nětko přez wulkosćelak w Ćisku pola Wojerec. Wot 1966 hač do 1980tych lět produkowachu wot póndźelu do soboty kóždy dźeń połhodźinski dopołdniši program a 110-mjeńšinski njedźelniski (290 mjeńšin/tydźeń). Wot lěta 1987 staraše so nawoda Helmut Rychtaŕ wo wutwar Budyskeho studija, tak zo móžachu najprjedy njedźelniske wusyłanje na tři hodźiny rozšěrić a w nazymje 1989, hišće do politiskeho přewróta, połdrahodźinske rańše wusyłanja zahajić a tydźenski wusyłanski čas tak na 720 mjeńšin/tydźeń zwyšić. Wot februara 1990 trajachu rańše wusyłanja dwě a poł hodźinje (5:30–8:00) a wot meje samsneho lěta skónčnje tři hodźiny (5–8 hodź.). Wot 1. januara 1992 słuša Serbski rozhłós w Budyšinje k zjawnoprawniskemu sćelakej MDR. W lěće 1999 přidruži so hišće młodźinske wusyłanje Radio Satkula, kotrež bu wosebje dla swojeho skutkowanja za medijalne kubłanje serbskeje młodźiny w dwacetym lěće swojeho wobstaća 2019 ze spěchowanskim mytom Myta Ćišinskeho česćene. Nimo toho je Budyske studijo za produkowanje jeničkeho hornjoserbskeho telewizneho magacina Wuhladko přisłušne.

Po rozšěrjenju rańšich wusyłanjow wo dalšu hodźinu ma Serbski rozhłós pola MDR wot 6. januara 2020 tydźenski wusyłanski čas wot 1650 mjeńšin (27,5 hodźin).

Serbski rozhłós wusyła wot póndźele do pjatka wot 5 do 9 hodź. a sobotu wot 6 do 10 hodź. swój rańši program z regionalneho studija při Póštowym naměsće w Budyšinje, njedźelniši program pak wot 11:00 hodź. do 12:30 hodź.

Młodźinski program Serbskeho rozhłosa mjenuje so Radijo Satkula a wusyła so kóždu póndźelu wot 20 do 22 hodź.

Bramborske serbske radijo wusyła wot póndźele do pjatka wot 12 do 13 hodź. z regionalneho studija w Choćebuzu po slědowacej šemje:

Program wospjetuje so wječor wot 19.00 do 20.00 hodź. Kóždy prěni štwórk w měsacu je młodźinski magazin Bubak słyšeć. Njedźelniši program wot 12.30 do 14 hodz. sćěhuje bjezposrědnje na hornjoserbske wusyłanje z Budyšina.




#Article 188: Pančicy-Kukow (256 words)


Pančicy-Kukow ( Panschwitz-Kuckau) je hornjołužiska gmejna a wjeska w sakskim wokrjesu Budyšin. Gmejna słuša k zarjadniskemu zwjazkej „Při Klóšterskej wodźe“ a k serbskemu sydlenskemu rumej a leži něhdźe dźewjeć kilometrow juhowuchodnje Kamjenca w serbskich Horjanach. Pančicy-Kukow ma wokoło 2.200 wobydlerjow, wot kotrychž je něhdźe połojca we wsy samej žiwa. W lěće 2001 rěčachu 49,7 % wobydlerstwa serbsce.

Pančicy-Kukow leža mjez 165 do 185 m nad NN na něhdyšich zahonach klóštra Marijina hwězda. Přez Pančicy-Kukow běži Klóšterska woda, přitok Čorneho Halštrowa, kotraž dźěli historiskej wjesnej dźělej Pančicy a Kukow.

Pančicy-Kukow nasta w lěće 1957 ze samostatneju wjeskow Pančicy a Kukow. Ke gmejnje słušeja slědowace wjeski: 

Po ludličenju z lěta 2011 bydlachu w gmejnje Pančicy-Kukow 2.141 wobydlerjow. Z tutych přisłušachu 1.662 romsko-katolskej cyrkwi (77,6 %), 201 ewangelskej cyrkwi (9,4 %) a 278 k druhej abo žanej nabožinskej zhromadnosći (13 %). Katolscy wobydlerjo słušeja ke Chróšćanskej wosadźe. Nimale wšitke wsy maja katolsku wjetšinu wobydlerstwa, nimo Žuric, Kašec a Hłupońcy na juhu gmejny, kotrež běchu tradicionelnje přewažnje ewangelske z katolskej mjeńšinu. Tamniši protestanća přisłušeja ewangelskej wosadźe w Hornim Wujězdźe.

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 53 (Budyšin 2) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).

Gmejnska rada ma tuchwilu dwanaće čłonow. Komunalne wólby lěta 2019 mějachu slědowace wuslědki:

Gmejnskej radźe přisłušeja wot 2019 slědowace radźićeljo a radźićelki:

Čestnohamtski wjesnjanosta Pančic-Kukowa je Markus Kreuz (CDU) z Wotrowa. Wón bu dnja 31. awgusta 2014 z 84,5 % hłosow wuzwoleny. Wolerske wobdźělenje wučini 67,5 %.

W Pančicach-Kukowje nadeńdźe so Serbska zakładna „Šula Ćišinskeho“. Serbska srjedźna šula je so w lěće 2006 zawrěła.




#Article 189: Njebjelčicy (687 words)


Njebjelčicy ( Nebelschütz) su wjes a přisłušaca gmejna w serbskej Hornjej Łužicy. Wone přisłušeja zarjadniskemu zwjazkej „Při Klóšterskej wodźe“ w Budyskim wokrjesu a maja něhdźe 1.200 wobydlerjow.

Gmejna leži w katolskim jadrje serbskeho sydlenskeho ruma.

Njebjelčanska gmejna z wjesnymi dźělemi Miłoćicy, Njebjelčicy, Pěskecy, Serbske Pazlicy a Wěteńca namaka so při wuchodnych měšćanskich mjezach Kamjenca podłu rěčki Jawora, praweho přitoka Čorneho Halštrowa. Hłowna wjes sama leži něhdźe štyri kilometry juhowuchodnje Kamjenskeho centruma a 21 kilometrow sewjerozapadnje Budyšina w serbskich Horjanach. Za zapadny wjesny dźěl na lěwym boku Jawory su wulke tři- a štyristronske burske statoki typiske, mjeztym zo přewažuja na tamnym boku mjeńše dwory něhdyšich chěžkarjow a jednoswójbne domy.

Njebjelčicy słušeja po wobydlerstwje a přestrjeni k mjeńšim gmejnam Budyskeho wokrjesa. Gmejna saha wot Němskopazličanskeho wulkeho hata a Bušenki w sewjeru hač do Miłočanskeje skały w juhu. Južna połojca gmejnskeho teritorija słuša hišće k Horjanam, mjeztym zo je zbytna połojca přewažnje płona a w samym sewjeru wokoło Pěskec tež husće z jehlinowym lěsom porosćena. Gmejna mjezuje na Wóslink w samym sewjeru, Ralbicy-Róžant w sewjerowuchodźe, Worklecy we wuchodźe, Pančicy-Kukow a Halštrow w juhu a Kamjenc w zapadźe.

Najwjetša wodźizna gmejny je Stary hat mjez Pěskecami a Smjerdźacej. Pěskečanska jama, kiž wužiwa so dźensa jako kupanišćo, leži hižo na Worklečanskich honach. Jenička přispomnjenja hódna rěčka je Jawora, kotraž běži přez Miłoćicy a Njebjelčicy. Najwyši dypk je Kamjentna hórka (206,6 m) mjez Serbskimi Pazlicami a Wěteńcu a najniši při Špitałskich łukach w Pěskečanskim lěsu njedaloko Bušenki (143 m). Ke geografiskim zajimawostkam słuša tak mjenowana „Miłočanska žaba“, hoberski błudźenk wupadacy kaž žabka, kiž steji njedaloko Miłoćic při Jaworje.

Do Njebjelčanskeje gmejny słušeja slědowace wsy:

Prěnje historiske naspomnjenje jako sydło knjeza Peter de Nebelsicz sta so w lěće 1289. Wjesne mjeno pochadźa prawdźepodobnje wot staroserbskeho muskeho mjena Nebělš abo Nebělk, zestajeneho z „nje-“ a „běły“.

Znajmjeńša wot 15. lětstotka wobsteji Njebjelčanska wosada, ke kotrejž słušeja ze starodawna susodne Serbske Pazlicy. Drjewjana cyrkwička z kěrchowom steješe pak hižo w lěće 1346 wosrjedź wsy. Kapałka w Pěskecach płaći jako filialna cyrkej. Ležownostne knjejstwo měješe hač do 19. lětstotka klóšter Marijina hwězda, čehoždla wosta wjes tež po reformaciji katolska.

W běhu třicećilětneje wójny 1631 a hišće raz 1739 bě wjes wot wulkeju wohnjow potrjechena. Dźensniša cyrkej swj. Měrćina bu po druhim wohnju wot 1740 do 1743 natwarjena. Wot lěta 1765 słušeja tež Pěskecy k najmjeńšej serbsko-katolskej wosadźe. Nimo toho chodźachu katolscy wobydlerjow z hewak ewangelskich Němskich Pazlic a Čornowa do Njebjelčic kemši.

W 19. lětstotku wobsteješe hišće wosadna šula we wsy, kotruž wopytachu katolscy hólcy z wosady kaž tež z ke Chróšćanskej wosadźe słušaceje Wěteńcy. Njebjelčanske holcy chodźachu do klóšterskeje šule Marijineje hwězdy. Arnošt Muka w swojej Statistice 14 burskich kubłow naliči: Marec, Roblec, Koklic, Kralec, Hostakec, Libšec, Ródlec, Hajnišec, Grósec, Strancec, Bjenšec, Nowakec, Knjezec a Šibšec. Dale běchu we wsy štyri žiwnosće, a to Rajskec, Bryckec, Ławrjenčkec a Ledźborec.

W lěće 1974 so susodne Miłoćicy a Serbske Pazlicy zagmejnowaštej a 1994 so Pěskecy z Róžeńčanskeje do Njebjelčanskeje gmejny přerjadowachu.

W Njebjelčicach skutkowachu slědowace serbske towarstwa: 

Po Arnošta Mukowej statistice mějachu Njebjelčicy we 1880tych lětach 271 wobydlerjow, mjez nimi 256 Serbow (94 %) a 15 Němcow. Arnošt Černik zwěsći w lěće 1956 po přićehnjenju mnohich wuhnatych z němskich wuchodnych kónčin serbskorěčny podźěl wobydlerstwa Njebjelčanskeje gmejny wot jenož hišće 55,6 %. Hižo lětstotki dołho leža Njebjelčicy při zapadnej kromje serbskeho rěčneho ruma.

W lěće 1925 bě we wsy samej mjez tehdy 353 wobydlerjemi 303 katolskich (85,8 %) a 49 ewangelskich. Po ludličenju lěta 2011 bě 84,4 % wobydlerjow Njebjelčanskeje gmejny katolskeje a 4,2 % ewangelskeje konfesije. 11,4 % njepřisłušachu žanomu nabožinskemu zhromadźenstwu. Ewangelscy wěriwi chodźa do Kamjenca.

Spočatk 2000tych lět rěčeštej dwě třećinje wobydlerstwa serbsce.

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 53 (Budyšin 2) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).

Njebjelčanska gmejnska rada ma tuchwilu dwanaće čłonow. Komunalne wólby lěta 2014 mějachu slědowace wuslědki:

Gmejnskej radźe přisłušeja wot 2019 slědowace radźićeljo a radźićelki:

Čestnohamtski wjesnjanosta Njebjelčic je Tomaš Čornak (CDU). Wón bu dnja 7. junija 2015 z 58,2 % hłosow w zastojnstwje wobkrućeny (2008: 63,2 %). Přećiwny kandidat Jurij Šwejda wot wolerskeho zjednoćenstwa Pěskecy dósta 41,8 % (2008: 36,8 %). Wolerske wobdźělenje wučini 72,6 % (67,5).




#Article 190: Serbske Pazlicy (238 words)


Serbske Pazlicy ( Wendischbaselitz, 1937–46 Kleinbaselitz) su wjes, kotraž ke gmejnje Njebjelčicy słuša. Serbske Pazlicy leža kilometer wuchodnje Njebjelčic w Hornjej Łužicy a maja  wobydlerjow, tuž su druhi najwjetši dźěl gmejny.

Wjes leži něhdźe pjeć kilometrow wuchodnje Kamjenca při dróze wot Njebjelčic do Chrósćic, wotpowědowacej staremu wikowanskemu pućej Via regia. Wjesne hona maja přestrjeń wot 3,86 km² a wobsteja zwjetša z polow. Na 196 metrow wysokim kopcu z mjenom Spalena hórka při sewjerozapadnej kromje wsy namakachu palne rownišća Billendorfskeje kultury. Na samsnym městnje wudobywachu z małeje skały granodiorit.

Susodne wsy su Pěskecy w sewjeru, Smječkecy (gmejna Worklecy) a Wěteńca w juhowuchodźe a Njebjelčicy w zapadźe.

Prěnje historiske naspomnjenje pućowca sta so w lěće 1374/82 jako Pazelicz Slavicum („słowjanske Pazlicy“). Přimjeno słužeše rozeznawanju wot njedaloko ležacych Němskich Pazlic. Wjacore wulke wrotowe wobłuki wobknježa napohlad wsy, tak na přikład při statokomaj na Njebjelčanskej čo. 9 a čo. 30.

Hač do 19. lětstotka běchu Serbske Pazlicy mjez dwěmaj ležownostnymaj knjejstwomaj rozdźělene. Mjeztym zo słušeše połojca k wobsydstwu Worklečanskeho ryćerkubła, steješe tamna połojca pod knjejstwom klóštra Marijina hwězda. Dawki płaćeše pak cyła wjes jenož klóštrej.

Po Mukowej statistice mějachu Serbske Pazlicy we 1880tych lětach 179 wobydlerjow, mjez nimi 174 Serbow (97 %) a jenož pjećo Němcy. Arnošt Černik zwěsći 1956 serbskorěčny podźěl gmejnskeho wobydlerstwa wot 88,6 %.

W lěće 1925 bě mjez 244 wobydlerjemi 229 katolskich (93,8 %). Katolscy wěriwi słušeja ze starodawna k Njebjelčanskej, ewangelscy wot lěta 1902 k Smječkečanskej wosadźe.




#Article 191: Worklecy (378 words)


Worklecy ( Räckelwitz) su wjes a gmejna w sakskej Hornjej Łužicy. Wone su čłonska gmejna zarjadniskeho zwjazka Při Klóšterskej wodźe. Gmejna leži w katolskim jadrje serbskeho sydlenskeho ruma; wulki dźěl wobydlerstwa su Serbja.

Gmejna leži něhdźe wósom kilometrow na wuchod wot wokrjesneho města Kamjenc a wokoło 15 kilometrow sewjerozapadnje wot Budyšina w serbskich Horjanach. A 4 je přez najězd na awtodróhu Horni Wujězd (wokoło 6 km) docpějomna. Gmejna leži w zapadnej Hornjej Łužicy na kromje Zapadołužiskeje pahórčiny, w přechodźe mjezy płonymi hatnišćemi na sewjer a Łužiskich hór na juhu. Přez Worklecy běži Klóšterska woda, prawy přitok Čorneho Halštrowa.

Worklecy buchu w lěće 1280 jako Rokolewicz prěni raz přez wopismo naspomnjene. Wot lěta 1304 běše tu ryćerkubło. Poslednja wobsedźerka kubła, hrabina Monika von Stollberg, wotkaza knježi dom Malteskemu rjadej. W dobje wot 1903 do 2000 běše potom w něhdyšim knježim domje katolska chorownja tutoho rjada. Wulki dźěl wobydlerjow wokoliny je so we Worklecach narodźił.

Po Mukowej statistice z lětow 1884/85 rěčachu tehdy 522 wot cyłkownje 539 Worklečanow a Nowowješćanow serbsce. Arnošt Černik zwěsći w lěće 1956 we Worklečanskej gmejnje serbskorěčny podźěl wobydlerstwa wot hišće 86,4 %.

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 53 (Budyšin 2) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).

Gmejnska rada ma tuchwilu dwanaće čłonow. Komunalne wólby lěta 2019 mějachu slědowace wuslědki:

Gmejnskej radźe přisłušeja wot 2019 slědowace radźićeljo a radźićelki:

Čestnohamtski wjesnjanosta Worklec je hižo z 1970tych lět Franc Brusk (CDU), kiž je zdobom najdlěje amtěrowacy wjesnjanosta Budyskeho wokrjesa. Wón bu posledni raz dnja 7. junija 2015 z 79,8 % hłosow w zastojnstwje wobkrućeny. Wolerske wobdźělenje wučini 57,9 %.

Do Worklečanskeje gmejny słušeja slědowace wsy:

We Worklecach nadeńdźetej so Serbska zakładna a Serbska wyša šula „Michał Hórnik“.

Dla porodneje stacije něhdyšeje Worklečanskeje katolskeje chorownje je so w 20. lětstotku wulki dźěl wobydlerjow susodnych gmejnow, tež wokrjesneho města Kamjenca, we Worklecach narodźił.

Barokny knježi dom z dźewjeć wóskami a jednymi schodami pod hołym njebjom. Kedźby hódna je hrodowska kapałka Marije Maćerje Božeje w Beuronskim stilu, kotraž słuša ke Chróšćanskej wosadźe. W knježim domje běše chorownja připrawjena. Natwary 20. lětstotka čakaja hišć na wottorhanje. W zahrodowym domje su sotry žiwe, kotrež běchu hač do swojeho wuměnka w chorowni dźěłali. Na domje su wjacore wopony a monogramowe kamjenje  hrabjow Stolberg-Stolberg.

Hlej tež: Lisćinu kulturnych pomnikow we Worklecach




#Article 192: Ralbicy-Róžant (141 words)


Ralbicy-Róžant ( Ralbitz-Rosenthal) je w lěće 1994 nastata gmejna w srjedźišću hornjołužiskeho wokrjesa Budyšin. Leži w serbskich Delanach při Klóšterskej wodźe a słuša k zarjadniskemu zwjazkej Při Klóšterskej wodźe. Gmejna leži w katolskim jadrje serbskeho sydlenskeho ruma; wjetšina wobydlerstwa su Serbja.

Ke gmejnje słušeja slědowace wjeski:

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 53 (Budyšin 2) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).

Ralbičansko-Róžeńčanska gmejnska rada ma tuchwilu dwanaće čłonow. Komunalne wólby lěta 2019 mějachu slědowace wuslědki:

Gmejnskej radźe přisłušeja wot 2019 slědowace radźićeljo a radźićelki:

Posedźenja rady wotměwaja so zasadnje w serbskej rěči; jenički radźićel serbsce njerěči.

Čestnohamtski wjesnjanosta gmejny Ralbicy-Róžant je Hubertus Ryćer (CDU). Wón bu dnja 7. junija 2015 z 91,9 % hłosow w zastojnstwje wobkrućeny. Wolerske wobdźělenje wučini 43,5 %.

W Ralbicach nadeńdźetej so Serbska zakładna a Serbska wyša šula kaž tež serbska pěstowarnja „Dr. Jurij Młynk“.




#Article 193: Nvu (148 words)


Nvu („N-view“, wurěkuje so: „ɛn-vju:“) je WYSIWYG editor za wutworjenje a wobdźěłanje webowych stronow, kotryž bazuje na Mozilla Composer, editorje z programoweho pakćika Mozilla Suite. K hłownym lěpšinam słušatej jednore posłužowanje a kwalita rezultowaceho koda stronow (w zmysle walidity porno standardam W3C, kaž to su XHTML, CSS, a pod.). Editor je koncipowany tak, zo by tež za mjenje nazhonitych wužiwarjow, kotřiž žane znajomosće HTML a CSS nimaja, lochko wužiwajomny był.

Nvu za platformy Linux, Mac OS X a Microsoft Windows k dispoziciji steji. Njedźiwajo na to je móžno jón za rjad dalšich platformow skompilować.

Wuwiće editora njebu ženje formalnje zakónčeny, ale jeho wuwiće njepokročuje. Wuwiwar Daniel Glazman připowědźi, zo budźe so přichodnje wuwiwanju editora wěnować, kotryž ma dźěłowe mjeno Composer, a kotryž budźe na běžnočasowej wokolinje XULRunner bazěrować. Jako mała wotnožka projekta nasta editor KompoZer, kotryž na Nvu bazuje a kiž ma zaměr, hłowne zmylki tutoho editora poprawić.




#Article 194: Łaz (231 words)


Łaz ( Lohsa) je cyrkwinska wjes a gmejna w sewjernej Hornjej Łužicy. Leži w krajinje hornjołužiskeje hole a hatow w sewjernym dźělu Budyskeho wokrjesa a je jeho po přestrjeni najwjetša gmejna kaž tež jedna z dźesać najwjetšich w cyłej Sakskej. Łaz leži wosrjedź něhdyšeho Łužiskeho brunicoweho rewěra.

Gmejna słuša do připóznateho sydlenskeho ruma Serbow w Sakskej.

Wjes so prěni raz w lěće 1343 jako Lose naspomni.

W 20. lětstotku narosće Łaz k wulkej industrijnej gmejnje. W lěće 1938 so Radska, Tři Žony a Nydej zagmejnowachu. 1994 přizamknychu so Běły Chołmc, Bjerwałd, Hermanecy, Šćeńca a Złyčin nowej jednotnej gmejnje Łaz. Gmejnski dźěl Bjerwałd so 1998 do bliže ležaceho Hamora zarjaduje. W lěće 2005 přińdu Wulke Ždźary wot rozpušćeneje gmejny Hórnikečanski jězor do Łaza.

Po Mukowej statistice měješe Łaz w lěće 1884 cyłkownje 467 wobydlerjow, z nich 432 Serbow (93 %) a 35 Němcow. Arnošt Černik zwěsći za mjeztym industrializowanu Łazowsku gmejnu w lěće 1956 serbskorěčny podźěl wobydlerstwa wot jenož hišće 37,3 %.

Po ludličenju w lěće 2011 bydlachu we wsy 1702 wobydlerjow w přerěznej starobje wot 49,2 lět (Sakska: 46,4).

Ke gmejnje słuša 15 wjesnych dźělow:

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 55 (Budyšin 4) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).

We Łazu nadeńdźe so zastanišćo při železniskej čarje Wojerecy–Zhorjelc. Linija OE 64, tak mjenowany shuttle jězorina-Nysa, zwjazuje Łaz z woběmaj městomaj.

Za dalšich fararjow hlej zapisk wo Łazowskej cyrkwi.




#Article 195: Kulow (357 words)


Kulow ( Wittichenau) je městačko při Čornym Halštrowje w Hornjej Łužicy, kotrež k serbskemu sydlenskemu rumej słuša.

Kulow namaka so něhdźe pjeć kilometrow južnje Wojerec při Halštrowje. Přez měšćanski teritorij běžitej nimo toho tež rěčce Čornica a Klóšterska woda, kotrejž so tule do Halštrowa wuliwatej. Kulowska wokolina je płona, wódnata a lěsata. W sewjerozapadźe města so Dubrjenske bahno namaka, jedne z najwjetšich přirodoškitnych pasmow Sakskeje.

Město wobsteji ze slědowacych měšćanskich dźělow:

Městno naspomni so w lěće 1248 k prěnjemu razej jako Witigenow w załoženskim wopismje klóštra Marijineje hwězdy. W lěće 1286 mjenuje so Kulow prěni króć jako město (Witigenhaw). Za załožerja městačka płaći we wopismje mjenowany Witego I. z Kamjenca, na čož pokazuje tež němske městne mjeno. Serbske mjeno pochadźa wot susodneje wjeski Kulowc, na kotrychž ležownosćach so město natwari.

W běhu woblěhowanja sěšćiměsta Kamjenca přez Husitow dnja 7. oktobra 1429 bu nješkitane nakrajne městačko, kaž jeho knjejstwo w Marijinej hwězdźe wurubjene, dokelž njemóžachu wukupny pjenjez zapłaćić. Do 18. lětstotka słušeše městačko zhromadnje z mnohimi mjeńšimi delanskimi sydlišćemi ke klóšterskemu wobsedźenstwu.

Po wobzamknjenjach Wienskeho kongresa přewza pruske kralestwo Delnju Łužicu, kaž tež sewjerne kónčiny Hornjeje Łužicy, tak zo słušeše Kulow z wokolinu mjez 1815 a 1945 k Pruskej.

Wot lěta 1908 měješe městačko dwórnišćo při starym běhu železniskeje čary Budyšin–Wojerecy. Po wotewrjenju noweje čary přez Hórnikecy bu wosobowy wobchad na starej w lěće 1968 zastajeny a čara 1973 zawrjena.

Kulowski wopon pokazuje knježnu Marju, kotraž dźerži Jězusa w ruce, a nasta z wopona Marijineje hwězdy.

W lěće 2011 běchu mjez cyłkownje 5.879 wobydlerjemi 3.397 katolskich (57,8 %), 467 ewangelskich (7,9 %) a 2.015 bjezkonfesionelnych abo přisłušacych druheje nabožinskeje zhromadnosće (34,3 %).

Po Mukowej statistice z lěta 1880 měješe Kulow tehdy 2.500 wobydlerjow, wot kotrychž běše połojca serbska a połojca němska. Arnošt Černik zwěsći 1956 serbski podźěl wobydlerstwa wot jenož hišće 32 %. Runje w přewažnje katolskich wjeskach na juhu Kulowa so hač do dźensnišeho serbsce rěči.

Město słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 54 (Budyšin 3) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).

W měsće namakatej so Krabatowa zakładna šula a wyša šula „Korla Awgust Kocor“. Na woběmaj so tež serbšćina wuwučuje. Najbliši gymnazij je we Wojerecach.




#Article 196: Lubij (200 words)


Lubij ( Löbau) je město w Hornjej Łužicy, na juhowuchodnej kromje serbskeho kraja. Leži při rěčce Lubaće pod Lubijskej horu a ma wokoło 16.000 wobydlerjow.

Město naspomni so k prěnjemu razej w lěće 1221 přez biskopa Bruna II. z Mišna jako Lubaw a bu pod čěskim knjejstwom jako wobtwjerdźene wikowanske a přemysłowe městno na platowje wyše Lubaty zapołožene. W lěće 1346 załoži so w Lubiju Zwjazk hornjołužiskich šesćiměstow. Dla centralneho połoženje w Hornjej Łužicy bě Lubij hač do lěta 1815 ze schadźowanišćom zwjazka.

Do Lubija słušeja slědowace wsy a měšćanske dźěle:

Dalše sydlišća na měšćanskim teritoriju su Dołhaćicy, Serbske Kundraćicy a Serbske Pawlecy (k Róžanam), Stwěšin (k Njeznarowam) a Wujer (ke Ketlicam). W někotrych tutych wsow wužiwachu hač do spočatka 20. lětstotka Lubijski dialekt serbšćiny.

Přez Lubij wjedźetej zwjazkowej dróhi 6 (Bremerhaven–Drježdźany–Zhorjelc) a 178 (Nosaćicy-Žitawa). 

W Lubiju namakatej so železniske dwórnišćo a křižowanišćo. Běži přez njón železniska čara Drježdźany–Zhorjelc a započinatej tu železniskej čarje do Habrachćic a do Žitawy. Kolije něhdyšeje čary do Radworja su wot lěta 2004 wottorhane a něhdyša čara do Budestec bu w lěće 2008 wottwarjena. Na ćělesu čary natwarichu kolesowansku šćežku.

Město słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 59 (Zhorjelc 3) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 157 (Zhorjelc).




#Article 197: Žołta cycawka (245 words)


Žołta cycawka abo złota cycawka (Lamium galeobdolon; syn.: Galeobdolon luteum, Lamiastrum galeobdolon L.) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow.

Žołta cycawka je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 60 cm (wot 15 hač do 80 cm). Rostlina twori zwjetša dołhe, nadzemske wotnožki.

Stołpik je na spódku jenož na hranach kosmaty a ležacy abo postupacy. 

Łopjena su dołho stołpikowe, kulojte hač do šěroko lancetojte, hrubje zubate, křižowanje přećiwostejne a docpěwaja dołhosć wot 3 hač 8 cm. Forma rostliny z běłymi blečkami na łopjenach prěnjotnje jenož wustupowaše w zahrodach, ale z někotrych lětdźesatkow wustupuje tež wodźiwjena.

Wona kćěje wot apryla hač do awgusta (wot meje hač do julija). Žołte kćenja su sedźace we mutličkojtych kwětnistwach po šesćoch hač po šěsnaćoch w rozporach hornich łopjenkowych porow. Króna docpěwa dołhosć mjezy 1,7 a 2,5 cm. Hornja huba je nahłownikojta. Delnja huba ma brune abo brunočerwjene blečki a je 3-lapata. Keluch docpěwa dołhosć wot 1 cm a ma dołho přikónčene zubki. Krónu je žołta a docpěwa dołhosć wot 15 hač 25 mm. Próšniki a próšk su žołte.

Poddružina galeobdolon ma stołpikowy spódk, kotryž jenož na kanće je kosmaty a kotrejež hornje łopjena su jejkojte, karbowane a kćenjowe mutlički wobsteja z 2 hač 3 kćenjow.

Poddružina montanum ma stołpikowy spódk, kotryž kołowokoło kosmaty a kotrejež hornje łopjena su lancetojte a na wótro zubate a kćenjowe mutliški wobsteja ze 4 do 8 kćenjow. 

Wona rosće w lisćowych měšanych lěsach, kerčinach. Preferuje čerstwe, wutkate, čumpate pódy.

Žołta cycawka je nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 198: Hejduška (rostlina) (189 words)


Hejduška (Fagopyrum esculentum) je rostlina ze swójby wuroćowych rostlinow (Polygonaceae). Regionalne słowo je hejduš.

Hejduška je jednolětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 60 cm hač do 1 m. Rostlina za čas dweju měsacow dozrawi, tak zo su dwoje žně w lěće móžne.

Zrunane stołpiki su zwjetša čerwjenojte.

Kłokojte łopjena maja wutrobojtu bazu. Pódlanske łopješka su titkojće zrosćene.

Kćěje wot julija hač do oktobra. Wonjace kćenja su běłe abo róžojte a steja we wokołkowych kićach. Kćenjowa wobalka wobsteji z pjeć łopješkow. Wone su bohate na měd.

Třihranite płody su na škrob bohate worješki z krutej, brunej skórku. Wone docpěja dołhosć wot něhdźe 5 mm.

Rosće na rolach, drjebiznowych městnach a na pućowych kromach. Ma radšo suche pódy.

Pochadźa ze sewjerneje Chinskeje a Turkestana, ale nětko je w srjedźnej a južnej Europje wustupuje.

Rostlina bu na pěskowych pódach a na holanskich rolach předewšěm w Aziji a srjedźnej Europje kultiwowana, při čimž jeje plahowanje je jara woteběrało. Dźensa słuži w Němskej nimale jenož jako skótnu a ptaču picu, ale so pak w někotrych krajach jako wažnu cyrobinu wužiwa.

Wułušćene symjenja so předewšěm jako syru zeleninu, přidawk do poliwki a hejdušne krupy wužiwaja.




#Article 199: Wusće (318 words)


Wusće ( Ústí nad Labem,  Aussig) su město při Łobju na sewjeru Čěskeje. Maja něhdźe 93.000 wobydlerjow a su zarjadniske sydło Wusčanskeho kraja kaž tež srjedźišćo a najwažniši wobchadny suk sewjeročěskeho industrijneho pasma.

Město nadeńdźe so něhdźe połsta kilometrow juhowuchodnje Drježdźan we wysokosći 140 metrow nad mórskej hładźinu. Stare město bu natwarjene na skale nad lěwym brjohom Łobja při wuliwje rěčki Bíliny, zwotkelž pochadźa tež měšćanske mjeno (ústí = „wuliw“). Sewjernje Wusćow nadeńdźe so Rudohórski předkraj a na juhu rozpřestrěwaja so Čěske srjedźne horiny.

Sydlišćo je so k prěnjemu razej naspomniło w lěće 993 jako wikowanišćo při Łobju. W prěnjej połojcy 13. lětstotka dósta pod kralom Přemyslom Otakarom II. status kralowskeho města. Kralej Jan Luxemburgski a Korla IV. potwjerdźištaj tute prawa.

Za čas Husitiskich wójnow słušeše město Mišnjanskim markhrabjam a bu wot Husitow woblěhowane. Po zdobyću města dnja 16. junija 1426 zeskućichu dobyćerjo pod Handrijom Prokopom masaker přećiwo ludnosći a zničichu Wusće. Po tym, zo so město w běhu 16. a zažneho 17. lětstotka zaso wuwiwaše, bu w Třicećilětnej wójnje znowa ćežko potrjechene. Hač do 19. lětstotka měješe mjenje hač 2000 wobydlerjow.

Hakle industrializacija wot 1830tych lět sem přinjese nowy rozmach. We wokolinje wutworichu wjace hač 60 podkopkow a w lětomaj 1850/51 zahajichu železniski wobchad do Prahi a Drježdźan. 1860 měješe město hižo nimale 8000 wobydlerjow. 1872 bu prěni móst přez Łobjo natwarjeny.

Spočatk 20. lětstotka měješe industrijne město 37.000 wobydlerjow a bě jako wobwodna stolica administratiwne srjedźišćo sewjernych Čechow. Přez Mnichowske zrěčenje přińdźechu Wusće w nowembrje 1938 wot Čěskosłowakskeje k němskemu mócnarstwu. Při nowemberskich pogromach bu Wusćanska synagoga wotpalena. Něhdźe 80 % židowskeho wobydlerstwa so w holocausće zamordowachu. Přez ameriske powětrowe nadpady w Druhej swětowej wójnje bu dnja 17. a 19. apryla 1945 pjećina stareho města zničena, kaž tež cyłkowne předměsto Ostrov.

Po wójnje bu něhdźe 57.000 Němcow w lětomaj 1945/46 z Wusćow wućěrjene.

Wot załoženja Uniwersity Jana Evangelisty Purkyně w lěće 1991 su Wusće wysokošulske stejišćo.




#Article 200: Jakotawa (183 words)


 Jakotawa (Datura stramonium) je rostlina ze swójby wrónidłowych rostlinow (Solanaceae). 

Jakotawa je jednolětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 30 hač do 120 cm.

Stołpik je zrunany, nahi, jednory rozhałuzowany a tupje hranity. 

Měnjata łopjena su stołpikate, owalne hač kulojte, na bazy njesymetrisce klinojte a docpěja dołhosć wot 10 hač do 20 cm a su jejkojte, wótre, zubate a ćmowozelene. Jich wulkosć su zwjetša njejenaka.

Kćěje wot junija hač do oktobra. Likojte, běłe abo lila kćenja su stołpikate, docpěja dołhosć wot 10 cm, njesu pjeć wótrych kónčkow a steja po jednym w hornich rozporach. Króna ma pjeć kónčkow a docpěje dołhosć wot 6 hač do 8 (10) cm. Jich kónčki docpěja dołhosć wot 5 cm.

Płód je jejkata kałata, zelena kapsla a docpěje dołhosć wot 5 hač do 7 cm.

Łopjena a symjenja wobsahuja alkaloidy, a to hyoscyamin, atropin, scopolamin, a tohodla su jědojte. Jědy móžeja hižo w małkim mnóstwje smjertnje skutkować. 

Rosće w njerodźowych wobrostach na smjećach, we wotpadkowych městnach, a na pućach. Wudźerža sól. 

Rostlina bu w 16. letstotku ze srjedźneje Ameriki do Europy zawjesena. Wona je we wjacorych krajach wšědna njerodź.




#Article 201: Nuknica (209 words)


Nuknica ( Nucknitz) je wjeska  w srjedźišću Budyskeho wokrjesa w Hornjej Łužicy. Z 1974 słuša ke gmejnje Chrósćicy. Wjetšina wobydlerjow serbuje.

Njedaloko Nuknicy so kóžde lěćo rockowy festiwal Nukstock wotměje, organizowany wot młodźinskeho kluba Baraka.

Nuknica leži něhdźe dwaj kilometraj juhowuchodnje Chrósćic na prawym boku Satkule. Susodne wsy su Prawoćicy na sewjeru, Baćoń na wuchodźe, Pozdecy na juhowuchodźe, Lejno na juhozapadźe a Kopšin na zapadźe.

Njedaloko stareho wikowanskeho puća Via regia ležaca wjeska naspomni so prěni raz w lěće 1512 jako Nuckewitz. W lětomaj 1546 a 1580 mjenowachu ju Forberg, potajkim „wudwór“ (Vorwerk). Ležownostne knjejstwo měješe 1548 hišće Nukničanske ryćerkubło, 1580 pak hižo zdalene kubło we Łuze pola Njeswačidła. W 17. a 18. lětstotku słušeše Nuknica k Worklečanskemu ryćerkubłu.

Po statistice Arnošta Muki měješe Nuknica w lěće 1884 90 bjez wuwzaća serbskich wobydlerjow. Arnošt Černik poda za lěto 1956 ličbu wobydlerstwa wot 220 w Nukničanskej gmejnje (z Kopšinom a Prawoćicami) a serbskorěčny podźěl wot 69,1 %.

Adresowa kniha z lěta 1901 podawa za Nuknicu slědowace swójby: Donatec (Jakub, čo. 6 a Mikławš, čo. 5), Jaworkec (Jurij, čo. 2, kubler a gmejnski sudnik), Kralec (Michał, čo. 1), Lebzec (Jakub, čo. 3), Smolic (Pětr, čo. 7) a Wawrikec (Jakub, čo. 4). Gmejnski předstejićer bě w tutym lěće Mikławš Ješki z Kopšina.




#Article 202: Hodźij (346 words)


Hodźij ( Göda) je wjes a gmejna w Hornjej Łužicy, zapadnje Budyšina. Wjes sama ma  wobydlerjow, gmejna wokoło 3.000.

Cyła gmejna słuša oficielnje do serbskeho sydlenskeho ruma.

Wjes Hodźij leži w Hornjołužiskich honach zapadnje Budyšina při Dołhej wodźe a statnej dróze S 111 do Biskopic. Juhowuchodnje wjesneho jadra nadeńdźe so wot 1960tych lět Hodźijske spjatnišćo, spjaty jězor Dołheje wody. Za Hodźijom zastupuje rěčka do Darinskeje skały.

Sydlišćo Hodźij ma wjace hač 1000-lětne stawizny. Naspomni so prěni raz w lěće 1007 jako Godobi. Po Budyšinje bě Hodźij z lěta 1076 druhe farske městno Mišnjanskeho biskopstwa w Hornjej Łužicy. Hodźij a přisłušne hrodźišćo słušachu hižo wot spočatka 11. lětstotka do wobsydstwa biskopow. W lěće 1010 běchu prěnju kapałku na městnje dźensnišeje cyrkwje swj. Pětra a Pawoła natwarili. W pózdnim srjedźowěku słušeše sydlišćo k mišnjanskemu klóšterskemu teritoriju wokoło Stołpina a Biskopic a přeńdźe po jeho sekularizaciji 1559 do wobsydstwa sakskich kurwjerchow.

Kurwjerch Awgust da Hodźijsku Łaćonsku šulu wutwarjeć a spěchować. Młodźi Serbja so na tutej šuli za studij teologije přihotowachu. Wulki dźěl serbskorěčnych protestantiskich duchownych w kurwjerchowstwje započny swoje wukubłanje w Hodźiju.

Wot srjedźowěka hač do spočatka 19. lětstotka bě Hodźij schadźowanišćo serbskeho wěca. Při tutym sudnistwje wotměchu so procesy po starych serbskim prawje. Wone bě zamołwite za serbsku ludnosć we wjetšej wokolinje.

Po Mukowej statistice z lětow 1884/85 rěčachu tehdy 468 wot cyłkownje 574 Hodźijčanow serbsce. Arnošt Černik zwěsći w lěće 1956 w Hodźijskej gmejnje serbskorěčny podźěl wobydlerstwa wot jenož hišće 23,6 %.

Po ludličenju 2011 bě 38,9 % gmejnskich wobydlerjow ewangelskeje a 13,8 % katolskeje konfesije (přewažnje w sewjernym dźělu).

Přewažnje katolske wjeski na sewjeru Hodźijskeje gmejny su Baćoń, Haslow, Pozdecy, Čornecy a Liboń, kotrež přisłušeja Baćońskej wosadźe a w kotrychž so hač do dźensnišeho serbsce rěči. Wjetšina ewangelskich wsow słuša k Hodźijskej wosadźe.

Ke gmejnje słuša slědowacych 32 wsow:

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 52 (Budyšin 1) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).

W Hodźiju wobsteji zakładna šula, na kotrejž so tež serbšćina jako cuza rěč wuwučuje. Srjedźna šula je so w lěće 2006 zawrěła.

Za dalšich fararjow hlej zapisk wo Hodźijskej cyrkwi.




#Article 203: Njechorń (186 words)


Njechorń ( Nechern) je hornjołužiska wjeska při Kotołce w Budyskim wokrjesu, kotraž słuša k městu Wóspork w serbskim sydlenskim rumje. Ma  wobydlerjow.

Susodne wjeski su Brězecy w sewjeru, Hrodźišćo w sewjerowuchodźe, Kotecy w juhowuchodźe a Worcyn w zapadźe.

Wjes naspomni so k prěnjemu razej w lěće 1413 jako sydło knjeza Hannesa von Necherin. Ležownostne knjejstwo wukonješe přez lětstotki ryćerkubło we wsy samej.

W lěće 1884 měješe wjes po Mukowej statistice 190 wobydlerjow, mjez nimi 187 Serbow (98 %). Arnošt Černik zwěsći 1956 serbski podźěl wobydlerstwa wot hišće 56 %. Ewangelscy wobydlerjo přisłušachu hižo w 16. lětstotku Hrodźišćanskej wosadźe.

W Njechornju staj so narodźiłoj moler, grafikar, publicist a spisowaćel Měrćin Nowak-Njechorński (1900–90) kaž tež pismikistajer a awtor Pawoł Grojlich (1908–92).

Jako kulturne pomniki připóznate su wjacore twarjenja a wobhrodźenske murje Njechorńskeho ryćerkubła, tak mjenowany šwedski kamjeń sewjerozapadnje wjeski, tři domske z bróžnju, Dom Měrćina Nowaka-Njechorńskeho a kamjentny pućnik při nawsy. Nimo toho steja pod pomnikoškitom stary móst přez Lubatu sewjernje Njechornja, bliski Riegelowy młyn kaž tež ze zornowcowych ławkow wobstejaca kamjentna cyrkwinska šćežka z 19. lětstotka, kotraž zmóžnješe Njechornjanam tež při wulkej wodźe wopyt Hrodźišćanskeje wosadneje cyrkwje.




#Article 204: Prawoćicy (185 words)


Prawoćicy ( Prautitz) su hornjołužiska wjeska  w srjedźišću Budyskeho wokrjesa. Wot lěta 1974 słušeja ke gmejnje Chrósćicy. Wjetšina wobydlerjow rěči serbsce.

Wjeska leži w žórłatej wužłobinje na prawym boku Satkule při Budyskej dróze něhdźe kilometer juhowuchodnje Chrósćic. Wjesne hona maja poměrnje małku přestrjeń wot 1,11 km². Starši (horni) wjesny dźěl zboka dróhi wobsteji zwjetša z tři- a štyristronskich statokow

Susodne wsy su Łusč (gmejna Bóšicy) w sewjerowuchodźe, Nuknica w juhowuchodźe, Kopšin w juhozapadźe a Chrósćicy w sewjerozapadźe.

Prěnje historiske naspomnjenje jako sydło wěsteho knjeza Petrus de Pratiz sta so hižo w lěće 1225. Tehdy ležeše wjeska blisko wažneje wikowanskeje dróhi Via regia, kotrejž wotpowěduje dźensniša Budyska dróha.

Spočatk 20. lětstotka planowaše sakske knježerstwo rozšěrjenje Sakskeje sewjerowuchodneje železnicy (Lubij–Radwor) hač do Kamjenca. Po tutych planach měješe blisko Prawoćic nowe dwórnišćo nastać. Dla prěnjeje swětoweje wójny a spjećowanja ludnosće njejsu so plany ženje zwoprawdźili.

Prawoćicy běchu wot lěta 1890 wjesny dźěl Nuknicy, kotraž so 1974 do Chrósćic zagmejnowaše.

Po Mukowej statistice mějachu Prawoćicy we 1880tych lětach 62 wobydlerjow, kiž běchu bjez wuwzaća serbscy.

W lěće 1925 běchu wšitcy Prawočenjo katolscy. Wěriwi słušeja ze starodawna ke Chróšćanskej wosadźe.




#Article 205: Pěskecy (369 words)


Pěskecy ( Piskowitz) su hornjołužiska serbska wjes, kotraž ke gmejnje Njebjelčicy słuša. Leža w srjedźišću Budyskeho wokrjesa a maja  wobydlerjow ().

Wjes leži wosrjedź chójnoweho lěsa něhdźe šěsć kilometrow wuchodnje Kamjenca při puću do Róžanta. Wjesne hona maja přestrjeń wot 8,41 km² a wobsteja zwjetša z jehlinoweho lěsa na pěskojtych pódach, na čož pokazuje tež wjesne mjeno. Najbóle w sewjeru ležacy Njebjelčanski gmejnski dźěl leži při małym přitoku Klóšterskeje wody.

Južna wokolina Pěskec je chětro hórkata; najwyši dypk je Pěskečanska Šibjeńca (200 m) při lěsnym puću do Serbskich Pazlic. Porno tomu je krajina sewjernje wsy přewažnje płona.

Susodne wsy su Smjerdźaca w sewjerowuchodźe, Róžant we wuchodźe, Serbske Pazlicy w juhu a Němske Pazlicy w zapadźe.

Prěnje historiske naspomnjenje nawsowca jako Pezkwicz běše w lěće 1280. Mjez Pěskecami a Smjerdźacej so pak 17 mohilowych rowow namakaja, kiž hodźa so Łužiskej kulturje srjedźneje bronzoweje doby přirjadować.

Pěskečanske ryćerkubło słušeše w 13. lětstotku k wobsydstwu Kamjenskich hrodowych hrabjow. Najwuznamniši knježa na hrodźe běchu von Zezschwitz. Z rólnej reformu lěta 1946 skónči so eksistenca ryćerkubła.

W Druhej swětowej wójnje słužeše wotležana serbska wjeska nachwilnje židowskemu intelektualcej Victorej Klempererej z Drježdźan jako wućek.

Hač do lěta 1974 běchu Pěskecy samostatna gmejna bjez wjesnych dźělow, potom so najprjedy do Róžanta a w lěće 1994 do Njebjelčic zagmejnowachu.

Po Mukowej statistice mějachu Pěskecy we 1880tych lětach 197 wobydlerjow, mjez nimi 187 Serbow (95 %) a dźesać Němcow. Arnošt Černik zwěsći 1956 serbskorěčny podźěl wobydlerstwa Pěskečanskeje gmejny wot 83,8 %.

W lěće 1925 bě mjez 186 wobydlerjemi 156 katolskich (83,9 %) a 30 ewangelskich. Katolscy wěriwi słušeja z lěta 1765 k Njebjelčanskej wosadźe (prjedy ke Chróšćanskej), ewangelscy chodźa do Smječkec. W Pěskecach je mała katolska kapałka, kotraž so duchownje z Njebjelčic zastaruje.

Hač do 20. lětstotka wudobywachu we wokolinje Pěskec poch a šćerk, wot 1947 do 1959 tež brunicu. Něhdyša jama južnje wsy je dźensa woblubowane kupanišćo. Najwažniši dźěłodawar we wsy je E. ZIEGLER AG (wobdźěłanje metala) z 200 sobudźěłaćerjemi.

Pěskecy maja lěsne sportnišćo zapadnje Serbskopazličanskeho puća, kotrež so wot Sportoweho towarstwa Pěskecy wužiwa. Tam so tež wjesny klub namaka.

K zajimawym pomnikam słušatej stary kamjentny křiž při křižowanišćo Kamjenskeje z Parkowej dróhu a modlerski stołp při Kamjenskej napřećo ryćerkubłu.

Hlej tež: Lisćinu kulturnych pomnikow w Pěskecach




#Article 206: Praskow (142 words)


Praskow ( Preske) je hornjołužiska wjes zapadnje Budyšina, kotraž ke gmejnje Hodźij słuša. Ma  wobydlerjow.

Wjeska nadeńdźe so někak połdra kilometra juhowuchodnje Hodźijskeje cyrkwje južnje statneje dróhi S 111. Dalše wokolne wsy su Nowe Błohašecy na sewjerowuchodźe, Mała Boršć na juhowuchodźe, Dźiwoćicy na juhu a Žičeń na juhozapadźe.

Wjeska naspomni so k prěnjemu razej w lěće 1580 jako Prascko a běše ze starodawna gmejnski dźěl Małeje Boršće. Wot lěta 1241 běžeše hranica mjez Mišnjanskim wobsydstwom wokoło Hodźija a Hornjej Łužicu při Praskowskej rěčce přez wjes, kotraž wobsteješe tuž z Mišnjanskeje a Łužiskeje strony. Měznik při mosćiku dopomina na dźělenje wjeski.

Po Mukowej statistice měješe Praskow we 1880tych lětach cyłkownje 65 wobydlerjow, z nich 60 Serbow a pjeć Němcow. Při puću do Małeje Boršće dopomina prosty wopomnjenski kamjeń na ludoweho basnika Pětra Młónka, kotrehož na tym městnje w februarje 1887 Boža ručka zaja.




#Article 207: Pozdecy (176 words)


Pozdecy ( Paßditz) su hornjołužiska wjeska w srjedźišću sakskeho wokrjesa Budyšin, kotraž słuša wot lěta 1994 k Hodźijskej gmejnje. Maja  wobydlerjow.

Pozdecy leža něhdźe pjeć kilometrow sewjerozapadnje Hodźija a tři kilometry juhowuchodnje Chrósćic njedaloko statneje dróhi S 100, wjedźaceje z Budyšina do Kamjenca.

Susodne wsy su Baćoń na sewjerowuchodźe, Čornecy a Liboń na wuchodźe, Čěškecy na juhowuchodźe, Wučkecy na juhozapadźe, Lejno na zapadźe a Nuknica na sewjerozapadźe.

Pozdecy naspomnichu so k prěnjemu razej w lěće 1513 jako Pasticz a běchu hač do lěta 1936 samostatna gmejna. Wot tutoho lěta běchu najprjedy gmejnski dźěl Baćonja a wot 1962 słušachu k Prěčečanskej gmejnje. 

Ležownostne knjejstwo měješe w 16. kaž tež we 18. lětstotku Budyske tachantstwo, tak zo wosta wjes porno susodnym wjeskam na juhu přewažnje katolska.

Po Mukowej statistice mějachu Pozdecy we 1880tych lětach 72 wobydlerjow, kiž běchu bjez wuwzaća Serbja. W lěće 1925 bě w Pozdecach a Čornecach wot cyłkownje 99 wobydlerjow 92 katolskich a sydom ewangelskich.

Katolscy wěriwi přisłušachu hač do lěta 1887 Chrósćanskej wosadźe swj. Symana a Judy Tadeja a wot toho časa Baćońskej wosadźe.




#Article 208: Běčicy (147 words)


Běčicy ( Pietzschwitz) su hornjołužiska wjes při Dołhej wodźe, kotraž słuša ke gmejnje Hodźij. Maja  wobydlerjow.

Wjeska nadeńdźe so něhdźe tři kilometry sewjerozapadnje Hodźija při woběmaj bokomaj Dołheje wody, krótko před jeje wuliwom do Čornicy, a njedaloko awtodróhi A 4. Susodne wsy su Prěčecy na sewjerowuchodźe, Darin na juhu, Njezdašecy na juhozapadźe, Koblicy na zapadźe kaž tež Čěškecy na sewjerozapadźe.

Po sydlišćowej formje jedna so wo rozšěrjeny nawsowc. Prěnje historiske naspomnjenje jako allodium (kubło) wěsteho knjeza Hermannus de Pictzwicz pochadźa z lěta 1225. Ležownostne knjejstwo wukonješe přez lětstotki ryćerkubło we wjesce samej. Cyrkwinsce słuša wjes ze starodawna do Hodźijskeje wosady. 

Hač do lěta 1936 tworjachu Běčicy samostatnu gmejnu, doniž so do Koblic njezagmejnowachu. Wot lěta 1994 su dźěl Hodźijskeje gmejny.

W lěće 1884 měješe wjes po Mukowej statistice 116 wobydlerjow, mjez nimi 103 Serbow (89 %). 1925 bě wot cyłkownje 140 wobydlerjow 135 ewangelskich a pjeć katolikow.




#Article 209: Bahnowa pyskawa (219 words)


Bahnowa pyskawa (Geranium palustre) je rostlina ze swójby pyskowničkowych rostlinow.

Botaniske mjeno Geranium wotwodźuje so wot grjekskeho słowa γερνιον. Słowo je diminutiw słowa γρανος. Woznjamjenja telko kaž žoraw a poćahowa na podobu płóda.

Bahnowa pyskawa je wjacelětna, zelišćowa rostlina. Wona docpěwa wysokosć wot 25 hač 100 cm. 

Stołpik je horjeka wróćo kosmaty a kaž widły rozhałuzowany.

Spódne łopjena a delnje stołpikowe łopjena su dołhostołpikate, hrubje kosmate a maja 5-7 hłuboko pjerošpaltowych, zubatych abo zarězanych wotrězkow z tupymi kónčkami. Wone docpěwaja šěrokosć wot 8 hač 12 cm.

Stołpikate łopjena su napřećostejne a małe.

Rostlina kćěje wot junije hač do septembra. Kćenja su pupurčerwjene abo čerwjenowioletne, 5-lične, radiarne, w centrumje často swětłe a docpěwa wulkosć wot 2,5 hač 3,5 cm. Kćenjowe stołpiki su po kćěću dele zhibowane. Krónowe łopješka su prědku skulojćene, ćmowje žiłkate, nawopačnje owalne, jasnopurpurčerwjene a docpěwaja dołhosć wot 2 cm. Płódnik je horjekastejny, ma dołhi pysčičk. Kćenjowe stołpiki a keluchi su přilěhawje kosmate a bjeze-žałzowe.

Płód docpěwa dołhosć wot 3 cm. 

Kaž mjeno hižo přeradźi, je bahnowa pyskawa bahnowa rostlina. Wona rosće při brjohach rěčkow a w přibrjóžnych kerčinach, w hrjebjach, na włóžnych łukach a we łučinowych kerčinach. Preferuje wutkate, wapnite pódy.

Bahnowa pyskawa je w nimale cyłej Europje, předewšěm w južnej Skandinawiskej, srjedźnej a wuchodnej Europje rozšěrjena, při čimž w juhu hač do runiny rěka Po wustupuje.




#Article 210: Bruna pyskawa (162 words)


Bruna pyskawa (Geranium phaeum) je rostlina ze swójby pyskowničkowych rostlinow (Geraniaceae).

Botaniske mjeno Geranium wotwodźuje so wot grjekskeho słowa γερνιον. Słowo je diminutiw słowa γρανος. Woznamjenja telko kaž žoraw a poćahowa na podobu płoda.

Bruna pyskawa je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hč 60 cm.

Łopjena su rukojće sydomdźělne a docpěwaja šěrokosć wot 5 hač 10 cm. Wone su hač wyše srjedźišća dźělene. Jich wotrězki su zarězane, tupje zubate a často brunočerwjenje blakate a horjeka přilěhawje kosmate. 

Kćěje wot meje hač junija. Brunowioletne, płonje wupřestrjene kćenja docpěwaja šěrokosć wot 2 hač 3 cm.

Płód docpěwa dołhosć wot 2 hač 3 cm. Při wuschnjenju płoda so pjeć kašćikow ze symjenjemi spiralnje pušća. Kóždy kašćik njese kocht. Symjo, płodowy kašćik a kocht so jako jednotu preč mjetaja.

Rosće zwjetša jenož w parkach, we łučinowych lěsach, na tučnych łukach a na lěsnych kromach. Preferuje čerstwe, wutkate pódy. 

Pochadźa z horinow centralneje a južneje Europy a je jako pyšna rostlina do hrodowskich zahrodow přišła.




#Article 211: Krejojta pyskawa (202 words)


Krejojta pyskawa (Geranium sanguineum) je rostlina ze swójby pyskowničkowych rostlinow (Geraniaceae).

Botaniske mjeno Geranium wotwodźuje so wot grjekskeho słowa γερνιον. Słowo je diminutiw słowa γρανος. Woznjamjenja telko kaž žoraw a poćahowa na podobu płoda.

Krejojta pyskawa je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač 50 (60) cm. 

Pjenk so znutřka čerwjenje zbarbi, na čož mjeno rostliny wróćo dźe. Wón wobsahuje třěski a je prjedy k stajenju kreje słužił.

Stołpik je ležacy abo postupowacy, wotstejo kosmaty a so w nazymje čerwjenje přebarbi. Zwjetša so rozhałuzuje.

Łopjena su nimale hač bazy rukojće šěsć-dźělne hač sydom-dźělne a so w nazymje čerwjenje přebarbja. Jich wotrězki su do 2-3 linealnje-lancetojtych, cyłokromnych kónčkow šćěpjene.

Wona kćěje wot meje (junija) hač do septembra (awgusta). Swěćo kaminočerwjene kćenja docpěwaj šěrokosć wot 3 hač 4 cm a steja po jednym w hornich łopjenowych rozporach. Krónowe łopješka su prědku skulojćene abo njeprawidłownje  zkromjene  a docpěwaja dołhosć wot 15 hač 20 mm. 

Wona rosće na skalnych zwisach, suchich trawnikach, w suchich lěsach, pod  (suchich) kerčinami, na lěsowych kromach a na skłoninach. Preferuje w lěću ćopłe, suche, zwjetša wapnite pódy.

Krejojta pyskawa je w nimale cyłej Europje, w Kawkazu a Małoaziji rozšěrjena. Wona w sewjernych Alpach jenož w dołach ze ćopłym wětrom wustupuje.




#Article 212: Łučna pyskawa (195 words)


Łučna pyskawa (Geranium pratense) je rostlina ze swójby pyskowničkowych rostlinow (Geraniaceae).

Botaniske mjeno Geranium wotwodźuje so wot grjekskeho słowa γερνιον. Słowo je diminutiw słowa γρανος. Woznamjenja telko kaž žoraw a poćahowa na podobu płoda.

Łučna pyskawa je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 1 m (20-60cm) a ma seršćaće kosmate, wobšěrne stołpiki. 

Stołpiki su zady wotstejo kosmate, horjeka žałzowe a kaž widły rozhałužkowane.

Łopjena docpěja šěrokosć wot 20 cm. Spódnje łopjena a najniše stołpikowe łopjena su 5- hač do 7-dźělene a škropawje kosmate. Wone wobsteja z wuskich, našćěpanych wotrězkow.

Wona kćěje wot junija hač do awgusta.  Kćenja su fijałkomódre hač do jasnofijałkojte ze ćěmnišimi žiłkami a přesahuja łopjena. Kćenjowe łopješka docpěja dołhosć wot 2 cm (wot 2,5 hač do 4 cm). Krónowe łopješka su prědku skulojćene a docpěja dołhosć wot 12 hač 20 cm. Próškowe nitki su na spódku třiróžkaće wušěrjene. Kćenjowe stołpiki su po kćěwje dele zhibnjene, so pak za čas wuzrawjenosće płoda zaso horje měrja.

Płód ma pysčičk a docpěje dołhosć wot 2,5 hač do 3,5 cm. 

Łučna pyskawa rosće na włóžnych syčołukach, na brjohach rěčkow.

Wona je wot Pyrenejow hač do Japanskeje rozšěrjena, ale w srjedźnej Europje zdźěla faluje abo je rědka.




#Article 213: Běły dźećel (201 words)


Běły dźećel (Trifolium repens) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae), z roda dźećelow.

 

Běły dźećel je přecozelena, trawnikojće rosćaca rostlina z nižoležacym, na sukach korjenjenym stołpikom. Docpěwa wysokosć wot 15 hač 45cm.

Stołpik je łažaty a rozhałuzkowany.

Łopješkowe stołpiki su dołhe, po zdaću na spódku stejace. Łopjena su 3ličbne. Łopješka su nahe, eliptiske abo nawopačnje owalne a drobnje zubate. Wone njesu běły blak na bazy.

Rostlina kćěje wot meje hač do oktobra (septembra). Kćenja su běłe abo zelene ze słabym mjedowym wonjenjom a steja w často dołhostołpikowych, kulojtych, nakónčnych hłójčkach, kotrež docpěwaja wulkosć wot 1,5 hač 2,5 cm. Keluchowa trubjałka je 10-nerwna. Króna docpěwa dołhosć mjezy 7 a 12 mm. 

Płód je wot kelucha a wuschnjenu króny wobdaty.

Wón rosće na syčołukach, pastwach a parkowym trawniku. Rostlina preferuje wutkatu, lochku wapnojtu pódu.

Běły dźećel je w cyłej Europje, w sewjernej a zapadnej Aziji rozšěrjeny.

Běły dźećel je hódnotna picowanska rostlina. Rostlina bohaty nektar dodawa a je tohodla zajimawa jako pčolaca nanoškowa rostlina za pčołarstwo. 

Amoria repens (L.) C. Presl

Podobna družina je šwedski dźećel (Trifolium hybridum), kotrejež stołpik je runy. Ma 5nerwnu keluchowu trubjałku. Rostlina rosće na tučnych łukach a pućowych kromach.

Łopjena su na woponach a su narodny symbol Irskeje.




#Article 214: Čerwjeny dźećel (159 words)


Čerwjeny dźećel (Trifolium pratense) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).
 

Čerwjeny dźećel je přilěhawje abo wotstejace kosmata rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 15 hač 60 cm.

Stołpik najčasćišo je rozhałuzowany, nosy łopjena.

Łopjena zwjetša su 3-ličbne. Pjerkowe łopješka su nawopačnje owalne hač do eliptiske a docpěwaja dołhosć mjezy 1 a 3 cm. Znajmjeńša na delnim boku wone su kosmate, na hornim boku často maja swětłe mustrowanje.

Wón kćěje wot meje hač do oktobra. Kćenja su čerwjene abo jasnopurpurowe (w Alpach tež běłojte) a steja w hustych, kulojtych abo owalnych, wot najhornišich łopjenow wobdatych hłójčkach. Hłójčki docpěwaja wulkosć wot 1,5 hač 3,5 cm. Króna docpěwa dołhosć mjezy 1,3 a 1,8 cm. Keluch je 10-nerwny a wonka kosmaty. 

Kćenja buchu wot čmjełow wopróšene.

Symjenja rozšěrjeja so wot mrowjow a rostliny žerjacych cycakow.

Wón rosće na syčołukach pastwach a pućowych kromach, wosebje na wapnu.

Čerwjeny dźećel  je w cyłej Europje, Aziji hač do Altaja rozšěrjeny. Přez plahowanje wón je nimale swětodaloko rozšěrjeny.




#Article 215: Złoty dźećel (123 words)


Złoty dźećel (Trifolium aureum) je rostlina ze swójby łušćinowcow  (Fabaceae). 

Złoty dźećel je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 30 cm. 

Stołpik je zrunany abo stupacy.

Łopjena su třiličbne a wobsteja z eliptiskych abo šwižnje jejkojtych łopješkow z dołhosću wot 25 mm.

Wón kćěje wot junija hač do julija. Kćenja su žołte, docpěwaja dołhosć wot 5 hač 7 mm a steja po dwacećoch hač po štyrcećoch w kulojtych abo jejkojtych hłójčkach, kotrež docpěwaja dołhosć wot 1 hač do 1,5 cm. Zwjadnjena krónu njewotpada a je swětłobruna. 

Wón rosće na suchich łukach, pućnych kromach, pod kerčinami, we swětłych lěsach; na ćopłych, zwjetša małowapnitych pódach. 

Złoty dźećel je we wulkich dźělach Europy rozšěrjeny, ale w juhu jenož w horach. Nimo toho w Kawkazu a Małoaziji.




#Article 216: Złoty kitkowc (122 words)


 Złoty kitkowc (Laburnum anagyroides, syn. Cytisus laburnum) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae). Dalše serbske mjena su złote wisawki, žołta kićina a złote kitki.

Złoty kitkowc je kerk abo štom, kotryž docpěje wysokosć wot 8 m.

Młode hałuzy, łopjenowe stołpiki, łopješkowe delnje boki a płody su přilěhawje kosmate.

Łopjena su třiličbne.

Kćěje wot meje hač junija. Złotožołte kćenja steja we wisacych kićach z dołhosću wot 10 hač 25 cm.

Płody su łušćiny.

Drjewa wobsahuja jědojte alkaloidy, kotrež ke krawnemu bluwanju, widlišćam a smjerći přez dychanske zlemjenje wodźa. Dla hrochojteho wonja dźěći jara wohrožene, jeli na płodach kusaja.

Rostlina je domjaca w horinach wuchodneje Europy, ale tež je časty wozdobny štom. Rosće hdys a hdys wodźiwjeny we swětłych lěsach a na słónčnych zwisach.




#Article 217: Běły komonc (120 words)


Běły komonc (Melilotus albus) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae). 

Běły komonc je dwulětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 30 hač 120 cm.

Stołpik je zrunany a rozhałuzowany.

Łopjena su třiličbne. Łopješka su owalne abo linealne a zubate, mjeztym zo srjedźne maja dlěše stołpiki.

Kćěje wot junija hač septembra. Wisace, běłe kćenja docpěja dołhosć wot 4 hač 5 mm a steja we dołhich, jara wuskich kićach z dołhosću wot 4 hač 6 cm a z 40 hač 80 kćenjemi.

Łušćinowy płód docpěje dołhosć wot 3 hač 5 mm a je nahi, syćonerwowy, zmoršćeny a po zrałosći čorny.

Rosće w słónčnych njerodźowych zhromadnosćach, na pućach, nasypach, železniskich terenach, skałach, drjebiznowych městnach a pustych płoninach.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 218: Łučny ledźbjenc (167 words)


Łučny ledźbjenc (Lotus corniculatus) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae). 

Łučny ledźbjenc docpěje wysokosć wot 5 hač do 40 cm. 

Stołpiki su róžkate, wobłukaće postupowace abo zrunane, najčasćišo nimale nahe, zrědka wotstejace kosmate. 

Łopjena su 5-ličbowe. Hornje 3 łopješka su krótkostołpikowe, owalne hač do lancetojte, nahe, na kromje mikawčkate, abo na woběmaj bokomaj wotstejace kosmate. Delni por steji direktnje na stołpiku. Delni bok łopjenow je módrozelene.

Wón kćěje wot meje hač do oktobra (wot junija hač do awgusta). Kćenja su ćmowožołte (často čerwjenojće přeběhane), docpěja dołhosć wot 15 mm a steja we wokołkojtych, dołhostołpikowych hłójčkach. Kćenjowe łopjena často wobchowaja jich barbu tež po překćěću. Króna je dwójce tak dołho kaž keluch. Wokołki wobsahuja 2-7 (3-8) kćenjow.

Płody docpěja dołhosć wot 2 cm (wot 1,5 hač 3 cm), su kulojte, runy a zrale kastanijobrune.

Wón rosće na suchim trawniku, na syčołukach, pućnych kromach a swětłych lěsach. Ma radšo ćopłe, w prawej měrje suche pódy.

Łučny ledźbjenc je w nimale cyłej Europje, dźělach Azije, sewjernej a wuchodnej Africe rozšěrjeny.




#Article 219: Běła robinija (128 words)


Běła robinija  (Robinia pseudoacacia) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae). 

Běła robinija je lěćozeleny, spěšnje rosćacy štom, kotryž docpěje wysokosć mjezy 20 a 25 m. Jeje hałuzy njesu ćernje a jeje skora je hłuboko brózdźena. Wšědna robinija bu jako wozdobna rostlina do Europy zawjedźena.

Łopjena su hač do 23 razow pjerite. Nazymske barbjenje łopjenow je žołte.

Wona kćěje wot meje hač do junija. Płody su čerwjenojće brunetruki, kotrež čorne symjenja wobsahuja.

Běła robinija bohaty nektar dodawa a je tohodla zajimawa jako pčolaca nanoškowa rostlina za pčołarstwo.  

Wona rosće na małowutkatych hač do w měrach wutkatych, najčasćišo hłuboko sahacych, pěskowych abo pěskohlinowych pódach. Wona lubuje ćopłosć lěća.

Běła robinija je spočatnje we wuchodnej a srjedźnej sewjernej Americe wot Pensilwaniskeje hač do Georgiskeje rozšěrjena. Wot 17. lětstotka tež w Europje.




#Article 220: Chošćowc (188 words)


 

Chošćowc (Cytisus scoparius, syn.: Spartium scoparium L., Genista scoparia (L.) Lam.; Sarothamnus scoparius (L.) Wimm. ex W.D.J. Koch) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).

Chošćowc je w lěću zeleny kerk, docpěje wysokosć wot 1 hač do 2 m. Jeho hałuzy su hranite, prutojte a zwjetša zrunane. Młode hałuzy su tróšku židźane kosmate, pozdźišo nahe.

Měnjate łopjena su třiličbnje pjerite. Łopješka su owalno-lancetojte, přilěhawje kosmate a docpěja dołhosć wot něhdźe 1 cm.

Wón kćěje wot meje hač do junija (julija). Kćenja su złotožołte, steja na 1 cm dołhich stołpikach po jednym abo po dwěmaj w łopjenowych rozporach a docpěja dołhosć wot hač do 2,5 cm. Jich kćenjowe łopješka su 4 cm dołhe, płone, na kromje kosmate, hewak nahe. Próškowe łopješka su kaž časnikowe pjera zakulene.

Płody su wopłonjene łušćiny, kotrež docpěja dołhosć wot hač do 5 cm. Jeli zrałe su čorne.

Wón rosće na holach, lěsowych zahonach, pod kerčinami a na nadróžnych kromach. Nimo toho wón so wostaji wapno.

Chošćowc je w zapadnej, južnej a srjedźnej Europje rozšěrjeny. We wuchodźe a sewjerje su rědki, dokelž wón ma mału twjerdosć přećiwo mrózej.

Prjedy jeho hałuzy buchu za wjazanje chošćow wužiwane.




#Article 221: Ptača woka (150 words)


Ptača woka (Vicia cracca) je rostlina ze swójby łušćinowcow. Dalše ludowe mjena su: sočk, foglica, dźiwja woka a wočka.

Ptača woka je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 1,5 m. Rostlina je zwjetša krótko přilěhawje kosmate a ležaca, postupowaca abo lězuca.

Łopjena wobsteja ze 6 do 10 pjerowych porow. Łopješka docpěja dołhosć wot 1 hač 3 cm a šěrokosć wot 3 hač 5 mm.

Wona kćěje wot junija hač do awgusta (septembra). Kćenja steja po wosmych hač po štyrcećoch we wuskich stołpikatych kićach, docpěja dołhosć wot 0,8 hač 1,2 cm a su zwjetša módrowioletne abo čerwjenowioletne a po kćěwje k módrej barbje změnja. Króna docpěje dołhosć wot 8 hač 12 mm.

Łušćina docpěje dołhosć wot 10 hač 25 mm a šěrokosć wot 4 hač 6 mm.

Wona rosće na łukach, pastwach, rolach, pustych płoninach, pod kerčinami, na lěsowych kromach a rěčnych brjohach.

Ptača woka je w Europje a Aziji rozšěrjena.




#Article 222: Čerwjeny naporst (211 words)


  Čerwjeny naporst (Digitalis purpurea) je rostlina ze swójby putnikowych rostlinow (Plantaginaceae).

Po druhich žórłach słuša naporst k trudownikowym rostlinam (Scrophulariaceae).

Čerwjeny naporst je dwulětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 1 hač do 1,5 m a šěrokosć wot něhdźe 60 cm. Rostlina je smjerćonošnje jědojta a zmjerzkokruta.

Stołpik je zrunany, šěropjelsćojće kosmaty a njerozhałuzkowane.

Łopjena su owalne hač do lancetojte, zubate, delnje stołpikate w rozeće, za čas kćeće často hižo wuschnjene, na hornim boku ćěmnozelene a na delnim boku šěropjelsćojte. Hornje su sedźace.

Wón kćěje wot junija hač do awgusta. Kćenja su purpurčerwjene, róžojte, karminčerwjene běłe abo swětłožołte, stołpikate, steja po stach w kići a docpěwaja dołhosć wot 3,5 hač do 5 cm. Keluchowe łopješka su owalne, žałzojće kosmate kaž kćenjowe stołpiki a horni stołpikodźěl. Króna je dele pochilena, docpěwa dołhosć wot 5 cm a ma dołhe, brjuchatu rołku a krótko 2-lapatu kromu. Delnja hubka je 3-lapata a dlěša hač hornja hubka. Nutřka su ćěmnočerwjene, jasnje wobkromowane blečki. Keluch je 5-dźěleny.

Rołkowe kćenja su typiske čmjełowe kćenja. Symjenja buchu wot wětra rozšěrjene.

Wón rosće w swětłych lěsach, na pućowych kromach; na małowapnatych pódach.

Čerwjeny naporst we wulkich dźělach Europy rozšěrjeny. Často wón je kultiwěrowany a wodźiwił. Wuchodna hranica areale leži w juhozapadnje Pólskeje.

Z łopjenow bu digitalin (wutrobny a krejowobtokowy srědk) produkowany.




#Article 223: Lipsk (118 words)


Lipsk ( Leipzig, w sakskej narěči Leipzsch) je bjezwokrjesne město a ekonomiske srjedźišćo w sewjerozapadnej Sakskej. Z nimale 600.000 wobydlerjemi na 298 km² je wone před Drježdźanami na wobydlerjow najbohatše město zwjazkoweho kraja kaž tež wosme najwjetše město cyłeje Němskeje a twori zhromadnje ze susodnej Halu a dalšimi městami metropolowy region „Srjedźna Němska“. Přez Lipsk běžitej rěce Plesna a Běły Halštrow. Lipsk ma uniwersitu z něhdźe 30.000 studentow. Prěni raz naspomni so město w lěće 1015 jako urbs Libzi. 

Lipšćanskej uniwersiće přisłuša jenički institut za sorabistiku na swěće. Nawuknje tam wjele serbskich a wuchodoeuropskich studentow wědomosć serbskeje rěče.

Jako centralne město srjedźneje Němskeje je Lipsk mjez druhim sydło Němskeje narodneje biblioteki, Zwjazkoweho zarjadniskeho sudnistwa a Srjedźoněmskeho rozhłosa (MDR).




#Article 224: Hórski klon (366 words)


Hórski klon (Acer pseudoplatanus) je štom ze swójby mydłowcowych rostlinow (Sapindaceae).

Po druhich žórłach zarjaduje so do swójskeje swójby klonowych rostlinow (Aceraceae). 

Hórski klon je za čas lěća zeleny štom, kotryž docpěje wysokosć wot 25 hač do 30 (40) m. Ma šěroku, hustu krónu. Štom docpěje starobu 500 lět a je zmjerzkokruty.

Króna je šěroka a zhorbjena.

Kmjen najčasćišo je krótki, skerje přechadźe do tołstych hałuzow. Móže tołstosć wot 3 metrow dosahować.

Skora je slěbrojta hač do šěrobruna.

Młode hałuzy su oliwnozelene, pozdźišo ćmowobrune abo čerwjenobrune.

Zymske pupki su owalne a dosahuja wulkosć wot 10 mm.

Łopjena su napřećostejne, stołpikate a docpěja dołhosć wot 3 hač do 15 cm. Łopjency su pjećlapate, docpěwa dołhosć a šěrokosć wot 20 cm. Su do połojcy nutř rězane, na hornim boku ćmowozelene, na delnim boku jasniše, šěro kosmate a maja brunojće-wołmojte pažowe brody.

Nazymske barbjenje je złotožołte hač karminčerwjene.

Kćěje wot apryla hač do meje. Kćenja so pokazaja runočasnje z łopjenami a steja w kićojtych wisacych pakićach, kotrež docpěja dołhosć wot 5 hač do 15 cm. We kwětnistwje su a dwusplažne a dwusplažne kćenja. Kćenja su pjećličbne a njenahladne. Kćenjowy přikryw je dwójny, swobodnołopjenowy. Keluch a króna su jara podobne, docpěja dołhosć wot 2,5 hač do 5 mm a su žołtozelene. Stameny su wosom. Płódnik je hornje stejacy a běłošešerjaty. 

Kćenja so wot insektow wopróša. 

Płody su nahe, na kónčkach šěroko křidłate worješki a steja we wisacych promjenjach. Wonkowne křidłate kromy wobeju dźělpłodow tworja prawy abo wótry kut. Dźělpłód docpěje dołhosć wot 3,5 a 4,5 cm a šěrokosć wot 15 mm.

Płody zrawja wot septembra hač do oktobra. W pózdnjej nazymje so wobě dźělpłodaj rozdźělitej a so najwjetša wot powětra wottorhnjetej. Dla symetriskeho natwara so při lětanju wjerću.

Wone w nalěće kochory pušćeja a na pućowych kromach abo na parkowych trawnikach často huste wobrosty wutworja. Při tym wobě jednorej, hładkokromnej schadźikowej łopješce hišće cyle hinak wupadatej hač rukojte sćěhowace łopjena.

Hórski klon rosće we wudolinowych a hórskich lěsach z wysokej powětrowej włóžnosu na hłubokosahacych, humusowych abo wutkatych hlinjanych pódach.
 

Hórski klon je w Europje rozšěrjeny, při čimž wot Portugalskeje hač do Kaspiskeho morja wustupuje.

Krute, trajnje swětło wostajace drjewo so za rězbiny, za parket a za twar hudźbnych instrumentow wužiwa.




#Article 225: Kónčkaty klon (454 words)


Kónčkaty klon abo jawor (Acer platanoides) je lisćowy štom ze swójby mydłowcow (Sapindaceae), z roda klonow (Acer). 

Po druhich žórłach zarjaduje so do swójskeje swójby klonowych rostlinow (Aceraceae). 

Kónčkaty klon je w lěću zeleny štom, kotryž docpěje wysokosć wot 20 hač do 30 m (15-25 m) a starobu wot 150 hač do 200 lět. Štom je zmjerzkokruty, ale ćopły klima njewudźeržuje. Na sewjer polarneho kruha jenož wysokosć wot kerka docpěje.

Króna štoma je kulojta hač šěroko kehelojta a kmjen je krótki a ma sylne hałuzy.

Najprjedy skora je hładka a blědobruna, pozdźišo je ćmowobruna abo čornojta. Ma dołhe kwěkańcy a je rjapikata.

Młode hałuzy su brune, nahe. 

Zymske pupki su owalne, kulojte abo kónčkojte a docpěwaja dołhosć wot 3 hač do 10 mm.

Łopjena su schódne, napřećostejne, stołpikate z 3-20 cm dołhosću. Łopjena su zwjetša pjećlapate, rědko sydomlapate, docpěja dołhosć wot 15 cm (10/12-18 cm) a šěrokosć wot 20 cm. Lapy su daloko wobłukaće zubate, na wšěm boku z 1-2 zubomaj. Na hornim boku su ćěmnozelene, błyšćace, nahe, na delnim boku - jasniše, tróšku módrojte a na žiłkach - kosmate. Nazymske barbjenje je złotožołte abo ćěmnočerwjene.

Jich stołpiki mlokowu mězu wobsahuja.

Kultiwowane sorty móžeja čornočerwjene lisćo abo běło kromate łopjena měć.

Kónčkaty klon kćěje wot apryla do meje. Pjećličbne kćenja so před zazelenjenju lisća jewja. Steja w krótkich, zrunanych, wokołkojtych pakićach, kotrež docpěja dołhosć wot 4 hač do 8 cm. Kćenjowy přikryw je dwójny. W kwětnistwje su dwusplažne a jednosplažne kćenja, kotrež stołpiki docpěja dołhosć wot 1-2 cm. Keluch a króna su podobne, žołtozelene abo blědožołte, docpěja dołhosć wot 4 hač do 7 mm. Próškowe łopješka su wósom. Płódnik je hornje stejacy. 

Kćenja buchu wot pčołow wopróšene.

Štom w starobje wot něhdźe 20 lět kćěwowu zrałotu docpěje.

Płody su křidłate worjechi, při čimž křidlešce w tupym kuće abo nimale wodorunje wotstejitej. Dźělne płody docpěja dołhosć wot 4 hač do 5 cm (6 cm) a šěrokosć wot 15 mm. Płody zrawja w oktobrje. 

Płody buchu wot wětra rozšěrjene.

Kónčkaty klon rosće w słónčnych lěsach, wudolinskich a łučinowych lěsach. Rosće na wšěch pódach ale preferuje hłuboko sahace, włóžne, wutkate a bazowe hlinjane a kamjentne drjebiznowe pódy.

Kónčkaty klon je w nimale cyłej Europje rozšěrjeny. Rozšěrjenje saha na wuchodźe hač do Urala a na sewjerje hač do Srjedźneje Šwedskeje a Južneje Finskeje. Tež rosće w Małej Aziji, Kawkazu, sewjernej Persiskej; w srjedźnej Europje wot nižiny hač do horiny z wysokosć wot 1000m. Pobrachuje we Wulkej Britaniskej a na kupach srjedźneho morja.

Zwonka přirodneho rozšěrjenskeho teritorija so často w parkach a na alejach plahuje.

Hódnotne, twjerde, ćežke a cunonitkojte drjewo bu za meble, blidowe deski a hudźbowe nastroje wužiwane.

Wažne sorty su:

Sćěhowace tři sorty maja ćmowopurpurowe łopjena.

Na łopjenach so často čorne blečki jewja, kotrež hrib zawinuje.




#Article 226: Pólny klon (345 words)


Pólny klon (Acer campestre) je štom ze swójby mydłowcow (Sapindaceae). 

Po druhich žórłach zarjaduje so do swójskeje swójby klonowych rostlinow (Aceraceae). 

Pólny klon je za čas lěća zeleny kerk abo štom, kotryž docpěwa wysokosć mjezy 10-15 m (druhdy 20 m). Rosće w kerčinach často jako husty kerk. Rostlina je zmjerzkokruta a so hodźi ze čerstwych symjenjow wuplahować.

Króna je kulojta hač šěroko kehelojta. Kmjen je krótki a zwjetša zhibowany.

Zdónkowa skora je nimale praworóžkaće połata.

Młode hałuzy su oliwozelene hač čerwjenobrune a mlokowu mězu wobsahuja. Ma typiske korkowe lajsty na hałuzach.

Zymske pupki su jejkojte a docpěwaja wulkosć wot 2 hač do 4 mm.

Přećiwostejne, jasnozelene łopjena maja 3-5 tupe lapy a docpěwaja dołhosć wot 5 hač 8 cm (4-12 cm) a šěrokosć wot 5 hač do 10 cm. Lapy su słabje karbowane. Łopjena su na hornim boku ćmowozelene a so wobnaža, mjeztym na delnim boku su šěrozelene a sćeńka kosmate. Wone njesu 2-7 dołhe stołpiki. Łopjency docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 9 cm a su zwjetša tróšku šěrše.

Nazymske barbjenje je žołtooranžowe hač čerwjene.

Kćěje wot meje hač junija. Žołtozelene, pjećličbne kćenja so z łopjenami jewja a steja po dźewjećoch hač po dwacećoch w zrunanych wokołkowych pakićach. Přikryw je dwójny. W kwětnistwje su dwusplažne ale tež jednosplažne kćenja, kotrež stołpiki docpěwaja dołhosć wot 10 hač do 15 mm. Žołtozelenej Keluch a króna stej nimale jenakej a docpěwatej dołhosć wot 3 hač do 4 mm. Próškowe łopješka su hornostejne.

Płody su křidłate worjechi, kotrež po dwěmaj škałobny płód wutworja. Jich křidlešce wodorunje wotstejitej a docpěwatej dołhosć wot 2,5 hač 3 cm a šěrokosć wot 6 hač do 10 mm. Płody wot septembra hač do oktobra zezrawja.

Wón rosće na wutkatych a baziskich, mokrych hač do změnosuchich hlinowych pódach, w měšanych lěsach z dubami a hrabami, w bukowych a rěčnych lěsach, na pólnych mjezach a lěsnych kromach. Preferuje wapnite, tróšku włóžne pódy.

Pólny klon je w Europje hač do sewjerneje Persiskeje a sewjernej Africe rozšěrjeny, z wuwzaćom sewjera britiskich kupow a Skandinawiskeje.

We Wulkej Britaniskej so jako klonowu žiwu płotu plahuje, zo by pola dźělił.




#Article 227: Běły klon (195 words)


Běły klon (Acer saccharinum) je štom ze swójby mydłowcowych rostlin (Sapindaceae). 

Po druhich žórłach zarjaduje so do swójskeje swójby klonowych rostlinow (Aceraceae). 

Běły klon je w lěće zeleny štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 15 hač do 20 (30) m.

Wustupowaca króna njesu přewisowace hałuzy.

Přećiwostejne łopjena su hłuboko pjećlapate a docpěwaja dołhosć a šěrokosć wot 8 hač do 15 cm. Wone su wótro rězane, na hornim boku čerstwozelene a na delnim boku slěbrošěre. Nazymske barbjenje je žołte.

Kćěje w měrcu. Zelene hač čerwjenojte kćenja so dołho před zazelenjenju lisća jewja. Wone steja w hustych promjenjach. Žónske kćenja su dołho stołpikate a njesu čerwjene pěsty. Muske kćenja su krótko stołpikate.

Kćenja so wot wětra wopróša.

płodysu křidłate worjechi. Jich křidleška su zhibnjene a tupokućikaće jedyn k druhemu steja. Płody w juniju zezrawja.

Štom móže starobu wot maksimalnje 125 lět, při čimž wón so z přiběracej starobu jara łamliwy stanje. Nimo toho jeho drjewo je porno drjewu druhich klonowych družinow wot złeje kajkosće, dokelž je lochke a chětro mjechke.

Pochadźa z sewjerneje Ameriki, hdźež wot wuchodneje a centralneje sewjerneje Ameriki a wulkich jězorow hač do Texasa wustupuje. Štom so w Europje w zelenišćach, parkach a zahrodach plahuje.  




#Article 228: Hrab (185 words)


Hrab (Carpinus) je ród z podswójby lěskowych rostlinow (Coryloideae) znutřka swójby brězowych rostlinow (Betulaceae). 

Po druhich žórłach su lěskowe rostliny swójska swójba (Corylaceae). 

Hraby su štomy abo kerki.

Zdónki a hałuzy su hładke a mustrowane.

Małke łopjena su w lěće zelene a rězane. 

Kćenja steja we wisacych mickach, kotrež so zwjetša z łopjenami pokazuja. Muske kćenja nimaja žadyn perigon a předłopjeno  a sedźa po jednym w pažach njesaceho łopjena . Žónske kćenja sedźa  po porach w rozporach njesaceho łopjena; jich perigon je njenapadny, maja dwě nitkoformowej, čerwjenej pěsće. Kóžde žónske kćenje je wot jejoformoweho abo třilapateho přikrywa wobdawane, kotryž z njesaceho łopjena a dweju předłopjenow wobsteji.

Płody su jednosymjenjowe, křidłate worjechi, kotrež steja w promjenjach.

Chromozomowa ličba je n=8.

Hraby su wot Europy hač do wuchodneje Azije rozšěrjene, při čimž leži rozšěrjenske ćežišćo we wuchodnej Aziji. Jedna družina (Ameriski hrab) je w sewjernej Americe domjaca.

Znutřka brězowych rostlinow tworja hraby hromadźe z blisko přiwuznymi rodami  (Ostrya) a lěskami  (Corylus) podswójbu   Lěskowych rostlinow (Coryloideae), kotrež bu wot někotrych awtorow tež jako swójska swójba wjedźena. Do roda Carpinus słuša 30 hač 35 družinow.

Wobsahuje sćěhowace družiny (wuběr):




#Article 229: Čerwjeny dub (127 words)


Čerwjeny dub (Quercus rubra) je štom ze swójby bukowych rostlinow (Fagaceae), z roda dubow. 

Čerwjeny dub je spěšnje rosćacy a w lěće zeleny štom, kotryž docpěje wysokosć wot 10 hač 25 (27) m. Wón je zymokruty.

Skora je šěra a płonobrózdata, kotraž so po chwili ćmowobrunje zbarbi.

Łopjena maja 2-6 wótrych lapow a su w nazymje swětło-oranžowe hač šarlachčerwjene. Wone docpěja dołhosć wot hač do (20) 24 cm. Kónčki lapow su dołho wućehnjene.

Při sorće 'Aurea' młoda łopjena su swěćace žołte.

Kćěje wot apryla hač do meje. Kćenja so z lisćom jewja. 

Žołdźe su kulojte hač jejkojte, w płonym kelušku sedźa a docpěwaja dołhosć wot 3 cm.

Rostlina je lěsniski a parkowy lěs. Preferuje stejnišća w słóncu abo w połsćinje.

Štom je we wuchodźe sewjerneje Ameriki domjacy.




#Article 230: Šiškaty dub (308 words)


Šiškaty dub  (Quercus robur) je štom ze swójby bukowych rostlinow (Fagaceae), z roda dubow (Quercus). 

Šiškaty dub je lětozeleny štom, kotryž ma najčasćišo krótki, sylny kmjen a docpěje wysokosć wot 30 hač do 40 m. Móže starosć wot 600 hač do 700 lět docpěwać. Šiškaty dub je zymokruty.

Ma sylne hałuzy a hustu, šěroku krónu. Młode hałuzy su šěrozelene abo šěrobrune.

Skora je tołsta, po dołhosći hłuboko rozpukana a ćěmnošěra. Kmjen docpěje tołstosć wot 2 m.

Zymske pupki su jejojteje formy, docpěja dołhosć wot 5 hač do 8 mm. Nakónčny pupk je husto wot bóčnych pupkow wobdaty.

Łopjena su lapate, měnjate, jara krótko stołpikate (wot 2 hač do 7 mm). Łopjency su wopak jejkojte a docpěja dołhosć 10 hač do 15 cm a šěrokosć wot 5 hač do 8 cm, na wšěm boku z 5-6 kulojtymi buchtami a cyłokromnymi lapami. Zwjercha su ćmowozelene, błyšćate, wot spody jasniše a na žiłkach kosmate. 

Šiškaty dub kćěje wot apryla hač do meje. Kćenja su njenahladne a steja w jednosplažnych kwětnistwach. Rostlina je jednodomna. Muske micki steja kopate na spódku młodych wurostkow w čumpatych, wisacych kłosach, docpěja dołhosć wot 2 hač do 4cm, su žołtozelene. Žónske kćenja steja na kónčku młodych wurostkow w dołho šiškatych, 1- hač do 3-kćenjowych kłóskach. Młode duby počinaja hakle w starosći wot 15-20 lět za kćeće zrałe być. 

Dołho šiškate žołdźe su jejkojte abo dołhojte a docpěja dołhosć wot 2 hač do 3,5 cm a su w delnjej třećinje wot płodoweho keluška zawalowane. Wobsahuja hač do 30% škroba a tohodla su hódnotne za čerwjenu dźiwinu kaž picu.

Šiškaty dub je runja druhim dubam wětrny kćějak.

Płody buchu předewšěm wot sojow a wjewjerčkow rozšěrjene.

Šiškaty dub rosće na hłubokosahacych, włóžnych a wutkatych, hlinjanych a pěskowych pódach. 

Šiškaty dub je w Europje, sewjernej Anatoliji, Kawkazu rozšěrjeny; w srjedźnej Europje wot nižiny hač do wysokosće wot 1000 metrow w Alpach. 




#Article 231: Pěskowa chójna (151 words)


Pěskowa chójna (Pinus sylvestris) je štom ze swójby chójnowych rostlinow  (Pinaceae). Dalše ludowe mjena su šlejsa, holanska borojca a łučwowy štom. 

Pěskowa chójna je štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 40 m. Jeje króna ma kehelojty abo předešćnikojty  zróst.

Skora je zmjeńša w krónje zerzawočerwjena a delnim dźělu zdónka je ćěmno-bruna. 

Jehły su zwjetša jedyn raz wokoło wóski wjerćane. Jich znutřkowny bok je módrozeleny. A wone steja po dwěmaj na krótkich wurostkach a docpěwaja dołhosć wot 3 hač 7 cm.   

Kćěje wot meje hač junija, mjeztym kćěw w starobje wot 30 hač 70 lět započina. Njeličomne próški maja dwaj powětrowej měchaj, a tohodla su jara lochke.

Hable su kulojte hač jejkojte, na bazy zwjetša křiwe a docpěwaja dołhosć wot 2,5 hač 6 (7) cm. Symjenja hakle w druhim lěću po kćěwje dozrawja.

Rosće w přirodźe na skałach, łukach, w nahłych zwisach a tymjenjach. Preferuje skerje ćopliše, suche pódy a potrjebuje wjele swětła.




#Article 232: Wšědny šmrěk (136 words)


Wšědny šmrěk (Picea abies) je štom ze swójby chójnow (Pinaceae). 

Wšědny šmrěk je štom, kotryž docpěje wysokosć wot 50 m.

Skora je čerwjenobruna.

Króna je kehelojta a jehły su přecozelene, štyrihranite, błyšćace zelene, proste, wotstejo ke kóždym bokam a docpěja dołhosć wot 1 hač 2,5 cm.

Hałuzy zu po wotpadanju hablow hrube.

Kćěje wot apryla hač junija, při čimž to w starobje wot 30 hač 60 lět započina. Žónske kwětnistwo je čerwjenojte, mjeztym zo młode muske kwětnistwo je čerwjene.

Wisace hable docpěja dołhosć wot 10 hač 15 cm a jako cyłk wotpada.

Rosće w přirodźe we wysokosćach wot wyše hač 800 m a je časty lěsniski štom. Ma radšo skerje włóžne pódy na chłódnych, powětrowłóžnych, zymozymnych kónčinach. Dźensa je přez sadźenje daloko rozšěrjena a narunuje druhe družiny štomow.

Rostlina je w sewjernej a srjedźnej Europje rozšěrjena.




#Article 233: Wšědna jaseń (109 words)


Wšědna jaseń (Fraxinus excelsior) je štom ze swójby wolijowcow (Oleaceae). 

Wšědna jaseń je štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 10 hač do 40 m.

Jeje zymske pupki su načorń pjelsćate.

Łopjena su přećiwostejne, njeporowje pjerite z 9 hač 15 zubatymi łopješkami. 

Kćěje wot apryla hač do meje. W pakićach stejace mnoholičbne kćenja so před łopjenami jewja. Kćenja nimaja kćenjowy přikrywny kelušk. 

Wisace płody dołhosć wot 5 cm docpěwaja a jednobóčne křidła njesu.

Rosće w niwowych, wudrjeńcowych a měšanych lěsach, na rěčkach, rěkach, skałach a kamjentnych zwisach, na čerstwych abo włóžnych pódach, ale tež na sušišich stejnišćach. 

Po germanskej mytologiji wulka jaseń, swětowa jaseń Yggdrasil wot zemje hač do njebjeskeho wjelba.




#Article 234: Běły jěrowc (196 words)


Běły jěrowc (Aesculus hippocastanum) je štom ze swójby mydłowcowych rostlinow. Prjedy słušeše do swójby jěrowcowych rostlinow (Hippocastanaceae), kotraž nětko je podswójba (Hippocastanoideae).

Běła jěrowc je lěćozeleny štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 20 hač do 25 m z krótkim zdónkom, sylnymi hałuzami a njesymetriskej krónu. Jeho pupki su tołsty a lěpjate.

Króna je kulojta.

Łopjena su porstate a wobsteja z 5 hač 7 łopješkow.

Wón kćěje wot apryla hač do meje; po někotrych žórłach wot meje hač do junija. Krónowe łopješka su běłe, hornje z žółtym abo čerwjenym blečkom.

Njewopróšene kćenja maja žołte blečki, mjeztym starše abo wopróšene kćenje oranžowe a čerwjene blečki.

Kałačojty płód wobsahuje błyšćaće brune symjenja. Symjenja wobsahuja saponiny a hórke maćizny.

Často hižo za čas lěća so łopjena přebarbja. Za to stej dwě hłownej přičinje.

Wón rosće na wutkatych, hłuboko sahacych, humoznych, pěskowych a hlinowych pódach.

Běła jěrowc je na sewjernej balkanskej połkupje rozšěrjeny. Nimo toho bu wón w srjedźnej Europje nasadźany.

Sorta 'Baumannii' njese dospołnje kćějace kćenja a docpěwa wysokosć wot 20 hač do 25 m. Wona kćenja su šikwane a běłe.

Sorta 'Pyramidalis' rosće šěroko pyramidalnje a docpěwa wysokosć wot hač do 8 m.

Sorta 'Globosum' docpěwa wysokosć wot 8 m.




#Article 235: Zažna lipa (463 words)


Zažna lipa (Tilia platyphyllos) je štom z podswójby lipowych rostlinow (Tilioideae) znutřka swójby šlězowych rostlinow  (Malvaceae). 

Zažna lipa je w lěće zeleny štom, kotryž docpěje wysokosć wot 30 do 40 metrow.

Króna je šěroka, kulojta a husta. Zdónk je dołhi a runy.

Skora je na spočatku ćmowošěra abo brunošěra, pozdźišo je skorata a njese huste rjapy a lajsty.

Młode wurostki su zwjetša čerwjenojće-brune a móškate. Skora młodych hałuzow při sorće Rubra je błyšćaca čerwjena.

Korjenjowy system je daloko rozhałuzowany. Čopojty korjeń je sylny.

Zymske pupki su čerwjenojte a njesu 2-5 šupiznow. Wone su jejkojte hač křiwje-jejkojte a na kónčku kosmate, ale kónčki pupk faluje.

Łopjena docpěja dołhosć wot 5 hač 16 cm, su dwurynčkowe, křiwje jejkojte hač křiwje wutrobojte, skerje mjechke a ćeńke, na hornim boku ćmowozelene, na spočatku kosmate, na delnim boku zelene. Jich stołpik docpěje dołhosć wot 3 hač do 5 cm a je móškojće kosmaty. Łopjency maja rozdźělnu wulkosć, z dołhosću wot hač do 15 cm a ze šěrokosću wot hač do 12 cm, při čimž we wobłuku štomoweje króny su často mjeńše a na wódnych prućinach docpěja dołhosć wot hač do 25 cm. Kroma łopjena je wótro rězana.

Kćěje w juniju. Žołtojte, dwusplažne kćenja steja po dwěmaj hač po pjećoch we kwětnistwje a docpěja wulkosć wot 1 hač 1,5 cm. Wone su ze swětłym, křidleškojtym, 5 hač 12 cm dołhim nošnym łopješkom zarosćene a po mjedźe wonja. Nimo toho wone njesu pjećličbnu wobalku. Keluškowe łopješka su dołhojće-jejkojte, w směrje kónčka kosmate a docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 6 mm. Krónowe łopješka su wopak dołhojće-jejkojte, do spódka zwuzčene, rozšěrjene a docpěja dołhosć wot 6 hač do 8 mm. 25 hač 30 próškowych łopješkow tróšku krónowe łopješka přesahuje, při čimž sterilne próškowe łopješka faluja. Płódnik njesu dołhu pěstu a pjeć pěstkowych lapow.

Tołstosćěnaty, drjewjane worjechowe płody su kulowate hač krušwojte, pjećhranite, rjapikate, šěropjelsćojće kosmate a docpěja dołhosć wot 8 hač do 9 mm (~1 cm) a šěrokosć wot 7 hač do 8 cm. Płódnistwo njese 7-8 cm dołhe, 14-18 cm šěroke křidleška a docpěje dołhosć wot hač do 10 cm. Płody w septembrje dozrawja.

Rosće we wudolinowych a bukowo-lipowych hórskich lěsach, lipowo-klonowych lěsach, klonowo-jasnikowo-wjazowych hórskich a zwisowych lěsach, ale tež na zasypkowych zwisach wutwori wobrosty. Ma radšo wutkate a bazowe, často wapnite hač na prawym měrje kisałe, kamjentne hlinjane pódy.

Rostlina je w zapadnej, srjedźnej a juhowuchodnej Europje rozšěrjena, ale tež rozpjeršowane w Małej Aziji a w Kawkazu wustupuje. Ale faluje w zapadnym a južnym dźělu iberiskeje połkupy, na britiskich kupach a w najwjetšim dźělu Skandinawiskeje, na Sardinje a Sicilskej, ale tež w madźarskej runinje.

W lěće 2001 bu listowa znamka wot Deutsche Post AG z wobrazom zažneje lipy wudata. Na tej je hódnota wot 110 pjenježkow a 0,56 € ćišćana.

Zwobrazowany štom steji w městnych dźělu Himmelsberg města Kirchhain.




#Article 236: Wokrjes Budyšin (147 words)


Wokrjes Budyšin ( Landkreis Bautzen) we wuchodnej Sakskej je najwjetši wokrjes Swobodneho stata. Ma něhdźe 302.000 wobydlerjow (2017). Wulke wokrjesne města su Budyšin, Biskopicy, Kamjenc, Radeberg a Wojerecy.

Budyski wokrjes přisłuša euroregionej Nysa.

Wokrjes mjezuje na sewjeru z braniborskim wokrjesom Sprjewja-Nysa, na wuchodźe ze Zhorjelskim wokrjesom, na juhu z Čěskej a wokrjesom Sakska Šwica-Wuchodne Rudne hory, na juhozapadźe z Drježdźanami, na zapadźe z Mišnjanskim wokrjesom a na sewjerozapadźe z wokrjesom Hornje Błóta-Łužica (Braniborska).

Najwjetšej rěce na wokrjesnym teritoriju stej Sprjewja a Čorny Halštrow. Tamne naspomnjenja hódne rěčki su Čornica, Klóšterska woda, Lubata, Połčnica a Wjazońca. Najwyša hora je Sokolnik (587 m) blisko Wjazońcy. Dubrjenske bahno pola Kulowa słuša k najwjetšim přirodoškitnym pasmam Sakskeje.

Po wobydlerstwje najwjetše město wokrjesa je Budyšin (), najmjeńše je Halštrow (). Gmejna z najmjenje wobydlerjemi su Bóšicy (). Po přestrjeni najwjetša gmejna je Łaz ze 134,5 km², najmjeńša pak Frankenthal z 9,43 km².




#Article 237: Wóspork (175 words)


Wóspork ( Weißenberg) je małe městačko we wuchodźe hornjołužiskeho wokrjesa Budyšin. Namaka so w Hornjołužiskich honach na wuchodnej kromje serbskeho sydlenskeho ruma při Lubaće a zwjazkowej awtodróze 4. Južnje stareho města zběha so 264 metrow wysoka Wósmužowa hora.

Město Wóspork słuša oficielnje do serbskeho sydlenskeho ruma.

Město naspomni so k prěnjemu razej w lěće 1217 jako Wisenburc a dósta swoje němske mjeno najskerje wot susodneje wsy (a hrodźišća) Běła Hora. W lěće 1884 měješe městačko po Mukowej statistice 1242 wobydlerjow, mjez nimi 300 Serbow (24 %). Arnošt Černik zwěsći 1956 jenož hišće snadny serbski podźěl wobydlerstwa wot 5,8 %.

Wot lěta 1895 měješe město dwórnišćo při železniskej čarje Lubij–Wóspork, kotraž so 1903 hač do Barta a 1906 hač do Radworja podlěši, hdźež bě z čaru Budyšin–Wojerecy zwjazana. W lěće 1972 bu wosobowy wobchad zastajeny a 1973 so čara mjez Lubijom a Bartom zawrě.

K městu słušeja slědowace wsy:

Do měšćanskeho dźěla Běła Hora słuša sydlišćo Nowa Běła Hora.

Město słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 56 (Budyšin 5) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).




#Article 238: Nosaćicy (200 words)


Nosaćicy ( Nostitz) su hornjołužiska wosadna wjes we wuchodźe sakskeho wokrjesa Budyšin a słušeja z lěta 1994 k městu Wóspork. 

Leža w Hornjołužiskich honach mjez Wósporkom a Lubijom, juhowuchodnje Wósmužoweje hory. Susodne wjeski su Malećicy w sewjeru, Łuwoćicy we wuchodźe, Hłušina w juhowuchodźe, Chrapow w juhozapadźe a Žarki w sewjerozapadźe.

Wjes naspomni so k prěnjemu razej w lěće 1280 jako knježe sydło Noztizc a bě swójbne sydło wažneho łužiskeho zemjanskeho rodu. W lěće 1884 měješe wjes po Mukowej statistice 107 wobydlerjow, mjez nimi 70 Serbow (65 %). Arnošt Černik zwěsći 1956 serbski podźěl wobydlerstwa wot jenož hišće 12,8 %. Posledni serbski farar we wsy bě Korla Wyrgač, kiž tule wot 1913 do 1956 w Nosačanskej wosadźe skutkowaše.

W Nosaćicach namakaja so hišće někotre serbske slědy, tak znajmjeńša dwaj dwurěčnej narownej kamjenjej na kěrchowje a w cyrkwi samej dupa z lěta 1866 ze serbskim napismom, dwurěčny dawkowy kašćik „Missionstwu / Zur Mission“ při zadnjej stronje wołtarja a serbskej chorhoji w knježej loži, jedna z napismom „Česć budź Bohu we wysokosći“. Při něhdyšej šuli we wjesnym dźělu Trušecach je serbsce napisane „Paß moje Jehnjata“.

Do Nosačanskeje wosady słušeja wjeski Trušecy, Špikały, Chrapow a Jama.

Za dalšich fararjow hlej zapisk wo Nosačanskej cyrkwi.




#Article 239: Kórka (212 words)


Kórka (Cucumis sativus) je zeleninowa rostlina ze swójby banjowcowych rostlinow (Cucurbitaceae). 

Podobnej słowje eksistujetej w čěšćinje (okurka) a pólšćinje (ogórek). Nimo toho němčina ma słowo (Gurke) z pólšćiny. Pólske mjeno so wot grjekskeho słowa  wotwodźuje.

Rostlina je dele ležaca abo lězuca. 

Łopjency lisćowych łopjenow su pjećróžkate hač do rukoformowe. Jich kónčki su wótre.

Muske kćenja su často čećikojte, króna docpěwa dołhosć wot dweju hač do třoch centimetrow. Žónske kćenja wobsedźa tři staminodije. 

Płód docpěwa dołhosć mjezy 30 a 40 centimetrami, je šwižna, walcoformowa a sćeńša so na kóncomaj. Kaž wšě jahodowe płody pušći wona jich symjenja hakle, hdyž płodowe mjaso spada. Wona wobsahuje hač do 97 procentow z wody. Z 9,7 kcal na 100 g płaći kaž małokalorijowa.

Powjerch płoda wariěruje po sorće, tak zo eksistuja płody z hładkim, brózdźenym, rozpukanym, brodawkojtym abo horbikatym powjerchom. Ale tež barba zrałych płodow wariěruje: čerwjene, oranžobrune, běłe abo kremojte. Zwjetša pak su zelene. Nimo toho su přez plahowanje rozdźělne formy nastali: kulowaće-jejkojte, krótko-walcojte hač dołho-walcojte a dołho křiwjene.

Kórki su syrje jědźne. Najčasćišo bu wone do plackow rězane a ze solotwjowej jušku resp. Vinaigrette přihotowane. Woblubowane su tež kaž wobstatk sandwichow. Wone bu přez mlóčnokisalinowe droždźenje kaž selowe kórki (prawe kisałe kórki), z kisałowym kropom zawarjene kaž korjeninowe kórki abo kaž žonopowe kórki konserwowane móhłe.




#Article 240: Wulka bónčawa (263 words)


 Wulka bónčawa abo běła bónčawa (Nymphaea alba) je rostlina ze swójby bónčawow. Dalše ludowe mjena za bónčawu su wódna knježička, hatna knježička, wódna lilija, wódna kanka, hatna lilija a hatna husyčka.

Wulka bónčawa je wódna rostlina, kotraž maja hač do 3 m dołho stołpikate, na wodźe płuwace łopjena.

Pjenk  je tołsty a łažacy.

Rostlina ma z 3 m najdlejše łopjenowe a kćenjowe stołpiki z domjaceje  flory.
 

Łopjena su wulke, kulojte, na spódku hłuboko zarězowane a maja přeměr wot 10 hač 30 cm. Łopjenate nerwy su hač do kromy kaž widły dwójce abo trójce dźělene z prěčnymi nerwami. Wone su jenož na nasadźe dołhich, elastiskich stołpikow hłuboko zarěznjene. Jich dychawki su na hornim boku.

Wona kćěje wot meje hač do awgusta. Kćenja płuwaja, su wulke a docpěja přeměr wot 10 hač do 12 cm. 10 hač do 25, maksimalnje 30 krónowych łopješkow su podołhojte, přeco běłe a tak dołhe kaž keluškowe łopješka abo dlěše. 4 hač do 5 keluškowych łopjenow je hrube, zelene abo brunojte a podołhojte. Mnoholičbne, sněhběłe krónowe łopješka nutř k próškowym łopješkam přistupja. Kćenja móžu wobsahować hač do 125 žołtych próškowych łopješkow. Kćenja so jenož wodnjo puknu.

Płódnik je kulojty a ma płony, žołty plěšk z 12 hač do 20 plěškowymi promjenjemi. Wón so po wopróšenju wot insektow pod wodu nuri a so k jahodowemu płodej wuwiwaja, kotryž potom zhni a symjenja pušći.

Płód je krušwojta tobołka, kotrež maja horjeka radialnje rozrjadowane plěški.

Wona rosće we małowutkatych abo wutkatych, stejacych abo pomału běžacych wodach, a to w hatach, starych wodach a měrnych jězorach.

Wulka bónčawa je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 241: Husacy jazyčk (194 words)


 Husacy jazyčk (Plantago lanceolata) je rostlina ze swójby putnikowych rostlinow. (Plantaginaceae), z roda putnikow (Plantago). Serbske botaniske mjeno je dołhi putnik.

Botaniske mjeno „Plantago“ wotwodźuje so wot łaćonskeho słowa planta. Woznamjenja telko kaž póduš. 

Husacy jazyčk je wjacelětna, zelišćowa, naha abo słabje kosmata  rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 5 - 50 cm.

Koruški su jara rozhałužkowane. Korušk docpěwa dołhosć wot 60 centimetrow.

Łopjena su na spódku stejace w rozetach, šwižnolancetojte, zrunane a maja 3-7 sylnych podołhostnych nerwow. Lisćowe łopjena su kónčkojte a ćeńke.

Rostlina kćěje wot apryla hač do septembra. Kćenja su jara małe w najprjedy kehelojtych, 3-cm-dołhich, pozdźišo  walcoformowych, hač do 6 cm dołhich, dołhostołpikatych kłóskach. Stołpik kćenjowych kłóskow je zrunany a dlěši hač łopjena. Nošne łopjena su kónčkojte a dlěši hač keluch. Keluch a króna su 4-dźělene. Stameny dołho wustupuja. 

Płód je tobołka, kotraž docpěwa dołhosć mjezy 3 a 3,5 cm a wobsahuje 2 symjeni.

Wón rosće na syčołukach, pastwach, rolach, pućnych kromach a smjećišćach.

Husacy jazyčk je w cyłej Europje z wuwzaćom najekstremnišeho sewjera rozšěrjeny. Do wjacorych krajow je zanjeseny. Tohodla dźensniši dźeń je nimale swětodaloko rozšěrjeny.

W rostlinskim lěkowanstwje wužiwaja zelka (Herba Plantaginis lanceolatae). Zběraja zelka wot meja do junija.




#Article 242: Wulki putnik (122 words)


 Wulki putnik abo šěroki putnik (Plantago major) je rostlina ze swójby putnikowych rostlinow (Plantaginaceae), z roda putnikow (Plantago).

Botaniske mjeno „Plantago“ wotwodźuje so wot łaćonskeho słowa planta. Woznjamjenja telko kaž póduš. 

Wulki putnik je słabje kosmata rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 30 cm.

Łopjena steja w stejacej na spódku rozeće. Wone křiwo wustupuja a su owalne, pjeć- hač dźewjećnerwne a na spódku skulojćene abo wutrobojte.

Wón kćěje wot junija hač do oktobra. Kćenja steja w hustej, cylindriskej, hač 10 cm dołhej kłosy. Štyri keluškowe łopješka steja swobodnje. Žołtojta króna je rołkojta a njese štyri kónčki.

Płód je zwjetša wósomsymjenjowy wěčkowy kapslowy płód, kotryž docpěwa dołhosć hač do 4 mm.

Wón rosće na pućach, włóžnych łukach.

Wulki putnik je po cyłym swěće rozšěrjeny.




#Article 243: Wowči jazyčk (156 words)


 Wowči jazyčk (Plantago media) je rostlina ze swójby putnikowych rostlinow (Plantaginaceae), z roda putnikow (Plantago). Serbske botaniske mjeno je pyšny putnik.

Botaniske mjeno „Plantago“ wotwodźuje so wot łaćonskeho słowa planta. Woznjamjenja telko kaž póduš. 

Wowči jazyčk dosahuje wysokosć wot 20 cm (wot 10 hač do 45 cm). 

Stołpik je hromadźe ćehnjeny.

Łopjena steja na spódku w rozeće, su eliptiske abo šěroko owalne, kónčkojte, na woběmaj bokomaj krótko kosmate, słabje zubate. 

Stołpik  je bjezłopjenowy, wobłukaće postupowacy, na kóncu z hustej cylindriskej kćenjowej kłósku. Wón kćěje wot meja hač do septembra. Kćenja ma 4 keluchowe łopješka, kotrež steja nimale hač do spódku swobodne. Króna docpěwa dołhosć wot 4 mm a su rołkoformowe ze štyrjomi wótrymi, běłymi kónčkami. Próšniki su blědźe lila abo běłe. 

Płód je 3- hač do 8-symjentna tobołka z wěčkom.

Wón rosće na suchich łukach, pastwach, trawnikowych płoninach, pućach a dróhowych kromach. Preferuje słónčne, regularnje stupjene stejnišća.

Wowči jazyčk je w Europje a sewjernej Aziji rozšěrjeny.




#Article 244: Kłubkate zwónčki (177 words)


Kłubkate zwónčki (Campanula glomerata) su rostlina ze swójby zwónčkatych  (Campanulaceae).

Kłubkate zwónčki su trajne zelo, kotrež docpěwaja wysokosć wot 30 hač do 60 (80) cm. Rostlina je mjechko kosmata.

Łopjena su owalne hač lancetojte a tupje zubate. Delnje łopjena su stołpikate, maja wutrobojty abo skulojćeny spódk a hornje łopjena su sedźace.

Wone kćěja wot apryla (wot junija) hač do septembra. Likojte hač wusko zwónčkojte kćenja su hermafroditiske (z muskimi a žónskimi organami), docpěwaja dołhosć wot 1,5 hač do 2,5 cm. Kćenja su módrofijałkojte, rědko běłe a steja w hłójčkojtych promjenjach. Často so dalše kćenja w hornich łopjenowych rozporach jewja. Keluškowe kónčki su wusko-lancetojte a wótre. Kćenjowe stołpiki docpěwaja dołhosć wot 2,5 hač do 4 cm.

Někotre sorty maja pjelnjene a běłe kćenja.

Wone rostu na suchich syčołukach, suchich trawnikach a lěsowych kromach. Preferuje w prawym měrje bazowe pódy.

Kłubkate zwónčki su w nimale cyłej Europje a w měrnych conach Azije rozšěrjene. Rozšěrjenje saha na juhu hač do srjedźneje Italskeje a na sewjerje hač do južneje Šwedskeje.

Kćenja a łopjenka hodźa so jěsć. Łopjenka wužiwaja so w solotejach.




#Article 245: Hriby (100 words)


Hriby su swět z domeny Eukaryotow. Nimaja chlorofyl, su žiwe heterotrofnje (z druheje organiskeje maćizny), a rozmnožuja so přez spory. Maja – podobnje kaž zwěrjata – chitinowu bańkowu sćěnu, glikogen jako energiski skład.

Hriby su jara heterogena skupina. Formuja po swojich přiznamjenjach samostatny swět nimo rostlinow a zwěrjatow, ke kotrymž tež jednobańkowcy kaž pječenske droždźe, ale tež wjacebańkowcy kaž plěsniwcy a jědźomne hriby słušeja. Wučba wot hribow rěka mykologija, wotwodźeny wot grjekskeho słowa Μύκης [mýkēs].

Hriby su žiwe přez wottwar  žiwych a nježiwych rostlinow, w symbiozu z rostlinami (mykorica) abo jako parazity.

Hriby maja 80 000 - 100 000 družinow.




#Article 246: Berlin (199 words)


Berlin (serbsce tež Barlin) je stolica a samostatny zwjazkowy kraj Němskeje. Z wokoło 3,6 milionami wobydlerjow na 892 km² je wone po wobydlerjach najwjetše město kraja. Berlin je jedne wot politiskich, kulturelnych a medijowych srjedźišćow Europy. Wón je dospołnje wot Braniborskeje wobdaty. Přez Berlin běžitej rěce Sprjewja a Habola. Nimo toho namaka so na měšćanskim teritoriju wjele jězorow a lěsow. Prěni raz naspomni so město w lěće 1244, měšćanski dźěl Cölln pak hižo w lěće 1237.

W běhu stawiznow běše Berlin stolica a rezidencne město Braniborskeje, Pruskeje a wot 1871 Němskeho mócnarstwa. Po lěće 1949 běše wuchodny dźěl města faktisce ze stolicu Němskeje demokratiskeje republiki. Mjez 1961 a 1989 běše město přez Berlinsku murju dźělene. Po přewróće a němskeho znowazjednoćenju w lěće 1990 bu Berlin zaso cyłoněmska stolica a pozdźišo tež sydło knježerstwa, zwjazkoweho prezidenta, zwjazkoweho sejma, zwjazkoweje rady kaž tež wjele ministerstwow a wulkopósłanstwow. 

Mjeno Berlin bu najskerje wot słowjanskeho słowa brlo/berlo wotwodźene a woznamjenja z kóncowku -in telko kaž „město w bahnje“. Po legendźe pochadźa mjeno wot Berlinskeho woponoweho zwěrjeća, mjedwjedźa, štož je pak ludowa etymologija. We woprawdźitosći bu woponowe zwěrjo wot mjena wotwodźene.

Wot zarjadniskeje reformy w lěće 2001 wobsteji němska stolica ze slědowacych dwanaće wobwodow:




#Article 247: Pyšny kokorč (174 words)


 Pyšny kokorč (Corydalis cava) je rostlina ze swójby  makowych rostlinow (Papaveraceae). 

Po někotrych žórłach so swójskej swójbje kokrikowych rostlinow (Fumariaceae) zarjaduje.

Pyšny kokorč je naha, njewobšěrna rostlina z kulojtej, w starobje dudławej boblu. Rostlina docpěwa wysokosć wot 20 cm (wot 10 hač do 35 cm). 

Stołpik je zrunany a najčasćišo nosy 2 łopjenje, pod prěnim łopjenom bjez šupizki.

Łopjena su stołpikojte, hłuboko dźělene, na hornim boku módrozelene a na delnim boku naběl zelene, maja zubate wotrězki.

Wón kćěje wot měrca hač do meje. Kćenja su purpurowe abo běłe a steja po dźesaćoch hač dwacećoch w hustym kiću. Njesace łopjena su owalne a cyłokromowe. Keluchowe łopješka su małe a docpěwaja dołhosć wot 0,5 mm. Króna je 2-hubowa, docpěwa dołhosć wot 3 cm a nosy na spódku wotrohu, kotraž na kónčku je dele křiwjena.

Mrowje roznošuja symjenja, zo by jich wutkate připowěšatka žrali. 

Rostlina wobsahuje alkaloidy, kotrež k widlišćam zajědojćenja dla wjedu. 

Wón rosće w lisćowych lěsach a parkach, na włóžnych, wutkatych pódach.

Pyšny kokorč je we wuskich dźělach Europy, sewjernje hač do južneje Šwedskeje rozšěrjeny.




#Article 248: Wulki krawnik (200 words)


 Wulki krawnik (Chelidonium majus) je jenička družina monospecifiskeho roda Chelidonium znutřka swójby makowych rostlinow (Papaveraceae). Dalše ludowe mjena su: krawjace zelo, dobrotnik, złoty korjeń, čerwjene mloko.

Botaniske mjeno „Chelidonium“ wotwodźuje so wot grjekskeho słowa „chelidon“. Woznjamjenja telko kaž łastojčka. 

Wulki krawnik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 - 70 cm (hač do 1 m). Rostlina je jědojta. Jědojta žołta mlokowa měza prjedy buchu přećiwo kurjacym wokam a brodawkam wužiwana.

Stołpik je krótki a hałuzaty. Runy, rozhałuzowany stołpik wobsahowa oranžojtu mlokowu mězu. 

Łopjena su horjeka zelene, deleka módrozelene a pjerite. Jich wotrězki su tupje zubate.

Rostlina kćěje wot meje (apryla) hač do oktobra. Kćenja su žołte, docpěwaja šěrokosć wot 2 hač do 3 cm, a maja 2 keluškowej łopješce a 4 něhdźe 1 cm dołhe krónowe łopješka z jejkojtej formu. Wone steja po dwěmaj hač po wosmjoch we wokołkach.

Płód je truk z dołhosću mjezy 2 a 5 cm. Płody buchu wot mrowjow rozšěrjene.

Wón rosće na smjećišćach, pućnych kromach, murjach, kerčinach, swětłych lěsach a parkach.

Wulki krawnik je w nimale cyłej Europje (předewšěm w Skandinawiskej, srjedźnej a južnej Europje), Aziji a sewjernej Africe rozšěrjeny.

W rostlinskim lěkowanstwje wužiwaja so zelko (Herba Cheldonii). Zběraja zelko wot apryla do junija.




#Article 249: Wjewjerčki (119 words)


Wjewjerčki (Sciurus) su ród małych cycakow, hrymzakow z hustokosmatym wopušom, kotryž słuša do swójby sciuridae. W srjedźnej Europje najznaćiša družina je poprawna wjewjerčka.

Wšě wjewjerčki su lěsne zwěrjata. Wjetšina družinow je na ameriskim dwójnym kontinenće žiwa; jenož tři wot 28 družinow so w starym swěće namakaja. Tute rozšěrja so přez Europu, prědnju, sewjernu a wuchodnu Aziju.

Cyroba wjewjerčkow su štomowe symjenja a płody, hriby a insekty, ale tež ptače jejka a młode ptački. W cyrobnym rjećazu su wjewjerčki popadne zwěrjata za pazoraki a mjeńše rubježne zwěrjata kaž kuny. Žiwjenski čas jednotliwych družinow wučinja hač do 12 lět.

Wědomostne mjeno roda wobsteji ze starogrjekskeju słowow skia („sćin“) a oura („wopuš“).

Rozeznawaja so 28 družinow, kotrež so do sydom podrodow rozdźěla:




#Article 250: Wulki mak (226 words)


 Wulki mak (Papaver rhoeas) je rostlina ze swójby makowych rostlinow. Dalše ludowe mjena su: dźiwi mak, kuklinka, smažnička, kokula, pólny mak.

Wulki mak je jednolětna, přilěhawje abo wotstejace kosmata rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 70 cm (30-90 cm) a šěrokosć wot 30 cm. Cyła rostlina wobsahuje běłu mlóčnu mězu.

Stołpiki su zrunane.

Swětłozelene łopjena su podołhojte, pjerkojte ze zubatymi wotrězkami, delnje su stołpikojće šwižnjene, hornje su sedźace.

Wón kćěje wot meje hač do julije. Škličkojte kćenja su na kóncu stejace, čerwjene, docpěwaja šěrokosć wot 5 hač do 8 (10) cm. 2 zelenje keluškowej łopješce stej seršćate kosmate chětře padnjace. 4 šarlachčerwjene kćenjowe łopješka docpěwaja dołhosć wot 4 cm a maja čorny blak na spódku kwěta. Kćenja su typiske próškowe kwěty bjez nektara. Nadbytk próška přiwabjuje insekty za wopróšenje.

Sorty Shirley-serije maja kćenja w sćěhowacych barbach: čerwjene, róžojte, běłe abo samo dwubarbne.

Sorta 'Mother of Pearl' ma šěre, róžojte abo módrowioletne kćenja.

Eksistuja tež sorty z pjelnjenymi kćenjemi.

Płód je naha, kulojta tobołka, kotraž docpěwa dołhosć mjezy 1 a 2 cm a je jedyn abo dwaj razaj tak dołhi kaž  šěroki. Symjenja su małe, jěrchenkoformowe, ćmowobrune. Symjenja buchu z pomocu wětra rozšěrjene.

Wón rosće na žitnych polach, smjećišćach, pućowych kromach, terenach dwórnišćow. Preferuje lětoćopłe, zwjetša wapnite hlinowe pódy.

Wulki mak je nimale swětodaloko rozšěrjeny.

Rostlina wobsahuje isochinolin-alkaloidy. W kćenju nimo anthocyanow su sliny.

Eksistuja někotre podobne družiny:




#Article 251: Zahrodny mak (137 words)


 Zahrodny mak abo makojčka (Papaver somniferum) je rostlina ze swójby makowych rostlin (Papaveraceae). 

Zahrodny mak je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 40 hač do 150 cm. Rostlina je módrozelena.

Našěr zelene łopjena su nahe, njedźělene a eliptiske. Jich kroma je rězana. Wone stołpik wobpřimuja.

Kćěje wot junija hač do awgusta. Kćenja su běłe, róžojte, čerwjene abo wioletne, docpěwaja wulkosć wot 10 cm a na spódku njesu ćmowe blečki. Krónowe łopješka su rědko čerwjene.

Zahrodne sorty často maja pjelnjene kćenja.

Kapslowy płód je nimale kulowaty.

Rosće na smjećach, pustych płoninach. Preferuje wutkate a wapnite hlinjane pódy.

Pochadźa z Bliskeho Wuchoda. Hižo wokoło lěta 900 p.Ch. bě znaty w Grjekskej.

Zrałe symjenja so jako pječenski wobstatk a za makowy wolij wužiwaja, dokelž wjace alkaloidy njewobsahuja. Ale so dyrbja tak starosćiwje žněju, zo z mlokowej mězu do kontakta njepřińdu.




#Article 252: Pjerojty mak (104 words)


Pjerojty mak (łaćonsce Macleaya cordata, Syn. Bocconia cordata) je jědojta rostlina ze swójby makowych rostlinow. Pjerojty mak je ornamentalna rostlina.

Pjerojty mak je hač do 250 cm wysoke trajne zelo z łopjenowej debu, kotryž ma hłuboko zarězane, kulojto-wutrobičkojte, šlipkate, módrozelene łopjena. Wulka pjerojta kćenjowa pakić wobsteji z móličkich brudno-běłych hač koralojto-róžojtych jednotliwych kćenjow.

Pjerojty mak kćěje wot julija hač do awgusta.

Korjenje tworja podzemske wotnožki. Stołpiki su sylne, módrozelenje šědźiwiznojte  z brunojtym móčnym wutkom.

Rostlina rosće na trawatych blakach a na lukach.

Pjerojty mak wustupowaje w Azije (Japanska, China).

Pjerojty mak twori ricomy a so druhdy tróšku wobćežnje  rozšěrja.

Pjerojty mak wobsahuje rozdźělne isochinolin-alkaloidy.




#Article 253: Zahrodna popla (135 words)


 Zahrodna popla (Alcea rosea, Syn.: Althaea rosea (L.) Cav.) je rostlina ze swójby šlězowych rostlinow.

Zahrodna popla je wobstajna, zelišćowa, zwjetša dwulětna rostlina z krutymi, runymi stołpikami.

Zahrodna popla kćěje wot julija hač do oktobra. Lěkarska popla docpěwa wysokosć wot jednoho do třoch metrow.

Najskerje zahrodna popla pochadźa z krajow při wuchodnym Srjedźnym morju. Do Europy bu wona wot Turkow donjesena.

Zahrodna popla rosće při železniskich nasypach, w pobrjóžnych pasmach a při płotach. Kultiwěruja zahrodnu poplu jako wozdobnu rostlinu wot 16. lětstotka.

Rostlina preferuje přesakliwu, wutkatu pódu.

Droga wobsahuje slinowe maćizny, třěski a barbiznu anthocyan.

W Turkowskej a we Francoskej barbjachu z barbiznu wino, liker a zelo.

W rostlinskim lěkowanstwje wužiwaja so kwěty (łaćonsce Flores Malvae arboreae).
Zběraja kwěty wot julija do septembra.

Wužiwaja rostlina při kašelo, zahorjenjach dychanskych pućow a žołdkowych abo črjewowych katarrhach.




#Article 254: Dźiwi šlěz (195 words)


Dźiwi šlěz (tež dźiwja malwa) (regionalnje: Dźiwi šlez, Malva sylvestris) je rostlina ze swójby šlězowych rostlinow.

Dźiwi šlěz je (rědko jednolětna), dwulětna abo wjacelětna, zelišćowa, kosmata rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 0,3 hač 1,2 m. 

Stołpiki su łopjenate, nižoležace abo postupowace.

Łopjena su stołpikate, najwyšo na 1/3 (3-)5- hač do 7-dźělene. Łopjenowe lapy su owalne a zubate. Łopjena su na spódku wutrobojte.

Wón kćěje wot meje hač do septembra (wot junija hač oktobra). Kćenja su róžojte, purpurne abo róžojtowioletne, stołpikate a steja w promješkach (po dwěmaj hač po šesćoch) we łopjenowych rozporach. 5 keluškowych łopješkow su hač do srjedźišća zarostowane. 2 hač do 3 swobodneju keluškoweju łopješce su na spódku kelucha a docpěwaja dołhosć wot 4 hač 8 mm. Krónowe łopješka docpěwaja dołhosć mjezy 2 a 3 cm, su hłuboko wukromate, 3-4 raz tak dołhe kaž keluch, na spódku zarostowane a maja ćmowe nerwy. Stameny su mnoholičbne a k rołce zarostowane. 

Płód docpěwa šěrokosć wot 1 cm. 

Dźiwi šlěz je wot insektow, předewšěm čmjełow wopróšene.

Wón rosće w njerodźowych wobrostach na pućowych kromach, pustych městnach, nadróžnych brjohach a rolach.

Dźiwi šlěz je nimale swětodaloko rozšěrjeny.

Eksistuja někotre hybridy z přiwuznymi družinami.

Eksistuje wulka ličba synonymow: 




#Article 255: Drobny šlěz (121 words)


 Drobny šlěz (regionalnje: Drobny šlez, Malva neglecta) je rostlina ze swójby šlezowych rostlinow, z roda šlězow . Dalše mjeno rostliny je sydrješki.

Drobny šlěz je jednolětna abo dwulětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 15 hač 50 cm.

Łopjena su kulojte abo jěrchenkojte, na spódku wutrobojte a 5-7-dźělne lapate. 

Kćěje wot junija hač oktobra. Jasnoróžojte abo nimale běłe kćenja docpěwaja šěrokosć wot 1 hač 2,5 cm a steja zwjetša na dlěšich stołpikach w łopjenowych rozporach. Krónowe łopješka su hłuboko zarěznjene a docpěwaja dołhosć wot 8 hač 10 mm.

Płód ma formu tačałki. Jich dźělpłody su hładke.

Rosće w njerodźowych wobrostach na pućach, na rólnych kromach, na hnojowych městnach, na dworach, w zahrodach a na winicach. 

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 256: Stojaty šlěz (154 words)


Stojaty šlěz (tež stojata malwa, regionalnje stojaty šlez, Malva alcea) je rostlina ze swójby šlězowych rostlinow (Malvaceae). 

Stojaty šlěz je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot hač 40 hač 125 cm.

Stołpik je na hornim boku jako łopjena a keluch přilěhawje hwězdźičkokosmaty.

Delnje łopjena su kulojte, mjeztym zo najbóle hornje su nimale hač k spódkej 3-7-dźělne  maja tupje zubate wutrězki.

Kćěje wot junija hač oktobra. Kćenja docpěwaja šěrokosć wot 4 hač 7 cm a steja po jednym we łopjenowej rozporje a w kićach na kóncu stołpika. Zarěznjene krónowe łopješka su blědźe róžojte abo purpurwioletne z tróšku ćěmnišimi nerwami a docpěwaja dołhosć wot 2 hač 4 cm. Zwonkowne, tři keluškowe łopjena su jejkojte abo šěroko lancetojte a na spódku rozšěrjene a docpěwaja dołhosć wot 3 hač 5 mm. Próškowe nitki su k rołce zrosćene. 

Rosće na nadróžnych kromach, skłoninach, pustych płoninach a słónčnych pastwach. Preferuje wutkate, zwjetša małowapnate pódy. 

Rostlina w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 257: Wonjaty šlěz (205 words)


Wonjaty šlěz (regionalnje wonjaty šlez, Malva moschata) je rostlina ze swójby šlězowych rostlinow (Malvaceae). 

Wonjaty šlěz je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 20 hač 80 cm (hač do 1 m). Rostlina je zmjerzkokruta, rosće kerkojće a daloko wustupowace.

Stołpik a łopjena njesu jednore kosmy.

Delnje łopjena su pjećdźělnje lapate, mjeztym hornje łopjena su hač do spódka rukojće 3-7-dźělne, při čimž jich wotrězki su do wuskich, paskojtych kónčkow rozpačene. Jich powjerch je lěpjaty a kosmaty.

Při rozmlěću mošusojće resp. twarožkojće wonja.

Kćěje wot junija hač oktobra. Kćenja docpěwaja šěrokosć wot 4 hač 6 cm a steja po jednym hač po třoch we łopjenowych rozporach a w kićach na kóncu stołpika. Krónowe łopješka su róžojtowioletne abo jasnoróžojte z tróšku ćěmnišimi nerwami a docpěwaja dołhosć wot 2 hač 4 cm. Zwonka pjećłopješkoweho kelucha ma tři lancetojte łopješka, kotrež su 3-5 raz tak dołhe kaž šěroke, a docpěwaja dołhosć wot 3 hač 5 mm a su na spódku z keluchom zrosćene.

Kćenja a zwjadnjene młode rostliny słabje po mošusu wonja.

Sorta Alba njese běłe kćenja.

Dźělpłody su na chribjeće sylnje kosmate.

Rosće na suchich, słónčnych łukach a pastwach, nadróžnych kromach a skłoninach. Preferuje zwjetša małowapnate pódy na třóšku ćoplišich stejnišćach.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 258: Lěkarska popla (305 words)


 Lěkarska popla (Althaéa officinalis) je rostlina ze swójby šlězowych rostlinow, z roda poplow.

Botaniske mjeno „althaea“ wotwodźuje so wot grjekskeho 
słowa „άλδανω“. Woznjamjenja telko kaž hojić. Słowo malwa pochadźa wot grjekskeho słowa „μαλαχς“, kotrež mjechki a změrowacy woznjamjenja.

Lěkarska popla je zrunana, wjacelětna, zelišćowa rostlina z krutymi stołpikami. Rostlina je wšudźe kosmata. Lěkarska popla docpěwa wysokosć wot 60–150 cm (50–120 cm).

Delnje łopjena su wutrobojte a kónčkojte. Cyle horjeka wustupuja často njedźělene łopjena. 

Lěkarska popla kćěje wot julija hač do septembra. Kćenja su swětłoróžojte abo (zrědka) běłe, steja w łopjenowych rozporach a docpěja šěrokosć wot 3 hač 5 cm. Zwonkowne 7–9 keluškowych łopješkow su lancetojte, krótše hač jejkojte, wótre keluškowe łopjena.

Lěkarska popla je hódnotna picowanska rostlina za pčoły.

Je lěkarska popla na włóžnych łučkach, w brjohowych kerčinach, na pastwišćach a w kultiwowanych pódy. Rostlina preferuje wapnojtu, selojtu pódu.

Rozšěrjenje saha na zapadźe hač do Iberiskeje połkupy, na juhu hač do Srjedźneho morja, na wuchodźe hač do Sibirskeje a Altaja a na sewjerje hač do južneje Skandinawiskeje. Do srjedźneje Europy bu tuta rostlina wot čłowjeka přinjesena (Archeofyt).

Korušk wobsahuje slinowe maćizny (10–20 %), pektin (maksimalny 16 %) a škrob (maksimalny 37 %), trochu eteriski wolij, tučny wolij, třěski a šterole.

Lěkarska popla wužiwa so w francoskej kuchinje a ameriskej kuchinje. Přetrjebuja stołpiki, łopjenka a koruški. Kwěty hodźa so jěsć. Młode łopjenka wužiwaja so w solotejach. Romjenjo wužiwachu rostlinu w poliwkach. Zašo buchu korjenja jědźene. Najprjedy buchu warjene a potom pječene.

W rostlinskim lěkowanstwje wužiwaja so koruški (łaćonsce Radix Althaeae) a łopjenka (łaćonsce Folia Althaeae). Zběraja koruški wot oktobra do nowembra a łopjenka wot meje do junija. Wužiwaja so drogi za zymnowodowy ekstrakt, za sirup abo za čajowy wobstatk. Grjekojo a Romjenjo znajachu wuskutki lěkowanja tuteje rostliny. Dioskurides, Theophrast, Galen a Plinius naspominaja rostlinu w swojich spisach. W srjedźowěku běše powšitkownje z wašnjom tutu rostlinu wužiwać.




#Article 259: Bałmowc (186 words)


Bałmowc (Gossypium) je ród ze swójby šlězowych rostlinow (Malvaceae). 

Družiny su małke štomy, kerki abo jednolětne rostliny hač wjacelětne rostliny.

Rukojće nerwate abo lapate łopjena njesu wolijowe žałzy.

Kćenja su zwjetša wulke, běłe, žołte abo purpurowe. Jich keluch njese 3-7 wulkich, zrosćenych abo rozdźělenych wysokich łopješkow.

Płód je třizapadakowa hač pjećzapadakowa kapsla.

Symjenja njesu běłe, žołtojte abo čerwjenojte kosmy. Někotre su nahe abo njesu krótku pjelsć.

Družiny su w Africe, Aziji, Americe a Awstraliji rozšěrjene.

Mjeno roda Gossypium bu w lěće 1753 wot Carl von Linné w Species Plantarum, 2, S. 693 najprjedy wozjewjene. Lectotypusart je Gossypium arboreum L.. Synonymy za Gossypium L. su: Erioxylum Rose  Standl., Ingenhouzia DC., Notoxylinon Lewton, Selera Ulbr., Sturtia R.Br., Thurberia A.Gray, Ultragossypium Roberty.  Ród Gossypium słuša k tribusej Gossypieae w podswójbje Malvoideae znutřka swójby Malvaceae. 

Ród Gossypium so do štyrjoch podrodow, sydom sekcijow a podsekcijow rozrjaduje, tu ze wšěmi 51 družinami :

Eksistuja někotre dźiwje družiny, ale za industrielne plahowanje jenož kulturne bałowcowe družiny su wažne. To su štyri družiny, při čimž pochadźatej dwě družinje ze stareho swěta a dwě z noweje swěta.  

Družiny z noweho swěta dodawaja najlěpše nitki.




#Article 260: Hórska čećorica (118 words)


Hórska čećorica (Coronilla coronata) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae). 

Hórska čećorica je zrunana rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 30 hač 50 cm.

Łopjena su njeporowje pjerite ze 7-13 owalnymi, na delnim boku módrozelenymi, tróšku mjasnymi łopješkami. Pódlanske łopješka su nitkojte, zahe wotpadace. Delnje su zrosćene, mjeztym zo hornje su swobodne.

Kćěje wot meje hač julija. Kćenja steja po dwanaćoch hač dwacećoch we wokołkach. Króna je žołta a docpěwa dołhosć wot 7 hač 10 mm.

Łušćiny su zašnórowane a docpěwaja dołhosć wot 2 hač 3 cm. Jich čłony ma štyri tupe hrany.  

Rosće w swětłych lěsach, kerčinach, na słónčnych suchich zwisach. Preferuje wapnite pódy a ćopłotu.

Rostlina je we wuchodnej srjedźnej a južnej Europje, předewšěm w horinach, rozšěrjena.




#Article 261: Pisana čećorica (101 words)


Pisana čećorica (Securigera varia) je rostlina ze swójby łušćinowcow.  Wona bu prjedy rodej Coronilla přirjadowana.

Pisana čećorica je wjacelětna, zelišćowa rostlina. Wona docpěwa wysokosć wot 80 cm.

Stołpiki su hranite.

Lisćowe łopjena su pjerite a z krótkim stołpikom.

Rostlina kćěje wot meje hač do oktobra. Wokołk wobsahuje maksimalnje 20 kćenjow.

Łušćinowy płód docpěwa dołhosć wot 25 hač do 50 mm. Wón je štyrihranity z hokatim pyskom.

Wona rosće na suchich łukach, pućnych kromach, pod kerčinami a na ladźe; na wapnu. Rostlina preferuje wapnojtu pódu.

Pisana čećorica je w nimale cyłej Europje, w Kawkazu a Małoaziji rozšěrjena.

Pisana čećorica je picowanska rostlina.




#Article 262: Čećorička (172 words)


Čećorička (Hippocrepis comosa) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae). 

Čećorička je nimale kaž małoróstny kerčik rostuca, rozpjeršenje přilěhawje kosmata rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 20 cm (wot 8 hač do 25 cm). 

Stołpiki su nižoležace-postupowace, na spódku wodrjewjowane, bohaće lisćate. 

Łopjena steja nimale jenož na stołpiku a su jednory pjerite. Delnja łopjena su dołhostołpikowe. Łopješka su nawopačnje owalne hač do linealne a ćěmnozelene abo módrozelene. 

Wona kćěje wot meje hač do oktobra (julija). Kćenja su žołte, wonjate a docpěwaja dołhosć wot 1 cm (wot 8 hač do 12 mm). Wone steja w małokćenjowych (4-8(12)) kćenjow) wokołkach na stołpikach z dołhosću wot maksimalnje 10 cm.

Płód je z maksimalnje 6 pódkowoformowych wotrězkow hromadźe sedźany a docpěwa dołhosć wot 1,5 hač do 3,5 cm. Zrały płód do jednotliwych dźělow so złama, kotrež na kóncach su słabje křidłate, zo so móžeja wot wětra preč zduć.

Wona rosće na skalnych zwisach, suchim trawniku, suchich łukach, najčasćišo na wapnu. Preferuje ćopłe, suche, bazojte, zwjetša kamjentne pódy.

Čećorička je w Europje, wosebje w juhu a alpskich krajach rozšěrjena.




#Article 263: Bruny dźećel (122 words)


Bruny dźećel (Trifolium spadiceum) je rostlina ze swójby łušćinowcow, z roda dźećelow  (Fabaceae).

Bruny dźećel je zrunana abo wustupowaca rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač do 30 cm.

Hornje stołpikowe łopjena su nimale přećiwostejne. Łopjena su 3-ličbne. Łopješka su sedźace abo runje krótko stołpikate. Pódlanske łopjena su dołhojće-lancetojte.

Kćěje wot junija hač do awgusta. Žołte hač žołtobrune kćenja steja w hłójčkach, kotrež docpěwaja dołhosć wot 6 hač do 25 mm a šěrokosć wot 10 hač do 13 mm. Kćenjowe stołpiki su krótše hač keluškowa rołka. Króna docpěwa dołhosć wot 5 hač do 6 mm.

Rosće na łuhojtych łukach, na pućach, na hrjebjowych kromach a na suchich hórskich łukach.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjenja, při čimž předewšěm w horinach wustupuje.




#Article 264: Hórski dźećel (188 words)


Hórski dźećel (Trifolium montanum) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).

Hórski dźećel je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač do 40 (50) cm. Rostlina je zrunana abo wustupowaca a husto kosmata.

Zrunane stołpiki su běłowołmaće kosmate.

Třiličbne łopjena su dołhostołpikowe. Łopješka su dołhojće-jejkojte hač lancetojte a kałačowótře zubate. Wone su na delnim boku mjechkokosmate.

Wón kćěje wot meje hač do julija (septembra). Krótkostołpikate kćenja su běłe a steja po 25-50 w kulowatych hač jejkojtych, 1,5-2 cm wulkich hłójčkach. Keluškowa rołka je 10-nerwna, kosmata a njese wuske, runje dołhe zubki. Króna docpěwa dołhosć wot 7 hač do 10 mm.

Wón rosće na suchich łukach, w kerčinach, na lěsnych kromach, na suchich zwisach, na pućowych skłoninach a we swětłych lěsach. Preferuje w prawym měrje suche, małodusykate, wapnite, humusowe pódy.

Prjedy družina bě dale rozšěrjena a časćiša. Ale wjele stejnišćow bu za čas zańdźenych lětdźesatkow intensiwnje jako syćenske łuki abo pastwy wužiwane abo zalěsnjene. Družina njewutraje hnój a maksimalnje jedyn posyk w lěće.

Hórski dźećel je w nimale cyłej Europje a zapadnej Aziji rozšěrjeny, při čimž na sewjer hač do južneje Skandinawiskeje a na juh hač do horinow wustupuje.




#Article 265: Lěsny dźećel (166 words)


Lěsny dźećel (Trifolium alpestre) je rostlina ze swójby łušćinowcow  (Fabaceae). 

Lěsny dźećel je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 15 hač do 30 (40) cm. Rostlina wutwori dołhe wotnožki.

Stołpiki su husto přilěhawje kosmate a zwjetša njerozhałuzowane a zrunane.

Bóčne nerwy třiličbnych, 3-5 (8) cm dołhich a 1,5 cm šěrokich, wusko-lancetojtych, ćmowozelenych łopješkow su jara huste. Pódlanske łopjena su prynkojte a docpěwaja dołhosć wot 3 cm.

Wón kćěje wot junija hač do awgusta. Kćenja su čerwjene a docpěwaja dołhosć wot 10-15 mm. Wone steja w kulowatych abo krótko jejkojtych hłójčkach, kotrež docpěja dołhosć wot 1,5 hač do 3 cm a su wot najbóle hornich łopjenow wobdate. Keluškowa rołka njesu 20 nerwow a je kosmata. Króna je purpurna a docpěje dołhosć wot 10 hač do 15 mm.

Wón rosće na lěsnych kromach, pod kerčinami, we swětłych lěsach, na suchich łukach a na nadróžnych skłoninach. Ma radšo suche a bazowe pódy.

Lěsny dźećel je w nimale cyłej Europje, předewšěm w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjeny.

Eksistuje podobna družina:

 




#Article 266: Mjezny dźećel (110 words)


Mjezny dźećel (Trifolium medium) je rostlina ze swójby łušćinowcow  (Fabaceae).

Mjezny dźećel je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 15 hač do 45 cm. Rostlina móže přez podzemske wotnožki wupřestrěć a huste skupiny wutworić.

Stołpiki su rozpjeršene kosmate hač nahe.

Łopjena su 3-ličbne. Łopješka su dołhojće-lancetojte, nimale cyłokromne a njesu swětły abo ćmowy muster. Wone docpěja dołhosć wot hač do 6 cm.

Kćěje wot junija hač do awgusta. Purpurowe kćenja steja w jasnje stołpikatych, kulowatych hač jejkojtych, 2-3,5 cm tołstych hłójčkach. Ma nahu, 10-nerwnu keluškowu rołku.

Rosće w kerčinach, w swětłych lěsach a na suchich łukach. Ma radšo w lěće ćopłe, bazowe pódy.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 267: Mólički dźećel (146 words)


Mólički dźećel (Trifolium dubium) je rostlina ze swójby łušćinowcow  (Fabaceae). 

Mólički dźećel je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač do 30 cm.

Stołpik je zwjetša ležacy. 

Łopjena su 3-ličbne a njesu łopješka, kotrež docpěwaja dołhosć wot 5 hač 10 mm a su namódry zelene, wopak jejkojte abo wutrobojte, prědku zubate, ale nimaja stajene kónčki. Srjedźne łopješka je dlěšo stołpikate hač bóčnej. Pódlanske łopjena su jejkojće-lancetojte.

Kćěje wot meje hač do septembra. Ma kwětnistwo z 3 hač do 15 (10-20) kćenjemi. Kwětnistwo docpěwa šěrokosć mjezy 0,6 a 0,8 cm (wot 5 hač do 8 mm). Kćenja su žołte. Zwjadnjena króna je swětłobruna a njewotpada. 

Na rozdźěl wot smažneho dźećela kćenja ultrawioletne swětło runoměrnje absorbuja, tak zo wone su tež za překasancow jednobarbne. 

Rosće na łukach, pastwach, pućnych kromach, skłoninach, rolach a lěsnych kromach. Preferuje zwjetša małowapnate hlinjane pódy.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 268: Smažny dźećel (132 words)


Smažny dźećel (tež smužkaty dźećel) (Trifolium campestre) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).

Smažny dźećel je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač do 20 cm.

Łopjena su třiličbne. Srjedźne łopješko je dlěšo stołpikate hač bóčnej. Łopješka su wopak jejkojte, prědku zubate a docpěwaja dołhosć wot hač do 17 mm. Pódlanske łopjena su jejkojte, na spódku wušěrjene a krótše hač łopjenowy stołpik.

Kćěje wot junija hač do awgusta. Swětłožołte kćenja docpěwaja dołhosć wot 4 hač do 5 mm a steja po dwacećoch hač po třicećoch (štyrcećoch) w hustych, 7-10 mm dołhich hłójčkach. Po překćěću su swětłobrune a njewotpadnu.

Kćenja maja wobłuki, kotrež absorbuja UV-swětło, ale tež wobłuki, kotrež reflektuja UV-swětło. Tohodla su za pčołki dwubarbne.

Rosće na wapnite suchich trawnikach, na pěskowych polach a na pućach.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 269: Šwedski dźećel (120 words)


Šwedski dźećel (Trifolium hybridum) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae). 

Šwedski dźećel je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač 50 cm. Rostlina je zrunana.

Zrunane stołpiki su dudławe a na sukach njekorjenja.

Łopjena su třiličbne a nimaja běły prěčny pask. Łopješka su šěroko owalne abo jejkojte a fajn zubate.

Kćěje wot meje hač septembra. 30-50 kćenja su najprjedy běłe a pozdźišo róžojte a steja w kulowatej, 1,5-3 cm wulkej hłójčce. Kćenja su po času kćěwa dele zhibnjene. Kćenjowe stołpiki su dwójce hač trójce tak dołhe kaž pjećnerwna keluškowa rołka.

Rostlina ma 2n = 16 chromozomow.

Rosće na tučnych łukach, włóžnych łukach, pastwach w kónčinach łučinow, na brjohach, pućach a w šćerkownjach.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 270: Žołtoběły dźećel (132 words)


Žołtoběły dźećel (Trifolium ochroleucon) je rostlina ze swójby łušćinowcow  (Fabaceae).

Žołtoběły dźećel wustupowaca rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 20 hač do 40 cm.

Stołpiki su husto kosmate.

Łopjena su husto kosmate a třiličbne. Łopješka su dołhojće-lancetojte a docpěwaja dołhosć wot 1 hač do 3 cm. Pódlanske łopjena njesu rozćehnjeny kónčk.

Kćěje wot junija hač do julija. Kćenja steja w jeničkich, kulowatych abo jejkojtych hłójčkach, kotrež su krótko stołpikate a docpěwaja dołhosć wot 15 hač do 30 mm. 10-nerwna keluškowa rołka je kosmata. Jich zubki su njejenake. Nažołć běła abo blědožołta króna docpěwa dołhosć wot 13 hač do 18 mm.

Rosće na suchich trawnikach, na suchich łuhojtych łukach a na lěsnych kromach.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena, při čimž na sewjer hač do Jendźelskeje, južneje Pólskeje a južneje Ruskeje wustupuje.




#Article 271: Alpski słódki dźećel (211 words)


Alpski słódki dźećel (Hedysarum hedysaroides) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).

 

Alpski słódki dźećel je wjacelětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć mjezy 5 a 25 cm, rědko hač do 60 cm. 

Čopojty korjeń často docpěje dołhosć wot metra.

Stołpik je róžkaty, njerozhałuzkowany, zrunany, šćedriwje lisćaty.

Łopjena su njeporowje pjerite a maja hač do 10 porow (9-21) owalnych abo lancetojtych, cyłokromatych, nahich, horjeka ćěmnozelenych, deleka jasnozelenych łopješkow. Łopješka docpěwaja dołhosć mjezy 10 a 30 mm. Pódlanske łopjena su kóžkojte, brune a hač nad srjedźišćom zarostowane. 

Wón kćěje wot julije hač do awgusta. Kćenja su jaskrawje purpurčerwjene, docpěja dołhosć wot 2 cm, su najčasćišo wisace a sedźa po 10-50 w na kóncu stejacym kiću. Króna docpěje dołhosć mjezy 15 a 20 mm a je čerwjenofijałkojta. Čołmik je dlěši hač křidleško a chorhojčka. Keluch je zwonojty.

Płodowe łušćiny docpěja dołhosć mjezy 2 a 4 cm a su dźělene a mjatene.

Wón rosće na hórskich łukach, na wapnitych, kamjenjatych pódach.

Alpski słódki dźećel je wot Pyrenejow hač do Małeje Azije rozšěrjeny.

Korjentne boblije wobsahuja dusyk zwjazowace bakterije. Je jedna najbóle hódnotnych Alpskich picowanskich rostlinow z wysokim wutkom na bělkowinje a tuku. Hačrunjež je lochko hórkojty, wón bu   rady wot skotu žrany. Ale wón hubjenje wudźeržuje sylne pasenje; lěpje wón so hodźi k dobyću wot syna (syčenje).




#Article 272: Jan Lajnert (108 words)


Jan Lajnert (* 22. meje 1892 w Rakecach; † 14. nowembra 1974 w Rozwodecach) bě serbski wučer, basnik a spisowaćel.

Wot 1922 do 1935 bě wučer w Delnim Wujězdźe, hdźež dirigowaše tež chór serbskeho towarstwa Zahrodka; potom bu wot šulskeje wyšnosće přesadźeny do Parchwitza (dźensa Prochowice) pola Lěhnicy w Delnjej Šleskej. Po Druhej swětowej wójnje skutkowaše wot 1946 do 1950 jako docent a direktor Serbskeho wučerskeho wustawa w Radworju a wot 1951 do 1960 jako šulski nawoda a wučer w Bošecach. 1965 poda so na wuměnk do Rozwodec.

Lajnert bě wot lěta 1923 čłon Maćicy Serbskeje a dósta 1962 Literarne myto Domowiny. Wón płaći jako basnik serbskeje hole.




#Article 273: Václav Klaus (167 words)


 

Václav Klaus (* 19. junija 1941 w Praze) je čěski ekonom, konserwatiwny politikar a běše wot 2003 do 2013 prezident Čěskeje republiki.

W lětach 1958–1963 je Klaus studował wukrajne wikowanje na Wysokej ekonomiskej šuli w Praze. Při studiju je so zeznał ze swojej pozdźišej žónskej Liviju. Po wuspěšnym absolwowanju studija je dźěłał na wšelakich městnach při čěskosłowakskej akademiji wědomosćow (ČSAV), čěskosłowakskej centralnej bance a na kóncu při prognostiskim instituće akademije wědomosćow (Prognostický ústav), hdźež je so zaběrał z makroekonomiju. 

Wot julija 1992 do julija 1997 bě čěski premierminister. W tutym času je došło tež k dźělenju Čěskosłowakskeje republiki. Klaus je za to wjedł rozmołwy z Mečiarom. Winicy dźělenja jeho za to hač do dźensnišeho kritizuja. W februarje 2003 je so wuzwolił jako prezident Čěskeje republiki (ČR). Wón płaći jako najwažniši čłowjek za reformy k zawjedźenju swobodneho wikoweho hospodarstwa w ČR.

Wón je woženjeny a ma dweju synow.

Nimo swojeje politiskeje dźěłanosće je tež produktiwny spisaćel (hlej bibliografija).

Cyłkowna bibliografija Václava Klausa wobsahuje hač donětka 34 wšelakich titulow.




#Article 274: Stary zakoń (246 words)


Stary zakoń je zběrka knihow, kotraž je židowskemu ludej a pozdźišo křesćanam jenak swjata. Židźa Palestiny rozeznawaja tři dźěle biblije: Pjeć knihow (pentateuch) zakonja (tora):Genezis, Eksodus, Lewitikus, Numeri, Deuteronomium, kotrež so Mójzesej připisuja. Knihi profetow, kotrež dźěla do zažnych (Jozua, sudnikow, Samuel, kralow) a do pózdnich profetow (Jezaja, Jeremia, Ecechiel a knihi dwanaće profetow) a dalše spisy (Psalmy, Ijob, Přisłowa, Rut, Žałosćenja, Pěseń pěsnjow, Kohelet, Ester, Daniel, Esra, Nehemia a chroniki). Dokelž njedźělachu hišće knihi Samuel, kralow, Esra, Nehemia a chroniki a dokelž znajachu 12 małych profetow jako jednu knihu, ličachu cyłkownje 24 knihow Swjateho pisma. Hakle w křesćanskich wudaćach dźělachu mjenowane knihi, tak zo znaje tutón kanon 39 knihow, t. mj. protokanon (prěni porjad). Grjeksce rěčacy Židźa wužiwachu při Božich słužbach w synagogach bibliju w grjekskim přełožku, t. mj. septuagintu. Tuta wobsahowaše hišće dalše knihi, kotrež mějachu Židźa w diasporje tež za Swjate pismo (deuterokanon) (katolski pohlad): knihi Tobit, Judit, 1 a 2 Makkabejow, Baruch, mudrosće a Sirach, nimo toho wěste wotrězki w knihomaj Daniel a Ester. W hebrejskej bibliji pobrachuja deuterokanoniske knihi. W křesćanskich wudaćach biblije su knihi znowa rjadowali a rozdźělili na stawizniske, powučne a profetiske knihi. Martin Luther je jenož hebrejski tekst připóznał, je deuterokanoniski wuzamknył a apokryfy - pozdźišo přidate - mjenował. Protokanoniske knihi Stareho zakonja su prěnjotnje hebrejske. Někotre wotrězki maja aramejski pratekst, kaž Jězus doma rěčał, deuterokanoniske su grjekske. Swětowy zwjazk bibliskich towarstwow a Sekretariat za jednotu křesćanow stej 1968 wobzamknyłoj, zo mamy w ekumeniskich wudaćach tež deuterokanoniske knihi.




#Article 275: Šlešćina (102 words)


Šlešćina (šlesce ślůnsko godka, ślůnski, druhdy tež pů našymu, přirunaj ponašemu) je zapadosłowjanska rěč, kotraž słuša k lechiskej skupinje. Wona rěči so w Hornjej Šleskej, ale tež w Čěskej a Němskej. W lěće 2011 wokoło 509 000 ludźi podawli Šlešćinu jako swoju maćeršćinu.

Šlešćina je blisko přiwuzna z pólšćinu, tak zo so wot někotrych rěčespytnikow jako pólski dialekt wobhladuje.

Njeje žadyn jednotny šleski alfabet. Rěčnicy šlešćiny su wužiwali pisać swoju rěč z pólskimi pismikami. W lěće 2006 bu wunamakany nowy šleski alfabet, kotryž bazuje na wšěch 10 dotalnych šleskich pismach. Wón so často w interneće wužiwa, tak na přikład w šleskej Wikipediji.




#Article 276: Křiwotrubka (104 words)


 Křiwotrubka (Anchusa arvensis, syn.: Lycopsis arvensis) je rostlina ze swójby wódrakowych rostlinow (Boraginaceae). 

Křiwotrubka je jednolětna, zelišćowa, kałata seršćata rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 20 hač do 40 (60) cm. Rostlina njese proste, na sukach sedźace seršćikowe kosmy.

Lisćowe łopjena su wopušate zubate. Jich kroma je žołmičkata.

Kćěje wot meje hač do septembra. Kćenja su swětłomódre z běłej, kolenojće zhibnjenej trubjałku, kotrejež zachod njese pjeć běłych, kosmatych šupiznow. Wone docpěwaja šěrokosć wot pjeć hač do sydom milimetrow a steja w łopjenjowatym kwětnistwje. Před rozkćěwom kwětnistwa su k jednomu bokej wobroćace.

Rosće na rolach, na winicach a na pustych płoninach. Preferuje wutkate, zwjetša małowapnite pódy.




#Article 277: Banjowcowe rostliny (264 words)


Banjowcowe rostliny (Cucurbitaceae) su swójba symjencowych rostlinow. 

Najbliže přiwuzne swójby banjowcowych rostlinow znutřka porjada Cucurbitales su begonijowe rostliny (Begoniaceae), Scheinhanfgewächse (Datiscaceae) a Tetramelaceae.
Tradicionelna systematika banjowcowych rostlinow bazuje w prěnim rjedźe na přiznamjenjach  androeceuma, gynoeceuma, wobwitkow, ze srjedźišća 20. lětstotka tež na próškowej strukturje a natwarje symjenoweje skorpizny. Jedna najnowšich klasifikacijow swójby je ta wot C. Jeffrey 2005. Sćěhowaca zestawa je z Kocyan et al. 2007 přiwzata, kotrež su system wot Jeffrey přez nowe rody rozšěrili, tak zo swójba 126 rodow wobsahuje. Změny porno Kocyan et al. su markěrowane:

Tuta na morfologiskich přiznamjenjach bazowane rjadowanje je móhł wot Kocyan et al. 2007 w fylogenetiskim přepytowanju, kotrež 123 wot 130 rodow wobsahowaše, hač na tribusoweho runiny zwjetša wobkrućić, subtribusy su wězo kumštne poddźělenja. Z dźěła wot Kocyan et al. so móže sćěhowacy, na tribusy zjednorjeny kladogramm wotwodźeny, při čimž žołmojte linije tribusy pokazuja, kotrež su parafyletiske im Hinblick na druhe hałuzy samsneho klada:

              ┌── Cucurbiteae
            ┌─┤
        ┌───┤ └── Benincaseae
        │   │
        │   └──── Coniandreae
        │
      ┌─┤     ┌── Sicyeae
      │ │   ┌─┤
      │ │ ┌─┤ └~~ Trichosantheae
      │ │ │ │
      │ └─┤ └──── Luffeae
    ┌─┤   │
    │ │   └────── Bryonieae
    │ │
    │ │       ┌── Herpetospermeae
  ┌─┤ └───────┤
  │ │         └── Schizopenoneae
 ─┤ │
  │ └~~~~~~~~~~~~ Joliffeae
  │
  └────────────── Zanonieae

Pod wot Jeffrey 2005 připóznatymi tribusami je Jollifeae we wysokej měrje polyfyletiski. Rody  Jollifeae tworja skupina na bazy Cucurbitoideae. Znutřka tuteje skupiny su někotre rody druhich tribusow zarjadowane (Cogniauxia wot Benincaseae, Ampelosicyos a Tricyclandra wot Trichosantheae). Wostatne Trichosantheae tworja skupinu na bazy Sicyeae. Někotre rody su po wuslědkach wot Kocyan et al. para- abo polyfyletiske.




#Article 278: Swjata Zdźisława (873 words)


Dataja:St. Zdislava of Lemberk - forensic facial reconstruction.jpg|mini|Swjata Zdźisława (rekonstrukcija jeje wobliča) 
Swjata Zdźisława (* wokoło 1220 w Křižanovje na Morawje; † 1252 w Jablonnym w Podještědí) je křesćanska swjata. Najstarše pisomne zapiski wo Zdźisławje pochadźeja ze spočatka 14. lětstotka, to rěka z doby jenož poł lětstotka po jeje wumrěću, a to w Dalimilowej chronice a w Zdźarskej chronice. Pozdźiše legendy spušćomne njejsu. Historikar Zdeněk Kalista napisa wo Zdźisławinej dobje a jeje rodźe dwě historiskej studiji (1941 a 1969). Historiske dźěło wo Zdźisławje wuda tež pater Ambrož Svatoš w lěće 1948 pod titulom Blahoslavená Zdislava („Zbóžnoprajena Zdźisława“, přeł.). 

Wona běše dźowka knjeza Přibyslava z Křižanova, kralowskeho hrodoweho hrabje w Brnje a na hrodźe Veveří, a knjenje Sibyle (ze Sicílije – dwórskeje damy kralowny Kunhuty). Wuda so na wosobneho čěskeho wulkotnika knjeza Hawoła Markvartic a přesydlowaše so na jeho hród Lemberk pola Jablonneho w Podještědí. Porodźi jemu štyri dźěći: Havla, Markétu, Jaroslava a Zdislava. Najskerje zetka so ze zbóžnoprajenym Česlavom, z pólskim dominikanom, wučomcom swj. Dominika a sta so z dominikanskej třećarku; z mandźelskim powolaštaj dominikanow do Jablonneho a do Turnova, załožištaj tu za nich klóštry a cyrkwje. Swjata bywaše Zdźisława jako mandźelska a mać swójby, ale jeje žiwjenje a skutkowanje so jenož na priwatne žiwjenje njewobmjezowaše: Zdźisława tež hrodowsku čeledź wuwučowaše a wukubłowaše, staraše wo chorych, chudych, bjezdomnych a dezerterow (běše to doba tatarskich zadobyćow do Srjedźneje Europy) a pomhaše jim tež hewak (w hospitalu, kotryž wona tohorunja załoži). W dobje časteje njepřitomnosće jeje mandźelskeho (běše prawa ruka Wjacława I. a jeho zepěra hdyž jeho syn Přemysl Otakar II. přećiwo njemu zběžkowa) dyrbješe wona cyłe knjejstwo za njeho wjesć.

Zdźisława wumrě najskerje na tuberkulozu, (jeje smjertne powostanki je akademikar Vlček přepytował), je w krypće klóšterskeje cyrkwje w Jablonnym pohrjebana; jeje nop je w relikwiarje na Marijnym wołtarju nalěwo w cyrkwinskej łódźi. Jeje row so njepřestajneje česćownosće wěrićelow wot jeje smjerće do dźensnišeho wjeseli, putnikuja sem nic jenož Češa a Morawjenjo, ale tež Słowacy, Polacy, Serbja, Němcy a Rakušenjo. Do dźensnišeho dóńdźe při jeje rowje k wusłyšenjam, wustrowjenjam a hinašim dźiwam přez zasadźenje tuteje swjateje. Tohodla bu hižo we 18. lětstotku na městnje prjedawšeje gotiskeje cyrkwje k jeje přichodnemu zbóžnoprajenju, wo kotrež so započa prócować, wulkotna barokna katedrala swj. Ławrjenca wot sławneho Wienskeho architekta Jana Lukaša Hildebrandta postajena; twarjenje financowaše hrabja Berka z Duby a po jeho smjerći knjeni hrabina Kinská. K zbóžnoprajenju wšak dóńdźe hakle w lěće 1907 (bamž Pius X.).

W lěće 1947 zahaji kardinal Šćěpan Trochta, Litoměriski biskop, diezesowy proces swjatoprajenja. We wobłuku lětdźesatka duchowneho wobnowjenja naroda bu lěto 1991 (tehdy hakle) zbóžnoprajenej Zdźisławje a temje swójba wěnowane. Tehdy bu zběrka studijow Zdislava wudata a sta so hišće wjele dalšich zajimawych aktiwitow.

Zdźisławu pak bamž Jan Pawoł II. we Wołomucy dnja 21. meje 1995 swjatopraji. Dnja 24. oktobra 2000 - w lěće Wulkeho jubileja – postaji ju za hłownu patronku Litoměriskeje diecezy. Wo swjatoprajenju Knjenje Zdźisławy je so tehdyši prowincial dominikanow pater Ambrož Maria Svatoš wjele zasłužbow dobył, a to z hromadźenjom Zdźisławskich studijow a historiskich dokumentow. Nětko ma mjenujcy nimale sto w rukopisu dokumentowanych padow dźiwotwornych wusłyšenjow přez zasadźenje Knjenje Zdźisławy ze zańdźenosće. Jako dźiw trěbny k swjatoprajenju bu medicinsce a wědomostnje njewujasnjomne wustrowjenje MUDR. Straki připóznate, swójbneho nana, pola kotrehož dnja 19. septembra 1989 w Brnje w chorowni k zastaću wutroby, k na nul spadowacemu krejnemu ćišćej, ke kliniskej smjerći mozow dóńdźe; tutón staw přez tři hodźiny traješe. W běhu tuteje doby mandźelska, dźěći, wyša sotra, knjez farar a dalši intensiwnje k zbóžnoprajenej Zdźisławje wo dźiw modlachu, a buchu wusłyšeni: wobnowještej so motoriska a zmysłowa aktiwiće, wšě organy póčachu normalnje fungować. Jabłońska cyrkej bu wot bamža k bazilice minor (mjeńši) z titulom Bazilika swjateho Ławrjenca a swjateje Zdźisławy powyšena. 

Smjertne powostanki swjateje Zdźisławy su wěrićelam nimo w Jablonnym tež w Litoměriskej katedrali swj. Šćěpana (na wołtarju swj. Jana Nepomuka) a we Wołomucy w dominikanskej cyrkwi Knježny Marije (na wołtarju swj. Dominika) k česćowanju wustajene. Při 750. róčnicy smjerće zbóžnoprajeneho Česlava w lěće 1992 je swjata Zdźisława tutoho swjateho wopytała: jeje nop pućowaše z Jablonneho do pólskeho Wrócławja a bu tu ze statniskimi česćemi přijata. Swoju tuchwilu poslednje dušepastyrske pućowanje přewjedźechu smjertne powostanki swjateje Zdźisławy z Litoměrjec na lětanišćo we Wołomucy - na swjatoprajenje přez bamža Jana Pawoła II. dnja 21. meje 1995. 

Dnja 24. oktobra 2000 postaji bamž Jan Pawoł II. swjatu Zdźisławu za hłownu patronku Litoměričanskeje diecezy. Wot nalěća 2002 je wona po postajenju wokrjesneho zastupnistwa patronka cyłeho Liberecskeho wokrjesa. 

K swjatej Zdźisławje so do dźensnišeho Waldsteinowi hrabjojo jako z njej zdaleni přiwuzni přiznawaja, wopytuja jeje row w Jablonnym.

Je ta swěca, kotruž Zdźisława wupromjenja: wona je na ewangelij nic jenož posłuchała, ale běše za njón žiwa. A to na žadyn pad w klóštrje wotzamknjena, ale běše w swojej swójbje a w tym swěće, kotryž ju wobdawaše. Wěra njeběše jenož priwatna naležnosć za jeje hrodowsku kapałku, ale běše to tež wěc za žiwjenje. Zdźisława hród wopušći a běše za ewangelij wšudźe wokoło žiwa, hdźež chudźi a wbozy běchu. Běše za Chrystusowe słowo žiwa: ,Lubujće swojich blišich!'

Knjeni Zdźisława je wozjewjerka prawa čłowjeka, prawa žony: za druhich lubować a žiwe być. A to je jeje poselstwo za swójby. Jako mać praji wšěm žonam, ale tež wšěm, kotřiž su w swójbje žiwi: je trjeba lubować a za wostatnych žiwy być.




#Article 279: Marie Dolistová (317 words)


﻿Marie Dolistová (* 1951 w Praze) je čěska spisowaćelka, kotraž bydli wot lěta 1961 w Teplicach. Wona wotzamkny medicinsku srjedźnu šulu, na fachu rehabilitacije a dźěła nětko jako rehabilitaciska chorobna sotra w Tepličanskej chorowni. Poeziju pisa hižo wot lěta 1985.

Awtorka so z duchownymi tradicijemi w čěskej poeziji inspirěruje, ale tež přez mjezynarodnu poeziju, přez přirodu a přez přebywanje w tutej, wupjelnjena z hnutosću a zamyslenosću. Awtorka spóznawa nic jenož zwonkowne fenomeny w přirodźe a w čłowjeskim zadźerženju, ale chce tež te wono pod a za tym zapopadnyć, začuwa tež wobdźiwajomne byća a cyłeho uniwersuma.

Někotre razy so wobdźěli na literarnych wubědźowanjach w sewjeročěskim regionje a druhdźe. Někotre z jeje basnjow buchu w městnych nowinach a w poezijowym almanachu skupiny XXVI. W lěće  1994 je jeje prěnja zběrka basnjow V síti rybáře (W syće rybarja)  w nakładnistwje Řád w Praze wušła, w lěće 2000 S příchutí země (Z přisłodom zemje) a w lěće 2002 Zarostlé stezky (Zarosćene šćežki) w nakładnistwje ALFA-OMEGA w Praze. Zběrki  wobsahuja basnje z přirodnej lyriku, wotbłyšćowanje žiwjenja a z basnjemi z duchownej orientaciju. W zběrce Zarostlé stezky stej tež dwě wobšěrnišej episkej basni wěnowanej dwěmaj žonomaj dźělenymaj wot so přez lětstotki - a kotrejž tola stej sebi tak bliskej z jeju heroiskim humanizmom, žonomaj čěskeho naroda - knjeni Swjata Zdźisława z Lemberka z prěnjeje połojcy 13. lětstotka a doktorce Vlasta Kálalová-Lottiová z dwaceteho lětstotka.

Marie Dolistová je tež awtorka tekstow z bibliskimi temami a dweju hudźbneju libretow, kotrejž buštej wot sewjeročěskeho komponista PhDr. Jana Bůžeka zhudźbnjenej. Na tekst jeje basnje Legenda o sv. Vojtěchovi (Legenda wo sw. Wojćechu) skomponowa tutón komponist kantatu za basbariton, sopran, recitatora, měšany chór a orchester(1996). Premjera zaklinči w Teplicach 12. apryla 2001, předstajena přez Sewjeročěski filharmoniski chór a solistow.

Je čłonka literarneho kluba PEGAS w Mělníku a literarneho kluba Naďa Benešová w Čáslavje. Swójsku poeziju předstaja tež na awtorskich čitanjach w Tepličanskim Šlauchu (swobodne tworjace a literarno-estetiske towarstwo).




#Article 280: Rosopsida (195 words)


Rosopsida (němsce tež: Dreifurchenpollen-Zweikeimblättrige) tworja  takson rostlinow z kmjena kćenjowych rostlin (Magnoliophyta). Jich embryjo ma, kaž wšitke dwuschadźikowe kćenjowe rostliny, dwě schadźikowej łopjenje, wuchadźa pak z próška z třoch charakteristiskich włóžow, kotrež su hakle pod elektroniskim mikroskopom widźeć. Tutón specielny typ próškoweho zornjatka mjenuje so tricolpat, potajkim třimóršćinowy (třiwłóžowy).

W systematice biologije bu tuta skupina hakle před mało lětami znowa definowana, jako wotkry so z pomocu moderneje techniki nowy typ próškoweho zornjatka. W někotrych systemach bu wona jako třeća klasu pódla jednoschadźikowych a wostatnych dwuschadźikowych zarjadowana. Často so wona tež jako Eudicots abo woprawdźite Dikotyledony woznamjenja. Dotal wuchadźa so z toho, zo je třimóršćinowe próškowe zornjatko něhdźe před 65 mio. lětami (wobrot  mjezy krydowej dobu a tercierom) nastało.

We wegetatiwnym wobłuku  dadźa so Rosopsida lědma wot wostatnych dwuschadźikowy rozeznawać. Při wšěm je móžno, někotre drobne kajkosće spowšitkownjeć. Łopjena su často zestajane a daloko rozšěrjene přiłopjena wustupuja w porach a njezrosćenej. Transwersalne předłopjena su na Achselsprossen. Kwět je zwjetša štyri- do pjećłopjenowy, po přaslenkach rjadowany a (často tež wjacekróć) do kelucha a króny dźěleny. Próškowe łopjena su zwjetša w jednym abo dwěmaj kružkomaj rjadowane, wustupuja pak nic zrědka rozmnožene (Polyandrie). Płodowe łopješka su často zrosćene (coenokarp).




#Article 281: Morawa (116 words)


 

Morawa ( Morava,  Mähren) je jedyn z historiskich krajow Čěskeje. Rozpřestrěwa so we wuchodnym dźělu Čěskeje republiki, historisce wšak słuša k njej tež sydlišćo U Sabotů (wot 1998 přemjenowane na Měšćanski dźěl Šancy), kotrež leži wot lěta 1997 w Słowakskej.

Z Morawu mjezuja na zapadźe Čechi (344 km), na juhu awstriski zwjazkowy kraj Delnja Awstriska, na juhowuchodźe słowakski Trnawski kraj, na wuchodźe słowakski Trenčinski kraj, na sewjerowuchodźe słowakski Žilinski kraj a Čěska Šleska a na sewjerozapadźe pólska Šleska, konkretnje Kłodzki region.

Jako stolica Morawy płaći Brno, a to hižo wot lěta 1641. Před tym bě hłowne město Olomouc, kotraž słuša tež nadal k wuznamnym historiskim městam Morawy.

Srjedźowěkowe Wulkomorawske mócnarstwo płaći jako prěni wjetši słowjanski stat.




#Article 282: Porchow (155 words)


Porchow ( Burkau) je wjes a gmejna w Hornjej Łužicy. W njej wužórlitej so Klóšterska woda (mjez Porchowom a Wotrowom tež Porchowska woda mjenowana) a Satkula (blisko Małeho Wosyka).

Gmejnski dźěl Nowy Dwór słuša oficielnje do serbskeho sydlenskeho ruma.

Prěnje historiske naspomnjenje jako Purcowe je z lěta 1312. 1414 mjenuje so Porchow jako sydło ryćerja. W lěće 1600 kaž tež 1777 wukonješe tudyše ryćerkubło ležownostne knjejstwo nad dźělom wsy, mjeztym zo podsteješe tamny dźěl klóštrej Marijina hwězda. Porchow měješe hižo do reformacije swójsku wosadnu cyrkej.

W tehdy hišće dwurěčnym Porchowje bydlachu w 17. lětstotku prjedownicy němskeho filozofa Friedricha Nietzscheho.

W lěće 1925 běchu nimale wšitcy Porchowčenjo ewangelscy. Po ludličenju lěta 2011 bě 51,6 % gmejnskich wobydlerjow ewangelskeje a 4,6 % katolskeje konfesije, při čimž bydla tući hłownje we wsach na sewjeru gmejny.

Do Porchowskeje gmejny słušeja slědowace wsy:

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 52 (Budyšin 1) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).




#Article 283: Kalawa (245 words)


Kalawa ( Calau) je delnjołužiske městačko w južnej Braniborskej. Ma něhdźe wósom a poł tysac wobydlerjow a słuša do serbskeho sydlenskeho ruma.

Městačko leži wosrjedź Delnjeje Łužicy při južnej kromje Błótow a něhdźe 25 kilometrow zapadnje Choćebuza.

K městu słušeja wjeski Bólašojce (Bolschwitz), Bukow (Buckow), Chańc (Gollmitz), Jazory (Groß Jehser), Kamjeny (Kemmen), Kšupow (Craupe), Młoźe (Mlode), Synjeńce (Zinnitz), Śerpšow (Erpitz), Wjerchownja (Werchow), Wólšyna (Erlenau), Zasłomjeń (Saßleben), Změšow (Groß Mehßow) a wobydlene gmejnske dźěle Batowk (Bathow), Jazorce (Mallenchen), Kałkojce (Kalkwitz), Kobłej (Cabel), Radowańk (Radensdorf), Rochusowy Doł (Rochusthal), Rudna (Reuden), Škódow (Schadewitz), Wjelchna (Plieskendorf), Žrakow (Schrakau), Zarěc (Säritz) Změšowk (Klein Mehßow) a Žytym (Settinchen).

Mjeno Kalawa wotwodźuje so wot staroserbskeho słowa kal, štož tak wjele kaž žumpadło abo łuža woznamjeni. Město so pisomnje 1279 prěni raz naspomni. W Kalawje dawaše tehdy hród z mjenom Dunkelsburg a ležeše w sewjero-zapadźe města. Ale hižo w 16. lětstotku bě tutón sylnje rozpadnjeny. Dźensa so jenož hišće někotre zbytki něhdyšich murjow namakaja. Město ležeše při wikowanskim křižowanišću, tak zo so w srjedźowěku tam wěste derjeměće wuwiwaše. W pózdnym srjedźowěku započa so na pózdnjogotiskej halowej cyrkwi twarić, kotraž hišće dźensa wobraz města wobknježi.

Kalawa běše hižo ze 14. lětstotka wokrjesne město. To zaležeše po wšěm zdaću na tehdyšim dominowacym hospodarskim połoženju města porno druhim bliskim městam južnje Błótow. Teritoriji wokrjesa pak so přez lětstotki často přeměnješe. W měsće běše serbšćina nimo němčiny wobchadna rěč hač do prěnjeje połojcy 19. lětstotka.

Na Kalawskej Carla Anwandterowej zakładnej šuli poskića so delnjoserbšćina jako cuza rěč.




#Article 284: Drježdźany (103 words)


Drježdźany ( Dresden, wot staroserbskeho Drežďany, přirunaj  Drážďany,  Drezno) su hłowne město a kulturne srjedźišćo Sakskeje. Z wjace hač 550.000 wobydlerjemi na 328 km² su wone po Lipsku na wobydlerjow druhe najbohatše město zwjazkoweho kraja a na dwanatym městnje w Němskej. Přez Drježdźany běži rěka Łobjo. Drježdźany maja Technisku uniwersitu z něhdźe 35.000 studentami. Prěni raz naspomni so město w lěće 1206 jako Dresdene. 

Drježdźany su centralne wobchadne křižnišćo w Sakskej. Zwjazkowe awtodróhi wjedu wottam do Berlina (A 13), Zhorjelca (A 4), Frankobroda (A 4), Lipska (A 14) a Prahi (A 17).

Z Drježdźan wjedu železniske čary do Lipska, Dźěčina, Zhorjelca a Njedźichowa.




#Article 285: Zhorjelc (171 words)


Zhorjelc (we wobchadnej rěči husto Zholerc;  ,  Zgórjelc,  Zhořelec,  Zgorzelec) je po ličbje wobydlerstwa najwjetše město Hornjeje Łužicy a leži při Łužiskej Nysy. Z něhdźe 56.000 wobydlerjemi je šeste najwjetše město w Sakskej. Połojca města słuša wot lěta 1946 k Pólskej a rěka Zgorzelec. Zhorjelc je sydło wokrjesa ze samsnym mjenom.

Město leži pod horu Sedło, kotraž je zdaloka widźeć a płaći jako charakteristiske znamjo Zhorjelca.

W 7. lětstotku wobsydlichu słowjanske kmjeny – prawdźepodobnje Bjezunčenjo – wokolinu dźensnišeho Zhorjelca. Sydlišćo same naspomni so hakle w lěće 1071 we wopismje kejžora Hendricha IV. jako słowjanska wjes Goreliz. Srjedź 12. lětstotka wuwiwaše so potom na městnje wsy wikowe sydlišćo.

Wot 1346 do 1815 bě město – hromadźe z Budyšinom, Kamjencom, Lubanjom, Lubijom a Žitawu – sobustaw Zwjazka šesćiměstow.

Zhorjelc je wuznamne železniske křižowanišćo. Ze Zhorjelskeho dwórnišća wjedu čary do Drježdźan, Berlina, Nikriša (a Žitawy), Zawidowa, Węglinieca (a Wrócławja) a do Wałbrzycha.

Přez město běži kolesowanska šćežka Wódra-Nysa.

Město słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 58 (Zhorjelc 2) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 157 (Zhorjelc).




#Article 286: Prušćina (156 words)


Prušćina je mortwa baltiska rěč a jenički zwěsćeny zastupjer zapadobaltiskeje skupiny, mjeztym zo stej letišćina a litawšćina  wuchodobaltiskej rěči. Wona je we 18. lětstotku doskónčnje wotemrěła.

Slědowaca tabela pokaza někotre słowa z Elbingskeho wokabulara.

Prušćina je nimo femininuma a maskulinuma tež neutrum wobchowała, kaž słowjanske rěče a w přećiwku k wuchodobaltiskimaj rěčomaj litawšćina a letišćina. 

Nimo třoch genusow běštej dwě gramatiskej čisle, singular a plural.

Prušćína bě flektowaca rěč, kaž widźimy z deklinacije słowa stas tón. Dospołne deklinaciske paradigmy substantiwow a pronomenow pak njejsu wobswědčene. Ale so zda, zo měješe prušćina kazusy nominatiw, genitiw, datiw, akuzatiw, wokatiw. Při tym bě akuzatiw najskerje kazus generalis po prepozicijach.

Wokatiw wustupuje z wosebitej formu jenož we maskulinumowej o1-deklinaciji w singularje. Hewak bě identiski z nominatiwom.

Wot zakładnych ličbnikow su jenož někotre znate.

Wot ordinalnych ličbnikow su znate 1. hač do 10. katechizmow dla.

Wot 21. lětstotka so prócuje wo wožiwjenje. Dźensa rěči něhdźe 2.000 ludźi prusce. (Žórło němska wikipedija)




#Article 287: Hród Lemberk (1499 words)


Hród Lemberk steji na wyšinje nad dołom Panenskeje rěčki ( Panenský potok) pola wsy Lvová, njedaloko sewjeročěskeho města Jablonné v Podještědí ( Deutsch-Gabel).

Jeho předchadnik běše srjedźowěkowski hród, załoženy snano we 40. lětach 13. lětstotka jako stražna pomjezna twjerdźizna na wobchodnej šćežce z Čech do Žitawy. Mjeno hrodu, kotrehož eksistenca je prěni raz w lěće 1244 dokładźena, bu wot rodoweho znamjenja Markwartičanow, kotrež běše lawica, wotwodźene. Załožićel hrodu běše najskerje Havel z Lemberka, kiž k prěnim  wosobinam na kralowskim dworje Wjacława I. a Přemysła Otakara II. słušeše a běše wuznamna zepěra cyrkwje w Čechach. Při wuprawje Wjacława I. na Morawu zezna swoju přichodnu mandźelsku Zdźisławu, kotrejež nan běše morawski magnat Přibyslav z  Křižanova, knjez na Veveří a Brnje. Jeje mać Sibylla, jedna z  dwórnych damow kralowny Kunhuty, załoži klóšter we Žďáru nad Sázavou. Po žeńtwje z Havelom přesydli Zdźisława na Lemberk a zhromadnje z nim wobdźěleše so na natwarje města Jablonné kaž tež na załoženju tamnišeho klóštra. Měješe dwě dźěsći (Havela, kotryž bórze zemrě a Margaretu) a pokazowaše w tej dobje njewšědne socialne čuće: z financielnymi srědkami a swójskim dźěłom podpěrowaše klóšterski hospital a chudownju. Po přeslědźenju jich kosćowcowych powostankow je starobu 30-35 lět docpěła a zemrě po wšěm zdaću na tuberkulozu krótko před lětom 1252; jeje rownišćo je w katedrali Swj. Ławrjenca a Swj. Zdźisławy w Jablonné. Jeje dobroćelske skutki su so z legendami stali a wona bu w lěće 1995 swjatoprajena.

Knježa z Lemberka dźeržachu hród hač do kónca 14. lětstotka, hdyž jeho wobsedźer Hašek z Lemberka, kotryž Korlu IV. na jeho diplomatiskich pućowanjach do cuzbnicy dopřewodźi. Za čas wobrónjenych zwadow Wjacława IV. z kuzenkom Joštom dóńdźe ke konfliktej mjez Hašekom a Janom z Wartenberga, při kotrymž bu Lemberk w lěće 1398 woblěhowany a po wšěm zdaću tež zdobyty. Po Hašekowej smjerći wokoło lěta 1400 so hród do wobsydstwa Wartenbergčanow dósta. Posledni z nich, Jan Chudoba z Ralska, běše za čas husitskich wójnow na spočatku přiwisnik Siegismunda, ale v lěće 1428 přeńdźe na stronu husitow a přija  na Lemberk husitsku wobsadku. Ani po bitwje pola Lipan wšak njenasta pokoj w tudyšej kónčinje. Na někotrych hrodach, na přikład na njedalokim Starym Falkenburku, wostawachu husitske wobsadki, kotrež rubježne wupady do wokoliny přewjedźechu. Sami Wartenbergčenjo přewjedźechu časte wupady do Łužicy a Berkojo z Duby, kotrymž Lemberk  wot 30. lět 15. lěstotka słušeše, wojowachu zaso ze sakskimi wjerchami. W 70. lětach 15. lětstotka kupi Jan z Elsnic Lemberk, kiž wottud rubježne wupady do Łužicy přewjedźe. Po jeho  smjerći so wobsedźerjo často wotměnjachu, po zdaću bu tohodla dosć zapusćeny. Hdyž w lěće 1518 hornjołužiski bohot Wilhelm z Illburga lemberkske knjejstwo kupi, běchu ze šěsć wsow na knjejstwje jenož dwě wobsydlene. K wožiwjenju hospodarstwa a z tym tež cyłeho knjejstwa hač po lěće 1550, hdyž Wilhelmowy hibićiwy přichodny syn Hendrich Kurcpach z Trachenberga Lemberk zdźědźi. Tón da srjedźowěkowskej twjerdźiznje tež přez nowe přitwary a připrawy renesansny charakter knjejskeho sydła a srjedźišća hospodarstwa. W lěće 1581 přewzachu Berkojo z Duby znowa hród, ale po smjerći Hendricha Berki bu knjejstwo Vratislava z Donina předate, kotremuž njedaloke grabštejnske knjejstwo słušeše. Ród Doninow pak je cyłu kónčinu hač do kónca třicećilětneje wójny wobknježili, hdyž jich wobsydstwo po konfiskaciji wot Běłeje Hory 1623 kejžorskej krónje připadny. Bórze po tym kupi Albrecht z Waldstejna lemberkske knjejstwo a po jeho namócnej smjerći w lěće 1634 naby je Jan Rudolf Breda. Za njeho a jeho syna Christof dóńdźe po lěće 1660 k baroknemu přetwarej hrodu po planach italskeho architekta Nicola Sebregondi. Srědki za te drohe twary nabywachu často přez njesmilne postupjenje napřećo njewólnikam, štož w lětomaj 1679 a 1680 k burskim zběžkam wjedźe. Rólnicy wusłachu najprjedy pósłanstwo ke kejžorej Leopold I., ale hdyž bu na pohnuće Christofa Bredy w Praze zajata, wotpokazachu wjesnjenjo roboćić. Někotry čas so drje w lěsach schowachu, ale hdyž běchu zaso na swoje statoki wróćili, buchu wjednicy zběžka do jastwa stysknjeni a zbytni dyrbjachu slub posłušnosće złožić. W lěće 1726 kupi Filip Josef Gallas Lemberk, kiž tehdy hižo na sewjerje Čech Frýdlant (Friedland), Liberec (Reichenberg) a Grabštejn (Grafenstein) wobsedźi.

Ale ani potom na knjejstwje pokoj njeběše. Za čas sydomlětneje wójny wobsadźi w lěće 1758 pruske wójsko Jablonné a Lemberk a w hrodźe bu wójskowy lacaret připrawjeny. W lěće 1775 bu Lemberk přez zběžkarskich rólnikow poškodźeny a w awgusće 1813 bu zaso přez Napoleonowe wójska wobtřělował. Clamm-Gallasojo dźeržachu Lemberk hač do spočatka 20. lětstotka, hdyž jón poslednim zemjanskim wobsedźerjam, Auersperganjam, předachu. Ći dachu w lětach 1904-10 znowa interjer připrawić, kotrychž stukowu wuzdobu tehdy jablonski sochar a stukater Jan Dukat wuspěšnje renowěrowaše. Hród běše potom hač do lěta 1941 wobydleny, hdyž nacistiske zarjadnistwo jón zabra. Po lěće 1945 přeńdźe Lemberk do swójstwa stata, w lěće 1951 buchu w nim wustajenja muzeja za bydlensku kulturu 15.-19. lětstotka zaměstnjene. Lěta njezdźeržany objekt sej wšak rozsahłe porjedźenja wunući, tak zo wot lěta 1976 bu hród zawrjeny a je hakle wot njedawna zaso zjawnosći přistupny. Dźensa stej na Lemberku wustajenje swětoweho moderneho wumělskeho škleńčerstwa a wustajenje, wěnowane Swj. Zdźisławje, zaměstnjenej. Nimo wobhladanjow tu tež koncerty a dźiwadłowe předstajenja wotměwaja.

 

Prěnjotnu podobu hrodu z 13. lětstotka njeznajemy, dokelž bu přez pozdźiše přetwary zdźěla změnjena. Na hrodowskim skalnym wustupku, škitanym ze třoch bokow přez nahłe skłoniny, steji dźensa štyrikřidłowy dwuposchodowy twar z dworom, přistupny po wuskej šiji, škitane přez troje wrota z dwěmaj, prěnjotnje padacymaj mostomaj. Prěnje wrota, zatwarjene do wobhrodźenskeje murje, su ze zažneho baroka. Za nimi pokročuje zastupny puć wokoło renesansneho domika wrotarnje ze 16. lětstotka k druhim, renesansnym wěžowym wrotam ze šindźelowej třěchu ze cyblemi a słónčnym časnikom nad portalom. Wottud so přez zasypanu hrjebju k třećim wrotam, kotrež je w róžku hrodowskeho twarjenja zatwarjene a runjewon na hrodowski dwór wjedźe. Na lěwym boku steji gotiska hrodowska wěža, kotraž je najstarši dźěl hrodu a ze 14. lětstotka pochadźa. Při pozdźišich připrawach bu přez stołpowu chódbu zakónčena a z blachowej helmowej cyblojtej kupolu z lěta 1754 zakryta. Pod wěžu je na dworje barokna torhošćowa studnja. Dźensnišu podobu dósta Lemberk něhdy mjez lětami 1560-1580, hdyž bu na městnje prěnjotneho wobtwjerdźenja wuchodne křidło hrodu wutwarjene a přez jeho zwjazanje ze zapadnym křidłom běše hrodowski blok wokoło dwora wotzamknjeny.

Po nastupje Bredow, kotřiž po wšěm zdaću chcychu z Lemberka rodowe sydło wutworić, běše hród z interjerom baroknje připrawjeny. Wot spočatka 18. lětstotka běše Lemberk nakrajny hród, na kotrymž so wyšnosć jenož při składnosći zdźeržowaše. Dźak tomu njedóńdźe hižo we 18. a 19. lětstotkomaj k wjetšim twarskim zasaham a Lemberk wobchowa sej tak cyłkownje swoju zažnobaroknu podobu. W sewjernym křidle hrodu nasta přez zwjazanjom dweju poschodow wulka žurla (tež Ryćerska žurla mjenowana) z bohatymi stukami, štyrjomi wjerchowymi mólbami a 16 freskami ze scenami z třicećilětneje wójny. Te wšak pochadźeja ze 17. lětstotka, ale w 19. lětstotku buchu přez přemolowanje wothódnoćene. W susodstwje zastupneje wěže je hrodowska kapałka z 2. połojcy 17. lětstotka, bohaće wozdebjena ze zažnobaroknej stukaturu a wjerchowymi mólbami. W kapałce je tohorunja dotal fungowacy pišćelowy pozitiw z lěta 1723. W zapadnym křidle je rozsahła renesansna jědźernja, mjenowana Bajkowa žurla po kasetowym wjerchu, w kotrehož 77 polach su sceny z Ezopowych bajkow molowane, kotrež z doby wokoło lěta 1610 pochadźeja. We wuchodnym křidle su štyri dalše rumnosće z bohatymi wjerchowymi stukaturami, wobnowjenymi w prěnim lětdźesatku 20. lětstotka. W přizemju pod wěžu je rumnosć t. mj. čorneje kuchnje z wuhotowanjom ze 17. lětstotka.

W předhrodźe, zwonka areala hrodu steja tři jednoposchodowe tykowane chěže ze 17. lětstotka pódla sebje. Dom z čisłom 5 je prěnjotny hosćenc z rumnej wjelbowej pincu z lěta 1680. Dale do juhozapdneho směra steji mały jednoposchodowy zažnobarokny hród Bredowskich z kamjentnym portalom (domowe čisło 11), natwarjeny po lěće 1674. Za nim je rozsahła zahroda, do kotrejež so přez portal ze znamjenjom Bredow zastupi. Na kromje zahrodneje terasy su torsa mytologiskich sochow rozdźělneho pochada a barokne plastiki připisowane Maćijej B. Braunej. W parku su tež dwě fontanje ze 17. a 18. lětstotka. Nawjazowaca škitana lipowa aleja wjedźe k wobhrodźenemu bywšemu małemu kěrchowej z njewobchowanej Zdźisławinej kapałku z wěžičku a narownikami. Dalšej dwě škitanej aleji stej pod wyšinu pola wsy Lvová. Na wyšinje we wokolinje hrodu a předhrodu su plastiki wot socharjow ze wšěch kutow swěta rozbrojene, kotřiž so na Lemberku na wjacorych socharskich zetkanjach wobdźěluja. Pod wyšinu při puću do Jablonneho je hladane žórło dobreje wody, mjenowany Zdislavina studánka (hornjoserbsce: Zdźisławine žórleško). Wuzdoba je empirowy pawiljon z wosom toskanskimi stołpami, natwarjeny w lěće 1862. Wyšina pod hrodom ma poměrnje bohate historiske podzemjo. W pěskowcowych skałach podłu hatow we wsy pod hrodom su wjacore pincy, z kotrychž někotre statne kubło wužiwa. Po rozsahu najwjetše su pincy na městnje zwottorhaneje knjejskeje piwarnje, wućesane w dźewjećdźesatych lětach 17. lětstotka. Wosebitosć je, zo so w podzemju tež přewažny dźěl technologije piwarnje inkluziwnje warjernje namaka. Zajimawy je tež w skale ćesany wódny podkopk ze žórłom. Pod hrodom samym leži tež 35 m dołhi podkopk, w kotrymž bu železowa ruda wudobyta. Snano wjedźechu runje mnoholičbne prózdnicy k nastaću powěsćow wo tajnych chódbach a chowankach, bjez kotrychž so Lemberk hižo njehodźi předstajić.

Tekst tutoho nastawka je přełožk weboweje strony wo hrodźe Lemberk na z čěšćiny. Wobrazy tohorunja z teje eksterneje weboweje strony pochadźeja. Wozjewjenje je so z dowolnosću awtora čěskeho originala stał.




#Article 288: Biskopicy (217 words)


Biskopicy ( Bischofswerda) su wulke wokrjesne město w sakskej Hornjej Łužicy. Pjate najwjetše město Budyskeho wokrjesa je wot hórkow, horow a lěsow wobdate. Wone je w sewjeru přez Butrowu horu (Butterberg), w sewjerowuchodźe přez měšćanski lěs, we wuchodźe přez Klóštersku horu (Klosterberg), w juhowuchodźe přez Baldrijančansku (Belmsdorfer Berg) a Stiebitzberg, w juhu přez Rüdenberg a w juhozapadźe přez Napoleonowy kamjeń (Napoleonstein) wobmjezowane. Přez město běži rěčka Wjazońca (Wesenitz).

Znate němske přimjeno města Schiebock pochadźa wot serbskeho při boku (wikowanskeje dróhi).

Prěnje naspomnjenje předleži z lěta 1227 wot biskopa Bruna II. z Mišnja. Městačko bu pak hižo w 12. lětstotku wot tohorunja mišnjanskeho, po mjenje pak njeznateho biskopa na městnje staršeho serbskeho sydlišća załožene. Wuchadźišćo bě na jednym boku kupowa ležownosć wosrjedź hatow, žumpadłow, wodźičkow a rěkow, na druhim boku dobry zwisk do Budyšina a Stołpina. 1559 poda so město pod knjejstwo sakskeho kurwjercha.

Ke gmejnje słušeja wjeski: 

Přez Biskopicy běži železniska čara Drježdźany–Zhorjelc a zdobom započina tam čara do Wjazońcy, čehoždla je Biskopičanske dwórnišćo wažne přestupnišćo mjez Drježdźanami, Budyšinom a Žitawu. Něhdyša železniska čara Kamjenc–Biskopicy je wot lěta 1998 zawrjena (wot lěta 2004 su kolije wottorhane).

Zwjazkowa dróha 6 wjedźe z Biskopic do Drježdźan a statna dróha 111 do Budyšina.

Město słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 52 (Budyšin 1) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).




#Article 289: Wjelećin (202 words)


Wjelećin ( Wilthen) je městačko w sakskim wokrjesu Budyšin. Leži pod Mnišoncom w hornjołužiskich horach. Wjelećin je po cyłej Němskej sławny za produkowanje palenca. Ma z lěta 1969 měšćanske prawa.

Wjeska Welentin abo Welintin naspomni so prěni raz w lěće 1222 a bě hižo w druhej połojcy 13. lětstotka z knježim sydłom.

Hač do kónca 19. lětstotka słušeše Wjelećin hišće k serbskemu rěčnemu rumej. Ze spěšnej industrializaciju wot 1850tych lět sem přeměni so tež wobydlerska struktura. Přez přićah němskich dźěłaćerjow, měšane mandźelstwa a z tym zwisowacu asimilaciju zhubi so serbskorěčna wjetšina w běhu mało lětdźesatkow. We 1880tych lětach mějachu we Wjelečanskej cyrkwi hišće kóždu njedźelu serbske a němske kemše.

Po Mukowej statistice z lětow 1884/85 rěčachu tehdy hišće 651 wot cyłkownje 2025 Wjelećanow serbsce. Poslednjej serbskaj fararjej běštaj Měrćin Renč (we Wjelećinje 1882–1911) a jeho syn Jan (1911–1945). Arnošt Černik zwěsći w lěće 1956 we Wjelećanskej gmejnje snadny serbskorěčny podźěl wobydlerstwa wot jenož hišće 1,4 %.

Dlěje hač w samym Wjelećinje dźeržeše so serbska rěč w do samsneje wosady słušasymaj wjeskomaj Wostašecy a Zdźar.

K městu słušeja wjeski Tućicy (Tautewalde), Wostašecy (Irgersdorf) a Zdźar (Sora).

Město słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 52 (Budyšin 1) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).




#Article 290: Kumwałd (184 words)


Kumwałd ( Cunewalde) je wjes a gmejna w Hornjej Łužicy. Leži 315 m nad morskej hładźinu mjez Čornobohom a Běłobohom w hornjołužiskich horach. W Kumwałdźe nadeńdźe so najwjetša wjesna cyrkej w cyłej Němskej.

Ke gmejnje słušeja sydlišća Albert-Schweitzer-Siedlung, Bärhäuser, Frühlingsberg, Klipphausen, Nowa Wjes (Neudorf), Zieglertal kaž tež wjeski Šumbark (Schönberg), Jiłow (Halbau) a Wuhančicy-Koblica (Weigsdorf-Köblitz).

Wjes naspomni so k prěnjemu razej w lěće 1222 jako Cunewalde a wobsteješe hišće hač do lěta 1876 z třoch politiskich gmejnow (Delni Kumwałd, Srjedźny Kumwałd a Tachantski Kumwałd). Dalša gmejna bě Horni Kumwałd, kotryž so samo hakle w lěćě 1939 zagmejnowa.

Hač do druheje połojcy 17. lětstotka prědowaše so w Kumwałdskej cyrkwi tež serbsce, přetož bě serbšćina z maćeršćinu wulkeho dźěla ludnosće. Za lěto 1680 – po wotstronjenju serbskeje Božeje słužby – je znate, zo wopytachu serbscy wobydlerjo z Kumwałdu serbskurěčnu spowědź w Bukecach a Ketlicach. We 18. lětstotku přiběraše němski element dla přićehnjenja eksulantow a wužiwanje serbskeje rěče woteběraše. Posledni serbski statok přeńdźe pak hakle 1898 do wobsydstwa němskeje swójby.

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 52 (Budyšin 1) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).




#Article 291: Radwor (1530 words)


Radwor (po starym prawopisu Radwoŕ;  Radibor) je wjes a přisłušaca gmejna we wokrjesu Budyšin w Hornjej Łužicy, něhdźe 10 km sewjernje Budyšina. Wjes sama ma wokoło 650 wobydlerjow, gmejna wokoło 3200. Wosebje w přewažnje katolskim juhu gmejny rěči wulki dźěl ludnosće serbsce.

Gmejna słuša do připóznateho sydlenskeho ruma Serbow w Sakskej.

Radworski gmejnski teritorij rozpřestrěwa so wot Budyskeje měšćanskeje hranicy w juhu hač do krajinje hornjołužiskeje hole a hatow w sewjeru.

Južny dźěl gmejny słuša k pahórkatym Hornjołužiskim honam z wunošnymi pódami. Najwyše wuhorbjenje je 199,3 m wysoka Kaponica mjez Drobami a Łupjanskej Dubrawku. Přez płony sewjer gmejny běži Mała Sprjewja, najdlěša rěka w Radworskej gmejnje a zdobom zakład mnohich rybjacych hatow. Z jeje přitokom je z Łomska pochadźaca Łomšćanka. W samym sewjeru leži z Minakałskej holu jedne z najwjetšich lěsnišćow Hornjeje Łužicy.

Radwor mjezuje na gmejnje Łaz a Hamor w sewjeru, Wulku Dubrawu we wuchodźe, město Budyšin a gmejnu Hodźij w juhu a na gmejnje Njeswačidło a Rakecy w zapadźe.

Wjes naspomni so k prěnjemu razej w lěće 1221 jako Ratibor, bě pak hižo w srjedźowěku stejišćo wodoweho hrodu, ležaceho w sewjernym dźělu nowowěkowskeho hrodu. Hrjebja tuteje twjerdźizny je pola dźensnišeho hrodu přeco hišće spóznajomna. Na Hrišći, małym kopcu z dobrym wuhladom přez nižinu Łomšćanki při puću do Kamjeneje, namakachu w běhu twarjenja železniskeje čary Radwor–Lubij w lěće 1905 zažnostawizniske pohrjebnišćo, kotrež so wot srjedźneje bronzoweje doby (1500 do Chr.) hač do zažneje železoweje doby (500 do Chr.) wjace hač tysac lět dołho wužiwaše.

Za zakład wjesneho mjena maja mjenowědnicy muske předmjeno z woznamom „tón, kiž rady wojuje“ (rad = rady, wjesoły; boriti = wojować).

Prěnja drjewjana cyrkej steješe hižo w lěće 1270 při nawsy. Za lěto 1359 su skótne wiki w Radworju zapisane, kotrež so pozdźišo do Rakec a wokoło 1870 do Njeswačidła přepołožichu. Jako zarunanje dósta Radwor kermušne wiki za holanske produkty. W lěće 1397 załoži wěsty Sigmund Behr z Budyšina Radworsku křižnu cyrkej a dari ju wjesku Kamjenej. W lěće 1495 naspomni so Radworska cyrkej w Mišnjanskim wopismje jako jedna z 18 Budyskemu tachantstwu podrjadowanych cyrkwjow. Wot teje stareje wosadneje cyrkwje z 15. lětstotka je so jenož něhdyše wołtarnišćo wobchowało, kotrež je dźensa po zdaću najstarše twarjenje we wsy. Posledni pohrjeb na tamnišim starym kěrchowje bě 1883.

Radworske ryćerkubło bě wot 1463, přez dobu reformacije, hač do 1589 we wobsydstwje swójby von Plaunitz. Jako Radworski knjez spyta Hans von Plaunitz, ewangelsku konfesiju přećiwo woli Radworčanow zawjesć, štož bu pak 1575 wot kejžora Maksimiliana II. zakazane. Jeho naslědnik kejžor Rudolf II. w ramiku pobyta w Budyšinje zasadźenje katolskeho duchowneho w Radworju wosobinsce podpěrowaše. Zwada wo nabožinsku přisłušnosć serbskeje wsy traje tež pod knjezami von Minckwitz w 17. lětstotku a wosebje w Třicećilětnej wójnje dale. 1632 chcyše knjez Christoph von Minckwitz samo jutrowne jěchanje jako typiski katolski nałožk zakazać, štož k wulkej bijeńcy z dobyćom wjesnjanow wjedźeše. Diferency mjez Radworčanami a jich knjezom trajachu hač do lěta 1675 a Radwor wosta jako wuslědk jenička katolska wosada z ewangelskim knjezom w cyłej Sakskej.

Dźensniši hród bě so hižo wokoło 1720 natwarił. K prěnjemu razej po reformaciji přewza z generalom Josephom von Riedom w lěće 1765 zaso katolski knjez Radworske ryćerkubło. Wot 1782 bydleše tam hrabina von Bolza, pod kotrejež knjejstwom so poćeženje Radworčanow přez wotedawki přiwótři. 1854 kupi Clemens von Einsiedel ryćerkubło. 

Hižo 1650 měješe Radwor swójsku šulu, na kotrejž wučeše hač do 1850 jenički wučer. Mikławš Brojer wuwučowaše w lěće 1836 na přikład cyłkownje 120 šulerjow w třoch rjadownjach. W lěće 1848 so mjeztym hižo wjace hač 200 šulerjow na Radworskej šuli wuwučowachu, z kotrychž rěčachu 98 % serbsce. Wjetša šula natwari so w lěće 1874 za hatkom w zapadźe wsy.

W rewoluciskimaj lětomaj 1848 a 1849 wuwi so Radwor k srjedźišću serbskeho burskeho hibanja. Při tym hraješe Serbske burske towarstwo, kotrež so 4. junija 1848 załoži, z jeho předsydu Michałom Ćěslu centralnu rólu. Po tutym přikładźe załožichu so podobne towarstwa w dalšich serbskich wsach, kotrež wjesne towaršnostne žiwjenje organizowachu. W oktobrje 1848 so 17 towarstwow z 1200 čłonami k Zjedoćenym serbskim towarstwam zjednoćichu a tak prěni serbski třěšny zwjazk załožichu. Po poraženej byrgarskej rewoluciji w meji 1849 bu zwjazk zakazany.

Po zwrěšćenym pospyće Christopha von Minckwitza křižerski procesion 1632 zakazać, so nałožk tola zhubi. Hakle 1882 so jutrowne jěchanje, po wjace hač dwě sćě lětach, znowa wožiwi, spočatnje do Zdźěrje a wot 1892 do noweje Baćońskeje wosady. Jenož we wójnskim lěće 1945 so njejěchaše.

Dokelž njebě dalšeho městna we wjace hač 400 lět starej cyrkwi při nawsy, staji hrabja von Einsiedel ležownosć při puću do Chelna w juhu wsy za nowotwar k dispoziciji. Tam natwari so w lětomaj 1895/96 po namjeće Mikławša Žura a pod nawodom Drježdźanskeho architekta Ernsta Giese nowa wosadna cyrkej „Marije kralowny róžowca“.

Na hibanju za serbsku awtonomiju wokoło Serbskeho narodneho wuběrka wobdźělichu so tež wjacori Radworčenjo, wosebje Michał Nawka. Dnja 29. oktobra 1922 załoži so Radworska jednota Serbskeho Sokoła pod nawodnistwom Mikławša Bjarša a Michała Rječki.

W lěće 1935 wučachu při Radworskej šuli pjećo serbscy a jedyn němski wučer, štož bě w tym času nimale jónkrótne. Prawidłownje protestowaše wjednistwo nacionalsocialistiskeho „Jungvolka“ přećiwo tymle wobstejnosćam a přećiwo narodnemu nastajenju serbskich wučerjow, při čimž naspomnichu wosebje wučerja Michała Nawku a šulskeho nawodu Jana Andrickeho jako „radikalneju Serbow“. Zdobom spyta němski wučer Ebermann na šuli struktury nacionalsocialistiskeho młodźinskeho dźěła přesadźić. Farar Józef Nowak a serbscy wučerjo přećiwo tomu swójske serbsko-katolske młodźinske dźěło zesylnjachu, tak zo bě w awgusće 1935 jenož 29 wot 64 Radworskich hólcow z čłonom Jungvolka. 1937 přesadźichu so serbscy wučerjo Michał Nawka, Jurij Kubaš a Hańža Welsec do zapadneje Sakskeje, tak zo bě na Radworskej šuli jenož hišće jedyn serbski wučer přistajeny.

Poslednja wobsedźerka před rólnej reformu po Druhej swětowej wójnje bě Johanna von Welck. Přez rólnu reformu rozdźělichu so ležownosće ryćerkubła. Pri tym přeńdźe tež dźěl něhdyšeho kublerskeho lěsa za dźensnišim stadionom do wobsydstwa Radworskeje gmejny, kotryž słuša dźensa k poslednim lěsam na Radworskich honach.

Při starej Budyskej dróze južnje wsy steji srjedźowěkowski kamjentny křiž.

Ze starej wosadnej cyrkwju z 15. lětstotka při nawsy, trochu staršej křižnej cyrkwju na kěrchowje při puću do Lutobča a nowej wosadnej cyrkwju swjateje Marije, kralowny róžowca z lěta 1896 steja w Radworju tři katolske cyrkwje. We wsy a na Radworskich honach namakaja so mnoho swjatych křižow a postawow madony, kotrež zwjetša z 19. a 20. lětstotka pochadźeja.

Radworski hród je so ze zažneho 18. lětstotka wobchował.

Po Arnošta Mukowej statistice měješe Radwor we 1880tych lětach 571 wobydlerjow, mjez nimi 548 Serbow (96 %) a 23 Němcow. W lěće 1956 zwěsći Arnošt Černik serbskorěčny podźěl ludnosće wot 73,2 %, zdźěla přez přićehnjenje wuhnatych z něhdyšeho němskeho wuchoda po Druhej swětowej wójnje.

W lěće 1925 bě we wsy samej mjez 705 wobydlerjemi 579 katolskich (82,1 %) a 126 ewangelskich (18,9 %). Po ludličenju lěta 2011 bě 34,4 % wobydlerjow Radworskeje gmejny katolskeje a 32,6 % ewangelskeje konfesije. 33 % njepřisłušachu žanomu nabožinskemu zhromadźenstwu.

Wobkedźbowanja hódny je snadny podźěl žónskeho wobydlerstwa w starobje 18–29 lět. Wot 385 wobydlerjow w tutej starobnej skupinje bě 234 mužow (60,8 %) a jenož 151 žonow (39,2 %).

Dźewjatej najwjetšej gmejnje Budyskeho wokrjesa přisłušeja slědowace dohromady 21 wjesnych dźělow (tabulka hodźi so sortěrować):

Sydlišći Stróžišćo a Přezdrěnk słušatej k Miłkecam respektiwnje Wulkemu Přezdrěnjej.

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 55 (Budyšin 4) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).

Radworska gmejnska rada ma tuchwilu 16 čłonow. Minjene komunalne wólby mějachu slědowace wuslědki:

Gmejnskej radźe přisłušeja wot 2019 slědowace radźićeljo a radźićelki:

Radworska wjesnjanostka je wot apryla 2020 Madeleine Rentschowa (Domizniscy přećeljo Minakał) z Łomska. Wona dósta při wólbach dnja 9. februara 2020 jako jenička njeserbska kandidatka hnydom w prěnim wólbnym kole absolutnu wjetšinu hłosow (55,6 %). Rentschowa je prěnja wjesnjanostka Radworja po 1945, kiž serbsce njerěči. Jeje předchadnik bě Wincenc Baberška (CDU), kiž gmejnu přez 27 lět nawjedowaše.

W zwisku ze sakskej wokrjesnej reformu chcyše so gmejnske zarjadnistwo w lěće 2008 ze susodnej Wulkej Dubrawu zjednoćić. Při wobydlerskimaj rozsudomaj rozsudźi so w Radworju snadna wjetšina za fuziju, we Wulkej Dubrawje pak wulka wjetšina přećiwo tomu.

Najwažniše dróhi na gmejnskim teritoriju su Zwjazkowa dróha 96, kiž zwjazuje Budyšin z Wojerecami a wjedźe přez Chelno a Čorny Hodler kaž tež statnej dróze 106 (Mały Wjelkow–Minakał) a 107 (Delnja Hórka–Radwor–Haslow). Najblišej najězdaj awtodróhi 4 stej Budyšin-zapad něhdźe sydom a Słona Boršć wokoło wósom kilometrow wot Radworja. Na železniskej čarje Lubij–Radwor z dwórnišćomaj pola Lutobča a Radworja jězdźachu wot 1. meje 1906 hač do nazymy 1972 wosobowe ćahi. W 1990tych lětach so čara tež za nakładny wobchad zawrě a so w lěće 2004 doskónčnje wottwari.

Kolesowanska šćežka „Serbske impresije“ wjedźe přez Měrkow, Lutobč, Radwor a Chasow dale do Njeswačidła. W sewjeru gmejnskeho teritorija přeprěkuje „Žabjacy kolesowarski pućik“ gmejnske dźěle Hat, Wjesel, Lipič a Psowje.

W Radworskej gmejnje stej dwě šuli; Serbska zakładna a Serbska wyša šula „dr. Marja Grólmusec“ w Radworju samym. Do zakładneje šule chodźachu w šulskim lěće 2014/15 149 šulerjow. Na wyšej šuli běchu w samsnym času 170 šulerjow a 22 wučerjow. Šulske twarjenje bu w lětomaj 1925/26 natwarjene.

Pěstowarnja eksistuje we wsy hižo z lěta 1898. 1984 so do farskeho domu přesydli a mjeno „Alojs Andricki“ přiwza. Pod nacionalsocialistiskim knjejstwom přińdźe statna pěstowarnja k tomu, w kotrejž so pak zwjetša němsce rěčeše, tež w časach NDR. Prěni statny žłobik nasta hakle w lěće 1991.




#Article 292: Njeswačidło (333 words)


Njeswačidło ( Neschwitz) je wosadna wjes a gmejna w Hornjej Łužicy, sewjernje Budyšina.

Gmejna słuša do připóznateho sydlenskeho ruma Serbow w Sakskej. Wosebje we wjeskach na zapadźe gmejny so hač do dźensnišeho serbsce rěči.

Wjes naspomni so k prěnjemu razej w lěće 1268 jako Nyzwas a bu w lěće 1410 jako knježe sydło pomjenowana. Słušeše hač do 14. lětstotka k Hodźijskej wosadźe a ma z toho časa swójsku wosadu.

Wot lěta 1890 měješe wjes zastanišćo při železniskej čarje Budyšin–Rakecy, kotraž wjedźeše wot 1908 hač do Wojerec. W lěće 1999 bu wosobowy wobchad zastajeny a 2001 so čara zawrě. Wot 1947 do 2001 wjedźeše nimo toho industrijowa železnica z Njeswačidła do Wětrowa.

Kónc Druheje swětoweje wójny wojowachu němske wójsko a Čerwjena armeja kaž tež pólske jednotki we wobłuku bitwy wo Budyšin tež w Njeswačidle a wokolinje, při čimž bu 85 % twarjenjow we wsy wobškodźene. Tež ewangelska wosadna cyrkej wupali.

W lěće 1936 zagmejnowachu so Holešow, Nowa Wjes a Łomsk z Lišej Horu. 1974 slědowachu Dobrošicy a 1978 Šešow. Z wokrjesnej reformu lěta 1994 buštej Zarěč a Łuh do gmejny zapřijatej.

Po Mukowej statistice měješe Njeswačidło we 1880tych lětach 531 wobydlerjow, mjez nimi 441 Serbow (83 %) a 90 Němcow. Arnošt Černik zwěsći 1956 serbskorěčny podźěl wobydlerstwa Njeswačanskeje gmejny wot jenož hišće 32,1 %.

W lěće 1925 bě mjez 736 wobydlerjemi 711 ewangelskich a 22 katolskich. Po ludličenju 2011 bě 33,6 % gmejnskich wobydlerjow ewangelskeje a 18,9 % katolskeje konfesije (přewažnje w zapadnym dźělu).

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 55 (Budyšin 4) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).

Njeswačanska gmejnska rada ma tuchwilu štyrnaće čłonow. Komunalne wólby poslednich lět mějachu slědowace wuslědki:

Gmejnskej radźe přisłušeja wot 2019 slědowace radźićeljo a radźićelki:

Čestnohamtski wjesnjanosta Njeswačidła je Gerd Schuster (CDU). Wón bu dnja 7. junija 2015 z 56,6 % hłosow w zastojnstwje wobkrućeny. Norbert Braun (HuG) dósta 43,4 %. Wolerske wobdźělenje wučini 57,7 %.

W Njeswačidle wobsteji zakładna šula, na kotrejž so tež serbšćina wuwučuje.

Za dalšich fararjow hlej zapisk wo Njeswačanskej cyrkwi.




#Article 293: Wulka Dubrawa (574 words)


Wulka Dubrawa ( Großdubrau) je wjes a gmejna w sakskej Hornjej Łužicy, sewjernje Budyšina. Gmejna słuša do připóznateho sydlenskeho ruma Serbow w Sakskej.

Gmejnski teritorij rozpřestrěwa so wot Budyskeho spjateho jězora hač do krajinje hornjołužiskeje hole a hatow. Sydlišćo same namaka so něhdźe dwanaće kilometrow sewjernje wokrjesneho města na wokoło 200 metrow wysokim wuhorbjenju zapadnje Sprjewineje nižiny. Tutón kopc wobsteji z šćerkoweje terasy, kiž je powostank stareho běha Łobja w pleistocenje. Wšitke susodne wsy leža 20 do 40 metrow niže. Bjezposrědna wokolina je žłobičkata a zwjetša zalěsnjena. Najwažnišej rěce stej Sprjewja, kotraž běži přez Klukš, a Mała Sprjewja, běžaca přez Lichań, Kobjelń, Komorow, Kupoj a Jatřob.

Wulka Dubrawa mjezuje na Hamor (wokrjes Zhorjelc) w sewjeru, Malešecy we wuchodźe, město Budyšin w juhu a Radwor w zapadźe.

Ke gmejnje słušeja slědowace wsy:

Wjeska naspomni so w lěće 1396 k prěnjemu razej jako sydło wěsteho knjeza Lehemann de Dobraw. Hač do lěta 1628 měješe Budyskej tachantstwo ležownostne knjejstwo, po tym załoži so Wulkodubrawske ryćerkubło.

Hač do druheje połojcy 19. lětstotka bě Wulka Dubrawa snadna serbska holanska wjeska z něhdźe 200 wobydlerjemi, kotraž so pak po wotewrjenju hlinowych a brunicowych jamow kaž tež wulkich zawodow spěšnje do industrijneho sydlišća z wjace hač 1.500 wobydlerjemi přetworješe. W běhu tuteje industrializacije zhubi so wulki dźěl serbskeje substancy we wsy.

Wot lěta 1906 měješe Wulka Dubrawa dwórnišćo při železniskej čarje Lubij–Radwor, kotraž bě w Radworju z čaru Budyšin–Wojerecy zwjazana. W nazymje 1972 bu wosobowy wobchad zastajeny a 1973 so čara mjez Lubijom a Bartom zawrě. Wotrězk Bart–Radwor wužiwaše so hišće hač do 1994 za nakładowy wobchad, wosebje z Wulkodubrawskeje Margarěćineje hěty a Bartskeje bazaltownje.

Po Arnošta Mukowej statistice měješe Wulka Dubrawa we 1880tych lětach – potajkim před industrializaciju wsy – 227 wobydlerjow, mjez nimi 185 Serbow (81 %) a 42 Němcow. Mjez druhim přez přićehnjenje němskorěčnych industrijnych dźěłaćerjow a wuhnatych z wuchoda po Druhej swětowej wójnje so serbskorěčny podźěl chětře zniži. Arnošt Černik zwěsći w lěće 1956 serbski podźěl gmejnskeho wobydlerstwa wot jenož hišće 30 %. W někotrych wjeskach so pak hač do dźensnišeho serbsce rěči.

W lěće 1925 bě we wsy samej mjez 1201 wobydlerjemi 1088 ewangelskich (90,6 %), 71 katolskich (5,9 %) a 41 přiwisnikow druhich konfesijow. Po ludličenju lěta 2011 bě 31,7 % wobydlerjow gmejny ewangelskeje a 7,7 % katolskeje konfesije. Wulka wjetšina wot 60,6 % njepřisłušeše žanomu nabožinskemu zhromadźenstwu. Wulka Dubrawa sama žanu cyrkej nima. Ewangelscy wěriwi chodźa wot lěta 1899 do Chwaćic (prjedy do Malešec) a katolscy do Radworja. 

Ewangelskej cyrkwi namakatej so w Klukšu a Chwaćicach a k Radworskej wosadźe słušacy katolski Boži dom wot lěta 1968 w Zdźěri.

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 56 (Budyšin 5) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).

Wulkodubrawska gmejnska rada ma tuchwilu 16 čłonow, mjez nimi štyri žony. Poslednje wólby do rady wotměwachu so w meji 2019. Komunalne wólby zašłych lět mějachu slědowace wuslědki:

Hłownohamtski wjesnjanosta Wulkeje Dubrawy je Siegfried Schuster (UWV). Wón bu dnja 8. junija 2008 z 62,6 % hłosow w zastojnstwje wobkrućeny. Kandidat CDU Tobias Hilbert dósta jako najsylniši přećiwny kandidat 24 %. Wolerske wobdźělenje wučini 62 %.

W zwisku ze sakskej wokrjesnej reformu chcyše so gmejnske zarjadnistwo w lěće 2008 ze susodnym Radworjom zjednoćić. Při ze strony wobydlerskeje iniciatiwy zahajenym wobydlerskim rozsudźe hłosowaše we Wulkej Dubrawje wulka wjetšina přećiwo tomu planej, w Radworju pak snadna wjetšina za fuziju.

We Wulkej Dubrawje maja zakładnu šulu kaž tež swobodnu wyšu šulu Johann Heinrich Pestalozzi. Statna srjedźna šula je so w lěće 2006 zawrěła.




#Article 294: Angela Merkel (135 words)


Angela Dorothea Merkel (* 17. julija 1954 w Hamburgu jako Angela Dorothea Kasner) je němska politikarka strony CDU a wot 22. nowembra 2005 jako naslědnica Gerharda Schrödera zwjazkowa kanclerka Zwjazkoweje republiki Němska. Wona je prěnja žona w tej poziciji. Knježerstwowe koalicije pod jeje wjednistwom wobstejachu z CDU/CSU a SPD (2005–09 a znowa wot 2013) respektiwnje z CDU/CSU a FDP (2009–13).

Dnja 14. měrca 2018 bu wot zwjazkoweho sejma k štwórtemu razej wolena za kanclerku. Wona předsteji zwjazkowemu kabinetej Merkel IV.

Angela Merkel běše wot 10. apryla zwjazkowa předsydka swojeje strony. Dźeń po wólbach do krajneho sejma Hessenskeje wozjewi wona 29. oktobra 2018, zo za wólby zwjazkoweho předsydy CDU w decembrje tutoho lěta hižo njekandiduje, runje tak kaž při přichodnych wólbach do zwjazkoweho sejma. Za jeje naslědnicu wolachu delegowani dnja 7. decembra generalnu sekretarku Annegret Kramp-Karrenbauer.




#Article 295: Max Švabinský (176 words)


Max Švabinský (poprawom Maxmilian Theodor Jan Švabinský; * 17. septembra 1873 w Kroměřížu (Čěska); † 10. februara 1962 w Praze) běše čěski moler a grafikar.

Max Švabinský narodźi so 17. septembra 1873 w Kroměřížu. Zhromadnje z Janom Preislerjom, Antonínom Slavíčekom a Milošom Jiránekom bě wón jedyn z załožerjow moderneho čěskeho wuměłstwa. Švabinský a jeho žona Ela přebywaštaj spočatk 20. lětstotka často ze swójbu Vejrych w Kozlovje blisko města Česká Třebová w Pardubickim kraju. Tam bu wón k mnohim krajinowym wobrazam inspirěrowany. W tutym času molowaše wón někotre z jeho najsławnišich twórbow, kaž  na přikład „Chudy kraj“. Wysokeje kwality grafiskeho tworjenja dla, bu 1910 na profesora na Prasku akademiju wuměłstwa powołany. Mjez druhimi běše Měrćin Nowak-Njechorński, kotryž 1923 do 1927 při Praskej akademiji studowaše, tu jeho šuler.

Švabinský naćisnje mnoho čěskosłowakskich listowych znamkow, mjez kotrymiž běše tež trajna marka z portretom statneho prezidenta Masaryka. 1945 spožči so jemu čestny titl narodneho wuměłca a z tym prawo, swój atelier w Praskej akademiji na čas žiwjenja wužiwać. Wón zemrě 10. februara 1962 w Praze.

K najznaćišim mólbam Švabinskeho liča:




#Article 296: Bayerska (104 words)


Swobodny stat Bayerska (serbsce tež Baworska;  Freistaat Bayern) je zwjazkowy kraj na juhowuchodźe Němskeje, při hranicy z Čěskej a Awstriskej. Stolica je Mnichow. Z něhdźe 70.500 km² je po přestrjeni najwjetši kraj Němskeje a z 13 milionami wobydlerjow po wobydlerstwje druhi najwjetši.

Bayerska mjezuje z Durinskej na sewjeru, ze sakskim Bohotskim wokrjesom na samym sewjerowuchodźe, z Čěskej na wuchodźe, z Awstriskej w Alpach na juhu, na juhowuchodźe přez Bodamski jězor ze Šwicarskej, na zapadźe z Badensko-Württembergskej a na sewjerozapadźe z Hessenskej.

Najwažnišej rěce Bayerskeje stej Dunaj a Mohan, kiž stej přez kanal ze sobu zwjazanej a dźěl transeuropskeho łódźnistwoweho puća.

Najwjetše města Bayerskeje su:




#Article 297: Žičeń (184 words)


Žičeń ( Seitschen) je wjes  pola Hodźija w hornjołužiskim wokrjesu Budyšin. 

Wjes, kotraž je po sydlišćowej formje hasowc, nadeńdźe so w hornjołužiskich honach južnje Hodźija při lěwym brjoze Dołheje wody, kotraž přeběži mjez Žičenkom a Žičenjom, pod Žičeńskim hrodźišćom, hłuboku skału.

Susodne wjeski su, nimo Hodźija na sewjeru, Praskow na sewjerowuchodźe, Mała Boršć a Dźiwoćicy na wuchodźe, Žičenk na juhowuchodźe, Brězynka za Žičeńskim dwórnišćom na juhu a Brěza na zapadźe.

Prěnje historiske naspomnjenje jako Sciciani bě hižo w lěće 1017, z tym słuša k najstaršim znatym sydlišćam Hornjeje Łužicy. Wot 11. lětstotka sem bě Žičeń z knježim sydłom a słušeše do Hodźijskej wosadźe.

Hač do lěta 1936 tworještej (Wulki) Žičeń a Žičenk samostatnej gmejnje, kotrejž so w tutym lěće zjednoćištej. W lěće 1974 bu Žičeń do Hodźija zagmejnowany.

Po statistice Arnošta Muki měješe wjes we 1880tych lětach cyłkownje 236 wobydlerjow, z nich 201 Serbow (85 %) a 35 Němcow. Arnošt Černik zwěsći w lěće 1956 serbski podźěl wobydlerstwa wot jenož hišće 21,6 %.

Pětr Młónk je so tam 19. měrca 1805 narodźił.

Žičeń ma wot lěta 1846 zastanišćo (něhdyše dwórnišćo) při železniskej čarje Drježdźany–Zhorjelc.




#Article 298: Most (Čěska) (173 words)


Most ( Brüx) je industrijne město z něhdźe 66.000 wobydlerjemi we Wusčanskim kraju na sewjeru Čěskeje. 

Nadeńdźe so při rěce Bílinje w Sewjeročěskej wužłobinje, něhdźe 35 kilometrow juhozapadnje Wusćow (Ústí) a wuchodnje Litoměřic.

Město nasta w zwisku z němskej kolonizaciju w Rudnych horinach kónc 12. a spočatk 13. lětstotka. Najstarši měšćanski pječat pochadźa z lěta 1257. Most běše bohate kralowske město z přewažnje němskorěčnym wobydlerstwom. W Husitskich wójnach (1419–34) běše jedne ze srjedźišćow katolikow w Čechach. Za čas Třicećilětneje wójny bu wjacekróć wot šwedskeho wójska zdobyte, prěni a scyła jenički raz padny tež nad městom stejacy hród Hněvín. Hač do kónca Druheje swětoweje wójny tworjachu Němcy wjetšinu ludnosće, w lěće 1930 wučini čěski podźěl 35 %.

W lěće 1964 rozsudźi so čěskosłowakske knježerstwo za wottorhnjenje južneho dźěla stareho města dla bliskeje brunicoweje jamy. Wot 1967 do 1982 bu město krok po kroku wottorhnjene a přez nowe sydlišćo dwaj kilometraj južnje stareho stejišća narunane. Jenož někotre historiske twarjenja so wobchowachu, mjez druhim měšćanska cyrkej Marije donjebjeswzaća, kotraž bu w lěće 1975 bjez fundamentow přesunjena.




#Article 299: Serbšćina (139 words)


Serbšćina je skupina zapadosłowjanskeju rěčow, kotrejž so dźensa přewažnje we Łužicy rěčitej.

Serbšćina dźěli so do:

Wobě serbskej rěči stej we wotpowědnej połojcy serbskeho sydlenskeho ruma oficielnje připóznatej a słušatej k oficielnym mjeńšinowym rěčam w Němskej. Wonej wužiwatej łaćonski alfabet z někotrymi wosebitymi pismikami.

Serbšćina ma tež wjele narěčow. Tak bazuje spisowna hornjoserbšćina na narěčach wokoło Budyšina a spisowna delnjoserbšćina na Choćebuskim dialekće. W srjedźnej Łužicy eksistuje nimo toho narěčne pasmo, kotrež twori přechod mjez hornjo- a delnjoserbskimi narěčemi. Najbóle rozšěrjena z tutych přechodnych dialektow je Slepjanska narěč. Rěčneje asimilacije dla wšak so wulki dźěl něhdyšich narěčow lědma hišće wužiwa. Z wotstawkom najwitalniši je hišće hornjoserbski „katolski” dialekt, kotryž rěči so na zapadźe hornjoserbskeho rěčneho teritorija we wsach blisko Kamjenca. Wuchodnu rěčnu hranicu serbšćiny k pólšćinje tworjachu hač do 19. lětstotka wuchodoserbske narěče, kotrež mějachu serbske a pólske kajkosće.




#Article 300: Brno (130 words)


Brno ( Brünn,  Bruna, serbsce tež Berno) je druhe najwjetše město w Čěskej, historiske hłowne město Morawy a srjedźišćo Juhomorawskeho wobwoda. Leži mjez Čěskomorawskej wysočinu (dźěl Brnjenskich horin) a šěrokej dolinu rěki Svratki (Dyjsko-svratecký úval), při zliwje rěkow Svratka (němsce Schwartza) a Svitava, we wysokosći 192–497 m nad mórskej hładźinu. Prěnje historiske naspomnjenje je z lěta 1091 w chronice kanonika Kosmasa z Prahi. Wone ma 378.965 wobydlerjow (2012).
 
Brno je sydło najwyšich sudnistwow Čěskeje republiki. Wot lěta 1919 měješe Najwyše sudnistwo Čěskosłowakskeje swoje sydło w morawskim měsće a wot 1991 tež Čěskosłowakske Zwjazkowe wustawowe sudnistwo. Wot lěta 1993 je Brno sydło Wustawoweho sudnistwa Čěskeje republiki, Najwyšeho sudnistwa, Najwyšeho hamtskeho sudnistwa, Najwyšeho statneho rěčnika a Ombudsmanna. 

Uniwersitne město je wot lěta 1775 resp. 1849. Nimo toho je biskopske sydło romsko-katolskeje cyrkwje.




#Article 301: Hućina (243 words)


Hućina ( Guttau) je cyrkwinska wjes w Hornjej Łužicy, sewjerowuchodnje Budyšina, kotraž słuša wot 1. januara 2013 ke gmejnje Malešecy. Leži w krajinje hornjołužiskeje hole a hatow při Lubaće, njedaloko wot jeje zjednoćenja ze Sprjewju.

Prěnje naspomnjenje wsy jako Guttin bě w lěće 1222. Hućina bě knježe sydło a měješe ryćerkubło, kotrež ležownostne knjejstwo we wsy wukonješe. Hižo wokoło 1500 běše zdobom wosadna wjes.

Wot lěta 1906 měješe Hućina dwórnišćo při železniskej čarje Lubij–Radwor, kotraž bě w Radworju z čaru Budyšin–Wojerecy zwjazana. W nazymje 1972 bu wosobowy wobchad zastajeny a 1973 so čara mjez Lubijom a Bartom zawrě. Wotrězk Bart–Radwor wužiwaše so hišće hač do 1994 za nakładowy wobchad.

Po statistice Arnošta Muki měješe wjes w lěće 1884 cyłkownje 340 wobydlerjow, z nich 318 Serbow (94 %) a 22 Němcow. Arnošt Černik zwěsći 1956 serbskorěčny podźěl wobydlerstwa wot hišće 57,3 %.

Po ludličenju w lěće 2011 bydlachu we wsy 346 wobydlerjow w přerěznej starobje wot 46,5 lět (Sakska: 46,4).

Do Hućinjanskeje wosady – dźensa z dźělom wosady Malešecy-Hućina – słušeja wsy Hućina, Brězyna, Hlina a Lemišow.

Posledni serbski farar, a zdobom posledni farar samostatneje Hućinjanskeje wosady, bě Arnošt Hornčer, kiž skutkowaše tu wot 1947 hač do swojeje smjerće w lěće 1973.

K bywšej gmejnje słušachu wjeski Brězyna (Brösa), Lemišow (Lömischau), Lěskej (Lieske), Nowa Wjes/Sprjewja (Neudorf/Spree), Połpica (Halbendorf/Spree), Stróža (Wartha), Wotpočink (Ruhethal) a Zubornička (Kleinsaubernitz).

W Hućinje wobsteji zakładna šula, na kotrejž so tež serbšćina wuwučuje.

Za dalšich fararjow hlej zapisk wo Hućinjanskej cyrkwi.




#Article 302: Serbski rěčny atlas (175 words)


Serbski rěčny atlas (skrótšenka SRA, němsce: Sorbischer Sprachatlas, skrótšenka SSA) je jedne z najwažnišich dialektologiskich dźěłow na polu sorabistiki. Nimo swojeho wuznama za dialektologiju, naruna w němsce spisany rěčny atlas do wěsteje měry do dźensnišeho parowanu (resp. jenož dźělnje předležacu) historisku gramatiku.

SRA předleži w 15 zwjazkach, z kotrychž wuńdźe prěni 1965 a posledni 1996. Na wjelelětnym slědźerskim projektće dźěłachu hłownje Helmut Faska, Helmut Jenč a Frido Michałk. Tójšto dalšich, tež wukrajnych wědomostnikow wobdźěli so při hromadźenju materiala w cyłkownje 151 informaciskich dypkach (wsach). Nazběrany material je so wědomostnje wuhódnoćił a prezentuje so z pomocu rěčnogeografiskich kartow, ke kotrymž předleži stajnje wobšěrny wědomostny komentar.

W prěnich dźesać zwjazkach dokumentuje so dialektalna leksika. Při tym zjima so w jednotliwych zwjazkach leksika ze wšelakich wobłukow (hlej bibliografija). Jědnaty a dwanaty zwjazk wobjednawataj morfologiju. Prěni z tuteju zwjazkow je wěnowany gramatiskim kategorijam a paradigmatice substantiwow, druhi pak fleksiji adjektiwow, pronomenow a werbow. W třinatym zwjazku wopisuje so synchroniska fonologija, w štyrnatym pak historiska fonologija. Posledni zwjazk zaběra so ze syntaksu serbskich dialektow.

Serbski rěčny atlas = Sorbischer Sprachatlas




#Article 303: Michał Rostok (112 words)


Michał Rostok (* 21. apryla 1821 w Bělšecach, † 17. septembra 1893 w Husce) běše serbski wučer, botanikar a entomolog, kiž płaći jako jedyn z najwuznamnišich serbskich přirodospytnikow.

Narodźi so jako syn Bělšečanskeho chěžkarja-krawca a dźěłaše po zakónčenju wučerskeho seminara w Budyšinje najprjedy jako pomocny wučer w Hodźiju (1841–44) a potom hač do wuměnka w lěće 1884 jako wučer w Drječinje pod Pichowom. Poslednje lěta swojeho žiwjenja bydleše w Husce, hdźež bu tež pochowany.

W cyłku wozjewi Rostok 68 wědomostnych dźěłow w serbskej a jednaće w němskej rěči, mjez druhim w fachowym časopisu „Berliner Entomologische Zeitschrift“. Zdobom płaći jako stworićel serbskeje přirodowědneje terminologije, kotruž wozjewješe we wjele nastawkach w Časopisu Maćicy Serbskeje.




#Article 304: Budestecy (311 words)


Budestecy ( Großpostwitz) su wjes a gmejna w Hornjej Łužicy, ležaca w Sprjewinym dole mjez Lubinom a Mnišoncom něhdźe sydom kilometrow južnje Budyšina.

Hač na Jiłocy słušeja wšitke gmejnske dźěle oficielnje do serbskeho sydlenskeho ruma.

Susodne gmejny su Kubšicy na sewjerowuchodźe, Kumwałd na juhowuchodźe, město Šěrachow-Korzym na juhu, Hornja Hórka na zapadźe a wulke wokrjesne město Budyšin na sewjerozapadźe.

Prěnje historiske naspomnjenje jako Bustewitz pochadźa z lěta 1331. W lěće 1413 mjenuje so wjes jako knježe sydło, ležownostne knjejstwo měješe pak znajmjeńša wot 15. lětstotka Budyska měšćanska rada. Wot toho časa su Budestecy tež wosadna wjes za wokolinu.

W 1930tych lětach zagmejnowachu so Dźenikecy, Hajnicy a Rašow (1934) kaž tež Zahor, Kózły a Chójnička (1936). 1950 přińdu Bělšecy ke gmejnje. Z komunalnej reformu 1994 dóstanu Budestecy Bónjecy a Lubjenc wot Kubšiskeje gmejny a 1999 so Jiłocy zagmejnowachu.

Wot 1877 do 2004 mějachu Budestecy dwórnišćo při železniskej čarje Budyšin–Žandawa. Wo znowawotewrjenju čary so sčasami diskutuje.

W lěće 1884 měješe wjes po Mukowej statistice 575 wobydlerjow, z nich 432 Serbow (75 %). Arnošt Černik zwěsći 1956 serbski podźěl wobydlerstwa wot jenož hišće 14,3 %. Posledni serbski farar Budestečanskeje wosady bě Bohuměr Rejsler, kiž tu wot lěta 1947 skutkowaše a w lěće 1968 zemrě.

Po ludličenju w lěće 2011 bydlachu we wsy 1723 wobydlerjow w přerěznej starobje wot 48,1 lět (Sakska: 46,4). Po samsnym ličenju bě 33,6 % wobydlerjow Budestečanskeje gmejny ewangelskeje a 7,2 % katolskeje konfesije.

Do Budestečanskeje gmejny słušeja slědowace wsy:

Něhdyša wjes Hajnicy je mjeztym dźěl Budestec.

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 52 (Budyšin 1) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).

Gmejnska rada ma tuchwilu štyrnaće čłonow. Komunalne wólby lěta 2019 mějachu slědowace wuslědki:

Hłownohamtski wjesnjanosta Budestec je wot lěta 2019 Markus Michauk (CDU). Wón bu dnja 16. junija 2019 w druhim wólbnym kole ze 66,5 % hłosow za naslědnika Franka Lehmanna woleny. Wolerske wobdźělenje wučini 57,3 %.




#Article 305: Lěsny pryšćenc (136 words)


 Lěsny pryšćenc  (Clematis vitalba) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae).

Lěsny pryšćenc je wijaty kerk, kotryž docpěje wysokosć wot 10 m.

Stołpiki su lianojte, nićojte a wodrjewjene. Wone so hodźa jich zhibujomnosće dla k plećenju.

Łopjena su přećiwostejne a njeporowje pjerite. Łopješka su šěroko lancetojte, jejkojte abo wutrobojte, hrubje a njesymetrisce zubate.

Kćěje wot junija hač do awgusta. Kćenja su dołho stołpikate, nakónčne abo rozporostejne, běłe, docpěja šěrokosć wot 2 hač 3 cm, maja 4 běłe abo zwonka lochko zelenkojte kćenjowe łopješka, wobsahuja wjele próškowych łopješkow, tworja wjelekćenjowe kwětnistwa. Kćenjowe łopješka su na woběmaj bokomaj móškojće kosmate.

Płody su jednosymjenjowe zawěrace płody.

Rostlinska měza wobsahuje protoanemonin.

Rosće w łučinowych lěsach, na kerkowych kromach  a lěsnych kromach, lěsnych holinach, w kerčinach wot pustych płoninach.

Rostlina je w zapadnej, srjedźnej a južnej Europje, sewjernje hač Jendźelskeje rozšěrjena.




#Article 306: Hałzata jěželnja (209 words)


Hałzata jěželnja (Sparganium erectum, syn.: Sparganium polyedrum (Asch.  Graebn.) Juz., Sp. ramosum Huds., Sp. ramosum subsp. polyedrum Asch.  Graebn.) je rostlina ze swójby rohodźowych rostlinow (Typhaceae). Rostlina je we wjele žórłach swójskej swójbje jěželnjowych rostlinow (Sparganiaceae) přirjadowana.

Hałzata jěželnja je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 2 m. Stołpiki su hałzate.

Dwulinkowe łopjena su ćmowozelene, třihranite, zrunane, w delnim dźělu 3-róžkate, maja formu mječa a docpěja šěrokosć wot 3 (5) hač do 15 mm. Stołpiki su rozhałužkowate a hałzata.

Rostlina kćěje wot junija hač do awgusta. Muske a žónske kćenja steja we wšelakich kulojtych kwětnistwach (pakić) na jednej rostlinje. Muske kćenja steja na hornich stołpikowych rozhałužkowanjach a maja tři stameny. Žónske kćenja steja na delnich stołpikowych rozhałužkowanjach a maja wusahowacu pěstu. Kćenja maja šupiznojte perigonske łopjena.

Płody docpěja dołhosć wot 7 hač do 11 mm, su pysčičkojte, ze šěrokim, połnym, hornim dźělom. Zrałe płody móžeja hač do 12 měsacow we wodźe płuwać.

Wona rosće w stejacych a pomału běžacych wodźiznach z maksimalnej hłubokosć wot 0,5 m, hrjebjach a bahnach. Wutraje sylne womazanje wodźiznow.

Hałzata jěželnja je w nimale cyłej Europje z wuwzaćom někotrych kupow, Aziji (hač do Sibirskeje) a sewjernej Americe rozšěrjena.

Družina ma sćěhowace poddružiny, kotrež so z wuwzaćom prěnjeje w starych žórłach hišće jako swójske družiny wjedu.




#Article 307: Jednora jěželnja (113 words)


Jednora jěželnja (Sparganium emersum) je rostlina ze swójby rohodźowych rostlinow (Typhaceae). 

W někotrych žórłach so swójbje  jěželnjowych rostlinow (Sparganiaceae) přirjaduje.

Jednora jěželnja je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 20 hač 60 cm. Rostlina je zrunana, rědko wodźaca.

Stołpik je njerozhałuzowany.

Łopjena su zrunane abo klunkotate, we wodźe wodźace, na spódku třihranity a docpěwaja šěrokosć wot 5 hač 12 mm (3-10 mm). 

Kćěje wot junija hač julija. Kwětnistwo njeje ženje rozhałuzowane. Hłójčki su kulowate. Žónske su morgenšternojte a steja po jednu we łopjenowych rozporach. Najprjedy žónske hłójčki kćěja. Po jich zwjadnjenju so muske hłójčki wuwija.

Rosće w słabje běžacych, rědko stejacych, wutkatych hač w prawim měrje womazanych wodźiznach z hłubokosćemi hač 1 m.




#Article 308: Wowča rutwica (136 words)


 Wowča rutwica (Achillea millefolium) je rostlina ze swójby zestajenkow, z roda rutwicow. 

Botaniske mjeno „Achillea“ wotwodźuje so wot grjekskeho rjeka Achilles.

Wowča rutwica je wjacelětna, zelišćowa rostlina. Rostlina dosahuje wysokosć wot 60 cm. Rostlina je zymokruta.

Pjerita łopjena su ćmowozelene.

Wona kćěje wot junija hač do oktobra. Kćenja su běłe a hdys a hdys róžojte abo karmine. 

Rostlina wonja słaba aromatiska a słodźi hórkoaromatiska.

Wowča rutwica je łučna rostlina. Wona rosće při železniskich nasypach, na pólnych mjezach, na pastwišćach a při pućach abo rolach. Rostlina preferuje mokrojtu pódu.

Rostlina je w Europje a w měrnych conach Azije rozšěrjena.

W rostlinskim lěkowanstwje wužiwaja so kały poddružiny Achillea millefolium (Herba Millefolii). Zběraja kały wot junija do septembra. Wowča rutwica je apetit pozbudźaca, podpěra požiwanje, pohonjuje žołčnik a bubnjenja. Rostlina pospěšuje sydnjenje a haći zahorjenja. Wona skutkowa moč ćěrjaca.




#Article 309: Serbin (114 words)


Serbin je wjes w Lee County, Texas. Wona ma 90 wobydlerjow (2000). W lětach wokoło 1850 wot serbskich wupućowanych załožene městno leži něhdźe 80 kilometrow wuchodnje Austina. Něhdźe 550 serbskich Lutheranow ze sakskeje a pruskeje Łužicy so tule pod wjednistwom fararja Jana Kiliana srjedź 19. lětstotka zasydli. Woni běchu prěnje sobustawy ewangelsko-lutherskeje cyrkwje w Texasu.

Poslednju serbsku konfirmaciju swjećeše farar Herman Kilian w lěće 1905. Hač do jeho smjerće w lěće 1920 wotměwachu so hišće měsačnje serbske kemše za přewažnje staršich wěriwych. Hačrunjež so w Serbinje dźensa hižo serbsce njerěči, zdźerža sej wobydlerjo dopomnjeće na jich prjedownikow a haja kontakty do stareje domizny. W něhdyšim šulskim twarjenju Serbina je Texas Wendish Heritage Museum zaměstnjeny.




#Article 310: Pisane črijki (124 words)


 Pisane črijki (Aconitum variegatum) su rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae). Dalše serbske mjeno je pisane stupnički.

Pisane črijki su trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 75 hač 150 cm.

Stołpik je často tam a wróćo zhibnjeny a čerwjenojće šakaty. 

Łopjena su hač spódka třidźělne hač pjećdźělne. 

Kćěje wot julija hač do septembra. Módre, wioletne, zelenje a běle šakate kćenja steja w čumpatych, dołhich kićach. Jich helm je wyši hač šěroki. Kćenjowe stołpiki su nahe abo wotstejo kosmate.

Hižo 1-2 g jěda tuteje rostliny skutkujetej smjerćonošnje. Alkaloid akonitin najprjedy nerwy rozbudźi a potom lemi. Jěd samo intaktnu kožu předrěwa.

Rosće we wudolinowych lěsach, łučinowych lěsach. Ma radšo čerstwe hač włóžne, wutkate a zwjetša wapnite pódy.

Rostlina je w srjedźnych horinach a alpskim předkraju rozšěrjena.




#Article 311: Módre črijki (199 words)


 Módre črijki (Aconitum napellus) su rostlina ze swójby maslenkych rostlinow, z roda črijkow. Dalše serbske mjena su swjateje marcyne stupnički, swjateje marcyne črijki, swjateje marcyne kapički, módre hołbiki a módre šišaki.

Módre črijki su trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 0,5 hač do 1,5 m a maja sylny, najčasćišo njehałužkowany stołpik. Módre črijki su jara jědojte kaž wšě družiny tutoho roda.

Wulke łopjena su rukoformowe a hač do póda 5- hač do 7-dźělne. Jich wotrězki maja šwižno-lancetojte kónčki.

Kćěje wot junija hač do awgusta. Mnoholičbne Kćenja steja w na kóncu stejacych w prawej měrje abo sylnje so rozhałuzowanych kićach a su ćmowomódrowioletne abo ćmowomódre a docpěja dołhosć wot 2 hač 3 cm. 5 kćenjowych łopjenow su njesymetriske; najhorniše je kaž helm formowane a njeje wyši hač šěroki. Próškowe łopješka su zwjetša kosmate. Proterandriske kćenja su jako wuwzaće maslenkich rostlinow dorsiwentralne.

Kćenja bu wot čmjełow wopróšene.

Rostlina wobsahuje alkaloidy Aconitinoweho typa. Jěd móže samo intaktnu kožu předrěwać.

Wón rosće w hórskich lěsach, wysokotrajnowych honach a na rěčnych brjohach.

Módre črijki je w srjedźnych a wysokich horach cyłeje Europy rozšěrjeny.

Prjedy je so jěd za preparaciju šipowych a hlebijowych kónčkow wužiwała. Medicinsce aconitinowe alkaloidy so jako sylnje skutkowacy anestezijowacy srědk wužiwa.




#Article 312: Smjerdźaca pyskawa (253 words)


 Smjerdźaca pyskawa (Geranium robertianum) je rostlina ze swójby pyskowničkowych rostlinow  (Geraniaceae). Druhe serbske mjeno je smjerdźace baćonki.

Botaniske mjeno Geranium wotwodźuje so wot grjekskeho słowa γερνιον. Słowo je diminutiw słowa γρανος. Woznjamjenja telko kaž žoraw a poćahowa na podobu płoda.

Smjerdźaca pyskawa je jednolětna, njepřijomnje ćehnjaca, rozpjeršenje kosmata rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 20 hač do 40 cm. 

Najprjedy rostlina wuwiwa łopjenowu rozetu. Zwjetša łopjena rozety wuschnyja po wuhone stołpika. 

Stołpik docpěwa wysokosć wot 20 hač do 60 cm. Často stołpik a łopjena je karminčerwjeny. Łopjena maja 3 hač 7 stołpikatych wotrězkow.

Čopojty korjeń je krótki a hałuzaty. 

Smjerdźaca pyskawa kćěje wot meje hač do oktobra. Róžojte abo purpurne kćenja su najčasćišo po porach a krótkostołpikate. Kćenjowe stołpiki a keluchi maja žałzate a nježałzate włosy. Keluškowe łopješka docpěwaja dołhosć mjezy 6 a 8 mm a maja stajeny kónčk. Kćenjowe łopješka docpěwaja dołhosć mjezy 9 a 12 mm a su prědku skulojćene. Próšniki su oranžojte.

Płody docpěwaja dołhosć mjezy 1,5 a 2,5 cm a maja kosmowe postronki, z kotrymiž při dalezmjetanju na murjach, skorach atd. so njepušća.

Wóń rostliny je njepřijomny.

Eteriske wolije móžeja mole a muchi zaćěrić.

Je smjerdźaca pyskawa w lisćowych a měšanych lěsach. Rostlina preferuje chłódkojtu, włóžnu, wutkatu pódu. Runje tak rosće na słónčnych, suchich stejnišćach.

Smjerdźaca pyskawa je w nimale cyłej Europje rozšěrjena. Rozšěrjenje saha wuchodźe hač do  Japanskeje a na juhu hač do centralneje  Afriku. Nimo toho rostlina rosće w dźělach sewjerneje Ameriki.

W rostlinskim lěkowanstwje wužiwaja so zelko z kwětach (Herba Ruperti). Zběraja zelko wot meje do oktobra.




#Article 313: Wšědny truskawc (107 words)


Wšědny truskawc (Hippuris vulgaris) je rostlina ze swójby putnikowych rostlinow (Plantaginaceae).

Po někotrych žórłach so do swójskeje swójby truskawcowych rostlinow (Hippuridaceae) přirjaduje.

Wšědny truskawc je wódna rostlina. 

Stołpiki docpěja dołhosć hač do 2 m a su zrunane z mutličkami z 8 hač 12 jehłojtych łopjenow. 

Łopjena su linealne, 1 mm šěroke a 1 hač 3 cm dołhe.

Wón kćěje wot meje hač do awgusta. Małke kćenja su zelene a steja w łopjenowych rozporach. Krónowe łopješka faluja. Jenički płódnik je spody stejacy.

Wón rosće w stejacych a pomału běžacych, wutkatych, zwjetša wapnojtych, čistych, chłódnych wodach, kotrež docpěwaja maksimalnu hłubokosć wot 2 m.

Wšědny truskawc je nimale swětodaloko rozšěrjeny.




#Article 314: Józef (patriarch) (398 words)


Józef (hebrejsce יוֹסֵף - Josef), mjenowany sonjer, je w Tanachu, hebrejskej Bibliji, druhi najmłódši syn Jakuba, kmjenoweho wótca Israelitow. Powědančko wo Józefje (Gen 37-50) powěda jeho stawiznu a twori přechod wot stawiznow wótca Genezis k stawiznje Israelitow w Eksodusu, kotryž z Mójzesom započina.

Józef je był jedyn z dweju synow, kotrež Jakub je z Rachel měł. Wón je so narodźił, hdyž hižo wón je 10 bratrow měł. Józef je so narodźił w Harranje (dźensa stare město w stolici prowincy Urfje w dźensnišej Turkowskej).

Hdyž bě Józef sydomnaće lět, paseše wón so swojimi bratrami wowcy.Israel(Jakub) lubowaše Józefa bóle hač wšěch swojich synow, dokelž bě so jemu jako staremu narodźił. Tohodla da jemu dołhu suknju z rukawomaj wudźełać. Jako jeho bratřa widźachu, zo jeho nan bóle lubuje hač wšěch swojich druhich synow, hidźachu jeho a njezamóchu žane přećelne słowo z nim rěčeć. Jónu měješe Józef són a wón powědaše jón swojim bratram. Hlejće běchmy na polu a wjazamy snopy. A tu mój snop stany a wosta stejo. Waše snopy pak zestupachu so dokoławokoło a pokłonichu so mojemu snopej. Tu prajichu jemu bratřa: Chceš ty snano samo nad nami kral być a nam knježić? A woni hišće bóle hidźachu jeho sona a jeho rěčow dla. Bratřa předadźa Józefa. Józef so dóstanje do Egyptowskej.Hdyž běchu Józefa do Egyptowskeje přiwjedli, kupi sej jeho Potifar. Sta so, zo złoži žona jeho knjeza wóčko na Józefa. Wón pak so spjećowaše. Knjezowa žona rjekny: Hebrejski njewólnik, kotrehož sy nam do domu přiwjedł, přindźe ke mni, zo by ze mnu swoje lózystwo činił. Jako jeho knjez słowa swojeje žony wysłyša, kotrež jemu wona rěčeše: Tak je ze mnu njewólnik jednał! rozhněwa so wón. Knjez da Józefa wupřimać a do jastwa ćisnyć, hdźež přebywachu kralowi jeći. Něšto časa po tym sta so, zo so pinčnik a pjekar egyptowskeho krala přećiwo swojemu knjezej egyptowskemu kralej přeńdźeštaj. Farao rozhněwa so na wobeju komornikow, na wyšeho naliwarja a wyšeho pjekarja, a da jeju do jastwa ćisnyć, do domu nawody ćělneje straže, na městno, hdźež tež Józef jaty sedźeše. Nětko měještaj wobaj samsnu nóc són. Józef rjekny naliwarjej: Farao sadźi će do twojeho zastojnstwa. Józef rjekny pjekarjej: Po třoch dnjach pozběhnje farao twoju hłowu. Potom farao ma sonaj. Józef wujasni sonaj a bě powyšeny. Józef so zetka ze swojimi bratrami. Józef swojich bratrow spózna, njespóznachu jeho woni. Po dlějšim času da so spóznać a wodawa swojim bratram.

Žórlo: Němska wikipedija a biblija




#Article 315: Zahrodna morchej (139 words)


Zahrodna morchej (Daucus carota ssp. sativus, něm. Gartenmöhre, Mohrrübe, ...) je kultiwowana poddružina wšědneje morchwje (Daucus carota) ze swójby wokołkowych rostlinow  (Apiaceae). Wona je kulturna forma dźiwjeje morchwje (Daucus carota ssp. carota), při čimž buchu tež druhe dźiwje rosćace poddružiny zakřižowane.

Tuta družina so jako korjenjowu zeleninu abo picowansku rostlinu kultiwuje.

Zahrodna morchej je dwulětna rostlina. Dimensija wšěch rostlinskich dźělow su tróšku wjetša hač při dźiwjej formje.

Korjeń je tołsty a mjasny, mjeztym zo barba wariěruje: běła, žołta, wioletna, oranžočerwjena. Wón je dołho-špindlojty hač krótko-boblojty. Wón wobsahuje karotin. Jeho znutřkowna cona je tróšku jasniša hač zwonkowna.

Kćenja su běłe, rědko nažołć-běle abo róžojte a wutworja wokołk, kotryž je bóle wjelbowany a mjenje płony hač tón dźiwjeje morchwje. Druhdy w srjedźišću wokołka je ćmowočerwjenje abo čornopurpurowje barbjene kćenje, při čimž wono rědšo hač při dźiwjej morchwi wustupuje.

Płody su jejkojte.




#Article 316: Dźiwja morchej (186 words)


Dźiwja morchej (Daucus carota ssp. carota) je rostlina ze swójby wokołkowych rostlinow (Apiaceae). Wona je dźiwja forma wšědneje morchwje (Daucus carota).

Wona je zwjetša dwulětna, naćowa rostlina. Dźiwja morchej docpěwa wysokosć mjezy 50 - 120 cm (wot 30 hač 100 cm) a ma na stołpikach seršćate kosmy. Rostlina je šěrozelena a ma swětły, ćeńki, kruto-nićaty čopojty korjeń.

Łopjena su stołpikowe a wobpřimnja stołpik. Wone su dwójce hač trójce pjerite.

Wona kćěje wot junija hač do oktobra (septembra). Kwětnistwo je dwójny wokołk a docpěwa wulkosć mjezy 3 a 7 cm, kotrež za čas kćěwa je płone abo horbjene, za čas nasadźenja płodow je hněžkojće zapadnjene. Wokołk je mjenje wjelbowany a bóle płony hač tón zahrodneje morchwje. W jeho srjedźišću je zwjetša čerwjena abo nimale čorna morchejowe kćenje. Kćenja su běłe, nimaja žane keluškowe łopješka a docpěwaja wulkosć wot 5 mm. 5 kćenjowych łopjenow su wutrobojće kromate. Kćenjowe łopjena na wonkowne kromje wokołka su jasnje wjetše. Kćenje wosrjedźa cyłkowneho wokołka najčasćišo ma purpurowu krónu. 

Płody maja kałački w podołhostnych rjadach.

Wona rosće na tučnych a suchich łukach a njerodźowych honach.

Dźiwja morchej je nimale po cyłym swěće rozšěrjena.




#Article 317: Milčenjo (154 words)


Milčenjo (delnjoserbsce: Milcany,  Milčané;  Milzener;  Milczanie) běchu zapadosłowjanski kmjen w Hornjej Łužicy, kotryž naspomni so prěni raz we wopisanju bayerskeho geografa srjedź 9. lětstotka. Tutón připisuje Milčanam hižo 30 sydlišćow (civitates), snano hižo z centralnym hrodźišćom srjedź přisłušnych sydlišćow.

Dokładne wotmjezowanje sydlenskeho teritorija Milčanow je w slědźenju dwělomne. Wono wobsahowa hłownje krajinu z płódnymi hlininowymi pódami a z rozměrom něhdźe 50 kilometrow wot wuchoda do zapada a něhdźe 20 kilometrow wot sewjera do juha. Sewjernu hranicu drje tworješe bahnojta a zdźěla njepłódna nižina a južnu hranicu tworjachu Łužiske horiny. W zapadźe tworja Porchowske hory zapadnje Kamjenca přirodny ryhel. Na wuchod, k susodnemu teritorijej Bjezunčanow, je wotmjezowanje mjenje jasne. Kmjenowy centrum bě centralny hród w Budyšinje. Po Milčanach mjenowaše so region wokoło Budyšina w pisomnych žórłach 10. do 12. lětstotka Gau Milsca. Hišće dźensa bydla w regionje słowjanscy Serbja, potomnicy Milčanow.

Towarstwo Die Milzener e.V. z Měrjowa zaběra so z kulturu a tradicijemi pohanskich Milčanow.




#Article 318: Łužičenjo (263 words)


Łužičenjo (delnjoserbsce: Łužycanarje (stare Łužycany), łaćonsce Lusitzi abo Lusici, němsce: Lusizer, pólsce: Łużyczanie) běchu zapadosłowjanski kmjen w Delnjej Łužicy. 

Po sydlenskim hiatusu wot něhdźe 200 hač do 300 lět po daloko sahacym wotpućowanju Germanow z tutoho regiona w 4./5. lětstotku dóńdźe drje wokoło 700 (dotal najstarši dendrodatum ze sćěny pod słowjanskim hrodźišćom z Lubnjowa) a w sylnišej měrje we 8. lětstotku k wobsydlenju Delnjeje Łužicy přez słowjanske skupiny.

Prěni raz buchu wone pod mjenom Lusitzi w Bayerskim geografje zesrjedź 9. lětstotka naspomnjene. Wokoło lěta 870/880, najpozdźišo 890, započa so po nowych dendrochronologiskich přepytowanjach w Delnjej Łužicy twarjenje hrodźišćow. Swój wjeršk docpě tute wuwiće wokoło lěta 920, jako mějachu Łužičenjo něhdźe 30 hrodźišćow w kraju mjez Brěšću a Dubju w zapadźe a Nysu a Bobrom we wuchodźe. Tute wuwiće bě bjezdwěla reakcija na přiběrace wohroženje přez wuchodofrankowske mócnarstwo, kotrež wuwjercholi potom w znatej wójnskej wuprawje krala Hendricha I. z lětow 928/29 přećiwo Habolanam, Dalemincam a Čecham a lěta 932 přećiwo Łužičanam we Łužicy. Słowjanska elita bu přez markhrabju Gera w druhej połojcy 10. lětstotka do dalokeje měry wotstronjena. Mjezy lětomaj 1002 a 1031 běštej Delnja a Hornja Łužica (něhdyši kmjenowy teritorij Milčanow) pod pólskej wyšnosću.

Podawki 11. a prěnjeje połojcy 12. lětstotka wostanu njejasne. Hakle z druheje połojcy  12. lětstotka  je zaso wjace pisomnych žórłow. Tutón čas padnje do druheje fazy srjedźowěkowskeho wuchodosydlenja, jako twarjachu słowjanscy wobydlerjo hromadźe z němskimi  abo flamskimi sydlerjemi nowe wsy w starym sydlišćowym teritoriju a započachu z trjebjenjom dotal njewotkrytych lěsowych płoninow. Njedźiwajo na z tym započanu asimilaciju wobsteji hač do dźensnišo słowjanske wobsydlenje Delnjeje Łužicy přez serbski lud.




#Article 319: Pavle Jurišić Šturm (132 words)


Pavle Jurišić Šturm (rodźeny jako Paulus Sturm; * 22. awgusta 1848 w Zhorjelcu, † 14. januara 1922 w Běłohrodźe) bě serbiski general za čas Prěnjeje swětoweje wójny.

Wón narodźi so lěta 1848 w Zhorjelcu a je we Wójnskej akademiji we Wrócławju dowuknył. W Francosko-pruskej wójnje 1870/71 wojowaše jako oficěr pruskeho wójska. Jako wojowaše Serbiske wjerchowstwo wot 1876 hač do 1878 z Osmaniskim mócnarstwom, přińdźe Sturm jako dobrowólnik do serbiskeho wójska a komandowaše bataljony. Za čas Balkanskich wójnow 1912/13 a Prěnjeje swětoweje wójny 1914–1918 běše hižo z generalnym pólnym maršalom a komandantom třećeje serbiskeje armeje. Po kóncu wójny dźe Šturm w lěće 1921 na wuměnk a zemrě lěto pozdźišo w serbiskim Běłohrodźe.

Byrnjež w serbiskej literaturje husto jako Łužiski Serb pomjenowany był, njejsu we łužiskoserbskich žórłach žane dopokazy, zo bě woprawdźe serbskeho pochada.




#Article 320: Fryco Rocha (115 words)


Fryco Rocha (* 29. januara 1863 w Šejnejdźe; † 24. apryla 1942 w Załhozdźu) bě delnjoserbski wučer a spisowaćel.

Fryco Rocha so w Šejnejdźe narodźi, hdźež swoje dźěćatstwo přežiwi a serbsku šulu wopyta. Wón so přez to wuznamjenja, zo w lětach 1891–1915 dźěći w Turjeju serbšćinu wučeše, hačrunjež bě to zakazane. Dokelž za serbsku wučbu žane wučbne srědki k dispoziciju njestejachu, napisa Rocha něhdźe 300 powědančkow a spěwow, kotrež wón w swojej wučbje wužiwaše. Nimo toho bě redaktor delnjoserbskich nowin Serbski Casnik, doniž jón fašisća njezakazachu.

Po nim bu delnjoserbska pěstowarnja w Žylowje (ně. Sielow, dźensa dźěl města Choćebuza) pomjenowana a w lěće 2007 bu wopomnjenska tafla při ródnym domje Fryca Rochi w Šejnejdźe poswjećena.




#Article 321: Marja Grólmusec (646 words)


Marja Grólmusec (němsce Maria Karoline Elisabeth Grollmuß; * 24. apryla 1896 w Lipsku; † 6. awgusta 1944 w koncentraciskim lěhwje Ravensbrück) bě serbska publicistka, wučerka, spjećowarka a wopor nacionalsocializma.

Marja Grólmusec so 24. apryla 1896 jako dźowka z Radworja pochadźaceho promowowaneho filologu a šulskeho nawodu Jana Grólmusa w Lipsku narodźi. Jako so w swójbje znamjenja tuberkulozy jewjachu, natwari nan w Radworju chěžu, hdźež woni přez lěćne měsacy přebywachu. Marja Grólmusec kubłaše so w religioznym, byrgarsko-humanistiskim zmysle a wopyta wot 1902 do 1910 Prěnju katolsku byrgarsku šulu w Lipsku a po tym lěto katolsku holčacu šulu w Belgiskim Lüttichu. Wot lěta 1912 do 1917 wukubła so wona na Lipšćanskej Druhej wyšej šuli za holcy z wučerskim wustawom Huga Gaudiga a sta so w lěće 1918 z čłonku Maćicy Serbskeje.

Jako wučerka skutkowaše wona 1918 jenož krótko w Byrgarskej šuli Lipsk-Reudnitz a nachwata 1920 maturu na Měšćanskim studijnym seminarje w Lipsku. Po tym přizamkny wona stawizniski a filologiski studij na uniwersitomaj w Lipsku a Berlinje, ale tež w Šwicarskej, Francoskej a Čěskosłowakskej. W lěće 1925 wotpołoži wona statny eksamen w Lipsku a sta so na lěto ze studijnej asesorku při wučerskim seminarje Augustinskich rjadniskich sotrow w Badenskim Offenburgu. Po studiju zapoda Marja Grólmusec w Lipsku jeje disertaciske dźěło „Joseph Görres und die Demokratie“, kotrež so pak najprjedy wotpokaza. Hakle 1932 spožči so jej titul dr. phil., po tym zo wudospołnjenu disertaciju pódla dźěła 1929 znowa zapoda.

Hižo za čas studija angažowaše so Marja Grólmusec, wobwliwowana wot demokratiskich a socialistiskich nahladow, we wšelakich towarstwach. Tak přistupi wona 1923 młodźinskej organizaciji Windthorstbund katolskeje strony Centrum, hdźež tež za nowinu „Das junge Zentrum“ pisaše. Hižo bórze na to bu wona čłonka socialdemokratisce wusměrjeneho socialistiskeho studentskeho zwjazka w Lipsku. Wot lěta 1926 dźěłaše Marja Grólmusec jako žurnalistka w Frankobrodźe nad Mohanom za lěwicarsko-katolsku nowinu „Rhein-Mainische Volkszeitung“, pozdźišo tež za „Deutsche Republik“ a skutkowaše w dźěłowym kruhu něhdyšeho kanclera Josepha Wirtha (Centrum), kotryž běše zdobom wudawar nowinow.

Marja Grólmusec so politisce wosebje za socialne temy angažowaše, chabłaše pak w jeje politiskej podpěry. Wona wzda so přistajenja při nowinomaj, zastupi 1927 do politiskeje strony SPD a dźěłaše na wšelakorych městnach w Berlinje a Budyšinje a jako swobodna žurnalistka. Ale hižo 1929 přizamkny so wona KPD, z kotrejež so pak w samsnym lěće zaso wuzamkny a přistupi komunistiskej stronje Kommunistischen Partei-Opposition. Tu wobdźěła prašenja dźěłarnistwow a přizamkny so 1932 zhromadnje z komunistiskimaj politikarjomaj Paulom Fröhlichom a Jacobom Walcherom Socialistiskej dźěłaćerskej stronje Němskeje (SAP), kotraž so z lěwicarskeho boka SPD wutwori. Marja Grólmusec podpěra tu wosebje předsydu strony Maxa Seydewitza a kandidowaše 1932 dwójce njewuspěšna jako zapósłanča za Němski sejm we wólbnym wokrjesu Drježdźany-Budyšin. Po tym zo so 1933 rozpušćenje strony wot wjetšiny wotpokaza, so wona ze SAP wuzamkny, a zastupi ze Seydewitzom znowa do SPD.

Po tym zo nacionalsocialisća w januarje 1933 móc přewzachu, přesydli so Marja Grólmusec do Radworja. Wjeska bu ilegalne zetkanišćo a přechodna stacija přesćěhanych na puću přez čěskosłowaksku hranicu. Ale tež Grólmusec sama dźěłaše často jako kurěr a jědźeše mjez druhim k Seydewitzej do Prahi, nawjedowarjej mjeztym zakazanej SAP. Pola njeho planuje ze studijnym přećelom Hermannom Reinmuthom wudaće ilegalneje nowiny „Čerwjenych łopjenow“ („Rote Blätter“). Nimo toho hromadźi wona pjenjezy, zo by swójbam jatych pomhała.

Po denunciaciji buštaj Marja Grólmusec a Hermann Reinmuth 7. nowembra 1934 zajatej. Wona bu spočatnje w Drježdźanach zajata, před Drježdźanskim ludowym sudniskim dworom wobskoržena a 23. nowembra 1935 přihotow wulkopřerady dla k šěsć lětam (Reinmuth k sydom lětam) w chłostarni zasudźena a do Waldheima, njedaloko Kamjenicy přewjezena. Namjety Gestapo serbskich spjećowarjow wobčušlić wona wotpokaza a so w decembru 1940 koncentraciskemu lěhwej Ravensbrück přepoda. Tři lěta pozdźišo zemrě tu 6. awgusta 1944 na pře pozdźe a pod njeznjesliwymi wuměnami přewjedźenej operaciji tumora. Popjelnica so 22. septembra 1944 na Radworskim kěrchowje pochowa.

W Budyšinje, Wojerecach, Lipsku a dalšich gmejnach Łužicy su dróhi pomjenowane po Mari Grólmusec. Zakładna a wyša šula w Slepom kaž tež w Radworju noša jeje mjeno.

 




#Article 322: Lisćina słowjanskich kmjenow (106 words)


hlej tež: Słowjenjo

Slědowaca lisćina zestaja so z dweju runinow: z wotpowědneho skupinskeho mjena kmjenow a jich sydlenskeho wobwoda a z lisćiny přirjadowanych kmjenow.

Zapadni Słowjenjo sydla abo sydlachu w Němskej, Čěskej, Pólskej, Słowakskej, Awstriskej a Madźarskej; zdźěla tež na Ukrainje, w Běłoruskej a Litawskej

To je wuchodne křidło staroserbskeje rěče.

To je zapadne křidło staroserbskeje rěče.

Wuchodni Słowjenjo sydla abo sydlachu w Ruskej, Běłoruskej, na Ukrainje, w Moldawskej a Rumunskej.

Južni Słowjenjo (grjek./łaćon. Sclavenoi/Sclaveni) sydla abo sydlachu w krajach něhdyšeje Juhosłowjanskeje (Słowjenska, Chorwatska, Bosniska a Hercegowina, Serbiska, Čorna Hora, Sewjerna Makedonska, Kosowo), w Bołharskej a jako awtochtone mjeńšiny w Italskej, Awstriskej, Madźarskej, Rumunskej a Grjekskej.




#Article 323: Jurij Pilk (312 words)


Jurij Artur Pawoł Pilk (pseudonym Pawoł Hodźijski; * 22. meje 1858 w Hodźiju; † 21. apryla 1926 w Drježdźanach) bě serbski stawiznar, domizniski slědźer, hudźbnik a komponist.

Narodźi so jako syn Hodźijskeho wjesneho žandarma a wopytowaše wot 1872 do 1876 Krajnostawski wučerski seminar w Budyšinje. Tam bu wukubłany na klawěr, pišćele a husle. Wot 1876 do 1878 dźěłaše jako pomocny wučer w Hućinje a wot 1878 do 1880 jako wikar w Hornjej Wjazońcy, hdźež zezna swoju pozdźišu mandźelsku Wilhelminu Bertholdec. Wot 1880 do 1915 běše z wučerjom na měšćanskej šuli w Drježdźanach. 1890 bu z dźěłom Neukirch am Hohwalde bis zum Befreiungskriege („Wjazońca pod Hohwaldom hač do wuswobodźenskeje wójny“) na Roztokskej uniwersiće promowowany.

W lěće 1915 poda so na wuměnk wróćo do Wjazońcy a přesydli dwě lěće do swojeje smjerće znowa do Drježdźan.

Pilk běše hižo jako seminarist talentowany hudźbnik. 1890 předstaji w Drježdźanach swoje orchestralne wobdźěłanje Kocoroweho Cyklusa hórskich spěwow. W lěće 1896 organizowaše serbski koncert na wustajeńcy sakskeho wuměłskeho rjemjesła w krajnej stolicy. Wot 1897 do 1906 nawjedowaše hudźbny wotrjad Maćicy Serbskeje.

Jurij Pilk wuzběhowaše serbsku hudźbnu folkloru jako zakład swojeho hudźbneho tworjenja. W lěće 1899 wuńdźe jeho zběrka Dwajatřiceći narodnych hłosow za muske chóry. 1901 dokomponowa operetu Smjertnica na libreto Jana Wjele-Radyserba, kotraž so hač do dźensnišeho předstajuje. Po dlěšej tworićelskej přestawce wuda 1924 zběrku Dobry wječor. 34 narodnych spěwow za měšany chór na 4 a 5 hłosy.

Nimo toho běše Pilk tež historikar a domiznowědnik. 1889 a 1915 wozjewi městnostawizniske pojednanja wo Wjazońcy, 1911 wo Glaubitzu pola Ryzawy. Přinošowaše k Historisko-topografiskemu městnemu leksikonej za sakske kralestwo kaž tež k Meichowemu dźěłu wo hrodach Sakskeje Šwicy. W lěće 1916 załoži domizniski muzej we Wjazońcy a sta so z jeho prěnim načolnikom.

Za serbske literarne stawizny je tež jeho dźěło k wotkrywanju Krabatoweje baje wuznamne (Die wendische Faust-Sage / Serbski Faust, 1896).

Jurij Pilk bě wot 1894 čłon Maćicy Serbskeje.




#Article 324: Jurij Kral (320 words)


Jakub Jurij Kral ( Jacob Georg Krahl; * 16. apryla 1864 w Radworju, † 27. nowembra 1945 we Worklecach ) bě serbski katolski farar, słownikar a gramatikar. 

Jurij Kral bě najstarši syn Radworskeho wučerja Jakuba Krala a jeho mandźelskeje Marje, rodź. Bjaršec z Boranec. Jeho młódši bratr bě Franc Kral-Rachlowc. Jako dźesaćlětny zastupi Jurij 1874 do tachantskeje šule w Budyšinje. Wot 1879 do 1889 bě chowanc Serbskeho seminara w Praze.

Pod nawodom wuběrneho serbšćinarja a staršeho Serbowki Jurja Libša wudospołnjowachu so wón a druzy serbscy Prascy studenća w serbšćinje. Na jeho nastork napisa wón gramatiku hornjoserbšćiny po čěskej předłoze Vymazala a po Jordanowej gramatice. Gramatika z mjenom „Grammatik der wendischen Sprache in der Oberlausitz“ wuńdźe w lěće 1895, jeje druhi nakład ćišćeše so 1919 a třeći 1925. Gramatika bě hač do prěnich lět po Druhej swětowej wójnje normatiwna, doniž Wowčerkowa „Kurzgefaßte obersorbische Grammatik“ 1951 na jeje městno njestupi.

W lěće 1889 bu Kral na měšnika wuswjećeny a za kapłana při Dwórskej cyrkwi w Drježdźanach postajeny. Do Maćicy zastupi Jurij Kral dwě lěće pozdźišo 1891.

Wot 1896 do 1922 bě z fararjom w Dubinje, dźensnišim měšćanskim dźělu Freitala. Po tym přesydli so do Drježdźan-Friedrichstadta, hdźež bě farar při Michałskej cyrkwi. W samsnym lěće bu za konsistorialneho radźićela (biskopske cyrkwinske sudnistwo) pomjenowany. 

Jurja Kralowe druhe wuznamne rěčespytne dźěło je „Serbsko-němski słownik hornjołužiskeje rěče“, kotrehož prěni dźěl, pismiki A do P, w lěće 1927 wuńdźe. Dowušoł bě słownik 1931, lěto do toho, zo je Kral na wuměnk šoł.  
Słownik je drje wobšěrniši hač Pfuhlowy, ale wopřija za to wjele indiwidualnje wutworjenych słowow, kiž so njejsu ženje w ludźe přimnyli a tohorunja tójšto hubjenych a zdźěla samo wopačnych twórbow.

Za swojej wědomostnej dźěle bu pomjenowany za čestneho sobustawa akademijow w Praze a Sofiji.

Po tym, zo bě w Drježdźanskej bombowej nocy dnja 13. februara 1945 bydlenje a zamóženje zhubił, zemrě njecyłe lěto pozdźišo 27. nowembra 1945 we Worklečan chorowni. W ródnej wsy leži pochowany.




#Article 325: Jurij Młynk (166 words)


Jurij Młynk ( Georg Möller; * 13. apryla 1927 w Šunowje; † 16. junija 1971 w Drježdźanach) bě serbski basnik, dźiwadłowy a literarny stawiznar a přełožowar.

Narodźi so w Šunowje jako syn skałarja-chěžkarja a wopytowaše wot 1933 do 1941 ludowu šulu w Konjecach a wot 1941 do 1943 wobchodnu šulu w Kamjencu. W lětomaj 1944 a 1945 bě jako němski wojak w Druhej swětowej wójnje. Po kóncu wójny sta so z nowowučerjom a skutkowaše hač do lěta 1948 jako wučer a šulski nawoda w Ralbicach. Wot 1949 do 1953 studowaše germanistiku, najprjedy we Wrócławju a potom dale (hromadźe ze sorabistiku) w Lipsku. W lěće 1960 promowowaše na Instituće za serbski ludospyt w Budyšinje. 

Jurij Młynk bě wot 1960 do 1969 předsyda Koła serbskich spisowaćelow a wot 1970 hač do swojeje smjerće 1971 nawoda literarnostawizniskeho wotrjada Instituta za serbski ludospyt.

Wón bě mandźelski Marje Młynkoweje a nan Měrki Mětoweje. Zemrě krótko po swojej mandźelskej w starobje jenož 44 lět w Drježdźanach a bu na Budyskim Mikławšku pochowany.




#Article 326: Anton Nawka (294 words)


Anton Nawka (* 20. septembra 1913 w Radworju; † 4. apryla 1998 w Budyšinje) bě serbski spisowaćel, přełožowar, redaktor a wučer.

Anton Nawka narodźi so 1913 jako syn wučerja Michała Nawki w Radworju. Jeho młódša sotra bě dźiwadźelnica Ludmila Nawka, jedyn z bratrow ludowědnik Błažij Nawka. Wot 1920 wopytowaše wón Radworsku ludowu šulu a wot 1924 gymnazij w Budyšinje. Po maturje 1933 poda so Nawka na studij žurnalistiki, stawiznow a ekonomije do Berlina a Wrócławja. W lětomaj 1937 a 1938 studowaše wón prawa na Krakowskej uniwersiće a běše wot 1938 při wobchodnej akademiji w Poznanju přistajeny. W lěće 1941 bu Nawka do wójska sćehnjeny a pušći so 1945 ze sowjetskeje jatby. Po tym, zo skutkowaše w nowozałoženej Domowinje, studowaše wón mjez 1946 do 1949 stawizny na uniwersiće w Poznanju. Mjez 1949 a 1954 běše wón wučer na Serbskej wyšej šuli w Budyšinje a wot 1954 docent na Serbskim wučerskim wustawje. Z politiskich přičin zhubi 1958 tute přistajenje a sta so z korektorom w redakciji Noweje doby. Wot lěta 1968 skutkowaše jako swobodnje tworjacy spisowaćel, bu 1972 redaktor Płomjenja a lektor w Ludowym nakładnistwje Domowina. Nawka zemrě 1998 w Budyšinje.

Hižo jako redaktor dowójnskeho Serbskeho studenta pisaše Nawka powědančka a basnje. Wulke zasłužby zdoby sej Nawka z přełožkami ze swětoweje literatury, kaž na přikład Goriotec nan Balzaca abo Hrabina Kozelska Kraszewskeho kaž tež z přełožkami wjace hač dwaceći dźiwadłowych hrow.

Nawka bu 1965 z Literarnym mytom Domowiny, 1970 z rjadom „Zasłużony dla Kultury Polskiej” a z čestnym znamješkom pólskeho zjednoćenstwa ZAIKS wuznamjenjeny. W lěće 1995 spožči so Antonej Nawce Myto Ćišinskeho.

Zhromadnje z mandźelskej Helenu, rodź. Juraszek z Berlina, kotruž bě w lěće 1934 jako student žurnalistiki zeznał, měješe štyri dźěći. Wón zemrě w starobje 84 lět w Budyšinje a bu na tamnišim Mikławšku pochowany.




#Article 327: Marja Kubašec (420 words)


Marja Kubašec (* 7. měrca 1890 w Chasowje; † 13. apryla 1976 w Budyšinje) bě spisowaćelka a prěnja serbska wučerka.

Marja Kubašec narodźi so jako dźowka žiwnosćerja-bura Mikławša Kubaša (1857–1944) a jeho mandźelskeje Madleny, rodź. Kralec (1963–1923) w Chasowje a měješe dwě młódšej sotře (Hańža, 1897–1974 a Hana, 1899–1958) a jednoho bratra (Jurij, 1903–1936). Po Radworskej ludowej šuli wopyta wot 1902 do 1909 gymnazij w Erfurće. W lěće 1909 nastupi w Duisburgu prěnje wučerske městno a nawróći so 1911 do Łužicy. Tu běše hač do 1925 z wučerku w Chrósćicach, mjez 1925 a 1938 na srjedźnej šuli w Połčnicy a hač do 1945 we Wulkich Rědorjecach. Po Druhej swětowej wójnje skutkowaše Kubašec spočatnje, čłonstwa NSDAP dla, za znowazałoženu Domowinu (čłonka zwjazkoweho předsydstwa) a wuwučowaše při serbskej ludowej uniwersiće. W lěće 1949 bu wona zaso jako wučerka w Budyšinje přistajena a dźěłaše wot lěta 1952 jako docentka za serbsku a němsku literaturu při Serbskim wučerskim wustawje w Radworju resp. w Małym Wjelkowje. Wot 1956 běše wona jako wuměnkarka a spisowaćelka w Chasowje žiwa.

Nawróćiwši so do Łužicy, sta so Kubašec 1911 z čłonku Maćicy Serbskeje. Pod wliwom Arnošta Muki a Oty Wićaza započa so po Prěnjej swětowej wójnje za serbske narodne hibanje angažować. W tutym času redigowaše dźěćacy časopis Raj, wot 1920 do 1922 nowinsku přiłohu Serbski student a přinošowaše k prěnim serbskim čitankam wyšeho schodźenka. Zdobom nastachu w 1920tych lětach prěnje swójske literarne dźěła, kaž nowela Wusadny (1922/23 w časopisu Łužica) abo dźiwadłowa hra Chodojta (prapremjera na 50. Schadźowance 1925 w Chrósćicach). Za čas skutkowanja na němskimaj šulomaj w Połčnicy a Wulkich Rědorjecach nastachu tež někotre němske hry. Jako wučerka bě Marja Kubašec za čas nacionalsocializma čłonka NSDAP.

Po Druhej swětowej wójnje přistupi Marja Kubašec 1947 Kołu serbskich spisowaćelow a 1954 Zwjazkej spisowaćelow NDR. Nawjazujo kubłanju młodych Serbow a wozrodźenju serbskeje literatury běše wona 1964 při załoženju Serbskeho pioněrskeho dźiwadła wobdźělena, z kotrehož wuńdźe po politiskim přewróće 1990 Serbske dźěćace dźiwadło při Budyskim Němsko-Serbskim ludowym dźiwadle. Jeje hra Wichor a słónčna pruha bu 1965 prěnja inscenacija dźiwadła. 

Wosebje z jeje biografijomaj wo woporomaj nacionalsocializma Mari Grólmusec (Hwězdy nad bjezdnom, 1960) a Alojsu Andrickim (Alojs Andricki, 1967), ale tež z historiskej trilogiju wo serbskim kutowym wučerju 18. lětstotka Bosćiju Serbinje namaka Kubašec wulki wothłós. Nimo toho přełoži wona mnoho hrow z čěšćiny a pozdźišo tež z rušćiny. Tež jeje twórby so zdźěla do němčiny, čěšćiny, pólšćiny a bołharšćiny přełožichu.

W lěće 1962 bu Marja Kubašec z Mytom Ćišinskeho, 1966 z Literarnym mytom Domowiny a 1975 z Medalju Johannesa R. Bechera wuznamjenjena.




#Article 328: Hadam Bohuchwał Šěrach (721 words)


Hadam Bohuchwał Šěrach (němsce Adam Gottlob Schirach; * 5. septembra 1724 w Nosaćicach; † 3. apryla 1773 w Budyšinku) bě serbski ewangelski farar, rozswětler a jako pčołar tež přirodospytnik mjezynarodneho formata.

Hadam Bohuchwał Šěrach narodźi so 5. septembra 1724 (zdźěla poda so tež 5. nowember 1724) jako syn fararja Hadama Zachariasa Šěracha a wnuk Pětra Šěracha w Nosaćicach. Wot lěta 1737 do 1743 wopyta Šěrach wjerchowsku šulu swj. Afry w Mišnje. W předsłowje swojeje 1767 wuchadźacej pčołkacej teologiji (Melitto-theologia) pisa, zo spěchuja hižo tu wučerjo, mjez nimi tež Theophilus Grabener (1685–1750), jeho wobdźiwanje za přirodu a wuzběhnu wosebje dźěła Hamburgskeho radneho knjeza a fyzikoteologu Bartholda Heinricha Brockesa (1680–1747). Wot lěta 1743 do 1746 studowaše Šěrach teologiju, filozofiju a přirodowědy na uniwersiće w Lipsku, hdźež běše tež čłon tamnišeho Serbskeho prědarskeho towarstwa. Spočatk lěta 1748 powoła so Šěrach do Budyšinka, hdźež hač do swojeje smjerće jako farar skutkowaše.

Jako farar w Budyšinku pokroči Hadam Bohuchwał Šěrach ze swojimi wobkedźbowanjemi přirody a wěnuje so nětko tež intensiwnje pčołarstwu. W lěće 1761 wozjewi swoje prěnje pojednanje k tutej temje w jeho spisu Die mit Natur und Kunst verknupfte neuerfundene Oberlausitzsche Bienenvermehrung. Šěrach wuslědźi, zo wuplahuja sebi pčołki z krucha płastow z młodźu nowu matku. Tak hodźi so z kóždeho jejka nowa wotnožka respektiwnje nowy pčołkacy lud tworić. Pčołarjo jemu tole tehdy wěrić nochcychu, dokelž spowali tuta metoda wšitke dotalne dopóznaća přispóznateju René-Antoinea Ferchaulta de Réaumura (1683–1757) a Jana Swammerdama (1637–1680), po kotrychž móžeše so jenož z młodźe matki zaso nowa matka dobyć. Z tuteje přičiny přeńdźe tuta metoda, kotraž so hišće dźensa wužiwa, jako „Schirachscher Betrug“ do literatury.

Hižo w lěće załoženja Hornjołužiskeje pčołarskeje towaršnosće w lěće 1766 so Šěrach wot swojich sobustawow na stajneho pismawjedźerja wuzwoli. Zdobom běše tuta towaršnosć prěnja pčołarska towaršnosć scyła a so 1771 tež wot sakskeho kurwjercha Bjedricha Awgusta I. priwileguje. W tutej funkciji, kotruž hač do swojeje smjerće zaběra, steji Šěrach we wuskim zwisku z mnohimi ekspertami wědomosće a wažnymi towarstwami. Swoje nastawki w prěnim pčołarskim časopisu „Abhandlungen und Erfahrungen der Oeconomischen Bienengesellschaft in Oberlausitz“, kotrehož wudawaćel wón mjez 1766 do 1771 běše, swědča wo jeho dokładnym wobkedźbowanju a bohatej praktiskej nazhonitosći. Dalše knihi, kaž Der sächsische Bienenmeister (1769), Ausführliche Erläuterung der unschätzbaren Kunst, junge Bienenschwärme oder Ableger zu erzielen (1770) a Waldbienenzucht (1774, wudata wot Jana Jurja Vogela) nakładowachu so přeco znowa a so samo do rušćiny, francošćiny a italšćiny přełožowachu. W lěće 1768 załoži Šěrach w Budyšinku prěnju wučbnu pčolnicu, do kotrejež tež carina Katarina II. studentaj ze Smolenska pósła.

Hadam Bohuchwał Šěrach wozjewi pak tež wšelake twórby w serbskej rěči. Tak wuda w lěće 1750 Löscherowe cyrkwine kluče, w kotrychž tež wo cyrkwinskich nałožkach w serbskich wosadach rozprawi. Hromadźe z Janom Gotttrauom Běmarjom, Janom Bjedrichom Langu a Jurjom Mjenjom přełoži 1751 Lutherowu Domjacu postilu a w lěće 1756 wjacekróć nakładźeny přidawk k serbskim Spěwarskim, w kotrymiž běše wón tež stawizny dotal ćišćanych Spěwarskich (pozdźišo doda tež kěrluše) předstajił. Šěrach wuda prěni raz 1755 tež cyłe, wot Jana Běmarja zestajene a pozdźišo rozšěrjene Duchowne kěrlušowe knihi. Dokelž wón we wudaću z lěta 1759 kěrlušaj, kotrež za mytiskej a njezrozumliwej dźeržeše wuwostaji, přińdźe ke rozkorje ze serbskimi duchownymi Kühnom, Šołtu a Racu. Woni docpěchu pola wyšnosće, zo so kěrluš zaso do Spěwarskich zapřija.

Přez duchowne wobstejnosće Lipšćanskeho rozswětlerstwa nastachu srjedź 18. lětstotka wšelake spisy k zakitowanju Serbow. W jednej z nich žadaše sebi Šěrach w swojej Schutzschrift für die alten Slaven und Wenden 1755 runoprawosć Serbow w regionalnym stawiznopisu. Wón wuzběhnje, zo přisłušeja tež Serbja k starodawnym wobydlerjam Němskeje a sebi tuž hižo strowy patriotizm žada, jich stawizny bjez předsudkow, z česćownjom a respektom wobjednawać a so tež za zdźerženje serbskeje rěče zasadźi. Tak so tež w recensiji k wudaću Jana Bogumiła Hauptmannowych delnjoserbskich Spěwarskich 1769 za pěstowanje serbskeje rěče wupraji a zdźěła ze zawjedźenjom šulskeje winowatosće we Łužicy 1770 Horne Łužicke serske šulske knižki.

Přez swoje wědomostne zasłužby zdoby sebi Hadam Bohuchwał Šěrach mjezynarodny wuznam na polu pčołarstwa a bu čłon wšelakich towarstwow a akademijow, kaž Kejžorskeje swobodneje ekonomiskeje towaršnosće w Pětrohrodźe,  Kurbayerskeje krajneje towaršnosće, Ekonomiskeje Society w Lipsku, Romsko-kejžorskeje akademije přirodospytnikow, Akademijow wědomosćow w Göttingen a w Haarlemje. Nimo toho spožčichu so jemu złote a slěborne medalje wot ekonomiskeje towaršnosće w Pětrohrodźe, wot zwudowjeneje sakskeje kurwjerchowki Marije Antonije, bayerskeho kurwjercha Maximiliana Józefa a Afriskeje lože w Berlinje.

W Lipsku běše Šěrach sobustaw Serbskeho prědarskeho towarstwa.




#Article 329: Alojs Andricki (1150 words)


Alojs Andricki (němsce Alois Andritzki, tež Aloys Andritzki; * 2. julija 1914 w Radworju; † 3. februara 1943 w koncentraciskim lěhwje Dachau) bě serbski katolski duchowny a martrar Mišnjanskeho biskopstwa. Wón běše wurazny přećiwnik nacionalsocializma a bu w Dachauskim koncentraciskim lěhwje zamordowany. Andricki bu 2011 jako prěni Serb zbóžnoprajeny. Jeho wopomnjenski dźeń je 3. februar.

Alojs Andricki, syn wučerja Jana Andrickeho a Madleny (rodź. Cyžec) a bratrowc Mikławša Andrickeho, narodźi so 1914 jako štwórte ze šěsć dźěći w Radworju. Třo bratřa (Jan, Gerat a Alfons) studowachu tohorunja teologiju. Najmłódši bratr Alfons (1916–1940), kotryž přisłušeše jezuitskemu rjadej, padny jako wojak w Druhej swětowej wójnje. Sotra Marta (1922–2016) bydleše hač do swojeje smjerće w ródnym Radworju.

Andricki wopytowaše 1921 ludowu šulu w Radworju, hdźež běše jeho nan šulski nawoda. Po štyrjoch lětach změni wón na Budysku Katolsku wyšu a natwarjacu šulu, hdźež maturu z wuznamjenjenjom złoži. Wot 1934 do 1937 studowaše na filozofisko-teologiskej akademiji w Paderbornje a zastupi po tym do měšniskeho seminara w Smochćicach. Dnja 30. julija 1939 wuswjeći biskop Petrus Legge Alojsa Andrickeho w Tachantskej cyrkwi w Budyšinje na měšnika. Swoju primicu woswjeći wón 6. awgusta 1939 w domjacej wosadźe w Radworju.

Jako šuler běše Andricki sobustaw a mjez 1931 do 1933 starši gymnazialneho towarstwa Włada. W Radworju wutwori so 1933, po tym zo sportowe zjednoćenstwo Sokoł swoju dźěławosć zastaji „Radworska katolska hólčina“. Mjez 1933 a 1934 běše Alojs Andricki prěni nawoda hólčiny, kotraž měješe młodostnych nabožnje a narodnostnje kubłać a sportowsce hromadźe zwjesć. Za čas swojeho studija wuzwoli so wón 1936 na redaktora a staršeho serbskeho studentskeho časopisa Serbski student.

W lěće 1939 nastupi Andricki kapłanstwo při Drježdźanskej Dwórskej cyrkwi, hdźež wukonješe předewšěm nadawki dušepastyrja za młodostnych, prefekta Drježdźanskich kapałnikow a prezesa Drježdźanskeje Kolpingoweje swójby. Swojeje sprawnosće, wotpokazowaceho wustupowanja napřećo nacionalsocialistiskej ideologiji w zjawnosći a serbskeho pochada dla, běše dušepastyr Andricki NSDAP a statnym organam njepřijomny. Andricki a dalši kapłanojo předstaja z Drježdźanskej młodźinu 5. januara 1941 Oberufersku hru wo Jězusowym narodźe („Oberuferer Weihnachtsspiele“) w Drježdźanskej Dwórskej cyrkwi. Při dalšim předstajenju 12. januara 1941 w Pěrnom kontroluje Gestapo hru, na čož sćěhowachu wótre rozestajenja.

Alojs Andricki dyrbješe so spočatnje z přesłyšowanjemi zatrašić, zaja pak so 21. januara 1941 wot Gestapo. Po dalšich přesłyšowanjach dowjedźechu jeho 7. februara 1941 do přepytowanskeje jatby do Drježdźanskeho přepytowanskeho jastwa na George-Bährowej dróze. Před Drježdźanskim wosebitym sudnistwom bu 15. julija 1941 dla „zachribjetnych nadpadow stata a strony“ (t. mj. „Zakoń wo zachribjetnosći“) wobskorženy a k šěsć měsacam kłódy zasudźeny. Dokelž so jemu přepytowanska jatba přiliči, měješe so Andricki hižo w awgusće 1941 do swobody pušćić, přewjeze so pak so 27. awgusta hnydom zaso do škitneje jatby. Andricki so wobstajnje spjećowaše z nacionalsocialistami hromadźe dźěłać a bu 2. oktobra 1941 z Drježdźan do Dachauskeho koncentraciskeho lěhwa transportowany. Tam bě z druhimi duchownymi w „farskim bloku“ zaměstnjeny. Nawod lěhwa připokaza jemu čisło jateho 27829.

Wotpowědnje swojemu měšnistwu prócuje so kapłan Andricki, najebać njepřihódnych wuměnjenjow za čas přebywanja w lěhwje, wo wědomje křesćanske zmyslenje a žiwjenje. Hromadźe z druhimi duchownymi studowaše prawidłownje Swjate pismo a wutwori z nimi liturgiski kruh. Andricki přizamknje so skupinje měšnikow Schönstattskeho duchowneho hibanja a zezna załožerja hibanja Josefa Kentenicha, kotryž so 13. měrca 1942 do Dachauskeho farskeho bloka zapokaza. W decembru 1942 wudyri hubjenych hygieniskich wuměnjenjow dla tyfus pola njedozežiwjenych w lěhwje. Krótko po hodźoch lěta 1942 schori tež Alojs Andricki, přizjewi so pak hakle 19. januara w rewěrje chorych. W tutym času ležeše hromadźe z Hermannom Scheipersom w barace za chorych na brjušny tyfus. Próstwu wo spožčenju swjateho woprawjenja na smjerć choremu Andrickemu wotpokaza hladar jatych a jeho na to z injekciju zajědojći. Andricki zahiny w starobje 29 lět.

Popjelnicu morjeneho měšnika, kotruž Dachauske zarjadnistwo swójbje připósłała, pochowachu 15. apryla 1943 w Drježdźanach na Starym katolskim kěrchowje při Bjedrichowej dróze. Dnja 5. februara 2011 přenjesechu popjelnicu w přitomnosći tysacych wěriwych w swjedźenskim procesionje do Drježdźanskeje katedrale.

Zbóžnoprajenje Alojsa Andrickeho zahaji biskop Joachim Reinelt z informatiwnym procesom 2. julija 1998 na putniskej Božej mši w Róžeńće. Po tym zo so proces na płoninje biskopstwa 2001 zakónči, přepoda vatikanski postulator jurist Andrea Ambrosi 6. meje 2003 w Drježdźanach biskopej poziciju wo martrarstwje, „Positio super martyrium“. Dnja 10. decembra 2010 zdźěli kongregacija za zbóžno- a swjatoprajenje w Romje, zo je proces zbóžnoprajenja wotzamknjeny. Hižo 5. februara 2011 běchu so w swjedźenskim procesionje smjertne powostanki duchownych Alojsa Andrickeho, Bernharda Wenscha a Aloysa Scholzy wot Stareho katolskeho kěrchowa do Katedrale swjateje Trojicy (katolska Dwórska cyrkej) přenjesli, hdźež so popjelnicy na martrarskim wołtarju namakaja. Swjatkownu póndźelu 13. junija 2011 bu Alojs Andricki w pontifikalnej Božej mši, kotrejž slěduja wjace hač 2000 wěriwych, před katedralu zbóžnoprajeny. Z tym je Andricki prěni zbóžny Serb a zdobom prěni zbóžny rodźeny Saksa.

Na prěnjej Schadźowance po Druhej swětowej wójnje, kotraž wotmě so jutry 1946 w Radworju, počesćichu serbscy studenća swojeho něhdyšeho staršeho z wopomnjenskej taflu při Křižnej cyrkwi. Při Kukowskim hrodźišću připrawichu 1984 serbscy młodostni křiž, kotrehož napismo złoži so na primicny wobraz Alojsa Andrickeho. Wot tutoho časa je hrodźišćo zdobom zetkanišćo katolskeje młodźiny. W samsnym lěće připrawi so tež při ródnym domje Andrickeho w Radworju koporowy relief grafikarja Wernera Juzy jako wopomnjenska tafla. W zwisku z přihotowanjemi jeničkeho zjězda katolikow w NDR, so w februaru 1987 w Drježdźanach dróha po Andrickim pomjenowa, ale tež w Budyšinje a Radworju stej dróze po nim pomjenowanej. W Drježdźanskej Katedrali swjateje Trojicy a wot lěta 1993 tež w Dachauskim muzeju stej tafli k wopominanju Alojsa Andrickeho připrawjenej.

Radworska katolska pěstowarnja nosy mjeno „Dom Alojsa Andrickeho“ a w delnjošleskim Rząsiny je zakładna šula wot lěta 2005 po Alojsu Andrickim pomjenowana. K wopominanju Alojsa Andrickeho dari Radworska farska wosada zwón, kotryž so 4. februara 1990 wuswjeći a jako šesty zwón na cyrkwinej wěži připrawi. Dokelž měješe wona brach w materialu, so wona zwonkownje identisce znowa złije. W Radworčanskej kapałce, hdźež namaka so tež Njeswačanska madona, je wot lěta 2010 wokno z jeho podobiznu. Při wołtarju je popjeł třoch martrarjow Alojsa Andrickeho, Bernharda Wenscha a Aloysa Scholzy zaměstnjeny, kotryž so ze Stareho katolskeho kěrchowa w Drježdźanach wuwza. Lipšćanska Katolska studentska wosada woli 2013 Alojsa Andrickeho jako patrona za nowu kapałku na tamnišej Harkortowej dróze.

Zhromadnje z towarstwom „Münchner-Platz-Komitee e. V.“ wěnowaše Drježdźanska załožba „Stiftung Sächsische Gedenkstätten zur Erinnerung an die Opfer politischer Gewaltherrschaft“ wopomnjenski dźeń Spomnjenja woporow nacionalsocializma 27. januara 1998 Alojsej Andrickemu a čěskej žurnalistce Milenje Jesenskej.

W zwisku ze zbóžnoprajenjom postaja so 3. februar jako katolski wopomnjenski dźeń Alojsa Andrickeho.

W lěće 1967 wuda Marja Kubašec literarnu biografiju Alojs Andricki, w kotrejž bój wojowarja, martrarja přećiwo fašizmej a wo dostojny přichod čłowjeka skicuje. Kniha wuńdźe 1979 a 1999 w Ludowym nakładnistwje Domowina znowa.

We wuměłskej widejowej instalaciji Andricki. Wuznaće rozestaji so Sonja Toepfer na eksperimentelne wašnje ze žiwjenjom Alojsa Andrickeho. Prapředstajenje filma, kotryž so w nadawku biskopstwa Drježdźany-Mišno zdźěła běše 18. januara 2011 w Drježdźanach.

Składnostnje stotych posmjertnych narodninow Alojsa Andrickeho předstajitaj Budyske Němsko-Serbske ludowe dźiwadło a Serbski ludowy ansambl 12. apryla 2014 prapremjeru serbskeje hudźbneje dramy Chodźić po rukomaj Jěwy-Marje Čornakec a Ulricha Pogody.




#Article 330: Jakub Bart-Ćišinski (385 words)


Jakub Bart, po 1884 Jakub Bart-Ćišinski (* 20. awgusta 1856 w Kukowje; † 16. oktobra 1909 w Pančicach) bě wuznamny hornjoserbski basnik, spisowaćel, redaktor a romsko-katolski duchowny. Wón płaći jako „klasikar“ serbskeje literatury.

Jakub Bart narodźi so jako syn Kukowskeho žiwnosćerja a małobura Michała Barta a jeho mandźelskeje Marje, rodź. Delanec z Wěteńcy. Po wopyće Kukowskeje klóšterskeje šule 1862 do 1869, tachantskeje šule a preparandy katolskeho wučerskeho wustawa w Budyšinje 1869 do 1871, kubłaše so Bart na němskim Małostronskim gymnaziju w Praze. Po tym, zo wotpołoži 1878 abituru studowaše hač do lěta 1881 teologiju na Praskej uniwersiće. W Praze běše Bart chowanc Serbskeho seminara a zdobom čłon studentskeho towarstwa Serbowka, kotrejež starši wot lěta 1877 běše. Bart załoži zhromadnje z Arnoštom Muku a Janom Arnoštom Holanom 1875 w Chrósćicach tradiciju Schadźowanki a nastorči wudawanje zhromadźenych spisow Handrija Zejlerja. Wot lěta 1877 do 1881 běše wón z redaktorom młodoserbskeho časopisa Lipa Serbska.

W lěće 1881 dyrbješe Bart swoju jednolětnu wojersku słužbu w Budyšinje wukonjeć a bu 27. měrca 1883 na měšnika wuswjećeny. Jako kapłan skutkowaše na wjacorych městnach, spočatnje w Ralbicach, 1884 w Radworju, 1887 w Šěrachowje a 1888 w Drježdźanach, hdźež běše za serbskich, čěskich a pólskich wobydlerjow při Dwórskej cyrkwi zamołwity. Nawróćiwši so z pokutneho přebywanja w klóštrje w Zákupach w Čěskej, dokal jeho cyrkwinska wyšnosć 1896 pósła, přińdźe Bart za kapłana do Kamjenicy. 1901 bu wón farski administrator w Radebergu, njedósta pak swójsku wosadu. Po tym, zo dyrbješe 1901 w hojerni za čuwy a pičkow we Waldernbachu we Westerwaldźe přebywać, poda so wón dočasnje na wuměnk a nawroći so do Kukowa.

Jakub Bart-Ćišinski běše mjez literariskimi wosobinami, kotrež so wokoło mecena Jakuba Hermana hromadźachu a zetkachu. Herman wuda wjacore zběrki basnjow Ćišinskeho w swójskim nakładźe a běše zdobom nakład kulturneho časopisa Łužica, kotryž Ćišinski jako wuměnkar mjez 1904 a 1909 redigowaše, přewza. Jeho twórby přełožowachu so do němčiny, čěšćiny, pólšćiny a ukrainšćiny.

Po přesydlenju 1907 do Pančic a přebyće 1909 we Worklečanskej chorowni, zemrě Jakub Bart-Ćišinski 16. oktobra 1909 w Pančicach a bu  19. oktobra we Wotrowje pochowany.

Wot lěta 1875 běše wón sobustaw Maćicy Serbskeje a wot 1900 čłon Koła serbskich spisowaćelow.

Za „wusahowace wukony na polu serbskeje kultury, wuměłstwa a wědomosće” spožči Załožba za serbski lud dwulětnje, po móžnosći na předwječoru posmjertnin Ćišinskeho (15. oktobra) Myto Ćišinskeho w klóštrje Marijina hwězda.




#Article 331: Bahnowa smjetanka (190 words)


 Bahnowa smjetanka (Filipendula ulmaria) (mjedawka) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow  (Rosaceae). 

Bahnowa smjetanka je wjacelětna, zelišćowa rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 2 m (50-150cm). 

Stołpiki su lisćate a často čerwjenobrune. 

Łopjena su měnjate a horjeka ćmowozelene, nahe, ale deleka najčasćišo běłopjelsćojće kosmate, zrědka nimale zelene; pjerite z 5-11 cunjo zubatymi, jejkojtymi łopjenami. Wone docpěwaja dołhosć wot hač do 30 cm.

Wona kćěje wot junija hač do awgusta. Kćenja su husto stejace, we wjacekćenskich pakićojtych dźělnych kwětnistwach (hač do 25 cm šěroki njeprawy wokołk). Keluškowe łopjena docpěwaja dołhosć wot 1mm. Kćenjowe łopješka su 5 abo 6, kulojte hač do owalne, docpěwaja dołhosć mjezy 2 a 5 mm a su žołtoběłe. Zrunane pobóčne hałužki wokołkoweje kiće su dlěše hač hłowna wóska. 

Kćenja buchu wot insektow wopróšene.

Rozšěrjenje płodow so přewjedźe přez wětr a wodu.

Wona rosće na wysokotrajnowych honach, słanjowych łukach a rěčnych brjohach. Ma radšo mokre, wutkate pódy. 

Bahnowa smjetanka je w nimale cyłej Europje (z wuwzaćom někotrych kupow w južnej mediteranej regionje), wuchodźe hač do wuchodneje Azije rozšěrjena.

Kćenja tuteje družiny móže so kaž hojenski čaj přećiwo reumatizmej a chorosćam močowych pućow wužiwać, dokelž cyła rostlina wobsahuje salicylowu kisalinu.




#Article 332: Zahrodna krušwina (102 words)


Zahrodna krušwina (Pyrus communis) je štom ze swójby róžowych rostlinow. 

Je sadowa rostlina, kotraž so we wjele sortach plahuje.

Zahrodna krušwina je štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 20 m.

Łopjena su horjeka so błyšćo ćěmnozelene a docpěwaja dołhosć wot 5 hač 8 cm. Wone su dołho stołpikate a jejkojte, karbowane-rězane a wurosćenje deleka módrozelene.

Kćěje wot apryla hač meje. Kćenja steja na jednym hač dźewjećich we wokołkowych kićach. Krónowe łopješka su běłe. Próšniki su winočerwjene. 

Płód je kulojty hač blešojty. Zrałe płody su jara brěčkate.

Preferuje čopłe, bazowe, hłubokosahace hlinowe pódy.

Płody tuteje rostliny so jako sad wužiwaja, ale so njehodźa chować.




#Article 333: Dźiwja krušwina (138 words)


Dźiwja krušwina (Pyrus pyraster) je štom abo kerk ze swójby róžowych rostlinow. 

Dźiwja krušwina je štom abo kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 5 hač do 20 m. Rostlina hłuboko korjeni.

Króna je njeprawidłowna a kehelojta. Zdónk je runy.

Kónčki hałuzow často njesu ćernje.

Łopjena docpěwaja dołhosć wot 2 hač do 7 cm a su kulojte hač jejkojte, kotrychž nerwy na delnim boku lědma wustupuja. Jich stołpik docpěwa dołhosć wot 7 cm.

Kćenja steja po třoch hač po dźewjećoch w wurličkach a ma běłe, něhdźe 1,5 dołhe krónowe łopješka, čerwjene próškowe łopješka.

Płody su mjez 2-4 cm małke, žołte abo brune, kulojte hač jejkojte. Wone su njejědźne a mnoholičbne wodrjewjene kamjentne bańki wobsahuja.

Rosće w kamjentnych kerčinach, w łučinowych lěsach, w swětłych lěsach, w połnych kerčinach a na zwisach.

Rosće w lěću ćopłych, w zymje miłych regionach srjedźneje Europy.




#Article 334: Wšědny blušć (149 words)


 Wšědny blušć (Hedera  helix) je rostlina ze swójby aralijowych rostlinow. Dalšej ludowej mjenje stej prašiwc a efoj.

Wšědny blušć je lězacy kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 0,5 hač do 20 m. 

Łopjena eksistuja we dwěmaj formomaj. Łopjena njekćějacych wurostkow (primarne, sćinowe łopjena) su 3-róžkaće hač do 5-róžkaće lapate. Łopjena kćějacych wurostkow (sekundarne, swětłowe łopjena) su owalne-lancetojte. Wšě łopjena su přecozelene. 

Kćěja wot septembra hač do nowembra. Kćenja docpěwaja wulkosć wot 5 mm a su zelene a 5-ličbne, w połkulojtych wokołkach. Kćenjowe łopješka su swobodne.

Předmuske kćenja buchu w nazymje wot muchow a wosow wopróšene. 

Jahody su čorne a kulojte. Jahody hakle w slědowacym nalěću zrawja. Wone su jědojte a škoduja předewšěm kožu. Nimo toho rostlina wobsahuje saponiny, kotrež su skutkowne přećiwo torhacemu kašelej.

Wšědny blušć rosće w lisćowych měšanych lěsach a  na skałach.

Wšědny blušć je w srjedźnej, zapadnej a južnej Europje hač do sewjerneje šěriny wot 60° rozšěrjeny.




#Article 335: Prawy kwětlowc (183 words)


Prawy kwětlowc (Cydonia oblonga) je kerk abo štom ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae), znutřka monotypiskim rodźe kwětlowc (Cydonia). 

Prawy kwětlowc je kerk abo štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 4 hač do 6 m.

Skora je hładka.

Łopjena su jejkojte abo owalne, na hornim boku blědźe zelene, na delnim boku husto pjelsćojće kosmate a docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 10 (15) cm.

Kćěje wot meje hač do junija. Kćenja su běłe hač róžojte, pjećličbne, steja po jednym na krótkich wurostkach a docpěwaja přeměr wot něhdźe 5 cm. Keluch je kosmaty. Kćenjowe łopješka su róžojte.

Płody su jabłukojte abo krušwojte, pjelsćojće kosmate a docpěwaja dołhosć wot hač do 15 cm. Wone w oktobrje zrawja. Jich koža je wóskowa hač wolijowa. Njewarjene su twjerde, jěre-kisałkojte płody lědma jědźne, ale so hodźa k słódnej brěčce, kompotej abo želejej předźěłać. Zrałe płody su blědožołte abo ćmowožołte.

Rosće najlěpje w chłódnym měrnym klimaće. Ma radšo włóžne, hłubokosahace pódy na słónčnych stejnišćach.

W lěće žanu włóžnosć njeznjese.

Pochadźa originalnje ze zapadneje Azije. Hižo je před wjace hač 2500 lětami k južnej Europje a pozdźišo tež k srjedźnej Europje přišoł.




#Article 336: Čerwjeny malenowc (247 words)


Čerwjeny malenowc (Rubus idaeus) je kerk ze swójby róžowych rostlinow. Płód so malena mjenuje.

Čerwjeny malenowc je w lěće zeleny, zrunany kerk, kotryž docpěje wysokosć wot 0,6 hač 2 m.

Stołpik je dwulětny, wodrjewjowacy, na spočatku módrje zwobručowany a njese čerwjene ćernje z dołhosću wot 2 mm.

Jeho wurostki su hładke, kałate a čerwjenojće-brune.

Łopjena su tři-ličbnje hač sydom-ličbnje pjerite. Łopješka su rězane, swětło-zelene, na delnim boku běłopjelsćojte a hornim boku swětło-zelene a docpěja dołhosć wot 10 cm. Pódlanske łopješka su nitkojte.

Kćěje wot meje hač junija. Nygace kćenja docpěja wulkosć wot něhdźe 1 cm a steja na bóčnych wurostkach lońšich wurostkow. Krónowe łopješka su běłe, wusko-jejkojte a docpěja dołhosć wot 5 mm a zahe wotpadaja. Keluškowe łopješka su po času kćěwa wróćo zhibnjene.

Čerwjeny kompleksny kamjentny płód je po žnach znutřka dudławy a wobsteji z wjele płodźikow. Jara aromatiske płody su čerwjene, rědko běłe abo žołtojte a stejachu jako dźiwi sad hižo na jědźnej cedli ludźi za čas kamjentneje doby. Zrały płód so wot kćenjoweje wóski pušća. Płody buchu wot zwěrjatow, předewšěm wot ptačkow rozšěrjena.

W zahrodach rostu dźensa nimo kulturowych sortow čerwjeneho malenowca ameriske družiny malenowca.

Rosće na lěsnych swětlinach, lěsnych pućach, skalnych walankowych polach a składźišćach za drjewo. Preferuje włóžne, wutkate pódy. 

Rostlina je cirkumpolarnje, w cyłej Europje, w juhu jenož w horinach, w Aziji a Sewjernej Americe rozšěrjena.

Płody so njewarjene jědźa, abo za zhotowjenje marmeladow wužiwaja. Wone wobsahuja witamin C, citronowu kisalinu, cokor a pektiny.

Z łopjenow da so hojenski čaj zhotowić.




#Article 337: Čorny ćernjowc (265 words)


Čorny ćernjowc (Rubus fruticosus) je kerk ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae). Dalšej serbskej mjenje stej ćernjowka a ćernjowa jahoda.

Čorny ćernjowc je kerk, kotryž docpěje wysokosć wot 1 hač 4 m (wot 50 hač 200 cm).

Stołpik je zwjetša wobłukojty  a ćernjojty. 

Łopjena su w zymje zelene, po třoch hač po sedmjoch (najčasćišo pjećoch) pjerite, na hornim boku zelene a na delnim boku často běłopjelsćojte. Łopješka su jejkojte, wótre, rězane, sedźace hač rozdźělnje stołpikate. Pódlanske łopješka su nitkojte.

Kćěje wot meje hač awgusta. Běłe abo čerwjenojte kćenja steja we wjelekćenjowych, často nimale pyramidojtych pakićach a docpěja wulkosć wot 1,5 hač 3 cm.

Čorny abo čornočerwjeny kompleksny kamjentny płód wobsteji z 20 hač 50 małkich płodźikow. Jeho brěčka je wioletna. Zrały płód so wot kćenjoweje wóski pušća.

Rostlina je na formach bohata družina z wjele małkimi družinami (100-200), kotrež so hodźi jenož ćežko rozeznawać.

Rosće w kerčinach, na lěsnych kromach, w skałach  a na suchich trawnikach. Najčasćišo na wapno chudych pódach wustupuje.

Rostlina je w Europje z wuwzaćom sewjera rozšěrjena, při čimž w Alpach we wysokosćach wot hač do 1700 m wustupuje.

Płód je purpurowo-čorny a ma kisały a słódki słód.
Čini so konfitira, wino, liker a zyrop z płodow. 

Z łopjenow da so zelo zhotowić. Wono ma krej čisćacy a krejny cokor znižacy wuskutk. Jahody su dobre žórło za witaminaj A a C, wobsahujo kalium, magnezij a kopor.

Jahody čornych ćernjowcow překrawjenje podpěruju  a pomhaja za čas zymnicy. Tróšku woćoplowany brěčka čornych ćernjowcow je jara dobry lěk přećiwo škropawemu abo womučnjenemu hłosej.

Něhdy so korjeń jako lěk nałožowaše, ale to dźensa hižo z wašnjom njeje.




#Article 338: Skalny ćernjowc (160 words)


Skalny ćernjowc (Rubus saxatilis) je kerk ze swójby róžowych rostlinow. 

Skalny ćernjowc je jednolětna rostlina abo trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 10 hač 25 (30) cm.

Stołpik njeje wodrjewjeny.

Njekćějace wurostki su wobłukaće lězace, mjeztym zo kćějace su zrunane a njesu fajne, něžne kałače.

Łopjena su třiličbne, dołho stołpikate, na woběmaj bokomaj zelene a hrubje dwójce zubate.

Kćěje wot meje hač julija. Kćenja steja po dwěmaj hač po dźesaćoch a docpěja wulkosć wot 1 hač 1,5 cm. Keluškowe łopješka su po kćěwje wróćo zhibnjene. Běłe krónowe łopješka steja zrunanje a docpěja dołhosć wot 5 mm.

Swětłočerwjeny kompleksny póčkaty płód wobsteji z 2-6 płodźikow. Wone su jědźne, ale maja kisały a hłuchi słód. Nimo toho so wot dźiwiny rozšěrjuja.

Rosće w  jehlinowych a lisćowych měšanych lěsach, wosebje w horinach. Ma radšo za čas lěta ćopłe, bazowe a humusowe, zwjetša wapnite kamjentne abo hlinane pódy.

Rostlina je w Alpach we wysokosćach wot hač do 2000 m, w juhu w horinach rozšěrjena.




#Article 339: Lěsna mjetelica (186 words)


 Lěsna mjetelica (Aruncus dioicus, syn. Aruncus sylvestris, Aruncus sylvester, Aruncus vulgaris) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow. Stara forma mjena je lěsna mjetlica (druhi dźěl po słownika Krala).

Lěsna mjetelica je zelišćowa, lisćata rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 2 m (80-150cm). 

Łopjena docpěja dołhosć wot 1 m, su stołpikowe a dwójce abo trójce pjerite. Dźělne łopješka su šwižnje owalne, wótrje dwójce rězane. 

Wona kćěje wot junija hač do julija. Kwětnistwa su pakićojte, wulke, z jara wjele małymi kćenjemi a docpěja dołhosć wot 50 cm. Keluškowe łopješka su kónčkojte a docpěja dołhosć wot 0,5 mm. Kćenjowe łopješka su owalne a docpěja dołhosć mjezy 1 a 2 mm. Rostlina je dwudomna. Kćenja muskich rostlinow maja wjace hač 20 próškowych łopješkow a čisće běłe krónowe łopješka. Kćenja žónskich rostlinow maja 3 płodowe łopješka a krótke, rudimentarne próškowe łopješka a maja nažołć běłe krónowe łopješka. 

Płody su małe, nutř so puknjace měchowcy.

Lochke, na kónčkach křidłate symjenja so wot małkeho wětřička preč wěja.

Wona rosće w włóžnych lisćowych lěsach, na lěsowych kromach a w kerčinach.

Lěsna mjetelica je w nimale cyłej Europje, sewjernej a wuchodneje Aziji a sewjernej Americe rozšěrjena.

 




#Article 340: Prawa mučnica (117 words)


Prawa mučnica (Sorbus aria) je kerk abo štom ze swójby róžowych rostlinow. 

Prawa mučnica je kerk abo štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 3 hač 10 m.

Łopjena su ćmowozelene, owalne a njesu na delnim boku hustu, běłu pjelsć. Wone docpěwaja dołhosć wot 8 hač 14 cm a maja 10-14 nerwowych porow. Jich kroma je dwójce rězana.

Kćěje w meji. Běłe kćenja docpěwaja šěrokosć wot 4 hč 8 mm a steja we wokołkowych pakićach.

Płody su oranžojte hač čerwjene, kulowate hač jejkojte jabłukowe płody.

Rosće w słónčnych dubowych a bukowych lěsach, na lěsnych kromach, w suchich kerčinach, na kamjentnych hromadach a skałach. Preferuje suche, w lěću ćopłe, wapnite pódy.

Rostlina je w horinach srjedźneje a južneje Europy rozšěrjena.




#Article 341: Prawy muchownik (373 words)


Prawy muchownik (Amelanchier ovalis) je kerk ze swójby róžowych rostlinow.

 

Prawy muchownik je w lěće zeleny, sylnje rozhałuzowany, kulowaty kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 1 hač 3 m. Wutwori wuběžki.

Króna je husta.

Kerk so z jeho korjenjemi hłuboko do skalnych škałobow předobywaja.

Skora je oliwozelena hač bruna. Młode hałuzy su na spočatku běłowołmojće kosmate, ale so pozdźišo wobnaža. Zymske pupki su jejkojte, husto pjelsćojće kosmate a docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 7 mm. Zdónk docpěwa tołstosć wot 6 cm.

Łopjency su owalne hač kulowate, wótro rězane, na hornim boku blědozelene a nahe, na delnim boku na spočatku nažołć, našěr abo naběl pjelsćojte, pozdźišo nahe a docpěwaja dołhosć wot 2 hač 4 cm (2,5-5 cm) a šěrokosć wot hač do 3 cm. Měnjate łopjena njesu 8 hač 15 mm dołhi stołpik. Jich nazymske barbjenje je oranžowe hač čerwjene.

Pódlanske łopjena su małke, třiróžkaće prynkojte a z łopjenowym stołpikom zrosćene.

Kćěje wot apryla hač meje (junija). Kćenja su pjećličbne, so před łopjenami jewja a steja po třoch hač po sedmjoch w zrunanych kićach. Krónowe łopješka su linealne, běłe abo nažołć běle, zwonka cybate, docpěwaja dołhosć wot 1,5 hač 2 cm a wostanu hač do zrałoty płodow. Keluch je pjelsćojće kosmaty. Keluškowe łopješka su wusko-třiróžkate a krótše hač wuske krónowe łopješka. Próškowe łopješka su dwaceći. Pjeć płodowych łopješkow je zdźěla ze sobu zrosćene, při čimž kóžde płodowe łopješko wobsahuje jedne symjo.

Jabłukowe płody su dołho stołpikate, kulowate, kaž hróšatko wulke, zrałe čorne, namódreń zwobručowane a jědźne. Docpěwaja wulkosć wot 8 hač do 10 mm. Wone wot awgusta hač do septembra dozrawja. Jich wuschnjeny keluch je zwjetša wobroćeny.

Płody su prjedy z městnami jako narunanje za rózynki a rózynčki słužili. Wone so wot ptačkow, předewšěm wot dróznow žeru.

Rosće na skalach, skalnych wobkromach, w słónčnych dubowych a chójnowych lěsach. Ma radšo suche, bazowe, małowutkate, małohumusowe skalne a kamjentne pódy na dospołnje słónčnych, w lěće ćopłych, skalnych zwisach, w swětłych kerčinach a swětłych měšanych lěsach.

Často wustupuje hromadźe z kisalnikami, mnohokałačkatymi róžami, čećikatymi wišnjami, Prunus mahaleb) a brěčicami.

Rostlina je w horinach srjedźneje a južneje Europy, w Alpach hač do wysokosćow wot 1800 (2000) m, w Małej Aziji a w sewjernej Africe rozšěrjena, při čimž na wuchod hač do Luxemburgskeje a sewjerowuchodnje hač do Pólskeje wustupuje.




#Article 342: Kłóskaty muchownik (121 words)


Kłóskaty muchownik (Amelanchier spicata) je kerk ze swójby róžowych rostlinow.

Kłóskaty muchownik je šěroko wusahowacy kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 2 hač do 4 m. Rozpušćuje wuběžki.

Łopjena su šěroke, wopak jejkojte hač kulojte, rězane a docpěwaja dołhosć wot 3 ahč do 6 cm. Wone su za čas kćěwa jasnozelene a na delnim boku pjelsćojće kosmate a pozdźišo nahe. Jich nazymske barbjenje je žołtobrune.

Kćěje w meji. Małke, běłe kćenja steja w zrunanych kićach a su wołmojće kosmate.

Módročorne płody su jědźne, ale mało słódne.

Pochad je njeznaty. Snadź je jako bastard ze sewjeroameriskich družinow nastał. 

Rostlina nic rědko z kultury w sewjernej srjedźnej Europje a pobrjohobliskej zapadnej Europje wodźiwi.

Derje rosće jenož w powětrowłóžnym klimaće z nic přewulkimi temperaturnych rozdźělemi.




#Article 343: Prawa myšpla (328 words)


Prawa myšpla (Mespilus germanica) je štom abo kerk ze swójby róžowych rostlinow. 

Prawa myšpla je ćernjojty, 3 m wysoki kerk abo 6 m wysoki štom. Kultiwowane sorty njejsu ćernjojte.

Skora je oliwozelena a dołho hładka wostanje.

Młody hałuzy su husto kosmate, pozdźišo so wobnaža.

Zymske pupki su jejkojte a docpěja dołhosć wot 5 mm.

Łopjena su měnjate, jara krótko stołpikate, dołhojte, lancetoje hač owalne, prědku wótre, na hornim boku ćmowozelene, na delnim boku šěrozelene a husto móškojće-wołmokosmate. Wone docpěja dołhosć wot 6 hač do 12 (15) cm a šěrokosć wot 3 cm. Jich kroma je sćeńka rězana abo cyłokromna. Pódlanske łopješka su lancetojte a docpěja dołhosć wot 15 mm.

Kćěje wot meje hač do junija. Běłe, pjećličbne kćenja docpěja rozměr mjez 4 a 5 (6) cm a steja po jednym nakónčne na krótkich wurostkach. Keluškowe łopješka su linealne-lancetojte, dołhe a wuske a docpěja dołhosć wot 15 mm, při čimž hač do zrałosće płodow wostanu. Wobalka je dwójna. Krónowe łopješka su kulojte.

Jabłukowe płody su brune, jara twjerde, krušwojte hač nimale wopak-kehelojte a docpěja wulkosć wot něhdźe 2-3 cm, při kultiwowanych sortach 4 cm. Wone su horjeka wopłonjene a wot łisćołopjenojtych, keluškowych łopješkow krónowane a wobsahuja pjeć kamjeńtwjerdych jadrow. Ale so hakle po skutkowanju mróza mjechke stanu a so hodźa jěsć.

Rosće w bohatych na družinach dubowych měšanych lěsach, rědko w regionach plahowanja wina a w swětłych lěsach wodźiwjena, ale so zdźěla jako wozdobne drjewa plahuje. Ma radšo w lěće ćopłe, wutkate, humusowe abo kamjentne wapnite abo hlinjane pódy.

Rostlina je w juhozapadnej Aziji, w Kawkazu, w sewjernej Persiskej, juhowuchodnej Europje a w južnych Alpach rozšěrjena, při čimž we zapadnej Europje a na sewjer Alpow jenož wodźiwjene wustupuje. Dźiwja forma při nas njewustupuje.

Prawa myšpla bě woblubowany sadowy štom za čas srjedźowěka.

Jeje płody su dla wysokeho wutka na pektinach a kisalinach same abo w měšenju z jabłukami, winom a cokorom k wuhotowanju wot marmelady přihódne. Nimo toho wone jako přidawk k jabłukowym a krušwowym moštam tych dźeržomnosć polěpša.




#Article 344: Aprikozowc (202 words)


Aprikozowc  (Prunus armeniaca) je sadowy štom ze swójby róžowych rostlinow. Druhe serbske mjeno je marulowc. Jeho płód rěka aprikoza.

Aprikozowc je w lěću zeleny štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 4 hač do 8 (10) m.

Króna je kulowata, we kulturje často šěroko wustupowaca. Zdónk je niski.

Čerwjenojte hałuzy nimale padorunje wotsteja.

Měnjate łopjena su hładke, nahe, šěroko-jejkojte hač wutrobojte, prědku wótre a docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 10 cm a šěrokosć wot hač do 9 cm. Wone su rězane, prědku kónčkojte a zwjetša njesu 2 jasnej žałzowej horbikaj na maksimalnje 7 cm dołhim stołpiku.

Kćěje wot měrca hač do apryla. Kćenja so před zelenjenjom łopjenow jewja. Wone su běła, wonka čerwjenojte, nimale sedźace a docpěwaja přeměr wot něhdźe 2,5 cm. Keluch je krótši hač króna.

Wot junija so kulowate hač jejkojte, sćeńka kosmate, něhdźe 3 cm tołste, žołte, zdźěla čerwjenje přeběžane póčkate płody z typiskim šowom wuwiwaja. Jich póčka je hładka a wopłonjena a so hodźa lochko wot płodoweho mjasa wotdźělić.

Potrjebuje wjele ćopłoty. Ma radšo słónčne wotewrjene stejnišća ze čumpatej, na prawym měrje wutkatymi pódami.

Rostlina je domjaca w zapadnej Aziji, ale tež w teritoriju srjedźneho morja často wustupuje. Ale so w srjedźnej Europje plahuje, při čimž w Europje njewodźiwja.




#Article 345: Muchownik (159 words)


Muchownik (Amelanchier) je ród ze swójby róžowych rostlinow  (Rosaceae).

Wědomostne mjeno pochadźa z francoskeho słowa la mélanche přez wopačne wottorhnjenje artikla (l'amélanche) a přidaće štomoweho sufiksa -ier.

Najmjeńše družiny su w lěće zelene kerki abo małke štomy.

Měnjate łopjena su jednore, owalne a zubate abo karbowane.

Běłe kćenja su dołhe a wuske, steja w kićowych kwětnistwach a so před dospołnym rozwićom lisćowych łopjenow jewja.

Kćenja so wot insektow wopróša. 

Płody su małke, jědźne, jahodojte jabłukowe płody. Zrałe płody su purpurowe abo čorne a normalnje słódko słodźa. Wone so wot ptačkow žeru.

Symjenja so wot ptačkow rozšěrjuja.

Rostliny su relatiwnje njenaročne. Ma radšo wapnite pódy. Někotre družiny najlěpje rostu na trawoporosćenych swětlinach w škiće druhich štomow.

K rodej Muchownik (Amelanchier) so 25 družinow w Euraziji a sewjernej Americe liči, při čimž rozšěrjenske ćežišćo je sewjerna Amerika. W srjedźnej Europje je jenož 1 domjaca, a to prawy muchownik (Amelanchier ovalis).

Někotre družiny so jako pyšne kerki w zahrodach a parkach plahuja.

 




#Article 346: Bombawka (137 words)


Bombawka (Prunus cerasifera) je kerk abo štom ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae). 

Zrunany, kerčinaty, bjezćernjowy štom docpěje wysokosć wot hač do 9 m. Rosće jako štom wjacezdónkowje a je často njećernjata.

Króna je kulojta.

Łopjena su małke, tróšku bronzowe, dołho jejkojte. Wone docpěja dołhosć wot 4 hač do 8 cm.

Běłe kćenja so w nalěće (w chłódnych regionach) abo pózdnim zymje (w ćopłych regionach) na hišće nahich hałuzach jewja. Steja zwjetša po jednym. Wone su při formach ze zelenymi łopjenami běłe a při formach ze čerwjenymi łopjenami róžojte a docpěja přeměr wot hač do 2,5 cm. Jich stołpiki su nahe.

Jědźne płody su kulojte a docpěja přeměr wot hač do 3 cm. Mjaso zwjetša žołteho, rědko čerwjeneho płoda so špatnje wot kamjenja pušći.

Rostlina je domjaca w Małkej Aziji a w Kawkazu, a so w Europje kultiwuje.




#Article 347: Brěškowc (190 words)


Brěškowc(Prunus persica) je kerk abo štom ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae). Jeho płód je brěšk, brěška.

Jeli bělizka płoda je hładka, potom je nektarina.

Brěškowc je w lěću zeleny kerk abo štom, kotryž docpěje wysokosć wot 3 hač 10 m.

Króna často je wustupowaca a płona.

Měnjate, stołpikate łopjena su wótro rězane, šěroko-lancetojte, hładke, nahe, nad srjedźišćom najšěrše a docpěja dołhosć wot 8 (6) hač do 15 cm.

Kćěje wot měrca hač do apryla. Róžojte abo čerwjeno wioletne kćenja so před abo z łopjenami jewja. Wone docpěja přeměr wokoło 3 cm.

Blědoróžojte, swětłoróžojte, žołtočerwjene, žołte abo šarlachčerwjene póčkate płody docpěja wulkosć wot 5 hač do 7 (wot 4 hač do 8) cm a wobsahuja poroznu, hłuboko brózdźenu, lochko so wotdźělowacu póčku. Brěški su kosmate, mjeztym zo nektariny su njekosmate. Eksistuja sorty ze žołtym a běłym płodowym mjasom.
 

Ma radšo ćopłe stejnišća a je mjerzliwe drjewa. Rosće najlěpšo na přesakliwych, humusowych a čerstwych pódach.

Pochadźa originalnje z Chinskeje a je přišła přez Persiskeje do antikneje Grjekskeje a Romskeje mócnarstwa a wottam k srjedźnej a zapadnej Europje.

Někotre sorty so jako płodowe štomy plahuja, mjeztym zo druhe sorty jako pyšne rostliny plahuja.




#Article 348: Čećikata wišnja (166 words)


Čećikata wišnja (Prunus mahaleb) je kerk abo štom ze swójby róžowych rostlinow. Druhe serbske mjeno je čećikata wišeń.

Čećikata wišnja je kerk abo štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 1 hač 6 (10) m.

Hałuzy su wotstejace rozhałuzowane.

Jeje drjewo jara přijomnje wonja.

Łopjena su jejko-kulojte a njesu stajeny kónčk. Wone su ćmowozelene, tróšku kožojte, na hornim boku nahe a błyšćace, njesu na kromje krótke, tupe zubki a docpěwaja dołhosć wot 4 hač do 8 cm. Jich stołpik docpěwa dołhosć wot 1 hač do 2 cm.

Kćěje wot apryla hač do meje. Běłe kćenja so před abo z łopjenami jewja a steja po štyrjoch hač po dźesaćoch w čećikach. Wone docpěwaja šěrokosć wot 1 hač do 1,5 cm.

Płody su jejkojte a docpěwaja wulkosć wot 6 hač 8 mm. Wone su na spočatku žołtočerwjene, pozdźišo čorne a najěr a zwjetša hórko słodźa.

Rosće w słónčnych žiwych płotach, w bukowych lěsach, na skalnych zwisach a w dubowych lěsach.

Rostlina je w južnej Němskej, Awstriskej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 349: Dorničel (351 words)


Dorničel (Prunus spinosa) je kerk ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae). Dalše ludowe mjena su: wulki hłohonc, dornyk a raćešin. Jeho płód je dorničałka.

Dorničel je lětozeleny, ćernjaće wuhotowany, wotstejace a husto rozhałuzkowany kerk abo małki štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 1 hač do 3 (3,5-4,5) m. Rostlina je zmjerzkokruta.

Młode hałuzy na spočatku su kosmate, ale skerje so wobnažuja, maja čerwjenojtu skoru, kotraž w starosće čornje.

Zymske pupki su kulojte, docpěja wysokosć wot 1 hač do 2 mm a su šěrobrune hač do čerwjenobrune.

Łopjena su měnjate, zubate a docpěja dołhosć wot 2 hač do 4 cm (5 cm) a su dołho stołpikate.

Łopjency su nawopačnje owalne hač do eliptiske, docpěja dołhosć wot 3 hač do 4 cm a šěrokosć wot 15 hač do 20 mm, maja na spódku małe nektarowe žałzy a su na hornim boku ćmowozelene, na delnim boku jasniše a na žiłkach kosmate. 

Kćěje wot apryla hač do meje (wot měrca hač do apryla). Kćenja steja po jednym abo po dwěmaj, su krótko stołpikate, kćěja dołho před wućěrjenjom lisća a docpěja šěrokosć wot 1 hač do 1,5 cm. Wone su dwusplažne, maja dwójny kćenjowy přikryw a su pjećličbne. Keluch je njenahladny. Krónowe łopješka docpěja wulkosć wot 5 hač do 8 mm a su běłe. Stameny su něhdźe 20.

Kćenja buchu wot insektow předewšěm pčołow wopróšene.

Póčkaty płód je kulowaty, nimale čorny, módrje zwobručowane docpěje wulkosć wot 10 hač do 15 mm. Póčka docpěje wulkosć wot 8 hač do 9 mm, je kulojta a so njewotdźěluje wot zeleneho, kisałeho płodoweho mjasa. Płody zrawja wot septembra hač do oktobra.

Płody so hodźa po někotrych mrózach jěsć.

Dorničel ze štyrikróćnej sadu chromozomow płaći jako pochadna forma slowčiny (Prunus domestica), kotraž ma šěsćkróćnu sadu chromozomow. Druha pochadna forma je bombawka (Prunus cerasifera) z dwójnej sadu chromozomow.

Rosće w słónčnych kerčinach resp. žiwych płotach, na lěsnych a pućnych kromach, kamjentnych hromadach. Ma radšo wutkate, často wapnite pódy.

Dorničel je w Europje z wuwzaćom sewjera a sewjerowuchoda, w małej Aziji, Kawkazu, sewjerozapadnej Africe rozšěrjeny. W Alpach hač do wysokosćow wot 1000 m wustupuje.

Płody so móžeja za wuhotowanje alkoholiskich napojow, brěčkow abo marmeladow wužiwać. 




#Article 350: Kisała wišnja (136 words)


Kisała wišnja (Prunus cerasus) je sadowy štom ze swójby róžowych rostlinow  (Rosaceae). Dalše ludowe mjena su: wišeń, kisalca a kisalnica.

Kisała wišnja je kerk abo štom, kotryž docpěje wysokosć wot 3 hač 6 (10) m. Rosćenska forma wariěruje po podłožku, sorće a rězku.

Hałuzy su mjenje nahłe hač při třěšeni.

Ma hrube, na hornim boku błyšćace, rězane, łopjena su jejkojte hač eliptiske. Wone docpěja dołhosć wot 6 hač do 12 cm. Łopjenjowy stołpik zwjetša njenjese žałzy.

Kćěje wot apryla hač do meje. Běłe kćenja so před łopenjemi jewja, docpěja přeměr wot něhdźe 2,5 cm a steja po dwěmaj hač po štyrjoch w sedźacych wokołkach. Jich stołpiki docpěja dołhosć wot 2 hač 4 cm. Krónowe łopješka su nimale kruhojte.

kisałe płody.

Rosće we swětłych lěsach a žiwych płotach a so často plahuje. 

Pochadźa originalnje z juhowuchodneje Europy.




#Article 351: Kitkata wišnja (210 words)


Kitkata wišnja (Prunus padus) je štom abo kerk ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae).

Dalše ludowe mjena su: počepina, šmergula, smoržowe zelo, pórpoćina, purpoćizna, pórčoplina, počaplina, počeplina, počipina, póćipina, póćipizna, počapla, počepica, poćerpin, purpućina, purpoćina.

Kitkata wišnja je kerk abo štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 3 hač do 12 (15) m.

Króna je šwižna jejkojta hač kulojta.

Hłowne wurostki su kruće zrunane, při tym hałuzy přewisuja.

Skora  njepřijomnje hnijaće a tróšku za kisałom smjerdźi.

Łopjena su jejkojte abo eliptiske a docpěwaja dołhosć wot 5 hač 10 cm (6-12 cm) a su sćeńka zubate, na hornim boku tróšku zmoršćene. Jich stołpiki njesu 2 žałzy. Jich nazymske barbjenje často je oranžowe.

Kćěje wot apryla hač meje. Najprjedy zrunane, prózdnišo wisace kiće docpěwaja dołhosć wot 15 hač 20 cm a wobsteja z 10 hač 25 wonjacych, maksimalnje 1,5 cm šěrokich kćenjow. Běłe krónowe łopješka docpěwaja dołhosć wot 5 hač 10 mm. Keluškowe łopješka njesu trodle a su žałzojte.

Kulowaty póčkaty płód nima zbytk kelucha, hórce słodźi a docpěwa wysokosć hróšatka. Jich póčka je jamkojće brózdźena. Zrałe płody su čorne.

Rosće we łučinowych lěsach, łučinowych kerčinach a na lěsnych kromach. Preferuje mokre, tež zdźěla přepławjowane pódy. 

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.

W Ruskej korbyplećerjo zhibujomne, oliwne abo čerwjenobrune hałuzy jako plećenski material wužiwaja.




#Article 352: Mandlowc (201 words)


Mandlowc (Prunus dulcis) je kerk a štom ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae). Jeho płód je mandla.

Mandlowc je w lěću zeleny štom abo kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 3 hač do 10 m. Zdónk je krótki a často křiwy.

Króna je kulojta hač šěroko wustupowaca.

Měnjate łopjena su owalne hač dołhojće-lancetojte a docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 12 cm. Jich stołpiki docpěwaja dołhosć wokoło 2 cm a njesu na bazy někotre žałzy.

Kćěje wot měrca hač do apryla. Swětłoróžojte abo běłe kćenja so před łopjenami jewja a docpěwaja přeměr wot 3 hač do 5 cm. Wone steja po pjećoch hač po šesćoch w promjenjach.

Płone, jejkojte, zelene, pjelsćojće kosmate płody wobsahuja słabje brózdźenu póčku ze ćeńkej skorpiznu. Wone docpěwaja dołhosć wot 3 hač do 6 cm. Jich płodowe mjaso je suche a póčka je jara twjerda.

Eksistuja hórke a słódke mandle, při tym hórke mandle wobsahuja hač do 8 % amygdalina. Z amygdalina cyanowodźik nastanje, tak zo wulke mnóstwo je jara jědojte.

Z mandlow so mandlowy wolij a zhromadnu z cokorom a aromatiskimi maćiznami marcipan zhotowujetej. Nimo toho wobsahuja mineralne maćizny.

Rosće na njeselenych, přesakliwych pódach.

Pochadźa z wuchodneho regiona srjedźneho morja.

Ze słódkich mandlow kulturneje formy so marcipan zhotuje.




#Article 353: Slowčina (244 words)


Slowčina (Prunus domestica) je sadowy štom ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae). Jeho płód je slowka. Rostlina prawdźepodobnje je stara hybrida z dorničela (Prunus spinosa) a bombawki (Prunus cerasifera).

Slowčina je w lěću zeleny štom, kotryž docpěje wysokosć wot 3 hač do 15 m.

Husta króna wobsteji ze sylnych hałuzow a je na runym a šwižnym zdónku. Hłowne hałuzy nahle horje rostu.

Měnjate, stołpikate łopjena su jejkojte hač eliptiske, karbowane hač rězane, na delnim boku druhdy husto kosmate a docpěja 4 hač do 10 cm. Na krótkich wurostkach steja husto w promjenjach. 

Kćěje wot apryla hač do meje. Běłe abo nazeleń běłe kćenja so před abo z łopjenami jewja. Wone njejsu wupjelnjene, steja po dwěmaj hač po třoch a docpěja přeměr wokoło 2 cm. Zwonkowna kroma je njeprawidłownje zubate. Jich stołpiki su móškojće kosmate a krótke. 

Płody jara wariěruja po poddružinje. Wone su mjeńše brěčkate hač chinska slowčina (Prunus salicina) a docpěja dołhosć wot 3 hač do 8 cm. Jich mjaso je zelene abo žołte.

Slowki su wulke, kulojte hač krótko-owalne, zwjetša módro-wioletne a wot awgusta zezrawja.

Knykački su jejkojte, kónčkojte, módre hač wioletne.

Mirabele su małke, kulowate a žołte.

Reneklody su zeleno-žołte hač čerwjenojte a jara wulke.

Ma radšo humusowe pódy, ale hewak je skromna.

Pochadźa originalnje z prědnjeje Azije.

Slowčina bu w lěće 1753 wot Carl von Linné najprjedy wopisana. Wona so do 7 poddružinow rozdźěli:

Mnoholičbne sorty so zwjetša dla słódkich płodow plahuja, mjeztym zo někotre sorty tež jako pyšne rostliny plahuja.




#Article 354: Prunus (190 words)


Prunus je ród ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae). K rodej słuša štomy z jědźnymi póčkatymi płodami, kaž na př. wišnja, slowka, aprikoza, brěška, nektarina, mandla, ale tež dla jich kćenjow plahowane pyšne drjewa.

Štomy docpěwaja w přerězku wysokosć wot 4,5 m, ale někotre družiny móžeja wjace hač 30 m wysoke być. Nimo toho kerkojte družiny eksistuja. Najwjetše družiny su w lěće zelene.

Často łopjena su rězane.

Wonjace kćenja su róžojte abo běłe a njesu pjeć krónowych łopješkow.

Płody přeco su mjasne z twjerdej póčku, kotraž zdźěla wulke mnóstwo amygdalina wobsahuje.

Družiny su předewšěm na sewjernej połkuli zemje rozšěrjene.

Prunus bu prjedy jako jenički ród podswójby (Amygdaloideae) wobhladany. Dla molekulargenetiskich přepytowanjow so ród pak dźensa jako tribus Amygdaleae do podswójby Spiraeoideae staji. 

Eksistuja rozdźělne systematiki za ród. Zdźěla buchu družiny do wjacorych rodow rozdźělene, to so pak přez molekularnogenetiske dźěła njepodpěruje. Padus, Padellus, Cerasus, Amygdalus, Persica, Armeniaca a Laurocerasus su potajkim wšě do Prunus integrowane a płaća jenož wjace jako synonymy. Klasiske podrjadowanje do pjeć podrodow so přez molekularnogenetiske přepytowanja jenož zdźěla podpěruje, faluje pak klasifikacija, kotraž jenož monofyletiske taksa listuje.

Podrody z wubranymi družinami:

Eksistuja samo hybridy mjez rozdźělnymi družinami.




#Article 355: Husacy porstnik (121 words)


 Husacy porstnik (Potentilla anserina) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow. Dalše serbske ludowe mjeno je rěbliki.

Husacy porstnik je wjacelětna rostlina z dołhimi, róžojtymi, powjerchowymi wotnožkami a njekćějacymi lisćowymi wurostkami, kotraž docpěwa wysokosć wot 15 cm.

Husacy porstnik móže relatiwnje wysoke selowe koncentracije wudźeržuje.

Wonkowne łopjenka su třišpaltowe a židźanje kosmate. Łopjena docpěwaja dołhosć wot 5 hač 25 cm a su přetorhowane pjerite z 10 do 20 kosmatymi, horjeka zelenymi, deleka slěbroběłymi, jejkojtymi, hrubje zubatymi pjerkowymi łopješkami.

Wón kćěje wot meje hač do awgusta. Kćenja su žołte, pjećłopjenowe a dołho stołpikate a docpěwaja šěrokosć mjezy 2 a 3 cm. Pjeć krónowych łopješkow je kulojte.

Wón rosće na pastwach, pućnych kromach a pustych městnach.

Husacy porstnik je nimale na cyłym swěće rozšěrjeny.




#Article 356: Łažawy porstnik (127 words)


Łažawy porstnik (Potentilla reptans) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow. Dalše serbske ludowe mjeno je pumpotawa.

Łažawy porstnik je wjacelětna, zelišćowa rostlina, kotraž docpěje wysokosć mjezy 30 a 90 cm (10-20 cm). 

Łažace stołpiki docpěja dołhosć wot 1 m.

Łopjena su dołho stołpikate, 5- hač do 7-ličbowe, hrubje zubate. 

Wón kćěje wot junija hač do awgusta. Kćenja su žłotožołte a maja pjeć krónowych łopješkow, kotrež su wutrobojte abo zažłobjene. Žołte kćenja steja po jednym we łopjenowych rozporach a docpěja wulkosć wot 1,5 hač do 2,5 cm. 5 kćenjowych přikrywnych łopješkow docpěja dołhosć mjezy 8 a 12 mm.

Kćenja buchu wot insektow wopróšene.

Płody buchu wot cycakow a mrowjow rozšěrjene.

Wón rosće na rolach, pućach, žiwych płotach, łukach, hrjebjach a brjohach.

Łažawy porstnik je w cyłej Europje rozšěrjeny.




#Article 357: Běły porstnik (111 words)


Běły porstnik (Potentilla alba) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow.

Běły porstnik docpěwa wysokosć wot 5 hač 20 cm. 

Stołpik je kosmaty a jednokwětny hač pjećkwětny.

Łopjena su pjećličbnje porstowane, na hornim boku zelene, na delnim boku slěbroběłe. Pjerite łopješka su lancetojte a docpěwaja dołhosć wot 3 hač 6 cm a maja na woběmaj bokomaj jedyn hač štyri zubki.

Wón kćěje wot apryla hač do junija. Kćenja su běłe, docpěwaja šěrokosć mjezy 1,5 a 2,5 cm a maja 5 wutrobičkojtych, jedyn druheho překrywacych krónowych łopješkow, kotrež su mało dlěše hač keluškowe łopješka. Stameny su nahe.

Wón rosće w suchich lisćowych měšanych lěsach.

Běły porstnik je we wuchodnej a srjedźnej Europje rozšěrjeny.




#Article 358: Lěsny porstnik (145 words)


 Lěsny porstnik (Potentilla erecta, Syn.: Potentilla tormentilla) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow. Druhe serbske mjeno je zawjaznik.

Lěsny porstnik je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 10 hač do 30 cm. Wón je kosmata rostlina z njestajnje dulatym abo walcojtym, wonka ćmowobrunym, nutřka krejčerwjenym pjenkom. 

Stołpiki steja zrunanje a su najčasćišo wot spódka wobšěrne. 

Spódnje łopjena su dołhe, ćeńkostołpikate, 3-dźělene a chětře wjadnjace. Stołpikowe łopjena su krótkostołpikate hač do sedźace, najčasćišo 5-ličbowe. Łopješka docpěja dołhosć wot 1 hač do 2 cm a su hrubje zubate.

Wón kćěje wot apryla hač do julija (wot meje hač do awgusta). Kćenja docpěja wulkosć wot 1 cm a njesu 4 tróšku zažłobjene krónowe łopješka. 

Wón rosće na suchich łukach, płonych bahnach, holach, słónčnych zwisach, skłoninach, we swětłych lěsach a na lěsnych pućach. Ma radšo małowutkate, často kisałe pódy. 

Lěsny porstnik je w Europje, Aziji a sewjerej Americe rozšěrjeny.




#Article 359: Nalětni porstnik (145 words)


Nalětni porstnik  (Potentilla tabernaemontani) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae).

Nalětni porstnik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 5 hač 20 cm.

Ležace stołpiki korjenja na sukach a wutworja na kónčku nowu rozetu łopjenow.

Spódnje łopjeno je zwjetša pjećličbne. Łopješka docpěwaja dołhosć wot 1 hač 3 cm. Stołpikowe łopjena su šwižniše hač spódnje łopjena. Łopjena su na woběmaj bokomaj zelene a kosmate. Pódlanske łopeška spódnich łopjenow su linealne, mjeztym zo pódlanske łopješka stołpikowych łopjenow su jejkojto-lancetojte.

Kćěje wot měrca hač junija. Žołte kćenja docpěwaja wulkosć wot 1 hač 2 cm a steja po třoch hač po dźesaćoch w čumpatym kwětnistwje. Pěstka je horjeka jako pleco stołstnjena. 

Rosće na suchich trawnikach, skalnych zwisach, skalnych hłójčkach, winicowych murjach a nadróžnych skłoninach. Preferuje słónčne, ćopłe stejnišća na suchej, bazowej pódu.

Rostlina je w srjedźnej Europje, sewjernje hač do Skandinawiskeje a južnje hač do južneje Francoskeje rozšěrjena.




#Article 360: Bahnowy porstnik (120 words)


Bahnowy porstnik (Potentilla palustris, Syn. Comarum palustre) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow. Dalše serbske mjeno je sedmporstnik.

Bahnowy porstnik je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 30 cm hač do 100 cm. 

Łopjena su na stołpiku rozdźělene, pjerite, z hač do 5-7 łopjenami, kotrež su na hornim boku ćěmnozelene a na delnim boku módrozelene. 

Wón kćěje wot junija hač do awgusta (julija). Kćenja su  stołpikate, maja 5 łopjenow a su purpurčerwjene abo ćemnopurpurne, docpěja šěrokosć wot 1,5 hač do 2,5 cm. Keluch je napadniši hač króna a so po kćěwje podlěši.

Papłód ma samsny twar kaž tón podtrawnicy.

Wón rosće w bahnach a so wostaji wapno.

Bahnowy porstnik je w nimale cyłej Europje, sewjernej Aziji a sewjernej Americe rozšěrjeny.




#Article 361: Slěborny porstnik (107 words)


Slěborny porstnik (Potentilla argentea) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae).

Slěborny porstnik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 20 hač 50 cm. Rostlina je zrunana abo nižoležaca.

Stołpik a łopjena su na delnim boku běłopjelsćojte. Łopjena su tři- hač pjećličbnje pjerite.

Kćěje wot junija hač oktobra. Kćenja docpěwaja wulkosć wot 1 hač 1,5 cm a steja po dwěmaj hač po dwacećoch w čumpatych pakićach. Krónowe łopješka su žołte a dlěše hač lancetojty keluch a słabje zarěznjene. 

Rosće na suchich a pěskowych trawnikach, skalnych hłójčkach, pućnych kromach a železniskim terenje. Preferuje skerje wotewrjene, zwjetša małowapnate, pěskowe hač šćerkowe pódy.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 362: Stawacy porstnik (112 words)


Stawacy porstnik (Potentilla anglica) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae). 

Stawacy porstnik docpěje wysokosć wot 15 hač 30 cm a ma nižoležacy stołpik, kotryž na sukach často korjeni. Rostlina je k družinje wuwity bastard z družinow lěsny porstnik (P. erecta) a łažawy porstnik (P. reptans).

Spódnje łopjena su tři- hač pjećličbne, kotrychž łopješka maja na kóždym boku štyri hač šěsć zubkow. Stołpikowe łopjena su 1-2 cm dołho stołpikate. Pódlanske łopjena su zwjetša cyłokromne.

Kćěje wot junija hač awgusta. Žołte kćenja su štyriličbne abo pjećličbne. Krónowe łopješka docpěja dołhosć wot 5 hač 7 mm.

Rosće na lěsnych pućach, we włóžnych lěsach, na bahnowych łukach.

Rostlina je w srjedźnej a sewjernej Europje rozšěrjena.

 




#Article 363: Indiska pozdatna truskalca (156 words)


Indiska pozdatna truskalca (Potentilla indica) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow. Prjedy so jako Duchesnea indica mjenowana, ale nětko něhdyši ród Duchesnea je dźěl roda Potentilla.

Indiska pozdatna truskalca je wjacelětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 5 hač do 15 cm (10 cm).

Kosmaty stołpik je wotnožkojće podlěšowany. 

Třiličbne łopjena su ćmowozelene, rukojće hromadźe stajene a na nerwach kosmate. Owalne łopješka docpěja dołhosć wot 5 cm a šěrokosć wot 3 cm.

Kćěje wot meje hač do oktobra. Kćenja su žołte a njesu wulke, 3- hač do 5zubate wonkowne keluškowe łopješka a docpěja wulkosć wot 2,5 cm. Kćenjowe łopješka docpěja dołhosć wot 7 hač do 8 mm a šěrokosć wot 4 hač do 5 mm. Keluch je po kćěwa jara rozrosćeny.

Płód je botanisce měny za pozdatny płód. Čerwjeny, něhdźe 12 mm wulki płód je podobne wotwonka na tych lěsneje truskalcy, ale njesłódne a nic brěčkojty. Worješki maja samsnu barbu kaž płód. Płody w pózdnim lěću dozrawja.




#Article 364: Wšědny rólny šišmanc (134 words)


Wšědny rólny šišmanc  (Aphanes arvensis) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae). 

Wšědny rólny šišmanc je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 5 hač 20 cm. Rostlina je zwjetša šěrozelena a nima na spódku stejacu rozetu.

Łopjena su hłuboko třidźělne ze zarězanymi wotrězkami a docpěwaja dołhosć wot 6 hač 10 mm a šěrokosć wot 4 hač 8 mm. Bóčne łopješka su titkojte.

Kćěje wot meje hač septembra. Zelene kćenja steja po pjećoch hač po dwacećoch w kłubičkach a docpěwaja wulkosć wot 1,5 hač 2 mm. Keluch njese na kromje kosmy, mjeztym zo króna faluje. Kłubički steja we łopjenowych rozporach.

Płody docpěwaja dołhosć wot wjace hač 2 mm.

Rosće na žitowych rolach, rólnych kromach, winicach a pustych płoninach. Preferuje małowapnite hlinjane pódy.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje, sewjernje hač do južneje Skandinawiskeje, rozšěrjena.




#Article 365: Alpska róža (115 words)


 Alpska róža (Rosa pendulina) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae). 

Alpska róža docpěwa wysokosć wot 0,5 hač 2 m.

Zdónk a hałuzy maja rune, małko kałačow abo su bjezkałačowe. 

Łopjena wobsteja z dźewjeć hač jědnaće ćmowozelenych, dwójnje zubatych łopješkow.

Kćěje wot junija hač julija. Kćenja steja zwjetša po jednej. Jich stołpiki docpěwaja dołhosć wot 1 hač 3 cm a njesu žałzowe kosmy. Keluškowe łopješko je cyłokromne a po času kćěwa je zrunane. Krónowe łopješka su róžojte hač ćmowočerwjene. 

Płód ma formu bleše a njese žałzowe kosmy a kałate seršćiki a je oranžowy hač čerwjeny. 

Rosće w hórskich měšanych lěsach, na skalnych pasmach a w klečowych kerčinach.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 366: Dźiwja róža (136 words)


Dźiwja róža (tež płótna dźiwja róža; Rosa canina) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae). Jeje płód je šiplenka.

Dźiwja róža je kerk, kotryž docpěje wysokosć wot 1 hač 3 m.

Hałuzy su wobłukaće přewisowace abo łažace. 

Łopjena su nahe a 5-7-ličbnje pjerite. Jich stołpik je njekosmaty, ale často njese stołpikate žałzy a serpikojte kałače. 

Kćěje w juniju. Kćenja su jasnoróžojte, sedźa zwjetša po wjacorych na nahich stołpikach a docpěja šěrokosć wot 4 hač 5 cm. Keluškowe łopješka su po času kćěwa wotwodźěte a před zrałosću wotpadaja. Zwonkowne keluškowe łopješka su přez šwižne přiwiski pjerite. Pěstki su swobodne, krótke a jenož małko z kćenjoweho bónčka sahaja. 

Šiplenka je čerwjena, naha a šwižnje jejkojta.

Rosće w žiwych płotach, na lěsnych a pućnych kromach a pustych płoninach. Preferuje ćopłe, zwjetša hłubokosahace hlinjane pódy.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 367: Skoricowa róža (140 words)


Skoricowa róža (Rosa majalis) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow  (Rosaceae). 

Skoricowa róža je 0,5 hač 2, zwjetša 1,5 m wysoka, husta kerčina.

Delnje hałuzy a zdónk njesu wjele jehłowych kałačow a kałačowych seršćikow. 

Łopjena su pjećličbne hač sydomličbne, na hornim boku ćmowozelene hač módrozelene, kosmate, na delnim boku šěrozelene, móškojće abo pjelsćojće kosmate. 

Kćěje w měrnej klimje jara zahe - najčasćišo za čas poslednich mejowych dnjow - z 5 cm wulkimi kćenjemi a je derje kruta přećiwo zymje. Keluškowe łopješka su cyłokromne, po čas kćěwa zrunane. Krónowe łopješka su róžojte hač ćmowočerwjene. Kćenjowe hałuzy njesu jenake, zwjetša w porach rjadowane, kaž hóčki křiwjene kałače.  

Jeje šiplenki su cymtočerwjene (oranžbarbne hač čerwjene), małe, kulojte, tež bohate na witamin C.

Rosće w słónčnych žiwych płotach, na skalnych zwisach a w łučinowych lěsach.

Rostlina w sewjernej a srjedźnej Europje předewšěm wuchodnje rozšěrjena.




#Article 368: Winowa róža (107 words)


Winowa róža (Rosa rubiginosa, syn.: Rosa eglanteria) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae) a domjaca dźiwja družina róžow. Dokelž jeje lisćo wonja kaž zrałe jabłuka, so za čas 19. lětstotka za wuplahowanje róžow wužiwaše.

Winow róža je kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 1 hač 3 m.

Hałuzy njesu serpikojte, na spódku 1 cm šěroke kałače a rune seršćiki.

Jeje lisćo wonje kaž zrałe jabłuka, wosebje za čas włóžneho wjedra a při rozrybowanju. 

Šiplenki su intensiwnje čerwjene, wobchowa keluch a buchu k woliju a marmeladźe předźěłane.

Rosće w suchich łukach, skalnych žiwych płotach, na lěsnych kromach a skalnych zwisach. Preferuje w prawym měrje suche, zwjetša wapnite pódy.




#Article 369: Mina Witkojc (147 words)


Mina Witkojc (* 28. meje 1893 w Bórkowach; † 11. nowembra 1975 w Popojcach) bě najwažniša delnjoserbska basnjerka a publicistka.

Wona narodźi so w nalěću 1893 w Bórkowach, hdźež hač do 1907 šulu wopyta. W lěće 1917 dźěłaše w Berlinje jako słužowna a wot 1918 do 1921 w Bórkowach jako dnjowa dźěłaćerka. Wot 1923 do 1933 běše wona sobudźěłaćerka nowiny Serbski Casnik. W Budyšinje je so wona z Arnoštom Muku a Janom Cyžom zeznajomiła. Dokelž za čas wójny we Łužicy bydlić njesmědźeše, dyrbješe wot 1943 do 1945 do Jarobroda přećahnyć. Wot lěta 1946 bydleše a dźěłaše znowa w Budyšinje jako sobudźěłaćerka Domowiny. Mina Witkojc płaći jako basnjerka, kotraž je serbske sebjewědomje w Delnjej Łužicy znowa wožiwiła. Wona zemrě 11. nowembra 1975 w Popojcach a bu na Bórkowskim kěrchowje pochowana.

Wot lěta 2018 spožči kraj Braniborska kóžde druhe lěto Myto Miny Witkojc za angažement na polu serbskeje rěče.




#Article 370: Jurij Brězan (320 words)


Jurij Brězan (* 9. junija 1916 we Worklecach, † 12. měrca 2006 w Kamjencu) bě najwuznamniši serbski spisowaćel 20. lětstotka a płaći jako załožer serbskeje socialistiskeje literatury. Jeho knihi, kotrež pisaše hornjoserbsce a němsce, přełožichu so do 25 rěčow. Brězan pisaše hłownje prozu, dramatiku a eseje.

Jurij Brězan narodźi so jako prěnje z pjeć dźěći do swójby Worklečanskeho serbsko-katolskeho skałarja a małoratarja. 

Wot 1927 do 1936 wopyta wón gymnazij w Budyšinje a započa potom studij ludoweho hospodarstwa, z kotrehož bu pak 1936 wuzamknjeny. Hižo wot 1933 dźěłaše aktiwnje za Domowinu. W lěće 1937 wupućowa do Prahi. Při nawróćenju do Łužicy so 1938 zaja a wosta hač do 1939 w jatbje. Swoju maturu złoži w Torunju. 1941 so Brězan do Łužicy wróći, dyrbi ju pak po krótkom zaso wopušćić a poda so nachwilu jako inspektor na ratarskich kubłach do cuzby, mjez druhim do Sewjerozapadneje Němskeje. Wot lěta 1942 do 1944 běše w němskim wójsku a pozdźišo w US-ameriskej wójnskej jatbje. Wróćiwši so 1946 z wójnskeje jatby zastupi do SED a zorganizowa dźěłowe brigady Serbskeje młodźiny, mjez druhim na twarnišćach w Juhosłowjanskej. Wot lěta 1949 dźěłaše jako swobodny spisowaćel.

W lěće 1964 sta so z čłonom PEN-centra a 1965 Němskeje akademije wuměłstwow. Wot 1969 do 1989 bě z wicepředsydu Spisowaćelskeho zwjazka NDR.

Jurij Brězan běše woženjeny z Ludmilu, rodźenej Hajnec (1922–1993), z kotrejž měješe syna Simona (1958–1998). Z wosomdźesatych lět sem bydleše w Hornim Hajnku blisko Worklec.

Jurij Brězan słušeše k najznaćišim spisowaćelam Němskeje demokratiskeje republiki a dósta wjacore wysoke myta, mjez druhim Narodne myto (1951, 1964 a 1976), Myto Ćišinskeho (1962), Literarne myto Domowiny (1973), Rjad Karla Marxa (1974) a Wótčinski zasłužbny rjad (1966 a 1981).

Mnoho twórbow Brězana maja awtobiografiski raz. Najznaćiša je romanowa triologija wo Feliksu Hanušu, kotraž wobsteji z třoch dźělow „Šuler“ (němsce Der Gymnasiast), „Wučbne lěta“ (Semester der verlorenen Zeit) a „Zrałe lěta“ (Mannesjahre). Dalše twórby maja łužiske baje jako zakład, kaž na přikład knihi wo Krabaće.




#Article 371: Jan Cyž (jurist) (282 words)


Dr. Jan Cyž ( Johannes Ziesche; * 13. januara 1898 w Žuricach; † 21. septembra 1985 w Budyšinje) bě serbski jurist, spisowaćel, nakładnik a prěni krajny rada Budyskeho wokrjesa po Druhej swětowej wójnje.

Jan Cyž pochadźa ze swójby Žuričanskeho žiwnosćerja z pjeć dźěćimi. Po zažnej smjerći nana w lěće 1904 wobdźěłowaše mać štyri lěta dołho sama žiwnosć. Po wopyće Budyskeje tachantskeje šule wot 1909 do 1911 a němskeho gymnazija na Praskej Małej stronje (1911–17) kaž tež wojerskej słužbje w Prěnjej swětowej wójnje studowaše wot 1921 do 1926 na Karlowej uniwersiće prawnistwo. W tutym předmjeće pozdźišo tež promowowaše. Wot 1926 do 1932 bě z nawodu Choćebuskeje wotnožki Serbskeje ludoweje banki. Dla swojeho dźěła a aktiwitow w serbskim narodnym hibanju bu 1933 krótkodobnje wot nacionalsocialistow zajaty. Wot 1934 hač do zakaza w lěće 1937 bě z wudawaćelom Serbskich Nowin. Za čas Druheje swětoweje wójny bu znowa wot Gestapo zajaty, móžeše pak při bombardowanju Drježdźan dnja 13. februara 1945 hromadźe z Janom Meškankom z jastwa ćeknyć.

Dnja 10. meje 1945 bu Domowina pod komisariskim předsydstwom Jana Cyža w Chrósćicach znowa załožena. Hišće w samsnym měsacu bu Cyž wot sowjetskeje komandantury za noweho krajneho rady Budyskeho wokrjesa wuzwoleny. W tymle zastojnstwje běše jemu móžno, hromadźe z wjednistwom Domowiny pod Pawołom Nedom Serbow na wažne pozicije we wokrjesu přinjesć a z tym natwar dwurěčneho šulstwa a zarjadnistwa po wójnje zmóžnjeć. Hač do měrca 1955 bě tež městopředsyda serbskeje narodneje organizacije.

W meji 1955 bu dla politiskich diferencow z wokrjesnym wjednistwom SED wotsadźeny – pječa njebě so raznje dosć za kolektiwizaciju zasadźał – a dźěłaše potom zaso jako wudawaćel serbskeho dźenika, kotryž nětko pod mjenom Nowa doba wuńdźe.

Jan Cyž bu na Hrodźišku w Smolerjec swójbnym rowje pochowany.




#Article 372: Žuricy (245 words)


Žuricy ( Säuritz) su wjes w hornjołužiskim wokrjesu Budyšin, kotraž słuša ke gmejnje Pančicy-Kukow. Maja  wobydlerjow.

Wjeska namaka so we wužłobinje zapadołužiskeje pahórčiny něhdźe štyri kilometry juhowuchodnje Halštrowa. Na wjace hač 280 metrow wysokich kopcach zapadnje a sewjerozapadnje Žuric namaka so granodiorit blisko pod zemju. Wjesne hona maja přestrjeń wot 3 km². 

Žuricy wobsteja zwjetša z tři- a štyristronskich statokow, nimo toho namakaja so we wjesce hišće wjacore tykowane chěže.

Susodne wsy su Kašecy a Hłupońca w sewjerowuchodźe, Porchow w juhu a Jědlow w sewjerozapadźe.

Wjes naspomni so k prěnjemu razej we wopismje klóštra Marijina hwězda z lěta 1357 jako Zuricz. Woznam wjesneho mjena je dotal njejasny. Za lěto 1476 je knježe sydło zapisane, kiž so pak pozdźišo jenož hišće jako wudwor pomjenowaše. Hač do 19. lětstotka dyrbjachu někotre burske statoki klóštrej dawki płaćić. W 17. lětstotku dóńdźe k njeměram, jako zwyši klóšter dawki. W lěće 1652 wotpokazachu Žuričenjo žadanje klóštra, přichodnje za njón předźeno přasć.

Po Mukowej statistice mějachu Žuricy we 1880tych lětach 157 wobydlerjow, mjez nimi 86 Serbow (55 %) a 71 Němcow. Arnošt Černik zwěsći 1956 serbskorěčny podźěl wobydlerstwa Žuričanskeje gmejny wot jenož hišće 38,2 %. Hač do dźensnišeho leži wjeska při rěčnych mjezach serbšćiny.

W lěće 1925 bě mjez 164 wobydlerjemi 93 ewangelskich (57 %) a 71 katolskich. Žuricy su nimo Kašec a Hłupońcy jedna z třoch gmejnskich dźělow Pančic-Kukowa bjez katolskeje wjetšiny. Ewangelscy wěriwi słušeja wot lěta 1875 k Porchowskej wosadźe (prjedy do Hodźija), katolscy chodźa wot 1772 do Wotrowa.




#Article 373: Dulkata smjetanka (124 words)


Dulkata smjetanka (Filipendula vulgaris, syn. Filipendula hexapetala) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow  (Rosaceae). 

Dulkata smjetanka je wjacelětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 30 hač 60 (90) cm. Čerstwe zelo je glykosidow dla słabje jědojte.

Jednotliwe korjenje su dulaće stołstnjene a słuža rostlinje jako składowanski organ.

Paproćojte łopjena su na woběmaj stronomaj zelene, pjerite z 21-81 hrubje zubatymi łopjenami. 

Kćěje wot junija hač julija. Wona ma zwjetša 6 kćenjowe łopješka, kotrež docpěja dołhosć wot 5 hač 10 cm. Jeje krónowe łopješka zwonka zwjetša su čerwjenojte. Běłe kćenja steja w njeprawych wokołkach.

Někotre zahrodne warjetety njesu róžojte kćenja.

Płody su kosmate, rune a zrunane. 

Wona rosće na suchich łukach, w kerčinach, na lěsowych kromach a swětłych lěsach.

Rostlina je w Europje a w Aziji rozšěrjena.




#Article 374: Łučny šišmanc (198 words)


Łučny šišmanc (Alchemilla vulgaris; syn.: Alchemilla acutiloba Opiz, Alchemilla acutiloba var. stellata Poelt, Alchemilla acutangula Buser) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow. Dalše serbske ludowe mjena su łučne šwejški, swjateje marcyne šórcuški a swjateje marcyne kožuški.

Łučny šišmanc je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć mjezy 10 a 50 cm. Rostlina přez škałoby na łopjenowych kromach wodu aktiwnje woteda.

Stołpik je rozdźělnje kosmaty.

Łopjena su kruhojte hač jěrchenkojte, 5-11-lapate a docpěja šěrokosć wot 2 hač do 12 cm. Wone su na štwórći hač napoł zarězane. Jich kosmy su rozdźělne. Lapy su połkruhojte hač třiróžkate. Łopjency maja 7-13 zubatych wotrězkow. Bazowe łopjena łučneho šišmanca su kulojte, dołhostołpikate a jenož hač do połojcy dźělene. Delnje łopjena docpěja wulkosć wot hač do 20 cm.

Wón kćěje wot meje hač do septembra (awgusta). Zelenožołte abo žołtozelene kćenja su małe z wulkosću wot něhdźe 5 mm a steja w kónčnje stejacych, kłubičkojtych pakićach abo čumpatych kłubičkach a maja 4 stameny. Krónowe łopješka faluja. Keluškowe łopješka steja w dwěmaj rjadomaj, štyri znutřkowne a štyri zwonkowne.

Wón rosće na łukach, na pastwach, na lěsowych kromach, w kerčinach, w hrjebjach a na kerčinowych kromach.

Łučny šišmanc je w Euraziji rozšěrjeny, ale faluje w perifernje ležacych regionach Europy.




#Article 375: Hanka Krawcec (190 words)


Hanka Krawcec ( Hannah Schneider; * 13. měrca 1901 w Drježdźanach, † 19. oktobra 1990 w Filipowje, Čěska) bě serbska wuměłska molerka, grafikarka a ilustratorka a płaći jako prěnja profesionelna serbska wuměłča.

Narodźi so jako dźowka w Drježdźanach bydlaceho serbskeho komponista Bjarnata Krawca a nawukny grafikarske rjemjesło najprjedy w sakskej stolicy a pozdźišo pola Františeka Kysele na Wysokej šuli wuměłskeho rjemjeslnistwa w Praze. W lěće 1921 bě sobuzałožerka Koła serbskich tworjacych wuměłcow. Po nawróće do Němskeje w lěće 1928 dźěłaše hač do kónca Druheje swětoweje wójny w Berlinskim wabjenskim ateljeju Egona Judy a hnydom po wójnje pola Domowiny w Budyšinje, hdźež stwori hač do dźensnišeho płaćiwy emblem Zwjazka łužiskich Serbow.

W lěće 1947 přesydli so na přeće maćerje k staršimaj do čěskich Warnoćic, hdźež hač do lěta 1986 bydleše. Poslednje lěta swojeho žiwjenja přebywaše w hladarni bliskeho Filipova pola Jiříkova. Wona bu pohrjebana w swójbnym rowje na Warnočanskim kěrchowje.

Najwažniši dźěl jeje twórbow bu w cyklusu Člověk by člověku světlem měl být (1961–75) wozjewjeny. Jeje dźěła su zastupjene mjez druhim w zběrkach Čěskeje narodneje galerije a Narodneho muzeja w Praze. W lěće 1982 dósta Myto Ćišinskeho za swój žiwjenski skutk.




#Article 376: Jan Pawoł Nagel (165 words)


Jan Pawoł Nagel (* 8. meje 1934 we Łazu jako Horst Nagel; † 21. meje 1997 w Złyčinje) bě serbski komponist kaž tež předsyda Domowiny mjez 1991 a 1992.

Narosće na burskim statoku swojeju staršeju Pawoła (1903–82) a Marty Nagelec (1907–77). Hižo w starobje 14 lět bě kantor Łazowskeje wosady, pozdźišo studowaše na Němskej wysokej šuli za hudźbu w Berlinje a bě wot 1964 za dwě lěće chórowy nawoda w Serbskim ludowym ansamblu. Wot 1966 dźěłaše jako swobodny komponist. Za čas NDR bě předsyda dźěłoweho kruha serbskich hudźbnych wědomostnikow. W lěće 1986 załoži wón Klub Handrija Zejlerja za Złyčin, Łaz, Bjedrichecy a Drěwcy, předchadnik dźensnišeho Spěchowanskeho towarstwa Dom Zejlerja a Smolerja we Łazu. Na druhej hłownej zhromadźizny serbskeho třěšneho zwjazka po přewróće we Wětrowskim Kulturnym domje bu ze 94 wot cyłkownje 183 hłosow za předsydu Domowiny woleny.

Jan Pawoł Nagel bě w druhim mandźelstwje woženjeny z awtorku Elke Nagel, kotraž wuda jeho twórby wot 1991 w jeje nakładnistwje ENA. Wón bu na Łazowskim kěrchowje pochowany.




#Article 377: Jurij Winar (184 words)


Jurij Winar (* 20. nowembra 1909 w Radworju; † 11. meje 1991 w Budyšinje) bě serbski komponist, wučer a spisowaćel.

Narodźi so jako syn listonoša w Radworju a maturowaše w Budyšinje. Wot 1929 do 1932 studowaše w Drježdźanach pedagogiku, ludowědu a hudźbu. Za čas nacionalsocializma dźěłaše we wšelakich městach jako wučer. Po Druhej swětowej wójnje skutkowaše wot 1946 do 1951 jako docent na Serbskim wučerskim wustawje w Radworju. W lěće 1951 sta so z prěnim intendantom nowozałoženeho Serbskeho ludoweho ansambla. Po tym běše wot 1960 do 1979 z direktorom Budyskeje hudźbneje šule.

Hižo za čas swojeho skutkowanja jako wučer běše tež chórowy nawoda a wot 1933 hłowny dirigent chórow Zwjazka serbskich spěwarskich towarstwow, kotryž měješe so pak 1937 kaž wšitke serbske institucije rozpušćić. Po 1945 komponowaše tež moderne serbske spěwy, mjez druhim na teksty Jurja Brězana. Wudawaše serbske spěwniki a komponowaše filmowu hudźbu, kantaty a Serbsku bursku suitu (1947). Pod pseudonymom Jurk wozjewješe tež krótkopowědančka a basnje. Zhromadnje z Jurjom Brězanom a Měrćinom Nowakom-Njechorńskim dósta w lěće 1951 Narodne myto NDR III. rjadownje za wuměłstwo a literaturu.

Jeho row nadeńdźe so na Budyskim Hrodźišku.




#Article 378: Jurij Mjeń (235 words)


Jurij Mjeń ( Georg Möhn; * 14. meje 1727 w Hruboćicach, † 22. awgusta 1785 w Njeswačidle) bě serbski spisowaćel, basnik, přełožowar a Njeswačanski ewangelski farar. Płaći jako załožer serbskeho swětneho pismowstwa.

Narodźi so jako syn bura a sudnika Jana Mjenja a jeho mandźelskeje Hany w Hruboćicach pola Budyšina a wopytowaše wot 1738 do 1743 Kühnowy pietistiski seminar w Klukšu. Wot 1743 do 1747 bě šuler w Franckowej syrotowni w Hali. Po zakónčenju šule studowaše hač do lěta 1750 w Lipsku teologiju a bě z čłonom tamnišeho Serbskeho prědarskeho towarstwa. Po nawróće do Łužicy skutkowaše na 35 lět w Njeswačanskej wosadźe, najprjedy hač do lěta 1760 jako diakon a wot 1761 hač do jeho smjerće w starobje 58 lět jako farar. 

Jako prěni so z tak mjenowanym wyšim basnistwom w serbskej rěči zaběra a spěsni w lěće 1767 odu Serskeje rěče zamóženje a chwalba w rěčerskim kěrlušu w klasiskich heksametrach. Předłoha za to bě jemu Klopstockowy „Messias“, tehdy najsławniše němske basniske dźěło, z kotrehož w samsnym lěće někotre dźěle zeserbšći, zo by bohatstwo a fleksibelnosć serbšćiny dopokazał. W ćišću so jeho oda hakle w lěće 1806 wot jeho syna Rudolfa Mjenja w Budyšinje wuda.

Dale wozjewješe Mjeń někotre prědowanja w serbskej rěči, kaž na přikład Palaty šćěpowc (Budyšin 1772), kotrež słušeja do najzažnišim zjawam serbskeje wuměłskeje prozy. Zhromadnje z Janom Gotttraum Běmarjom, Janom Bjedrichom Langu a Hadam Bohuchwałom Šěrachom přełoži Lutherowu „Domjacu postilu“ (Budyšin 1751).




#Article 379: Lěsna truskalca (176 words)


Lěsna truskalca (Fragaria vesca) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow. Dalšej serbskej ludowej mjenje stej pódtrawnica a potrjenica.

Lěsna truskalca je diploidna (2n=14) a njeje dźiwja forma zahrodneje truskalcy.

Lěsna truskalca je zelišćowa, wjacelětna a zymozelena rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 20 cm. Rostlina je kosmata a ma dołhe wuběžki z korjenjemi. 

Łopjena su trawozelene, na pódźe stejace w rozeće, dołhostołpikowe, rukoformowje 3-dźělne z hrubje zubatymi dźělnymi łopješkami z dołhosću wot 2 hač 6 cm. 

Wona kćěje wot apryla hač do junija. Kćenja docpěja šěrokosć mjezy 1 a 1,5 cm a maja 5 běłych kćenjowych łopješkow. Kwětnistwo ma hač do 10 kćenjow a je podobne we formje na wokołk. Wosrjedź kćenja su něhdźe 20 žołtych próškowych łopješkow. Krónowe łopješka su kulojte abo jejkojte.

Kćenja lěsneje truskalcy buchu wot insektow wopróšene.

Płody su jednosymjenjowe worješki na brěčkatym kćenjowym spódku. Wone wobsahuja hač do 10 procentow cokora a chětro wjele mineralnych maćiznow. 

Wona rosće we swětłych lěsach, na pućnych kromach a pod kerčinami. Ma radšo skerje wutkate pódy.

Lěsna truskalca je w cyłej Europje a sewjernej Aziji rozšěrjena.




#Article 380: Nažołta truskalca (144 words)


Nažołta truskalca (Fragaria viridis) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow  (Rosaceae). 

Nažołta truskalca je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 5 hač 15 cm. Jenož prěnja dźowkowa rostlina ma wuběžki ze šupiznojtymi łopjenami. 

Stołpiki a łopjenowe stołpiki su wotstejo kosmate.

Łopjena su třiličbne a zubate. Łopješka docpěja dołhosć wot 3 hač 6 cm a maja na delnim boku metalisce błyšćace kosmy. Srjedźne łopješko je stołpikate, mjeztym zo wobě bóčnej łopješce stej sedźacej. 

Kćěje wot meje hač junija. Nažołć běłe kćenja docpěja wulkosć wot 1 hač 1,5 cm. Krónowe łopješka su kulojte abo jejkojte. 

Płody su pozdatne jahody, kotrež hromadźe z přilěhawym keluchom so při šćipanju z knakotanjom wot rostliny rozpušća.

Rosće w słónčnych kerčinach, skłoninach, suchich trawnikach a dubowych a chójnowych lěsach. Ma radšo w lěću ćopłe, suche, zwjetša wapnite pódy.

Rostlina je předewšěm w srjedźnej a južnej Europje, sewjernje hač do Skandinawiskeje rozšěrjena.




#Article 381: Wjerjebinowa wjerbička (102 words)


Wjerjebinowa wjerbička (Sorbaria sorbifolia) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow. 

Wjerjebinowa wjerbička je kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 1 hač do 1, 5 m. Rostlina sylnje wotnožki wutwori.

Łopjena su njeporowje pjerite a docpěwaja dołhosć wot 15 hač do 30 cm. Wone wobsteja z 11 hač 25 lancetojtych, nahich, rězanych łopješkow.

Kćěje wot junija hač do julija. Nažołć běłe kćenja su małke, pjećličbne a steja husto w wusko kehelojtych, zrunanych pakićach, kotrež móžeja docpěwaja dołhosć wot 30 cm. 

Płody su njenapadne, suchokožowe měchowcy.

Pochadźa ze sewjerowuchodneje Sibirskeje. W Europje je lokalnje z něhdyšich sadźenjow wodźiwjena. Rosće w słónčnych abo w chłódkojtych stejnišćach.




#Article 382: Wulki wohenčk (143 words)


Wulki wohenčk (Sanguisorba officinalis) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow. Dalše serbske ludowe mjeno je zymne wohnjowe zelo.

Wulki wohenčk je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač 150 cm.

Łopjena su njeporowje pjerite, a wobsteja z třoch hač do sydom porow bočnych pjerow, kotrež su stołpikate, wutrobo-jejkojte, docpěwaja dołhosć wot 2 hač 5 cm, su hrubje zubate, na hornim boku trawuzelene a na delnim boku šěrozelene.

Kćěje wot junija hač septembra. Małke, ćmowočerwjene kćenja steja w nakónčnych kćenjowych hłójčkach, kotrež su kulowate abo jejkojte a docpěwaja dołhosć wot 1 hač 3 cm. Maja štyri keluškowe łopješka. Króna faluje. Stameny su štyri tak dołhe kaž čerwjenobruny keluch. 

Rostlina na rozdźěl wot Sanguisorba minor wot insektow jako wopróšowarjo přiwabjuje.

Rosće na włóžnych łukach, łuhojtych a hórskich łukach. 

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena, sewjernje hač južneje Norwegskeje, južnje hač srjedźneje Španiskeje, Kalabriskeje.




#Article 383: Mały žiłan (149 words)


Mały žiłan (Agrimonia eupatoria) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae).

Mały žiłan je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač 100 cm.

Stolpik je kosmaty, ale nic lěpjaty.

Łopjena wutworja spódnju rozetu a su schódne na stołpiku. Wone su njeporowje pjerite, na delnim boku běłopjelsćojte, wobsteja z 5-9 wulkich, hrubje zubatych pjerowych porow a docpěwaja dołhosć wot 10 hač 15 cm.

Kćěje wot junija hač septembra. Złotožołte kćenja su pjećličbne, steja w dołhej, čumpatej, bjezłopjenowej kići a docpěwaja wulkosć wot 0,7 hač 1 cm. Krónowe łopješka su žołte. Keluch je brózdźeny a njese wotstejace kałače, kotrež za čas dozrawjenosće su twjerde.

Płód je twjerdy, kehelojty, brózdźeny a njese prědku mnoholičbne hóčki, při čimž zwonkowne prawokutnje wotsteja.

Rosće w žiwych płotach, lěsach, na skłoninach, w kerčinach a na suchich trawnikach. Preferuje wjace mjeńše wutkate a bazowe suche pódy na słónčnych stejnišćach.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 384: Žołty žanowc (129 words)


 Žołty žanowc  (Colutea arborescens) je kerkowa rostlina ze swójby łušćinowcow.

Žołty žanowc je kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 2,5 hač 5 m.

Kćěje wot junija hač awgusta. Dołho stołpikate, zrunane kići wobsteji z dweju hač wosmjoch žołtych kćenjow, kotrež docpěwaja dołhosć wot 1,5 hač 2,5 cm. Chorhojčka kćenja njese brunočerwjene smužki. Keluch ma formu zwónčka a ma pjeć rozdźělnych zubkow.

Zrałe łušćinowe płody maja brjuchaće naduwanu, pergamentojtu sćěnu. Płody na rozdźěl wot druhich łušćinowych płodow so njepuknu, ale so jako cyłk wot wětra preč wěja. Wone docpěwaja dołhosć wot 6 hač 8 cm.   

Rosće w słónčnych kerčinach, žiwach płotach, na lěsnych kromach, nadróžnych a awtodróhowych kromach a na železniskich nasypach. Preferuje ćopłe w lěće suche, zwjetša wapnite pódy. 

Rostlina je w južnej Němskej, delnjej Awstriskej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 385: Barbjerska žandawa (174 words)


 Barbjerska žandawa (Genista tinctoria) je kerkowa rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae). Prjedy bu za zhotowjenje žołteje barbizny wužiwana.

Barbjerska žandawa je bjezćernjowy kerk, kotryž docpěje wysokosć wot 30 hač do 60 cm (1 m). Stołpiki su zrunane a prutojte.

Cyłokromne łopjena su lancetojte a docpěja dołhosć wot 1 (0,5) hač do 2,5 (4-4,5) cm. Delni bok je sćeńka kosmaty. Na spódku njesu 2 małkej pódlanskej łopješce.

Kćěje w lěću wot junija hač do awgusta, tuž pozdźišo hač druhe družiny. Kćenja su złotožołte a steja w nakónčnych, 6-8 cm dołhich kićach. Króna je naha a docpěje dołhosć wot 8 hač do 16 mm. Chorhoj je tak dołhe kaž čołmik.

Ćmowobruna łušćina je naha a docpěje dołhosć wot 2 hač do 3 cm.

Rostlina wobsahuje flavonoid luteolin w kćenjach, łopjenach a hałuzach. Nimo toho wobsahuje jědojte alkaloidy.

Rosće na suchich łukach, na lěsnych a pućowych kromach a w swětłych lěsach. Ma radšo bazowe, humusowe pódy.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje a hač do Sibirskeje rozšěrjena. Při tym na sewjer hač do južneje Šwedskeje wustupuje.




#Article 386: Kałata žandawa (158 words)


 Kałata žandawa (Genista germanica) je kerkowa rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).

Kałata žandawa je kerk, kotryž docpěje wysokosć wot 30 hač do 60 cm. Starše hałuzy su sylnje ćernjojte, při čimž ćernje su rozhałuzowane. Młode hałuzy njenjesu ćernje, ale su lisćate. Trawuzelena rostlina je hrubje kosmata.

Cyłokromne łopjena su lancetojte a docpěja dołhosć wot 10 hač do 20 mm a šěrokosć wot hač do 8 mm. Pódlanske łopješka faluja.

Kćěje wot meje hač do junija. Kćenja docpěja dołhosć wot nimale 1 cm. Chorhoj je naha a krótši hač kosmaty čołmik. Keluch je kosmaty. Króna docpěje dołhosć wot 7 hač 11 mm.

Łušćinowy płód je dołho wotestejo kosmata a docpěje dołhosć wot něhdźe 1 cm.

Wobsahuje alkaloidy, na př. jědojty cytisin.

Rosće na lěsnych a pućowych kromach, na holach mjez wrjosom. Ma radšo małowutkate pódy.

Rostlina je w srjedźnej a wuchodnej Europje rozšěrjena, při čimž na sewjer hač do južneje Šwedskeje a na juh hač do sewjerneje Italskeje wustupuje.

 




#Article 387: Kosmata žandawa (146 words)


 Kosmata žandawa (Genista pilosa) je kerkowa rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae). Dalše serbske ludowe mjeno je jachlowc.

Kosmata žandawa je w lěću zeleny, ležacy hač zrunany kerk, kotryž docpěje wysokosć wot 15 hač 30 (40) cm a šěrokosć wot hač do 80 cm. Sorta 'Vancouver Gold' njese złotožołte kćenja a docpěje wysokosć wot hač do 45 cm.

Młode hałuzy, kćenja a spódki łopjenow su kosmate. Hałuzy njenjesu ćernje a su zrunane abo lězuce a žłobikowane.

Ćmowozelene łopjena docpěja dołhosć wot 4 hač 15 mm a su njedźělene a owalne.

Kćěje wot meje hač junija. Kćenja docpěja dołhosć wot 8 hač 16 mm a steja po jedym hač po třoch w łopjenowych rozporach.

Łušćinowy płód je kosmaty a docpěje dołhosć wot 1,5 hač 2,5 cm.

Rosće na holach, lěsnych a pućowych kromach, skalnych zwisach a w lěsach. Ma radšo małowutkate, kisalne pódy w krajinach z miłymi zymami.




#Article 388: Křidleškata žandawa (158 words)


Křidleškata žandawa (Chamaespartium sagittale, syn.: Genista sagittalis) je kerkowa rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae). Po někotrych žórłach słuša k rodej žandawow (Genista).

Křidleškata žandawa je małoróstny, ležacy kerk, kotryž docpěje wysokosć wot 15 hač do 30 (50) cm a šěrokosć wot hač do 1 m. Hałuzy su křidleškate, zrunane a wotestejo kosmate. Lězucy stołpik je wodrjewjeny.

Snadne lisćo je ćmowozelene. Łopjena su njedźělene, šěroko-lancetojte a docpěja dołhosć wot 5 hač do 20 mm. Wone zahe wotpadnu.

W zažnym lěću, wot meje hač do junija kćěje. Kćenja su ćmowožołte, docpěja dołhosć wot 1 hač do 1,2 cm a steja w nakónčnych, krótkich, hustych kićach. Keluch je wotestejo kosmaty a njese dwudźělnu hornju hubku a třidźělnu delnju hubku. Žołta króna docpěje dołhosć wot 10 hač do 15 mm.

Rosće na suchich trawnikach, na lěsnych a pućowych kromach a na skalnych zwisach. Ma radšo ćopłe, w prawym měrje suche, małowutkate, tróšku kisałe pódy.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.
 




#Article 389: Kosmaty kozync (118 words)


 Kosmaty kozync (Oxytropis pilosa) je rostlina ze swójby łušćinowcow. Dalše serbske ludowe mjeno je kosmate ptački.

Kosmaty kozync je wotstejo kosmata rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač 30 cm.

Łopjena wobsteja z 19-27 lancetojtych, nahich abo na delnim boku přilěhawje kosmatych pjeritych łopješkow z dołhosću mjez 5 a 20 mm.

Kćěje wot junija hač julija. Kćenja steja po pjećoch w zrunanych kićach. Keluškowe zubki su nimale tak dołhe kaž keluškowa rołka. Króna je swětłožołta a docpěwa dołhosć wot 10 hač 12 mm. Čołmik njese stajeny kónčk. 

Łušćina je linealna a krótko kosmata. 

Rosće na słónčnych stepowych trawnikach, skalnych zwisach, we swětłych chójnowych lěsach.

Rostlina je w južnej Němskej, Durinskej, južnej Šwedskej, Alpach, Apenninach a wuchodnej Europje rozšěrjena. 




#Article 390: Lěsna njezapomnička (196 words)


Lěsna njezapomnička (Myosotis sylvatica) je družina swójby wódrakowych rostlinow (Boraginaceae).

Lěsna njezapomnička je dwulětna rostlina z lisćowym stołpikom, kotraž docpěwa wysokosć wot 40 cm (14-45 cm). 

Stołpik je kosmaty.

Łopjena su cyłokromne, eliptiske hač do lancetowe a mjenje bóle kosmate. Delnje łopjena su rozetojće zarjadowane, stołpikate, mjeztym zo hornje łopjena su přećiwostejne a sedźace. 

Wona kćěja wot meje hač do julija. Kwětnistwa su najprjedy zakulene. Kćenja ma žołtu rynčku a docpěja wysokosć wot 6 hač do 10 mm. Kćenjowe łopjena su módre, ma najmjeńšu šěrokosć wot 5 mm. Króna je płona, wupřestrjena, najprjedy čerwjenojta a pozdźišo njebjomódra a docpěwa šěrokosć wot 6 hač 10 mm. Krónowe kónčki su płonje rozpřesćěrane. Keluch ma po kćěću dołhosć wot 5mm z wotstajacymi hokokosmami, je po 2/3 zrosćeny a njesu linealne kónčki. 

Tež eksistuja sorty z róžojtymi abo běłymi kćenjemi.

Tuta družina ma najmjeńše próški domjaceje flory wot jenož 4x6 mikrometrow.

Dźělopłody je kónčkojte. Płodowy stołpik docpěje dołhosć wot 5 mm.

Wona rosće na łukach, we wysokotrajnowych honach a swětłych lisćowych lěsach. Preferuje čerstwe, často małowapnate pódy. 

Lěsna njezapomnička je w Europje, sewjernje hač južneje Šwedskeje, na wuchod hač do Ruskeje, na juh hač do Apenninow a Balkanskeje połkupy rozšěrjena.




#Article 391: Kerčna woka (120 words)


Kerčna woka (Vicia dumetorum) je rostlina ze swójby łušćinowcow  (Fabaceae).

Kerčna woka docpěwa wysokosć wot 60 hač 200 cm.

Łopjena wobsteja ze 6 do 10 šěroko-jejkojtych, 15-40 mm dołhich a 10-25 šěrokich pjerowych łopješkow a rozhałuzowaneho kónčneho zawiječka. Pódlanske łopješka su zubate.

Kćěje wot junija hač awgusta. Kćenja steja po štyrjoch hač po dwacećoch w stołpikatych kićach, kotrež su tak dołhe kaž nošne łopješko. Króna je čerwjenowioletna a docpěwa dołhosć wot 13 hač 18 mm, při čimž po překćěću je mazany zežołći.

Łušćina je naha a wobsahuje štyri hač dźesać symjenjow.

Rosće w na zelach bohatych lisćowych lěsach, na lěsnych pućach a w kerčinach.

Rostlina je w srjedźnej Europje, sewjernje hač do južneje Šwedskeje, južnje hač do srjedźneje Italskeje, rozšěrjena. 

 




#Article 392: Łučna woka (139 words)


Łučna woka (Vicia sepium) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae). 

Łučna woka docpěwa wysokosć wot 50 cm (30-60 cm) a je nimale naha.

Stołpik je hranity, zrunany abo lězucy, zwjetša wobšěrny. 

Łopjena su jednory pjerite a maja 8 hač 14 (18) dźělnych łopješkow. Łopješka docpěwaja dołhosć wot 3 cm, su šěroko eliptiske, na kromje na delnim boku kosmate.

Kćěja wot meje hač julija (awgusta). Kćenja su čerwjenofijałkojte hač mazanje módre. Wone steja w krótkich, hač šěsćokćenjowych, kćenjopažostejacych kićach. Króna docpěwa dołhosć wot 15 mm. Keluch je asymetriski, při tym delnje zubiki su dlěše hač hornje. Kćenja bu zwjetša wot insektow wopróšene. 

Płody docpěwaja dołhosć wot 4 cm a šěrokosć wot 1 cm. Wone su płone a  so čornje błyšća.

Rosće na łukach, w kerčinach a lěsach.

Łučna woka je rozšěrjena w nimale cyłej Europje a zapadnej a srjedźnej Aziji.




#Article 393: Trjebin (221 words)


Trjebin ( Trebendorf) je wjes we wuchodosakskim Zhorjelskim wokrjesu w sewjerowuchodnym dźělu Hornjeje Łužicy.

Ke gmejnje słušatej wjesce Trjebin a Miłoraz kaž tež sydlišća Zagora (Hinterberg) a Trjebink (Klein Trebendorf). Gmejna Trjebin słuša do teritorija Slepjanskeje narěče a je dźěl serbskeho sydlenskeho ruma.

Trjebin nadeńdźe so někak pjeć kilometrow sewjerozapadnje Běłeje Wody a tři kilometry juhowuchodnje Slepoho při Struze w zapadnym dźělu Mužakowskeje hole. Južny dźěl gmejnskeho teritorija – mjez druhim tež gmejnski dźěl Miłoraz a sydlišćo Zagora – leži we wotbagrowanskim pasmje Wochožanskeje brunicoweje jamy. Sewjernje Trjebin leži Brězowski jězor, woblubowany kupanski jězor.

Susodne gmejny su Slepo a Dźěwin na sewjeru, Běła Woda na wuchodźe a juhu kaž tež Sprjewiny Doł (wokrjes Budyšin) na zapadźe.

Prěnje historiske naspomnjenje jako Trebindorf pochadźa z lěta 1382. Druhdy mjenowaše so po serbskim přikładźe tež jenož Dreben resp. Treben abo tež Dorff Treben. Ležownostne knjejstwo měješe přez lětstotki Mužakowske stawowe knjejstwo.

W lěće 1999 bu wjes Miłoraz zagmejnowana do Trjebinskeje gmejny.

Po Mukowej statistice z lětow 1884/85 rěčachu tehdy 375 wot cyłkownje 385 Trjebinjanow serbsce. Arnošt Černik zwěsći w lěće 1956 we wsy přeco hišće serbskorěčny podźěl wobydlerstwa wot 76,8 %. Wobydlerjo přisłušachu ze starodawna Slepjanskej wosadźe.

Nazymu 1945 załožichu Trjebinjenjo pod nawodom Mateja Pawla swójsku Domowinsku skupinu.

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 57 (Zhorjelc 1) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 157 (Zhorjelc).




#Article 394: Lěsna woka (133 words)


Lěsna woka (Vicia sylvatica) je rostlina ze swójby łušćinowcow  (Fabaceae).

Lěsna woka je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 50 hač 200 cm.

Stołpik je ležacy abo lězucy. 

Łopjena su pjerite ze šěsć hač dźesać pjerowymi porami a zwjetša rozhałuzowanej nakónčnej ranku. Łopješka su jejkojte-eliptiske a dwójce hač trójce tak dołhe kaž šěroke.

Kćěje wot junija hač awgusta. Kćenja docpěwaja dołhosć wot 13 hač 18 mm a su běłe z napadnje módrje hač wioletnje žiłkatej chorhojčku a wioletnym čołmikowym kónčkom. Wone steja po pjećoch hač po dwacećoch w stołpikatej kići. Króna docpěwa dołhosć wot 13 hač 17 mm a je běła z wioletnymi žiłkami.

Rosće na lěsnych kromach, swětlinach a lěsnych pućach. Preferuje wutkate pódy.

Rostlina je w nimale cyłej Europje, předewšěm w horinach rozšěrjena, při čimž wot wuchodneje Francoskeje hač Sibirskeje wustupuje.




#Article 395: Mólička woka (116 words)


Mólička woka (Vicia hirsuta) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).

Mólička woka je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 15 hač 60 cm.

Stołpiki su ćeńke, klunkate.

Pjerite łopješka su šwižne, prědku přikušene abo třizubate a docpěwaja dołhosć wot 5 hač 10 (12) mm.  

Kćěje wot junija hač julija. Kćenja su jasnowioletne, běłe abo namódreń běłe, docpěwaja dołhosć wot 3 hač 4 mm a steja po třoch hač po šesćoch w dołho stołpikatych kićach. Předewšěm pčołki a mjetele wopytuja kćenja dla bohateho nektara. 

Łušćinowy płody docpěwaja dołhosć wot něhdźe 1 cm, wobsahuje dwě symjeni a su mjechko kosmate. 

Rosće na žitowych rolach, na pućach, drjebiznowych městnach a pustych płoninach. Preferuje ćopłe, w prawej měrje suche pódy.




#Article 396: Wuherska woka (122 words)


Wuherska woka (Vicia pannonica) je rostlina ze swójby łušćinowcow.

 

Stołpik tuteje jednolětneje zelišćowa rostlina je niskoležacy, horje stupacy abo łažacy, maksimalnje na spódku wobšěrne a docpěwa dołhosć mjezy 20 a 50 cm. Wón ma žłobiki a je najčasćišo mjechko hač do šešerjaće kosmaty kaž lisćowe łopjena.

Lisćowe łopjena su krótce stołpikowe hač do nimale sedźace a maja 7 hač do 9 porow jara krótce stołpikowych łopješkow a maja jednore abo stołpikowe, chětro słabe wobwitki. Łopješka su linealne hač do wusce nawopačnje owalne, docpěwaja dołhosć mjezy 1 a 1,5 cm a šěrokosć mjezy 2 a 5 mm.

Pódlanske łopjena su małe, owalne-lancetojte hač do połšpisformowe,.

Kćěje wot apryl hač do junija. Kćenja docpěwa dołhosć mjezy 1,5 a 1,8 cm.

Rostlina ma dwě poddružinje.




#Article 397: Wočornjacy šćedrjenc (165 words)


Wočornjacy šćedrjenc (Cytisus nigricans, syn.: Lembotropis nigricans (L.) Griseb.) je rostlina ze swójby łušćinowcow  (Fabaceae).

Wočornjacy šćedrjenc je w lěću zeleny kerk, kotryž docpěje wysokosć wot 50 hač do 150 cm. Rostlina při wuschnjenju čornje.

Hałuzy su prućikojte a krótko kosmate.

Měnjate łopjena su třiličbne, na hornim boku nahe, na delnim boku kosmate. Łopješka docpěja dołhosć wot hač do 3 cm a šěrokosć wot 1 cm.

Kćěje wot junija hač do awgusta. Kćenja steja w nakónčnych, hač do 30 cm dołhich kićach a přijomnje wonjeja. Jich stołpiki su 1-2 tak dołhe kaž zwónčkojty, krótki keluch. Króna je žołta a docpěje dołhosć wot 10 hač do 12 mm. Chorhoje, křidleška a čołmiki su někak jenak dołhe.

Płody su rune łušćiny, kotrež docpěja dołhosć wot 2 hač do 3 cm a šěrokosć wot hač do 5 mm. Wone su husto přilěhawje kosmate a wot septembra dozrawja.

Rosće w swětłych lěsach a na słónčnych lěsnych kromach.

Rostlina je w južnej Němskej, na južnych Alpach a wuchodnej Europje rozšěrjena.

 




#Article 398: Bronjo (115 words)


Bronjo (prjedy tež Broń;  Brohna) je wjes w hornjołužiskim wokrjesu Budyšin. Leži sewjernje Budyšina a słuša k Radworskej gmejnje. Ma  wobydlerjow. 

Něhdźe 300 metrow južnje Bronja so stare hrodźišćo namaka.

Wjes naspomni so k prěnjemu razej w lěće 1290 jako sydło knjeza Nicolaus de Bronowe. W lěće 1522 wukonješe Radworske ryćerkubło ležownostne knjejstwo, 1777 pak  Małsečanske. Cyrkwinsce słušachu katolscy wobydlerjo ze starodawna do Radworskeje wosady, ewangelska mjeńšina najprjedy do Minakałskeje a wot 1879 do nowozałoženeje Łupjanskeje.

Po statistice Arnošta Muki měješe wjes w lěće 1884 cyłkownje 114 wobydlerjow, z nich 111 Serbow (97 %) a tři Němcy.

Po ludličenju w lěće 2011 bydlachu we wsy 71 wobydlerjow w přerěznej starobje wot 42,9 lět (Sakska: 46,4).




#Article 399: Žołty štyrjownik (133 words)


 Žołty štyrjownik (Lotus maritimus) (syn.: Tetragonolobus maritimus (L.) Roth) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).

Žołty štyrjownik je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 10 hač 30 cm.

Stołpik je ležacy hač wustupowace.

Łopjena su namódreń zelene a pjećličbnje pjerite. Delnje łopjena na stołpiku sedźa.

Kćěje wot meje hač junija. Swětłožołte kćenja su dołho stołpikate, steja po jednym abo po dwěmaj w rozporach a docpěja dołhosć wot 2,5 hač 3 cm. Pod kóždym kćenjom je třiličbne łopješko. Chorhojčka je jara wulka. 

Łušćinowy płód ma štyri křidłate hrany a docpěje dołhosć wot 4 hač 5 cm a šěrokosć wot 3 mm.

Rosće na suchich trawnikach nad wapnom, žórłowych městnach na zwisach a łuhojtych łukach. Ma radšo ćopłe, bazowe pódy.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena, při čimž sewjernje hač južneje Skandinawiskeje wustupuje.




#Article 400: Drobna šlinčina (101 words)


Drobna šlinčina (Medicago minima) je rostlina ze swójby łušćinowcow.

Drobna šlinčina je ležaca hač wustupowaca rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 5 hač 25 cm.

Łopjena su třiličbne, židźanje kosmate. Pódlanske łopješka su cyłokromne abo maja krótke zubki.

Kćěje wot meje hač junija. Žołte kćenja docpěwaja dołhosć wot 3 hač 5 mm a steja po třoch hač po wosmjoch w hłójčkach. 

Łušćiny su šnakojće zawite, njesu ćernje, maja dwě hač šěsć wuskich seklow a docpěwaja šěrokosć wot 3 hač 5 mm (bjez ćernjow). 

Rosće na wapnitych suchich trawnikach, pěskowych nawěwach, wowčich pastwach a pućach.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 401: Módra šlinčina (230 words)


Módra šlinčina (Medicago sativa) je wužitna rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae). Dalše mjeno je lucerna.

Módra šlinčina je zrunane, nimale nahe trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć mjezy 20 a 80 cm. Rostlina jako hromadźer dusyka pódu polěpšuje.

Stołpik je zrunany, nimale nahi.

Łopjena su třiličbne. Pjerite łopješka docpěja dołhosć wot 2 hač do 3 cm a na špicku su zubate a kałačikowótre. Při tym srjedźne łopješko je dlěje stołpikate.

Kćěje wot junija hač do septembra. Módre hač wioletne kćenja docpěja dołhosć wot 8 hač 12 mm a steja w łopješkopažostejacych, hłójčkoformowych, hustych kićach. Króna je módra abo fijałkojta.

Kćenja buchu nimale dospołnje wot čmjełow wupróšene, kaž pospyty w Šwedskej su pokazowałe.

Płody su łušćiny, kotrež maja 2-3 wukorkowakojte zawitki.

Módra šlinčina rosće ruderalnje na wobwliwowanych połsuchich trawnikach a na suchich łukach, na ćopłych suchich trawnikach, při pućnych kromach a na skłoninach. Wona je často kultiwowana.

Pochadźa originalnje ze zapadneje Azije. Hižo je z antiki kulturna rostlina, ale nětko tež wodźiwjena wustupuje.

Módra šlinčina je w nimale cyłej Europje z wuwzaćom sewjera rozšěrjena.

Módra šlinčina je asimilacije dla dusyka z pomocu bakterijow hódnotna picowa rostlina. Łopjena wobsahuja prowitamin A, witaminy C, D, E, K1, ale tež mineralije. Tohodla wone so móžeja w supach kaž zelenina, kaž solotej, we přirodnej hojenskej znajomosći kaž  dodawar wapna a přećiwo anemiji wužiwać. Industrija zhotowja z tuteje rostliny chlorofyl, karotin, witamin K1 a ranu hojacu žałbu.




#Article 402: Niska šlinčina (137 words)


Niska šlinčina (Medicago lupulina) je rostlina ze swójby łušćinowcow.

Niska šlinčina je jednolětna abo dwulětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 15 hač 60 cm.

Łopjena su delnim boku přilěhawje kosmate a třiličbne, při čimž srjedźne łopješka su dlěje stołpikate. Łopješka su jejkojte hač eliptiske, docpěwaja dołhosć wot 11 hač 14 mm a šěrokosć wot 6 hač 11 mm a njesu sadźny kónčk.

Kćěje wot meje hač oktobra. Žołte kćenja docpěwaja wulkosć wot 2 hač 3,5 mm a steja po dźesaćoch hač po pjećdźesaćoch w něhdźe 5 mm wulkich hłójčkach. Kwětnistwo so za čas wukćěnju podlěša. Krónowe łopješko zahe wotpadnu. 

Łušćina je jěrchenkojta, njenjese kałače a docpěwa dołhosć wot 2 hač 3 mm.

Rosće na wapnitych suchich trawnikach, łukach, rolach, pućach a nasypach. Preferuje w lěću ćopłe, w prawym měrje suche, bazowe pódy.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 403: Sok (159 words)


Sok (Lens culinaris) je rostlina ze swójby łušćinowcow. Druhe serbske mjena su čok, čóčka, čóčk, sóčk a sočk. Wón je stara kulturna rostlina z orienta.

Sok je jednolětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 30 hač do 50 cm.

Łopjena su w porach pjerite a so zwjetša w zawiječkach kónča.

Małke, namódry běłe kćenja steja po jednym hač po třoch w kićach w rozporach.

Płone symjenja sedźa zwjetša po jednym hač po dwěmaj we łušćinach. Wone su tačelojte, zelenojće-brune hač čorne abo čerwjenojte a přinjesu na bělkowinach a wuhlowych hydratach bohatu zeleninu.

Rosće w suchim a ćopłym klimje.

Rostlina je jako kulturnu rostlinu w Europje wot młodokamjentneje doby dopokazana.

Symjenja so zwjetša njebělene warjene jědźa.

Ze symjenjow so tež muka zhotowja, kotraž móže jako přidawk při chlěbpječenju słužić.

Zelo a słoma stej na bělkowinach bohatu skótnu žratwu.

W starych kulturach w Mezopotamiskej, Egyptowskej, Persiskej a Israelu bě ludowy cyrobowy srědk.

Wot bronzoweje doby su znate kulturne formy z wjetšimi symjenjemi.

 




#Article 404: Sywny turkowski dźećel (165 words)


Sywny turkowski dźećel  (Onobrychis viciifolia) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).

Sywny turkowski dźećel je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač 60 cm.

Stołpik je zrunany.

Łopjena wobsteja z 15 hač do 29 owalnych, krótko stołpikatych, pjeritych, 3-8 mm šěrokich łopješkow. 

Kćěje wot meje hač do julija. Kćenja docpěwaja dołhosć wot 1 hač do 1,5 cm a tworja hustu, zrunanu kić, kotraž před rozkćěwom je jejkojće-dołhojta. Wone su róžojte, ćěmnje smužkate. Křidleška su jara małke. Kćenjowe stołpiki docpěwaja dołhosć wot 1 mm. Keluch docpěwa dołhosć wot 5 hač 8 mm, při čimž jeho zubki su dwójce hač štyri króc tak dołhe kaž keluškowa rołka. Króna je čerwjena a docpěwa dołhosć wot 10 hač 14 mm. Čołmik je nimale tak dołhi kaž chorhoj.

Łušćinowy płód je jejojty, docpěwa dołhosć wot 6 hač do 8 (10) mm a njese tołste kałače. 

Rosće na wapnowych suchich trawnikach a pućach. Rostlina je často kultiwowana.

Rostlina pochadźa originalnje z juhowuchodneje Europy a dźensa w nimale cyłej Europje wustupuje.




#Article 405: Kawaty tryčk (120 words)


Kawaty tryčk (Ononis spinosa) je rostlina ze swójby łušćinowcow  (Fabaceae). 

Kawaty tryčk je ćernjata rostlina, kotraž dosahuje wysokosć wot 50 cm (30-60cm). 

Stołpiki su najčasćišo zrunane, wobšěrne, wobsadźene z 1-2 rjadaj žałzowych kosmow, hewak nahe. Na bazu wone su drjewjane.

Delnje łopjena su 3-dźělene. Hornje łopjena su njedźělene. Łopješka su šwižnje eliptiske a sćeńka zubate.

Kawaty tryčk kćěje wot julija hač do oktobra (wot junija hač julija). Kćenja su krótkostołpikowe, jednory w łopješkowych pažach. Króna docpěwa dołhosć mjezy 1 a 2,5 cm. Kćenja su róžojte abo swětle fijałkojtočerwjene, rědko běłe. 

Łušćina je owalna, tak dołha kaž keluch abo dlěša.
 

Kawaty tryčk rosće na suchich trawnikach, pustym kraju a pućowych kromach; najčasćišo na wapnu.

Kawaty tryčk je w srjedźnej Europje rozšěrjeny.




#Article 406: Łuh (Njeswačidło) (166 words)


Łuh ( Luga) je hornjołužiska wjes, kotraž ke gmejnje Njeswačidło słuša. Je  druhi najwjetši dźěl tuteje gmejny a běše hač do lěta 1994 samostatna gmejna z wjesnym dźělom Chasow (wot 1936).

Łuh leži w nižinje Čornicy na prawym brjoze rěčki. Susodne wsy su Chasow na wuchodźe, Miłkecy na juhowuchodźe (wobě w Radworskej gmejnje), Króńca a Zarěč na juhozapadźe kaž tež Wbohow na sewjerozapadźe.

Arnošt Muka je slědowace Łuhowske ležownostne mjena w swojej Statistice zapisał: Wińca, Křemjeń (hórka sewjernje Łuha, dźensa Křemenja), Łóžko (hórka wuchodnje Łuha, hdźež steji dźensa wětrnik), Sróčidło, Kudźeŕki, Šitki, Klipk, na Dołach.

Wjes naspomni so k prěnjemu razej w lěće 1415 jako Lugk. 

Po Mukowej statistice měješe Łuh we 1880tych lětach cyłkownje 344 wobydlerjow, z nich 303 Serbow (88 %) a 41 Němcow. Arnošt Černik zwěsći w lěće 1956 serbski podźěl wobydlerstwa wot jenož hišće 51,9 %. Ewangelscy Łuhowčenjo přisłušeja ze 17. lětstotka Njeswačanskej wosadźe.

Po ludličenju w lěće 2011 bydlachu we wsy 297 wobydlerjow w přerěznej starobje wot 43,4 lět (Sakska: 46,4).




#Article 407: Wjelełopjenkata lupina (109 words)


 Wjelełopjenkata lupina (Lupinus polyphyllus) je rostlina ze swójby łušćinowcow  (Fabaceae).

Wjelełopjenkata lupina je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 100 hač 150 cm.

Łopjena su pjerite a wobsteja z 9-17 dźělnych łopješkow.

Kćěje wot junija hač awgusta. Zwjetša módre, rědko purpurowe, rójžojte abo běłe kćenja docpěja dołhosć wot 12 hač 16 mm. Wone steja w zrunanej, hustej, maksimalnje 60 dołhej kići a maja zrosćeny čołmik.

Wobsedźi za łušćinowcy typiske korjentne boblije z bakterijemi, kotrež dusyk z powětra zwjazuja.

Rosće často na skłoninach a lěsnych pućach jako picu za dźiwiny a so za polěpšenje pódy a skrućenje pódy wosyja. Wona je zdźěla wodźiwjena a zdomjacnjena. Pochadźa originalnje ze Sewjerneje Ameriki. 




#Article 408: Bahnowy ledźbjenc (174 words)


Bahnowy ledźbjenc  (Lotus pedunculatus, synonym: Lotus uliginosus) je rostlina ze swójby łušćinowcow  (Fabaceae).

Bahnowy ledźbjenc je wjacelětna zelišćowa rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 20 hač do 90 centimetrow a ma słabje pjelsćojće kosmate stołpiki a łopjena. Rostlina je słabje jědojta.

Stołpiki su kulojte a dudławe. 

Łopjena su pjećličbnje pjerite, tołstojte, při kromach kosmičkate a deleka módrozelene. Delnje łopjena sedźa direktnje na stołpiku.

Wón kćěje wot junija hač do julija ze žołtymi kćenjowymi hłójčkami. Kwětnistwo wobsteji z hač do 12 jednotliwych kćenjow a je hłójčkojty wokołk. Kćenja docpěja dołhosć wot 1,2 hač do 1,5 centimetrow.

Płody su rune a docpěja dołhosć wot połdra hač do třoch centimetrow.

Bahnowy ledźbjenc rosće w bahnach a łučinach, na włóžnych łukach, na rěkach a jězorach hač do wysokosć wot něhdźe 1200 metrow. Rosće preferujo na połchłódkojtych, słabje kisałych pódach z pH-hódnosćom mjezy 4,5 a 7,5.

Bahnowy ledźbjenc je w Europje, Aziji a sewjernej Africe daloko rozšěrjeny.

Bahnowy ledźbjenc je wužitna rostlina za mjetele, pčoły a druhe insekty. Wón bu tež kaž picowa rostlina wužiwany a  při składnosći samo wusyty.




#Article 409: Kozyradka (102 words)


Kozyradka (Trigonella foenum-graecum) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).

Łaćonske mjeno foenum-graecum woznamjenja „grjekske syno“.

Cyła rostlina ma sylnu wóń.

Rostlina ma kulojte, rozhałužkowane wurostki a dołhi čopojty korjeń.

Dźećelojte łopjena  su 3-ličbne, stołpikowe, docpěje dołhosć wot něhdźe 2 cm, su podołhojće owalne a na kóncach něšto rězane.

Wona kćěje wot meje hač do junija. Kćenja su małe, nažółč běłe a na spódku jasnofijałkojte a steja na krótkim stołpiku we łopjenskich rozporach. Z jich so wuwiwaja hač do 10 cm dołhe, wuske, róžkoformowe łušćiny. W jich su twjerde, praworóžkate symjenja. 

Wona ma radšo stejnišćo z wjele słónčneho swětła a radšo hlinjanu pódu.

 




#Article 410: Módry komonc (195 words)


Módry komonc  (Trigonella caerulea (L.) Ser., Syn.: Melilotus coerulea (L.) Desr., Melilotus coeruleus (L.) Desr., Trifolium caerulea L., Trifolium caeruleum L., Trigonella coerulea (Desr.) Ser., Trigonella melilotus-coerulea (L.) Asch.  Graebn., Trigonella melilotus-coeruleus (L.) Asch.  Graebn.) je rostlina ze swójby łušćinowcow  (Fabaceae).

Módry komonc je jednolětna hórska rostlina a dźiwje docpěje wysokosć wot 20 hač do 60 centimetrow, w kulturje hač do jednoho metra. Tež w srjedźnej Europje hodźi so z městnami we wodźiwjenej formje namakać. Jeho wjele módrych a sylnje wonjatych kćenjow su pčołkam dobra pastwa.

Módry komonc słuži bjezwuwzaćnje sušene korjenjenju. W Šwicarskej bu módry komonc, kotryž je po słodźe curryjej podobny, wužiwany při produkciji Zigerja, jara aromatiskeho twarožka. W južnej Tirolskej wužiwa so pod mjenom Zigainerkraut jako typiska chlěbowa korjenina za Vinschgauer Fladenbrot, Schüttelbrot a ržane chlěby.

Dale je wosebje přihódny za pikantne całty, jejkowe plincy abo wafle a tež za druhe pikantne pječwa. Wón korjeni soloteje, dipsy a chlěbowy maz ze čerstweho twarožka abo twaroha a wužiwa so za naběžeńcy z twarožka, jejkow a běrnow. Poskića so w sušenej formje w překupstwu za žiwidła a w reformowych domach, najhusćišo z němskeho bioplahowanja.

Aromatisce a jěrje słodźacy módry komonc pohonjuje apetit a požiwanje.




#Article 411: Alpski kozync (108 words)


Alpski kozync (Astragalus alpinus) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae). 

Alpski kozync je ležaca abo postupowaca rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 7 hač 25 cm.

Łopjena su njeporowje pjerite z 15-25 eliptiskimi, tupymi, na spočatku na woběmaj bokomaj kosmatymi łopješkami.

Kćěje wot julija hač awgusta. Kćenja docpěja dołhosć wot 10 hač 15 mm a steja po pjećoch hač po pjatnaćoch w nimale kulowatej kići. Chorhoj je módrojta abo wioletna, mjeztym zo křidleška su běłojte a čołmik ma wioletny kónčk. 

Łušćina je ćmowo cybaće kosmata.

Rosće na kamjentnych trawnikach, wětrej eksponowanych hranach hač do wysokosćow wot 1500-2800 m.

Rostlina je w sewjernej Europje, Alpach, Pyrenejach, Karpatach a Kawkazu rozšěrjena.




#Article 412: Lěsny kozync (110 words)


Lěsny kozync (Astragalus glycyphyllus) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).

Lěsny kozync je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 50 hač 150 cm.

Stołpik je lězucy, kwaklojće rosćacy.

Łopjena su njeporowje pjerite ze 7-13 jejkotymi, čerstwozelenymi, 2 cm dołhimi łopješkami.

Kćěje wot junija hač julija. Žołtozelene kćenja docpěwaja dołhosć wot něhdźe 1,5 cm a steja po wosmoch hač po třicećoch w zawalitej, hustych kići. Króna docpěwa dołhosć wot 13 hač 15 mm.

Płody su křiwjene, dołhojte, nimale nahe a docpěwaja dołhosć wot 3 hač 4 cm.

Rosće na lěsnych kromach, lěsnych pućach, skłoninach, drjebiznowych nasypach a pućowych mjezach.

Rostlina w južnej Skandinawiskej, srjedźnej Europje a rědko w južnej Europje rozšěrjena.




#Article 413: Žołtojty kozync (116 words)


 Žołtojty kozync (Astragalus cicer) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).

Žołtojty kozync je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 30 hač 60 cm.

Stołpik je lězucy, kwaklojće rosćacy.

Łopjena su njeporowje pjerite ze 17 do 31 lancetojtymi, krótko přilěhawje kosmatymi, 1-3 cm dołhimi łopješkami.

Kćěje wot junija hač awgusta. Swětłožołte kćenja docpěja dołhosć wot něhdźe 1 cm a steja po wosmjoch hač po pjećadwacećoch w kići. Króna docpěje dołhosć wot 12 hač 16 mm.

Płody su kulowaće naduty a kosmate a docpěja dołhosć wot 10 hač 15 mm. 

Rosće na lěsnych a kerčinowych kromach, lěsnych pućach, swětlinach, wininach a  železniskich nasypach. Ma radšo w lěće ćopłe, wapnite pódy.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 414: Rakecy (410 words)


Rakecy ( Königswartha) su wjes a gmejna w Hornjej Łužicy, sewjernje Budyšina. Gmejna słuša do připóznateho sydlenskeho ruma Serbow w Sakskej.

Wjes nadeńdźe so při zwjazkowej dróze B96 mjez Budyšinom a Wojerecami a leži we łučinje Čornicy na prawym brjoze rěčki. Južnje Rakec wotboča Młynska hrjebja wot hłowneho promjenja Čornicy a ćeče potom nimo něhdyšeho ryćerkubła a ewangelskeje cyrkwje přez wjes. Stary wjesny dźěl nadeńdźe so zapadnje zwjazkoweje dróhi wokoło charakteristiskeho torhošća, za wjesne poměry chětro wulkeho. Wuchodnje Hłowneje dróhi rozpřestrěwaja so sydlišća z 20. lětstotka. Tam nadeńdźetej so tež nowe pohrjebnišćo a katolska cyrkwička. Rybjace haty namakamy wosebje sewjernje wsy do směra na Komorow a Kamjenej.

Susodne wsy su Kamjenej z kaolinownju na sewjeru, Nowa Wjes a Jeńšecy na wuchodźe, Šešow na juhu, Niža Wjes na juhozapadźe kaž tež Kača Korčma, Komorow a Trupin na sewjerozapadźe. Za něhdyšim dwórnišćom při zapadnej kromje Rakec nadeńdźe so přemysłowa přestrjeń na ležownosći něhdyšeho municijoweho zawoda „Muna“.

Prěnje historiske naspomnjenje jako sydło wěsteho knjeza Svidegerus de Warta pochadźa z lěta 1238. Hižo tehdy mějachu Rakecy drjewjanu cyrkwičku na městnje dźensnišeje wosadneje cyrkwje, kotraž podsteješe wot lěta 1213 Budyskemu tachantstwu. Ležownostne knjejstwo we wsy wukonješe wulke Rakečanske ryćerkubło, kotrež měješe tež wobsydstwo w susodnych wjeskach. 

Wot lěta 1890 měješe wjes dwórnišćo při železniskej čarje Budyšin–Rakecy, kotraž wjedźeše wot 1908 hač do Wojerec. W lěće 1999 bu wosobowy wobchad zastajeny a 2001 so čara zawrě.

Po wjacorych lětdźesatkach ma Rakečanska wosada wot 2. septembra 2018 z dr. Robertom Malinkom znowa serbskorěčneho fararja.

W lěće 1884 měješe wjes po Mukowej statistice 1119 wobydlerjow, z nich 969 Serbow (87 %). W prěnjej połojcy 20. lětstotka so wjes zwjetša přeněmči. Arnošt Černik zwěsći 1956 serbskorěčny podźěl wobydlerstwa wot hišće 30,3 %. Wěriwa ludnosć je z wjetšeho dźěla ewangelska; za katolsku mjeńšinu wobsteji we wsy cyrkej Jězusoweje wutroby, kotraž přisłuša Ralbičanskej wosadźe.

Po ludličenju w lěće 2011 bydlachu w Rakečanskej gmejnje 3742 wobydlerjow w přerěznej starobje wot 45,5 lět (Sakska: 46,4).

W lěće 1936 zagmejnowachu so dotal samostatne susodne gmejny Kamjenej, Jeńšecy, Nowa Wjes a Niža Wjes; po Druhej swětowej wójnje slědowaštej Jitk (1950) a Komorow. Z gmejnskej reformu 1994 přińdźechu Psowje do Rakečanskeje gmejny a při rozpušćenju gmejny Hórnikečanski jězor w lěće 2005 bu tež Stróža do Rakec přerjadowana.

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 55 (Budyšin 4) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I). Wjesnjanosta je wot lěta 2015 Swen Nowotny; jeho předchadnik bě Jurij Paška (wobaj CDU).

Za dalšich fararjow hlej zapisk wo Rakečanskej cyrkwi.




#Article 415: Posaarska (103 words)


Posaarska ( Saarland) je zwjazkowy kraj na juhozapadźe Němskeje z milionom wobydlerjow. Mjezuje ze zwjazkowym krajom Porynsko-Pfalcu a z Francoskej a Luxemburgskej. Hromadźe z francoskim regionom Lothringen (Lorraine), wulkowójwodstwom Luxemburgskej, Porynsko-Pfalcu a belgiskim regionom Walonskej twori wulkoregion Saar-Lor-Lux.

Jako politiska jednota bu Posaarska (tehdy Saarbeckengebiet) w lěće 1920 dla Versailloweho zrěčenja tworjena. Po tym zo bě přez pjatnaće lět Ludowemu zwjazkej podstajena, wróćiła so w lěće 1935 po ludowym wothłosowanju do Němskeho reicha. Po Druhej swětowej wójnje bě najprjedy francoski protektorat, doniž w lěće 1957 na kóncu Zwjazkowej republice přistupi.

Stolica a jeničke wulkoměsto Posaarskeje je Saarbrücken. Najwjetšej rěce stej Saar a Mosela.




#Article 416: Mikławš Andricki (609 words)


Mikławš Andricki (tež Handricki; * 30. meje 1871 w Pančicach; † 18. decembra 1908 w Žitawje) bě serbski katolski duchowny, publicist a redaktor. Wón bě jedyn z najaktiwnišich młodoserbow na kóncu 19. lětstotka. Bě wuběrny stilist serbskeje rěče a zawjedźe fejeton do serbskeje literatury. 

Mikławš Andricki narodźi so 30. meje 1871 jako najstarši syn w Pančicach, hdźež jeho nan jako šewc mału žiwnosć wobsedźeše. Hdyž bě Andricki poł lěta stary, přesydli so swójba po skónčenju němsko-francoskeje wójny do dobyteje Elsaskeje. Nan přistaji so jako pisar w fabrice w městačku Schwindratzheimje pola Strasburga. Lěto pozdźišo zemrě jemu mać a po šěsć lětach nawróći so swójba 1877 zaso do Pančic, hdźež so nan druhi raz woženi. Wot lěta 1878 chodźeše Andricki w Kukowje pjeć lět do němskeje klóšterskeje šule a přesydli so 1883 do Budyšina. Tam wopytowaše tachantsku šulu a zastupi w lěća 1885 do gymnazialneje preparandy na Budyskim katolskim wučerskim seminarje.

Mjez 1886 a 1895 běše Mikławš Andricki chowanc Serbskeho seminara na Małej Stronje w Praze. Jako čłon „Serbowki“ wuzwoli so wón jako naslědnik Jakuba Šewčika 1892 za jeje staršeho. W Praze, hdźež so jeho narodne wědomje wuwiwaše, wuknješe hač do lěta 1892 na němskim Małostronskim gymnaziju a studowaše hač do 1895 teologiju. Jako student zastupi do Maćicy a wuzwoli so pozdźišo tež za předsydu beletristiskeho wotrjada. Hižo tu wojuje pak ze swojim wosudom so z duchownym stać, přeswědčeny pak, zo na tute wašnje swojemu ludej najlěpje słuži. W lěće 1895 skónči studij, da so na měšnika wuswjećić a přińdźe jako kapłan do Ralbic.

Arnošt Muka postaji Andrickeho 1896 za redaktora časopisa „Łužica“. Pod jeho redaktorstwom sformuje so „Łužica“ na swětej wotewrjeny a ludej bliski literarny časopis. Dźewjeć lět wukonješe tutón nadawk, zdźěla časopis sam ze swojimi přinoškami pjelnjo, dokelž pisaše w tutym času mało Serbow literarne přinoški. W lěće 1900 załoži Koło serbskich spisowaćelow sobu a bě do lěta 1906 z jeho sekretarom. W lěće 1903 bu Andricki do Budyšina přesadźeny, hdźež potom tež Katolski Posoł redigowaše.

Wot 1904 do 1906 bě farski administrator nowozałoženeje wosady w Hajnicach, hdźež słuži přewažnje čěskim dźěłaćerjam. Redaktorstwo Łužicy a Posoła sebi tu pak wobchować njemóže. Dokelž cyrkwinska wyšnosć z wašnjom žiwjenja Andrickeho přezjedna njeběše, pósła so na pokutu do klóštra w Zákupach, w Čěskej. Jako so nawróći, přińdźe přećiwo swojej woli do Žitawy, hdźež bu na druheho kapłana degradowany. Tam schori na suchoćinu a zemrě dnja 18. decembra 1908. Mikławš Andricki je w Žitawje pochowany.

Mikławš Andricki płaći jako jedyn z najlěpšich stilistow serbskeje rěče. Wón je fejeton po přikładźe Čecha Jana Nerudy do serbšćiny zawjedł. 

Kaž druzy Prascy studenća je započał prěnje nastawki do „Serbowki“ pisać. W lěća 1889 jewi so jeho prěnja krótka twórba w beletristiskim časopisu „Łužica“. Po tym zo bě 1896 redaktorstwo „Łužicy“ přewzał, pjelnješe někotre čisła nimale sam (na př. lětnikaj 1902 a 1903). 
Přinoški sahachu wot čućiwych skicow z přirody a počasow, přez fejetony ze žiwjenja jednorych ludźi, reminiscency z narodnych stawiznow a pućowanske zaćišće k portretam wuznamnych wótčincow. Tu wuzběhuje so wosebje literarno-historiska studija „Jakub Ćišinski“, kotruž napisa k pjećdźesatym narodninam basnika.

Nimo toho přełožowaše Andricki nimale ze wšěch słowjanskich rěčow, najhusćišo pak z pólšćiny a čěšćiny. 

Za serbske dźiwadło spisa a wobdźěła wjele krótkich hrow. Najwjetše jeho dźěło bě přełožk Jirásekoweje hry „Gero“, kiž wuńdźe 1906 w Budyšinje lěto po prapremjerje w Praskim Narodnym dźiwadle. 
Zasłužby ma Mikławš Andricki tež na polu twara Serbskeho doma. Na jeho iniciatiwu zezběra so něšto tysac hriwnow na serbskich wsach. 

Jeho cyłe žiwjenje a tworiwosć wusměri na to, serbskemu narodej słužić. 1892 pisaše wón Zalěskemu: „Bóh budź mi ze swědkom, tak dołho hač budu dychać, kóžde wodychnjenje słuša słužbje mojeho naroda.“ Na tutym nadawku pak bě so złamał.




#Article 417: Zwjazkowy kraj (122 words)


Zwjazkowy kraj je dźělny stat federatiwneje republiki. W Europje eksistuja tajke zwjazkowe kraje pod tutym mjenom jenož w Němskej, hdźež je jich šěsnaće a w Awstriskej, hdźež maja dźewjeć zwjazkowych krajow.

Zwjazkowy kraj ma samostatne krajne knježerstwo a krajny sejm, kotryž ma swoje sydło w krajnej stolicy.

W někotrych krajach wužiwaja so hinaše terminusy za dźělne staty. W Zjednoćenych statach Ameriki so wužiwa stat a w Šwicarskej kanton. W Belgiskej a Italskej mjenuja so dźělne jednotki stata region, ale w Ruskej subjekty, pola kotrychž su rozdźělne staflowanje po stopjenju awtonomije. W Kanadźe so rozeznawaja prowincy a teritorije.

Němska ma slědowace zwjazkowe kraje. Kóždy kraj ma – wotwisnje wot ličby wobydlerjow – wěstu ličbu reprezentantow w zwjazkowej radźe.

Awstriska ma slědowace zwjazkowe kraje:




#Article 418: Alpski dźećel (186 words)


Alpski dźećel (Trifolium alpinum) je rostlina ze swójby łušćinowcow  (Fabaceae), z roda dźećelow (Trifolium).

Alpski dźećel ma dwě warianće.

Alpski dźećel je naha, wjacelětna, zelišćowa, bjezstołpikata rostlina, kotraž docpěje wysokosć mjezy 5 a 15 cm. Ma čopojty korjeń z dołhosću wot hač do 1 m.

Łopjena su na spódku stejace, dołhostołpikate, 3-ličbne, ze šwižnymi łopješkami z dołhosću wot hač do 10cm. Łopješka su nahe.

Wón kćěje wot junija hač do awgusta. Kćenja su zrunane, stołpikate, mjasočerwjene hač do purpurčerwjene, wonjate. Wone steja z kiwkatych, dołhostołpikatych hłójčkach. Króna docpěje dołhosć mjezy 15 a 25 cm a po překćěću je bruna. Keluch je hromadźe rosćeny, 10-nerwny, nahi a ma šwižne třiróžkate keluchowe kónčki.

Alpski dźećel rosće na hłubokosahacych pódach, najčasćišo na silikatowej kamjeninje. Wón ma radšo małowapnate pódy. K jeho přirodnym stejnišćam liča seršćikotrawne  a křiworěznowe trawniki .

Alpski dźećel je wot sewejrošpaniskeje horinow hač do Siebenbürgen rozšěrjeny, ale faluje w sewjernych wapnowych Alpach Awstriskeje a Bayerskeje, a južnych wapnowych Alpach wuchodnje wot Sexten.

Wotwar čopojteho korjenja bu w narodnej medicinje přećiwo nadrowym bolosćam  wužiwany.

Tuta rostlinska družina je kaž pica woblubowana pola kruwow, wowcow, kamzykow a bobakow.




#Article 419: 1. serbska kulturna brigada (193 words)


Wosebite wjerški za šulerjow a nawodow w poslednich lětach: K 50. róčnicy załoženja Serbskeho gymnazija předstaji kulturna brigada dwě prapremjerje: Łužisko-serbsku bjesadu Bjarnata Krawca a zhromadnje z dźiwadłowej skupinu młodźinsku spěwohru Fecer. W jutrownym času 1998 spěwaše chór brigady wurězki z počasowych oratorijow H. Zejlerja a K. A. Kocora. W lěće 1999, k jeje 50. narodninam wuhotowa swjedźenski koncert z prapremjeru sceniskeje swity Prjed hač lipa kćě Günthera Schwarzy. Spočatk januara 2000 słyšachu Serbja prěni raz Krawcowu Hodownu spěwohru z lěta 1919, chór brigady z orchestrom a solistami SLA ju předstaji a lěto na to wospjetowa. We wobłuku swjatočnosćow k 1000-lětnemu jubilejej Budyšina swjatki lěta 2002 spěwaše zhromadnje z druhimi prapremjeru chóroweje sinfonije 1000 lět Budyšin wot G. Schwarze. 

Na najwšelakoriše koncerty přiwabja kulturna brigada připosłucharjow w dwurěčnej Łužicy, ale tež za hranicami. Tak na přikład zarjaduje so brigada do tradicionalnych nazymskich a hodownych koncertow, přeprošuje so ke kulturnym wjerškam wosadow a gmejnow, je sobuorganizator beneficnych koncertow, wobdźěli so na chórowych wurisanjach kaž na přikład w Moskwje a Walesuabo wustupi w Praze a Warnoćicach. Trójce bu brigada we wobłuku Młodźina hudźi ze Sakskeje do Badensko-Württembergskeje delegowana. 

Tuchwilny nawoda chóra brigady je Friedemann Bejma.




#Article 420: Całtki (201 words)


 Całtki abo całtka (Convallaria majalis) je jenička družina monotypiskeho roda (Convallaria) w podswójbje ruskusowych rostlinow (Nolinoideae) znutřka swójby hromakowych rostlinow (Asparagaceae). Prjedy běchu dźěl całkowych rostlinow (Convallariaceae). Molekularnobiologiske přepytowanja přinjesu dźensniše přirjadowanje.

Całtki su wjacelětna, zelišćowa, naha, podzemsce łažaca rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 20 hač do 30 cm. Rostlina je smjerćonošnje jědojta.

Podzemsce maja ricom.

Delnje łopjena su šupizkojte. 2 hornjej łopjenje stej šěroko-lancetojtej, paralelno-nerwnej, docpěwatej dołhosć mjezy 10 a 20 cm.

Kćěja wot meje hač do junija. Kwětnistwo je dołhostołpikate, wuńdźe z paže najhornišeho šupizkojteho łopjena. Nošne łopjena su móličke, krótše hač kćenjowe stołpiki. Kćenja su nygace, zwonate, docpěwaja dołhosć mjezy 5 a 7 mm. 6 kćenjowych łopjenow su zarostowane, z małymi, won zhibowanymi kónčkami.

Ćopłotolubujaca rostlina bu najčasćišo wot insektow (předewšěm wot pčołow) wopróšena, ale sebjewopróšenje často wjedźe k nasadźenju wot płodow.

Płódnik je hornje stejacy. Płód je čerwjena jahoda.

Jahodowe płody rozšěrjeja so wot zwěrjatow.

Całtki rostu w lisćowych lěsach a pod kerčinami; na wapnu. Preferuje chłódnu klimu.

Całtki su nimale w cyłej Europje (w juhu jenož w horinach), we wuchodźe hač do centralneje Azije rozšěrjene.

Rostlina wobsahuje glykosidy (Cardenolide), kotrež buchu za lěkowanje wutrobnych chorosćow wužiwane. Jich wuskutkowanje je podobne na tym čerwjeneho naporsta (Digitalis purpurea).




#Article 421: Njezapomnička (104 words)


Njezapomnička (Myosotis) je ród ze swójby wódrakowych rostlinow (Boraginaceae). 

Wone su w zahrodźe jara woblubowane. Wusywaja so w nazymu, při čimž so rostliny relatiwnje spěšnje rozpřesćěraja.

Wědomostne mjeno myosotis pochadźa z grjekšćiny a woznamjenja myšace wucho.

Kćěje w nalěće. Kćenja su módre, druhdy róžojte abo běłe.

Próšk  je jenož 0,003 mm wulki a je z tym najmjeńši domoródneje flory.

Rosće předewšěm na sćinowych stejnišćach resp. w słónčnych městnach pod wjetšimi rostlinami. Preferuje płódne, přesakliwe pódy.

Ród Myosotis steji znutřka wódrakowych rostlinow w tribusu Eritrichieae. Eksistuje swětodaloko 50 družinow, wot kotrychž 41 tež w Europje wustupuje. W Němskej a Awtriskej wustupowace družiny su:

Dalše družiny:




#Article 422: Zemicy-Tumicy (151 words)


Zemicy-Tumicy ( Demitz-Thumitz) su wjes a gmejna pod Klóšterskej horu wuchodnje Biskopic w Hornjej Łužicy, kotraž nasta w lěće 1898 přez zjednoćenje gmejnow Zemic a Tumic. Gmejna leži při młodej Čornicy na kromach serbskeho kraja a ma dwórnišćo při železniskej čarje z Drježdźan do Zhorjelca.

Ke gmejnje słušeja slědowace wjeski:

K wjesnemu dźělej Zemicam-Tumicam słuša nimo toho sydlišćo Brězyšćo.

Hač do kónca 19. lětstotka słušeštej wjesce Zemicy a Tumicy k serbskemu rěčnemu rumej. Po Mukowej statistice z lětow 1884/85 rěčachu tehdy hišće 35 wot 499 Zemičanow (7 %) a 49 wot 196 Tumičanow (25 %) serbsce. W dźensnišich gmejnskich dźělach Počaplicy, Čerwjene Noslicy, Chanecy a Mjedźojz bě serbšćina samo hišće wjetšinowa rěč.

W Zemicach-Tumicach je wot lěta 1846 dwórnišćo železniskeje čary Drježdźany–Zhorjelc.

Přez Zemicy-Tumicy (dokładnišo přez Wjelkowy a Čerwjene Noslicy) wjedźe statna dróha 111#160;(Biskopicy–Budyšin).

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 52 (Budyšin 1) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).




#Article 423: Bukecy (363 words)


Bukecy ( Hochkirch) su wjes a gmejna we wuchodźe hornjołužiskeho wokrjesa Budyšin. Leža při zwjazkowej dróze 6 mjez Budyšinom a Lubijom. Gmejnski teritorij rozpřestrěwa so w hornjołužiskich honach wot wjerškow Čornoboha a Rubježneho hroda w juhu nimale hač do doliny Lubaty w sewjeru. Wjes sama ma  wobydlerjow.

Nimo Wujezda słušeja wšitke gmejnske dźěle oficielnje do serbskeho sydlenskeho ruma.

Wjes naspomni so k prěnjemu razej w lěće 1222 pod swojim serbskim mjenom jako Bukewiz a měješe tehdy hižo swójsku cyrkej. Němske mjeno Hoynekirche abo Hoenkirche so hakle 1368 jewi a poćahuje so na cyrkej, kotruž běchu na najwyšim blaku wjeski twarili. Prěnjotnja serbska wjes ležeše najskerje dale deleka při haće.

Bukecy stachu so znate přez „nadpad w Bukecach“ w Sydomlětnej wójnje, při kotrymž překwapichu a přemóžichu rakuske jednotki pod hrabju Daun dnja 14. oktobra 1758 Prusow pod Bjedrichom II.

W běhu wupućowanja wjele łužiskich swójbow w 19. lětstotku dóstachu so tež mnohe serbske swójby z Bukečanskeje wosady a Bukec samych do Ameriki abo Awstralskeje. Tak załožichu w lěće 1853 w awstralskim staće Victoria štyri serbske a jedna němska swójba wjes pod mjenom Bukecy, pozdźišo Hochkirch, kotraž je so 1918 na Tarrington přemjenowała. W lěće 1884 mějachu Bukecy po Mukowej statistice 530 wobydlerjow, mjez nimi 404 Serbow (76 %). Arnošt Černik zwěsći 1956 serbski podźěl wobydlerstwa wot jenož hišće 43,4 %.

Dnja 16. awgusta 1921 załoži so w Bukecach pod nawodnistwom Hermana Ranicha a Jana Zoby jednota Serbskeho Sokoła.

Posledni serbski farar w Bukecach bě Gerat Lazar (1910–1992), kotryž so 1976 na wuměnk poda. Dźensniši farar Thomas Haenchen je serbsce nawuknył. W Bukečanskej wosadźe wobsteji Serbska bjesada, kotraž so prawidłownje zetka. Nimo toho wotměwa so kóžde lěćo Serbski dworowy swjedźeń we Wuježku. Na delnim (nowym) pohrjebnišću nadeńdu so pjeć serbskich narownych pomnikow, na kěrchowje tři.

Wot wobeju gmejnskeju zarjadow faworizowane zjednoćenje Bukec a Wósporka je so wot Bukečanskeho wobydlerstwa 2012 we wothłosowanju wotpokazało.

Po ludličenju lěta 2011 bě 45,7 % wobydlerjow Bukečanskeje gmejny ewangelskeje a 4,2 % katolskeje konfesije.

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 56 (Budyšin 5) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).

W Bukecach wobsteji zakładna šula, na kotrejž so tež serbšćina wuwučuje.

Za dalšich fararjow hlej zapisk wo Bukečanskej cyrkwi.




#Article 424: Malešecy (1157 words)


Malešecy ( Malschwitz) su wjes a přisłušaca gmejna něhdźe šěsć kilometrow sewjerowuchodnje Budyšina w Sakskej. Gmejna, kotruž Sprjewja w zapadźe přeběži, leži w Hornjej Łužicy.

Gmejna słuša do připóznateho sydlenskeho ruma Serbow w Sakskej.

Malešanski gmejnski teritorij leži přewažnje w krajinje hornjołužiskeje hole a hatow podłu Sprjewje a Lubaty. Pjata najwjetša gmejna Budyskeho wokrjesa saha wot awtodróhi 4 w juhu nimale hač k Bjerwałdskemu jězorej w sewjeru a wot Budyskeho spjateho jězora w zapadźe hač k hórkam Wysokeje Dubrawy we wuchodźe.

Malešecy mjezuja na gmejnu Hamor (wokrjes Zhorjelc) w sewjeru, gmejnu Wysoka Dubrawa we wuchodźe, město Wóspork a gmejna Kubšicy w juhu, město Budyšin w juhozapadźe a gmejnu Wulka Dubrawa w zapadźe.

Najwjetša wodźizna gmejny je něhdyša brunicowa jama Olba pola Zubornički. Najwjetšej rěce stej Sprjewja, kotraž přeběži gmejnu wot juha do sewjera, a Lubata, kotraž so blisko Lemišowa do njeje wuliwa. K wjetšim přitokam Lubaty słušatej Albrechtowka a Kotołka. W juhozapadźe gmejny, mjez Malešecami a Delnjej Hórku, ale tež wokoło Hućiny su wjele rybjacych hatow. Stróžanski „Dom tysac hatow“ słuži biosferowemu rezerwatej jako wopytowarski centrum.

Wjes sama leži při wjacorych hatach w bahnojtej nižinje wuchodnje Sprjewje, štož wjedźeše k serbskemu prajidmu w něčim sedźeć kaž Malešecy w błóće.

W sewjerowuchodźe wuhorbjenja
při wuchodnym kóncu wsy njedaloko dróhi do Hliny bě so hižo 1777 předstawizniske pohrjebnišćo namakało. Najstarše wurywanki su někak 3000 lět stare. Nimo někotrych formow z pózdnjeje bronzoweje doby přewažuje keramika klasiskeje Billendorfskeje kultury ze 7. lětstotka do Chrystusa. Pohrjebnišćo na městnje, kotremuž so „stary kěrchow“ praji, wužiwaše so hač do 500 do Chrystusa. W 1990tych lětach wotkrywachu archeologojo při kromje Załhowskich hatow něhdźe 500 metrow sewjernje „stareho kěrchowa“ tež k pohrjebnišću słušace sydlišćo. To běše zdobom rědkosć za Hornju Łužicu, dokelž so tu hač dotal wjele starych pohrjebnišćow, ale jenož zrědka sydlišćo namaka.

W srjedźowěku nadeńdźeše so na ležownosći z mjenom „stary hród“ na juhozapadnej kromje Malešec wódny hród, kiž steješe při promjenju Małeje Sprjewje. Twar měješe přeměr wot 50 metrow a běše přez nasyp, kamjentnu murju a 10 metrow šěroku hrjebju škitany. Tuta je hač do dźensnišeho spóznajomna.

Prěnje historiske naspomnjenje sydlišća jako Malswiz sta so w lěće 1225. Prěnjotne staroserbske mjeno Mališovici pochadźa wot wosoboweho mjena Mališ abo Małyš, skrótšenki połneho mjena Malimir.

Znajmjeńša wot lěta 1280 namaka so we wsy knježe sydło, kotrež měješe tež ležownostne knjejstwo. 1564 naspomni so ryćerkubło. Malešecy wobstejachu tehdy z dweju wjesneju dźělow (Hornje a Delnje Malešecy) z dwěmaj njewotwisnymaj kubłomaj (Horni dwór a Delni dwór). Tutej kuble zjednoćištej so hakle w lěće 1756, hdyž běštej wobě we wobsydstwje knjeza von Metzrada a so 1773 wot hrabja Andreasa von Riaucour kupištej. Zjednoćenemu ryćerkubłu słušachu 291 wot cyłkownje 620 hektarow wjesnych honow. Wot toho wužiwachu so 59 ha jako haty a pastwišća. Ke kubłu słušeše tež wjeska Křiwa Boršć pola Chwaćic.

Dnja 12. apryla 1715 zničichu so tykowana cyrkwička, šula, Delnjomalešanske ryćerkubło a 14 burskich statokow přez wulki woheń, kotryž bě so w starej korčmje wudyrił.

Malešanska cyrkej bě hižo w 15. lětstotku z filialu Budyskeho tachantstwa a sta so po reformaciji z ewangelskej wosadnej cyrkwju. Dźensniši cyrkwinski twar natwari so po zničenju stareje cyrkwje w lěće 1716 na samsnym městnje a dósta 1913 nowu wěžu. Do Malešanskeje wosady słušeja nimo wsy sameje tež Hućina, Brězynka, Dobrošecy, Plusnikecy a Delnja Hórka. Do poswjećenja Chwačanskeje cyrkwje a załoženja tamnišeje wosady w lěće 1899 běchu tež Ješicy, Mała Dubrawa, Křiwa Boršć a Chwaćicy z dźělemi Malešanskeje wosady.

W bitwje pola Budyšina 20. a 21. meje 1813 běchu Malešecy z bitwišćom mjez francoskimi, ruskimi a pruskimi wójskami a spalichu so nimale dospołnje. Po nowonatwarje wsy dźěłachu tam srjedź 19. lětstotka piwarnja, pjeć palernjow, dwě korčmje, młyn a kosćetołkarnja. W 1920tych lětach wotpaleše knježi dom Hornich Malešec a bu po tym zaso natwarjeny.

W mjezywójnskim času słušachu Malešecy k srjedźišćam towaršnostneho žiwjenja ewangelskich Serbow tutych kónčin (hlej wotrězk Towarstwa). Po Druhej swětowej wójnje bu ryćerkubło wuswojene a jeho ležownosće na noworatarjow rozdźělene. W 1950tych lětach załoži so prodrustwo.

W lěće 1936 zagmejnowachu so susodne Plusnikecy do Malešec. Při gmejnskej reformje lěta 1994 dóńdźe k zjednoćenju gmejnow Bart, Budyšink, Delnja Hórka a Malešecy do noweje Malešanskeje wulkogmejny. W lěće 2013 přizamknje so susodna Hućina, tak zo wobsteji gmejna mjeztym z 23 wjesnych dźělow.

W Malešecach skutkowachu slědowace serbske towarstwa:

Hač do dźensnišeho wobsteji wjesna skupina Domowiny.

Po Arnošta Mukowej statistice mějachu Malešecy we 1880tych lětach 582 wobydlerjow, mjez nimi 554 Serbow (95%) a 28 Němcow. Mjez druhim přez přićehnjenje němskorěčnych wuhnatych z wuchoda po Druhej swětowej wójnje so serbskorěčny podźěl zniži. Arnošt Černik zwěsći w lěće 1956 serbski podźěl wobydlerstwa wot 60,6%. Južny dźěl gmejny słuša k teritorijej Budyskeho (ewangelskeho) dialekta, w sewjernych kónčinach so holanski dialekt rěči.

W lěće 1925 bě we wsy samej mjez nětko hižo 570 wobydlerjemi 564 ewangelskich (99%). Po ludličenju lěta 2011 bě 48% wobydlerjow Malešanskeje wulkogmejny ewangelskeje a 3% katolskeje konfesije. 49% njepřisłušachu žanomu nabožinskemu zhromadźenstwu.

Ke gmejnje słušeja slědowace wjeski:

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 56 (Budyšin 5) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).

Malešanska gmejnska rada ma tuchwilu 15 čłonow. Komunalne wólby lěta 2019 mějachu slědowace wuslědki:

Čestnohamtski wjesnjanosta Malešec je Matthias Seidel (CDU). Wón bu dnja 8. junija 2008 z 51,8 % hłosow za naslědnika Güntera Sodana woleny, kotryž dósta jako najsylniši přećiwny kandidat 41,2 %. Při wólbach 2015 bu ze 67,2 % w zastojnstwje wobkrućeny. Wolerske wobdźělenje wučini 64,2 %.

Statna dróha 109 wjedźe přez gmejnske hona a zwjazuje Malešecy a Hućinu z Budyšinom a Niskej. W zapadźe gmejny prěkuje zwjazkowa dróha 156 Delnju Hórku a Lěskej. Mjez Skanecami a Rakojdami běži awtodróha 4 přez gmejnske hona. Na železniskej čarje Lubij–Radwor z dwórnišćomaj w Hućinje a Barće jězdźachu wot 1. meje 1906 hač do nazymy 1972 wosobowe ćahi. W 1990tych lětach so čara tež za nakładny wobchad zawrě a so w lěće 2004 doskónčnje wottwari.

Kolesowanska šćežka „Serbske impresije“ wjedźe wot Barta přez Zuborničku, Stróžu, Lemišow, Załhow, Malešecy a Delnju Hórku dale do Radworja. Sprjewiny kolesowarski pućik přeprěkuje Malešanski gmejnski teritorij wot juha do sewjera a wjedźe mjez druhim přez Delnju Hórku, Malešecy, Połpicu a Nowu Wjes.

Prěnju cyrkwinsku šulu mějachu Malešecy hižo w lěće 1684. 1807 rozwučowaše tam jedyn wučer 151 dźěći z Malešec, Plusnikec a Dobrošec, kiž wšitcy serbsce rěčachu. Přidatnje k starej šuli na Małomalešanskej 27 natwarichu w lěće 1900 nowu šulu při Hłownej dróze.

W Malešanskej gmejnje su hišće tři šule, a to zakładnej šuli w Hućinje a Barće a wyša šula w Malešecach. Do Hućinjanskeje šule chodźeše w šulskim lěće 2014/15 69 šulerjow, mjez nimi šěsć serbsce wuknjacych. W Bartskej šuli bě w samsnym času 107 šulerjow, wot kotrychž wuknjechu 43 serbšćinu jako cuzu rěč. Malešanska wyša šula měješe w tymle lěće 333 šulerjow.

W baroknym knježim domje Delnich Malešec je wot lěta 2002 WITAJ-pěstowarnja Serbskeho šulskeho towarstwa zaměstnjena. Na samsnym městnje namaka so tež Malešanske gmejnske zarjadnistwo.

Za dalšich fararjow hlej zapisk wo Malešanskej cyrkwi.

Partnerske gmejny Malešec su Desná pola Jabloneca w Čěskej, Gromadka pola Bolesławieca w Pólskej a Sióagárd w Madźarskej.




#Article 425: Anis (141 words)


 Anis (Pimpinella anisum) je hojenska a korjeninowa rostlina ze swójby wokołkowych rostlinow. Druhe serbske mjeno je kopr.

Mjeno pochadźa wot grjekskeho słowa ανηθον za koprik, z kotrymž bu anis zaměnjowany.

Anis je jednolětna rostlina a docpěwa wysokosć wot něhdźe 25 hač do 60 cm.

Stołpik je zrunany je lochko kosmaty.

Spódnje łopjena su wutrobojće kulojte, na kromje nutř rězane a docpěwaja dołhosć wot 2 hač do 5 cm. Stołpikowe łopjena su třiličbne hač do pjerkowje dźělene. 

Małe běłe kćenja z přeměrom wot 3 mm su w bjezwobalkowych, najčasćišo dwanaćepruhojće hromadźe stajenych wokołkach (tak mjenowany dwójny wokołk) rjadowane a kćěja wot julija hač septembra. 

Płody, kotrež w awgusće/septembrje so móža žnjeć, docpěwaja dołhosć wot 3 hač 5 mm, su owalne a maja šěre kosmy.

W kucharskich kumštach bu symjenja rostliny wužiwane. Anis polěpšuje hłownje słódke pječwa, placki, likery (anisowy palenc) a sirup.




#Article 426: Bazlik (125 words)


 Bazlik (Ocimum basilicum) je korjeninowa (a hojenska) rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae). Dalše serbske mjena su bazilikowe zelo, bazilija a bazilik.

Bazlik je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 20 - 30 cm. 

Łopjena su su z krótkim stołpikom. Łopjeno docpěwa dołhosć wot 1,5 - 5 cm a šěrokosć wot 1 - 3 cm.

Bazlik kćěje wot junija hač do septembra. Kćenja su žołtojte, běłe abo róžojte.

Mjeno wotwodźuje so wot grjekskeho słowa βασιλικός. Woznjamjenja telko kaž kralowski.

Bazlik wužiwa so předewšěm w italskej kuchinje. Korjenja z bazlikom poliwki, solotej a juški, łušćinowe płody a tomaty, rybu a mjaso, twarožk a twaroh, galerty, zatkańcy a hromaki.

W farmacije wužiwaja so łopjena (Herba Basilici). Wužiwaja eteriski wolij łopjenow w aromy terapije. Wóń je nerwa kóncowaca.




#Article 427: Šipica (119 words)


Šipica (Sagittaria) je ród ze swójby žabnikowych rostlinow (Alismataceae). K tutomu rodej słuša něhdźe 20 družinow wjacelětnych wódnych rostlinow z měrneje a tropiskeje klimy. 

Družiny tutoho roda móža cyle abo zdźěla podnurjene žiwe być. Někotre družiny wutworja dulojte ricomy. Nad wódnym powjerchom so zběhnjace powětrowe łopjena su najčasćišo 25 hač do 30 centimetrow dołhe a linealne hač do owalne. Pola někotrych družinow kaž wšědneje šipica su wone pak tež kaž šipowe kónčki formowane. Wódne łopjena najwjetšich družinow su  přećiwo tomu bantojte. Wone tworja wuběžki a móža porjadne podwódne pastwy tworić.

Kćenja šipicow su třiličbne a přewažnje běłe. Srjedźa su čerwjenofijałkojty dypčik. Kćenja sedźa pola najwjetšich družinow na rozhałuzkatych kwětnistwach wyše łopjenow.

Eksistuja w rodźe šipica (Sagittaria) něhdźe 20 družinow:




#Article 428: Adolf Hitler (125 words)


Adolf Hitler (* 20. apryla 1889 w Braunau am Inn, Awstriska; † 30. apryla 1945 w Berlinje přez suicid) bě wot lěta 1921 stronski šef NSDAP, wot lěta 1933 mócnarstwowy kancler a wot lěta 1934 (po smjerći němskostatneho prezidenta Paul von Hindenburg) kaž „Führer a Reichskanzler“ zdobom knježerstwo šef a hłowa stata Němskeho reicha.

Pod wjednistwom Hitlera su nacionalsocialisća zawjedowali w Němskim reichu diktaturu „Třećeho reicha“. Woni dachu wšě opoziciske strony zakazować, politiske přećiwnicy přesćěhać a zamordować. Rozputachu Druhu swětowu wójnu a systematisce wšitke prawa rubachu a zamordowachu europskich Židow kaž tež hinaše religiozne, etniske a towaršnostne skupiny. Přez tutu politika zahinychu w Europje něhdźe 30–35 milionow ludźi. Němska a Europa buštej we wulkich dźělach rozbiwanej. Bě čas bipolarneho swětoweho porjada a horceje wójny započał.




#Article 429: Wšědna šipica (164 words)


Wšědna šipica (Sagittaria sagittifolia) je wódna rostlina ze swójby žabnikowych rostlinow  (Alismataceae).

Wšědna šipica je naha rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 1 m. Rostlina ma dołhe wuběžki.

Stołpiki a łopjenowe šiški su třihranite.

Łopjena su na spódku stejace. Prěnje su trawojte, dosahuja dołhosć wot 1 m. Slědowace su owalne hač do šipojte a płuwace. Za čas kćeća eksistuja z wody sahace, třidźělne, šipojte łopjena.

Kćěje wot junija hač do awgusta. Kćenja su jednosplažne, steja w  jedyn na druhi stejacych mutličkach, při čimž su deleka žónske a muske kćenja a horjeka su jenož muske. Kćenja docpěwaja šěrokosć wot 1,5 hač do 2 cm. Wonkowne kćenjowe łopješka su zelene a keluchojte. Nutřkowne łopješka su dwójce tak wulke, běłe z čerwjenym spódkom. Stameny su mnoholičbne.

Kćenja buchu wot stojawkow wopróšene.

Płody docpěwaja dołhosć wot 4 hač do 5 mm.

Wšědna šipica rosće w wutkatych, stejacych abo pomału běžacych wodach, hač do wódneje hłubokosće wot 50 cm.

Wšědna šipica je w nimale cyłej Europje a zapadnej Aziji rozšěrjena.




#Article 430: Wšědny žabnik (130 words)


Wšědny žabnik (Alisma plantago-aquatica) je rostlina ze swójby žabnikowych rostlinow (Alismataceae).

Wšědny žabnik je naha bahnowa rostlina, kotraž docpěwa wysokosć jednoho metra.

Łopjena su stołpikate, owalne hač do lancetojte, na spódku kulojte abo wutrobojte, z wody sahace. 

Kćěje wot junija hač do awgusta. Kćenja su popołdnju wotewrjene a dwusplažne. Kwětnistwo je mutličkojte-pakićojte a jasnje wyše hač šěroke. Multičkojte hałuzy su wjacekćenjowe. 3 wonkowne kćenjowe łopješka su zelene, keluchojte. Tři nutřkowne kćenjowe łopješka su běłe a kulojte, docpěwaja dołhosć wot 4 hač do 6 mm. Pěstka je nimale runje na płódniku bóčnje srjedźišća přirostowana.

Kćenja bu najčasćišo wot stojawkow wopróšene.

Dźělny płód je worješk z jednoho płodolista. 

Wšědny žabnik rosće wutkatych pódach, w brjohowych  kónčinach stejacych abo pomału běžacych wodow, hač do hłubokosć wot 50 cm.

Wšědny žabnik je swětodaloko rozšěrjeny.




#Article 431: Biškek (277 words)


Biškek (do 1926 – Пишпек/ Pišpek; 1926–1991 Фрунзе/ Frunze) je hłowne město a runočasnje politiske, ekonomiske a kulturne srjedźišćo Kirgiskeje. Je stolica Čujskeje oblasće.

Ma něhdźe 894.000 wobydlerjow.

Biškek leži w Čujskim dole we wysokosći 800 metrow nad mórskim niwowom při sewjernym dźělu hač do 4800 metrow wysokeho Ala-Too-hórskeho hrjebjenja, podlěšk Tian Shan-horiny. Sewjernje města so rozpřesćěra žołmojta stepa hač do nimale Kazachstana. Blisko města běži rěka Čuj.

Město so je z karawanskeho wotpočowišća  při židźaneje dróhi wuwiwało, kotraž wjedźe přez Tian-Shan-horinu. Sydlišćo je so w lěće 1760 prěni raz naspomniło. W lětu 1825 daše uzbekski Chanpo z Kokanda twarić tam cyhelowu twjerdźiznu, kotruž ruske wojacy su w lětu 1862 okupowali a rozbiwali. Rusy su tam garnizonu załožowali a přiwabjowane ruscy burja su produktiwne čornozemjowe dno zwužitkowali a městno wuwiwaše so spěšnje. W lěće 1878 su tam załožili město Pišpek.

W lěće 1926 město so sta hłowne město nowje załožowaneje, sowjetskeje Kirgiziskeje a runočasnje změni mjeno k Frunze – po Michail Wasiljewič Frunze, kotryž so narodźeny w Pišpeku a wuspěšnje wojował za čas Ruskeje nutřkokrajneje wójny w centralnej Aziji za bolšewizm.

Z njewotwisnosću Kirgiziskeje zaso dósta město swoje stare mjeno – w kirgiziskej formje – a rěka wot toho časa Biškek.

Kirgizisce słowo biškek abo pišpek znamjeni sudobjo za kumys. Eksistuja wjele legendow, kotrež pospytuja zwisk mjezy městom a tajkim sudobjom dopokazować. Wědomostne kalrigoj měnja, zo mjeno nasta přez ludetymologiske wuznaće (interpretaciju) stareho słowo wo Městno niže při horje.

Dla krótkich stawiznow, Biškek nima stawizniske twarjenja. Wón je typiske sowjetske město z wulkimi městna, typiskimi platowymi domami, wulkimi pompskimi domami.

Powětrowe womazanje w Biškeku je jara małe, hačrunjež nadeńdźe so nimale cyła industrija Kirgiziskeje w bliskosći města.




#Article 432: Hornja Hórka (202 words)


Hornja Hórka ( Obergurig) je wjes a gmejna w Hornjej Łužicy. Leži pod Mnišoncom při Sprjewi. Po přestrjeni je wona druha najmjeńša gmejna Budyskeho wokrjesa.

Cyła gmejna słuša oficielnje do serbskeho sydlenskeho ruma.

Prěnje naspomnjenje wsy jako Goric sta so w lěće 1272. Sydlišćo ležeše tehdy při starej Čěskej šćežce mjez Budyšinom a Prahu.

Po Mukowej statistice měješe Hornja Hórka we 1880tych lětach 380 wobydlerjow, z nich 330 Serbow (87 %) a 50 Němcow. Dla wuwiwanja industrije w Sprjewinym dole a přićehnjenja wjele němskorěčnych dźěłaćerjow zhubi so serbska rěč w prěnjej połojcy 20. lětstotka spěšnje z wšědneho žiwjenja, tak zo zwěsći Arnošt Černik w lěće 1956 za Hornjohórčansku gmejnu serbskorěčny podźěl wot jenož hišće 35,9 %.

Po ludličenju lěta 2011 bě 27 % gmejnskich wobydlerjow ewangelskeje a 7,2 % katolskeje konfesije. Ewangelscy Hornjohórčenjo přisłušeja Budestečanskej wosadźe.

Gmejna wobsteji ze slědowacych wsow:

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 52 (Budyšin 1) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).

Gmejnska rada ma tuchwilu šěsnaće čłonow. Komunalne wólby lěta 2019 mějachu slědowace wuslědki:

Čestnohamtski wjesnjanosta Hornjeje Hórki je wot lěta 2007 Thomas Polpitz (CDU). Wón bu posledni raz dnja 22. junija 2014 ze 57,7 % hłosow w zastojnstwje wobkrućeny. Wolerske wobdźělenje wučini 62,5 %.




#Article 433: Kubšicy (238 words)


Kubšicy ( Kubschütz) su wjes a gmejna w hornjołužiskim wokrjesu Budyšin. Gmejnski teritorij rozpřestrěwa so w hornjołužiskich honach wot wjerškow Hromadnika a Čornoboha w juhu hač k zwjazkowej awtodróze 4 a Albrechtowce w sewjeru.

Wjes sama ma  wobydlerjow, gmejna wokoło 2.500.

Cyła gmejna słuša oficielnje do serbskeho sydlenskeho ruma.

Wjes naspomni so prěni raz wokoło lěta 1088 jako Cupcici a słušeše w srjedźowěku k Stołpinskemu hamtej. Z tym njebě z dźělom Hornjeje Łužicy. Zafarowani běchu Kubšičenjo najprjedy raz do Budyšina, pozdźišo pak do Poršiskeje wosady.

W 20. lětstotku zagmejnowachu so Brězow, Šekecy, Sowrjecy (1950), Konjecy (1973), Rachlow (1974), Jenkecy a Poršicy (1994).

Po Mukowej statistice mějachu Kubšicy we 1880tych lětach cyłkownje 245 wobydlerjow, z nich 228 Serbow (93 %) a 17 Němcow. Arnošt Černik zwěsći w lěće 1956 serbski podźěl wobydlerstwa Kubšiskeje gmejny wot jenož hišće 49,8 %.

Po ludličenju lěta 2011 bě 43,9 % wobydlerjow Kubšiskeje gmejny ewangelskeje a 4,5 % katolskeje konfesije.

Ke gmejnje słuša slědowacych 24 wsow:

Do Hruboćic słuša kublerske sydlišćo Jaseńca.

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 56 (Budyšin 5) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).

Gmejnska rada ma tuchwilu třinaće čłonow. Komunalne wólby lěta 2019 mějachu slědowace wuslědki:

Wjesnjanosta Kubšic je Olaf Reichert (bjezstronski). Wón bu dnja 7. junija 2015 ze 70 % hłosow w zastojnstwje wobkrućeny. Wolerske wobdźělenje wučini 68,9 %.

Kubšicy su wot lěta 1846 zastanišćo železniskeje čary Drježdźany–Zhorjelc a wjedźe tu zwjazkowa dróha 6#160;(z Bremerhavena do Zhorjelca).




#Article 434: Korzym (129 words)


Korzym ( Kirschau) je wjes  w Hornjej Łužicy, kotraž bě samostatna gmejna hač do 31. hodownika 2010. Wot toho je měšćanski dźěl noweho města Šěrachow-Korzym. Leži w Hornjołužiskich horach při Sprjewi, hdźež so rěčka Bělka (Pilke) do njeje wuliwa.

Wjes naspomni so k prěnjemu razej w lěće 1349 jako Kürsch, Kirsche abo Körse a běše po 14. lětstotku we wobsydstwje Budyskeho tachantstwa.

Po Mukowej statistice z lětow 1884/85 rěčachu tehdy hišće 110 wot cyłkownje 600 Korzymjanow serbsce. Korzymska ludowa šula płaćeše wot swojeho załoženja w lěće 1874 hač do lěta 1888 jako němsko-serbska, potom jenož hišće jako němska. Arnošt Černik zwěsći w lěće 1956 w Korzymskej gmejnje jenož hišće snadny serbskorěčny podźěl wot 1,4 %.

Ke Korzymjej słušeja wjeski Bjedrusk (Bederwitz), Bójswecy (Kleinpostwitz), Rozwodecy (Rodewitz/Spree) a Słónčna Hora (Sonnenberg).




#Article 435: Fonem (167 words)


Fonemy su předmjety rěčewědneje discipliny fonologija.
Wone su najmjeńše woznam rozeznawace, nic pak woznam nošace jednotki rěčneho systema. To rěka, zaměnimy-li w słowje jedyn fonem na druhi, změni so woznam słowa, na př.
boł – poł abo hraj – hrał, abo so woznam dospołnje zhubi, na př. bramaty – pramaty. 

Fonemy njesměmy pak zaměnić ze zwukami (grj. fonami). W słowomaj Hana [hana] – Hanka [haŋka] njejedna so w padźe ŋ wo samostatny fonem, ale wo zwukowu wariantu fonema n. Zwukowe warianty jednoho fonema, tak mjenowane alofony, su wotwisne wot fonetiskeje wokoliny, to rěka wot předchadźaceho a/abo sćěhowaceho zwuka, a wot indiwidualneho abo regionalneho wurěkowanja.
Fonem je potajkim abstraktna jednotka skupiny přiwuznych zwukow (alofonow).

Jeli chcemy zwěsćić, hač stej dwaj zwukaj pak alofonaj samsneho fonema pak rozdźělnej fonemaj, dyrbimy namakać tak mjenowany minimalny porik: słowje, kotrejž so jenož w tutymaj zwukomaj rozeznawatej, na př. kutlić – wutlić.

Rozeznawamy fonemy wot grafemow, kotrež pismikam wotpowěduja. 
W padźe „w“ a „ł“ jedna so wo jedyn fonem, ale wo dwaj grafemaj.




#Article 436: Jan Pětr Jordan (341 words)


Jan Pětr Jordan (* 15. februara 1818 w Čěškecach pola Hodźija; † 20. meje 1891 we Wienje) bě serbski slawist, publicist a wobchodnik. Wón bě jenički wuznamny zastupjer katolskich Serbow w Serbskim narodnym hibanju do 1848. Jeho pseudonymaj běštej Čěščanski a Wićazec Pětr. 

Narodźi so do Čěškečanskeje kublerskeje swójby jako syn ewangelskeho nana Mikławša Jordana a katolskeje maćerje Marje Koklic z Baćonja. Wot 1831 do 1838 bě chowanc Serbskeho seminara w Praze a wopytowaše tamniši němskorěčny Małostronski gymnazij. Wot 1837 studowaše na Praskej uniwersiće, najprjedy teologiju a wot 1838 slawistiku, mjez druhim pola Václava Hanki.

W młodych lětach hač do rewolucije 1848 wěnowaše so hłownje serbstwu a słowjanstwu, zběraše ludowe pěsnički, załoži nowiny „Jutnička“ a běše w rewoluciskim lěće sekretar Praskeho Słowjanskeho zjězda.

Dla swojeho nabožinsce měšaneho pochada bě Jordan predestinowany za přewinjenje tehdyšeje šćěpjeńcy hornjoserbskeje rěče do konfesionelneju wariantow, štož wón – před Smolerjom – ze swojej gramatiku Grammatik der wendischserbischen Sprache in der Oberlausitz z lěta 1841 tež spyta. W samsnym lěće přesydli so do Lipska, hdźež skutkowaše wot 1842 do 1848 jako lektor za słowjanske rěče a literatury při Lipšćanskej uniwersiće. W lěće 1843 promowowaše wo hornjoserbskej gramatice a samsne lěto woženi so z Rosaliju Wilhelminu Sauer (* 1821) z Weißenfelsa. W Lipsku załoži prěni němskorěčny slawistiski časopis, Jahrbücher für slavische Literatur, Kunst und Wissenschaft, kotryž wudawaše najprjedy sam a pozdźišo hromadźe ze Smolerjom.

Po swojim wobdźělenju při Słowjanskim zjězdźe zhubi swój lektorat w Lipsku, bu ze Sakskeje wupokazany a přesydli so wróćo do Prahi, hdźež dźěłaše wuspěšnje jako předewzaćel. 1859 wolichu jeho za předsydu Praskeje předewzaćelskeje a wikowanskeje komory. W lěće 1868 wopušći Prahu a poda so k synej do Wiena, hdźež 1891 zemrě. Jan Pětr Jordan měješe štyri dźěći, synow Eduarda (* po 1848) a Arthura (1852–1916) a dźowce Ludmilu (1844–1924/25) a Rosaliju. Dalšej dźěsći Arnošt a Pawoł zemrěštaj hižo w zažnym dźěćatstwje. Potomnicy Arthura Jordana bydla dźensa wokoło Chicaga w Zjednoćenych statach.

Wot lěta załoženja 1847 do 1850 bě Jan Pětr Jordan čłon Maćicy Serbskeje. W Budyšinje je so dróha blisko dwórnišća po nim pomjenowała.




#Article 437: Bogumił Šwjela (614 words)


Bogumił Šwjela ( Gotthold Schwele abo Schwela; * 5. septembra 1873 w Skjarbošcu, † 20. meje 1948 pola Naumburga) bě serbski ewangelski duchowny, słownikar, rěčespytnik, publicist, dołholětny předsyda Maćicy Serbskeje a sobuzałožer Domowiny.

Narodźi so jako syn Skjarboščanskeho kantora a serbskeho nowinarja Kita Šwjele. Po maturje na Choćebuskim gymnaziju studowaše wot 1894 do 1897 w Berlinje teologiju a slawistiku. Po studiju najprjedy žane dźěłowe městno we Łužicy njenamaka, čehoždla dźěłaše wot 1899 do 1903 jako domjacy wučer pola pruskeho oficěra von Hohenau w Podstupimje. W lěće 1903 nastupi městno jako pomocny farar při Serbskej cyrkwi w Choćebuzu. Dla jeho prědowanja w delnjoserbskej rěči dóńdźe ke konfliktej z němskim fararjom Choćebuskeje wosady, kiž chcyše přeněmčenje města doprědka ćěrić. W lěće 1908 wopušći Šwjela město a nastupi wikarske městno we Wochozach, po tym zo zakazachu jemu serbske prědowanje w Choćebuzu. 1913 so do delnjołužiskeho Dešna přesydli, hdźež skutkowaše hač do nanuzowaneho wuměnka w lěće 1941 jako farar. Dla skutkowanja za serbstwo wuhnachu jeho nacionalsocialisća w tym lěće z domizny, čehoždla so k swójbje do Rudolstadta přesydli.

W meji 1948, hdyž chcyše so skónčnje do delnjołužiskeje domizny wróćić zaja jeho w ćahu z Rudolstadta do Choćebuza w bliskosći Naumburga Boža ručka, na čož zemrě. Jeho row z wopomnjenskej taflu nadeńdźe so dźensa na Choćebuskim Sewjernym kěrchowje.

Hižo jako młodźenc so do serbskeho narodneho prócowanja zarjadowaše. Zhromadnje z Wylemom Nowym organizowaše delnjoserbske studentstwo a załoži w lěće 1891 Zwězk serbskich pśijaśelow, z kotrehož wurosće młodoserbske hibanje Delnjeje Łužicy. 1895 bě hłowny starši serbskeho studentstwa; w awgusće 1896 organizowaše schadźowanku w Hrodźišću.

Jako Wochožanski farar załoži k spěchowanju swojich rěčespytnych zaměrow filologiski wotrjad Maśicy Serbskeje, hdźež bě ze sekretarom. Skutkujo w Hornjej Łužicy pohłubšowaše zwiski k tamnišim serbskim prócowarjam.

Z přeswědčenja, zo móhli so serbstwo jenož w zhromadnosći wobchować, zrodźi so ideja załoženja wšoserbskeje narodneje organizacije. Hromadźe z Arnoštom Bartom a Francom Kralom iniciěruje tak załoženje třěšneho zwjazka serbskich towarstwow, kotrež so dnja 13. oktobra 1912 we Wojerecach přewjedźe. Po Šwjelowym namjeće dósta nowa organizacija mjeno „Domowina“.

W delnjołužiskej domiznje staraše so wutrajnje wo wudawanje ludowych publikacijow. Tak bě z redaktorom Pratyje (1895–1899 a znowa 1930–37), Bramborskeho Casnika (1916–18) a Serbskeho Casnika (1921–22). 1905/06 wudawaše cyrkwinski časopis Wosadnik a 1914/15 měsačnik Gwězda. Po Prěnjej swětowej wójnje postara so wo znowawudawanje delnjoserbskeje literatury w rjedźe Serbska knigłownja, w kotrymž wuńdźe cyłkownje 11 knihow. 1924 započa wudawać zhromadźene spisy Mata Kosyka, móžeše pak dla hospodarskeje krizy jenož tři zwjazki wozjewić. Spisa nahladnu ličbu nastawkow w nimale wšěch serbskich a wjele němskich publikaciskich organach. Nimo toho přełožowaše lyriku a prozu do delnjoserbšćiny.

Wosebje w młodych lětach wěnowaše so serbskemu rěčespytej. Spěchowany a podpěrowany wot 20 lět staršeho Arnošta Muki staraše so wo konsolidowanje delnjoserbskeje syntaksy a prawopisa. K tutomu zaměrej napisa mjez druhim dwudźělnu rěčnicu Lehrbuch der niederwendischen Sprache. Grammatik. (Heidelberg 1906) a Übungsbuch (Cottbus 1911). Jeho wobšěrne mjenowědne dźěło wuńdźe po jeho smjerći jako Die Flurnamen des Kreises Cottbus (Berlin 1959). Pomhaše Arnoštej Muce při zestajenju wulkeho delnjoserbskeho słownika a pokročowaše na tutym zakładźe pozdźišo sam z přihotowanjom noweho słownika, kotryž so dla wuhnaća z Łužicy pak ženje njezrealizowa.

Po zakazu nałožowanja serbskeje rěče w zjawnosći w lěće 1937 bě Šwjela z poslednim delnjołužiskim fararjom, kiž njedźiwajcy na to hač do lěta 1941 dale serbsce prědowaše. Při renowěrowanju Dešnjanskeje cyrkwje přesadźi, zo bychu so serbske napisy při emporach wobchowali.

Wosebje za čas Weimarskeje republiki wustupowaše we wšelakich funkcijach za prawa Serbow. Tak bě prěni městopředsyda Domowiny, dołholětny sekretar a hač do jeje zakaza přez nacionalsocialistow předsyda Maśicy. Wot 1894 bě tež ze sobustawom hornjoserbskeje Maćicy a wot 1922 čestny čłon. Po kóncu Druheje swětoweje wójny wobdźěli so na wozrodźenju Domowinskeho skutkowanja w Delnjej Łužicy a wot 1947 bě redaktor Noweho Casnika.




#Article 438: Jan Arnošt Smoler (2122 words)


Jan Arnošt Smoler ( Johann Ernst Schmaler; * 3. měrca 1816 we Łuću; † 13. junija 1884 w Budyšinje) bě serbski filolog, spisowaćel a nakładnik. Wón běše jedyn z wusahowacych prócowarjow serbskeho narodneho wozrodźenja w 19. lětstotku.

Jan Arnošt Smoler narodźi so 3. měrca 1816 we Łuću, kotrež so 1978 za Bjerwałdsku jamu wotbagrowa. Za čas Smolerja, štož bě krótko po Wienskim kongresu běše to serbska wjeska pruskeje Hornjeje Łužicy. Jeho nan Korla Jan Smoler, kotryž so we wutrobje pak dale za Saksku horješe, běše tam wučer. Smolerjec swójba přesydli so w lěće 1821 do Łaza, hdźež nan wučerstwo přewza a jako ewangelski kantor skutkowaše.

Młody Jan Arnošt Smoler wopyta tam šulu, prjedy hač nan jeho w starobje 14 lět do Sakskej na gymnazij do Budyšina pósła. Dokelž so tam jenož w němskej rěči wukubłowaše, wuprosy sebi Smoler wot rektora dowolnosć swojich serbskich towaršow (mjez druhimi tež Wanaka a Wjelana) w serbšćinje wuwučeć. W tutym času zběraše při pućowanjach po cyłej Łužicy hižo ludowe pěsnje, powěsće, bajki a přisłowa. Přez wukaz pruskeho ministra njemóžachu pruscy poddanojo hižo w Lipsku na uniwersiće studować. Tuž zahaji po złoženju matury 1836 studij bohosłowstwa na uniwersiće we Wrócławju, kotryž přisłušeše tehdy k Pruskej.

We Wrócławju bě hromadźe z Łužičanom Gustavom Adolphom Röslerjom, pozdźišim zapósłancom Frankfurtskeje narodneje zhromadźizny, w lěće 1838 Akademiske towarstwo za łužiske stawizny a rěče załožił a sta so po času tež z jeho předsydu. Přez towarstwo nawjaza Smoler wuski kontakt z Purkynjom, štož jemu puć k słowjanskej literaturje a druhim słowjanskim wučencam wotewri. Nimo pólšćinje nawukny tam tež čěsku rěč a po jeju přikładźe towarstwu hišće w lěće załoženja naćisk noweje serbskeje ortografije předpołoži. Za čas studija słyšeše tež čitanja wo němskim ludowym spěwje pola Hoffmanna von Fallerslebena (1798–1874), kotryž wučeše tam na profesurje za němsku rěč a literaturu.

Přez prózdninske pućowanja po Łužicy, kaž mjez druhim tež w lěće 1840 z ruskim slawistom a ludowědnikom Srjeznjewskim swoju zběrku ludowych pěsni stajnje wudospołnješe. Ze znošenjenymi pěsničkami požada so Smoler w lěće 1838 na myto wo najlěpšu zběrku hornjo- a delnjołužiskich narodnych pěsni Hornjołužiskeje towaršnosće wědomosćow w Zhorjelcu. Dokelž nochcyše, zo towarstwo zběrku wuda, pozdźišo myto njepřiwza. Hromadźe z němskim sekretarom towarstwa Leopoldom Hauptom, kotryž běše so tohorunja wo myto prócował, wuńdźe w 1841/43 w Grimmje sławna dwuzwjazkowa zběrka Pjesnički hornych a delnych Łužiskich Serbow. Pěsnički zwostachu pak hłownje dźěło Smolerja, za kotrejež wudaće so wot pruskeho krala Bjedricha Wylema IV. ze złotej medalju počesći.

Po studiju, kotryž zakónči w lěće 1840, pytaše Smoler za přistajenjom jako domjacy wučer prjedy hač so z duchownym stać chcyše. Dokelž pak we Łužicy ničo njenamaka, přiwzaše hižo městno w Hornjej Šleziskej. W samsnym času pak přebywaše we Wrócławju pruski kral z jeho wyšim ceremonijowym mištrom Stillfriedom (potomnik čěskeho rodu Stojměrow-Stillfriedow a pozdźišo hrabja Alkantara), kotryž sebi wot Smolerja někotre němske přełožki zhotowić daše. Wón namjetowaše jemu, dokelž běše so na Wrócławskej uniwersiće runje profesura za słowjanske rěče załožiła, zo by so pola krala za stipendij zasadźił jeli by słowjanske rěče studował. Nawróćiwši so do Wrócławja, hdźež běše domjacy wučer pola Purkynja, studowaše Smoler jako stipendiat pruskeho krala wot 1841 do 1844 słowjansku filologiju pola Čelakovskeho.

Za Jordanowy časopis Jutnička, kotryž so hač do junija 1842 jenož poł lěta wudawa, zdoby wón Zejlerja jako redaktora. Časopis wudawaše so wot toho časa pod mjenom Tydźenska Nowina. Zhromadnje z Warkom přełoži čěski Wothłós pěsni ruskich wot Čelakovskeho (originalny titul „Ohlas písní ruských”) do serbšćiny. Běše to scyła prěni přełožk słowjanskeje rěče, kotryž w knižnej formje wuńdźe. Smoler organizowaše po namjeće Kocora serbske spěwanske swjedźenje. Prěni spěwanski swjedźeń wotmě so 1845 w „Třělerni” w Budyšinje.

Jan Arnošt Smoler spěchowaše a podpěrowaše w času narodneho hibanja załoženje mnoho towarstwow, kaž na přikład w Bukecach, Njeswačidle abo Minakale. Jako čłon 1848 załoženeho Budyskeho towarstwa Bjesada skutkowaše w prěnim serbskim dźiwadle sobu. W čěskej činohrě „Rohowin Štyrirohač” wot Václava Klimenta Klicpery (přełožena wot Ćěsle a Dučmana) hraješe Smoler rólu rychtarja.

Hižo w lěće 1845 běše po přikładźe „Matice české”, kotraž z pjenježnych přinoškow knižki za čěski lud wudawaše, a „Matice Srpske” załoženje Towarstwa Maćicy Serbskeje zahajił. Dokelž so wustawki hakle 1846 wot sakskeho ministerstwa a 1847 wot pruskeho knježerstwa wobtwjerdźa, załoži so Maćica Serbska hakle w lěće 1847 w Budyskim lokalu „K winicy”. W lětach 1847 do 1852 běše Smoler prěni redaktor Časopisa Maćicy Serbskeje. Wón přesydli so za krótki čas do Lipska, štož běše w času předměrca, přez poměrnje liberalne nałožowanje censury sakskeho stata, centrum opozicionelneho nowinarstwa w Němskej. Tam skutkowaše jako korektor w nakładnistwje Brockhaus a soburedaktor Jordanoweho časopisa Jahrbücher für slawische Literatur, Kunst und Wissenschaft, kiž měješe w tu- a wukraju mjez rěčespytnikami wulki wuznam. W lěće 1848 doda poslednim politisku přiłohu Slavische Rundschau, kotryž nětko doskónčnje w Budyšinje bydlo redigowaše a w swójskim nakładnistwje wudawaše.

Zdobom přewza Smoler srjedź lěta 1848 wot Handrija Zejlerja redaktorstwo Tydźenskeje Nowiny. W lěće 1850 přewza tohorunja nakładnistwo, rozšěrješe wobsah a přemjenowa je na Tydźenske Nowiny. Dalše přemjenowanje sćěhowaše 1854 na Serbske Nowiny, kotrež potom hač do lěta jeho smjerće wuda. Pod jeho wjednistwom wuwiwachu so na politiski organ a přisporješe so ličba abonentow.

Jan Arnošt Smoler załoži w lěće 1851 serbske nakładnistwo a kniharnju w Budyšinje, kotrež 1863 zhromadnje z Pjechom na serbsko-słowjanske knihikupstwo Schmaler  Pech rozšěrješe. Swoje sydło měješe tute najprjedy we wobchodźe při Bohatej wěži. 1869 bu wot Pjecha do Lipska přepołožene.

Z přetorhnjenjemi a změnjenymi titulemi wuńdźechu jeho Jahrbücher hač do lěta 1868 – mjez 1852 a 1856 wudawaše w swójskim nakładnistwje zaso Jahrbücher für slawische Literatur, Kunst und Wissenschaft z přiłohu Slavische Bibliographie, mjez 1862 a 1864 wudawaše Zeitschrift für slavische Literatur, Kunst und Wissenschaft z přiłohomaj Slavische Bibliographie a Slavische Novitäten, w lětomaj 1865 a 1866 Slavisches Centralblatt a wot 1867 do 1868 Centralblatt für slavische Literatur und Bibliographie.

W jeho nakładnistwje wuńdźe wot 1860 tež literarny časopis Łužičan, kotryž přez dlěši čas tež redigowaše, w lětach 1878 do 1881 tohorunja młodoserbska kontrahentka Lipa Serbska a wot 1882 z wobojich zrostły časopis Łužica.

W lěće 1872 postaji so Smoler jako naslědnik Rychtarja na předsydu Maćicy Serbskeje. Na hłownej Maćičnej zhromadźiznje 1861 so wobzamkny, zo so towarstwo wo natwar swójskeho domu prócuje. Byrnjež so při tym zadołžił, kupi Smoler na swoje riziko w lěće 1873 za Maćicu Serbsku ležownosć z kólnju při Lawskich hrjebjach, kotraž słužeše spočatnje hłownje jako biblioteka. Mjez druhim z pomocu pjenježnych srědkow słowjanskich přećelow zarjadowaše na ležownosći tutoho „Maćičneho domu” 1875 serbsku ćišćernju a zahaji pozdźiši nowotwar Serbskeho domu, kiž so hakle w lěće 1904 doskónčnje wotewri. Jan Arnošt Smoler běše wot 1862 tež čłon Hornjołužiskeje towaršnosće wědomosćow w Zhorjelcu a wot jeje załoženja w lěće 1880 sobustaw Maśicy Serbskeje.

Smoler skedźbni w času byrgarskeje rewolucije 1848 Roberta Bluma, kotryž běše čłon Frankfurtskeho předparlamenta a kotrehož znaješe z Lipšćanskeho towarstwa Redeübungsverein na situaciju Słowjanow w Němskej. W lisće pisaše wo poměrach, kotrež so „narodnej bjezprawnosći” bližachu a wuprosy sebi wot njeho zasadźenje pola Frankfurtskeje narodneje zhromadźizny za polěpšenje.  Dnja 31. meje 1848 wobzamkny narodna zhromadźizna w rezoluciji, zo prawa njeněmskeje ludnosće w Němskej dospołnje připóznaje. Peticiju, z kotrejž so Serbja 1848 na sakske knježerstwo wobroćichu a sebi konkretne přesadźenje sakskeho šulskeho zakonja z lěta 1835 žadachu, knježerstwo dospołnje wotpokazać njemóžeše. Sakske knježerstwo zwoli do někotrych ze žadanjow wo runoprawosć rěče a kultury na cyrkwinskim a nabožnym polu, na sudnistwach a zarjadach. Tak přizwoli so mjez druhim do wuwučenja w serbskej rěči na Budyskim gymnaziju a na wučerskim wustawje, kaž tež do wudawanja serbsko-němskich wučbnicow. Smoler sta so w lěće 1850 z prěnim wučerjom serbšćiny Budyskeho gymnazija, spisaćelom serbskich wučbnicow a serbskim tołmačerjom na Budyskim sudnistwje. Hižo po někotrych lětach běše so Smoler wot wuwučowanja wuwjazał, štož so ze słabej přičinu wobkrućowaše, zo njemóžeše dla jězbow do Ruskeje wučbu prawidłownje přewjesć a zo běše swoje zastojnstwo bjez dowola wopušćił.

Po tym zo běše rakuske wójsko Słowjanski zjězd w Praze porazyło, přebywachu mnoho Słowjenjo, kaž pólski basnik a spisowaćel Roman Zmorski (1824–1867), jeho přećel Teofil Lenartowicz (1822–1893, pólski basnik), Hipolit Terlecki (1806–1890, teologa z Wołynskeje), Mato Topalović (1812–1862, chorwatski měšnik a spisowaćel) w Budyšinje. Hdyž běše so politiski njeměr rozpušćił, so nimale wšitcy zaso do domizny wróćichu. Zmorskeho, kotryž pak dlěši čas w Budyšinje zwosta, znaješe Smoler hišće z Wrócławja a wudawaše 1851 jeho emigrantski časopis Stadło.

W meji 1849 zetka so w Budyšinje z Michailom Aleksandrowičom Bakuninom (1814–1876), jednym z hłownych iniciatorow Drježdźanskeho mejskeho zběžka. Jeho žadanje wo wobrónjenym wobdźělenju serbskich burow na zběžku pak Smoler dospołnje wotpokaza. Wot lěta 1850 běše Smoler sakski poddan a měšćan Budyšina. W tutym času přebywaše princ Albert, bratrowc sakskeho krala Bjedricha Awgusta jako major w Budyšinje. Jako připóznaće, zo serbscy wojacy 1849 krala swěrnje zakitowachu, měješe krónprinc Albert za čas něhdźe połdralětneho přebytka w Budyšinje wot Smolerja serbšćinu nawuknyć.

 
Smoler bě přiwisnik teorije słowjanskeje wzajomnosće. Za Serbow sebi wočakowaše wosebje pozbudźenje a spěchowanje přez kontakty a wuměnu z druhimi słowjanskimi ludami. Haješe zwiski k narodnym prócowarjam a spisowaćelam we wšěch słowjanskich kónčinach, ale wosebje do Ruskeje. W zwisku z pjenježnymi ćežemi swojich narodnych předewzaćow přewjedźe Smoler wot 1859 wjacekróć jězby do Ruskeje, zo by tam financielne srědki zběrał, štož so jemu pak jenož mało poradźi.

W lěće 1867 přizamknyštaj so Smoler a serbski lěkar Dučman na Słowjanskim zjězdźe do Moskwy, na kotrymž so tež čěskej politikarjej Palacký a Rieger wobdźělištaj. W Carskojim Sele, lětnej rezidency ruskeho kejžora, běštaj tež Serbaj w delegaciji, kotrejž kejžor Aleksander II. awdiencu skićeše. W Moskwje wopytachu wobdźělnicy zjězda potom etnografisku wustajeńcu.

Dalše jězby do Ruskeje slědowachu 1873 a do Pólskeje a Ruskeje w lětach 1881 do 1883, hdźež spisa awtobiografiji. Tam přełoži a wudospołni tež Historije słowjanskich literaturow Pypina a Spasowicza (1829–1906). Přez jeho jězby do Ruskeje běše Smoler přeco zaso srjedźišćo kedźbnosće w němskich nowinach a zjawnosći. Wón so wočorni a jemu so wumjetowaše panslawizm w Serbach šěrić, tak zo so na wonkowny ćišć tež wot předsydstwa Maćicy wuwjaza a na čestneho předsydu na čas žiwjenja pomjenuje.

Jan Arnošt Smoler woženi so 3. awgusta 1851 z Amaliju Němcec ze Židowa (1832–1868). Jeju najstarša dźowka Ludmila (* 23. awgusta 1851) woženi so 1878 z gymnazialnym wučerjom Čochom z kotrymž so zhromadnje do Ruskeje přesydli, syn Jan (Iwan) Jarosław (* 2. apryla 1865) wupućowaše tež do Ruskeje a Marko Smoler běše nakładnik a redaktor Serbskich Nowin. Dalše dźěći (Wladimir, Stanisław a Olga) hižo zahe zemrěchu. W lěće 1868 zemrě Smolerjej mandźelska. Přez intensiwne jězby do wukraja Smoler ćělnje jara ćerpješe a tak so hišće raz z Ernestinu Heinzelmannec (1829–1903) woženi. Jan Arnošt Smoler zemrě 13. junija 1884 w Budyšinje a bu 16. junija na Budyskim Hrodźišku pochowany.

Za jeho zasłužby wo słowjanske rěče spožči so Smolerjej w lěće 1862 wot ruskeho cara komturny křiž ruskeho rjada swj. Hany. Dźiwajo na serbske naležnosće, wotpokaza wšelake powabne powołanja na słowjanske uniwersity, kaž na přikład 1862 na „Szkołu Głównu” we Waršawje. Hižo w lěće 1883 spisa Alfons Parczewski biografiju wo Smolerju.

W zwisku z jeho sylnym angažementom za serbski narod a prócowanjom wo kulturnu awtonomiju Serbow, płaći Jan Arnošt Smoler jako zbudźer serbow. Ze předstajenym „analogiskim” prawopisom (štož woznamjeni, zo je po přikładźe čěskeje a pólskeje ortografije stworjeny), połoži zakład za wutworjenje serbskeje spisowneje rěče. Zasadźeše so we wšelakorych rěčnych přiručnikach, kaž w knize Mały Serb, jeho pěsničkach abo w Němsko-Serbskim słowniku wo přesadźenje prawopisa. W zasadach so tutón prawopis tež dźensa hišće wužiwa. 

Jeho hłowna twórba Pjesnički hornych a delnych Łužiskich Serbow hodźi so do rjada druhich etnografiskich zběrkow w słowjanskich krajach zarjadować. W tutym času na přikład tež spisowaćel Kollár słowakske a w basnik Erben čěske ludowe pěsnje znosyštaj. Twórba Smolerja wuznamjeni so přez swoju mnohostronskosć etnografiskich informacijow a wuwjedźenjow, tak zo běše tež pola Grimmec bratraj připóznawana. Ze zběrku połožeše Smoler zakład za serbsku ludowědu a pohnuwaše rjad dalšich serbskich, słowjanskich a němskich naslědnikow k zběranju ludowych spěwow.

W lěće 1922 stwori Praski rězbar Vladimír Bretschneider gipsowu bustu Smolerja, kotraž so w žurli něhdyšeho Serbskeho domu při Lawskich hrjebjach wustaji a so dźensa w Serbskim muzeju w Budyšinje namaka. Składnostnje jeho 150tych narodninow so w Budyšinje při Lubijskej dróze pomnik Smolerja wot Budyskeho rězbarja Rudolfa Enderleina (1908–1985) poswjeći. Při tym so Enderlein po wšěm zdaću na bustu Bretschneidera powoła. W tutym wopomnjenskim lěće so w NDR tohorunja listowej znamce wudaštej. Na jednej so portret Smolerja pokaza a na druhej je nowy Serbski dom w Budyšinje při Póstowym naměsće zwobraznjeny. Naćisk k tomu tworitaj wuměłcaj Jan Hansky a Gerhard Stauf (1924–1996).

Dźensa nosy Budyska domowinska župa mjeno Jana Arnošta Smolerja. We Łazu pěstuje so namrěwstwo Jana Arnošta Smolerja a Handrija Zejlerja w Domje Zejlerja a Smolerja, kotryž je wot 1994 w něhdyšej wjesnej šuli, hdźež běše Smoler za čas swojeho dźěćatstwa žiwy. We Wojerecach je dróha po Smolerju pomjenowana.

W Budyšinje so 1991 Smolerjec kniharnja přez Ludowe nakładnistwo Domowina znowa załoži. Je to jenička kniharnja z dospołnym sortimentom  aktualneje serbskeje literatury a z wobšěrnym poskitkom antikwariskich knihow.




#Article 439: Žołty komonc (194 words)


Žołty komonc  (Melilotus officinalis) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).

Mjeno roda je wot grjekskeju słowow  [méli] měd a  [lōtós] dźećel wotwodźene.

Žołty komonc je naha, najčasćišo jednolětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 1,5 m (wot 30 hač do 100 cm). 

Stołpik je zrunany, často rozhałužkowany, deleka  nahi, horjeka krótko přilěhujcy kosmaty a lisćaty.

Łopjena su 3-ličbne a stołpikate. Łopješka su podołhojty-owalne abo linealne a na kromje zubate. Srjedźne su jasnje dlěje stołpikate hač bóčne. 

Kćěje wot meje hač do oktobra (wot junija hač do septembra). Kćenja steja we wjelekćenjowych kićach z dołhosću wot 4 hač do 10 cm, kotrež za čas nastaća płodow su podlěšowane. Keluch je zwonaty a hač do napoł tak dołhi kaž króna. Króna docpěje dołhosć wot 5,5 hač do 7 mm a je jasnožołta. Chorhojčka a něhdźe samsnje dołhe křidleške su dlěše hač čołmik.

Po mjedźe wonjace kćenja poskićuja pčołki wjele nektara.

Płód docpěje dołhosć wot 3 hač do 4 mm (5 mm), je owalny, nahi a ma prěčne moršćiny. Je w čas zrałosće bruny.

Žołty komonc rosće na pućowych, nasypach, železnicowym terenje, skałach a rólnych kromach, pustym kraju a smjećišćach. 

Žołty komonc je w Europje a Aziji rozšěrjeny.




#Article 440: Pyšny indigo (207 words)


Pyšny indigo (Amorpha fruticosa) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).

Pyšny indigo je zrunany kerk, kotryž docpěje wysokosć wot 1 hač do 3 m. Jeho młode wurostki su mjechko kosmate, pozdźišo so pak wobnažuja.

Měnjate łopjena su 9ličbnje hač 25ličbnje njeporowje pjerite a docpěja dołhosć wot hač do 30 cm. Jich stołpik docpěje dołhosć wot 2 hač do 4 cm. Łopješka su dołhojće-owalne hač eliptiske, njesu prědku krótki kałačowy kónčk a docpěja dołhosć wot 1,5 hač do 4 cm. Jich kroma je hładka. Na delnim boku na spočatku su swětłošěrje kosmate, ale so skoro wobnažuja.

Pódlanske łopješka su wusko-linealne a hižo krótko po rozwiću łopjenow wotpadnu.

Kćěje wot junija hač do awgusta, rědko hač do septembra. Kćenja su małke a steja w 7 hač 15 cm dołhich, zrunanych, nakónčnych kićach abo dwójnych kićach. Jenož šěroka chorhojčka eksistuje wot typiskich krónowych łopješkow, mjeztym zo pódlanskej křidlešce a čołmik faluja. Wona je purpurmódra hač módrowioletna. Próšniki su žołte.

Płody njejsu typiske łušćiny, ale jednosymjenjowe, nabok wopłonjene, zmoršćene worješki. Jich sćěna je hruba.

Rosće w swětłych lisćowych lěsach, na kromach, w prerijach a w suchich kerčinach. Ma radšo suche pódy.

Pochadźa originalnje z kontinentalnych regionow sewjerneje Ameriki, wot Kanady hač do Floridy a Mexika.

Rostlina so jako pyšnu drjewinu plahuje.




#Article 441: Lěsny hróšik (326 words)


Lěsny hróšik (Lathyrus sylvestris) je rostlina ze swójby łušćinowcow. 

Wjacelětna zelišćowa rostlina ma hač do 15 m dołhe, łažace, hałuzojte wuběžki. 

Stołpik docpěwa dołhosć wot 1 hač do 2 m a ma křidleška, kotrež docpěwaja šěrokosć wot 1,5 hač do 4 mm (wot 1 hač do 3 mm). Cyłkowna šěrokosć wučini 4 hač do 9 mm. Wón je hałužkojty, štyrihranity a žłobikojty a kaž lisćowe łopjena nahi abo na róžkach wot cunich zubikow hruby.

Lisćowe łopjena su jara sylne a maja šwižny hač do šěroko pjerjojty stołpik. Wón je z něhdźe 0,5 hač do 1,5 mm dołhimi křidleškami něhdźe 2 hač do 4 mm šěroki. Łopješka sedźa na wšěch lisćowych łopjenach přeco jenož w jednym porje. Wone su lancetojte hač do linealne, najčasćišo poněčim kónčkojte a něhdźe 6 hač do 20 raz tak dołhe kaž šěroke. Wone docpěwaja dołhosć wot wjace abo mjeńše 5 hač do 14 cm a šěrokosć wot něhdźe 5 hač do 15 mm. 3 abo 5 podołhostnych nerwow a dołhe wóčka tworjene syćowe nerwy su najčasćišo jasnje za spóznawać.

Pódlanske łopjena su šwižnje połšipojte, z wušemi něhdźe 1 hač do 2 cm dołhimi a 0,5 hač do 2,5 mm šěrokimi.

Kćěje wot julija hač do awgusta. Kćenja su 13 hač do 18 mm dołhe a sedźa w najčasćišo jenož 3 hač do 6-kćenjowych, lisćowe łopjena nic abo mało přesahowace kićojtych kwětnistwach z krótkimi nošnymi łopješkami. Keluchowe zubki su přez šěroke buchty rozdźělowane. Kćenjowe łopješka su róžojte hač do purpurowe, šěroka chorhojčka wonka nazeleń přeběžane. Jenož křidleška su čisće purpurčerwjene.

Łušćinowy płody su něhdźe 5 hač do 7 mm dołhe, 8 hač do 13 mm šěroke a na kosačach a syćowych nerwach wot sukikow hrube. Zrałe su brune kaž  koža a 6- hač do 14-symjenjowe.

Symjenja su 4 hač do 5,5 mm wulke, najčasćišo přez wzajomne tłóčenje něšto róžkojte, słabje horbikate a wot brunojteje hač do načerwjeń  šěreje barbjenja.

Rosće při słónčnych žiwych płotach, na lěsnych kromach, swětlinach a  skłoninach. Preferuje wapnite pódy. 




#Article 442: Praski rołowy póst (878 words)


Praski rołowy póst je dźensa hižo jenički zachowany system měšćanskeho rołoweho pósta na swěće. Žałostne powodźenja w lěće 2002 stajichu jón ze 
słužby. 

System słuša Telefónice, kotraž jón poněčim porjedźuje a konserwuje, ale jara wobmjezowany přiliw financielnych srědkow nachwilnje znjemóžni tutu swětodaloko jónkročnu 
technisku raritu znajmjeńša zdźěla zaso do słužby stajić. 

Prěni měšćanski póst bu w Londonje w lěće 1853 na zakładźe wunamakankow Denisa Papina (1647–1714) natwarjeny. Slědowachu dalše europske města w porjadku Wien, Berlin a Paris.

Trasy rołoweho pósta su z woclowych rołow z nutřkownej wysokosću 65 mm a tołstosću sćěnow 2,5 hač 3 mm wutworjene. Roły su přez ćěsnymi nasadnymi rołami dołhimi 14 cm zwjazane, kotrež dokładnu runowóskosć zwiska zaručuja, a po skowanju tež jeho dospołnu powětrokrutosć. Zo by so błudnym prudam zadźěwało, kotrež koroziju materiala zwyšeja, su na někotrych městnach mjez roły tež keramiske izolatory zapołožene. Z wonkowneje strony su roły połožene do zemje z asfaltowej škleńčanej tkaninu škitane, kotraž je w ćopłym stawje na nje nawita a z horcym asfaltom namazana. Rołowód je zwjetša pod Praskimi chódnikami we hłubokosći 80 - 120 cm pod powjerchom połoženy. Znutřka twarjenjow a w Praskej kolektorowej syći bu roła jenož z barbu přećiwo koroziji wuhotowane.  

Radiusy wobłukow w zemi su znajmjeńša ěřé cm wulke, zwjetša wšak so 300 cm wužiwa. Znutřka twarjenjow je mimimalny radius 200 cm dowoleny. Wobłuki so ze specialnych rozžehlenych rołkow z pomocu zymnozhibowanskeje mašiny skonstruowaneje specielnje za tutón zaměr.

Hromadźe z rołowodom so tež signalizowanski kabl kładźe, z kotrymž so komunikacija z elementami po trasy zawěsćuje.

Jednotliwe wotrězki trasow su z t. mj. wobhladowanskimi studnjemi ( (šachtšachtami) wuhotowane. W nich je móžno rołowód wotewrěć a městno mylenja zwěsćić abo wottud pomhać na čarje tčacy wostanu schownju won wzać. To so da činić přez to, zo so ćeša schownja pósłana na městno zadźěwka z pomocu ćišća hač 30 Atm wuraža.

Přez roły pućuja aluminijowe schownje zhotowjene z rołow z nutřkownym přeměrom 48 mm a dołhosću 200 mm. Na zadnjej stronje je roła wuhotoana z plastowej rynku, kotraž rybowanju aluminija na sćěnje rołowoda zadźěwa a wjechlawku z mjechkeje plasty, kotraž schownju w rołowodźe njepřepušćatu čini. Na prědnjej stronje je plastowa woteběrajomna zawěranska kapa. Přeměr zadnjeje rynki a prědnjeho wěčka je 57 mm. Zbywacych 8 mm do nutřkowneje wysokosće rołowoda jenož naspomnjena wjechlawka husći, tak zo su schownje dospołnje njepřepušćate a při tym jenož jara małe rybowanje pokazuja.

Kóžda čara rołoweho pósta je ze swójskim ćěrjacym agregatom wuhotowana, kotryž z dujadła ćěrjeneho z elektromotorom wobsteji. Jedne dujadło wobsłuži trasowy wotrězk z maksimalnje 3 km, tak zo na dlěšich trasach dyrbja wjacore dujadła zapołožene być.
Dujadło dyrbi wobroćenje chodu dokonjeć a tak w rołowodźe pak nadćišć abo nawopak podćišć wutworjeć. Dujadła su k rołowodej z T-šaltowanjemi přizamknjena. Z wobeju stronow je w rołowodźe w přihódnej zdalenosći před T-šaltowanjom  kontakt zaměsćeny, kotryž je z nimo jědźacej schownju skoplowany. 
Dujadło je najprjedy w modusu srěbanja, tak zo schownju do směra T-šaltowanja srěba. Před jeho docpěću wšak schownja zapina kontakt, kotryž wobroćenje dujadła přewjedźe. Mjeztym schownja přeze swoju njehibliwosć wokoło T-šaltowanja přejědźe. We wokomiku, hdyž je za nim, zawinuje na nim w tym wokomiku hižo wobroćene dujadło nawopak nadćišć. 

Starše dujadła běchu łopaćowe (zwonkasrjedźnje zaměsćena rotěrowaca łopać w cylindru z wysokosću 300 mm). Nowše dujadła wužiwaja rotěrowacu pěstu.

Do schownjow njeńdu posyłki hač k přeměrej 5 cm a maksimalnej dołhosći 30 cm. Jich waha móže do 3 kg być. Zwjetša so jednaše wo zakulene telegramowe formulary, ale běše móžno poprawom kajkežkuli posyłki do datych maksimalnych rozměrow a do dateje wahi transportować. Wězo njemóžachu strašne maćizny wobsahować, kotrež bychu rołowód wobškodźić. Na druhej stronje so da spěšnosć schownjow regulować, tak zo na přikład rozłamliwa posyłka so tež na jara šonowace wašnje pósłać. 

Syć praskeho rołoweho pósta wobsteji z pjeć hwěžkojće rozrjadowanych hłownych trasow wuhotowanych z wuhibkami a koncentratorami a z t. mj. zwiskow wobdźělnikow. Cyłkowna dołhosć trasow je něhdźe 55 km. Na někotrych jara frekwentowanych wotrězkach je rołowód dwurołowy (wotdźělenej směraj), ale wjetšina trasow je jenož jednorołowa a směr posyłki so přez směr choda kompresorow postaja. Hłowne trasy sćěhowace póstowe zarjady zwjazuja:

Zwiskow wobdźělnikow běše 16, ale do dźěnsnišeho je so jenož 7 zachowało. Po cyłej Praze je tak do dźensnišeho 24 stacijow zwostało.

Rołowód tež na třoch mostach (Hlávkův most, Mánesův most a Most Legií) Wołtawu překročuje.  

Město, hdźež so wšě trasy hromadźe běžachu, je w twarjenju hłowneho pósta w Jindřišskej ulici. Tu bu na jednej stronje dokładny dopokaz wšěch posyłkow wjedźeny a na druhej stronje buštej tu wodźenje a dohladowanje cyeho systema přewjedźenej. Teý dóndźe tu k přeposylanju posyłkow mjez jednotliwymi trasami. Posyłki buchu w tajkim padźe jednorje wot słužbuwukonjacych z ruku z toboły přepołožene, z kotrejež do zastupa dalšeje trasy za naslědne wotesyłanje přińdźechu (wězo buchu přez dokładny dopokaz dopřewodźeny). 

Wokomikny staw trasy pokazachu signalne swěcy na přísłušnej hłowje. Na trasu so dachu hač 10 posyłkow w interwalu u 30 sekundow za sobu pósłać. W praksy wšak so tajke mnóstwo posyłkow njewužiwaše. 

Na trasach z wuhibkami dyrbjachu posyłki po prjedy postajenym porjedźe ranžěrowane być. Wuhibki so dachu mjenujcy jenož před poprawnym započatkom posyłanja schownjow z centrale do aktiwneho stawa stajić. Prěnja schownja bu přez datu wuhibku wotbóčena, ale po jeje přejězdźe so wuhibka sama do neutralneje połohi wróći, tak zo dalše schownje hižo bjez wotbočenja přejězdźachu. Tohodla dyrbješe schownja, kotraž měješe wotbočować, w pósłance na prěnjej poziciji zarjadowana być.

     




#Article 443: Ćežka woda (106 words)


Ćežka woda abo deuteriumowy oksid je woda, w kotrejž su město atomow wodźika atomy deuteriuma.

Chemiski symbol je D2O.

Nimo ćežkeje wody eksistuje tež połćežka woda - HDO - jedyn atom wodźika, jedyn atom deuteriuma a jedyn atom kislika.

Ćežka woda so na př. kaž moderator w někotrych typach jadrowych reaktorow wužiwa.

Porno normalnej wodźe ma snadnje wotchilne fyzikaliske kajkosće. Ćežka woda njeje radioaktiwna, we wjetšich mnóstwach je wšak strowosći škódna, dokelž fyzikalisku runowahu w ćěle myli.

Ćežka woda je mjenje reaktiwna hač wšědna woda a ma hórše kajkosće rozpušćliwosće. Tohodla je za wjetšinu organizmow měrnje jědojta. Eksperimenty na myšach su pokazali, zo  potłóčuje bańkowe dźělenje. 




#Article 444: Pyšnica (143 words)


Pyšnica (Sprekelia) je rostlina ze swójby amarylisowych rostlinow (Amaryllidaceae). 

Jedna z jich družinow ma w někotrych žórłach wědomostne mjeno Amaryllis formosissima, dokelž  bu rodej Amarylis přirjadowana.

Ród Sprekelia bu  w lěće 1755 wot Lorenz Heister w Beschreibung eines neuen Geschlechts, 15, 19. najprjedy wozjewjeny. Mjeno roda Sprekelia česći Johann Heinrich von Spreckelsen (1691–1764), kotryž je prědnje Sprekelia-eksemplarje do Lorenz Heister pósłał.

Ród Sprekelia słuša k tribusej Hippeastreae w podswójbje Amaryllidoideae znutřka swójby  Amaryllidaceae. Prjedy bu wón tež do swójby Liliaceae zarjadowany. Druzy awtorojo staja tutón ród tež do swójby Alliaceae. Rodaj Sprekelia a Hippeastrum stej blisko přiwuznej, runje tak kaž tute buchu prjedy rodej Amaryllis přirjadowane. Potajkim so najbóle znata družina, Sprekelia formosissima, w staršej fachowej literaturje přeco hišće ze starym mjenom Amaryllis formosissima namaka.

Eksistujetej něhdźe dwě Sprekelia-družinje:

Přiwuznosć Sprekelia z Hippeastrum je tak bliska, zo hdys a hdys křižowanki su móžne.




#Article 445: Žołta narcisa (112 words)


 Žołta narcisa (Narcissus pseudonarcissus) je rostlina ze swójby amarylisowych rostlinow  (Amaryllidaceae). Dalšej serbskej mjenje stej złoty bólčk a žołta nartuša.

Žołta narcisa docpěje wysokosć wot 15 hač 40 cm.

Wšě łopjena su na spódku stejace a linealne. Wone docpěja šěrokosć wot 7 hač 15 mm. 

Kćěje wot měrca hač apryla. Kwětnistwo je zwjetša jednokćenjowe. Kćenja docpěja šěrokosć wot 5 hač 10 cm. 6 swětłožołtych kćenjowych łopješkow je deleka k rołce z dołhosću wot 5 hač 15 mm zrosćene. Čworkžołta bóčna króna je bónčkojta a docpěje šěrokosć wot 3 hač 5 cm a ma krjózkatu  kromu.

Rosće na małowapnitych hórskich łukach.

Rostlina je w zapadnej Europje, wuchodnje hač do Eifel, Hunsrück, Vogesen,   rozšěrjena.




#Article 446: Sněholinka (123 words)


 Sněholinka (Leucojum vernum) je rostlina ze swójby amarylisowych rostlinow (Amaryllidaceae). Dalše serbske mjena su zažna snězyčka, běły zwónčk, sněžinka, běłe zwónčki, měrcowe zwónčki, snězynka, sněhowka, sněhowa kwětka a blědniwka.

Sněholinka je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač 30 cm.

Trawuzelene, linealne łopjena su na spódku stejace a docpěwaja dołhosć wot 10 hač 25 cm (20-30 cm) a šěrokosć wot 5 hač 25 mm.

Kćěje wot februara hač měrca. Jednotliwe, nygace, zwónčkojte kćenja su běłe ze žołtej wobkromu a wobsteja ze šěsć, něhdźe samsnych, owalnych kćenjowych łopješkow. 

Rosće we łučnowych lěsach, wudolinowych lěsach, włóžnych lěsach a lěsam bliskich włóžnych łukach. Preferuje wot sakanja włóžne, wutkate, hłubokosahace, zwjetša tróšku wapnite pódy.

Rostlina je předewšěm w srjedźnej Europje, južnje hač do srjedźneje Italskeje, rozšěrjena.




#Article 447: Mały bałdrijan (107 words)


Mały bałdrijan (Valeriana dioica) je rostlina ze swójby bałdrijanowych rostlinow (Valerianaceae). 

Mały bałdrijan je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač 30 cm. Rostlina ma pak muske pak žónske kćenja.

Delnje łopjena su njerozdźělene a kulojte-jěrchenkojte. Stołpikowe łopjena su njeporowje pjerite z 2 hač 7 pjeritymi porami a wjetšim nakónčnym pjerom. Muske kćenja su róžojte z 3 mm dołhej krónu, mjeztym zo žónske kćenja su běłe z 1 mm dołhej krónu. Kwětnistwo je pokrywojte.

Kćěje wot meje hač junija. 

Rosće na mokrych łukach, łuhojty łukach, w hrjebjach a na rěčnych brjohach. Preferuje mokre, wutkate, bazowe pódy na swětłych stejnišćach.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 448: Prawa rjaponka (116 words)


Prawa rjaponka (Valerianella locusta) je rostlina ze swójby bałdrijanowych rostlinow (Valerianaceae). Dalše serbske mjeno je solotwička.

Prawa rjaponka je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 5 hač 15 cm.

Łopjenowa rozeta ma łopatkojte łopjena z dołhosć wot 2 hač 7 cm.

Łopjena su přećiwostejne. Hornje łopjena su lancetojte.

Kćěje wot apryla hač meje. Kćenja su běłe abo blědolila, likojte, docpěwaja dołhosć wot 3 mm a sedźa na wjacekróć rozhałuzowanych stołpikach w hłójčkojtych skupinach. Króna je pjećkónčkowa.

Płód je wopłonjeny, kulojty, krótko přikónčeny a hładki. 

Rosće na rolach, njewobdźěłanych polach, winicach, pućowych a nadróžnych kromach. Preferuje čerstwe, pěskojte hač hlinjane pódy.

W južnej Němskej rostlina je wot młódšeho kamjentneje doby dopokazana.

Rostlina so jako solotejowa rostlina plahuje.




#Article 449: Mały pryskawc (124 words)


Mały pryskawc (Impatiens parviflora) je rostlina ze swójby balsaminowych rostlinow (Balsaminaceae). Dalše serbske mjeno je mały cyrkawc.

Mały pryskawc je jednolětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 30 hač 60 cm.

Swětozelene łopjena su jejkojte, schódne, nahe a tupje zubate. 

Kćěje wot junija hač septembra. Swětłožołte kćenja docpěja dołhosć wot něhdźe 1 cm a steja po štyrjoch hač po dźesaćoch w kićach. Wone njesu zrunanu wotrohu a ma w póžěrku čerwjene smužki.

Płód je plecojty a docpěje dołhosć wot 1,5 hač 2 cm.

Rosće w lěsach, na lěsnych kromach, lěsnych pućach, w parkach, žiwych płotach a zahrodach. Ma radšo čerstwe, wutkate, zwjetša małowapnite pódy na stejnišćach z wysokej włóžnosću powětra.

Rostlina pochodźe originalnje z Azije a je wot něhdźe lěta 1840 z botaniskich zahrodow wodźiwjena. 




#Article 450: Japanski banjowc (309 words)


Japanski banjowc (Cucurbita moschata) je rostlina ze swójby banjowcowych rostlinow (Cucurbitaceae). 

Japanski banjowc je jednolětna, zelišćowa rostlina, kotraž lězo  rosće a dołhosć wot hač do 6 metrow docpěwa. Cyła rostlina je lochko hač husto kosmata. Wurostkowe wóski su lochko hranite.

Łopjenowe stołpiki su 30 centimetrow abo dlěše. Łopjenca je šěroko owalnje-wutrobojta hač nimale kruhojta a (20 hač 25) x (25 hač 30) centimetrow wulka a je běło dypkowana. Wona je lochko lapata z tři hač pjeć owalnymi hač třiróžkatymi lapami. Łopjenowa kroma je zubato-rězana.

Japanski banjowc je jednodomny rozdźělnjeno-splažny . Kćenja steja po jednym w łopjenowych rozporach. Muske kćenja maja 16 hač 18 centimetrow dołhi kćenjowy stołpik, jara krótki keluch a su šěroko zwónčkojte hač škličkojte. Króna je pjeć hač 13,5 centimetrow dołha, krónowe kónčki  hač do třećiny krónowu dołhosć maja.

Žónske kćenja maja tołsty, tři hač wósom centimetrow dołhi kćenjowy stołpik. Płódnik je kulowaty, jejoformowy, cylindriski, krušwojty abo kehelojty. Keluch je jara małki. Jich pěstka njese tři lapate plěški.

Płody su po formje a barbje jara wariabilne pancerowe jahody, mjeztym forma zwjetša formje płódnika wotpowěduje. Powjerch je hładki abo z rjapikami wobsadźeny, rědko brodawkojty abo zornaty. Barba je jasno- hač ćěmnozelena, jednobarbiće zelena abo z kremobarbitymi blečkami, abo cyło běła. Skora je tołsta, mjechka a dźeržomny. Płodowe mjaso je jasno- hač jaskrawje oranžojte hač zelenkojte. Słód je lochko hač jara słódki, mjaso je mjechke a w cyłku nic nićojte. Mnoholičbne symjenja su owalne hač eliptiske, (8 hač 21) x (5 hač 11) milimetrow wulke a maja nažółć-běły powjerch.

Wot druhich kultiwowanych banjowcow hodźi so japanski banjowc přez slědowace znamjenja rozeznawać: Płodowy stołpik ja twjerdy, ma kulojte hrany a so na płodowej nasadźe sylnje rozšěrjuje. Wurostkowa wóska je twjerda a je hładko žłobikowana. Łopjena su nimale kulojte hač lochko lapate a mjechke. Symjenja su běłe hač brune, powjerch hładki hač lochko hruby, kroma je jasnje zwjetša zubičkaty a ćěmniša.




#Article 451: Běła poćel (133 words)


 Běła poćel (Bryonia alba) je jědojta wijata rostlina ze swójby banjowcowych rostlinow (Cucurbitaceae). Druhe serbske mjeno je wićrěpa.

Wědomostne mjeno pochadźa wot grjekskeho słowa βρυωνία.

Běła poćel je ze wobwitkami lězuca, njewodrjewjena rostlina a trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 200 hač 400 cm. Rostlina je jednodomna. Wobwitki su spiralne pjera.

Korjeń je rěpojty a běły.

Stołpik je hruby.

Łopjena su seršćaće kosmate, rukojte a pjećkónčkowje lapate. 

Kćěje wot junija hač julija. Muske  kćenja docpěwaja wulkosć wot hač do 1,2 cm, mjeztym zo žónske kćenja su tróšku mjeńše. Pěsta je hoła. Króna je nazeleń běła a docpěwa šěrokosć wot něhdźe 1 cm.

Jara jědojte płody su čorne, 8 mm wulke jahody.

Rosće w (žiwych) płotach, na pućach. Preferuje w lěću ćopłe, wutkate, čumpate hlinjane pódy.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 452: Čerwjena poćel (145 words)


 Čerwjena poćel (Bryonia dioica, syn. Bryonia cretica subsp. dioica (Jacq.) Tutin) je rostlina ze swójby banjowcowych rostlinow (Cucurbitaceae). 

Čerwjeny poćel je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 200 hač do 400 cm. Rostlina ma 20 (2n) chromozomow.

Korjeń je rěpojty.

Stołpik je hruby a wutworja kaž spirale wjerćace, lězace ranki.

Łopjena su schódne, rukojte, pjećkónčkojće lapate abo tupje zubate.

Kćěje wot junija hač do septembra. Muske a žónske nažołć běłe kćenja sedźa na rozdźělnych rostlinach.  Žónske kćenja maja přeměr wot 10 hač do 12 mm a njesu sprašiwjene husto kosmate zbytki próškowych łopješkow. Jich kelušk je někak poł tak dołhi kaž króna. Plěšk je hrubje kosmaty. Muske kćenja maja přeměr wot 12 hač do 18 mm.

Kćenja so wot insektow wopróšuja.

Zrałe jahody su šarlachčerwjene.

Rosće pod žiwymi płotami, při płotach, na smjećowych městnach a pućach. Ma radšo wutkate, čumpate hlinjane pódy na ćoplišich stejnišćach. 




#Article 453: Trubownik (140 words)


Trubownik (Catalpa) je ród ze swójby bignonijowych rostlinow (Bignoniaceae). 

Družiny su spěšnje rosćace, w lěće zelene štomy.

Wulke łopjena su owalne a přećiwostejne.

Zwónčkojte kćenja rostu w nakónčnych pakićach a kićach.

Ma radšo włóžne, přesakliwe pódy na słónčnych, škitanych stejnišćach.

Rostliny su we wuchodnej Aziji a sewjernej Americe rozšěrjene.

Rodowe mjeno Catalpa bu w lěće 1777 wot Giovanni Antonio Scopoli w Introductio ad Historiam Naturalem, S. 170 najprjedy wozjewjene. Typusowa družina je Bignonia catalpa L., kotraž płaćiwe mjeno je Catalpa ovata G.Don. Synonym za Catalpa Scop. je Macrocatalpa (Griseb.) Britton.  Ród Catalpa słuša k tribusej Catalpeae DC. ex Meisn. w swójbje  Bignoniaceae . Wot Li 2008  su štyri Macrocatalpa-družiny, kotrež wšě na Karibiskich kupach su domjace, do roda Catalpa zarjadowane.

Eksistuje něhdźe dźesać Catalpa-družinow . Ród Catalpa je do dweju sekcijow rjadowany:

Přez křižowanje je tak mjenowana hybridowy trubownik nastał: 




#Article 454: Žołta gingawa (169 words)


 Žołta gingawa (Nuphar lutea) je rostlina ze swójby bónčawowych rostlinow (Nymphaeaceae).

Žołta bónčawa je wódna rostlina a trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 50 hač do 20 cm.

Ricomy su tołste a rozhałuzowane a wobsahuja alkaloidy.

Płuwanske łopjena su šěroko-jejkojte a docpěwaja dołhosć wot 10 hač 30 cm. Jich stołpiki docpěwaja dołhosć wot hač do 3 m. W hłubokim wodźe faluja płuwanske łopjena. Podnurjene łopjena su  solotwjowołopjenojte, jasnozelene.

Kćěje wot junija hač do awgusta. Kćenja su kulowate a jara sylnje woni. Wone docpěwaja wulkosć wot 3 hač do 5 cm a často nad wódny powjerch sahaja. Pjeć keluškowych łopješkow su žołte a nutř nygane. Krónowe łopješka su mnoholičbne, małe a šupiznojte. 7-24 łopatkojtych nektarowych łopješkow je žołte. Pěstowe tačałki su 15- hač 20-pruhojte a w srjedźišću likojće pohłubšene.

Kćenja so wot brukow  wopróšuja.

Płody su kulowate, krušwojte kapsle a pod wodu zezrawja a do wjelesymjenjowych, płuwanjakmanych dźělow rozpadnu.

Symjenja arilus nimaja.

Rosće w stejacych abo pomału běžacych, maksimalnje 6 m hłubokich wodźiznach.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjene.




#Article 455: Čerwjena bozanka (256 words)


Čerwjena bozanka (Sambucus racemosa) je rostlina ze roda Bozanka ze swójby pižmonkowych rostlinow (Adoxaceae). 

Čerwjena bozanka je kerk abo małki, w prawym měrje rozhałuzowany štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 1 hač do 4 metrow.

Hałuzy je zrunane abo tróšku přewisuja.

Skora je swětło brunošěra a ma mnoholičbne wulke korkowe brodawki.

Přećiwostejne łopjena wobsteja z 5 owalnych hač jejkojtych, wótro zubatych pjerkowych łopješkow, kotrež su něhdźe 5-10 cm dołhe, na hornim boku ćmowozelene, na delnim boku módrojte a jenož mało móškaće kosmate. Zwjetša su pjećličbnje njeporowje pjerite. Při wuhonjowanju w nalěću wone su načerwjeń přeběžane na rozdźěl wot družiny čorneje bozanki (Sambucus nigra) (=rozeznawanske znamjo).

Nazymske barbjenje je blědožołte. Při rozrybowanju sylnje, tróšku njepřijomnje wonjeja.

Kćěja wot apryla hač meje. Kwětnistwo je něhdźe 5 hač 8 cm dołha, jejkojta pakić. Małke kćenja su kremoběłe a so z łopjenami jewja. Wone přijomnje wonjeja.

Płody su ćěmnočerwjene jahody, kotrež su njejědojte. Ale jich płodowe mjaso je jenož po wohrěwanju jědźna.

Jeničce symjenja wobsahuja jědojty sambunigrin, kotryž sylny bluwanski powabk zawinuje.

Ptaki rad płody jědźa.

Rosće w swětłych kerčinach, jehlinowych lěsach, na kromach, na pućnych kromach. Preferuje słónčne hač połsćinowe stejnišća na wutkatych čumpatych pódach.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje, južnje hač do Pyrenejow, sewjerneje Italskeje a Bołharskeje rozšěrjena, při čimž w Skandinawiskej jenož z kulturow wodźiwjena a w Alpach we wysokosćach wot hač do 1400 m wustupuje.

Nimo toho tež w Prědnjej Aziji hač Chinskeje wustupuje.

Kćenjowe a jahodowe hałuzy wužitneje rostliny so jako wazowu debu wužiwaja. Płody so móžeja kaž te wot družiny čorna bozanka předźěłaja.




#Article 456: Čorna bozanka (229 words)


Čorna bozanka (Sambucus nigra) je rostlina ze swójby pižmonkowych rostlinow (Adoxaceae). Dalše serbske mjena su ptači fikot, bozankowy bóz a čećaty bóz.

Čorna bozanka je kerk abo małki štom, kotryž docpěje wysokosć wot 3 hač do 7 (9) m.

Hałuzy su zrunane abo wobłukaće won přewisuje.

Přećiwostejne łopjena su pjerite, dołho stołpikate, na delnim boku namódry zelene a wobsteja zwjetša z 5 hač do 7 dołhojće-jejkojtych, 5-10 cm dołhich, 3,5 cm šěrokich, sćeńka zubatych, nimale sedźacych łopješkow. Při rozrybowanju aromatisce wonjeja.

Kćěje wot meje hač do junija. Małke, tačałkojće płone, přijomnje wonjace kćenja steja w hač do 8 cm šěrokich wokołkowych pakićach. Króna je koleskojta, běła abo žołtojta.

Kćenja so wot muchow a bručkow wopróšuja. Ale próški so zwjetša wot wětra rozšěrjena, tak zo jako wuwołar někotrych alergijow płaća.

Płody su čerwjeno-čorne, jědźne, kulowate póčkate płody, kotrež často so jahody mjenuja. Wone docpěwaja tołstosć wot 3 hač do 4 mm. Jich stołpiki su swětłočerwjene. Brěčka je purpurčerwjena.

Zrałe płody so wot ptakow jědźa.

Rosće w žiwych płotach a w bohatych na zelu, włóžnych lěsach a drjebiznowych městnach.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena. Ale tež w Małkej Aziji a w Kawkazu wustupuje.

Kćenja a płody so přećiwo katarej a druhim bolosćam dychanskich pućow, ale tež přećiwo zymicy wužiwaja.

Při Germanach bě wosebje swjata, přetož jako domjacy kerk je złe duchi zahnać měła. Jeje němske mjeno  česćuje Frau Holle.




#Article 457: Běła brěza (133 words)


Běła brěza (Betula pendula; syn.: B. alba, B. verrucosa) je štom ze brězowych rostlinow (Betulaceae). Dalše serbske mjeno je suchopódna brěza.

Běła brěza je zhorbjeny hač přewisowacy štom, kotryž docpěje wysokosć wot 25 (20-30) m.

Skora je běła, hładka a ma papjeroćeńke worštki. Hałuzy su zhibnjene.

Łopjena su njekosmate, třiróžkate abo rutojte, docpěja dołhosć wot 3 hač 7 cm. 

Kćěje wot apryla hač meje. Muske wurlički docpěja dołhosć wot 3 hač 6 (10) cm. Žónske wurlički docpěwaja dołhosć wot 1,5 hač 3 cm.

Małke worjechowe płody maja dwě, 2 šěrokej přewidnej křidlešce, kotrež su 2- hač 3-króćne tak šěroke kaž worjech.

Rosće w swětłych, lisćowych a jehlinowych lěsach, na suchich pastwach, holach a pustych płoninach. Preferuje skerje małobazowe, zwjetša suche, kisałe pódy z niskim podźělom na wutkach. 

Rostlina je w sewjernej Europje rozšěrjena.




#Article 458: Hórska wólša (297 words)


Hórska wólša (Alnus incana, syn.: Betula alnus L. var. incana L.) je štom ze swójby brězowych rostlinow (Betulaceae). 

Hórska wólša je štom abo wulki kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 20 (10-25) m.

Króna je njeprawidłownje kehelojta. Hałuzy zwjetša horje sahaja. Młode hałuzy su oliwozelene do swětłobrune, lochko kosmate ale nic lěpjate.

Skora je hładka a swětłošěra abo běłošěra.

Rostlina nabohaćuje dusyk z pomocu dusyk zwjazowacymi hribami, z kotrymiž je wólša žiwa ze symbiozu.

Zymske pupki su dołhojće-jejkojte, čerwjenobrune, docpěwaja dołhosć wot něhdźe 8 cm a su hač do 5 mm dołho stołpikate.

Łopjena su měnjate, jejkojto-eliptiske, poněčim přikónčene, dwójce rězane na delnim boku šěrozelene a 2-3 cm dołho stołpikate. Wone docpěwaja dołhosć wot 4 hač do 10 cm a w nazymje njepřebarbja. 

Kćěje wot februara (měrca) hač do apryla. Micki so před łopjenami jewja. Muske micki su načerwjeń brune, steja po třoch hač po pjećoch a docpěwaja dołhosć wot 7 hač 10 cm. Žónske micki su sedźace a docpěwaja wulkosć wot 3 hač 5 mm.

Płódnistwa su hablojte, jejkojte, wodrjewjace, ćmowobrune a docpěwaja dołhosć wot 13 hač do 16 mm a šěrokosć wot 10 mm. Bóčne płódnistwa su krótko stołpikate abo sedźace. Worjechi docpěwaja wulkosć wot 2 hač do 3 mm a njesu na boku wuske křidleška. Płody wot septembra hač oktobra zezrawja.

Rosće w łučinowych lěsach, na hórskich rěčkach a alpowych rěkach. Wutraje a suche a mokre stejnišća. Preferuje wutkate a bazowe, často wapnite, hlinjane, šotrowe a šćerkowe pódy.

Rostlina je w sewjernej a srjedźnej a wuchodnej Europje, južnje hač do srjedźneje Italskeje a Balkanskeje połkupy a wuchodnje hač do Kawkaza rozšěrjena. 

Nimo w Europje domjaceje nominatoweje formy, so sćěhowace tři taksony často jako poddružiny wot Alnus incana wobhladaja. přirjadowanje je tola diskutowane, poddružiny buchu wot někotrych awtorow jako swójske družiny zastopnjowane, zdźěla tež jako wariety.




#Article 459: Łučna wólša (258 words)


Łučna wólša (Alnus glutinosa) je štom ze swójby brězowych rostlinow (Betulaceae). 

Łučna wólša je štom, kotryž docpěje wysokosć wot 10 hač do 25 m. Čerstwe drjewo štoma je oranžočerwjene.

Króna je čumpata a kehelojta hač jejkojta. Zdónk dosaha daloko do króny. Młode hałuzy su nahe, oliwozelene, pozdźišo brune a błyšćace. 

Skora je ćmowošěra hač čornojta a rozpukana. 

Na korjenjach sedźa kićojte hač koralojte rozrostki, w kotrychž su žiwe symbiotiske nitkowe bakterije. Wone dusyk z powětra zwjazaja a jón rostlinje k dispoziciji staja. 

Łopjena su měnjate, owalne abo kulowate, dwójce rězane, prědku tupe a docpěja dołhosć wot 4 hač do 10 cm. Wone njesu 5-8 bóčnych nerwnych porow. Pupki a młode łopjena su lěpjate. Zymske pupki su stołpikate, čerwjenobrune, dołhojćo-jejkojte a docpěja dołhosć wot 8 hač do 9 mm.

Kćěje wot měrca hač do apryla. Kćenja so před łopjenami jewja. Muske a žónske micki su na samsnych hałuzach. Muske micki docpěja dołhosć wot 8 cm. Žónske hablojte kwětnistwa su čerwjenojte, stołpikate a docpěja dołhosć wot 1 cm. Wětr wěje próšk k žónskim kwětnistwam.

Młode płódnistwa su zelene. Zrałe hablojte płódnistwa su ćmowobrune, dołho na štomje wostanu a docpěja dołhosć wot 1 hač do 2 cm. Worjechi su 3 mm dołhe a njesu na boku wuske křidleška. Płody wot septembra hač oktobra zezrawja.
 

Rosće we łučinowych lěsach, na rěčkach a žórłach. Ma radšo hłubokosahace, mokre, wutkate, bazowe, zwjetša kisałe hlinjane, běłohlinowe a šćerkowe pódy.

Rostlina je w Europje, w zapadnej Aziji a w sewjernej Africe  rozšěrjena. W srjedźnej Europje wot nižiny hač do wysokosćow wot 1200 m w Alpach wustupuje.




#Article 460: Zelena wólša (246 words)


Zelena wólša (Alnus viridis) je kerk ze swójby brězowych rostlinow (Betulaceae). 

Zelena wólša je jara rozhałuzowany, wysoki kerk, kotryž docpěje wysokosć wot 1 hač 3 m. Wutwori wuběžki.

Młode hałuzy su šěrobrune hač prochšěre.

Łopjena su měnjate, 10-20 dołho stołpikate. Łopjeńcy su jejkojte, přikónčene, na spočatku lěpjate, na hornim boku ćmowozelene, na delnim boku swětliše a błyšćace a docpěja dołhosć wot 5 hač do 8 cm. Jich kroma je jednory abo dwójce rězana. Zymske pupki su dołhojćo-jejkojte, čerwjenobrune a docpěja dołhosć wot 10 mm.

Kćěje wot apryla hač do meje (junija). Kćenja su njenahladne a so hromadźe z łopjenami jewja. Muske micki steja po dwěmaj hač po třoch, so hižo loni wutworja a naho přezymuja. Za čas kćěwje docpěja dołhosć wot 6 cm. Žónske kwětnistwa w pupkach přezymuja a hakle z łopjenami wočinja.

Płódnistwa su hablojte, jejkojte a docpěja dołhosć wot 10 hač do 13 mm a šěrokosć wot 7 mm. Wone steja po třoch hač po pjećoch w kićach. Worjechi docpěja dołhosć wot 3 mm a njesu na boku wuske křidleška. Płody wot oktobra hač nowembra zezrawja.

Rosće na nahłych zwisach, lěsnych kromach abo rěčnych brjohach. Ma radšo wodu ćahace abo wot sakanja włóžne, na prawym měrje wutkate a kisałe hlinjane, běłohlinjane abo kamjentne pódy.

Rostlina je we wysokich horinach Europy a wysokich łožišćach srjedźnych horinow rozšěrjena, při čimž w Alpach wosebje w montanych a subalpinskich conach wustupuje.

Rostlina so k přikrućenje pódy w hórskich łožišćach, k škitanju lawinowych zwisow a k zadźěwanju erozije plahuje.




#Article 461: Lětni bóz (119 words)


Lětni bóz (Buddleja; po němskim słowje Sommerflieder) je ród ze swójby trudownikowych rostlinow (Scrophulariaceae). Dalše mjeno je budleja.

Po někotrych žórłach słuša k budlejowym rostlinam (Buddlejaceae).

Lětni bóz je ród, kotryž wobsahuje něhdźe 100 družinow. Wone su štomy abo kerki.

Łopjena su lancetojte.

Kćenja steja w kłosach, pakićach. Wone wobsahuja jara wjele nektara, kotryž mjetele přiwabjuje.

Družiny wustupuja w Americe, w Africe a předewšěm w Azija.

Wjele družinow so jako pyšne rostliny plahuje, mjeztym zo někotre su neofyty.

Ród bu wot šwedskeho botanikarja Carl von Linné 1753 zestajeny. Z wuběrkom mjena Buddleja bu jendźelski botanikar Adam Buddle (1660–1715) česćeny.

Kaž při najwjetšich tropiskich rostlinskich rodach je znutřkowna systematika diskutowana. Cyłkownje słuša něhdźe 100 družinow k lětnim bózam; tu wuběrk:




#Article 462: Lěsny buk (555 words)


Lěsny buk (Fagus sylvatica) je štom z roda bukow (Fagus) znutřka swójby bukowych rostlinow (Fagaceae). Dalše serbske mjeno je čerwjeny buk.

Lěsny buk je lětozeleny štom, kotryž móže starobu wot něhdźe 300 lět docpěwać,   při składnosći tež wjace.
 

Jako po jednym stejacy štom soliter w přerězku docpěwa wysokosć wot 25-30 m a twori šěroko so wupinacu owalnu kronu z 20 hač 30 m přeměrom, kotrejež delnje hałuzy nimale hač k pódźe dosaha. Stare sylne hałuzy su nimale wodorunje wustupowace a wot prawidłowneho schódneho rozrjada.

W hustym lěsu lěsny buk  docpěwa wysokosć wot hač do 40 m a twori šwižnišu krónu, kotrejež nasada hakle w něhdźe 10-20 m wysokosć leži. 

Wosebite rosćenske formy lěsneho buka su w časach intensiwneho wobhospodarjenja nastawane promjenske a nahłowne buki.

Skora lěsneho buka je ćeńka, hładka a šěra. Drjewo ma lochko čerwjenojte barbjenje, štož je k němskej pomjenowanju Rotbuche wjedło.

Schódnje zarjadowane jednore lisćowe łopjena su jejkojte z lochko žołmatej abo słabje zubatej kromu. Jich dołhosć docpěwa 5-10 cm, šěrokosć 3-7 cm, dołhosć stołpika 0,3-1,5 cm.

Lisćo so zbarbi w nazymje jaskrawje okerowožołte a so potom wotmjeta.

W starobje wot něhdźe 30 hač 200 lět kćěje a płodźi lěsny buk; při dobrych wuměnjenjach móže hižo z 15-20 lětami kmanosć ke kćěću docpěwa. Čas kćěwa je wot apryla hač meji.

Lěsny buk je jednodomny rózno splažny (monözisch), tuž twori žónske ale tež muske kćenja na tej samsnej rostlinje. Tute so jewja w rozdźělenych, skerje njenahladnych kwětnistwach z łopjenami na  młodych wurostkach, muske kćenja w hustych, wisacych promjenjach, žónske kćenja zrunane po 2 (rědko 3) w jednej štyri-zapadakowej wobalce, kotraž so z wodrjewjenym płodowym hornčkom (cupula) nastanje. 

Wopróšenje so přewjedźe powšitkownje přez wětr (anemofilija).

Jako płody so něhdźe 2 cm dołhe worjechi tworja, kotrež bukwicy. Tute zezrawja w septembrje hač oktobrje. Sedźa zwjetša po dwěmaj w płodowym hornčku hromadźe, přez čož typiska třihranita forma nastanje. Płody so wot zwěrjatow rozšěrjuja (coochorija).

Kónčiny rozšěrjenja sahaja wot južneje skandinawiskeje w sewjerje přez južnu Jendźelsku, Francosku a cyłu srjedźnu Europu hač k Pólskej, k zapadnej Ukrainje a Krimje, w juhu wot centralneje Španiskeje přez Korsiku a Italsku hač k Balkanskej połkupje.

Lěsny buk preferuje włóžno-ćopłi (atlantiski) klima z relatiwnje miłymi zymami a wysokimi spadkami a je předewšěm jako młody štom přećiwo sylnym zymskim mrózam, pózdnim mrózami, horcoće a suchoće čućiwy. Najlěpše rosćenje pokazuje lěsny buk na derje z wodu zastaranych ale njehaćenskomokrotowych stejnišćach z wutkatymi pódami; rosće wot płoneho kraja hač k wysokosći wot 1200 m, zdźěla 1600 m (Alpy), hdźež so předewšěm w hórskim měšanym lěsu w zhromadnosću wot šmrěka a jědli namaka. W južnych kónčinach rozšěrjenja lěsny buk rosće jenož we wysokich połoženjach horinow. Tam twori we wysokosći wot 1800 m hromadźe z čornej chójnu lěsnu hranicu.

Dla jeho wysokosće, symetrije a swětło okerbarbneho nazymskeho barbjenja lěsny buk je woblubowany parkowy štom; z jeje mnoholičbnymi formami a sortami je najčasćišo w parkach a zelenišćach  sadźana družina bukow. 

W  słuža žiwe płoty z lěsnych bukow k wobmjezowanje polow abo jako zdźěla domowysoki škit přećiwo wětrej wjele domow. 

Drjewo lěsneho buka so w twarjenje meblow a znutřkownym wutwarje (parket, schody) wužiwa.

Nimo toho je wysokohódnolne palne drjewo z wysokej tepjenskej hódnotu, dołhim měrnym palenjom a sylnym tworjenjom žara.

Wot lěsneho buka eksistuje mnoholičbne parkowe a zahrodowe formy, kotrež so w  barbjenju lisća, formje łopjenow abo rósće  mjez sobu rozeznawaja. Někotre wariacije:

hałuzy zhibkoróstne abo hadojće wjene 




#Article 463: Čećikaty dub (150 words)


Čećikaty dub (Quercus petraea, Syn.: Q. sessilis, Q. sessiliflora) je štom ze swójby bukowych rostlinow (Fagaceae). Dalše serbske mjeno je chrast.

Słuša k podrodej Lepidobalanus a tohodla je ze šiškatym dubom (Quercus robur) přiwuzny.

Čećikaty dub je w lěće zeleny štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 35 (40) m. Wón je zmjerzkokruty.

Tołsty a sylny zdónk je chětro runy hač do króny. Skora je brózdźena a šěrojta.

Łopjena su tróšku kožowe a maja 4-6 (5-8) tupych lapow, na spódku bjez wuškow. Wone docpěwaja dołhosć wot 8 hač 16 cm. Jich stołpik je wjace hač 1 cm dołhi.

Kćěje w meju. Kćenja so z lisćom jewja. Muske kćenja steja w mickach.

Płódnistwo je zwjetša sedźace. Žołdź po jednej štwórćinje w płodowym kelušku sedźi a docpěwa dołhosć wot 2 hač 3 cm. 

Rosće w lisćowych měšanych lěsach, wosebje hłubokich a srjedźnych połoženjow.

Štom je w srjedźnej a juhowuchodnej Europje a zapadnej Aziji domjacy.




#Article 464: Korkowc (105 words)


Korkowc (Quercus suber) je štom ze swójby bukowych rostlinow (Fagaceae). Dalše serbske mjeno je skorowc.

Korkowc je přecozeleny štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 20 m. Štom njeje zymokruty.

Zdónk je často wity a rjepuchaty.

Tołsta, brózdźena skora je surowizna za kork.

Owalne łopjena docpěwaja dołhosć wot nimale 10 cm. Wone su lochko zubate a na hornim boku błyšća a su ćmowozeleny, mjeztym zo na delnim boku su slěbrojte.

Po jednym abo po porach rosćace žołdźe su w zrałoće jako šokolada brune a k třećinje čumpaće wot bónčka wobdate.

Štom je předewšěm w Španiskej a Portugalskej domjacy, ale pak w druhich krajach regiona Srjedźneho morja wustupuje.




#Article 465: Stłóčena rězanka (104 words)


Stłóčena rězanka (Blysmus compressus, syn.: Scirpus planifolius Grimm, S. caricinus Schrad, S. distichus Peterm., S. compressus L. Pers. non Moench a Schoenus compressus L.) je rostlina ze swójby cachorowych rostlinow  (Cyperaceae). 

Stłóčena rězanka je trawuzelene rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač do 40 cm.

Stołpiki su tróšku stłóčene.

Łopjena su płone, błyšćace a na kromje hrube. Wone docpěwaja šěrokosć wot 1 hač do 3 mm.

Kćěje wot junija hač do awgusta. Kłóski su čerwjenobrune a steja dwulinkowje po pjećoch hač po dwanaćoch w stłóčenych, 2-3 cm dołhich kłosach.

Rosće w žórłowych tymjenjach a na mokrych łukach.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 466: Cachorowa rězna (103 words)


Cachorowa rězna (Carex bohemica, syn.: Carex cyperoides Murray, Vignea bohemica (Schreb.) Soják) je rostlina z podroda jenakokłóskatych rěznow ze swójby cachorowych rostlinow (Cyperaceae). 

Cachorowa rězna je swětłozelena rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 5 hač do 30 cm.

Płone łopjena docpěwaja šěrokosć wot 1 hač do 2 mm.

Kćěje wot junija hač do septembra. Kłosy su zelene a njesu na kromje muske kćenja, na kónčku žónske kćenja a 2-15 cm dołhe wysoke łopješka.

Płodowe hadźicy su dołho pyskate a docpěwaja dołhosć wot hač do 1 cm.

Rosće na hatnych brjohach, na starych wodźiznach a na łuhowych pódach.

Rostlina je předewšěm w srjedźnej Europje rozšěrjena.




#Article 467: Kućikata rězna (113 words)


Kućikata rězna (Carex remota) je rostlina z podroda jenakokłóskatych rěznow ze swójby cachorowowych rostlinow (Cyperaceae).

Kućikata rězna docpěwa wysokosć wot 30 hač do 60 cm.

Stołpik je třihranity a do horje łopjenaty.

Łopjena docpěwaja šěrokosć wot 2 mm.

Kćěje wot junija hač do julija. Kłosy docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 8 mm, při čimž wobsahuja deleka muske kćenja a horjeka žónske kćenja. Delnje kłosy daloko rózno steja. Nošne łopješka su lisćojte.

Płodowe hadźicy su běłozelene, znutřka płone, zwonka zhorbjene a docpěwaja dołhosć wot 3 hač do 4 mm.

Rosće we łučinowych lěsach, na chłódkojtych žórłowych zahonach, na włóžnych lěsowych pućach a w lisćowych měšanych lěsach.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 468: Pěskowa rězna (114 words)


Pěskowa rězna (Carex arenaria) je rostlina z podroda jenakokłóskatych rěznow ze swójby cachorowowych rostlinow (Cyperaceae).

Pěskowa rězna je rostlina z podzemskimi wotnožkami, kotraž docpěwa wysokosć wot 15 hač do 40 cm.

Łopjena su proste a rynojte. Wone docpěwaja šěrokosć wot 3 hač do 4 mm.

Kćěje wot meje hač do junija. Kwětnistwo docpěwa dołhosć wot 4 hač do 6 cm a wobsteji ze 6 do 16 kłóskow. Delnje su žónske, mjeztym zo hornje su muske a srjedźne su na spódku žónske a na kónčku muske.

Płodowe hadźicy su žołtojte, křideškate a docpěwaja dołhosć wot 4 hač do 5 mm.

Rosće na nawěwowym pěsku a w suchich chójnowych lěsach. 

Rostlina je na pobrjohach Europy rozšěrjena.




#Article 469: Třepotata rězna (238 words)


Třepotata rězna (Carex brizoides) je rostlina z podroda jenakokłóskatych rěznow ze swójby cachorowowych rostlinow  (Cyperaceae). 

Třepotata rězna je wjacelětna, zelišćowa rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 30 hač do 70 cm.

Stołpik docpěwa samsnu dołhosć kaž spódnje łopjena.

Łopjena docpěwaja šěrokosć wot 2 hač do 3 cm, su klunkate, často wobłukaće přewisowace. 

Kćěje wot meje hač do junija. Kwětnistwo je kiwkate a docpěwa dołhosć wot 2 hač do 3 cm. Kłosy su 5 hač do 8, blědojće žołte, jasnje dele zhibowane a šwižnje lancetojte. Deleka steja muske, ale horjeka - žónske kćenja. 

Płodowe hadźicy docpěwaja dołhosć wot 2 hač do 2,5 mm, su nažołć zelene, šwižnje křidłate. 

Třepotata rězna rosće we włóžnych lěsach, w lisćowych měšanych lěsach, w łučinowych lěsach, w lěsnych swětlinach a kromach.

Sewjerna hranica areale saha wot Letiskeje hač do sewjerneje Francoskeje, južna hranica areala saha wot Pyreneskeje  , přez centralnu Juhosłowjansku hač do Ukrainy.

Prjedy bu wona kaž polstrowy material tak sylnje wužiwana, zo w jednotliwych lěsnišćach w dole Ryna je dochody z tutoho pódlanskeho wužiwanja dobytk z drjewoweje produkcije přesahował. Tam so namaka trawa w srjedźnych a delnich lěsnišćach na włóžnym, humosnym, kräftigem pódźe a při poměrnym zasćinjenju masowa. Prjedy bu přez wutorhowanje (w Hornjej Awstriskej přez syčenje) dobywana. Wusušichu ju na słónčnych  městnach, zwjertnychu z jednorymi mašinami powjazy z njeje a přinjesechu ju w tutej formje do překupstwa. W mjeńšim mnóstwje wužiwachu trawu tež k plećenskim dźěłam, kaž noškim paskam, črijam, matam atd.




#Article 470: Ćeńkokorjenita rězna (103 words)


Ćeńkokorjenita rězna (Carex chordorrhiza) je rostlina z podroda jenakokłóskatych rěznow ze swójby cachorowych rostlinow (Cyperaceae). 

Ćeńkokorjenita rězna docpěwa wysokosć wot 10 hač do 30 cm. Rostlina wutwori 1 m dołhe wotnožki.

Stołpik je předewšěm na spódku łopjenaty.

Łopjena su na kromje šěre a docpěwaja šěrokosć wot 1 hač do 2 mm.

Kćěje wot meje hač do junija. Kwětnistwo docpěwa dołhosć wot 1 cm a wobsteji z 2-5 kłóskow, kotrež deleka wobsahuja žónske a horjeka muske kćenja.

Płodowe hadźicy su brune, na kromje hładke a krótko pysčičkate.

Rosće we łuhojtych chlustišćach, machacych trawnikach a pochobłótowych pódach.

Rostlina je w srjedźnej a sewjernej Europje rozšěrjena.




#Article 471: Běła rězna (122 words)


Běła rězna (Carex alba) je rostlina z podroda wšelakokłóskatych rěznow ze swójby cachorowowych rostlinow (Cyperaceae). 

Běła rězna docpěwa wysokosć wot 10 hač do 30 cm. Rostlina wutwori trawniki a ma podzemske wotnožki.

Stołpik je tupy a třihranity.

Proste, nahe łopjena docpěwaja šěrokosć wot 1 hač do 1,5 mm.

Kćěje wot meje hač do junija. Muske kłosy su nakónčne, mjeztym zo žónske kłosy su čumpatopłodowe a docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 10 mm a steja na 0,5-3 cm dołhich, zrunanych stołpikach. Hornja žónska kłosa často muske kłosy přesahuje. Pluwizny su běłokožowe.

Płodowe hadźicy su kulowate a žołtojte.

Rosće w ćopłotu lubowacych lisćowych lěsach a chójnowych lěsach.

Rostlina je w južnej Němskej, w Alpach, w Pyrenejach, w Karpatach a horinach sewjerneje Balkanoweje połkupy.




#Article 472: Błótowa rězna (108 words)


Błótowa rězna (Carex limosa) je rostlina z podroda wšelakokłóskatych rěznow ze swójby cachorowowych rostlinow (Cyperaceae). 

Błótowa rězna je daloko łažaca rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 20 hač do 40 cm. Rostlina wutwori nadzemske abo podzemske wotnožki.

Šěrozelene łopjena su rynojće sfałdowane a docpěwaja šěrokosć wot 1 hač do 1,5 mm.

Kćěje wot meje hač do junija. Žónske kłosy su krótko walcojte a docpěwaja dołhosć wot 15 hač do 20 mm a steja na ćeńkich, přezhibanych stołpikach. Pluwizny su brune. Delnje nošne łopjeno je krótše hač cyłkowne kwětnistwo.

Rosće na machacych trawnikach a na mjeztymnych tymjenjach.

Rostlina je w sewjernej a srjedźnej Europje, w Alpach, Pyrenejach a Kawkazu rozšěrjena.




#Article 473: Dołhopluwita rězna (115 words)


Dołhopluwita rězna (Carex pseudocyperus) je rostlina z podroda wšelakokłóskatych rěznow ze swójby cachorowych rostlinow (Cyperaceae). 

Dołhopluwita rězna žołtozelena rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 40 hač do 90 cm.

Wótro třihranity stołpik je hač horje łopjenaty.

Płone łopjena docpěwaja šěrokosć wot 6 hač do 12 mm.

Kćěje wot junija hač do julija. 3-6 žónskich kłosow je čumpatopłodowe a přewisujo steji na ćeńkich stołpikach, při čimž hornje su bližene. Hadźicy su žołtojće blyšćace a docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 6 mm a w zrałosći su wróćo měrjene. Pysčičkowe zubki su rozepěrace a docpěwaja dołhosć wot 1 mm.

Rosće na brjohach łužow, na starych wodźiznach, w hrjebach a na wólšowych tonidłach.

Rostlina w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 474: Łučna rězna (104 words)


Łučna rězna (Carex nigra) je rostlina z podroda wšelakokłóskatych rěznow ze swójby cachorowowych rostlinow (Cyperaceae). 

Łučna rězna docpěwa wysokosć wot 5 hač do 40 cm.

Stołpik je horjeka hruby.

Šěrozelene łopjena docpěwaja šěrokosć wot 2 hač do 5 mm.

Kćěje wot apryla hač do junija. 1-2 muskej kłosy a wjacore žónske kłosy su sedźace a docpěwaja dołhosć wot 1 hač do 3 cm. Hadźicy su lědma pysčičkate a docpěwaja dołhosć wot 2 hač do 3 cm. Delnje nošne łopješko je nimale tak dołhe kaž kwětnistwo.

Rosće na mokrych a łuhojtych łukach a w połnych tymjenjach.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.

Wopisy družiny

Rozšěrjenske mapy




#Article 475: Lěsna rězna (109 words)


Lěsna rězna (Carex sylvatica) je rostlina z podroda wšelakokłóskatych rěznow ze swójby cachorowych rostlinow (Cyperaceae). 

Lěsna rězna docpěwa wysokosć wot 30 hač do 70 cm.

Stołpik je hač horjeka łopjenaty.

Klunkate, błyšćace zelene łopjena docpěwaja šěrokosć wot 4 hač do 8 mm.

Kćěje wot meje hač do julija. Muska kłosa je nakónčna, mjeztym zo žónske kłosy su linealne, čumpatopłodowe a docpěwaja dołhosć wot 3 hač do 5 cm. Jich stołpik je ćeńki a docpěwa dołhosć wot 3 hač do 10 cm.

Płodowe hadźicy docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 6 mm.

Rosće w lisćowych a jehlinowych měšanych lěsach.

Rostlina je w južnej Skandinawiskej, w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 476: Nalětnja rězna (106 words)


Nalětnja rězna (Carex caryophyllea) je rostlina z podroda wšelakokłóskatych rěznow ze swójby cachorowowych rostlinow (Cyperaceae). 

Nalětnja rězna je rostlina z krótkimi wotnožkami, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač do 30 cm.

Šěrozelene łopjena su proste a docpěwaja šěrokosć wot 2 hač do 4 mm. Wone přezymuja a su krótke hač hładki stołpik.

Kćěje wot měrca hač do meje. 2-3 žónske kłosy su krótko stołpikate a docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 10 mm, mjeztym zo muska kłosa je nakónčna. Hadźicy su lědma pysčičkate a kosmate. Wótre pluwizny su zerzawcobrune hač nažołć brune a zelenje smužkate.

Rosće na połsuchich trawnikach.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 477: Namódra rězna (131 words)


Namódra rězna (Carex flacca, syn. Carex glauca Scop.) je rostlina z podroda wšelakokłóskatych rěznow ze swójby cachorowowych rostlinow (Cyperaceae). 

Namódra rězna docpěwa wysokosć wot 20 hač do 60 cm.

Proste, rynojte, namódry zelene łopjena docpěwaja šěrokosć wot 2 hač do 5 mm.

Kćěje wot meje hač do julija. Kłosy su wšelako formowane. Muske kłosy su šwižne a steja po dwěmaj hač po štyrjoch a su nakónčne, mjeztym zo žónske kłosy su walcojte a docpěwaja dołhosć wot 2 hač do 3 cm a steja na 3-8 dołhich stołpikach. Nošne łopjena su lisćojte, při čimž delnje nošne łopješko kónčk kwětnistwa docpěwa.

Płodowe hadźicy su brune hač čorne, na woběmaj bokomaj zhorbjene a njesu jasny pysčičk.

Rosće w swětłych lěsach, na wapnitych suchich trawnikach a na wapnitych płonych tymjenjach.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 478: Runa rězna (116 words)


Runa rězna (Carex elata) je rostlina z podroda wšelakokłóskatych rěznow ze swójby cachorowowych rostlinow (Cyperaceae). 

Runa rězna docpěje wysokosć wot 50 hač do 120 cm. Wutwori wulke kupy.

Na spódku stejace póšwy su žołtobrune a syćonićojte. Proste łopjena su šěrozelene a docpěja šěrokosć wot 4 hač do 5 mm.

Kćěje wot apryla hač do meje. Kłosy su zwjetša sedźace a docpěja dołhosć wot 2 hač do 6 cm. Delnje kłosy su jenož žónske, mjeztym zo hornje kłosy su jenož muske. Hadźicy docpěja dołhosć wot 3 hač do 4 mm a zahe wotpadnu.

Rosće na brjohach, w bahnach, we wólšowych tonidłach a w conach, kotrež so na suchi kraj přeměnjuja.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 479: Šwižna rězna (100 words)


Šwižna rězna (Carex acuta; syn. C. gracilis) je rostlina z podroda wšelakokłóskatych rěznow ze swójby cachorowowych rostlinow (Cyperaceae). 

Šwižna rězna docpěje wysokosć wot 40 hač do 150 cm. Stwjelco je wótro třihranite a  hrube.

Na spódku stejace póšwy su błyšćace brune. Łopjena docpěja šěrokosć wot 5 hač do 10 mm a dołhosć wot hač do 150 cm.

Kćěje wot meje hač do junija. 3-6 žónskich kłosow docpěje dołhosć wot 2 hač do 10 cm. Wótre hadźicy su njejasne pyskate a docpěja dołhosć wot 3 mm. Delnje nošne łopješko daloko kwětnistwo přesahuje.

Rosće na brjohach, na mokrych łukach, w přiliwowych wužłobinach.




#Article 480: Wutrajna rězna (101 words)


Wutrajna rězna (Carex sempervirens) je rostlina z podroda wšelakokłóskatych rěznow ze swójby cachorowowych rostlinow (Cyperaceae). 

Wutrajna rězna docpěwa wysokosć wot 20 hač 50 cm. Rostlina wutwori kupy a na spódku njese ćmowošěre włokninowe promjo.

Łopjena su błyšćace, tróšku dlěše hač stołpik a docpěja šěrokosć wot 2 hač 3 mm.

Kćěje wot junija hač awgusta. 2-3 žónske kłosy su čumpatopłodowe a docpěja dołhosć wot 1 hač 2 cm. Muske kłosy su nakónčne. Nošne łopješka su brune, běłokožnje kromate a krótše hač zelene hadźicy. 

Rosće na wapnitych  hórskich łukach we wysokosćach wot 1400-3000 m.

Rostlina je w horinach srjedźneje a južneje Europy rozšěrjena.




#Article 481: Lěsna škripina (109 words)


Lěsna škripina (Scirpus sylvaticus) je rostlina ze swójby cachorowych rostlinow (Cyperaceae). Dalše serbske mjeno je lěsna syć.

Lěsna škripina je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač do 100 cm. Rostlina wutwori tež njekćějace kiješki.

Stołpik je třhranity.

Płone, błyšćace zelene łopjena su na kromje hrube a docpěwaja dołhosć wot 1 m a šěrokosć wot 2 cm.

Kćěje wot meje hač do julija. Kćenja steja w sylnje rozhałuzowanym, hač 20 cm šěrokim, wot wysokich łopješkow přesahowacym kwětnistwje, při čimž małke, jejkojte, načorń zelene kłóski wutworja čumpate kłosy.

Rosće na mokrych łukach, na lěsnych bahnach a na hatnych kromach. Preferuje chłódne pódy.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 482: Bahnowa syćawka (107 words)


Bahnowa syćawka (Eleocharis palustris) je rostlina ze swójby cachorowych rostlinow (Cyperaceae). 

Bahnowa syćawka docpěwa wysokosć wot 5 hač do 100 cm. Rostlina ma podzemske wotnožki.

Stołpik je prosty, kruty a běłozeleny. Wón docpěwa tołstosć wot 1 hač 4 mm a je bjezłopjenaty a kulojty.

Stwjelco njese nakónčnu kłósku.

Kćěje wot meje hač do awgusta. Kłóski wobsteji z 20 hač 30, dwusplažnych kćenjow a docpěwa dołhosć wot 5 hač 20 cm a so ženje wot nošneho łopješka přesahuje. Pluwizny stanu hač do zrałoty.

Rosće w conach, kotrež so na suchi kraj přeměnjuja, na mokrych łukach, w hrjebjach, we wutkatych rohodźinach a w rěznych bahnach.

Rostlina je cirkumpolarnje rozšěrjena.




#Article 483: Hórska kokorička (107 words)


 Hórska kokorička (Polygonatum verticillatum, syn.: Convallaria verticillata) je rostlina z podswójby ruskusowych rostlinow (Nolinoideae) znutřka swójby hromakowych rostlinow (Asparagaceae). 

Wona bu prjedy swójbje całtkowych rostlinow (Convallariaceae) přirjadowana.

Hórska kokorička je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač do 70 cm.

Łopjena steja na njewobšěrnym stołpiku w mutličkach po třoch hač po sedmoch, docpěwaja dołhosć wot 15 cm a su šwižnje lancetojte.

Kćěje wot meje hač do junija. Kćenja maja jara wusku rołku ze šěsć zelenojtymi zubkami. 

Jahody su najprjedy čerwjene z ćěmnymi dypkami a zrałe su čornomódre.

Rosće w lěsach z zelobohatym podróstom a w łučinowych lěsach. Preferuje čerstwe, wutkate, wapnite, čumpate pódy na chłódkojtych stejnišćach. 




#Article 484: Jednokwětna kokorička (217 words)


 Jednokwětna kokorička (Polygonatum odoratum) je rostlina ze swójby całtkowych rostlinow (Convallariaceae) kotraž je nětko dźěl podswójby ruskusowych rostlinow (Nolinoideae) znutřka swójby hromakowych rostlinow (Asparagaceae). Dalše serbske mjeno je běły korjeń.

Jednokwětna kokorička je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač 45 cm.

Pjenk njese kulojte błuznički, kotrež so wot wotemrěnych stołpikow zawostaja.

Přewisowacy, wótrohranity stołpik njese zwjetša horje měrjene łopjena.

Měnjate łopjena docpěwaja dołhosć wot 3 hač 14 cm a su šěroko-eliptiske, na delnim boku šěrozelene.

Kćěje wot meje hač junija. Wonjace, wisace kćenja docpěwaja šěrokosć wot 5 hač 7 mm a steja po jednym abo po dwěmaj. Šěsć kćenjowych łopješkow je k rołce zrosćene a běłe a na swobodnych kónčnych zelenojte a nahe. Jich rołka docpěwa dołhosć wot 12 hač 30 mm, při čimž je w srjedźišću tróšku brjuchata.

Jahody su módročorne. 

Rosće w swětłych, ćoplišich (dubowych a chójnowych) lěsach a na lěsej bliskich skałach. Preferuje wapnite pódy.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.

Synonymy wot Polygonatum odoratum (Mill.) Druce su: Convallaria odorata Mill.,  C. polygonatum L.,  Polygonatum hondoense Nakai ex Koidzumi,  P. japonicum C.Morren  Decaisne,  P. langyaense D.C.Zhang  J.Z.Shao, P. maximowiczii F.Schmidt,  P. odoratum f. ovalifolium Y.C.Chu et al.,  P. officinale Allioni,  P. officinale var. papillosum Franchet,  P. planifilum Kitagawa  Hir. Takahashi, P. quelpaertense Ohwi,  P. simizui Kitagawa,  P. thunbergii C.Morren  Decaisne, P. vulgare Desf..




#Article 485: Kwětkata kokorička (137 words)


 Kwětkata kokorička (Polygonatum multiflorum) je rostlina ze swójby całtkowych rostlinow (Convallariaceae), kotraž je nětko dźěl podswójby ruskusowych rostlinow (Nolinoideae) znutřka swójby hromakowych rostlinow (Asparagaceae). Dalše serbske mjeno je běły korjeń.

Kwětkata kokorička je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač do 80 cm.

Pjenk ma pječatowe plěški. 

Přewisowacy, kulojty stołpik njese 2-dźělnje zrjadowae łopjena.

Łopjena su schódne, owalne abo šěroko lancetojte, docpěwaja dołhosć wot 8 hač do 15 cm a šěrokosć wot 3 hač do 6 cm, su horjeka ćěmnozelene a deleka šěrozelene.

Kćěje wot meje hač do junija. Kćenja su wisace. Jich rołka docpěwa dołhosć wot 1 hač do 2 cm a je w srjedźišću tróšku hromadu sćehnjena a prědku likowa. 

Jahody su ćmowomódre a zwobručowane. 

Rosće w lěsach z kałowym podróstom a w łučinowych lěsach. Preferuje čerstwe, wutkate, wapnite, čumpate pódy na chłódkojty stejnišćach.




#Article 486: Wšědna myšaca wěcha (104 words)


Wšědna myšaca wěcha (Ruscus aculeatus) je rostlina ze swójby  ruskusowych rostlinow (Nolinoideae) znutřka swójby hromakowych rostlinow (Asparagaceae). Dalše serbske mjeno je kałata myšaca wěcha.

Wšědna myšaca wěcha docpěwa wysokosć wot 30 hač 100 cm.

Łopjena su šupiznojte. Nimo toho rostlina ma łopjenojće wušěrjene bóčne wurostki, kotrež su šěroko-lancetojte, kožojte, přeco zelene a docpěwaja šěrokosć wot 2 hač 3 cm a maja dołhi kónčk. 

Kćěje wot februara hač apryla. Kćenja su zelenojte, docpěwaja šěrokosć wot 3 mm a njesu šupiznojte nošne łopješka. 

Płód je kulojta, čerwjena jahoda.

Rosće w kerčinach, dubowych lěsach, na suchich, skalnych zwisach.

Rostlina je w južnej Alpach a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 487: Pěskowa babyduška (215 words)


Pěskowa babyduška (Thymus serpyllum) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae). Dalše serbske mjena su płónc, pólna babyduška a kulowske zelo.

Pěskowa babyduška je zymokruty kerk, kotryž docpěje wysokosć wot 2 hač do 10 (25) cm, šěrokosć wot 45 cm a ma hłuboko w pódu sahacy centralny korjeń a so wot toho wuńducy z ležacymi stołpikami rozšěrjuje. Jednotliwa rostlina wuwiwa na tute wašnje zwisowacy přestrjenc, kotryž móže docpěć wulkosć jednoho kwadratoweho metra.

Dele ležace stołpiki su jenož na spódku tróšku wodrjewjene.

Wonjace łopjena rostliny su małe, błyšćace, eliptiske hač lancetojte a docpěja dołhosć wot 10 mm a šěrokosć wot 4 mm. Ze stołpiki zapušćuja w kóždym lětu wulke mnóstwo kćenowych wurostkow, kotrež docpěja wysokosć wot dźesać hač do pjatnaće centimetrow.

Kćěje wot meje hač do septembra (wot junija hač do awgusta). Róžojte abo módrowioletne, małe, rołkojte, dwuhubkate kćenja steja po třoch hač po šesćoch w łopjenowych rozporach w pozdatnej kłosy, kotrež docpěja dołhosć wot hač do 4 milimetrow (wot 6 hač do 7 mm).

Rostlina produkuje w tutym času nektar za wopróšowace insekty. Za pčołarstwo je pěskowa babyduška tohodla wažna pčołkaca pastwa.

Pěskowa babyduška je typiski wobydler wot chójnowych stepowych lěsow z suchimi, małowapnatymi pěskowymi pódami. Wón so tam často podłu pućow abo na lěsnych swětlinach namaka. Typiska přewodna rostlina na tutym stejnišćo ja jatřobnik.




#Article 488: Wšědna babyduška (145 words)


Wšědna babyduška (Thymus pulegioides) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae). 

Wšědna babyduška je kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 5 hač 40 cm. Rostlina ma wjele poddružinow, kotrež aromatisce abo po citronje wonjeja.

Stołpik je krótko lězucy, wustupowacy, rozhałuzowany a pod kwětnistwom wótro štyrihranity. Wón je na hranje kosmaty a na spódku wodrjewjeny.

Łopjena su přećiwostejne a docpěwaja dołhosć wot 20 mm a šěrokosć wot 11 mm.

Kćěje wot junija hač oktobra. Purpuroworóžojte kćenja docpěwaja dołhosć wot něhdźe 6 mm a steja w hustych, cylindriskich hłójčkach, při čimž dalše mutlički pod tym steja. Wone aromatisce wonjeja.

Płody njesu požitne wolijowe ćělesa a so wot mrowjow do jich jamow wleku.

Rosće na suchich trawnikach a pastwach, skłoninach, skałach a mrowišćach. Preferuje ćopliše, słónčne stejnišća.

Wšědna babyduška wobsahuje pjeć poddružinow a jedyn fertilny bastard, kotreř so předewšěm w přiznamjenjach łopjenow a w jich žadanjach na stejnišćach rozeznawaja:




#Article 489: Wšědna bukwica (115 words)


Wšědna bukwica (Stachys officinalis) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae). Dalše serbske mjena su dobra přeslička, pomjatkowe zelo, serpinka a botentki. Družina so prjedy rodej Betonica přirjadowaše.

Wšědna bukwica je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač 100 cm. Rostlina je na spódku wodrjewjena. 

Stołpik njese 1-3 pory lisćowych łopjenow.

Spódnje łopjena su dołho stołpikate a wusko-jejkojte.

Kćěje wot julija hač awgusta. Kćenja su ćěmnoróžojte a docpěwaja dołhosć wot 8 hač 15 mm. Hornja hubka je nimale płona. Tworja huste, kłosojte kwětnistwo, kotrež steji na kóncu stołpika.

Rosće na łuhojtych łukach, hórskich łukach a holach. Preferuje włóžne, bazowe, často małowapnite pódy.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje, sewjernje hač do Skandinawiskeje rozšěrjena.




#Article 490: Lěsna dubčica (150 words)


 Lěsna dubčica (Teucrium scorodonia) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae). 

Lěsna dubčica je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač 50 (60) cm. Rostlina je kosmata a při wotrybowanju njepřijomnje wonja.

Stołpik je štyrihranity.

Łopjena su přećiwostejne, owalne, na spódku wutrobojte, zmoršćene, tupje zubate a docpěwaja dołhosć wot 2 hač 7 cm.

Kćěje wot julija hač septembra. Kćenja su žołtojće běłe hač žołtozelene, docpěwaja dołhosć wot něhdźe 1 cm a steja w čumpatych, šwižnych kłosach. Keluch docpěwa dołhosć wot 4 hač 6 mm. Hornja hubka je jednora, mjeztym zo delnja hubka je štyrizubkowa. 

Kćenja so wot čmjełow, pčołow wopróša, při čimž wone su bohate na nektar. 

Rosće w swětłych dubowych a chójnowych lěsach a na holach. Preferuje małowutkate, kisałe, zwjetša pěskowe abo kamjentne pódy w regionach, hdźež zyma ja miła.

Rostlina je w srjedźnej Europje, sewjernje hač južneje Skandinawiskeje, južnje hač južneje Francoskeje, hornjeje Italskej, zapadnej Chorwatskej rozšěrjena.




#Article 491: Mały jězončik (132 words)


Mały jězončik (Prunella vulgaris) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae). Dalše serbske mjena su brunawka, hłowjace zelo a mrětwowe zelo.

Mały jězončik je trajne zelo, kotrež docpěwaja wysokosć wot 5 hač 30 cm. Rostlina je rozpjeršenje kosmata a ma nadzemske wuběžki.

Łopjena su cyłokromne abo krótko zubate a dołhojće-jejkojte a docpěwaja dołhosć wot 2 hač 4 cm..

Kćěje wot junija hač septembra. Módrowioletne abo purpurwioletne kćenja docpěwaja dołhosć wot 0,7 hač 1,6 cm a steja po štyrjoch hač po šesćoch w mutličkach. Krónowe rołka je zrunana. Hornja hubka ma formu helma, mjeztym zo delnja hubka je třidźělna.

Keluch wokoło płodźikow so jenož při włóžosći puknje.

Rosće na łukach, pastwach, w parkach, na zahrodowych trawnikach, brjohach a lěsnych pućach. Preferuje čerstwe abo włóžne pódy na swětłych stejnišćach.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 492: Wulki jězončik (137 words)


Wulki jězončik (Prunella grandiflora) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae). 

Wulki jězončik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač 30 (45) cm. Rostlina je rozpjeršenje kosmata.

Łopjena su w křižu přećiwostejne a dołhojće-jejkojte a docpěwaja dołhosć wot 2 hač 6 cm. Hornje su často našćěpane a čumpaće kosmate.

Kćěje wot junija hač awgusta. Módrowioletne kćenja docpěwaja dołhosć wot 2 hač 2,5 cm a steja po štyrjoch hač po šesćoch w mutličkach, při čimž přesahuja lisćo. Krónowa rołka je horje zhibnjena. Hornja hubka ma formu helma, mjeztym zo delnja hubka je třidźělna.

Rosće na połsuchich a suchich trawnikach, na słónčnych lěsnych kromach a na suchich łukach. Preferuje skerje suche, małowutkate pódy.

Rostlina je předewšěm w srjedźnej Europje, sewjernje hač do južneje Šwedskeje, južnje hač do sewjerowuchodneje Španiskeje, w runinje rěki Po a w Bołharskej rozšěrjena.




#Article 493: Smělna-Póckowy (100 words)


Smělna-Póckowy ( Schmölln-Putzkau) je gmejna w Hornjej Łužicy, juhowuchodnje wulkeho wokrjesneho města Biskopic. Wona nasta w lěće 1994 z gmejnow Smělna, Póckowy a Trjechow a leži při Wjazońcy.

W lěće 1884 měješe Smělna po Mukowej statistice 923 wobydlerjow, mjez nimi 35 Serbow (4 %). W Póckowach bě w samsnym lěće 29 Serbow žiwe. Posledni serbski farar we wosadźe bě Jan Awgust Sykora, kotryž so w lěće 1899 na wuměnk poda.

Ke gmejnje słušeja wjeski Hornje a Delnje Póckowy, Smělna, Trjechow a Nowa Smělna.

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 52 (Budyšin 1) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).




#Article 494: Prawa křižowka (119 words)


Prawa křižowka (Leonurus cardiaca) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae). 

Prawa křižowka je zrunana rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 30 hač 100 cm.

Łopjena su kosmate, rukojte, třidźělne hač sydomdźělne, na hornim boku ćmowozelene, na delnim boku swětłozelene a docpěwaja dołhosć wot 6 hač 12 cm. Hornje łopjena su třilapate.

Kćěje wot junija hač awgusta. Kćenja steja w mutličkojtych, jedyn nad druhim stejacych dźělnych kwětnistwach. Swětłopurpurowa króna je dwuhubkowa a docpěwa dołhosć wot 8 hač 11 mm. Keluch je zwónčkojty, prawidłownje pjećzubaty a docpěwa dołhosć wot 5 hač 8 mm. Próškowe łopješka daloko z krónoweje rołki wusahuja.

Rosće na pućach, płotach. Preferuje wutkate hlinjane pódy.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.

Prawa křižowka bě stara  lěkarska rostlina.




#Article 495: Konjaca mjetlička (116 words)


Konjaca mjetlička (Mentha longifolia) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae). 

Konjaca mjetlička je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 50 hač 100 cm abo wot 30 hač 80 cm.

Stołpik je štyrihranity a kosmaty. 

Łopjena su dołhojte-lancetojte, wótro rězane, na delnim boku pjelsćojće kosmate, w srjedźišću abo wyše srjedźišća najšěrše a docpěwaja dołhosć wot 4 hač 10 cm.

Kćěje wot julija hač septembra. Kćenja docpěwaja dołhosć wot 3 hač 4 mm a steja w nakónčnych, hustych, šwižnych kwětnistwach, kotrež su podobne na kłosy. Króna je blědźe lila abo blědźe čerwjena. Keluch je husto kosmaty a pjeczubaty.

Rosće na brjohach, mokrych pastwach, hrjebjach, pućowych kromach.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje, sewjernje hač Wulkobritanskej rozšěrjena.




#Article 496: Rólna mjetlička (128 words)


Rólna mjetlička (Mentha arvensis) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae). 

Rólna mjetlička je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač 45 cm (10-40, 60). Rostlina je kosmata a aromatisce wonja.

Stołpik je štyrihranity. 

Łopjena su w křižiku přećiwostejne, přilěhawje kosmate, owalne abo lancetojte, słabje rězane abo karbowane a docpěwaja dołhosć wot 2 hač 8 cm.

Kćěje wot junija hač oktobra. Kćenja steja w hustych kćenjowych mutličkach w rozporach hornich 6-12 łopjenowych porow, ale nic na kóncu stołpika. Keluch ma formu zwónčka a je pjećzubaty a husto kosmaty. Króna docpěwa dołhosć wot 4 hač 6 mm a je róžojta abo wioletna.

Rosće we włóžnych łukach, njerodźowych wobrostach na mokrych rolach a na drjebiznowych městnach. Preferuje wutkate, zwjetša słabje kisałe pódy.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena. 




#Article 497: Alpski płónčik (111 words)


Alpski płónčik (Acinos alpinus [= Calamintha alpina]; něhdy Calamintha acinos) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae). 

Alpski płónčik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač 25 cm a je rozpjeršenje kosmate. Rostlina je zmjerzkokruta.

Łopjena su přećiwostejne, owalne hač lancetojte. Jich kónčk je wótro wjedźacy abo tupy.

Kćěje wot julija hač septembra. Purpurwioletne kćenja docpěwaja dołhosć wot 1 hač 2 cm, su často dlěše hač łopjena a steja zwjetša po třoch w łopjenowych rozporach. Na delnjej hubce njesu běłe mustrowanje. Keluch je brjuchaty.

Rosće na suchich kamjentnych trawnikach a na połsuchich trawnikach. Preferuje čerstwe, bazowe, zwjetša wapnite, často kamjentne pódy. 

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 498: Skalny płónčik (163 words)


Skalny płónčik (Acinos arvensis) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae). 

Skalny płónčik je jednolětna abo dwulětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač do 30 cm. Wonja kaž mjetlička.

Stołpik je kosmaty.

Łopjena su přećiwostejne, krótko stołpikate, owalne hač lancetojte, njesu na kóždym boku 1-4 krótke zubki a docpěwaja dołhosć wot 1 hač do 2 cm. Na delnim boku njesu sylnje so pokazowace nerwy.

Kćěje wot junija hač do septembra. Módrowioletne kćenja docpěwaja dołhosć wot 0,7 hač do 1 cm. Wone su w klamje běłe. Króna docpěwa dołhosć wot 8 hač do 10 mm. Keluch je dwuhubkaty, husto wotstejo kosmaty a docpěwa dołhosć wot 5 hač do 7 mm. Jich zubki su deleka brjuchaće rozšěrjene.

Keluch je za čas płodow začinjeny.

Rosće na mjezotowych suchich trawnikach, na skalnych hłowach, na nasypach, na murjach, w zemskich nadrěwańcach, w šćerkowych jamach a na dwórnišćach. Preferuje bazowe, małohumusowe pěskowe a kamjentne pódy.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje, ale tež w južnej Skandinawiskej rozšěrjena.




#Article 499: Hórska přeslička (127 words)


Hórska přeslička (Stachys recta) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae).

Hórska přeslička je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 20 hač 60 cm. Rostlina je hrubje kosmata.

Stołpik je jednory abo rozhałuzowany a štyrihranity. 

Łopjena su dołho-lancetojte. Delnje łopjena su stołpikate, mjeztym hornje łopjena su sedźace.

Kćěje wot junija hač oktobra. Kćenja su swětłožołte hač běłojte, krótko kosmate a docpěwaja dołhosć wot 1 hač 2 cm. Wjele mutličkow ze 6 do 10 kćenjow steji čumpaće jedyn nad druhim. Keluch njese kałajo kochtate třiróžkate zubki.

Rosće na kerčinowych a pućowych kromach, suchich trawnikach a we swětłych lěsach. Preferuje skerje suche, bazowe pódy na zwjetša słónčnych, ćopłych stejnišćach. Rostlina je z 2 m hłubokimi korjenjemi derje na suche stejnišća přiměrjena.  

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 500: Lěsna přeslička (137 words)


Lěsna přeslička (Stachys sylvatica) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae).

Lěsna přeslička je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 30 hač 100 cm. Rostlina wonja rozrybowana njepřijomna. 

Stołpik je wotstejo kosmaty.

Łopjena su kopřiwam podobne, stołpikate, kosmate a wutrobojte, hrubje a wótře zubate.

Kćěje wot junija hač septembra. Kćenja su ćmowobrunočerwjene z mustrowanymi delnimi hubkami a docpěja dołhosć wot 1,2 hač 1,6 cm. Wjele, zwjetša šěsćkćenjowych, mutličkow z małkimi łopješkami steji čumpaće jedna nad druhej na kóncu stołpika. Króna docpěje dołhosć wot 12 hač 15 mm z nimale dwójce tak dołhej delnjej hubku. Keluch docpěje dołhosć wot 4 hač 7 mm a je husto kosmaty.

Rosć w lěsach, kerčinach, na lěsnych žórłach, pućnych kromach. Ma radšo włóžne hač mokre, wutkate pódy na chłódkojtych abo połchłódkojtych stejnišćach. 

Rostlina w Europje rozšěrjena, ale w juhu jenož w horinach.




#Article 501: Włóžna přeslička (140 words)


Włóžna přeslička (Stachys palustris) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae). 

Włóžna přeslička je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač 100 cm.

Stołpik je zrunany a štyrihranity.

Lancetojte łopjena su jako křižik přećiwostejne, zwjetša sedźace a docpěwaja dołhosć wot 3 hač 12 cm. 

Kćěje wot junija hač septembra. Kćenja su purpurne a docpěwaja dołhosć wot 11 hač 17 mm. Hornja hubka je płonje helmojta a cyłokromna, mjeztym zo třidźělna delnja hubka je dwójce tak dołha a ćěmnje a swětło mustrowana. Kćenjowe mutlički steja husto jedyn nad druhim na kóncu stołpika. Króna docpěwa dołhosć wot 14 hač 18 mm a je dwójce tak dołha kaž krótkokosmaty keluch.

Rostlina ma kaž boblija stołstnjene wotnožki.

Rosće mjez druhimi trajnymi zelemi na brjohach a w hrjebjach, na włóžnych łukach, pućnych kromach. Preferuje mokre wutkate pódy. 

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 502: Jehłancojty zběhowc (118 words)


Jehłancojty zběhowc (Ajuga pyramidalis) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae). 

Jehłancojty zběhowc docpěwa wysokosć wot 10 hač 20 cm. Rostlina nima wuběžki.

Łopjena su w křižu přećiwostejne, husto stejace, horje mjeńšace. Delnje łopjena su rozetojte, wopak jejkojte, słabje karbowane a docpěwaja dołhosć wot 5 hač 10 cm. Hornje łopjena su často wioletnje přeběžane.

Kćěje wot julija hač awgusta. Kćenja steja po dwěmaj hač po štyrjoch w mutličkach. Króna je swětło wioletnomódra a docpěwa dołhosć wot 10 hač 18 mm. Łopješka w kwětnistwje su něhdźe dwójce tak dołhe kaž kćenja.

Rosće na małowapnitych hórskich łukach, hač do wysokosćow wot 1200-2700 m. Wustupuje na suchich stejnišćach.

Rostlina je w sewjernej Europje a horinach srjedźneje a južneje Europy (Alpy) rozšěrjena.




#Article 503: Kosmaty zběhowc (145 words)


Kosmaty zběhowc (Ajuga genevesis) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae). 

Kosmaty zběhowc je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 7 hač 30 cm. Rostlina nima wuběžki a je cybaće kosmata.

Łopjena su přećiwostejne a často módrje přeběžane. Hornje łopjena su třilapate abo hłuboko karbowane. Delnje łopjena su za čas kćěwa často hižo wuschnjene. Spódnje łopjena su dołho stołpikate.

Kćěje wot apryla hač junija. Ćmowomódre kćenja docpěwaja dołhosć wot 1 hač 1,8 cm a steja w kłosojtym kwětnistwje. Hornja hubka je dwudźělna a tak krótka, zo po zdaću faluje, mjeztym zo delnja hubka je dlěša a třilapata. Króna docpěwa dołhosć wot 12 hač 18 mm.

Často rostliny steja tak husto při sebi, dokelž z jich korjenjow nowe wurostki zapušćeja.

Rosće na suchich trawnikach, skłoninach, pućowych mjezach a pěskowych płoninach. Preferuje ćopłe, suche, małowutkate, zwjetša wapnite pódy.

Rostlina je předewšěm w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 504: Łažawy zběhowc (120 words)


Łažawy zběhowc (Ajuga reptans) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae). 

Łažawy zběhowc je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 7 hač 30 cm. Rostlina ma nadzemske wuběžki.

Stołpik je štyrihranity.

Łopjena su w křižu přećiwostejne, cyłokromne abo njejasnje zubate, rozpjeršenje kosmate. Hornje łopjena su něhdźe tak dołhe kaž kćenja. Spódnje łopjena su dołho stołpikate.

Kćěje wot meje hač awgusta. Kćenja docpěwaja dołhosć wot 1 hač 1,5 cm a steja po dwěmaj hač po šesćoch w rozporach hornich łopjenow. Hornja hubka je mólička, zo to tak wupada jako by falowała. Króna je módra abo čerwjenojta a docpěwa dołhosć wot 10 hač 15 mm.

Rosće na łukach, trawnikowych płoninach, w kerčinach, lěsach a mjezach.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 505: Žołty zběhowc (160 words)


 Žołty zběhowc (Ajuga chamaepitys, syn.: Teucrium chamaepitys L.) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae). 

Žołty zběhowc je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 5 hač 15 cm. Rostlina je kosmata, zdźěla ze žałzowymi kosmami. Tohodla aromatisce wonja.

Łopjena su husto stejace, dołho kosmate, hłuboko třiškałobowe a přećiwostejne a maja linealne, 1-2 mm šěroke wotrězki. Wone docpěwaja dołhosć wot 1 hač 3 cm.

Kćěje wot meje hač septembra. Kćenja su krótko stołpikate, docpěwaja dołhosć wot 0,7 hač 1,5 cm a steja po jednym w łopjenowych rozporach. Hornja hubka je jara krótka, tak zo po zdaću faluje. Delnja hubka je třidźělna a ma čerwjenojty abo brunojty muster, kotryž wopróšacym pčołam puć do kćenjoweje rołki pokazuje. Króna je kaž citrona žołta a docpěwa dołhosć wot 7 hač 15 mm.

Rosće na rolach, winicach, suchich trawnikach, rěčnych a šotrowych płoninach. Preferuje suche, wapnite, často kamjentne pódy.

Rostlina je w južnej Němskej a južnej Europje rozšěrjena, při čimž originalnje z regiona Srjedźneho morja pochadźa.




#Article 506: Dobra želbija (125 words)


Dobra želbija (Salvia officinalis) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae). 

Dobra želbija je kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 20 hač 70 (80) cm. Rostlina deleka wodrjewi, při rozrybowanju sylnje wonja a je zmjerzkokruta.

Łopjena su owalne hač šěroko-lancetojte, zmoršćene a na křiž přećiwostejne. Wone njesu často dwaj małkej kónčkaj a su dołho stołpikate, słabje karbowane a na delnim boku pjelsćojte. 

Kćěje wot meje hač julija. Wioletne kćenja docpěwaja dołhosć wot 1,8 hač 2,5 cm a steja po štyrjoch hač po wosmjoch we wjacorych pozdatnych mutličkach. Hornja hubka je helmojta a nimale runa. Króna docpěwa dołhosć wot 17 hač 25 mm.

Rostlina so plahuje a je rědko wodźiwi, wosebje na ćopłych połsuchich trawnikach.

Pochadźa z regiona Srjedźneho morja, předewšěm z Španiskeje, sewjerneje Afriki a Balkana.




#Article 507: Łučna želbija (158 words)


Łučna želbija (Salvia pratensis) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae). 

Łučna želbija je sylne, robustne a zymokrute trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač do 60 cm.

Zrunane stołpiki su štyrihranite.

Spódnje łopjena su owalne hač dołhojte, njeprawidłownje karbowane a docpěwaja dołhosć wot 6 hač do 12 cm, mjeztym zo mjeńše łopjena su na maksimalnje 1 m dołhich kćenjowych wurostkach.

Kćěje wot meje (apryla) hač do awgusta. Ćmowomódre abo wioletnomódre, rědko běłe kćenja docpěwaja dołhosć wot 1,5 hač do 2,5 cm. Wone steja po štyrjoch hač po wosmjoch w mutličkach, při čimž hač do dwacećoch mutličkow móže na jednej rostlinje być. Hornja hubka je šěroko-serpikojta. Króna docpěwa dołhosć wot 20 hač do 25 mm.

Rosće na suchich trawnikach, na połsuchich trawnikach, na tučnych łukach, na pućach, na skłoninach a na nasypach. Preferuje skerje suche, bazowe, zwjetša wapnite pódy.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje a Marokku rozšěrjena, ale je dźensa tež w sewjernej Europje zdomjacnjena.




#Article 508: Lěpjaca želbija (148 words)


Lěpjaca želbija (Salvia glutinosa) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae). 

Lěpjaca želbija je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 40 hač do 80 (120) cm. Rostlina je husto kosmaty, wosebje horjeka žałzowje-lěpjaca a při rozrybowanju aromatisce wonja.

Łopjena su dołho stołpikate. Łopjency su hrubje zubate, na spódku kłokojte a docpěja dołhosć wot 8 hač do 15 cm.

Kćěje wot julija hač do oktobra. Swětłožołte, čerwjeno-brunje dypkate kćenja docpěja dołhosć wot 3 hač do 4 (5) cm a steja po štyrjoch hač po šesćoch w mutličkach na kóncu stołpika. Jich stołpiki docpěja dołhosć wot 3 hač do 10 mm. Hornja hubka je horje zhorbjena a na boku splacnjena. Delnja hubka je brunje smužkata. Keluch je wusko-zwónčkojty.

Rosće w hórskich a wudolinowych lěsach a na lěsnych kromach. Ma radšo włóžne, wutkate, čumpate, zwjetša kamjentne pódy na sćinowych a połsćinowych stejnišćach.

Rostlina je w horinach srjedźneje a južneje Europy rozšěrjena.




#Article 509: Mutličkata želbija (145 words)


Mutličkata želbija (Salvia verticillata) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae). 

Mutličkata želbija je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač 60 cm. Rostlina je kosmata.

Stołpiki su zrunane a zwjetša rozhałuzowane.

Łopjena su šěroko-wutrobojtez dwěmaj kónčkomaj hač třiróžkate, na křiž přećiwostejne a tróšku zmoršćene. Wone docpěwaja dołhosć wot 4 hač 12 cm a šěrokosć wot 3 hač 10 cm. Delnje łopjena su za čas kćěwa zwjetša zahinjene.

Kćěje wot junija hač septembra. Wioletne kćenja docpěwaja dołhosć wot 10 hač 15 mm a steja po wosmjoch hač po štyriadwacećoch  čumpaće jedyn nad druhim we wjacorych mutličkach. Hornja hubka je nimale runa a prědku łžičkojta. Króna docpěwa dołhosć wot 10 hač 15 mm. Kosmaty keluch je wusko-zwónčkojty a docpěwa dołhosć wot 4 hač 7 mm. Próškowe łopješka su njepohibliwe.

Rosće na ćopłych połsuchich łukach, pućach, nasypach a skłoninach. 

Pochadźa z wuchodneho dźěla regiona Srjedźneho morja.




#Article 510: Stepowa želbija (111 words)


Stepowa želbija (Salvia nemorosa) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae). 

Stepowa želbija je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 30 hač 70 cm (1 m) a šěrokosć wot něhdźe 50 cm. Rostlina wonja rozrybowane aromatisce. Wutwori kupy.

Łopjena su na spódku wutrobojte. Delnje su za čas kćěwa zwjetša wotemrěte. 

Kćěje wot junija hač julija. Módrolila, rědko róžojte abo běłe kćenja docpěja dołhosć wot 0,7 hač 1,5 cm a steja po dwěmaj hač po štyrjoch w hač do 20 mutličkach. Hornja hubka je šěroko serpikojta.

Rosće na połsuchich trawnikach, pućach, nasypach, drjebiznowych městnach a kromach kerčinow. 

Rosće w Europje a centralnej Aziji rozšěrjena.

Rozdźělne plahowanske sorty so jako zahrodowe rostliny wužiwaja.




#Article 511: Wšědna čisćica (150 words)


Wšědna čisćica (Clinopodium vulgare, [=Calamintha clinopodium]; prjedy Satureja vulgaris (L.) Fritsch) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae). Dalše serbske mjeno je lěsny płónčik.

Wšědna čisćica je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač 60 cm. Rostlina wonja při rozrybowanju tróšku aromatisce.

Stołpik je wotstejo cybaće kosmaty.

Łopjena su w křižu přećiwostejne, jejkojte, cyłokromne, słabje karbowane a docpěwaja dołhosć wot 2 hač 4 cm.

Kćěje wot julija hač septembra. Swětłopurpurowe kćenja docpěwaja dołhosć wot 1 hač 1,5 cm. Hornja hubka je płona, mjeztym zo delnja hubka je třidźělna. Kćenja steja po dźesaćoch hač po dwacećoch w hač štyri hustych, wjelekćenjowych, nimale kulowatych mutličkach w hornich łopjenowych porach. Keluškowe zubki su kochtate. Króna docpěwa dołhosć wot 1 hač 1,5 cm.

Rosće na kerčinowych, lěsnych a pućowych kromach, w žiwych płotach a swětłych lěsach a na połsuchich trawnikach. Preferuje bazowe pódy na słónčnych hač połchłódkojtych stejnišćach.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 512: Narańši dušan (145 words)


Narańši dušan (Platycladus orientalis) je štom ze swójby cypresowych rostlinow (Cupressaceae). Wón je jenička družina roda Platycladus.

Synonymy su Biota orientalis, Thuja orientalis, Platycladus stricta, Thuja chengii a Thuja orientalis var. argyi.

Narańši dušan je přeco zeleny štom, kotryž docpěje wysokosć wot hač do 30 m. Rostlina je jednodomna.

Króna je wuska a kehelojta. Jich hałuzy su nahle horje měrjene, sčerstwa zelene hač žołtozelene.

Šupiznowe łopjena hałuzam wusko přilěhuja a so jasnje překrywaja. Wone docpěja dołhosć wot hač do 7 mm. Při rozrybowanju słabje sadojće wonjeja.

Kćěje wot měrca hač do apryla. Muske kćenja su swětłožołte a steja mnoholičbnje na hałuzowych kónčkach. Žónske kwětnistwa su njenahladnje zelenojte.

Hable docpěja dołhosć wot 1,5 cm. Wone su na spočatku namódry zelene, w zrałosći ćmowobrune. 6 hablowych šupiznow njese róžkojty, dozady zakřiwjeny přiwisk.

Rostlina je domjaca w Chinskej.

Štom so w Europje we wjacorych, tež małoróstnych warjetetach plahuje.




#Article 513: Nawječorny dušan (293 words)


Nawječorny dušan (Thuja occidentalis) je štom ze swójby cypresowych rostlinow (Cupressaceae). Družina ma wjace hač 140 kulturnych formow.

Nawječorny dušan je přeco zeleny štom, kotryž docpěje wysokosć wot 5 hač 20 m.

Króna je wusko-kehelojta abo pyramidojta.

Hałuzy husto steja, jara dele sahaja a su płonje rozšěrjene. Rozrybowane hałuzy najěr aromatisce wonja.

Skora je ćeńka, swětle čerwjenojće-bruna, nitkojta a maja wuske podołhostne rozpukliny.

Šupiznowe łopjena su tupe abo tróšku kónčkojte a docpěja dołhosć wot hač do 6 mm na hłownych wurostkach a wot něhdźe 3 mm na pódlanskich wurostkach. Wone su na hornim boku słabje ćmowozelene a na delnim boku nažołć zelene. Na hałuzowych flankach su troskate. Na płoninach njesu napadnje žiwicowe žałzy.

Při rozrybowanju po jabłukach z kuchinskimi nalikami wonjeja.

Nazymske barbjenje je bronzowe.

Kćěje wot (měrca) apryla hač do meje. Kćenja su njenahladne. Muske kćenja su žołtojte a steja mnoholičbnje na hałuzowych kónčkach. Žónske kwětnistwa su čerwjenojte.

Žołtozelene hable su jejkojte, dołhojte, zrunane, kožane, docpěja dołhosć wot 1 (1,2) cm a steja na hornim boku płonych hałuzow. Njesu 4 hač 5 porow přećiwostejnych šupiznow, kotrež maja rozdźělnu wulkosć. Prózdne hable často dołho na hałuzy sedźa. W času zrałosće su brune.

Je domjacy we wuchodnej sewjernej Americe, wot regiona wulkich jězorow na wuchod hač do Maine a New York. Rosće w Europje w parkach, zahrodach a zelenišćach. 

Ma radšo hłubokosahace pódy w hórskich městnach we wysokosćach wot hač do něhdźe 900 m.

Štomy pomałku rosće a móžeja starobu wot hač do 400 lět docpěć. Jich drjewo je jara krute, ale relatiwnje lochke.

Indienjo su drjewo za zdónkowe čołmy radšo wužiwali. Ale běłe sydlerjo su drjewo za twarjenje domow wužiwali.

Wšě dźěle rostliny wobsahuja thujon, tak zo su jara jědojte.

W Europje so jara často jako kěrchowsku drjewiznu abo zahrodny žiwy płót plahuje.




#Article 514: Hoberski dušan (252 words)


Hoberski dušan (Thuja plicata, syn.: Thuja gigantea) je štom ze swójby cypresowych rostlinow (Cupressaceae).

Hoberski dušan je přeco zeleny štom, kotryž docpěje wysokosć wot hač do 50 m. W kulturje jenož wysokosć wot hač do 25 m docpěje.

Króna je na spočatku kehelojta, pozdźišo njeprawidłowna. Deleka je chětro šěroka.

Zdónk docpěje tołstosć wot wjace hač 2 m, předewšěm při starych rostlinach. Skora je čerwjenojta hač ćmowobruna a so w podołhostnych smužkach abo w małkich platach pušća.

Hałuzy su wopłonjene, wodorunje wotestejace a při rozrybowanju po ananasu wonjeja. Jich horni bok je błyšćacy zeleny, ale delni bok je šěrozeleny.

Šupiznowe, husto na hałuzy přilěhawe łopjena su tupe njesu krótki kónčk a docpěja dołhosć wot něhdźe 3 mm.

Kćěje wot měrca hač do apryla. Muske kćenja su małke a žołtojte a steja na kónčkach hałuzow. Žónske kwětnistwa su zelenojte abo zćeńka čerwjene.

Hable su stołpikate, zrunane a docpěja dołhosć wot 1 hač 2 cm. Wone njesu pjeć hač šesć porow elastiskich šupiznow. Stołpiki su krótke a křiwjene. Zrałe hable su brune.

Rosće na přirěčnych brjohach a sćinowych zwisach, při čimž wot płoninow hač do horinow wustupuje. Ma radšo włóžne, wutkate pódy.

Rostlina je w pacifiskej sewjernej Americe wot južneje Alaski hač sewjerneje Kaliforniskeje rozšěrjena. Tam štom móže starobu wot wjace hač 500 lět docpěć.

Rostlina so w srjedźnej Europje jako pyšnu drjewinu plahuje. Indienjo zdónki za totemowe koły wužiwachu.

Drjewo je w jadrje čerwjene, jara trajne a so hodźa derje wobdźěłać. Z toho so na př. šindźele, paneele, zepěrne hrjady a płachtate sćežory zhotuje.




#Article 515: Niski jałorc (102 words)


Niski jałorc (Juniperus  communis var. saxatilis) je štom ze swójby cypresowych rostlinow (Cupressaceae). 

Juniperus communis var. saxatilis bu w lěće 1789 wot Peter Simon Pallas w Flora Rossica seu Stirpium Imperii Rossici par Europam et Asiam Indigenarum Descriptiones et Icones, zwjazk 1, S. 12, Tafel 4, Figur A najprjedy wotzjewjeny. Synonymy za Juniperus communis var. saxatilis Pall. su mjez druhim Juniperus alpina  Gray, Juniperus communis subsp. alpina (Smith)  Čelak., Juniperus communis subsp. nana (Willd.) Syme, Juniperus communis var. jackii  Rehder, Juniperus communis var. montana  Aiton (Hort. Kew., Band 3, 1789, S. 414), Juniperus nana Willd., Juniperus oblonga  M.Bieb. und Juniperus sibirica  Burgsd.




#Article 516: Bukowe rostliny (243 words)


Bukowe rostliny (Fagaceae) su swójba symjencowych rostlinow.

Wšě bukowe rostliny su přecozelene abo lisćo wotmjetowace štomy, rědko tež kerki z zelišćowym abo kožojtym lisćom.
Stołpikate lisćowe łopjena su srěnjowulke, schódne a spiralisce zarjadowane.

Nimale wšě družiny su jednodomne rózno splažne (monözisch), tuž tworja na tej samsnej rostlinje žónske ale tež muske kćenja, zwjetša micka.  Wopróšenje so zwjetša přez wětr (anemofilija) stanje, rědko tež přez insekty (entemofilija).

Jako płody so worjechi tworja, kotrež po kóždym rodźe po jednym hač po třoch w  płodowym hornčku (cupula) sedźa. Płody so wot zwěrjatow rozšěrjuja (coochorija).

Rostu swětadaloko wot conow trajaceho mróza hač subtropow, ale nic w tropach a Južnej Africe.

Płody někotrych družiny su jědźne kaž jědźna kastanija a bukwicy abo so jako skótnu picu hodźa, na př. předewšěm prjedy k swinjacemu kormjenju wužiwane žołdźe.  

Płodowe debjenki a lisćo rozdźělnych družinow so předewšěm w nazymje čerstwje ale tež wusušene jako dekoraciske material wužiwaja, mjez tym tež we floristice.

Ze skory někotrych dubow so kork za zatyčki, sćěnowe a špundowanske wobkłady (korkowc) wottwarjuje. Druhe wobsahuja chemiske substancy, wosebje třěski, kotrež so su zdźěla hižo w prjedawšich časach medicinsce abo ludowohojersce ale tež ke kožerstwu koža wužiwali.

Wjele družinow poskićuje hódnotne drjewo za meblowe domowe abo łódźny twar abo dobre palne drjewo.

Drjewiny tuteje swójby so často jako parkowe štomy wusadźuja a hdys a hdys tež jako bonsaj wuplahuja.

Swójba wobsteji z dweju podswójbow ze sydom hač do dwanaće rodami a 670 hač do 900 družinami.
Wobsahuje sćěhowace rody:




#Article 517: Sri Lanka (108 words)


Sri Lanka (singhalsce ශ්‍රී ලංකා, tamilsce இலங்கை; hamtsce Demokratiska socialistiska republika Sri Lanka, hač do lěta 1972 Ceylon) je kupowy stat w južnej Aziji. Nadeńdźe so w Indiskim oceanje před juhowuchodnym pobrjohom Indiskeje, něhdźe 240 wuchodnje južneho kónca indiskeho subkontinenta. Stolica a najwjetše město je Colombo. Sri Lanka ma wokoło 21 milionow wobydlerjow.

Najwjetšej etniskej skupinje stej Singalezojo a Tamilojo. Nimo buddhizma su hinduizm, křesćanstwo a islam wažne nabožiny na kupje.

Dla swojeho geografiskeho połoženja tworješe kupa z antiki hač do moderny wažne strategiske křižnišćo za namórnistwo mjez Bliskim wuchodom a juhowuchodnej Aziju.

Sri Lanka je wosebje znate za plahowanje čaja a kofeja kaž tež jako turistiski cil.




#Article 518: Końskowola (253 words)


Końskowola je wjes a sydło krajneje gmejny z jenakim mjenom w juhowuchodźe Pólskeje, w Powiaće Puławskim w Lublińskej wojewódstwje a leži nad rěku Kurówka.

Wot 8. junija 1532 hač do lěta 1870 měješe status města. Wjes bu po swojim załožerju Jan Koninski mjenowana a bu  prěni raz w lěće 1442 přispomnjena.

W lěće 1532 Końskowola měšćanske prawo dósta. Sta so  srjedźišćom překupstwa ze žiwidłemi a měješe někotre tekstilne fabriki. Ludźo z cyłeje Pólskeje a tež ze Sakskeje so tu zasydlichu.

Za čas třećeho pólskeho rozdźělenja přińdźe městno w lěće 1795 pod rakuske knjejstwo. W lěće 1809 sta so z dźělom wójwodstwa Waršawy. Po januarskim zběžku zhubi Końskowola w lěće 1870 měšćanske prawo. Wot lěta 1918 słuša zaso k Pólskej.

Na spočatku Druheje swětoweje wójny, 15. septembra 1939, bu Końskowola wot Němskeje okupowana. Tam bu lěhwo za wójnskich jatych załožowane, kotrež pak jenož krótke wobstaće měješe. Tu załožowane koncentraciske lěhwo eksistowaše hač do lěta 1943.

W lokalnym ghetće, buchu městni Židźa, ale tež Židźa ze Słowakskeje zasydleni. 8. meje 1942 bu wjele Židow do zaničowanskeho lěhwa Sobibor deportowane. W oktobrje 1942 bu gheto přez bataljon 101 rezerwneje policije zlikwidowane. Při tym je něhdźe 1000 ludźi zemrěło.

Ke gmejnje Końskowola słuša městno Chrząchów.

Najznaćiša zajimawostka wot Końskowole je katolska cyrkej z Opalinskich a Lubomirskich swójbnym rownišćom a narownymi kamjenjemi, kotrež buchu wot Tylman van Gameren planowane. Dalša cyrkej we wsy je w stilu Lubline Renaissance w lěće 1613 natwarjena. Tež eksistuje ewangelske pohrjebnišćo.

W Końskowoli stej pólskaj basnikaj Franciszek Dionizy Kniaźnin a Franciszek Zabłocki wumrěłoj.




#Article 519: Kofejowc (106 words)


Kofejowc (Coffea) je ród ze swójby čerwjenkowych rostlinow (Rubiaceae).

Družiny su kerki abo 4-6 m wysoke štomy.

Přećiwostejne łopjena su kožojte.

Běłe kćenja su małke, často wonjace a steja k promjenjam kopate we łopjenowych rozporach.

Płody su wišnjojte póčkate płody, kotrež dwě bunojtej symjeni abo jedne kulowate symjo wobsahuja. Kofejowe buny wobsahuja theobromin, theofylin a 0,7-2,5 % kofeina, ale tež 10-30% wolijow, 0,7% cokora a třěški.

Eksistuje něhdźe 90 družinow w rodźe kofejowcow (Coffea). Dwaj podrodaj Baracoffea a Coffea so rozeznawatej.

Tu je lisćina (bjez wobkedźbowanja přisłušnosće k podrodej) připóznatych družinow, při čimž nimo botaniskeje awtorskeje skrótšenki tež wozjewjenje z lětom wudaća prěnjeho wopisanja je podawane:




#Article 520: Křižny sydrik (101 words)


Křižny sydrik (Cruciata laevipes) je rostlina ze swójby čerwjenkowych rostlinow (Rubiaceae). 

Křižny sydrik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač 50 cm.

Stołpik je zrunany abo postupowace. 

Nažołć zelene łopjena steja po štyrjoch w mutličce a su owalne hač šěroko-lancetojte a třinerwne.

Kćěje wot apryla hač junija. Kćenja nimaja keluch, docpěwa šěrokosć wot něhdźe 2 mm a steja we łopjenowych rozporach. Króna je koleskojte a štyricybate. Dźěl po mjedźe wonjacych kćenjow je dwusplažny, mjeztym zo dźěl je muski.

Rosće w žiwych płotach, na lěsnych kromach, w hrjebjach a w łučinowych lěsach. Preferuje čerstwe, wutkate pódy na tróšku ćoplišich stejnišćach. 




#Article 521: Hórska serlica (117 words)


Hórska serlica (Asperula cynanchica) je rostlina ze swójby čerwjenkowych rostlinow (Rubiaceae). 

Hórska serlica je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 5 hač 30 cm.

Stołpik je štyrihranity. 

Łopjena docpěwaja dołhosć wot 4 cm a šěrokosć wot jenož 1 hač 2 mm a su wuskolancetojte, jednonerwne, wótre, krótko kosmate abo nahe. Delnje łopjena steja po štyrjoch w mutličkach. 

Kćěje wot junija hač septembra. Jasnoróžojte, jasnolila abo běłe kćenja docpěwaja dołhosć wot 3 hač 7 mm a maja štyri rozšěrjene krónowe kónčki. Króna ma fromu lika a je štyristołpowa. 

Płód je zornaty-hruby.

Rosće na suchich trawnikach, słónčnych zwisach, skłoninach, nawěwach a lěsnach kromach. Preferuje ćopłe, słónčne, suche, zwjetša wapnite, čumpate pódy.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 522: Lesny sydrik (133 words)


Lesny sydrik (Galium rotundifolium) je rostlina ze swójby čerwjenkowych rostlinow (Rubiaceae). 

Lesny sydrik trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač 30 cm.

Stołpik je postupowacy.

Łopjena su jejkojte hač kulojte, třinerwne, husto a krótko mikawčkate a steja w srjedźišću stołpika po štyrjoch w mutličkach. Wone docpěwaja dołhosć wot 0,5 hač 2 cm

Kćěje wot junija hač septembra. Běłe hač zelenojte kćenja docpěwaja wulkosć wot něhdźe 3 mm a steja w čumpatych pozdatnych wokołkach. Króna njese štyri wótre, płonje rozšěrjene kónčki a docpěwa šěrokosć wot 3 mm.

Płody njesu kótwički.

Rosće w na mochu bohatych jehlinowych lěsach a lěsach . Preferuje čerstwe hač włóžne, po prawym měrje kisałe hač kisałe, po prawym měrje wutkate pódy w regionach z wysokej włóžnosću powětra na chłódkojty stejnišćach.

Rostlina je w horinach srjedźneje a južneje Europje rozšěrjena.




#Article 523: Lěpjacy sydrik (165 words)


Lěpjacy sydrik (Galium aparine) je rostlina ze swójby čerwjenkowych rostlinow (Rubiaceae). 

Lěpjacy sydrik je jednolětna, ćěłcojće lěpjaca abo lěpjaca rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 60 hač 200 cm (wot 30 hač do 150 cm).

Stołpik je ležacy, wustupowacy abo lězucy a často druhe rostliny přerostuje. Nimo toho je štyrihranity a njesu wróćo křiwjene seršćiki.

Łopjena su linealiske, docpěja šěrokosć wot 4 hač 8 mm a wutworja po šesćoch hač po wosmjoch mutlički. Jich kroma njesu wróćo měrjene kałačkowe kosmy.

Kćěje wot junija (meje) hač oktobra. Kwětnistwa steja w hornich łopjenowych kutach a wobsteji z 2 hač 7 kćenjow. Kćenja docpěja wulkosć wot něhdźe 2 mm. Běła króna njese štyri kónčki a docpěje šěrokosć wot 2 mm.

Płody su kulowate, dwudźělne, njesu hóčkojte seršćiki a docpěwaja wysokosć wot něhdźe 3 hač 5 mm a šěrokosć wot 4 hač 6 mm.

Rosće w njerodźowych wobrostach, na kerčinowych kromach, lěsnych kromach, brjohach, rolach a drjebiznowych městnach. Ma radšo čerstwe, wutkate a čumpate pódy.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 524: Lěsny sydrik (103 words)


Lěsny sydrik (Galium sylvaticum) je rostlina ze swójby čerwjenkowych rostlinow (Rubiaceae). 

Lěsny sydrik je wjacelětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 30 hač do 120 cm. Zrunany stołpik je nahi a kulojty.

Łopjena su lochko namódreń šědźiwiznojte a docpěja šěrokosć wot hač do 1 cm a dołhosć wot hač do 4 cm.

Kćěje wot junija hač do septembra. Kremoběłe kćenja docpěja šěrokosć wot něhdźe 2 mm a steja we wjetšej ličbje w čumpatych, nakónčnych pakićach.

Rosće w lisćowych lěsach, w kerčinach a na hólnišćach.

Rostlina je w srjedźnej Europje rozšěrjena, při čimž předewšěm w srjedźnych horach wustupuje. Pobrachuje do dalokeje měry w sewjeroněmskej nižinje.




#Article 525: Wonjaty sydrik (193 words)


Wonjaty sydrik (Galium odoratum) je rostlina ze swójby čerwjenkowych rostlinow (Rubiaceae). Dalše serbske mjena su wonjata serlica, žerlica, jadrowe zelo a wumara.

Wonjaty sydrik je wjacelětna zelišćowa rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 15 hač do 30 (60) cm. Ma lězacy ricom a jednore, štyrihranite, hładke stołpiki. Rostlina je słabje jědojta.

Spočatnje swětłozelene, pozdźišo ćmowozelene, lancetojte hač eliptiske, na kromje z fajnymi seršćičkami wobsadźowane łopjena docpěja dołhosć wot 2 hač do 4 cm a steja po šesćoch, horjeka po wosmjoch abo dźewjećoch we pozdatnych mutličkach (něm. ). Wonjeja intensiwnje při wjadnjenju.

Wón kćenje wot meje hač do junija (wot apryla hač do meje). Sněhběłe, zwonojte-hwězdoformowe kćenja docpěja šěrokosć wot 4 hač do 6 mm a steja we njeprawych wokołkach na trójce wjerćanych kiješkach. Króna je likojta, njese 4 wótre kónčki a docpěje šěrokosć wot hač do 5 mm.

Płody su małke ćěłcojte worješki. Wone njesu kótwički.

Při wjadnjenju a schnjenju kumarin nastanje, kotryž zawinuje typiski wóń a aroma mejoweje bowle. Přewulke mnóstwo pak zawinuje hłowybolenje a pohłušenosć.

Rosće w lisćowych a měšanych lěsach z bohatym na zelu podróstom. Ma radšo čumpate, humozne, na mulu bohate hlinjane pódy.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 526: Žołty sydrik (170 words)


Žołty sydrik (Galium verum) je rostlina ze swójby čerwjenkowych rostlinow (Rubiaceae). 

Žołty sydrik je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 30 hač do 60 cm (wot 15 hač do 50 cm) a šěrokosć wot hač do 1,2 m. Zrunane stołpiki su krute a maja tupe hrany.

Wuske łopjena su linealne a maksimalnje docpěja šěrokosć wot 2 mm a dołhosć wot hač do 2,5 cm. Wone su na hornim boku ćmowozelene, na delnim boku krótkokosmaće šěre. Jich kroma je zawita. 8-12 jehłojtych, 1-2,5 mm dołhich łopješkow steji w srjedźnych mutličkach.

Kćěje wot junija hač do septembra. Citronužołte abo złotožołte kćenja docpěja šěrokosć  wot 2 hač 4 mm. Wonja mjedojće a steja w hustych, nakónčnych pakićach. Króna njese 4 kónčki a docpěje šěrokosć wot něhdźe 3 mm.

Rosće na suchich łukach a pastwach, na skłoninach, na kromach kerčinow a na łuhojtych łukach. Ma radšo w prawym měrje suche, słónčne hač połsćinowe stejnišća.

Rostlina je w Euraziji a sewjernej Ameriki rozšěrjena, při čimž w nimale cyłej Europje, ale  w Němskej jenož rozpjeršena wustupuje.




#Article 527: Rólny šešerjačk (148 words)


Rólny šešerjačk (Sherardia arvensis) je rostlina ze swójby čerwjenkowych rostlinow (Rubiaceae). Wona je jenička družina roda šešerjačk (Sherardia).

Rólny šešerjačk je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 5 hač 20 cm.

Stołpik je ležacy abo postupowacy, štyrihranity a hrubje kosmaty.

Łopjena su jednonerwne, wótre, dołhojće-lancetojte a steja w mutličkach. Wone docpěwaja šěrokosć wot 2 hač 5 mm a dołhosć wot 4 hač 15 mm. Deleka mutlički wobsteja ze štyrjoch łopjenow, horjeka pak z pjeć do šěsć.

Kćěje wot junija hač do oktobra. Małke lila kćenja njesu štyri kónčki a docpěwaja wulkosć wot 5 mm. Wone twori małokćenjowe kwětnistwo, kotrež je hwězdźičkojće wobdate wot wósom hač dźesać wysokich łopješkow.

Płód rozpadnje do dźělnych płodow.

Rosće w njerodźowych wobrostach w rolach, zahrodach, na njewobdźěłanych a pustych płoninach, na pućowych kromach. Preferuje wutkate, zwjetša wapnite pódy na lětoćopłych stejnišćach.

Rostlina je w Europje rozšěrjena, při čimž z regiona Srjedźneho morja pochadźa.




#Article 528: Agawowe rostliny (143 words)


Agawowe rostliny (Agavoideae) su podswójba znutřka hromakowych rostlinow (Asparagaceae). 

Podswójba Agavoideae ma nimale swětodaloke rozšěrjenje. Ćežišćo wšelakorosće na družinach leži w neotropisu. Přirodny areale dosahnu wot juha USA, wo srjedźnej Americe, hač do sewjerneje južneje Ameriki a Azije. 
Molekulargenetiske přepytowanja su w zachodnych nimale dźesać lětach k tomu wodźili, zo su hranicy swójbow znutřka roda hromakojtych rostlinow (Asparagales) so sylnje přesunyli. Tak su agawowe rostliny dźensa jenož podswójba (Agavoideae) w  swójbje hromakowych rostlinow (Asparagaceae). Do toho bě samostatna swójba Agavaceae. Rody buchu prjedy tež do Liliaceae Juss. zarjadowane. Swójba Agavaceae bu jako Agavineae w lěcé 1829 wot Barthélemy Charles Joseph Dumortier w Analyse des Familles de Plantes 57, 58 prěni raz wopisana. Typusowy ród je Agave L.. Wobjim někotrych rodow bu dla nowowobdźěłanjow w zachodnych něhdźe dźesać lětach sylnje změnjeny.

Eksistuje dźensa 18 rodow  z wyše 600 družinami w podswójbje agawowych rostlinow (Agavoideae):




#Article 529: Dźiwi drapalc (177 words)


Dźiwi drapalc (Dipsacus fullonum, Syn. Dipsacus sylvestris) je rostlina ze swójby drapalcowych rostlinow (Dipsacaceae). Dalše serbske mjeno je drapałka.

Dźiwi drapalc je dwulětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 70 hač 200 cm.

Stołpik je kałaty.

Łopjena ma často kałate srjedźne nerwy. Spódnje łopjena docpěwaja dołhosć wot 30 hač do 40 cm a su krótkostołpikate, jejkojte, zwjetša njerozdźělne, zubate, wutworja rozetu a ze spočatkom kćěwa wuschnu. Stołpikowe łopjena su lancetojte, zubate abo cyłokromne, přećiwostejne a na spódku w formje titki zarosćene.

Kćěje wot julija hač awgusta. Štyrikónčkowe, lila kćenja steja w hustych, (dołhojće)jejkojtych, walcojtych, kehelojtych abo cylindrojtych hłójčkach z dołhosću wot 3 hač 8 cm. Njesu dołhe, wobłukate, kałace přikrywne łopješka w dwěmaj rjadomaj a seršćate pluwowe nošne łopješka, kotrež su dlěše hač kćenja a hišće dołho po kćěwje zawostanu. Króna je štyrikónčna. Jeje rołka docpěwa dołhosć wot něhdźe 1 cm. Keluch je štyrihranity. Kćenja so w rynčce wokoło hłójčki puknu.

Rosće w njerodźowych wobrostach na pućach, nasypach, brjohach a pustych płoninach. 

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje, juhozapadnej Aziji, sewjernej Americe a na Kanariskich kupach rozšěrjena.




#Article 530: Hłowač (139 words)


Hłowač (Knautia) je ród z podswójby drapalcowych rostlinow (Dipsacoideae) znutřka swójby kozylistowych rostlinow (Caprifoliaceae).

Družiny su jednolětne abo wjacelětne. Kćenja su tym přiwuzneho roda rupačow (Scabiosa) podobne.

Rostu na łukach, ale tež w žiwych płotach a w hustych lěsach. Rostliny su zymokrute. Maja radšo słónčne hač połsćinowe stejnišćo.

Rostliny su w Europje a Azije rozšěrjene, při čimž wot regiona Srjedźneho morja hač do Sibirskeje wustupuja. Wona tež wustupuje w juhozapadnej Aziji a w zapadnej Africe.

Ród Knautia bu w lěće 1753 wot Carl von Linné w Species Plantarum, zwjazk 1, strona 101, najprjedy wozjewjeny. Synonym za Knautia L. je Trichera Schrad. ex Roem.  Schult..

Ród je w systematice ćežka. Wutwori polyploidijowy kompleks, při čimž nowotworjenje družinow hišće njeje skónčene. Často wustupuja tež hybridy. Eksistuje 60 družinow, z kotrychž 48 tež w Europje wustupuje.

W srjedźnej Europje wustupuja sćěhowace družiny:




#Article 531: Lěsny hłowač (121 words)


Lěsny hłowač (Knautia dipsacifolia, Syn.: Knautia sylvatica auct. non (L.) Duby) je rostlina z podswójby drapalcowych rostlinow (Dipsacoideae) znutřka swójby kozylistowych rostlinow (Caprifoliaceae). 

Lěsny hłowač je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 30 hač 100 cm.

Stołpik je často seršćaty kosmaty. 

Łopjena su přećiwostejne, njerozdźělne a dołho-jejkojte, dołhokónčkowe, cyłokromne abo karbowane.

Kćěje wot junija hač septembra. Kćenja steja w połnych, 3-4 cm šěrokich hłójčkach, kotrychž nakromne kćenja su wjetše. Keluch ma swětłe, 2-3 mm dołhe seršće. Króna je wioletna, rědko čerwjenolila abo běła, docpěje dołhosć wot 1, 8 cm a ma štyri kónčki.

Rosće w łučinowych, wudolinowych lěsach, na lěsnych pućach a chłódkojtych lěsnych kromach. Ma radšo włóžne, pódy w chłódnišich, włóžnych połoženjach. 

Rostlina je předewšěm w horinach srjedźneje Europy rozšěrjena.




#Article 532: Rólny hłowač (132 words)


Rólny hłowač (Knautia arvensis) je rostlina z podswójby drapalcowych rostlinow (Dipsacoideae) znutřka swójby kozylistowych rostlinow (Caprifoliaceae). Dalše serbske mjeno je hłowate zelo.

Rólny hłowač je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 30 hač 80 cm.

Stołpik je jednory abo rozhałužkowany, krótkokosmaty a dozady seršćaty-wiwlaty. 

Spódnje łopjena su njerozdźělne, jejko-lancetojte, stołpikate, cyłokromne abo zubate. 

Stołpikowe łopjena su sedźace, přećiwostejne, šěrozelene a mutne.

Kćěje wot julija hač awgusta. Kćenja steja w małkich, 2-4 cm šěrokich, płonych hłójčkach. Keluch ma 8-10 swětłych, 2-3 mm dołhych seršćow. Króna je módrowioletna abo čerwjenowioletna a docpěje wot 1,8 cm, mjeztym zo štyri krónowe kónčki maja rozdźělne dołhosće. Jeje zwonkowne kónčki wosebitnje kromnych kćenjow su powjetšene. Nakromne kćenja su wjetše. 

Rosće na łukach, połsuchich trawnikach, pućowych a lěsnych kromach a na rolach.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 533: Łučny pupawač (144 words)


Łučny pupawač (Succisa pratensis) je rostlina ze swójby drapalcowych rostlinow (Dipsacaceae). Dalše serbske mjeno je čertowy stólc.

Łučny pupawač je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač do 80 cm.

Pjenk je krótki, kaž wotkusnjeny. Stołpiki su přilěhaće kosmate.

Spódnje łopjena su owalnje hač (šěroko-)lancetojte, zwjetša cyłokromne a stołpikate. 

Rostlina njese małko stołpikowych łopjenow, kotrež su sedźace.

Kćěje wot julija hač septembra. Kćenja tworja połkulowate abo kulowate hłójčki, kotrež docpěwaja wulkosć wot 1,5 hač do 2,5 cm. Jednotliwe kćenja su štyristołpowe a módrowioletne. Kćenjowa króna docpěwa dołhosć wot 4 hač 7 mm a je 4-trodlata, lila hač módrowioletna. Znutřkowne keluchi maja 4 hač 5 čornych, 1 mm dołhich seršćow. Zwonkowne keluchi su štyrihranite, hrubokosmate a njesu štyri třiróžkate zubki. Přikrywne łopješka su lancetojte.

Rosće na bahnowych a suchich hórskich a włóžnych łukach a w niskich bahnach. 

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 534: Hołbjacy rupač (147 words)


Hołbjacy rupač (Scabiosa columbaria) je rostlina z podswójby drapalcowych rostlinow (Dipsacoideae) znutřka swójby kozylistowych rostlinow (Caprifoliaceae).

Hołbjacy rupač je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 25 hač 60 cm a šěrokosć wot hač do 1 m.

Stołpiki su zwjetša hałuzkowe a wjacehłójčkowe.

Na spódku stejace łopjena su zwjetša njerozdźělne. Delnje łopjena su jednorje abo dwójce našćěpany. Stołpikowe łopjena su přećiwostejne.

Kćěje wot julija hač nowembra. Stołpikate kćenja docpěja wulkosć wot něhdźe 3,5 cm a steja w płonych, 1,5-3,5 cm šěrokich, połkulowatych hłójčkach, kotrychž nakromne kćenja su wjetše. Stołpiki su šwižne, zrunane a kosmate. Keluch njesu ćěmne seršće z dołhosću wot 3 hač 5 mm. Króna je módrolila abo wioletna, docpěwa dołhosć wot 1,8 cm a ma pjeć rozdźělnje dołhich kónčkow.

Rosće na słónčnych, suchich trawnikach, suchich łukach a mjezach. Ma radšo skerje suche, zwjetša wapnite, njehnojene pódy.

Rostlina je w južnej Skandinawiskej, srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 535: Włosaty drapalc (156 words)


Włosaty drapalc (Dipsacus pilosus, syn. Virga pilosa (L.) Hill.) je rostlina ze swójby drapalcowych rostlinow (Dipsacaceae).

Włosaty drapalc je dwulětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 60 hač do 120 cm.

Stołpiki su zrunane a njesu 1-3 mm dołhe kałače.

Přećiwostejne łopjena su krótko stołpikate, owalne a zubate. Spódnje łopjena su dołhostołpikate, mjeztym zo stołikowe łopjena su krótkostołpikate.

Kćěje wot julija hač do awgusta. Nažołć běłe kćenja njesu štyri kónčki a steja hustych hłójčkach, kotrež docpěwaja wulkosć wot 2 hač do 2,5 cm a su wot lancetojtych přikrywnych łopješkow wobdate. Keluch je do wjacezubkoweho zwontkowneho keluška a škličkojteho, zubateho, woprawdźiteho kelucha dźěleny. Króna je 5-7 mm dołha rołka a njese štyri kónčki.

Najprjedy wusahuja čornowioletne próšniki, mjeztym zo pěsty so pozdźišo rozwiwaja.

Nošne łopjena su tak dołhe kaž kćenje, lancetojte a seršćaće kosmičkate.

Rosće we łučinowych lěsach a na włóžnych łukach. Preferuje jara włóžne, wutkate pódy na połsćinowe stejnišćach.

Rostlina je w Europje a zapadnej Azije rozšěrjena.




#Article 536: Amarylis (139 words)


Amarylis (Amaryllis) je ród ze swójby amarylisowych rostlinow (Amaryllidaceae). Druhe serbske mjeno je sowjerka.

Ród Amaryllis bě najprjedy wot Carl von Linné jara šěršo zapopadnjeny hač dźensa. Na spočatku 20. lětstotka so je rozpačenje tutoho roda stało, při čimž bu wědomostne mjeno Amaryllis na tu z kapej bliskeho hórskeho regiona Južneje Afriki pochadźacu prawu amarylis (Amaryllis belladonna) wobmjezowane. 

Po rozpačenju bu ród za dołhim času za monotypiski měł, z prawej amarylisu jako jeničku družinu. Hakle w lěće 1998 bu wot juhoafriskeje botanikarki Deirdré Anne Snijman (A Record of Contributions from the National Herbarium, Union of South Africa. w Bothalia, 28(2): 193, Pretoria) z Amaryllis paradisicola druha družina wopisana.

W rodźe Amaryllis stej dźensa dwě družinje. Wobě družinje stej w Kapland w Južnej Africe domjacej:

Sćěhowaca družina wjace rodej njesłuša, hačrunjež so we wjele žórłach z potrjechenym wědomostnym mjenom mjenuje.




#Article 537: Drěn (117 words)


Drěn (Cornus) je ród ze swójby drěnowych rostlinow (Cornaceae).

K rodej drěnow słušeja přecozelene abo lisćo wotmjetace kerki, štomy, ale tež zelišćowe, wjacelětne družiny.

Jednore łopjena su cyłokromne a njesu charakteristiske, dosrjedźa skřiwjene žiłki.

Łopjena su małke, zwjetša zelenojte, žołtojte abo brudnje lila a małko dekoratiwne, z wuwzaćom družinow, kotrychž kćenja su wot běłych, róžojtych abo žołtych wysokich łopješkow wobdate.

Rostliny su w měrnych conach sewjerneje połkule daloko rozšěrjene.

Wšě družiny rady maja słónco a wutkate, derje přesakliwe pódy.

Ród Cornus bu wot rozdźělnych awtorow hižo do wjacorych rodow rozdźěleny. So zda, zo su jara zahe ród do jedneje hałuzy z čerwjenymi a jedneje z běłymi abo ćmowomódrymi płodami rozdźělił. Družiny so hodźa do sćěhowacych skupinow dźělić:




#Article 538: Čerwjeny drěn (221 words)


Čerwjeny drěn (Cornus sanguinea) je rostlina ze swójby drěnowych rostlinow (Cornaceae). Dalše serbske mjeno je drěnka.

Čerwjeny drěn je w lěću zeleny kerk, kotryž docpěje wysokosć wot 1 (2) hač do 5 m. Rostlina twori wotnožki. Wurostki su husto kosmate.

Skora je čerwjena, zdźěla tež čorna a wobsahuje antocyany. Drjewo je twjerde a zhibujomne.

Młode hałuzy su čerwjene. Na spočatku su kruće zrunane, mjeztym zo pozdźišo jako wobłuk přewisuja. Swětłowy bok hałuzoweje skory je předewšěm w zymje sylnje čerwjeny.

Přećiwostejne łopjena su eliptiske abo owalne, jejkojte hač šěroko-lancetojte, wótre, cyłokromne, krótko stołpikate a docpěja dołhosć wot 5 hač do 8 cm (wot 4 hač do 10 cm). Wone ma 3-4 pory nerwow a su na woběmaj bokomaj zelene. Na delnim boku su kosmate. Jich kroma je hładka.

Jich nazymske barbjenje je (čorno)čerwjene.

Kćěje wot meje hač do junija. Štyriličbne kćenja su běłe a steja w 4-8 cm šěrokich, hustych wokołkowych pakićach. Wone so po łopjenach jewja. Krónowe łopješka docpěja dołhosć wot 4 hač do 6 mm.

Kulowate płody su módročorne, hač 8 cm tołste póčkate płody. Wone wot septembra dozrawja a so hodźa jenož dospołnje zrałe jěsć.

Rosće w žiwych płotach, w swětłych lěsach a na lěsnych kromach.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.

Rostlina so jako pioněrsku drjewinu dla tworjenja wotnožkow plahuje, předewšěm při rekultiwowanju drjebiznowych a pustych płoninow.




#Article 539: Šwedski drěn (103 words)


Šwedski drěn (Cornus suecica) je rostlina ze swójby drěnowych rostlinow (Cornaceae). 

Šwedski drěn je zelišćowa rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 5 hač 20 cm.

Stołpik je njerozhałuzowany, zrunany, štyrihranity a z jednym, nakónčnym wokołkom.

Łopjena su jejkojte, sedźace, na delnim boku módrozelene a maja tři hač pjeć nerwow.

Kćěje wot julija hač awgusta. Kćenja su ćmowočerwjene, steja po wosmjoch hač po pjećadwacećoch we wokołku a docpěwaja dołhosć wot 2 mm. Nimo toho su wot štyrjoch běłych, 5-8 mm dołhich, jejkojtych přikrywnych łopješkow wobdate. 

Rosće w tymjenjach, holach z małoróstnych kerčikow a na pochowych pódach.

Rostlina je w sewjerozapadnej Němskej a sewjernej Europje rozšěrjena.




#Article 540: Tatarski drěn (182 words)


Tatarski drěn (Cornus alba) je rostlina ze swójby drěnowych rostlinow (Cornaceae).

Tatarski drěn je w lěću zeleny kerk, kotryž docpěje wysokosć wot 2 hač do 4 m. Jeho róst je šěroki a zrunany. Twori huste kerčiny.

Hałuzy su kruće zrunane a w zymje a nalěće swěćace čerwjene.

Přećiwostejne łopjena su eliptiske-jejkojte a maja 4-8 pódlanskich porow nerwow. Wone docpěja dołhosć wot 1 hač do 2,5 (8) cm. Na hornim boku su zelene, mjeztym zo na delnim boku su napadnje šěrozelene abo módrojte. Jich kroma je hładka.

Jich nazymske barbjenje je žołte hač čerwjene.

Kćěje wot meje hač junija. Małke kćenja su nažołć běłe, štyrikónčne a steja w 3-5 cm šěrokich njeprawych wokołkach.

Płody su běłe hač módrojte póčkate płody a docpěja wulkosć hróšatkow. Wone wot julija dozrawja a su njejědźne. Płody so wot spěwatych ptačkow jědźa.

Rosće w na družiny bohatych měšanych lěsach. Rostlina je njenaročna a zymokruta.

Rostlina je wot wuchodneje Europy hač do Sibirskeje rozšěrjena, ale tež we wuchodnej Aziji wustupuje.

Wón je pyšny kerk w parkach a zahrodach, ale so tež jako pioněrsku drjewinu a škit přećiwo wětrej plahuje.




#Article 541: Zažny drěn (292 words)


Zažny drěn (Cornus mas) je rostlina ze swójby drěnowych rostlinow (Cornaceae). 

Zažny drěn je w lěće zeleny, wotstejacy rozhałuzowany kerk abo małki štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 2 hač do 5 (6) m jako kerk, abo wot hač do 8 m jako štom. Kćějacy kerk druhim drěnam je małko podobny.

Skora je šěrobruna a šupiznáce so pušći. Młode wurostki su sćeńka kosmate, pozdźišo so pak wobnaža a bywaja brunojte a na słónčnym boku so začerwjenjene.

Přećiwostejne łopjena su šěroko-lancetojte, owalne hač eliptiske, na bazy šěroko klinojte hač kulojte, cyłokromne, na delnim boku jasniše, w nerwowych kutach kosmate a docpěja dołhosć wot 5 hač do 8 (10) cm a šěrokosć wot hač do 5 cm. Njesu zwjetša štyri pory wobłukatych nerwow. Jich stołpiki docpěja dołhosć wot hač do 1 cm.

Sorta 'Variegata' ma běle kromate łopjena.

Kćěje wot měrca hač do apryla. Swětłožołte hač złotožołte, štyriličbne, móličke kćenja so dołho před łopjenami jewja a docpěja wulkosć wot něhdźe 5 mm. Wone steja po dźesaćoch hač po pjećadwacećoch w kulowatych wokołkach, kotrež nimaja dekoratiwne nošne łopješka. Jich stołpiki docpěja dołhosć wot něhdźe 5 mm. Krónowe łopješka su lancetojte a docpěwaja dołhosć wot 2 hač do 3 mm. Keluškowe łopješka su krótke a wótre.

Dla mnoholičnych kwětnistwow dołho před zazelenjom lisća rostlina je jara atraktiwna.

Płody su 1-2 cm dołhe, mjasne, jědźne, wisace póčkate płody, kotrež kaž wišnje wupadaja. Wone z julija dozrawja.

Zrałe płody maja přijomnu, jěro-kisału hač słódko-kisału aromu a so hodźa za derje słodźacu marmeladu, sirup, liker a palenc.

Rosće w słónčnych kerčinach, w swětłych lěsach a na skłoninach. Preferuje wutkate pódy.

Pochadźa z srjedźneje a juhowuchodneje Europy. Často so plahuje a je wodźiwjena.

Zažny drěn ma najtwjerde drjewo našeje, domjaceje drjewiny. Wono bu prjedy za črona, hlebije a přimadła gratow wužiwane.




#Article 542: Bahnowa drěstka (138 words)


Bahnowa drěstka (Zannichellia palustris) je rostlina ze swójby Dróstnicowe rostliny (Potamogetonaceae).

Po někotrych žórłach so samostatnej swójbje drěstkowych rostlinow (Zannichelliaceae) přirjaduje. 

Bahnowa drěstka je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač 45 cm. Rostlina je podnurjena.

Łopjena su přećiwostejne abo mutličkostejne, wótre a docpěwaja dołhosć wot 1 hač 10 cm a šěrokosć wot hač do 1 hač 2 mm. 

Kćěje wot meje hač septembra. Kwětnistwo wobsteji z jednoho muskeho kćenja a jednoho hač do šěsć žónskich kćenjow a zhromadneho přikrywneho łopješka a steji w łopjenowych rozporach. Muske kćenje njese jedne próškowe łopješko, mjeztym zo ma žónske kćenje wot jedyn do wósom płódnikow.

Płodźiki docpěwaja dołhosć wot 2 hač 4 mm.

Rosće w jězorowych zaliwach, łužach a slepych promjenjach rěkow. Preferuje 0,5-2,5 m hłuboke, stejace abo pomału běžace, wutkate, ale tež womazane wodźizny.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 543: Česačkojta dróstnica (101 words)


Česačkojta dróstnica (Potamogeton pectinatus) je rostlina ze swójby dróstnicowych rostlinow (Potamogetonaceae). 

Česačkojta dróstnica je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 30 hač 300 cm.

Stołpik docpěje tołstosć wot 1 hač 3 mm a je chošćojće rozhałuzowany.

Schódne, klunkate, wótre, třinerwne łopjena su w dwěmaj linkomaj česačkojće zrjadowane a docpěja šěrokosć wot 1 hač 4 mm.

Kćěje wot junija hač awgusta. 8-16 njenahladnych, 3 mm wulkich kćenjow steji w 2-5 cm dołhej, čumpatej kłósce.

Płody su nimale połkruhojte, žołtobrune a docpěja dołhosć wot něhdźe 4 mm.

Rosće w 0,2 hač 3,5 hłubokich jězorach, łužach, hrjebjach a rěčkach.

Rostlina je w Europje rozšěrjana.




#Article 544: Krjózkata dróstnica (130 words)


Krjózkata dróstnica (Potamogeton crispus) je rostlina ze swójby dróstnicowych rostlinow (Potamogetonaceae). 

Krjózkata dróstnica je traje zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač 200 cm.

Stołpik je štyrihranity a docpěwa tołstosć wot 1 hač 2 mm.

Transparentne, třinerwne, zwjetša sylnje žołmojte łopjena su sedźace abo stołpik wobpřimuja. 

Kćěje wot meje hač septembra. Njenahladne kćenja steja w čumpatej kłósce z dołhosću wot 1 hač 3 cm a ze stołpikom z dołhosć wot hač do 10 cm.

Płody su na spódku sobu zrosćene, docpěwaja dołhosć wot 5 hač 6 mm a njesu hóčkojće zhibany pysčičk.

Rostlina wutwori w zymje 6 cm dołhe zymske pupki.

Rosće w 0,3 hač 4 m hłubokich, stejacych abo pomału běžacych, wutkatych, zwjetša w prawej měrje so zamazanych jězorach, wjesnych hatach, rěčkach, hrjebjach.

Rostlina w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 545: Swěćata dróstnica (120 words)


Swěćata dróstnica (Potamogeton lucens) je rostlina ze swójby dróstnicowych rostlinow (Potamogetonaceae). 

Swěćata dróstnica je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 60 hač 300 cm.

Błyšćace, transparentne, kónčkojte łopjena njesu napadne prěčne a podołhostne žiłki a docpěja dołhosć wot 10 hač 25 cm. Wone su tak krute, zo  biće žołmow a sylny prud wudźerža.

Stołpik je kulojty a docpěje tołstosć wot 2 hač 4 mm.

Kćěje wot junija hač awgusta. Kćenja steja w 6 cm dołhej, hustej kłósce na hač do 30 cm dołhim stołpiku. Po kćěwje so kwětnistwa nurja.

Bruny płód njese krótki pysčičk a so wot wody preč spławja abo na wódnych ptačkach wisajo wostanu.

Rosće w 0,5 hač 6 m hłubokich, stejacych abo běžacych, wutkatych jězorach a hrjebjach.




#Article 546: Wšědna dychnička (157 words)


Wšědna dychnička (Armeria maritima) je rostlina ze swójby dychničkowych rostlinow (Plumbaginaceae). Dalše serbske mjeno je suchi nalik.

Wšědna dychnička je na formy bohate trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 5 hač 50 cm. Wona rosće w hustych polstrach.

Ćmowozelene łopjena su lancetojte abo šwižnje linealne, docpěja šěrokosć wot 3mm, su tołstojte a maja 1 abo 3 paralelnje přeběžace nerwy. Wone wutworja hustu rozetu.

Kćěje wot meje hač nowembra (septembra). Kćenja su róžojta a na spódku zarosćene. Kwětnistwo je hłójčkojte a steja na maksimalnje 30 cm dołhim, bjezłopjenatym stołpiku. Hłójčka je kulowata a docpěje šěrokosć wot hač 3 cm. Róžojta króna je likojta.

Rosće na přibrjóžnych a selowych łukach pobrjoha, na kromach ze selu trusanych dróhow, na dźěratych pěskowych suchich trawnikach nutřkowneho kraja. Ma radšo małkowapnite pódy.

Rostlina je w pobrjóžnym rumje Europy rozšěrjena.

Družina je jara mnohotwarna a mjeztym zo rozdźěluja wšědnu dychničku do wjacorych poddružinow, kotrež zdźěla prjedy jako samostatne družiny płaćachu:

Dalše poddružiny su sćěhowace:




#Article 547: Mužakow (285 words)


Mužakow ( Muskau, wot 1961 Bad Muskau) je městačko w sewjerowuchodźe Hornjeje Łužicy, kotrež słuša k Zhorjelskemu wokrjesej. Mužakow leži juhowuchodnje Choćebuza na zapadnym brjoze Nysy a z tym při hranicy mjez Sakskej a Pólskej. Mužakow je znaty za Pücklerowy krajinowy park, kotryž nadeńdźe so při woběmaj brjohomaj Nysy a słuša k swětowemu herbstwu UNESCO.

Městačko słuša oficielnje do serbskeho sydlenskeho ruma.

Mužakow mjezuje z braniborskim wokrjesom Sprjewja-Nysa a pólskim wojewódstwom Lubuš. Susodne gmejny su Dolina Nysy a Małksy na sewjeru, Wjeska na wuchodźe, Krušwica na juhu kaž tež Jabłońc a Jemjelica-Źěwink na zapadźe.

Móst přez Nysu zwjazuje Mužakow z pólskim susodnym městom Wjesku.

Městnosć nasta něhdźe w 12. lětstotku jako słowjanske sydlišćo a so w lěće 1245 k prěnjemu razej jako sydło knjezow Berold a Thidricus de Muschow naspomni. Mjeno woznamjeni městnosć jako sydlišćo jednoho muža (muž, mužak). W lěće 1452 spožči so sydlišću měšćanske prawo.

Wot 14. hač do 20. lětstotka běše za čas němskeje kolonizacije jako wodowy hród nastaty Mužakowski hród srjedźišćo Mužakowskeho stawoweho knjejstwa, najwjetšeho w cyłej Hornjej Łužicy. Pod sławnym wjerchom Pücklerom nasta Mužakowski park a bu hród přetwarjeny.

Wokoło Mužakowa rěčeše so Mužakowska narěč serbšćiny, přechodny dialekt mjez hornjo- a delnjoserbšćinu. Hač do lěta 1945 steješe w měsće serbska cyrkej swj. Handrija (tež „Templum soraborum“), hdźež so hač do spočatka 20. lětstotka serbsce prědowaše. Posledni serbski wosadny farar bě Ota Jurk († 1907). W poslednich tydźenjach Druheje swětoweje wójny bu cyrkej zničena a jeje rozwaliny pozdźišo wottorhane.

Arnošt Černik zwěsći w lěće 1954 jenož hišće 68 wobydlerjow, kiž serbsce rěčachu abo zrozumichu.

Město wobsteji ze slědowaceju dźělow:

Přez město wjedźe kolesowanska šćežka Wódra-Nysa.

Město słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 57 (Zhorjelc 1) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 157 (Zhorjelc).




#Article 548: Běła fijałka (105 words)


Běła fijałka (Viola alba) je rostlina ze swójby fijałkowych rostlinow (Violaceae). 

Běła fijałka je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 5 hač 10 cm.

Łopjena su swětłozelene a 1 - 1,5 raz tak dołhe kaž šěroke a wutrobojće-jejkojte. Jich stołpik je wotstejo kosmaty.

Kćěje wot měrca hač apryla. Běłe kćenja docpěwaja dołhosć wot 1 hač 2 cm.

Rosće na ćopłych lěsnych a kerčinowych kromach, w swětłych bohatych na zelach lisćowych lěsach a na pućach. Preferuje w prawej měrje suche, wutkate, zwjetša wapnite hlinjane pódy w ćopłych połoženjach.

Rostlina wustupuje předewšěm w sewjernej Africe a kónčinach Srjedźneho morja a při nas dosaha sewerjnu hranicu jeje rozšěrjenja.




#Article 549: Prawy hokowc (164 words)


 Prawy hokowc (Rhamnus cathartica) je kerk ze swójby  hokowcowych rostlinow (Rhamnaceae). 

Prawy hokowc je kerk, kotryž docpěje wysokosć wot 1 hač do 3 m. Hałuzy so často ze ćernjom skónča.

Łopjena su kulowate hač šěroko-jejkojte a docpěja dołhosć wot 4 hač do 6 cm. Wone njesu na woběmaj bokomaj 3-4 wobłukate nerwy. Na staršich hałuzach steja w promjenjach, mjeztym zo na młódšich hałuzach su přećiwostejne. Jich kroma je sćeńka rězana.

Łopjenowy stołpik je dlěše hač pódlanske łopješka.

Kćěje wot meje hač do junija. Žołtozelene, wonjace kćenja su štyriličbne, docpěja šěrokosć wot 4 hač do 5 mm a steja po dwěmaj hač po wosmjoch we łopjenowych rozporach.

Płody su čorne jahodojte póčkate płody, kotrež docpěja šěrokosć wot 6 hač do 8 mm.

Rosće w słónčnych žiwych płotach, na lěsnych kromach, w swětłych lěsach a suchich pastwach. 

Rostlina ja w južnej Skandinawiskej, w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.

Prjedy bu z płodow zelena barba zhotowana, kotraž bu w molerstwje a k barbjenju papjery a kože wužiwana.




#Article 550: Wšědna psowodźina (144 words)


 Wšědna psowodźina (Frangula alnus) je kerk abo štom ze swójby hokowcowych rostlinow (Rhamnaceae). Družina so wot někotrych awtorow do roda hokowcow (Rhamnus) zarjaduje, a potom ma wědomostne mjeno Rhamnus frangula.

Wšědna psowodźina je kerk abo štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 1 hač do 4 m.

Hałuzy njenjesu ćernje a su běle dypkate.

Měnjate łopjena su jejkojte a docpěwaja dołhosć wot 2 hač do 5 (8) cm a šěrokosć wot hač do 5 cm. Wone njesu na kóždym boku 7-12 bóčnych nerwow.

Kćěje wot meje hač do junija. Pjećličbne kćenja su žołtozelene, likojte, docpěwaja šěrokosć wot něhdźe 5 mm a steja po dwěmaj hač po dźesaćoch w łopjenowych rozporach.

Płody su čerwjene, pozdźišo ćmowomódre, 5-8 mm šěroke, kulowate jahody.

Skora wobsahuje antranoidy.

Rosće we łučinach, tymjenjach, wjerbowych kerčinach a we swětłych lěsach. Preferuje włóžne, zwjetŝa małobazowe hłubokosahace pódy.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 551: Dajiwy hórkowc (139 words)


 Dajiwy hórkowc (Gentiana asclepiadea) je rostlina ze swójby hórkowcowych rostlinow (Gentianaceae). 

Dajiwy hórkowc je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 1 m (wot 30 hač 80 cm).

Stołpik je kosmaty a zrunany, šwižny, na chłódkojtych městnach přewisowacy hač ležacy. 

Łopjena su přećiwostejne, (jejkojte-)lancetojte abo owalne, kónčkojte, sedźace, 5-nerwowe a docpěwaja dołhosć wot 4 hač 8 cm.

Kćěje wot awgusta (julija) hač do septembra. Kćenja su mnoholičbne, steja po jednym hač po třoch w łopjenowych rozporach a docpěwaja dołhosć wot 3 hač 5 cm. Króna docpěwa dołhosć wot 5 cm, je šwižnje zwonojta a ćmowomódra, nutřka najčasćišo z fijakojtymi dypkami. Wona je 5-lapata z krótkimi kónčkami. Keluch ma krótke, šwižnje lancetojte kónčki.

Dajiwy hórkowc rosće w płonych bahnach, na włóžnych łukach. Preferuje čerstwe hač włóžne, zwjetša wapnite, stuchłe-pochate pódy.

Dajiwy hórkowc je w srjedźoeuropskich a južnoeuropskich horinach  a Kawkazu rozšěrjeny.




#Article 552: Kuši hórkowc (107 words)


 Kuši hórkowc (Gentiana acaulis, syn. Gentiana kochiana) je rostlina ze swójby hórkowcowych rostlinow (Gentianaceae). 

Kuši hórkowc je trajne zelo], kotrež docpěwa wysokosć wot 5 hač do 10 cm.

Stołpiki su zwjetša jara krótke.

Spódnje łopjena su lědma kožane, wopak jejkojte a docpěwaja dołhosć wot 3 hač do 10 cm.
Stołpikowe łopjena su mjeńše.

Kćěje wot junija hač do awgusta. Zwónčkate kćenja docpěwaja dołhosć wot 4 hač do 6 cm. Wone su nutřka mustrowane a jasniše. Króna je ćmowozelena.

Rosće w suchich trawnikach, na kamjentnych trawnikach, na suchich łukach w Alpach a w předalpskim kraju we wysokosćach mjez 1200 a 2800 m. Preferuje małowapnite a kisałe hlinjane pódy.




#Article 553: Nalětni hórkowc (168 words)


 Nalětni hórkowc (Gentiana verna) je rostlina ze swójby hórkowcowych rostlinow (Gentianaceae). 

Nalětni hórkowc je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 cm (5-20cm). Rostlina ma jara krótke łopjenowe stołpiki.

Stołpiki su zrunane.

Spódnje łopjena su šěroko lancetojte, wótre, docpěwaja dołhosć wot 3 cm, a nimo toho su wjetše hač mało stołpikatych łopjenow a na kromje najčasćišo papilosne. Wone wutworu rozetu. Stołpikowe łopjena su mjeńše.

Kćěja wot měrca hač do junija (awgusta). Kćenja docpěwaja dołhosć wot 2 hač do 3 cm. Keluch je na kromje šwižnje pjerjojty. Króna je ćmowomódra a ma chětro šěroku rołku a rozšěrjene kónčki. Kćěje druhdy w pózdnjej nazymje druhi raz. Jich póžěrk je běły.

Běła pěsta kćenjowy zachod zatyka tak, zo jenož dnjowniki z dołhim rydleškom móžeja hač do nektara docpěć.

Za čas špatneho wjedra abo temperaturow pod 10° C kćenja zawrjene wostanu.

Nalětni hórkowc rosće na skalnje drjebiznje, suchich trawach a płonych bahnach; na wapnu. 

Nalětni hórkowc je w horinach srjedźneje a južneje Europy rozšěrjeny, při čimž wot Irskeje hač do Ruskeje wustupuje.




#Article 554: Płucowy hórkowc (145 words)


 Płucowy hórkowc (Gentiana pneumonanthe) je rostlina ze swójby hórkowcowych rostlinow  (Gentianaceae). 

Płucowy hórkowc docpěje wysokosć wot 10 cm.

Stołpik je kosmaty.

Łopjena su šwižnje lancetojte, na kromje často dele umgerollt??, najčasćišo 1-nerwowe a steja jenož na stołpiku. Wone docpěwaja šěrokosć wot jenož 2 hač 5 mm a dołhosć wot hač do 5 cm. Njewutworja rozetu.

Kćěje wot junija (julija) hač do septembra. Kćenja su mało, krótko stołpikate, steja w rozporach najhornišich łopjenow. Króna docpěje dołhosć wot 5 cm, je šwižnje zwonojta, módra, nutřka z 5 zelenje dypkatymi smužkami. Wona je 5-lapata z krótkimi kónčkami. Keluch ma 5 šwižnje lancetojtych kónčkow.

Płucowy hórkowc rosće w płonych bahnach, na sypanski łukach a włóžkich holach. Ma radšo zwjetša njewapnite, stuchłe pódy.

Płucowy hórkowc je w nimale cyłej Europje, w Kawkazu a Sibirskej rozšěrjeny, při čimž na sewjer hač do južneje Skandinawiskeje a w juhu jenož w horinach wustupuje.




#Article 555: Žołty hórkowc (236 words)


 Žołty hórkowc (Gentiana lutea) je rostlina ze swójby hórkowcowych rostlinow (Gentianaceae). 

Žołty hórkowc je 50 hač 140 cm wysoka, šěrozelena, sylna wjacelětna zelišćowa rostlina. Wona docpěwa šěrokosć wot 60 cm.

Pjenk je ruku tołsty.

Stołpiki su njerozhałuzowane.

Łopjena su módrozelene, přez křiž napřećostejne a maja pjeć hač sydom wobłukojte nerwy. Wone su owalne a docpěwaja dołhosć wot hač do 30 cm.

Złotožołte, krótko stołpikate kćenja steja w  třojo- hač dźesaćikćenjowym njeprawym wokołku, kotrež w rozporach škličkojtych wysokich łopjenow  rostu.

Rostlina rosće jara pomału a kćenje hakle ze dźesać lětami, móže so pak 40 hač 60 lět stari. Kćenja su přirunajo z druhimi encianowymi družinami jara jednory tworjene. Nektar so wotamknjenje poskićuje. Króna je likojta hač hwěžkojta a hač do spódka 5-6-kónčkata.

Symjenja waža jenož něhdźe 0,001 g a so přez wětr rozšěrjuja. Kóžda rostlina płodźi něhdźe 10000 symjenjow.

Rosće na suchich trawnikach, pastwach, płonych tymjenjach a w swětłych, na trawje bohatych lěsach.

Žołty hórkowc je wapnolubowacy a preferuje pastwišća, blokowe a wulke hona  wot dólneho městna hač we wysokosći wot 2500 m NN, kotrež znajmjeńša nachwilnje włóžne a njekrute su.

Tuta družina je w Alpach a druhich hórstwa wot srjedźneje a južneje Europy rozšěrjena. 

Korjenje so za zhotowjenje hórkowcoweho palenca wužiwaja. Hórke maćizny wotedaće slinow a žołdčiny pozbudźuja, při čimž amarogentin je najbóle hórka znata přirodna maćizna. Wón hišće w židšenju wot 1:58 000 000 hórko słodźi.

Lěkarske srědki z hórkowca pomhaja přećiwo bjezapetitnosći a bubnjenju.




#Article 556: Nazymski hórčink (109 words)


 Nazymski hórčink (Blackstonia perfoliata) je rostlina ze swójby hórkowcowych rostlinow (Gentianaceae). 

Nazymski hórčink je zrunana rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 10 hač 40 cm. Rostlina je namódreń zwobručowana.

Stołpiki su horjeka štyrihranite.

Přećiwostejne łopjena su třiróžkote-jejkojte. Wone su po porach na spódku zrosćene.

Kćěje wot junija hač do awgusta. Kćenja su šěsćdźělne hač wósomdźělne. Keluch je nimale hač k spódku dźěleny a krótši hač króna. Króna je žołta a krótka, zwonojta rołka a njese 6-8 rozšěrjenych kónčkow.

Rosće na wapnowych suchich trawnikach a w zhromadnosći z mječikojtej syćinu (Juncus ensifolius).

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena, při čimž na sewjer hač do Irskeje a Wulkeje Britaniskeje wustupuje.




#Article 557: Němski hórkowc (155 words)


 Němski hórkowc (Gentianella germanica) je rostlina ze swójby hórkowcowych rostlinow (Gentianaceae). 

Němski hórkowc je dwulětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 5 hač 40 cm.

Stołpik je zwjetša jenož horjeka hałuzowy.

Łopjena su přećiwostejne. Stołpikowe łopjena su jejkojće-lancetojte a zwjetša wótre.

Kćěje wot junija hač oktobra. Čerwjenowioletne kćenja maja pjeć wuskich kónčkow, njesu dołhu brodaćicu na zachodźe klamy a docpěwaja šěrokosć wot 1 hač 2,5 cm a dołhosć wot 2 hač 4 cm. Jich likojta rołka docpěwa dołhosć wot 2,5 hač 3,5 cm. Keluch je wusko křidłaty.

W podlěću kćějace formy su jenož mało rozhałuzowane, mjeztym zo w nazymje kćějace formy su sylnje rozhałuzowane, zwinjene a njesu hač do 50 kćenjow.

Brodaćica na kćenjach zadźěwa insektam nutř lězć. Ale čmjeły a dnjowniki z dosć dołhim rypakom móžeja nektar cycać. Čmjeły z krótkim rypakom kćenja wot boka nakusnu.

Rosće na suchich trawnikach, pastwach pod wapnom, předewšěm w srjedźnych horinach.

Rostlina je w srjedźnej Europje a Alpach rozšěrjena.




#Article 558: Prawa wjelezłotowka (147 words)


 Prawa wjelezłotowka (Centaurium erythraea)(syn.: Erythraea centaurium L., Centaurium minus auct., Centaurium umbellatum Gilibert) je rostlina ze swójby hórkowcowych rostlinow (Gentianaceae). 

Prawa wjelezłotowka je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač 50 cm.

Stołpik je štyrihranity a hakle wyše srjedźišća rozhałuzowany.

Łopjena wutworja rozetu a su přećiwostejne. Spódnja rozeta wobsteji z jejkojtych, 5 mm šěrokich łopjenow. Wone su tróšku mjasne a maja tři hač pjeć podołhostnych nerwow. Hornje łopjena su jejkojće-lancetojte hač dołhojće-jejkojte.

Kćěje wot julija hač septembra. Róžojte kćenja docpěwaja šěrokosć wot 0,7 hač 1,2 cm a steja w płonych, čumpatych pozdatnych wokołkach. Wone maja 9-15 mm dołhu rołku. Króna je pjećškałobowa. Krónowe kónčki su jejkojte a tupe a docpěwaja dołhosć wot 5 hač 8 mm.

Rosće na słónčnych lěsnych swětlinach, połsuchich trawnikach, w suchich kerčinach. Preferuje w lěću ćopłe, čerstwe, bazowe pódy na słónčnych stejnišćach.

Rostlina je w južnej Skandinawiskej, srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 559: Prawy hromak (114 words)


Prawy hromak (Asparagus officinalis) je rostlina ze swójby hromakowych rostlinow (Asparagaceae).

Prawy hromak je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač do 150 cm.

Pjenki su krótke a tołste. Wone někotre wurostki zapušćuja, kotrež so młodźe jako hromaki kałaja.

Stołpiki su zwjetša přewisowace a chošćojte. Jich hałuzy su ćeńke a jehłojte a docpěwaja dołhosć wot 10 hač do 25 mm.

Łopjena su šupiznojte.

Kćěje wot meje hač do julija. Zwonojte kćenja su wisace.

Płody su čerwjene jahody, kotrež docpěwaja wulkosć wot hač do 8 mm.

Rosće na pěskowych trawnikach a w kerčinach, na skłoninach na rěčnych brjohach. Preferuje hłubokosahace pódy a miły klimat.

Rostlina so hižo z starowěka kultiwuje, hdys a hdys wodźiwja.




#Article 560: Šwižna hubinka (131 words)


Šwižna hubinka (Orobanche gracilis) je rostlina ze swójby hubinkowych rostlinow (Orobanchaceae). 

Dwulětna holoparasit na łušćinowcach docpěwa rosćensku wysokosć wot 10 hač 60 centimetrow.

Jednory stołpik je brunojty, žołtojty abo čerwjenojty a ma zwjetša mjenje hač 15 šupiznowych łopjenow. 

Łopjena njewobsahuja chlorofyl a su brunojte.

Kćěje wot meje hač awgusta (rědko hač oktobra). Kćenja, z korjeninskej nalice podobnym wonjom, steja w hustych kićach abo kłóskach. Króna je nutřka so błyšćena mutnje-krejčerwjena a znutřka žołta a docpěwa dołhosć wot 15 hač 25 mm. Napřećo wobkromje je čerwjena abo čerwjenobruny. Žołta pěsta ma purpurnobrunu kromu. Mučniki  su horjeka žałzowe. Pěstka je žałowje kosmata.

Rostlina parazitiske žiwjenje wjedźe na rodach Lotus, Genista, Hippocrepis a Trifolium.

Rosće na połsuchich trawnikach a słónčnych suchich łukach.

Rostlina je w južnej Němskej, ćopłych dołach Alpow a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 561: Wenedyk (309 words)


Wenedyk je planowa słowjansko-romaniska rěč.

Wenedyk wužiwa samsne pismiki kaž pólšćina:

Nimo toho pisaja so sydom zwukow z dwěmaj pismikomaj:

Wenedyk so runje tak kaž pólšćina wurjekuje. Přizwukowanje zwjetša je na druhu poslednju złóžku. Prepozicija a pronomen bu jako jedne słowo wobjednawałej, tak jeli pronomen ma jenož jednu złóžku, prepozicija so přizwukuje.

Wenedyk nima ródniki, słowa jako němske ein a der, die, das. To je wažny rozdźěl k druhim romaniskim rěčam a tež k planowym rěčam kaž na př. Esperanto a Ido. Přičina je zo pólšćina a wjetšina tamnych słowjanskich rěčow tajke słowa nimaja, a runje we wulgarnej łaćonšćinje wone hišće njeběchu.

Słowa we Wenedyku móžeja wjacore formy měć. Jendźelske słowa maja jenož mało formow (cat, cat's, cats; work, working, works, worked), ale we Wenedyku eksistuje wjele formow, hdźež by jendźelšćina druhe słowa wužiwała, kaž prepozicije abo modalne werby. W padźe nomenow, pronomenow a adjektiwow mjenuja so tute formy pady. Wenedyk ma tři pady:

Wenedyk tež ma wokatiw (wužiwany zo něchtó wołał). Často ma samsnu formu jako direktny pad, ale nic přeco: O potrze! nano!

Eksistuja tři genusy a štyri deklinacije (z rozdźělnym wašnjom tworjenja  formow). Wone su jara podobne jako deklinacije we łaćonšćinje:

Tu slěduje tabela pronomenow (słowa jako ja, ty, my, wone, atd.) we Wenedyku:

Werby tež maja wjele formow. Kóždy pronomen ma swójsku formu:

Najmjeńše tempusy maja specialne formy:

Słowowa lisćina Wenedyka, publikowana w interneće, ma wjace hač 4000 słowow. Tuta tabela 30 słowow pokaza kak Wenedyk wupada přirunajo z druhimi Romaniskimi rěčemi:

Potrze nostry, kwały jesz en czałór, sąciewkaty si twej numię. 
Owień twej rzeń. 
Foca si twa włątać, komód en czału szyk i sur cierze. 
Da nów odzej nostry pań kocidzany. 
I dziemieć nów nostrze dziewta, komód i nu dziemiećmy swór dziewtorzór. 
I nie endycz nosz en ciętaceń, uta liwra nosz dzie mału. 
Nąk twie są rzeń i pociestać i głurza, o siąprz. Amen.




#Article 562: Dwojołopjenata česnička (162 words)


 Dwojołopjenata česnička (Scilla bifolia) je rostlina ze swójby hromakowych rostlinow (Asparagaceae).

W někotrych žórłach so do swójby hyacintowych rostlinow  (Hyacinthaceae) abo lilijowych rostlinow (Liliaceae) přirjaduje. 

Dwojołopjenata česnička je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač do 20 cm a ma zwjetša jenož dwě łopješce.

Cybla docpěwa wulkosć wot 10 hač do 30 mm.

Łopjena su linealne-lancetojte a docpěwaja šěrokosć wot 3 hač do 15 mm. Wone so z kćenjemi jewja a su něhdźe tak wysoke kaž kwětnistwo.

Kćěje wot měrca hač do apryla. Kćenjowe łopješka docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 10 mm. 2 hač 8 zruna stejacych kćenjow je njebjomódre, rědko běłe abo róžojte, hwěžkojte. 

Płód je třihranaty kapslowy płód, kotryž wobsahuje ćěmnobrune symjenja z požitnym, běłym wolijowym ćěłom. Tute wolijowy čeło mrowje přiwabuje. 

Rosće w łučinowych lěsach, na łučinowych łukach, w lisćowych lěsach a sadowcowych łukach blisko lěsow. Preferuje čerstwe abo włóžne, wutkate pódy.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Němskej, w Alpach, w južnej a juhowuchodnej Europje rozšěrjena.




#Article 563: Sibirska česnička (111 words)


 Sibirska česnička (Scilla sibirica) je rostlina ze swójby hromakowych rostlinow (Asparagaceae).

W někotrych žórłach so do swójby hyacintowych rostlinow  (Hyacinthaceae) přirjaduje. 

Sibirska česnička je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač do 15 cm.

Cybla docpěwa wulkosć wot 15 hač do 20 mm.

Kćěje wot měrca hač do apryla. 1 hač do 5 nygacych kćenjow je zwjetša zwónčkojte. Maja šěsć kćenjowych łopješkow, kotrež docpěwaja dołhosć wot 12 hač do 16 mm. Wone su módre z ćěmnej srjedźnej smužku. 

Rosće na parkowych trawnikach, składnostnje wodźiwjene w parkowbliskich kerčinach abo při małozahrodach. Preferuje čerstwe, wutkate pódy na tróšku zasćinjenych stejnišćach.  

Rostlina pochada z srjedźeje a južneje Ruskeje ale tež z prědnjeje Azije.




#Article 564: Jasna česnička (156 words)


 Jasna česnička (Hyacinthoides non-scripta) je rostlina ze swójby hyacintowych rostlinow (Hyacinthaceae). 

Jasna česnička docpěwa wysokosć wot 15 hač 30 cm.

Łopjena su linealne, błyšćace a docpěwaja šěrokosć wot 5 hač 10 mm.

Kćěje wot apryla hač meje. Kćenja su módre a steja po štyrjoch hač po dwacećoch w kići. Zwónčkoja kćenjowa wobalka je na spódku zrosćena. Kćenjowe stołpiki su krótše hač nošne łopješka a před-łopješka.

Rosće w lisćowych lěsach a kerčinach.

Rostlina je w zapadnej a sewerozapadnej Němskej a zapadnej Europje rozšěrjena.

Synonymy za Hyacinthoides non-scripta su: Endymion non-scriptus (L.) Garcke, Hyacinthus non-scriptus L. a Scilla non-scripta (L.) Hoffmanns. et Link

Jasna česnička wutwori z Zwónčkatej česničku (Hyacinthoides hispanica)  morfologisce ćěžko wotmjezowamny a bjezwonjowy bastard Hyacinthoides hispanica × Hyacinthoides non-scripta = Hyacinthoides × massartiana Geerinck (Synonym: Hyacinthoides × variabilis P.D.Sell). Tutón hybrid je jara wariabelny w jeho přiznamjenjach, steji pak w jeho wutworjenju přiznamjenjow zwónčkatej česničce bliže. Kultiwowane a wodźiwjene rostliny často na tutym bastardźe bazuja.




#Article 565: Kopičkata kitelnička (101 words)


 Kopičkata kitelnička (Muscari comosum) je rostlina ze swójby hyacintowych rostlinow (Hyacinthaceae). 

Kopičkata kitelnička je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač 70 cm.

Rostlina ma zwjetša na spódku stejace łopjena, kotrež docpěwaja dołhosć wot 20 hač 60 cm. 

Kćěje wot meje hač junija. Blědobrune, karančkojte, 5-7 mm wulke kćenja steja w kićach z dołhosću wot 10 hač 25 cm, na kotrychž hornim kóncu je promjo z małkich, módrych, stołpikatych, njepłódnych kćenjow.

Rosće na mjezotowych, ćopłych wapnitych suchich trawnikach, skłoninach, pućowych kromach a winicach. Preferuje skerje suche, bazowe, často pěskowe hlinane pódy.

Rostlina je w južnej Němskej a juŽnej Europje rozšěrjena.




#Article 566: Wulka kitelnička (136 words)


 Wulka kitelnička (Muscari neglectum, syn. Muscari racemosum (L.) Mill.) je rostlina ze swójby hyacintowych rostlinow  (Hyacinthaceae). 

Wulka kitelnička je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač do 30 cm.

Cyblička ma někotre pódlanske cyblički.

Łopjena docpěwaja šěrokosć wot 2 hač do 5 mm, su  wusko-linealne, klunkate a so najwjetša po třoch hač po šesćoch w nazymje jewja. Wone su dlěše hač stołpik.

Kćěje wot apryla hač do meje. Šědźiwiznojte, karančkojte kćenja su dołhojte a steja w hustej, 3-6 cm dołhej kići a docpěwaja dołhosć wot 4 hač do 7 mm. 30 hač 50 wonjacych kćenjow je ćmowomódre a njesu běłu wobkromu.

Rosće jako sćěhowar kultury wina na něhdyšich winicach. Pochadźa originalnje z ruma Srjedźneho morja. Preferuje suche, najwjetša wapnite pódy na ćoplišich, najwjetša k juhej měrjacych stejnišćach.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 567: Himalajaska cedra (149 words)


Himalajaska cedra (Cedrus deodara) je štom ze swójby chójnowych rostlinow  (Pinaceae). 

Himalajaska cedra je štom, kotryž dźiwje docpěwa wysokosć wot 60 m. Młode štomy spěšnje rostu. Wona je ze wšěch cedrow najbóle čućiwa přećiwo zmjerzkej.

Króna je kehelojta, při čimž wjerškowy wurostk je nygacy.

Wšě hałuzy njesu přewisowace kónčki.

Zelene abo módrozelene jehły docpěwaja dołhosć wot hač do 6 cm a steja po dwacećoch hač po třicećoch rozetojće na krótkich wurostkach, ale šrubojće na dołhich wurostkach.

Hable su zrunane, tonojte a docpěwaja dołhosć wot 8 hač do 12 cm. Jich kónčk je tupo-jejkojty. Na spočatku su namódry šědźiwiznojte, pozdźišo čerwjenobrunje.

Wona so hodźa jenož regionach z miłych zymach a při wysokej włóžnosću powětra bjez problemow kultiwować.

Rostlina je w zapadnej Himalaje, hdźež we wysokosćach wot 1000 hač do  4000 m wustupuje. Ale bu tam nimale wutupjena.

W Europje so často jako pyšne drjewa w parkach a w zahrodach plahuje.




#Article 568: Libanonska cedra (147 words)


Libanonska cedra (Cedrus libani) je štom ze swójby chójnowych rostlinow (Pinaceae). Tutón štom je w starowěku za najrjeńši štom měł.

Libanonska cedra je štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 20 hač do 35 m.

Młode štom su wuske a rune, mjeztym zo starše su na kónčku wopłonjene a njesu masiwne hałuzy. Króna je šěroka. Zdónk je mócny a docpěwa tołstosć wot wjace hač 2 m.

Jehły su ćmowozelene, dosć mjechke a docpěwaja dołhosć wot 1,5 hač do 3,5 (4) cm. Wone steja předewšěm na krótkich wurostkach w promjenjach, a to po dźesaćoch hač po dwacećoch.

Kćěje w septembrje. Hable su zrunane a tonojte a docpěwaja dołhosć wot 8 hač do 10 cm. Zrałe hable maja wopłonjeny kónčk. Šupizny zrałych hablow wotpadnu.

Rostlina je w horinach zapadneje a małkeje Azije rozšěrjena, při čimž buchu přirodne wobrosty za čas antiki jara deciměrowane.

Hižo w 17. lětstotku bu w Europje zawjedźena.




#Article 569: Wšědna douglasija (490 words)


Wšědna douglasija (Pseudotsuga menziesii) je štom ze swójby chójnowych rostlinow (Pinaceae). Wona so w Europje lěsnisce plahuje, ale su w sewjernej Americe domjace.

Wšědna douglasija je štom, kotryž docpěje wysokosć wot 40 hač 90 m. Ma kehelojty róst.

Skora je tołsta a hruba. Při starych štomach je načerwjeń bruna a móže tołstosć wot wjace hač 10 cm docpěć, mjeztym zo při młodych štomach je ćeńka a slěbrošěra.

Zymske pupki su wrjećenkojte a maja wótry kónčk. Wone njewožiwča a njesu jedyn nad druhim ležace, błyšćace, brune šupizny. Nakónčne pupki docpěja dołhosć wot hač do 10 mm a su šwižniše hač bóčne pupki.

Jehły su přeco zelene, płone, docpěja dołhosć wot 2 hač 3 cm a šěrokosć wot 1 hač do 1,5 mm. Wone su mjechke, zhibujomne a rozrybowane kaž oranža abo citrona wonja. Jich delni bok njese dwě běłej pasmje. Jich horni bok je ćmowozeleny (var. menziesii abo šěromódre hač slěbrošěre (var. glauca). Wone wostanu pjeć hač dźesać lět na štomje.

Młode wurostki zwjetša su nahe a wariěruja po barbje.

Kćěje wot apryla hač meje. Při tym douglasija zwjetša hakle w starobje wot 12 hač 15 lět prěni raz kćěje, hačrunjež buchu kćenja hižo na dwulětnych rostlinach widźane. Žónske kwětnistwo je zelenojte a šešerjate, mjeztym zo muske kćenja su nažołć brune.

Hable maja třikónčkowe šupizny, docpěja dołhosć wot 6 hač 10 cm (wot 4 hač do 11 cm), šěrokosć wot 2 hač do 4 cm a dele wisaja. W přirodnym arealu wulkosć wot sewjera hač do juha stupa.

Njezrałe hable su zelene, mjeztym zo zrałe hable su brune. Wone w prěnim lěće zrawja. Jich stołpik docpěje dołhosć wot 0,8 hač do 1,2 cm. Prózdne hable jako cyłk wot štoma wotpadnu.

Typiske hablowe šupizny 1 hač 2 cm nad symjenjowymi šupiznami wusahuja. Forma wotwisuje wot warjetety družiny. Při pobrjóžnej douglasiji wone su runane a na symjenowych šupiznach husto přilěhuja, mjeztym zo při nutřkokrajnej douglasiji wone su lochko horje zhibnjene a tróšku wotesteja.

Symjenja su brune a docpěja dołhosć wot 5 hač do 7 mm. Ličba symjenjow jara wariěruje.

Rosće často jako lěsniski a pyšny lěs. Pochadźa z pacifiskeje sewjerneje Ameriki. Při tym přirodny rozšěrjenski teritorij ma nimale formu na hłownje stejaceho pismika V z njejenakimaj bokomaj a so wot 19° hač do 55° sewjerneje šěriny wupřestrěje.

Jendźelski slědźer David Douglas je w lěće 1827 prěnje symjenja k Jendźelskej přinjesł.

Družina ma dwě warjeteće:

Linija wot 49° sewjerneje šěriny a 120° zapadneje dołhoty hač do 51° sewjerneje šěriny a 125° zapadneje dołhoty bu jako hranicu mjez warjetetomaj kartěrowana.

Drjewo douglasije je relatiwnje ćežke a twjerde. Jeho barba wariěruje mjez čerwjenojtej a žołtej.

Tracheidy docpěja sćěnowu tołstosć wot 3,0 hač do 4,2 µm. Jich přeměr móže 36 hač 49 µm docpěć, mjeztym zo dołhosć wariěruje mjez 1,8 a 5,7 µm.

Włokninowe tracheidy docpěja sćěnowu tołstosć wot 4,3 hač do 8,1 µm. Jich přeměr móže 19 hač 25 µm docpěć. W starobje wot 25 hač do 45 lět so maksimum włokninoweje dołhosće a přeměra docpěje.




#Article 570: Sibirska chójna (120 words)


Sibirska chójna (Pinus cembra) je štom ze swójby chójnowych rostlinow (Pinaceae). Dalše mjeno je arwa.

Sibirska chójna docpěwa wysokosć wot 25 m.

Króna je kehelojta abo walcojta.

Skora je bruna.

Młode hałuzy su tołste a čerwjenožołće kosmate.

Jehły su po pjećoch na krótkich wurostkach promjenjate, proste, ćmowozelene, třihranite a docpěwaja dołhosć wot 6 hač 10 mm a šěrokosć wot 1,5 mm.

Kćěje wot junija hač julija. 

Hable su jejkojte, křiwo zrunane abo wotstejne a docpěwaja dołhosć wot 5 hač 8 cm. Wone hakle w druhim lěće po kćěwje zrałe budu. Płodowe šupizny su módrojte a maja bruny kónčk.

Rosće w jehlinowych lěsach we wysokich połoženjach a na lěsnej hranicy Alpow a Karpatow we wysokach wot něhdźe 1200 hač 2600 m.




#Article 571: Běła jědla (145 words)


Běła jědla (Abies alba) je štom ze swójby chójnowych rostlinow (Pinaceae). 

Běła jědla je štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 50 m.

Króna je wusko kehelojta. Wjeršk je při młodych štomach wótry, pozdźišo kulowaty.

Skora je hładka a swětłošěra.

Jěhły su přecozelene, płone, zhibujomne, na hornim boku błyšćace ćmowozelene, sedźa zwjetša w dwěmaj rjadomaj a docpěwaja dołhosć wot 1,2 hač 3 cm. Jich delni bok njese dwaj běłej paskaj. Nimo toho su prědku tupe abo zarěznjene.

Kćěje wot meje hač do junija. Žónske kwětnistwo je zrunane. Muske kwětnistwo steji na kóncu hałuzow. Kćěw započina w starosći wot 60-70 lět.

Hable su zrunane a docpěwaja dołhosć wot 10 hač 16 cm. Při zrałosći na štomje rozpadnu.

Rosće w lěsach we wysokosćach mjez 400 a 1000 m. Preferuje čerstwe, chłódne, małowapnite abo wapnite pódy. Rostlina je čućiwa napřećo mjerznjenju.

Rostlina je w horinach srjedźneje a južneje Europy rozšěrjena.




#Article 572: Nalětni jabrik (136 words)


Nalětni jabrik (Callitriche palustris) je rostlina ze swójby putnikowych rostlinow (Plantaginaceae). Dalše serbske mjeno je hwězduš.

Po někotrych žórłach so do swójby jabrikowych rostlinow  (Callitrichaceae) přirjaduje.

Nalětni jabrik je jednolětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 10 hač 80 cm. 

Zróst je wariabelny. We wodźe ma podnurjene stołpiki a nakónčne rozety, mjeztym zo krajna forma je jenož małke centimetry wysoka a njese jara małke łopjena.

Stołpik je nitkojty a ćeńki. 

Łopjena su přećiwostejne a cyłokromne, linealne hač jejkojte. 

Kćěje wot apryla hač oktobra. Kćenja su móličke a steja we łopjenowych rozporach. Muske kćenja maja jedne próškowe łopješko a žónske kćenja maja jedyn płódnik. Kćenja so nad wodu puknu, ale so wot insektow njewopytaja. 

Rosće na jězorowych brjohach, hatach, w hrjebjach, a w nachwilnje wusušenych łužičkach na lěsnych pućach. Ma radšo płonu, wjace mjeńše małowapnitu, relatiwnje čistu wodu.




#Article 573: Lisćowcowy jemjel (210 words)


 Lisćowcowy jemjel (Viscum album) je rostlina ze swójby sandelowych rostlinow (Santalaceae). Dalše serbske mjena su ptači lěp, lěpikowe zelo, lěpa, jemlina, jemjelina a jemjelnja. Jeho płód je lěpjowka.

Po někotrych žórłach so swójskej swójbje jemjelowych rostlinow (Viscaceae) přirjaduje.

Lisćowcowy jemjel je kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 20 hač 50 cm. Rostlina je na štomach rosćeny połpřižiwnik, při čimž rostlina je pak muska pak žónska. 

Hałuzy su wjacekróć widličkojće rozhałuzowane.

Łopjena su měnjate, lancetojte abo lancetojće-łopatkojte, kožane a přecozelene.

Kćěje wot februara hač do apryla. Njenahladne kćenja steja po třoch hač po pjećoch w promješkach.

Płody su błyšćace běłe abo žołtojte a docpěwaja wulkosć wot hač do 1 cm.

Rosće na lisćowych štomach, předewšěm na topołach, wjerbach a jabłučinach, ale tež na běłych jědlach a chójnach. Při tym cyca wodu a žiwne sele z žiwićelskych rostlinow, mjeztym wuhlikowe hydraty sam twori.

Rostlina je w južnej Skandinawiskej srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.

Rostlina wobsahuje jědojte lektiny a wiskotoksiny.

Po wjazanju na rozdźělne žiwićelowe štomowe družiny so znutřka družiny Viscum album wjacore poddružiny abo žiwićelowe rasy rozeznawaja:

Prjedy při składnosći jako poddružinu (Viscum album subsp. coloratum) wjedźena korejski abo japanski jemjel so přećiwo tomu dźensa jako swójska družina (Viscum coloratum) wobhlada.
Při někotrych awtorach eksistuje aziska poddružina Viscum album subsp. meridianum (Danser) D.G.Long 




#Article 574: Bahnowy jenačk (104 words)


 Bahnowy jenačk (Parnassia palustris) je rostlina z podswójby jenačkowych rostlinow (Parnassioideae) znutřka swójby kapralcowych rostlinow (Celastraceae). 

Bahnowy jenačk je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 10 hač 25 (30) cm.

Stołpik je hranity.

Spódnja rozeta wobsteja z dołho stołpikatych, wutrobojtych łopjenow.

Kćěje wot julija hač septembra. Běłe kćenja docpěja wulkosć wot 1 hač 3,5 cm, steja po jednym a su dołho stołpikate. Před kóždym krónowym łopješku steja pozdatne nektarije.

Rosće w niskich a žórłowych tymjenjach, na łuhojtych łukach a wapnowych suchich trawnikach. Ma radšo włóžne hač wot sakanja mokre, bazowe a wapnite pódy.

Rostlina je w Europje rozšěrjena, ale w juhu jenož w horinach.




#Article 575: Módra jěrnica (106 words)


 Módra jěrnica (Polemonium caeruleum) je rostlina ze swójby jěrnicowych rostlinow (Polemoniaceae). 

Módra jěrnica docpěwa wysokosć wot 30 hač 80 cm. Rostlina ma wodoruny ricom.

Stołpik je zrunany, hraniće brózdźeny a nahi. 

Łopjena su njeporowje pjerite z 15-30 jejko-lancetojtymi łopješkami. 

Kćěje wot junija hač julija. Kćenja su pjećličbne a steja w 10-30 dołhich, žałzojće kosmatymi pakićach. Króna je kolojta hač zwónčkojta, njebjomódra, rědko běła a docpěwa šěrokosć wot něhdźe 2 cm a njese kulojćene krónowe kónčki. Keluch je hač do srjedźišća dźěleny.  

Rosće w lěsach ze šěrymi wólšami, kerčinach a wapnitych niłkich bahnach

Rostlina je w srjedźnej a sewjernej Europje rozšěrjena, při čimž druhdy ze zahrodow wodźiwi.




#Article 576: Čerwjeny jěrowc (128 words)


Čerwjeny jěrowc (Aesculus x carnea, syn.: Aesculus rubicunda) je štom ze swójby mydłowcowych rostlinow (Sapindaceae). Prjedy słušeše do swójby jěrowcowych rostlinow (Hippocastanaceae), kotraž nětko je podswójba  (Hippocastanoideae). 

Rostlina je na spočatku 19. lětstotka nastata křižowanka z běłeho jěrowca (Aesculus hippocastanum) a čerwjeneje pawije (Aesculus pavia).

Čerwjeny jěrowc je štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 10 hač 15 m.

Króna je šěroka, kuplojta a husto zawrjena.

Łopjena su rukojće dźělene, su na hornim boku ćmowozelene a błyšćace, na delnim boku jasniše a wobsteja z 5-7 nimale sedźacych łopješkow.

Kćěje w meji, mjeztym zo hakle wot 10. lěta kćěje. Swětłočerwjene kćenja docpěwaja wulkosć wot 2 cm a wutworja napadne pakiće.

Kapslowy płód ma jenož małko kałačow abo nima kałače.

Rosće zwjetša w parkach, na dróhach, w zelenišćach a je lědma wodźiwjena. 




#Article 577: Čerwjena pawija (110 words)


Čerwjena pawija (Aesculus pavia) je štom ze ze swójby mydłowcowych rostlinow. Prjedy słušeše do swójby jěrowcowych rostlinow (Hippocastanaceae). 

Rostlina je jedyn ze staršeju čerwjeneho jěrowca (Aesculus x carnea).

Čerwjena pawija je štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 6 hač 10 cm. Pupki njejsu lěpjate.

Hałuzy su wodorune abo wisace.

Łopjena su rukojće dźělene a wobsteja z 5-7 stołpikatych, 8-14 dołhich łopješkow z njeprawidłownje  rězanej kromu.

Kćěje wot meje hač junija. Kćenja wobsteja ze štyrjoch njejenak dołhich krónowych łopješkow a steja po małkich w pakićach na kóncu hałuzow. Keluch je žałzojće kosmaty.

Jejkojty kapslowy płód nima kałače. Symjenja su brune.

Rostlina je domjacy w sewjernej Americe a w Europje w parkach wustupuje.




#Article 578: Kerkaty jěrowc (126 words)


Kerkaty jěrowc (Aesculus parviflora) je kerk ze ze swójby mydłowcowych rostlinow (Sapindaceae). Prjedy słušeše do swójby jěrowcowych rostlinow (Hippocastanaceae), kotraž nětko je podswójba (Hippocastanoideae) . 

Kerkaty jěrowc je kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 2 hač 4 m. Rostlina wutwori přeco wjace zdónkow a so přez podzemskich wuběžkow sylnje rozšěrjuje.

Hałuzy su zrunane.

Łopjena su porstate a wobsteja z dołho kónčkojtych, 5-7 nimale sedźacych, 8-20 cm dołhich łopješkow. Wone so w nazymje žołte zbarbja.

Kćěje wot julija hač awgusta. Kćenja wonjeja nawječor. Hač 30 dołhe kwětnistwa přesahuja lisćo. Běłe krónowe łopješka docpěwaja dołhosć wot něhdźe 1 cm. Próškowe łopješka daloko wusahuja.

Rostlina wutwori zwjetša jenož małko 2-3 cm wulkich płodow.

Rosće w Europje jako pyšny kerk w parkach a zahrodach. Pochadźa originalnje z juhuwuchodnych zjednoćenych statow Ameriki.




#Article 579: Wšědny kardamom (204 words)


Wšědny kardamom (Elettaria cardamomum) je rostlina ze swójby jumbjerowych rostlinow (Zingiberaceae), kotraž so jako korjenina wužiwa. 

Wšědny kardamom je wjacelětna rostlina z sylnym ricomom. Jednotliwe stwjelca z wjele łopjenami su zwjetša 2-3 metrow wysoke, rědko su hač do 5,5 m wysoke. Kiješk z kćenjemi wurosće z nadzemskich kiješkow a je hač do 1,5 metrow wysoki. Kćenja su zrjadowane w kićach a maja swětłomódre łopjena ze žołtymi kromami. Płody su zeleno-žołte słomojte kapsle z třomi bokami. W kóždej kapsli je 16–24 čerwjenobrunych symjenjow, kotrychž formy so rozeznawaja.

Kardamom pochadźa z južneje Indiskeje a z kupy Sri Lanka. Indiski kardamom je mjeńši, ale wjace aromatiski. Kardamom so dźensa tež z Guatemale, Tanzanije a Vietnama importuje.

W kardamomowych symjenjach je eteriski wolij, čehoždla maja pikantnu, słódkowótru aromu. Dokelž kardamom swój aroma spěšnje pozhubuje, so hodźi jón w kapslach wobchować a symjenja hakle před wužiwanjom wupróć a zemlěć.

Kardamom je rozšěrjeny předewšěm w aziatiskej kuchni. W europskej kuchni so wužiwa při pječenju hodowneho pječwa, na př. poprjanca. Nimo toho so wužiwa tež za kołbasy, likery a jako dźěl korjeninskich měšeńcow. Při hotowanju arabskeho kofeja je rozšěrjeny nałožk, kofej z kardamomom korjenić. Runje tak so wužiwa za hotowanje čaja z mlokom, kotryž so tradicionelnje po islamskej rańšej modlitwje postaja.




#Article 580: Podnurjena kačizna (124 words)


Podnurjena kačizna (Lemna trisulca) je rostlina z podswójby kačiznowych rostlinow (Lemnoideae) znutřka swójby aronowych rostlinow (Aronaceae). 

Podnurjena kačizna je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 0,7 hač do 1 cm. Rostlina płuwa jenož za čas kćěwa na powjerchu, mjeztym zo hinak płuwa pod wódnym powjerchom.

Čłonki su łopjenojte, docpěja dołhosć wot 3 hač do 10 mm a šěrokosć wot 1 hač do 5 mm, maja prědku zubatu kromu, zwjetša steja přez křiž a rjećazojće hromadźe wisaja. Kóždy čłonk ma jedyn korjeń.

Kćěje w juniju, ale rědko. Muske kćenja ma jedne próškowe łopješko. Žónske kćenja ma jednu pěstku.

Rosće w stejacych abo jara pomału běžace wodźiznach, w mórskich zaliwach, w hatach a we łužach. Ma radšo bóle mjenje wutkate, zwjetša čiste, na kislik bohate wodźizny.




#Article 581: Mnohokorjenaty křěk (128 words)


Mnohokorjenaty křěk (Spirodela polyrhiza, syn.: Lemna polyrhiza) je rostlina z podswójby kačiznowych rostlinow (Lemnoideae) ze swójba aronowych rostlinow (Araceae). 

Mnohokorjenaty křěk je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 0,5 hač do 1 cm. Twori zelene přestrjency ze 4 hač do 10 mm dołhich, łopjenojtych čłonkow na wodźe. Delni bok zwjetša je ćěmnopurpurowy.

Wurostkowe čłonki su wopak jejkojte abo kulojte, zwjetša płone maja na čłonk 2 abo wjace promjenjowych korjenjow.

Kćěje wot meje hač do junija.

Korjenje docpěja dołhosć wot 3 cm.

Twori nazymu małke zymske pupki, kotrež so na wodźiznowy spódk nurja a tam zymny počas přetraja. Wobsahuja škrob jako energisku rezerwu. Wone nalěto zaso wubija a přez tworjenje płuna horje wustupja. 

Rosće w stejacych a pomału běžacych wutkatych, lochko přihrěwajomnych wodźinach, jězorach a zaliwach ze starej wodu.




#Article 582: Wšědne zelenčko (112 words)


 Wšědne zelenčko (Wolffia arrhiza) je rostlina z podswójby kačiznowych rostlinow (Lemnoideae) znutřka aronowych rostlinow (Aronaceae). 

Wšědne zelenčko je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 0,1 cm. Wono je mólička płuwaca rostlina bjez korjenjow, kotraž na wodźe kaž zelena pěna wupada. Rostlina je najmjeńša kćenjowa rostlina w swěće a wutwori najmjeńše płody.

Wubitkowe čłonki su kulowate abo jejkojte a docpěwaja dołhosć wot 0,5 hač do 1,5 mm.

Płody su jara móličke, drje jenož tróšku wjetše hač selowe kristale. Wone wobsahuja jenož jedne symjo.

Rosće w stejacych abo pomału běžacych, wutkatych, přećiwo wětrej škitanych wodźiznach, w hrjebach a w starowódnych zaliwach.

Móličke rostlinki so w Thailandskej a Laosu jako derje słodźace wódne jejka jědźa.




#Article 583: Ebenowc (112 words)


Ebenowc (Diospyros) je ród ze swójby ebenowych rostlinow (Ebenaceae).

Hižo Linné je w lěće 1753 dwě družinje wopisał: Diospyros lotus a Diospyros virginiana w Species Plantarum, 2, 1057–1058. 
Synonymy za Diospyros L. su: Cargillia R.Br., Cavanillea Desr., Ebenus Kuntze, Embryopteris Gaertn., Guaiacana Duhamel, Idesia Scop., Maba J.R.Forst.  G.Forst., Mabola Raf., Macreightia A.DC., Noltia Thonn., Paralea Aubl., Pimia Seem., Rhaphidanthe Hiern ex Gürke, Ropourea Aubl., Royena L., Tetraclis Hiern. 

Dźensa wobsahuje ród Diospyros něhdźe 400 hač 500 družinow. Na př. wustupuje 60 družinow w Chinskej. Někotre wuběrane su tu naspomnjene:

Eksistuje křižowanki / hybridy z Diospyros kaki a Diospyros virginiana  z

Z někotrych družinow, hłownje prawy ebenowc (Diospyros ebenum), so ebenowe drjewo zhotuje.




#Article 584: Kakijowc (257 words)


Kakijowc (Diospyros kaki) je štom ze swójby ebenowych rostlinow (Ebenaceae).

Kakijowc je w lěće zeleny štom, kotryž docpěje wysokosć wot něhdźe 6 m abo wot hač do 12 m. Króna je kulowata a šěroka, zwjetša chětro husta. Zdónk je zrunany. Jeho hałuzy su wustupowace. Skora je na spočatku hładka a ćmowobruna, ale pozdźišo je skorata a podołhostnje brózdźena abo šupiznata.

Měnjate abo nimale přećiwostejne łopjena su owalne, prědku kónčkojte, na bazy kuojćene abo klinate a njesu 1-2 cm dołhi stołpik. Łopjońcy docpěja dołhosć wot 6 hač do 15 cm a šěrokosć wot hač do 7 cm. Na hornim boku su ćmowozelene, mjeztym zo na delnim boku su husto kosmate a jasniše.

W nazymje žołte abo ćmowooranžowe bywaja.

Kćěje w juniju. Beige kćenja su małke a jednodomnje rozdźělene. Muske kćenja steja zwjetša w małkich promjenjach. Žónske kćenja steja po jednym. Kćenja su štyriličbne. Keluch je wulki a zeleny. Króna je blědźožołta hač syrikožołta.

Płody su oranžowe abo žołte jahody a docpěja wulkosć wot nimale 10 cm. Jich keluškowe łopješka su jara powjetšene a płodowe mjaso je derje słodźace słódke. Wone wot oktobra hač do nowembra dozrawja.

Ma radšo čumpate, hlinjane-pěskowe pódy, kotrež su jenož w prawym měrje humusowe.

Pochadźa z Chinskeje a Japanskeje. Wón so w Japanskeje, krajach wokoło Srjedźneho morja a swětodaloko w subtropach plahuje. W Europje jenož w kónčinach z miłych zymach jako parkowu drjewu plahuje.

Płody maja jenož w stawje dospołneje zradownosće mjechke mjaso a so hodźa jěsć. Nowe sorty, kaž na př. 'Sharon', maja tróšku bóle krute mjaso. Jeje słód je tomu slowkam podobny.




#Article 585: Kapralc (128 words)


Kapralc (Euonymus) je ród ze swójby kapralcowych rostlinow (Celastraceae).

Družiny su w lěću zelene abo přeco zelene, často ležace abo lězuce kerki. Hałuzy su zwjetša štyrihranite.

Łopjena su přewažnje přećiwostejne.

Štyriličbne hač pjećličbne kćenja su dwusplažne abo jednosplažne, zwjetša njenapadne.

Płody su třifachowe hač pjećfache kapsle. Symjenja su wot mjasneho, čerwjeneho abo žołteho płašćika wobdate, při čimž wone leža po jednym hač po dwěmaj w fachu.

Tutón ród bu w lěće 1753 pod mjenom Evonymus wot Carl von Linné w Species Plantarum, 1, S. 197  najprjedy wozjewjeny. Typusowa družina je Euonymus europaeus L.. synonymy za Euonymus L. su: Genitia Nakai, Kalonymus J.Prokhanov, Masakia Nakai, Melanocarya Turcz., Pragmatropa Pierre, Pragmotessara Pierre, Sphaerodiscus Nakai, Turibana Nakai.

W rodźe kapralcow (Euonymus) je něhdźe 130 hač 176 družinow  (wuběrk) w dwěmaj podrodomaj:

 




#Article 586: Europski kapralc (228 words)


 Europski kapralc (Euonymus europaeus) je rostlina ze swójby kapralcowych rostlinow (Celastraceae). Dalše serbske mjena su kaponki, čerwjene kłobučki, kaponjace drjewo, honačik, kapłanki, kokorači kerk.

W někotrych žórłach ma wědomostne mjeno Euonymus europaea. Ale nětko mjeno roda Euonymus je muski. Tohodla jenož Euonymus europaeus je płaćiwy.

Europski kapralc je kerk abo małki štom, kotrež docpěje wysokosć wot 1,5 hač 3 m (wot 3 hač do 6 m).

Młode hałuzy su štyrihranite a maja šwižne křidleška. 

Łopjena docpěja dołhosć wot 4 hač 10 cm a su jejkojte, wótre, na kromje karbikojće rězane a přećiwostejne.

Jich nazymske barbjenje je šarlachčerwjene.

Kćěje wot meje hač junija. Nazeleń žołte hač běłojte kćenja su njenapadne a steja po dwěmaj hač po sedmjoch we wokołkowych pakićach, docpěja wulkosć wot 0,6 hač 1 cm a su štyriličbne. Krónowe łopješka steja swobodnje a su jasnozelene-běłojte. Stameny steja před keluškowymi łopješkami. 

Rostlina so wot insektow wopróšuje.

Brěčkaty kapslowy płód je róžojta, karminčerwjena abo purpurowa, štyrihranity, so štyridźělnje puka a docpěje šěrokosć wot 1,5 cm. Běłe symjenja maja oranžočerwjeny přikryw (Arillus) a su jědojte. Płody so wot ptačkow rozšěrjuja.

Rosće w žiwych płotach, na lěsnych kromach, we łučinowych lěsach a na rěčnych brjohach. Ma radšo zwjetša čerstwe, wutkate, hłubokosahace, zwjetša wapnite pódy.

Rostlina je w nimale cyłej Europje z wuwzaćom najbóle sewjerneje Europy a dźělow regiona Srjedźneho morja rozšěrjena.

Drjewo něhdy bu za zhotowanje wrjećenow za předźenje wołmy wužiwane.




#Article 587: Běła kichawa (160 words)


 Běła kichawa (Veratrum album) je rostlina ze swójby kichawowych rostlinow (Melianthaceae). 

Běła kichawa je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 50 hač 150 cm. Rostlina ma wjace tołstych korjenjow.

Łopjena maja dołhe nerwy, su wjacekróć  po dołhosći fałdowane, schódne a steja šrubojće wokoło stołpika. Delnje łopjena su šěroko owalne, mjeztym zo hornje łopjena su lancetojte, wjacenerwne.

Kćěje wot junija hač awgusta. Hwězdate, běłe abo žołtojte, zwonka zelenojte kćenja docpěwaja šěrokosć wot 8 hač 15 mm a steja w kićach, kotrež su k nakónčnej, maksimalnje 50 cm dołhej pakići zjednoćene. Delnjej kćeni stej dwusplažnej. Kćenjowe łopješka su ćmowšo žiłowane.

Zajědojćenje wuwoła třichanje, sylzowe ćečenje, problemy při póžěranju, hłowywjerćenje, přizajeće, spadowanje krejoweho ćišća a smjerć přez stagnaciju wutroby abo přizajeće dychanja. Alkaloidy móžeja samo intaktnu kožu předrěwaja.

Rosće často na łukach a składźišćach za zwěrjata Alpow, na łuhojtych łukach a w łučinowych lěsach blisko Alpow. Preferuje čerstwe hač mokre, wutkate, zwjetša wapnite pódy. 

Rostlina je w horinach srjedźneje a južneje Europy rozšěrjena.




#Article 588: Wšědna kisyca (151 words)


Wšědna kisyca (Berberis vulgaris) je kerk ze swójby kisycowych rostlinow (Berberidaceae). Dalše serbske mjena su čerwjene kitki, kisałe jahodki, kisały ćerń.

Wšědna kisyca je kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 3 m. Wona njese 1-7-dźělne ćernje na hałuzach.

Rostlina je nachwilny hosćićel žitneho čorneho womjatka.

Łopjena su w lěće zelene, zubate, wopak jejkojte a docpěwaja dołhosć wot 2 hač do 6 cm. Jich kroma je sćeńka kałaće zubate.

Kćěje wot apryla hač do junija. Swětłožołte kćenja steja w čumpatych, wisacych kićach a sylnje wonja, ale skerje njepřijomnje. Wone wobsteji ze šěsć krónowych a ze šěsć keluškowych łopješkow.

Płody su čerwjene jahody, kotrež docpěwaja dołhosć wot 8 hač do 11 mm. Zrałe jahody su njejědojte a jara kisale słodźa.

Rosće na lěsnych kromach, w žiwych płotach, w kerčinach a w swětłych chójnowych lěsach. Preferuje wutkate, w lěće ćopłe pódy.

Rostlina je předewšěm w srjedźnej a južnej Europje, sewjernje hač do južneje Skandinawiskeje rozšěrjena. 




#Article 589: Wótrolistowa mahonija (127 words)


 Wótrolistowa mahonija (Mahonia aquifolium) je kerk ze swójby kisycowych rostlinow (Berberidaceae). 

Wótrolistowa mahonija je njećernjaty kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 50 hač 150 cm.

Skora je wosebite na znutřkownym boku sylnje žołta.

Hałuzy su krute a małko rozhałuzowane.

Łopjena docpěwaja dołhosć wot 10 hač 20 cm a su přeco zelene, jejkojte, kožojte, błyšćace, njeporowje pjerite a wobsteja z 5-11 wótrych łopješkow.

Kćěje wot apryla hač junija (wot měrca hač do meje). Złotožołte Kćenja docpěwaja šěrokosć wot něhdźe 1 cm, steja w hustych, 5-10 dołhich pakićach abo zrunanych kićach a wobsteja ze 6 do 9 keluškowych łopješkow a šěsć krónowych łopješkow. 

Jahody su něhdźe 8 mm wulke a zwobručowane a purpuročorne abo módročorne.

Rostlina je pyšny kerk ze zapadneje Sewjerneje Ameriki a  rosće w hłubšich městnach tež wodźiwjena. 




#Article 590: Kiwijowc (164 words)


Kiwijowc (Actinidia) je ród ze swójby kiwijowcowych rostlinow (Actinidiaceae). 

Kiwijowcy su lisćo mjetuce liany. Łopjena su cyłokromowe abo zubate. Rostliny su dwudomne abo dwusplažne. Kćenja steja w pažostejnych cymach, rědko po jednym. Pupkowa krytwa wot keluchowych ale tež krónowych łopješkow je křidlicojta  (łaćonsce imbricat). Pjeć keluchowych łopješkow je na spódku zarosćene. Krónowe łopjena je pjeć, zwjetša su běłe. Staminy  su wjele. Anthere so z škałbičkami pukaja. Płodowy suk je wjelewjechlojty. Na nim sedźa tak wjele pěstkow kaž wjechle eksistuja. Płody su jahody z mnoholičbnymi symjenjemi.

Domjacy je ród we wuchodnej Aziji. Areal saha wot Sachalina přez wuchodnu Sibirsku, Japansku, Korejsku a Chinu hač k Himalaji a Malajziji.

Ród Actinidia bu w lěće 1836 wot John Lindley (Botaniker) w A Natural System of Botany, druhi nakład, S. 439 z typusowej družinu Actinidia callosa Lindl. nastajeny. Synonymy za Actinidia Lindl. su: Heptaca Lour., Kalomikta Regel, Trochostigma Sieb.  Zucc. .

Ród Actinidia so do štyrjoch sekcijow a serijow rozrjaduje  a wobsahuje cyłkownje 55 a 60 družinow (wuběrk): 




#Article 591: Čerwjeny klon (143 words)


Čerwjeny klon (Acer rubrum) je štom ze swójby mydłowcowych rostlin (Sapindaceae). 

Po druhich žórłach zarjaduje so do swójskeje swójby klonowych rostlinow  (Aceraceae). 

Čerwjeny klon je štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 7 hač 15 (30) m. Rostlina je zmjerzkokruta.

Króna je kehelojta hač kulojta.

Łopjena su třilapate hač pjećlapate a sćeńka rězane. Wone su na delnim boku módrozelene a docpěwaja dołhosć wot 6 hač do 10 cm. Wobě delnjej lapje so jenož słabje jewitej. Nazymske barbjenje je intensiwnje čerwjene.

Kćěje wot měrca hač do apryla. Błyšćace čerwjene kćenja so před zazelenjenju lisća jewja. Wone steja na krótkich stołpikach w promjenjach.

Płody so hižo zahe wuwiwaja. Jich křidleška su čerwjene, wuske a tupokućikaće jednym k druhemu steja. 

Pochadźa z wuchodneje sewjerneje Ameriki. Preferuje słónčne stejnišća a swětłe sćiny. Potrjebuje čerstwe hač włóžne, bjezwapnowe pódy.

Wažne sorty su 'Bowhall', 'Red Sunset', 'Schlesingeri', 'Scanlon' a 'October Glory'.




#Article 592: Japanski klon (113 words)


Japanski klon (Acer japonicum) je štomojty kerk abo małki štom ze swójby mydłowcowych rostlin (Sapindaceae). 

Po druhich žórłach zarjaduje so do swójskeje swójby klonowych rostlinow  (Aceraceae). 

Japanski klon je zmjerzkokruty štomojty kerk abo małki štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 3 hač do 5 m.

Łopjena młodeho štom njesu slěbro běłe kosmy, kotrež so pozdźišo zhubja, jeli łopjena z postupjacej starobu oliwozelene bywaja.

W nazymje někotre łopjena hižo zahe bywaja oranžowe abo čerwjene, mjeztym zo druhe hač do podzymy jich lětne barbjenje wobchowuja.

Kćěje wot apryla hač do meje. Kćenja so před łopjenami jewja.

Njewutraje wusušowace wětry a preferuje włóžne a škitane stejnišća. Ma radšo słabje kisałe, přesakliwe, humozne, požitne, čerstwe hač włóžne pódy.




#Article 593: Skalny klon (325 words)


Skalny klon (Acer monspessulanum) je štom ze swójby mydłowcowych rostlin (Sapindaceae). 

Po druhich žórłach zarjaduje so do swójskeje swójby klonowych rostlinow (Aceraceae). 

Skalny klon je za čas lěta zeleny štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 5 hač 11 m (3-10 m). Rosće často jenož jako kerk. Rostlina je zmjerzkokruta a suchotu toleruje.

Króna je šěroko skulojćena abo kulojta, při čimž často je njeprawidłowna.

Zdónk je šwižny a rědko zruna rosće. Skora je ćeńka, po dołhosći rozpukana połata.

Hałuzy horje sahaja. Młode hałuzy su nahe a brune.

Zymske pupki su jejkojte, brune a docpěwaja dołhosć wot 3 hač 4 mm.

Přećiwostejne łopjena su třilapate, hrube, prědku tupe, relatiwnje tołste a zwjetša docpěwaja jenož dołhosć wot 5 cm (3-6 cm) a šěrokosć wot 4 hač do 7 cm. Wone su na hornim boku ćmowozelene, nahe a błyšćace a na delnim boku šěrozelene, na spočatku mjechko kosmate. Jich stołpiki su čerwjenojte a docpěwaja dołhosć wot 2 hač 6 cm. Łopjency su na bazy tróšku wutrobojte a docpěwaja dołhosć wot hač do 6 cm.

Nazymske barbjene je žołte, rědko oranžožołte abo čerwjenojte.

Kćěje wot apryla hač do meje. Žołtozelene, njenahladne kćenja so z łopjenami jewja, su na nektar bohate a sedźa w wotstejacych, krótkostołpikatych wokołkojtych, wisacych pakićach. Jich stołpiki docpěwaja dołhosć wot 1 hač do 4 cm. Přikryw je dwójny. Žołtozelenej keluch a króna stej nimale jenakej a docpěwatej dołhosć wot 4 hač do 6 mm. W kwětnistwje steja dwusplažne ale tež jednosplažne kćenja. Próškowe łopješka su wósom. Płódnik je hornostejny.  

Płody su křidłate worjechi. Jich křidlešce stej paralelnej a na słónčnych stejnišćach čerwjenej. Dźelne płody docpěwaja dołhosć wot 2,5 cm a šěrokosć wot 5 hač do 9 mm. Płody w septembrje zezrawja.

Rosće w słónčnych dubowych kerčinach a na lěsnych kromach. Preferuje słónčne stejnišća a suche a wapnite, małowutkate, płonosahace a kamjentne pódy.

Rostlina je w jenož na srjedźnym Rynje, Moseli, Mohanje, w šwicarskej jura a južnej Europje rozšěrjena. Ale tež w małej Aziji, sewjernej Persiskej a Turkestanje  wustupuje.




#Article 594: Šwicarski klon (204 words)


Šwicarski klon (Acer opalus) je štom abo kerk ze swójby mydłowcowych rostlinow (Sapindaceae). 

Po někotrych žórłach je swójbje klonowych rostlinow (Aceraceae) přirjadowany a ma wědomostne mjeno Acer opulifolium.

Šwicarski klon je w lěće zeleny štom abo kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 12 m (8-15 m, 15-20 m).

Króna je husta a šěroko horbata.

Zdónk je krótki, často křiwy a wjerćany.

Skora je na spočatku čerwjenojće brune, pozdźišo ma hrube, na kromach so rózno zhibowace šupizny, kotrež po wotpadnjenju oranžobrune blaki zawostajeja.

Přećiwostejne łopjena maja tři hač pjeć zhruba tupje karbowanych lapow a su na hornim boku ćmowozelene a na delnim boku šěrozelene a mjechko kosmate. Wone su dołho stołpikate a docpěwaja šěrokosć wot 6 hač do 10 (12) cm.

Nazymske barbjenje je oranžočerwjene.

Kćěje wot měrca hač do apryla. Žołte kćenja so před łopjenami jewja a steja w sedźacych wokołkowych pakićach a so před łopjenami jewja. Zdźěla su dwusplažne a zdźěla su jednosplažne.

Kćenja wot pčołkow a druhich insektow wopróša, dokelž wobsahuja dosć nektara.

Płody su worješki na tołstym stołpiku a njesu prawokutnje hač wótro wotstejacej, róžojće-zelenojtej hač čerwjenobrunej křidlešce.

Rosće w ćopłych dubowych lěsach. Preferuje srjedźosahace, wutkate pódy.

Rostlina je w južnym Čornym lěsu, Šwicarskim jura, Alpach, Cevennen, Pyrenejach a juhozapadnej Europje rozšěrjena.




#Article 595: Tatarski klon (241 words)


Tatarski klon (Acer tataricum) je kerk abo štom ze swójby mydłowcowych rostlin (Sapindaceae). 

Po druhich žórłach zarjaduje so do swójskeje swójby klonowych rostlinow (Aceraceae). 

Tatarski klon je kerk abo štom, kotryž docpěje wysokosć wot 5 hač do 7 m. Rostlina je zmjerzkokruta.

Króna je wotewrjena. Zdónk je niski. Skora je brunje hładka, pozdźišo jasnišo šmórnjena.

Přećiwostejne, błyšćace, zelene, dołho stołpikate łopjena su zwjetša njelapate, druhdy njejasnje lapate a jejkojte. Wone docpěja dołhosć wot 6 hač 10 cm. Jich kroma je rězana. Wone su na hornim boku słabje zelene a na delnim boku najmjenje podłu hłownych nerwow kosmate.

Nazymske barbjenje je jaskrawje čerwjene abo oranžočerwjene.

Kćěje wot apryla hač do meje. Małe, běłojte, přijomnje wonjace kćenja steja w bohatej ličbje w zrunanych abo rozpřesćěranych pakićach. Wone so hakle po łopjenach jewja a su předewšěm dwusplažne.

Płody su worjechowe płody, kotrež njesu intensiwnje čerwjenej křidlešce, kotrejž jara wótrokućikaće jedyn k druhemu stejitej.

Rostlina je w južnej Europje rozšěrjena, předewšěm na za čas lěta suchim panoniskim lěsnym stepowym regionje, kotryž so hač do sewjerowuchodneje Awstriskeje wupřestrěja. Na sewjer wot Alpow so často jako parkowy štom, druhdy jako nadróžny štom plahuje.

Ma radšo wapnite, suche abo włóžne, wutkate pódy na přirěčnych brjohach a na skalnych zwisach.

Družina ma štyri poddružiny.

Acer tataricum ssp. ginnala ma třilapate łopjena, kotrychž srjedźna lapa je zwjetša jasnje wjetša. Jeho kćenja su nazeleń běłe. Płodowe křidleški su čerwjenojte a steja  nimale paralelnje.

Pochadźa z wuchodneje Azije. Rosće na słónčnych stejnišćach.




#Article 596: Wšědna klukoćina (111 words)


 Wšědna klukoćina (Staphylea pinnata) je rostlina ze swójby  klukoćinowych rostlinow (Staphyleaceae). 

Wšědna klukoćina docpěwa wysokosć wot 5 m.

Łopjena su přećiwostejne, dołho stołpikate a wobsteja z 5 abo 7 jejko-lancetojtych, fajn zubatych, pjerow z dołhosću wot 6 hač 10 cm. Wone su na delnim boku módrozelene.

Kćěje wot meje hač junija. Kćenja steja w wisacych pakićach a su radiarne a pjećličbne. Krónowe łopješka su žołtojte, łopatkojte a zwónčkojće hromadu chilace a docpěwaja dołhosć wot 10 hač 15 mm. 

Płód je kóžkojta a naduta kapsla, kotraž docpěwa dołhosć a šěrokosć wot 3 hač 4 cm.

Rosće w lisćowych lěsach.

Rostlina je w južnej Němskej, Elsaskej, francoskej Jurje, Alpach a juhowuchodnej Europje rozšěrjena.




#Article 597: Słódny kobołk (141 words)


Słódny kobołk (Allium schoenoprasum) je rostlina z podswójby kobołkowych rostlinow (Allioideae) znutřka amarylisowych rostlinow (Amaryllidaceae). Dalše serbske mjena su cyblink, cyblinka, kobołčk a kobłušk.

Słódny kobołk je wjacelětna rostlina, kotraž rosće zruna a docpěje wysokosć wot 10 hač 40 cm. Wona intensiwnje wonja.

Stołpik łopjena nima.

Łopjena su 6 mm tołste, trubjałkojte, dudławe a steja w promješkach.

Kćěje wot junija hač awgusta. Kćenjowe łopješka su swětłofijałkojte abo ćěmnofijałkojte, docpěwaja dołhosć wot něhdźe 1 cm, njejsu nihdy hwěžkojte. Kćenjowe stołpiki su krótše hač kćenja. 

Rostlina njenjese lehnjenske cyble we kwětnistwje. 

Rosće dźiwje w Alpach a Jurje, na włóžnych łukach, w płonych bahnach, na rěčnych brjoze na włóžnym kamjentnej drjebiznje a wodźiwjeny při pěskowych ławach a w šotrje rěkow.

Rostlina je žiwa w Europje, Aziji a sewjernej Americe.

Hižo za čas srjedźowěka rostlinu jako korjeninu kultiwowachu. Wón za solotwje a k garněrowanju wužiwa.




#Article 598: Kokornak (113 words)


Kokornak (Aristolochia) je ród ze swójby kokornakowych rostlinow (Aristolochiaceae). 

To su přeco zelene abo lisćomjetace, drjewjane wijate rostliny abo wjacelětne zelišćowe rostliny. Měnjate lisćowe łopjena su jednore a často wutrobojte. Njeeksistuja žane pódlanske łopjena.

W łopjenowych rozporach so kćenja najčasćišo po jednym tworja. Kćenjowe přikrywne łopješka  su k rołce zarostowane. Kćenja maja wosebity mechanizm popróšenja. Wone sylnje wonjeja zo by wobmjezowace insekty přiwabjowałe. Znutřkowny wobłuk kćenjoweje rołki je kosmaty, kotrež so wo to staraja, zo móže přiwabjowany insekt kćenje hakle zaso wopušćeć, hdyž je z próškom pokrywany. Eksistuja šěsć hač do 40 próškowych łopješkow w kružku, kotrež su z pěstku zarostowane. Płódnik je spody stejacy. 

Kapslowe płody so tworja.

Ród wobsahuje sćěhowace družiny:




#Article 599: Pryšćencowy kokornak (136 words)


 Pryšćencowy kokornak (Aristolochia clematitis) je rostlina ze swójby kokornakowych rostlinow (Aristolochiaceae).

Pryšćencowy kokornak je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 30 hač 70 cm.

Stołpik je zrunany a njerozhałuzowany.

Łopjena su hłuboko wutrobojte, nažołć zelene a nahe. Wone docpěja dołhosć wot 6 hač 10 cm.

Kćěje wot meje hač junija. Kćenja docpěja dołhosć wot 3 hač 8 cm a su rołkojte, horjeka jazykojte. Kćenja su na spódku brjuchojće rozšěrjene a steja po dwěmaj hač po wosmjoch w łopjenowych rozporach. 

Rosće na winicach a winicowych kromach. 

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena, při čimž pochadźa z regiona Srjedźneho morja.

Za čas starowěka rostlina bu jako hojensku rostlinu přećiwo kusnjenjam hadow wužiwana. W srjedźowěku je jako zrodźenje podpěraca płaćiła. Ale wot lěta 1981 jeje nałožowanje je zakazane. Aristolochijowa kisalina změni herbske kajkosće a móže tumory wuwabjeć.




#Article 600: Europski smólnik (127 words)


Europski smólnik (Asarum europaeum) je rostlina ze swójby  kokornakowych rostlinow (Aristolochiaceae). 

Europski smólnik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 5 hač 10 cm.

Pjenk je dołhi a lězucy.

Stołpik je lězucy a njese na spódku šupiznojte niske łopješka.

Łopjena su jěrchenkojte hač kulowate, kožojte, ćmowozelene, błyšćace a docpěwaja wulkosć wot 3 hač 6 cm. Jich delni bok je kosmaty.

Kćěje wot měrca hač meje. Kćenja su zwonka zelenojte, znutřka čerwjenobrune a často leža pod lisćom lěsneje pódy. Wone steja po jednym a su krótko stołpikate a radiarne. Kćenjowa wobalka je třidźělna, zwonojta, brunočerwjena a docpěwa dołhosć wot 10 hač 15 mm.

Rosće w lisćowych a jehlinowych měšanych lěsach a łučinowych lěsach. Preferuje włóžne, wutkate, zwjetša wapnite pódy. 

Rostlina je předewšěm w srjedźnej a wuchodnej Europje rozšěrjena.




#Article 601: Kós (190 words)


Kós (Turdus merula), čorny kós abo kosak je družina dróznow. Sančka je brunočorna, mjeztym zo je sanc čorny ze žołtym pyskom a rjenje spěwa abo fifoli. 

Wón je žiwy w Europje, poddružina Turdus merula aterrimus je žiwa mjez Waliziskej a Kawkazom, poddružina Turdus merula mauritanicus w sewjerozapadnej Africe. Někotre poddružiny so tež namakaja w Aziji, na Acorach, Kanariskich kupach a na Madeirje.

Ptačk je mjez 22 hač do 29 centimetrow dołhi a waži 75–135 gramow.

Jeho hłós při přiwabjowanju je podobny na „dukdukduk“ abo „sriii“, při alarmje „tikstikstiks“, spěwanje je podobne k fifolenju.

Ptačk hnězdźi w lěsach, zahrodach a parkach, dwójce abo trójce za lěto mjezy aprylom a julijom. Jeho hnězdo je kulojta šklička z trawiznow měšane z hlinu, ležacy  na lěsach, kerkach, wuwzaćnje tež na domach. Sančka njese 4-6 módrozelenych jejow ze zerzawobarbnymi blečkami, sedźa na nich 13-14 dnjow (jenož wona). Potom staratej so wobaj staršej 12 do 15 dnjow wo młodźata a pomhatej jim so žiwić hišće dalšej dwě njedźeli po wotlećenju z hnězda. Wone žeru insekty, wudźenki, šlinki a płody.

Kosy wotlětuja za čas zymy zdźěla do ćoplišich regionow. W poslednim času přezymuja wjele tež w městach.




#Article 602: Kokrikowe rostliny (117 words)


Kokrikowe rostliny (Fumarioideae) je podswójba znutřka rostlinoweje swójby makowych rostlinow (Papaveraceae). 

Swójba je rozrjadowany do dweju tribusow a 15 hač 19 rodow. Wona wobsahuje něhdźe 530 družinow před druhim w měrnych a subtropiskich kónčinach sewjerneje połkule a w Južnej Africe jako sekundarny wupřestrěwanski centrum. W Europje su štyri rody z 20 družinami zastupowane.

Podswójba so wot někotrych awtorow tež jako swójba Fumariaceae wjedźe. Wo bliskim přiwuznistwje wobsteji lědma dwěl. Porno druhich  (Ranunculales) wobsteji sylny wotwodźeny twar kćenjow a wone wobsahuja podobne alkaloidy. Samostatna pozicija kokrikowych rostlinow njeje po  njedočinjene załožena. 

Přisłušnosć roda kukačko (Hypecoum) so rozdźělnje praktikuje. Wot wjele awtorow so tež do podswójby Hypecooideae do makowych rostlinow (Papaveraceae) abo jako swójski Tribus Hypecoeae do Fumarioideae staji.




#Article 603: Žołtojty kokorč (101 words)


Žołtojty kokorč (Pseudofumaria lutea) je rostlina z podswójby kokrikowych rostlinow (Fumarioideae) znutřka swójba makowych rostlinow  (Papaveraceae).

W někotrych žórłach ma wědomostne mjeno Corydalis lutea.

Žołtojty kokorč je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 15 hač 30 cm. Rostlina je sylnje rozhałuzowana.

Łopjena su dwójce hač trójce pjerite, na hornim boku zelene, na delnim boku šěrozelene.

Kćěje wot meje hač oktobra. Žołte, wotrohowane kćenja docpěja dołhosć wot 1,2 hač 2 cm a steja po pjećoch hač po pjatnaćoch w kićach. Keluškowe łopješka docpěja dołhosć wot 4 hač 6 mm a su zubate.

Rosće w murjowych škałobach z  přesaknjenej wodu abo lockim zasćinjenjom.




#Article 604: Kerčkaty kokrik (100 words)


Kerčkaty kokrik (Fumaria vaillantii) je rostlina ze swójby makowych rostlinow (Papaveraceae).

Po někotrych žórłach so do swójby kokrikowych rostlinow (Fumariaceae) přirjaduje. 

Kerčkaty kokrik je cunja, módrozelena jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač 20 cm.

Łopjena su dwójce pjerite. Jich kónčki su zwjetša 4-6 razow tak dołhe kaž šěroke.

Kćěje wot meje hač oktobra. 6-15 blědźe róžojtych, na kónčku ćmowych, šwižnych kćenjow steji w kićach a docpěwa dołhosć wot 5 hač 6 mm. Keluch docpěwa dołhosć wot 1 mm. Keluškowe łopješka lochko wotpadnu. 

Rosće na rolach, winicach, prózdnych rolach, pustych płoninach, pućach a murjach. Preferuje w lěću ćopłe pódy.




#Article 605: Lěkarski kokrik (146 words)


Lěkarski kokrik (Fumaria officinalis) je rostlina ze swójby makowych rostlinow (Papaveraceae).

Po někotrych žórłach so do swójby kokrikowych rostlinow (Fumariaceae) přirjaduje. 

Lěkarski kokrik je cunja, módrozelena jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 15 hač 30 cm.

Stołpik je rozhałuzowany.

Łopjena ma kónčki, kotrež su 3-4 razy tak dołhe kaž šěroke. Wone su dwójce třiličbne a módrozelene a maja 2 hač 3 mm dołhe kónčki.

Kćěje wot meje hač oktobra. 10-50 róžojtych, purpurowych abo ćmowočerwjenych, šwižnych kćenjow steji w kićach a docpěwa dołhosć wot 5 hač 9 mm. Keluškowe łopješka lochko wupadnu. Keluch docpěwa dołhosć wot 5 mm.

Płód je horjeka tróšku zatłóčeny worjech.

Rosće na rolach, zahrodach, winicach, wotewrjenych stejnišćach twarnišćow a druhich pustych płoninow.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.

Rostlina wobsahuje alkaloidy, kaž na př. fumarin, ale tež fumarowu kisalinu. Tohodla so w ludowej medicinje přećiwo bolosćam žołčnika, žołdka a črjewa a schorjenjam kaže wužiwa. 




#Article 606: Konop (167 words)


Konop (Cannabis) je ród ze swójby konopowych rostlinow (Cannabaceae). Dalše serbske mjeno je konopej.

Ród bu prěnjotnje na zakładźe wot Cannabis sativa (dźiwi konop) jako monotypiski ród wot Carl von Linne w lěće 1753 najprjedy wopisany. Lamarck wotdźělowaše w lěće 1785 indisku družinu na zakładźe morfologiskich přiznamjenjow a wopojneje kmanosće jako Cannabis indica a ruski botanikar Dmitrij E. Janischewsky najprjedy je wopisał w lěće 1926 Cannabis ruderalis. W 20. lětstotku bě systematika roda pak do dalokeje měry dwělna, nimo modela třoch swójskich družinow su někotři awtorojo tři družiny wšitke jako poddružiny wot Cannabis sativa wobhladowali, hdys a hdys buchu tež hišće dalše družiny wopisane, kotrež so njejsu wězo zwjetša předrěwali. 

W lěće 2003 je spisał Američan Karl W. Hillig nadrobne genetiske přepytowanje na zakładźe wot 157 populacijow w cyłej swěće, kotrež je status jako družinje wot Cannabis sativa a Cannabis indica wobkrućowało. Samostatnosć wot Cannabis ruderalis so njejsu pak wěsće dopokazować móhł, pozdźiše dźěło k chemotaksonomiji roda wobkrućowaše tute wuslědki a zwužowaše wobjim roda na dwě družinje:




#Article 607: Wšědny chmjel (115 words)


Wšědny chmjel (Humulus lupulus) je rostlina ze swójby  konopowych rostlinow (Cannabaceae). 

Wšědny chmjel je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 200 hač 400 cm. Rostlina je wijaca wijawka.

Stołpik njese w šěsć rjadach łazenske kosmy a je přećiwostejnje łopjenaty. Wón je naprawo wijacy.

Łopjena su třilapate hač pjećlapate a zubate.

Kćěje wot julija hač awgusta. Muske a žónske kćenja steja na rozdźělnych rostlinach. Muske kćenja njesu pjeć zelenych kćenjowych łopješkow, steja 5-10 dołhich pakićach a maja pjeć kćenjowych łopješkow a pjeć próškowych łopješkow. Žónske kwětnistwa su huste a hablojte.

Płód je 3 mm dołhi worješk.

Rosće dźiwje w lěsach pódla rěčkow, w kerčinach a na lěsnych kromach łučinow. Ma radšo włóžne abo mokre, wutkate pódy.




#Article 608: Mała kopřiwa (128 words)


Mała kopřiwa (Urtica urens) je rostlina ze swójby  kopřiwowych rostlinow (Urticaceae). Dalše serbske mjeno je žahalca.

Mała kopřiwa je jednodomna, jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač 60 cm.

Stołpik je njewobšěrny a štyrihranity. 

Łopjena su přećiwostejne, eliptiske abo jejkojte, tupe, swětłozelene a docpěwaja dołhosć wot 2 hač do 4 (5) cm. 

Kćěje wot junija hač septembra. Pakić njese muske a žónske kćenja a je krótša hač łopjenowy stołpik.

Při dótknjenju špicy palnych kosmow wotłamaja, kaž kanile do kože so drěja a jich wobsah wuprózdnja. Wobsah wobsteji z histamina, acetylcholina, mrowjaceje kisaliny a hišće nic dokładnje identifikowaneho jěda. Palenje je při tutej družinje sylniše hač při wulkej kopřiwje.

Rosće na smjećowych městnach, zanjerodźenych zahrodach, hnojowych městnach, winicach, hródźach. Preferuje ekstremnje dusykate pódy.   

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 609: Runy sćěnowc (122 words)


Runy sćěnowc (Parietaria officinalis, syn.: Parietaria erecta Mert.  W.D.J.Koch) je rostlina ze swójby  kopřiwowych rostlinow (Urticaceae). 

Runy sćěnowc je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač do 100 cm. Rostlina nima palne kosmy.

Kulojte stołpiki su zrunane a njerozhałuzowane.

Ćeńke, měnjate łopjena škleńcojće błyšća a docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 10 (3-12) cm. Wone su cyłokromne, jejkojće-lancetojte, wótre, na woběmaj kónčkomaj wušene a při wuschnjenju transparentne bywaja.

Kćěje wot junija hač do oktobra. Móliške, njenahladne, zelenojte kćenja steja w hustych kulowatych promjenjach, kotrež su w rozporach łopjenow. Štyri kćenjowe łopješka docpěwaja wulkosć wot něhdźe 1 mm.

Rosće na chłódkojtych, přećiwo wětrej škitanych skałach a na murjach. Preferuje włóžne pódy na ćopłych stejnišćach. 

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 610: Dobruša-Huska (111 words)


Dobruša-Huska ( Doberschau-Gaußig) je gmejna w hornjołužiskim wokrjesu Budyšin, juhozapadnje wulkeho wokrjesneho města Budyšin, kotraž je so w lěće 1999 z dotalneju gmejnow Huska a Hnašecy-Dobruša wutworiła. Sydło gmejnskeho zarjada so w Hnašecach namaka.

Hač na Kosarnju a Nowu Wjes słušeja wšitke gmejnske dźěle oficielnje do serbskeho sydlenskeho ruma.

Susodne gmejny su Hodźij a Budyšin w sewjeru, Hornja Hórka we wuchodźe, Wjelećin w juhowuchodźe, Wjazońca w juhu a Smělna-Póckowy kaž tež Zemicy-Tumicy w zapadźe.

Ke gmejnje słušeja slědowace wjeski:

Po ludličenju lěta 2011 bě 39,5 % gmejnskich wobydlerjow ewangelskeje a 6,3 % katolskeje konfesije.

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 56 (Budyšin 5) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).




#Article 611: Etrušćina (373 words)


Etrušćina, rěč antikskich Etrušćanow, je mortwa a mysteriozna rěč: hačrunjež znajemy wurjekowanje rěče, dokelž naš alfabet z etruskeho pochadźa, znajemy jenož woznam mało słowow. Wjele Romjanow znaješe etrušćinu, ale bohužel pisachu jara mało wo tutej rěči.

Etrušćenjo hižo mějachu literaturu, a jich rěč znajmjeńša měšnicy hač do lěta 410 wužiwachu. Ale nětko je jich rěč zwjetša wěc někotrych słowow na rowach a wazach.

Najdlěši tekst, kotryž je nam znaty, je Liber Linteus, kniha z płata z 1300 słowami. Nichtó njemóže ju čitać. Kniha bu jako wobwjaz mumije w Egyptowskej namakana.

Najdlěši dwurěčny tekst su Tafle z Pyrgi w etrušćinje a fenicišćinje. Wobsteji jenož ze 40 słowow a etruski tekst
njeje posłowny přełožk fenicišćiny. Štyrceći słowow jasnje njedosaha, zo by rěč wobknježiło.

Struktura abo gramatika etrušćiny je zdźěla jasna. Na kóždy pad njeje indoeuropska rěč, ale je snadź daloka kuzina.

Po Helmut Rix (→ Lit.) móžeja w Etrušćinje sćěhowace pady rozeznawać (V steji w sćěhowacym za wokal):

Plural so při substantiwach z pomocu sufiksa -(V)r resp. -χva/-cva/-va/-ua markěruje. Pluraliske markěrowadło steji před kazusowym markěrowadłom.

Njeeksistuja w Etrušćinje žane wosobowe kóncowki, ani numerus (singular abo plural) subjekta so njewoznamjenjatej.

ame woznamjenja na př. „sym, sy, (wón/wona/wono) je; smy, sće, su“.

Werbalne nomina so přez wutworja: -u (rezultat), -θ (runočasnosć), -as (předčasnosć), -e (infinitiw).

Etrušćinu maja za izolowanu rěč: najebać slědźenja wjacorych rěčespytnikow a amaterow, nichtó dotal njenamaka přiwuzne etrušćiny, wothladane wot hišće njeznaćišeje lemnišćiny a
retišćiny. Etrušćina bě snadź čłon 
rěčneje swójby, kotraž bě před
přichadom Indoeuropjanow před 4000 lětami wot Italskeje hač do Anatoliskeje rozšěrjena.

Etruščenjo něhdy knježachu nad Romjanami (hač do lěta 509 př.n.l.č.), mjeztym toho Romjanam swoje pismiki a cyfry wučachu. Ale naposledk dobychu Romjenjo a knježachu nad Etruščanami (a druhimi krajemi wokoło Srjedźozemskeho morja). Etrušćenjo wuknjechu łaćonšćinu a počasu zabywachu swoju rěč.

Etrušćina bě wšědna rěč hač do lěta 200 př.n.l.č. a bě
liturgiska rěč hač do 5. lětstotka po n.l.č. Poslednje znate wužiće etrušćiny pochadźa z lěta 410, hdyž měšnicy etrušćinu rěčachu, zo bychu błysk přećiwo zapadnym Gotam wołali.

Z etrušćiny pochadźeja slědowace łaćonske słowa: antenna, aprilis, arena, scena, taberna, tunica, autumnus, littera, mantissa, mundus, persona, popolus.

Přikład:

   cnl nuthe malec larth cucrina lausisa
   zilathmechl rashnallaris celatinalau
   saclanc arnt luscniarnthal clanc

Cyfry w etrušćinje, prěnje šěsć buchu na kóstkach namakane:

                




#Article 612: Januškowc (304 words)


Januškowc (Ribes) je jenički ród ze swójby kosmačkowych rostlinow (Grossulariaceae). Jeho płód je janska jahodka a kosmačka (jenož při družinje kosmačkowc (Ribes urva-crispa)).

K rodej januškowc słuša něhdźe 150 zdźěla w lěće zelenych, zdźěla přecozelenych kerkow. Wone docpěja wysokosć wot hač do 3 m.

Wurostki su dołhe, přezhibnjene, zdźěla ćernojte. Hałuzy často su čerwjenojće přeběžane.

Lapate łopjena su zdźěla zubate, na delnim boku často móškaće kosmate.

Před wotpadom so do čerwjeneho abo oranžoweho zbarbja.

Kćěje w pózdnjej zymje abo na spočatku nalěća. Kćenja su zelenojte, žołte, čerwjene abo róžojte.

Zdźěla seršćate běłe, šarlachčerwjene, wioletne, zelene abo čorne jahody su zwjetša jědźne.

Swójba Grossulariaceae bu lěće 1805 wot Augustin-Pyrame de Candolle w Flore Française, Troisième Édition, 4(2), S. 405 nastajena. Typusowy ród Grossularia Mill. bu w lěće 1754 wot Philip Miller w The Gardeners Dictionary ... Abridged ..., 4. nakład z typusowej družinu Grossularia hirsuta Mill. wozjewjeny. Někotre hišće při A. Cronquist 1981 do Grossulariaceae zarjadowanych rodow z kapslowymi płodami dźensa su swójske swójby: Itea jako Iteaceae a Escallonia Mutis ex L. f. jako Escalloniaceae.

Mjeno roda Ribes bu w lěće 1753 wot Carl von Linné w Species Plantarum, 1, S. 200–202 prěni raz wozjewjene. Typusowa družina je Ribes rubrum L.. synonymy za Ribes L. su: Botrycarpum A. Rich., Botryocarpium Spach, Calobotrya Spach, Cerophyllum Spach, Chrysobotrya Spach, Coreosma Spach, Grossularia Mill., Liebichia Opiz, Rebis Spach, Ribesium Medik., Rolsonia Rchb.. 

Ród Ribes so do podrodow a sekcijow rjaduje, tu kóždy pad z wuběrkom na družinach :

Swětodaloko ród wobsahuje něhdźe 140 hač 160 družinow. Hłowny rozšěrjenski teritorij je měrnych klimatowe regiony sewjerneje połkule, ale tež w Andach eksistuja někotre družiny. W Chinskej wustupuje 59 družinow, z kotrychž 25 jenož tam. 53 družinow wustupuje w sewjernej Americe. Přećiwo tomu su jenož mało družinow w južnej Americe domjace.

Zahrodniske wuplahowanki: 

Rostliny su w chłódno-měrnych regionach sewjerneje hemisfery rozšěrjene.




#Article 613: Čerwjeny januškowc (326 words)


Čerwjeny januškowc abo běły januškowc (Ribes rubrum) je kerk ze swójby kosmačkowych rostlinow. 

Dalše serbske mjena su pyrička, čerwjeny janski jahodowc. Jeho płód je janowka, čerwjena janska jahodka a swjatojanske jahodki.

Čerwjeny januškowc je zrunany, kerčinaty, w lěće zeleny nanophanerophyt bjez kałačow, kotryž wysokosć wot 1 hač do 2 metrow docpěje. Młode wurostki su lochko kosmate a ze žałzami wobsadźene.  Skora staršich hałuzow je čerwjeno-bruna hač šěro-čorna. Pupki su jejoformowe a maja čumpate  pupkowe šupizny.

Měnjate lišćowe łopjena su po wobrysy kulojte, dołho stołpikate, 4 hač 10 centimetrow dołhe a hač do 7 (8) centimetrow šěroke. Wone su tři- hač pjećlapate a na spódku  wutrobojte abo přikušene. Łopjenowe lapy su tupe a na kromje zhruba rězane. Łopjenowy delni bok je w młodosći krótko-móškaće kosmaty, pozdźišo nahi. Łopjenowy stołpik je něhdźe tak dołhi kaž łopjeno a runje tak čistozeleny.

Kćěje wot apryla hač meje. Kćenja su dwusplažne, nazeleń žołte abo tež čerwjenojte barbjene a po štyrjoch hač wosmych w na spočatku zrunanych, pozdźišo jako wobłuk dele wisacych kićach rjadowane. Keluchowy bónčk je kołoformowje rozšěrjeny. W jeho nutřkownym je pjećróžkata, wuhorbjena rynka. Keluškowe łopješka su hołe, zelenkojte abo nabruń čerwjene barbjene, zdźěla čerwjenje dypkate, łopatkowe  a někak dwójce tak dołhe kaž žołtojte krónowe łopješka. Próšnikowe połojcy su přez podlěšenu prochowu nitku  dźělene a lochko rozpěrane.

Jahody maja přeměr wot 6 hač 7 milimetrow, su kulojte, čerwjene abo běłe, druhdy tež róžojte, transparentne a wobsahuje mnoholičbne symjenja. Płód je jědźny, brěčkaty a ma aromatiski, kisałkojty słód. Wone wot junija dozrawja.

Někotre sorty maja žołtojte abo nazeleń běłe jahody.

Chromozomowa ličba je n = 8.

Dalše wědomostne mjena su 

Wón je jara rědki w niwowych lěsach , wudrjeńcach, kerčinach a na rěčkach . Ma radšo mokru, běłohlinowu, wutkatu pódu.

Čerwjeny januškowc je w nimale cyłej Europje rozšěrjeny. Dźiwi wustupuje jenož w Belgiskej, Nižozemskej, Francoskej, Němskej a Italskej, w zbytnej Europje je z kultury wodźiwjeny.

Zrałe płody čerwjeneho januškowca so za wujuškowanje a přihotowanje marmelady a pudinga wužiwaja abo syrje jědźa.




#Article 614: Čorny januškowc (228 words)


Čorny januškowc (Ribes nigrum) je kerk ze swójby kosmačkowych rostlinow  (Grossulariaceae). Dalše serbske mjeno je čorny janski jahodowc. Jeho płód je čorna janska jahodka.

Čorny januškowc je w lěću zeleny kerk, kotryž docpěje wysokosć wot 80 hač 150 cm (2 m). Rostlina njenjese ćernje. Wšě dźěle rostliny při rozrybowanju sylnje wonja, nimale njepřijomnje.

Młody wurostki su móškaće kosmate. Hałuzy su sylne.

Měnjate łopjena su třolapate hač pjećlapate, dołho stołpikate, maja kulojty abo róžkaty wobrys, su na hornim boku nahe, njesu na delnim boku žołtojte žałzy a docpěja dołhosć wot 10 cm a šěrokosć wot hač do 10 cm. Při tym 3 lapy su wulke, ale 2 stej małkej. Na krótkich wurostkach kaž w promjenjach kopate wustupuja.

Kćěje wot apryla hač meje. Zwjetša pjećličbne kćenja su njenapadnje zelenojte, znutřka blědźe čerwjenojte a steja po štyrjoch hač po dźesaćoch we wotestejacych abo dele wisacych kićach. Krónowe łopješka su zrunane a krótše hač wróćo křiwjene, husto kosmate keluškowe łopješka.

Kulowate płody su čorne, jědźne, brěčkate jahody, kotrež docpěja šěrokosć wot 10 hač 15 mm. Wone wot junija dozrawja a su bohate na witaminy.

Rosće we wólšowych žumpadłach, łučinowych lěsach a we włóžnych kerčinach na wodźiznowych brjohach. Ma radšo změnowłóžne hač mokre, humozne hlinjane a běłohlinjane pódy.

Rostlina je předewšěm w srjedźnej a sewjernej Europje rozšěrjena, ale tež w sewjernej a wuchodnej Aziji wustupuje.

Jahody so njewarjene jědźa abo k marmeladźe předźěłaja.




#Article 615: Hórski januškowc (256 words)


Hórski januškowc (Ribes alpinum) je kerk ze swójby kosmačkowych rostlinow (Grossulariaceae). 

Hórski januškowc je w lěće zeleny, husto rozhałuzowany kerk, kotryž docpěje wysokosć wot 0,8 hač 1,5 (2) m. Rostlina je zwjetša jednosplažna.

Wurostki su hładke a swětłozelene abo swětłošěre. Hałuzy njenjesu ćernje. Skora so wot staršich dźělow w smužkach pušći.

Měnjate łopjena su stołpikate, třilapate hač pjećlapate a hrubje zubate. Wone steja na krótkich wurostkach w hustych promjenjach a docpěja dołhosć wot 2 hač 4 cm. Łopjency maja třiróžkaty hač kulojty wobrys a docpěja šěrokosć wot 3 hač do 5 cm, su na hornim boku blědźe zelene, na delnim boku tróšku błyšćace. Jich stołpiki su žałzojće kosmičkate.

Kćěje wot apryla hač meje. Štyriličbne abo pjećličbne kćenja su zelenojće-žołte a docpěja wulkosć wot 5 hač 9 mm. Muske kćenja steja po dźesaćoch hač po třicećoch w zrunanych, 2-3 cm dołhich kićach, mjeztym zo žónske kćenja steja po dwěmaj hač po pjećoch w zrunanych, krótšich kićach. Krónowe łopješka su krótše hač keluškowe łopješka.

Jahody su kulowate, přeswěćujo čerwjene a njesłódnje słodźa. Płody so wokoło dnja swjateho Jana začerwjenja.

Rosće w hórskich a wudolinowych lěsach, na horinskich łučinach a w skalnych kerčinach. Ma radšo wutkate, zwjetša wapnite pódy. Ale tež na ćmowych stejnišćach rosće.

Rostlina je w sewjernej a srjedźnej Europje, ale tež w sewjernej a wuchodnej Aziji rozšěrjena, při čimž w Alpach we wysokosćach wot 2000 m, na juh hač k sewjerošpaniskim horinam, Apenninam a horinam Balkanskeje połkupy wustupuje.

Kulturne sorty so za plahowanje žiwych płotow wužiwaja a pódla dróhach plahuje, dokelž derje połsćin a wotpłuny znjesu.




#Article 616: Krejčerwjeny januškowc (234 words)


Krejčerwjeny januškowc (Ribes sanguineum) je kerk ze swójby kosmačkowych rostlinow (Grossulariaceae). 

Krejčerwjeny januškowc rosće jako 1 hač 4 metry wysoki lisćo mjetucy, zlochka  hałuzaty, w lěće zeleny kerčk. Njenjese ćernje.

Skora je šěrobruna hač čerwjenobruna. Młode wurostki su žałzojće kosmate.

Měnjate łopjena maja owalny wobrys, su třilapate hač pjećlapate , na bazy wutrobojte, na hornim boku tróšku zmoršćene, na delnim boku husto šěropjelsćojte a něhdźe runje tak šěroke kaž dołhe (, 5-10 cm). Čerstwe łopjenowe zazelenjenje  w nalěću wonja žiwicowje.

Dwusplažne, napadne kćenja su sylnje róžojte a so pokaza w samsnym času z łopjenami w aprylu hač meji. Wone steja po 5 hač 30 w 3−7 cm dołhich, zrunanych abo přewisowacych kulojtych kićach. Jednotliwe kćenja su 5 hač 10 mm wulke a maja pjeć sylnje čerwjene hač pinkojte  krónowe łopješka. Kćenjowe stołpiki su žałzojte.

Płody su ćěmnopurpurne, módrje šědźiwiznojte jahody, kotrež w junija hač juliju zrawja. Jahody su něhdźe 1 cm wulke; wone su jědźne, maja pak małko aromy.

Rosće w bohatych na kerčiny hórstwowych lisćowych lěsach a na zwisach.

Krejčerwjeny januškowc pochadźa ze zapada Sewjerneje Ameriki a wustupuje tam wot Britiskeje Kolumbiskeje hač do Sewjerneje Kaliforniskeje.

W družinje bu slědowacej warjetetnosći (zdźěla tež jako poddružinje wobhladowanej) rozeznawanej:

Chromozomowa ličba je 2n=16.

Dla jaskrawje čerwjeneho kćena bu krejčerwjeny januškowc wot lěta 1826 často jako pyšny kerk w zahrodźe sadźena.

Wjele sortow je su plahowane. Móžne barby kćenjow su: běła hač ćmowočerwjena.
Tu někotre sorty:




#Article 617: Kosmačkowc (308 words)


Kosmačkowc (Ribes uva-crispa,  syn. Ribes grossularia) je kerk ze swójby kosmačkowych rostlinow. Dalše serbske mjena su kosmata jahoda, kałata jahoda. Jeho jahoda rěka kosmačk a kosmačka.

Kosmačkowc je w lěću zeleny, zrunany kerk, kotryž docpěje wysokosć wot 0,6 hač 1,5 m. Rostlina njese sylne, w třoch rjadach stejace, hač do 1 cm dołhe ćernje. Wurostki su husto kosmate.

Měnjate łopjena su třilapate hač pjećlapate, móškojće kosmate, njesu tupe zubki a docpěja šěrokosć wot 1 hač 6 cm. Wone su na delnim boku mjechko kosmate a steja zwjetša w rozporach dołhich ćernjow, často w małkich promjenjach. Jich wobrys je kulojty a baza je wutrobojta.

Kćěje wot apryla hač meje. Kćenja su přewažnje dwusplažne, druhdy jednosplažne a steja po jednym hač po třoch w łopjenowych rozporach a docpěja wulkosć wot 0,5 hač 1,5 cm. Běłe krónowe łopješka su njenahladne. Keluškowe łopješka su čerwjenojte abo zelenojte a husto kosmate a dwójce hač trójce tak dołhe kaž krónowe łopješka.

Wisace jahody su zelene, žołtozelene abo čerwjenojte, dołhojte hač kulowate, hładke abo kosmate a docpěja dołhosć wot 1 hač 2 cm. Wona njese prědku zbytk kelucha a mjechke seršćiki. Wone wot julija dozrawja.

Rosće w łučinowych lěsach, w kerčinach na lěsnych kromach, na kamjentnych kupach, we wudolinowych a hórskich lěsach. Ma radšo wutkate, často wapnite a kamjentne pódy. 

Rostlina je w nimale cyłej Europje, w sewjernej Africe a wot Prědnjeje Azije hač do sewjerowuchodneje Chiny rozšěrjena, při čimž w juhu Europy w horinach we wysokosćach hač do něhdźe 1400 m wustupuje a w sewjernej Skandinawiskej faluje.

Rostlina wot 16. lětstotka so jako jahodki kultiwuje. Něhdźe 1000 sortow ma nimale samsne wjetše płody, při čimž někotre sorty su přez zakřižowanje ameriskich sortow nastali. Jahody wobsahuja wjele witamina C, mineralne maćizny a płodowe kisaliny.

Kulturowe sorty přez zakřižowanje rozdźělnych ameriskich Ribes-družinow nastawachu, při čimž tute sorty so druhdy pod swójskim wědomostnym mjenom R. grossularia wodźa.




#Article 618: Skalny januškowc (232 words)


Skalny januškowc (Ribes petraeum) je kerk ze swójby kosmačkowych rostlinow (Grossulariaceae). 

Skalny januškowc je w lěću zeleny, zruna rosćacy, jara rozhałuzowacy kerk, kotryž docpěje wysokosć wot 1 hač do 2 m. Sylne wurostki su šěrobrune, nahe a njenjesu ćernje ani kałače. Sylnje wurostki su šěrobrune a nahe.

Měnjate łopjena su dołho stołpikate, rězane, maja kulojty wobrys, docpěja šěrokosć wot hač do 10 cm. Wobsteji z 3 wulkich a 2 małkeju lapow, kotrež druhdy su jenož njejasnje wutworjene. Wone su na delnim boku tróšku kosmate, a na hornim boku chětro zmoršćene.

Kćěje wot apryla hač do meje. Zwjetša pjećličbne kćenja su přeco dwusplažne, načerwjeń barbjene a docpěja šěrokosć wot 4 hač do 9 mm. Wone steja po dźesaćoch hač po pjatnaćoch w hustych, dołho stołpikatych kićach. Kiće su wotestejace abo wisace. Krónowe łopješka so wot dlěšich keluškowych łopješkow jako zwónčk přesahuja.

Kćenja so wot małkich kožokřidłačow a dwukřidłačow, rědko tež wot mjetelow wopytaja a wot tych wopróšuja.

Płody su kulowate, jědźne jahody, kotrež jara kisało słodźa. Wone wot junija dozrawja.

Rosće w hórskich lěsach, we wódnych wudolinach, w blokowych nasypach. Ma radšo wot sakanja włóžne, čumpate, słabje kisałe pódy.

Rostlina je w Europje wot Pyrenejow, přez Alpy hač do Karpatow rozšěrjena, ale tež w sewjernej Afriki a na wuchod hač do wuchodneje Sibirskeje wustupuje. Při tym je w srjedźnych horinach jara rědka, ale w Alpach we wysokosćach wot wjace hač 2000 m wustupuje.




#Article 619: Złoty januškowc (181 words)


Złoty januškowc (Ribes aureum) je kerk ze swójby kosmačkowych rostlinow (Grossulariaceae). 

Złoty januškowc je w lěću zeleny, bjezćernjowy kerk, kotryž docpěje wysokosć wot 1 hač do 2 m.

Dołho stołpikate łopjena su nahe, blědźe błyšćace, hłuboko třilapate, maja kulojty wobrys a docpěja dołhosć wot 3 hač do 5 cm. Jich nazymske barbjenje je winočerwjene.

Kćěje wot apryla hač do meje. Krónowe a keluškowe łopješka su złotožołte. Kćenja su w srjedźišću čerwjenojte a steja po pjećoch hač po pjatnaćoch w zrunanych abo wotestejacych kićach. Wone přijomnje wonjeja.

Płody su čorne jahody, kotrež docpěja wulkosć hróšatkow. Wone su jědźne a wot junij dozrawja.

Znutřka roda Ribes słuša Ribes aureum hromadźe z krejčerwjenym januškowcom a čornym januškowcom k podrodej Coreosma (Spach) Janczewski. 

Někotři awtorojo wobjednawaja Ribes aureum jako synonym wot Ribes odoratum. Slědni so rozeznawa pak mjez druhim přez wjetše, na kromach a na płoninje sylnišo kosmate łopjena.

Wobsahuje sćěhowace poddružiny:

Rosće w łučinowych kerčinach, na rěčnych brjohach. Ma radšo čumpate, humozne pódy.

Pochadźa z pacifiskeje sewjerneje Ameriki (Kaliforniska), ale nětko z městnami tež wodźiwjene w Europje wustupuje.

Wona so jako pyšnu drjewinu plahuje.




#Article 620: Wšědna kótwica (168 words)


 Wšědna kótwica (Trapa natans) je rostlina z podswójby kótwicowych rostlinow (Trapoideae) znutřka swójby krawinowych rostlinow (Lythraceae). Dalše serbske mjeno je wódny worjech.

W někotrych žórłach so je do swójskeje swójby (Trapaceae) přirjaduje.

Wšědna kótwica je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 60 hač 300 cm.

Stołpiki su w spódnje wodźizny zakorjenjene. 

Rombiske, kožojte, na hornim boku błyšćace łopjena wutworja płuwacu łopjenowu rozetu. Rozetu wobsteji z pjeć hač třiceći łopjenow, kotrež docpěwaja dołhosć wot 2 hač 6 cm a su prědku zubate, horjeka zelene abo čerwjene, deleka brune. Jich stołpiki su nadute.

Kćěje wot julija hač awgusta. Běłe, štyriličbne kćenja sedźa po jednym w łopjenowych rozporach, maja wulkosć wot mjeńše hač 1 cm a su štyridźělne. 

Drjewjany płód njese dwaj hač štyri ćernje.

Rosće mjezy druhimi płuwanskimi rostlinami. Preferuje wutkate, čiste, stejace w lěće ćopłe wodźizny.

Eksistuja wjace warjetetow družiny Trapa natans L.:

Worjechojće słodźace symjenja wobsahuja dosć škroba a tohodla běchu wot młodokamjentnje doby hač do spočatka 20. lětstotka njewarjene, warjene abo pječene jědźene abo k muce mlěte. 




#Article 621: Třiłopješkaty kózlik (107 words)


 Třiłopješkaty kózlik (Menyanthes trifoliata) je rostlina ze swójby kózlikowych rostlinow (Menyanthaceae). Dalše serbske mjeno je hórki dźećel.

Třiłopješkaty kózlik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač 30 cm.

Pjenk je tołsty, lězacy a rozhałuzowany. 

Třiličbne łopjena su nahe a maja dołhe, mjasne stołpiki.

Kćěje wot meje hač julija. Kić wobsteji z 10 hač 20 běłych abo čerwjenojtych, brodatych kćenjow z wulkosć wot něhdźe 1,5 cm. Krónowe kónčki njesu trodle.

Rosće w bahnach, kotrež na suchi kraj so přeměnja, małkich jězorach, płonych tymjenjach a pochowišćach. Preferuje mokre, tež přepławjene, zwjetša małowapnite pódy. 

Rostlina je w sewjernej a srjedźnej Europje, ale tež w horinach južneje Europy rozšěrjena.




#Article 622: Wšědny wódny bónčk (120 words)


Wšědny wódny bónčk (Nymphoides peltata) je rostlina ze swójby kótwicowych rostlinow (Menyanthaceae). 

Wšědny wódny bónčk je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 80 hač do 150 cm. Rostlina je zmjerzkokruta.

Łopjena su kožane, błyšćate a kulojte, docpěwaja wulkosć wot 3 hač do 10cm. Wobšěrne nerwy ze centruma won běža.

Kćěje wot meje hač do junija. Złotožołte kćenja jenož mało z wody wusahuja, docpěwaja wulkosć wot 3 hač do 3 cm. Kćenja maja 5 wupřestrětych kónčkow. Kroma krónowych łopješka njese trodle. 

Symjenja so přez wodowy prud rozšěrja. Nimo toho při pjerju, pysku a płuwanskej koži wódnych ptačkow wisajo wostanu, jeli ptačk wodu wopušći.

Rosće w stejacych abo pomału bězatych, wutkatych, ćopłych wodźiznach.

Rostlina je w dźělach Europy a w Japanskej rozšěrjena.




#Article 623: Abelija (142 words)


Abelija (Abelia) je ród ze swójby kozylistowych rostlinow (Caprifoliaceae).

Družiny su pak lisćo mjetuce pak přecozelene kerki, kotrež docpěja wysokosć wot hač do 2 (4) m. Ćmowozelene łopjena su zwjetša přećiwostejne a sedźa na lochko wodrjewjacych zdónkach. Kćenja su běłe abo róžojte a maja formu rołki, trubki abo zwónčka.

Někotre družiny su zymokrute, mjeztym zo druhe su přećiwo mrózej nachilne. Wone maja radšo pak słónčne pak lochko chłódkojte stejnišća. Ale potrjebuja dreněrowane pódy a prawidłownje wodu.

Družiny pochadźa  z Aziji a Mexiko.

Někotre družiny so jako pyšnje kćějace rostliny w hołym polu abo w horncu plahuja.

Abelije (Abelia) su ród w swójbje  kozylistowych rostlinow (Caprifoliaceae), tam so wona hromadu z rodami Dipelta, Kolkwitzia a Linnaea podswójbje Linnaeoideae přirjaduje. Wón bu w lěće 1818 wot Robert Brown nastajeny. Mjeno Abelia česći britiskeho lěkarja, botanikarja a přirodospytnika Clarke Abel. Rodej słuša něhdźe 40 družinow:




#Article 624: Dźiwja kaledźina (130 words)


 Dźiwja kaledźina (Viburnum opulus) je kerk ze swójby pižmonkowych rostlinow (Adoxaceae). 

Po někotrych žórłach rostlina je swójbje kozylistowych rostlinow (Caprifoliaceae) zarjadowana.

Dźiwja kaledźina je kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 1,5 hač 3 m.

Na woběmaj bokomaj zelene, nahe łopjena su přećiwostejne, njeprawidłownje zubate a třilapate abo pjećlapate a docpěwaja dołhosć a šěrokosć wot 12 cm. 

Kćěje wot meje hač junija. Běłe kćenja docpěwaja šěrokosć wot 6 hač 8 mm a steja w 5 hač 10 cm šěrokich wokołkowyach pakićach, mjeztym zo kromowe kćenja su sterilne a jara wjetšene (1-2cm).

Hač 1 cm wulke, kulojte płody su čerwjene a brěčkate a docpěwaja šěrokosć wot 8 hač 10 mm. 

Rosće w łučinowych lěsach, na lěsnych kromach, rěčnych wobkromach a w žiwych płotach. Preferuje wutkate pódy.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 625: Wołmjana kaledźina (137 words)


 Wołmjana kaledźina (Viburnum lantana) je kerk ze swójby pižmonkowych rostlinow (Adoxaceae). 

Po někotrych žórłach rostlina je swójbje kozylistowych rostlinow (Caprifoliaceae) zarjadowana.

Wołmjana kaledźina je kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 1 hač 3 m.

Łopjena su zmoršćene, na delnim boku šěrozelenje pjelsćojte, na hornim boku ćmowozelene, přećiwostejne, jejkojte, fajn zubate. 

Kćěje wot apryla hač junija. Kćenja su mazanje běłe a docpěwaja wulkosć wot 6 hač 8 mm a steja w 5 hač 10 cm šěrokich wokołkowych pakićach. Króna je běła a docpěwa šěrokosć wot 6 hač 8 mm. Dla methylamina kćenja njepřijomnje po moču abo rybje ćahnu. 

Płody su najprjedy čerwjene a pozdźišo čorne, jejkojte a wopłonjene a docpěwaja dołhosć wot 7 hač 9 mm.

Rosće na słónčnych lěsnych kromach, we swětłych lěsach, skalnych, suchich zwisach a w žiwych płotach. 

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 626: Lěsny kozylist (140 words)


 Lěsny kozylist (Lonicera periclymenum) je rostlina ze swójby kozylistowych rostlinow (Caprifoliaceae). 

Lěsny kozylist je łaženski kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 2 hač 3 m.

Stołpik je wijaty.

Łopjena su šěroko lancetojte abo owalne, na hornim boku zelene, na delnim boku šěromódrozelene a přećiwostejne. Wone docpěwaja dołhosć wot 4 hač 10 cm a maja krótki stołpik.

Kćěje wot junija hač awgusta. Kćenja sylnje wonja a docpěwaja dołhosć wot 4 hač 5 cm a steja w hłójčkojtych kwětnistwach. Króna je nažołć běła hač čerwjenje přeběžane. Kćenja so wječor pukaja a potom wosebite intensiwnje wonja.

Jahody su ćmowočerwjene, nic zrosćene a słabje jědojte. 

Rosće w lisćowych lěsach, na swětlinach, lěsnych kromach a w kerčinach. Preferuje małowapnate pódy na stejnišćach z wyšej włóžnosć powětra.

Rostlina je w zapadnej a srjedźnej Europje, sewjernje hač do južneje skandinawiskeje, južnje hač do srjedźneje Italskeje a Korsiki rozšěrjena.




#Article 627: Płótny kozylist (153 words)


 Płótny kozylist (Lonicera xylosteum) je rostlina ze swójby kozylistowych rostlinow (Caprifoliaceae). 

Mjenowy dźěl xylosteum znamjenja kosćodrjewo (němsce Beinholz, Knochenholz) dla twjerdosće hałuzow, kotrež při rozłamanju wótře knakaja.

Płótny kozylist je kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 1 hač 2 m.

Łopjena su přećiwostejne, šěroko-lancetojte, šěroko-eliptiske abo šěroko-owalne, mjechkokosmate, na hornim boku ćmowozelene, na delnim boku jasniše a docpěwaja dołhosć wot 2 hač 6 cm.

Kćěje wot meje hač junija. Kćenja maja štyridźělnu hornju hubku a jednoru delnju hubku a sedźa po dwěmaj na stołpiku, kotryž je dwójce tak dołhi kaž kćenje. Krónowe łopješka su nažołć běłe a docpěwaja dołhosć wot 10 hač 15 mm. Płódnikaj wobeju kćeni stej jenož na spódku zrosćenej.

Porowe, ale nic zrosćene jahody su čerwjene a njejědomne a docpěwaja tołstosć wot něhdźe 5 mm. Za ptačkow su njejědojte. 

Rosće w na zelu bohatych lisćowych a měšanych lěsach a žiwych płotach. Preferuje wapnite pódy. 

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 628: Prawy mochowy zwónčk (115 words)


 Prawy mochowy zwónčk (Linnaea borealis) je rostlina ze swójby  kozylistowych rostlinow (Caprifoliaceae). 

Prawy mochowy zwónčk docpěje wysokosć wot 5 hač 15 cm.

Stołpik je nitkojty a docpěje dołhosć wot 2 m.

Łopjena su w zymje zelene, kulojte, na delnim boku módrozelene a docpěja dołhosć wot 7 hač 12 mm.

Kćěje wot junija hač awgusta. Zwónčkojte, běłe abo róžojte kćenja docpěja dołhosć wot 7 hač 10 mm, maja pjeć šěrokich kónčkow a steja po jednym hač po dwěmaj na dołhim stołpiku.

Rosće w jehlinowych lěsach na mochowym polstrje lězo, w Alpach hač do wysokosćow wot 2400 m.  

Rostlina je rozšěrjena w sewjernej Europje kaž tež w Alpach, Sudetach, Karpatach a w Kawkazu.

Rozeznawaja so tři poddružiny:




#Article 629: Wulka krawina (133 words)


Wulka krawina (Lythrum salicaria) je rostlina ze swójby krawinowych rostlinow (Lythraceae). Dalše serbske mjeno je zelenina.

Wulka krawina je zrunana rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 50 hač 100 cm. Wona na spódku wodrjewi.

Łopjena su přećiwostejne abo w mutličkach po třoch a lancetojte. Wone docpěwaja dołhosć wot 10 cm.

Kćěje wot julija hač septembra. Fijałkočerwjene kćenja docpěwaja šěrokosć wot 1,5 hač 2,5 cm a maja 6 šwižnych krónowych łopješkow. Wone steja w dołhim kłóskojtym kwětnistwje. Šěsć krónowych łopješkow docpěwa dołhosć wot 8 hač 12 mm. 12 próškowych łopješkow ma rozdźělne dołhosće.

Kóžda rostlina ma 3 rozdźělne typy kćenjow, kotrež so w dołhosći pěstkow a próškowych łopješkow rozeznawaja. 

Rosće na mokrych łukach, we łukowych přirowach a na hatnych přibrjohach. Preferuje wutkate, tež wapnite hlinjane a běłohlinowe pódy. 

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 630: Mukojty kropačk (130 words)


 Mukojty kropačk (Primula farinosa) je rostlina ze swójby kropačkowych rostlinow  (Primulaceae). 

Mukojty kropačk je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač 30 cm.

Łopjena steja w na spódku stejacej rozeće, su na hornim boku ćmowozelene a zwjetša njeprawidłownje zubate.

Kćěje wot meje hač julija. Lědma wonjacych 3 hač 15 kćenjow steji we zrunanych wokołkach a docpěwaja šěrokosć wot 0,8 hač 1,5 cm. Kćenja su čerwjenolila abo blědźe róžojte, njesu hłuboko zažłobjene kónčki a maja žółtu rynčku při póžěradłowym zachodźe. 

Łopjenowy delni bok, horni stołpikowy dźěl, kćenjowy stołpik a keluchi mučnje wopróšene wupadaja. 

Rosće w žórłojtych bahnach, bahnojtych łukach alpskeho předkraja a na kamjenjatych alpskich trawnikach. Preferuje mokre, wapnite, pochate abo bahnojte, často mochowe pódy.

Rostlina je w sewjernej Europje, hornjej Bayerskej, Jurje, Alpach a předkraju, Pyrenejach a Karpatach rozšěrjena.




#Article 631: Čerwjeny kurymór (146 words)


 Čerwjeny kurymór (Anagallis arvensis) je rostlina z roda kurymór (Anagallis) znutřka podswójby myrsinowych rostlinow (Myrsinoideae) znutřka swójby kropačkowych rostlinow (Primulaceae).

Čerwjeny kurymór je jednolětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 5 hač 30 cm.

Stołpiki su ležace abo postupowace, štyrihranite a nahe.

Łopjena su owalne hač lancetojte, přećiwostejne a docpěja dołhosć wot 0,5 hač 2,5 cm.

Kćěje wot junija hač oktobra. Dołho stołpikate kćenja su zwjetša cyhelčerwjene, docpěja wulkosć wot 4 hač 8 mm a steja po jednym. Króna ma 3,5 hač 6 mm šěroke kónčki, kotrež so zwjetša zetkaja abo zawodźěwaja. Keluškowe łopješka su cyłokromne. Próškowe nitki su kosmate. Kćenja so při słónčinje wot něhdźe 9. hodź. hač 15. hodź. Kćěje tež z módrymi abo róžojtymi kćenjemi.

Rosće w njerodźowych wobrostach na rolach, wosebje z wobkopankami, w zahrodach, na winicach, na nadróžnych kromach a drjebiznowych městnach. Ma radšo wutkate a bazowe pódy.

Rostlina w Europje rozšěrjena.




#Article 632: Europski sedmačk (131 words)


Europski sedmačk (Trientalis europaea) je rostlina ze swójby kropačkowych rostlinow (Primulaceae). 

Europski sedmačk je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 5 hač 20 cm.

Najwjetše łopjena steja mutličkojće na kóncu zrunanych, njerozhałuzowanych stołpikow. Pod mutličku steja jenož małke łopjena. Wone su eliptiske a cyłokromne a docpěwaja dołhosć wot 2 hač 4 cm.

Kćěje wot meje hač julija. Kćenja steja po jednym na dołhim, wuskim stołpiku nad łopjenami. Běła króna ma nimale přeco sydom kónčkow a wobsteja z łopješkow z šěrokosću wot 10 hač 15 mm. Keluškowe łopješka su wuske a zelene, docpěwaja dołhosć wot 4 hač 6 mm a maja sydom lancetojtych kónčkow.

Rosće w mochojtych šmrěkowych lěsach a w brězowych tymjenjach. Preferuje mokre, małowutkate, kisałe pódy w połsćinje.

Rostlina je w Europje, w sewjerje Azije, w Kanadźe a Alaskej rozšěrjena.




#Article 633: Wulki škitlik (101 words)


Wulki škitlik (Androsace maxima) je rostlina ze swójby kropačkowych rostlinow (Primulaceae). 

Wulki škitlik je w lěće zelena rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 5 hač do 15 cm. Stołpik rostu po wjacorych, su mjechko kosmate, při čimž jednore kosmy njesu.

Zubate łopjena docpěja dołhosć wot 1 hač do 3 cm a steja w spódnjej rozeće.

Kwětnistwo je wokołkojte. Přikrywne łopješka su lisćojte a docpěja dołhosć wot 6 hač do 12 mm, znajmjeńša tak dołhe kaž kćenjowe stołpiki. Keluch docpěje dołhosć wot 5 hač do 6 mm, so za čas płodowanja podlěši. Króna je běła abo róžojta a kaž płód krótše hač keluch.




#Article 634: Łažawa žołtnica (157 words)


Łažawa žołtnica (Lysimachia nummularia) je rostlina z podswójby myrsinowych rostlinow (Myrsinoideae) znutřka swójby kropačkowych rostlinow (Primulaceae).

Łažawa žołtnica je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 10 hač 50 cm.

Stołpiki su ležace a w delnim dźělu korjenja.

Łopjena su kulojte hač owalne, přećiwostejne a tupe. Wone za čas zymy su zelene a docpěja wulkosć wot 3 cm.

Kćěje wot meje hač julija. Złotožołte kćenja steja na dołhich stołpikach w rozporach srjedźnych łopjenow, docpěja šěrokosć wot 1 hač 2 cm a njesu pjeć kónčki. Keluškowe kónčki su wutrobojte, mjeztym zo króny su złotožołte, často čerwjenje dypkate a docpěwaja wulkosć wot 1 hač 2,5 cm. 

Rostlina wutwori wulke přestrjency a so hodźi jako pódowy kryčk w zahrodach. 

Rosće na tučnych łukach, włóžnych łukach, pastwach, w zahrodach, na brjóhach, w hrjebjach, łučinowych lěsach a na pućowych kromach. Ma radšo skerje włóžne, wutkate a bazowe pódy na wotewrjenych stejnišćach.

Rostlina je w nimale Europje rozšěrjena, ale faluje w regionje Srjedźneho morja.




#Article 635: Wódna žołtnica (122 words)


Wódna žołtnica (Lysimachia nemorum) je rostlina z podswójby myrsinowych rostlinow (Myrsinoideae) znutřka swójby kropačkowych rostlinow (Primulaceae).

Wódna žołtnica je tajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 10 hač 30 cm.

Stołpiki su ležace hač postupowace, mjeztym zo na delnich sukach zdźěla korjenja.

Łopjena su přećiwostejne, jejkojte, wótre, krótko stołpikate a přeswěćacy dypkate. Wone docpěja dołhosć wot 2 hač 3 cm.

Kćěje wot meje hač awgusta. Kćenja steja po jednym w łopjenowych rozporach. Jich stołpik je něhdźe tak dołhe kaž łopjeno. Złotožołta króna je nimale hač do spódka do pjeć kónčkow rozšćěpjena. Kelušowe kónčki su prynkojte. 

Płód njese wuske keluškowe kónčki.

Rosće w lěsach, na lěsnych pućach a na lěsnych žórłach. Ma radšo włóžne, wutkate, małowapnite pódy.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 636: Wysoka žołtnica (132 words)


Wysoka žołtnica (Lysimachia vulgaris) je rostlina z podswójby myrsinowych rostlinow (Myrsinoideae) znutřka swójby kropačkowych rostlinow (Primulaceae).

Wysoka žołtnica je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 50 hač 150 cm.

Stołpiki su kulojte, zrunane, rozhałuzowane a krótko kosmate.

Łopjena su jejkojće-lancetojte, žałzojće dypkate a zwjetša po třoch hač po štyrjoch mutlički wutworja. Wone su dwójce hač pjeć razow tak dołhe kaž šěroke.

Kćěje wot junija hač awgusta. Kćenja steja w pyramidojtym kwětnistwje a njesu pjeć owalnych kónčkow. Keluškowe kónčki su na kromje čerwjenojte. Króna je złotožołta, na spódku čerwjenojta a docpěje wulkosć wot 1,5 hač 2,5 cm, mjeztym krónowe łopješka su owalne a krónowe kónčki su na kromje nahe. Próškowe nitki su žałzojće kosmate. 

Rosće na žórłach, w hrjebjach, łučinowych lěsach a łuhojtych łukach. Ma radšo humozne pódy.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 637: Zahrodna žołtnica (134 words)


Zahrodna žołtnica (Lysimachia punctata) je rostlina z podswójby myrsinowych rostlinow (Myrsinoideae) znutřka swójby kropačkowych rostlinow (Primulaceae).

Zahrodna žołtnica je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 50 hač 100 cm. Rostlina je husto kosmata.

Stołpiki su njerozhałuzowane.

Łopjena po třoch hač po šesćoch mutlički wutworja. Wone su dwójce hač trójce tak dołhe kaž šěroke a na delnim boku ćmowje dypkate.

Kćěje wot junija hač awgusta. Kćenja steja po jednym hač po wosmjoch w łopjenowych rozporach. Keluškowe kónčki su zelene a nimaja čerwjenu kromu. Złotožołta króna je daloko likojta a njese pjeć jejkojtych kónčkow a docpěje wulkosć wot 2 hač 3 cm. Próškowe nitki su žałzojće kosmate. 

Rosće jako pyšnu rostlinu w zahrodach, ale hdys a hdys wodźiwjene na pućowych kromach, brjóhach, w kerčinach a na pustych płoninach wustupuje. Ma radšo włóžne, wutkate a bazowe pódy.




#Article 638: Bogna Korjeńkowa (123 words)


Bogna Korjeńkowa (* 1965 w Budyšinje, rodź. Bejmakec) je serbska žurnalistka, moderatorka telewizijneho wusyłanja Wuhladko a nawodnica Budyskeho studija MDR.

Bogna Korjeńkowa je dwurěčnje w Radworju wotrostła. Po abiturje je studij germanistiki započała. Jeje karjera při serbskej telewiziji je so w lěće 1992 započała, hdyž tam jako swobodna sobudźěłaćerka sobu skutkowaše. Wot lěta 2001 je z moderatorku hornjoserbskeho telewizijneho wusyłanja „Wuhladko”. Nimo toho je wot lěta 2003 nawodnica studija w Budyšinje.

W lěće 2003 bu wusyłanju na mjezynarodnym rozhłosowym a telewizijnym festiwalu narodnych mjeńšin, na kotrymž je so wjace hač 60 europskich narodnostnych skupinow wobdźěliło, 3. myto spožčene, kotrež bu Bognje Korjeńkowej přepodate.

Dźensa bydli Bogna Korjeńkowa ze swójbu w Pančicach-Kukowje. Wona je w periodźe 2015–19 čłonka załožboweje rady Załožby za serbski lud.




#Article 639: Přezwuk (1543 words)


Zapřijeće přezwuk so za dwě wšelakej wěcy wužiwa: za wěstu družinu přeměnjenja wokalow w germanskich rěčach, kaž tež we wobchadnej rěči za wosebite pismiki w němskim alfabeće.

Přezwuk je změna wonych wokalow, na kotrež fleksiska abo wotwodna złóžka sćěhuje abo něhdy sćěhowaše, kotraž wokal i abo połwokal j wobsahuje. Tuta změna wokala je typiska za młódše germanske rěče.
Přezwuk dyrbi so wot ablawta rozeznawać.

Jasny wokal i wukonja asimilowace skutkowanje připodobnjujo sej wokal předchadźaceje złóžki, tuž činjo jón jasniši. W starowysokoněmčinje so to jenož na a wuskutkuje, kotryž so přez wliw wokala i we slědowacej złóžce z jasnym wokalom stanje. W srjedźowysokoněmčinje wšak slědowacy i wšě wokale předchadźaceje wobwliwuje, kotrež wokalej i podobne njejsu (ćmowe wokale). Tak so krótke wokale a, o, u k ä, ö, ü, dołhe wokale a, o, u k ae, oe, iu, diftongi uo a ou k üe a öu wuwiwaja. Přezwuk wostawa, tež hdyž i abo j je wupadnjeny.

Přezwuki ö a ü so porno přisłušnemu wokalej z wótrišej hubu, resp. dale prědku w hubje tworitej, to rěka ö je z kulojtymaj hubomaj artikulowany e a ü z kulojtymaj hubomaj artikulowany i.

Tak praji so w srjedźowysokoněmčinje ich valle, ale du vellest (fällst, hornjoserbsce: padaš), dokelž druha wosoba prěnjotnje měješe i (starowysokoněmsce fallis).

Pozdźiše wuwiće (přez analogiju) je wšak tworjenje werba rüemen (rühmen, pódla ruomen, hornjoserbsce: chwalić) z ruom (Ruhm, hornjoserbsce: sława); tu njemóžeše přezwuk primarnje nastać, dokelž w starowysokoněmčinje prěnjotny j infinitiwneje kóncowki bě so prjedawšeje změny -jan k -en dla hižo zhubił (germansce *hrōmjan → starowysokoněmsce hruomen, ruomen).

Tež pola substantiwow, kotrychž zdónkowy wokal so w pluralu přezwukuje (Mann – Männer), so tuta změna přez wliw prjedawšeho i w kónčnej złóžce pluraloweje formy wujasnja.

Na druhej stronje ani zrědka njewustupuje, zo je so po zdaću ze zhubjenje zwuka i abo j tež jeho wuskutk, přezwuk, zhubił (t. mj. wróćopřezwuk), tak kaž na př. so w srjedźowysokoněmčinje a nowysokoněmčinje w infinitiwje za gotiski brannjan brennen praji, ale w imperfekće srjedźowysokoněmsce brante (dźensa: brannte), hačrunjež wotpowědowaca gotiska forma rěka brannida. We woprawdźitosći pak njeje so w tajkich padach (dołha zdónkowa złóžka) ženje přezwuk stał (hlej hižo starowysokoněmski brennen / branta / gi-brant !), dokelž wokal i, wobchowany hišće w gotišćinje mjezy słownym zdónkom a kóncowku imperfekta a participa perfekta, bě hižo prjedy w zapadogermanšćinje wupadnył. Do tuteje kategorije pada mj. dr. tež denken / dachte / gedacht, bringen / brachte / gebracht, nižoněmsce sööken / sochte / (ge-)socht resp. jendźelsce to seek / sought / sought (suchen / suchte / gesucht - změny dla z germanskeho *sōkjan → suohhen we wysokoněmčinje cyle bjez přezwuka); konsonantiske změnjenje (k/g → ch/gh, strata konsonanta n) da so na zažne wupadnjenje wokala i wróćo zwjesć.

W nowowysokoněmčinje płaća zwjetša ä, ö, ü, äu jako přezwukowe wokale a diftongi ; ä, äu so zwjetša tam pisatej, hdźež přiwuzne słowo abo přiwuzna forma z a eksistuje abo so sej tež bjez historiskich rěčnych znajomosćow lochce myslić da, na př. Mann – Männer, Haus – Häuser.

Přezwuk je tež za němsku fleksiju dźeń a wjetši woznam nabył; tak wón słuži nětko k woznamjenjenju plurala, na př. Männer, k zwuraznjenju diminutiwow, na př. Häuschen. Pódla prajene wón absolutnje njeje konsekwentnje přewjedźeny, a jednotliwe narěče jón nimale docyła nimaja. W šwicarskich narěčach wšak je so přezwuk rozšěrił (přez analogije), a wustupuje husto tež tam, hdźež njebě žadyn i eksistował, kotryž by přezwuk wuskutkował (na př. Taag-Tääg abo Hund-Hünd). Wón je jara produktiwny a nałožuje so tež na młódše cuze słowa (Kurs-Kürs, Kantoon-Kantöön)

Mjeno Umlaut přińdźe wot Jacoba Grimma, kiž je tež wuraz łamanje wunamakał. W skandinawiskich rěčach ma tež u samsnu asimilowacu móc. Tež druhe rěče maja zjawy, přiwuzne přezwukej, k tym předewšěm Epenteza wot i słuša, kotrež je husto w grjekšćinje a awestišćinje.

Dalše přikłady:

Z přezwukom so tež pismiki woznamjenjeja, kotrež so w němčinje za zwobraznjenje přezwukowanych wokalow wužiwaja, tuž Ää, Öö, Üü.

Přezwuki so w typografiji wot diakritiskich znamjenjow z tremu rozeznawaja, kotrež móža identiscé wupadać, ale maja rozdźělne woznamy (na přikład dźělene wurěkowanje wokalow „A“ a „e“ w „Aëlita“). Wo hdys a hdys trěbne rozeznawanje mjez přezwukom a tremu w předźěłanju datow hlej Trema.

W estišćinje pismiki Ä, Ö a Ü na kóncu alfabeta steja a płaća jako samostatne pismiki. Přepisanje Ä jako AE, Ö jako OE a Ü jako UE njeje móžno, dokelž tute bychu w tym padźe jako diftongi płaćili.

We finšćinje pismiki Ä ([]) a Ö ([]) na kóncu alfabeta steja, za pismikom Y, kotryž njewurěkuje so kaž němski Ü jako []. Pismik Ü we finskej rěči njeeksistuje.

Pismik ö je posledni w islandskim alfabeće.

We łamanych pismach buchu přezwuki z postponowanym abo nad pismik stajenym „e“ tworjene. Konwencija, zo bychu přezwuki z dwěmaj dypkomaj nad psimikom woznamjenili, so w němčinje z wertikalneje ligatury z wokala a pismika e w kurentnym pismje nad wokalom, kotryž bu kaž dwě zwjazanej smužce horje napisany (někak kaž 11). W někotrych frakturowych pismach hodźi so nadpisany e tež dźensa nadeńć. Zwobraznjenje přezwuka z e je mjeztym hač na mało wuwzaćow hišće z wašnjom, jeli wužite kodowanje wotpowědowacy pismik k dispoziciji njestaji (Přikłady: ä → ae, Ä → AE abo Ae). W němskorěčnych křižowkach pak so přezwuki zwjetša jako AE, OE a UE pisaja.

W pisanskim pismje su nimo nadstajeneju dypkow hišće druhe pisanske wašnja (alografiske warianty). Dwě najhusćišej warianće stej a) dwě krótkej wertikalnej smužce město dypkow (tohodla rěči so w Awstriskej, hdźež tute pisanske wašnje so preferuje, tež wo ü-/ä-/ö-Stricherl (ü-/ä-/ö-smužki), b) horicontalna smužka nad pismikom, kotraž je runa abo trochu dele přezhibnjena. Poslednje pisanske wašnje ma njelěpšinu, zo je u-smužce podobne, z kotrejž někotre ludźo mały pismik u wuhotuja, zo bychu jón wot pismika n rozeznawali. Potajkim je strach zaměnjenja mjez u a ü pola tutoho pisanskeho wašnja.

We wabjenskej grafice a pola stilizowaneho pisma so dypkaj přezwukow husto wotcuzbnjetej; na př. wužiwa so město naju jednotliwe dypli, smužki abo hinaše grafiske přiznamjenja, kotrež maja originelnišo skutkować a najebać toho přezwuk rozeznawać. (přir. na př. loga awstriskich partijow).

W madźaršćinje su wšak dwě formje woznamjenjenja přezwukow dyrbjetej so grafematiske přiznamjo hódnoćić, t.r. majetej woznam rozeznawacu funkciju. Wot dypkow (Trema) dyrbi so tak mjenowany dwójny akut (dwaj akutowej přizwukaj jedyn pódla druheho), kotryž kaž jednory akut na druhich wokalowych pismikach k woznamjenjenju dołheho wurěkowanja słuži.

We finšćinje hodźa so tež přizwukowe znamješka (Á, Ó) město přezwukowych dypkow wužiwać. Tute pisanske wašnje wšak maja za zestarjene a wužiwa so jenož zrědka w rukopisnych tekstach, kaž tež we wabjenju (předewšěm we swětłowej reklamje).

W naurušćinje so přezwuki z tildu zwobraznjeja (ä=ã, ö=õ, ü=ũ). Pisanje tildow wšak hižo z wašnjom njeje, tak zo so słowa z přezwukami zwjetša bjez tildow pisaja.

Dokelž zažna kompjuterowa technologija so husto rozwiwa njedźiwajo na narodne wosebitosće, běše zwobraznjenje přezwukow we wjele wobłukach, jeli móžno, potom jenož ze specielnymi připodobnjenjemi.

W kodowanju ASCII ze sydom bitami, přezwuki njejsu direktnje wobsahowane. Tohodla wjele staršich kompjuterowych systemow njezwobraznješe je bjeze wšeho. Dwanaće z ASCII-znamješkow pak běchu za wužiwanje narodnych specialnych znamješkow předwidźane. Z tutych bu za zwobraznjenje němskeho alfabeta do zawjedźenja rozšěrjenych kodowanjow sydom znamješkow ([\]{\}~) wužiwane, zo by němske přezwuki a pismik escet (ÄÖÜäöüß) zwobrazniło. Za ASCII-kod běše prěnjotnje tež přidatne wužiwanje ASCII-pazorkow () jako znamjo za přezwukit, analognje k dwójnemu wužiwanju tildy (~), cirkumfleksa (^) a gravisa (`).

ASCII-rozšěrjenje ISO 8859-1 (Latin 1) wobsahuje wšě přezwuki. Nimale wšě moderne kompjutery wužiwaja tež unikodowy standard, kotryž bu najprjedy w lěće 1991 wozjewjeny a móža přezwuki předźěłać a zwobraznić. Dokelž starše ISO-kodwanja so z rozšěrjenym kodowanjom UTF-8 za Unicode njekryja, móža tež na modernych kompjuterach problemy z přezwukami wustupić.

W zapodatnej lince z Microsoft Windows so z přičinow kompatibelnosće hišće stare IBM-PC-kodowanje wužiwa, tak zo přezwuki a pismik ß tam druhe kodowe čisła dóstachu.

Přezwuki su w kodowanju Unicode takle definowane a kodowane:

Z linguistiskeho wida wšak tute unikodowe pomjenowanje korektne njeje, dokelž diereza (trema) dźělene rěčenje wokalow poznamjenja.

Unicode znaje dwě kanonisce ekwiwalentnej formje kodowanja přezwukow, precomposed a decomposed. Forma decomposed so ze znamješkom U+0308 (COMBINING DIAERESIS) twori.

W URL-kodowanju so přezwuki po UTF-8 a ze znamješkom % před tym koduja a tež w e-mejlach měli so přezwuki jako UTF-8 kodować. Poslednje měł kóždy moderny e-mejlowy program zwoprawdźeć.

Dokelž so w normalnym žórłowym teksće HTML spočatnje njeda kodowanje znamješkow postajić, dyrbjachu so přezwuki z pomocu tak mjenowanych pomjenowanych znamješkow (named entities) wužiwać, kotrež ze zawodneho amp;, symboliskeho mjena a kónčaceho ; wobsteja.
Dźensa je móžno, zo by so kóžde unikodowe znamješko zwobrazniło přez to, zo so decimalne čisło z amp;# a ; resp. heksadecimalne čisło z amp;#x a ; wobdawa. Nimo toho je nětko móžnosć kodowanje znamješkow z přikazom meta () w HTML-dokumenće postajić, přez čo zwobraznjenje přezwukow z pomocu pomjenowanych znamješkow zwjetša trjeba njeje.

Powšitkownje płaći, zo wokal z dwěmaj dypkomaj nad sobu so po sćěhowacej šemje twori: amp; plus wokal plus uml;.

TeX a LaTeX móžetej přezwukowej dypkaj nad kóždežkuli znamješko stajić. Za to stej dwaj přikazaj

Z pakćikom german.sty abo z pakćikom babel so zapodaće němskich přezwukow k a, o a u zjednorja. Přez podaće přihódneje opcije k pakćikej inputenc je wězo tež móžno přezwuki w tekstowym modusu direktnje zapodać.

W mjenach domenow dadźa so přezwuki z pomocu kodowanskeje metody IDNA wužiwać.

Pola pisanskich mašinow je nimo zwučeneje twarskeje formy ze separatnymi přezwukami tež twarske formy, pola kotrychž přezwuki so ze separatnych znamješkow za pismiki a přezwukowej dypkaj zestajeja.




#Article 640: Ablawt (598 words)


Ablawt (tež apofonija) mjenuje so změnu wokalow mjez rozdźělnymi morfami, kotrež samsny morphem reprezentuja. Zapřijeće bu w lěće 1819 wot Jacoba Grimma do rěčewědy za poznamjenjenje prawidłowneje změny w zdónkowym wokalu při fleksiji germanskich sylnych werbow (tu a tam hižo zašo podobnje wužity, ale hišće nic jako jasnje wobrysowane fachowe zapřijeće). Tutón ablawt najskerje dźe hižo na protoindoeuropsku prarěč a pokazuje hišće swoje wuskutki w najwjace indoeuropskich rěčach.

Rozeznawa so mjez kwalitatiwnym ablawtom (změna wokala) a kwantitatiwnym ablawtom (změna wokaloweje dołhosće). Pomjenowanja ablawtowych schodźenkow jednotnje njejsu. Zwjetša so pola indoeuropskeho ablawta tři schodźenki rozeznawaja:

W germanšćinje słuži pola tak mjenowanych słabych werbow dentalny sufiks (na př. -t- w němčinje, -ed w jendźelšćinje) za markěrowanje preterituma a participa II. Pola sylnych werbow wšak chětro prawidłowny ablawt wustupuje, to rěka, tam so hłowne wokale při konjugaciji měnjeja.

Přikład z němčiny:

Słaby werb je na př. loben, zdónkowy wokal njeměnja so při tworjenju preterituma: loben, lobte, gelobt.

Sylny werb je na př. trinken, wokal měnja so při tworjenju preterituma: trinken, trank, getrunken.

Su w germanšćinje sydom ablawtowych rjadow, znutřka kotrychž wokal so po krutym prawidle ablawtuje (prěnjotna přičina za to su mj. dr. sćěhowace konsonanty). W němčinje su do dźensnišeho wšě sydom ablawtowych grupow wobchowane, při čimž někotre werby su tež swoju ablawtowu grupu w běhu rěčnych stawiznow změnili, abo počachu słabe być, na př. so werb backen w sewjernej němčinje hłownje słabje skłonjuje (backen - backte - gebackt), mjeztym zo so w hornjej němčinje hišće husto sylny preteritum a particip II (backen - buk - gebacken) jewjetej.

Přikłady za werby jednotliwych ablawtowych rjadow:

Při wuknjenju srjedźowysokoněmčiny a starowysokoněmčiny ma zaběranje z ablawtowymi rjadami wosebje wulki woznam.

Tute přesunjenje wokalow dźe na indoeuropski přechad wróćo a hodźi so tohodla, zdźěla pola samsnych werbow, we wjacorych rěčach wobkedźbować, na př.

němčina: 

nižozemšćina:

jendźelšćina: 

islandšćina: 

Hodźi so jenakorazny, zwjetša nic dokładnje jenaki system ablawtowych rjadow wobkedźbować, dokelž su so wšelake zwukowe přesunjenja stali. Pismowy wobraz husto starše formy dołho wobchowuje, kotrež su so w rěčanej rěči hižo změnili. 

Po horjeka naspomnjenej definiciji je ablawt tež w zapado- a serwjerogermanšćinje rozšěrjeny přezwuk (na př. němsce Maus - Mäuse, Mäuslein; fahren - fährt), kotryž bu přez -i/j- w sćěhowacej złóžce zawinowany. Tutón je wo wjele młódši zjaw hač indoeuropski ablawt, čehoždla ani njeje systematiski abo historiski zwisk ze změnu w ablawtowych rjadach a přezwuk so zwjetša k ablawtowym fenomenam njeliči.

Znajomosć historiskich wuwićow ablawta móže husto pomhać, zo bychu so po zdaću připadne njeprawidłownosće wuwswětlili. Na přikład ma němski werb sein łaćonsce formje est (ist) a sunt (sind). Je trjeba wobkedźbować, zo tutej formje stej přiwuznymaj němskimaj formomaj jara pdobnej. Rozdźěl mjez singularom a pluralom we woběmaj rěčomaj da so jednorje wujasnić: praindoeuropski korjeń wobeju werbow je *h1es-. W indoeuropskej prarěči bu zdónkowy wokal w pluralu wuwostajeny (t. mj. nulowy schodźenk ablawta), štož k formomaj *h1és-ti za je a *h1s-énti für su wjedźeše (-u- w łać. sunt je pozdźiše přetworjenje).

Stari gramatikarjo sanskrita wuchadźachu wot zhubjenskeho schodźenka jako zakładny schodźenk a mjenowachu połny schodźenk Guṇa (wulki stopjeń) a podlěšenski schodźenk Vṛddhi (róst). Słowniki sanskrita, kotrež su zwjetša po korjenjach natwarjene, wobsahuje zwjetša zhubjenski schodźenk jako hesło. Nimo wokalow a/ā, i/ī, u/ū a diftongow o/au a e/ai so tež połwokale y a v jewja, nimo toho sanskrit sonantnej likwidaj ṛ a ḷ wužiwa, a tež nazalaj m a n móžetej wokalisku funkciju měć.

Sanskrit znaje 15 ablawtowych rjadow:

W Litawšćinje so tři ablawtowe rjady rozeznawaja, při čimž nic přeco wšě wotstopnjowanja při słowach wustupuja.

Wězo wustupuja nimo toho tak mjenowane ablawtowe wobsunjenja, při čimž tute w tym wobsteja, zo i-schodźenk bjez sćěhowaceho likwidy abo nazala wustupuje.




#Article 641: Philipp Lahm (127 words)


Philipp Lahm (* 11. nowembra 1983 w Mnichowje) je něhdyši němski kopar. Hraješe pola FC Bayern München prěnjorjadnje jako škitar. Nimo toho běše kapitan němskeho narodneho mustwa wot 2011 do 2016. Jeho poslednja hra běše 20. meje 2017 napřećo SC Freiburg.

Prěnje kroki jako kopar čini Philipp Lahm z mustwom FT Gern. Wot 1995 hraješe w młodźinje wot FC Bayern München, wot 2001 potom za druhe mustwo samsneho towarstwa. W młodźinje hraješe srjedźa, prjedy toho běše samo nadběhowar. Prěnje zasadźenje pola profijow běše 2003, jako bu w 90. mjeńšinje zasadźeny.

W juliju 2003 wupožči so Philipp Lahm k mustwje VFB Stuttgart. Tam hraješe dohromady 53 hrow a třěleše dwě wrota.

Philipp Lahm ma jednoho syna ze swojej žonu Claudia Lahm. Jeho starši su Daniela a Roland Lahm.




#Article 642: Białystok (1118 words)


Białystok (pólske wurjekowanje [], znate tež pod druhimi mjenami) je najwjetše město w sewjerowuchodnej Pólskej nad rěku Biała, hłowne město Podlaskeho wojewódstwa, blisko hranicow k Běłoruskej a Litawskej. Město je zarjadniske, hospodarske, wědomostne a kulturne srjedźišćo regiona a z nimale 300.000 wobydlerjemi dźesate najwjetše město Pólskeje.

Mjezy hłownymi městami wojewódstwow Białystok je 2. najhusćišo wobydlene, 11-a bóle čłowjekopołne a 13-a bóle šěroke w Pólske. 

Wono je wobdźělnik pola: Unija Pólskich Metropolow, Euroregion Niemen, Eurocities, ale je tež sydło Fondajxo Verdaj Pulmoj Pólskeje. Białystok je srjedźišćo komercielnych kontaktow z wuchodnej Europu. Funguje w nim Centro al Promocio de Orienta Merkato.

Geografiske přičiny (město leži blisko Litawskeje, Běłoruskeje a Ruskeje) a historiske wobstejnosće stej specifiski charakter města Białystok zawinował. Za čas lětstotkow su žiwi tu ludźo wšelakich kulturow, nacijow a nabožinow byli.

Město a swoja wokolina formujetej Białystokowy měšćanski kopjenski rum. Białystok je wulke srjedźišćo tekstiloweje, zežiwjenskeje, mechaniskeje, chemiskeje a drjewoweje industrije.

Něhdźe 32% přestrjenje  Białystoka je zeleni - parki, zelenišća a 1779 hektarow lěsow kreěruja dobry mikroklimat. W kopjenskim rumje leži tež dźěl nacionalneho parka. Dla tajkeho jónkróčneho susodstwa bu Białystok w lěće 1993 jako prěnje pólske město přeprošowane k projektej Reto de Sanaj Urboj Monda Organizajxo pri Sano. 
W Białystoku skutkuja wjace hač 570 njestatnych organizacijow.

Najbliže lětanišćo je we Waršawje.

Po legendźe, Białystok swoje mjeno dołži litwiskim  wójwodźe Gediminas. Wójwoda bě tury w lěsu honił. Wotpočujcy pódla lěsneje rěčki, wón prajił: čista, běła rěka. Natwarimy kubło tu, abo załožujmy wjes. Rěka Biała (běła) běži hač do nětko přez město. Po słowje Białystok w staropólskej rěči woznamjenja běła skłonina (wot kotrejež běži woda) abo čista rěka. 

W druhich rěčach wono so mjenuje: běłorusce Беласток (Bjelastok); jiddisce ביאַליסטאָק (Bjalistok), hebrejsce ביאליסטוק, litawsce Balstogė, rusce Белосток (Bjelostok)). Zamenhof sam w Esperantorěčnych rozmołwach  wužiwad mjeno Belostoko kotrež pochadźa wot ruskeho (w swojim času oficialne) mjena města.

Prěnje sydlišća w městnje, hdźež nětko leži město, pochadźaja z kamjentneje doby. Ze železoweje doby pochadźaja wulke ??kurganoj, najskerje rownišća  ??militestroj, pódla nětčišeje wsy Rostołty. Městno bě při ??trako mjez dwěmaj morjomaj ležało: Baltiske a Čorne a tam so kultury měšałe mjeztym pólska, ruteniska a pruska.

W 14. lětstotku městno je dźěl Litwy počinało. Po ??Kreva Uniji (1385) Litwa je so k křesćanskim kraju wuwiwała a w białystokowy region započina wustupować křesćanski putnicy. Prěnje pisomne přispomnjenje wo Białystoku pochadźa z lěta 1426 - tehdy litwiski wulkowójwoda  Vytautas je  wjes Białystok Macieja z Tykocin přepodawał. Srjedź 15. lětstotka swójba Tabutowicz natwari prěnje kublerske domy w Dojlidy a Białystok.

W lěće 1547 sta so Białystok z wobsydstwom swójby Wiesiołowski, kotraž natwari tam murjowanu cyrkej a palast. Po tym, zo zemrě Krzysztof Wiesiołowski bjez potomnikow, přewza pólski stat swójbne wobsydstwo.

Nowy wopon Białystoka bu wot měšćanskeje rady  27. februara 1995 wuzwolowany. Na hornim, čerwjenym dźělu taflički je slěborny worjoł ze złotej krónu; na delnim, złotim dźělu je Pogoń, kóń je slěborny, jěchar w módrym kiraso, při jeho tarči je jagelona křiž. Wulka (honorinda) wersija wopona wobsahuje dwaj slěbornej pazorakaj, kotrež dźerža woponowu tafličku . Nad tym je měšćanska króna, a pod tym je slěborne pasmo z napismom CIVITAS BIALYSTOK.

W samsnym dnju měšćanskeje rady je chorhoj Białystoka wuzwolował. Po rozsudźe, barby Białystoka su běła, žołta a čerwjena, w chorhoji kaž tři horicontalne šlebjerdy. Wosrjedźa je wopon Białystoka.

W Białystoku bydla 295 mil ludźow - 155 mil žonow a 137 mil mužow.

Demografiske změny za čas poslednich lětow:

Białystok je kulturne a towaršnostne srjedźišćo Běłorusow (po  registrowanju wobydlerstwa bydli tam 7,5 mil Běłorusow, 2,5 % wobydlerstwa). Funguje tam konsulat Republiki Běłoruskeje a wjace organizacijow, mjeztym Zwjazk Běłoruskeje młodźiny, Běłoruski Kulturny Zwjazk, Zwjazk Běłoruskich Žurnalistow a druhe; funguje njewotwisny Radio Racja kotraž wusyła wusyłanja tež k Běłoruskej; so tež wotměwa kóždolětnje festiwal Běłoruski spěw a swjedźeń wo Běłoruskej kulturje.

W Białystoku funguje hłowna organizacija ruskeje mjenšiny w Pólskej (něhdźe 10-15 mil ludźi) - Ruski Kulturni-zdźěłanski Zwjazk.

W měsće a swojej wokolinje bydla něhdźe 1800 Tatarow. Funguje tam Podlaska filiala Zwjazka Pólskich Tatarow.

W Białystoku tež bydla: cyganojo (funguje tam Hłowna Rada Cyganow w Pólskej) a Ukrainy (po registrowanju wobydlerstwa - 417 ludźi), funguje w měsće Zwjazk Podlaskich Ukrainow a Zwjazk Njewotwisneje Ukrainskeje Młodźiny.

Muzeje a galerije

Białystok je najwjetše kulturne srjedźišćo w sewjerowuchodnym dźělu  Pólskeje. Funguje tam Podleski Muzej a jich filiale w Białystoku (Historiski Muzej, Muzej Skulpturow Alfons Karny, Białystokski Muzej de Vilagxo), w Choroszcz (Muzej palastowe salonow), w Supraśl, Tykocin a Bielsk Podlaski. Nimo toho w Białystoku hódny wopytej je Armejowy Muzej a Muzej Natury Uniwersity w Białystoku. Leži tam tež jedyn z najlěpšich galerijow modernych wuměłstwow - Galerija Arsenał. Druha je Galerija swójby Snendziński, kotraž zhromadźiła najwjetši zběrku twórbow a arkiwowych dopomnjenkow tuteje pólskeje wuměłcowskeje swójby z Vilno. Nimo toho leža tam 19 priwatnych wuměłstwowych galerijow.

Dźiwadła a filharmonija

Dźak Białystokskim klankowym dźiwadłu a puparta kolegiu waršawoweje Dźiwałoweje Akademije, Białystok je mjenowana pólske srjedźišćo  klankodźiwadłoweje wuměłstwa. Nimo klankodźiwadła funguje tam tež Dramowe Dźiwadło a dźesatki priwatne dźiwadła (na při. Wierszalin w Supraśl). Město ma tež filharmoniju, kotrejež dospołne mjeno je Podleske Opera a Filharmonija (tuchwilu je twarjena nowa kulturny dom kotryž budźe wobsahować operu, filharmoniju, powjetšowane klankodźiwadło a kino).

Druhe kulturne městna

W Białystoku leži dźesatki bibliotekow - najwjetše su Podleska Biblioteka a Uniwersitowa Biblioteka. Druhe kulturne organizacije su mjeztym: Białystokske Srjedźišćo Kultury, Srjedźišćo Ortodoksneje Kultury, Kulturny dom Śródmieście a Młodźinski Kulturny dom.

Białystok je wobchadny suk sewjerowuchodneho dźěla kraja. Přez město dźe železniska čara wot europskeho wuznama: Waršawa-Suwałki-Kowno-Rigo-Talin, kotraž so ze čaru Ełk-Czeremcha-Siedlce křižuje. Białystok direktnje zwjazuje železnica z mjez druhim Waršawu, Olsztyn, Gdańsk, Wrócław. Měšćanski awtobusowy daloki wobchadny serwis docpě wšě najwažniše města w Pólskej.

Přez Białystok dźe mjezynarodny europski puć E67 mjenowany Via Baltica, kotryž zwjazuje zapadnu Europu z Skandinawisku.

Białystok je najwjetše pólske město, w kotrymž funguje jenož jedyn měšćanski wobchadny serwis - busy. 

W měsće funguje mały, sportowe lětanišćo Krywlany. Urbestraro planuja natwarić tu mjezyregionalne abo mjezynarodne lětanišćo.

W Białystoku studuja wjace hač 45 mil wosobow. Najstarša wysoka šula je Medicinska Akademija (załožena w lěće 1950, 3400 studentow) kotraž zarjaduje 2 hospitalej. Polytechnikum (załoženy w lěće 1964, 15.000 studentow) je najwjetša techniska šula w sewjerowuchodnym dźělu Pólskeje. W lěće 1968 bu załožena filiala Waršawskeje Uniwersity, w lěće 1997 přeformowana do samostatneje uniwersity (16.000 studentow; wona je najwjetša wysoka šula w Podlaskej).

Esperantisća

Wuměłcy

wědomostnicy

Białystok je ródne město iniciator rěče Esperanto, Ludwik Zamenhof‎. Wón je 15. decembra 1859 w dróze mjenowana Zielona rodźeny, kotraž nětko so strato Zamenhofa mjenuje. Pódla městno, hdźež něhdy stejał ródny dom Zamenhofa, nětko marmorowa tafla wisa. W domu je złota kniha, do kotrejež so wšitcy wopytowarjo zapisuja. Wšelakorěčnosć  wobydlerstwa a časta njepřećelske nastupanja mjez wšelakimi ludami da Zamenhofej impuls kreěrować mjezynarodnu rěč. Druhdy   so su jara swjedźenske pokongresy w měsće (1927, 1931, 1959 a 1987) wotměwałe. 

W měsće su wjele objektow, kotrež su z hibanjom Esperantistow  zawjazowane:




#Article 643: Oskar Lafontaine (108 words)


Oskar Lafontaine (* 16. septembra 1943 w Saarlouis) je němski politikar Lěwicy. Wot oktobra 1998 do měrca 1999 bě tehdyši čłon SPD zwjazkowy minister financow w kabineće Schröder I. Do toho bě wot 1985 hač do 9. nowembra 1998 ministerski prezident Posaarskeje. 

Lafontaine bě kanclerski kandidat SPD při wólbach dnja 2. decembra 1990 a wot 1995 do 1999 zwjazkowy předsyda SPD. W Lěwicy bě wón wot 2005 do 2009 hromadźe z Gregorom Gysijom frakciski předsyda w zwjazkowym sejmje a wot 2007 do 2010 hromadźe z Lotharom Biskyjom předsyda strony.

Oskar Lafontaine je k štwórtemu razej zmandźeleny a ma dweju synow. Jeho tuchwilna mandźelska je lěwicarska politikarka Sahra Wagenknecht.




#Article 644: Prawa barmowka (177 words)


Prawa barmowka (Barbaraea vulgaris) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae). 

Rostlina (hlej wědomostne mjeno) je po swjatej Barbarje mjenowana.

Prawa barmowka je dwulětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 30 hač 90 cm.

Łopjena su ćmowozelene a błyšćace. Hornje łopjena su zubate, mjeztym delnje łopjena su našćěpane z na kóždym boku 1 hač pjeć wotrězkami a wulkim nakónčnym wotrězkom.  

Kćěje wot meje hač julija. Žołte kćenja steja w na kóncu stejacej, na spočatku nimale hłójčkojtej kići a docpěwaja wulkosć wot 4 hač 9 mm. Krónowe łopješka su dwójce tak dołhe kaž keluškowe łopješka.

Płody su zrunanje wotstejace truki, docpěwaja dołhosć wot 1,5 hač 3 cm a sedźa na stołpikach z dołhosću wot 4 hač 6 mm. 

Rosće na pućach, rěčkowych a rěčnych łučinach a na lěsnych zahonach, rólnych kromach, nasypach zemje a w šćerkowych jamach. Preferuje skerje włóžne, wutkate pódy.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.

Łopjena wobsahuja wjele witamina C a słodźa nakisal-jěrje. Wone so hodźa jako přidawk za solotej abo zelowy twaroh, ale tež za spinatej podobne zeleniny. Prjedy rostlina bu často w burskich zahrodach plahowana.




#Article 645: Dołha husowka (104 words)


Dołha husowka (Arabis turrita) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae). 

Dołha husowka docpěwa wysokosć wot 10 hač do 70 cm.

Spódnje łopjena su wusko-jejkojte a njeprawidłownje zubate. Stołpikowe łopjena su dołhojte z wutrobojtym spódkom.

Kćěje wot apryla hač do junija. Kwětnistwo je deleka łopjenate. 4, nažołć běłe krónowe łopješka docpěwaja dołhosć wot 6 hač 8 mm.

Płody su truki, kotrež wobłukaće přewisuje a docpěwaja dołhosć wot 8 hač do 12 (15) cm a šěrokosć wot 2 hač do 3 mm.

Rosće w swětłych lěsach, w kerčinach a na skalnych zwisach. Preferuje ćopłotu.

Rostlina je w južnej Němskej, Jurje, Alpach a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 646: Kosmata husowka (133 words)


Kosmata husowka (Arabis hirsuta) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae). 

Kosmata husowka je dwulětna rostlina abo trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač do 80 cm.

Prosće zrunany, hrubokosmaty stołpik njese hač do 50 łopjenow.

Łopjena su mjenje bóle kosmate a zubate abo cyłokromne. Stołpikowe łopjena su jejkojće-lancetojte a z wutrobojtym spódkom sedźace abo stołpik kłokojće wobpřimuja. Spódnje łopjena su jejkojte a tworja wostajacu rozetu.

Kćěje wot meje hač do julija. Kćenja docpěwaja wulkosć wot 2 hač 5 mm a steja w kićach, kotraž na spočatku je wokołkojta.

Truki su zrunane abo přilěhawe. Wone docpěwaja dołhosć wot 2 hač do 6 cm.

Rosće na suchich łukach na wapnje, na pućowych mjezach, na kerčinowych kromach, w swětłych chójnowych lěsach. Preferuje skerje suche, zwjetša wapnite pódy.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 647: Naha husowka (168 words)


Naha husowka (Arabis glabra) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae). Dalše serbske mjeno je wěžowka.

Naha husowka je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 60 hač do 120 cm.

Stołpiki su zrunane a husto łopjenowane.

Spódnje łopjena su kosmate a zahe wjadnu. Stołpikowe łopjena kłokojće stołpik wobpřimuja. Wone su cyłokromne, módrozelenje zwobručowane a nahe.

Kćěje wot meje hač do julija. Kćenja docpěwa wulkosć wot 3 hač 7 (8) mm a steja w nakónčnych, hustych, wjace hač 40 cm dołhich kićach. Krónowe łopješka su nažołć abo nazeleń běłe.

Truki su štyrihranite a docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 7,5 cm.

Rosće na kerčinowych kromach, na lěsnych kromach, na pućowych kromach, na skłoninach a na hólnišćach a w swětłych dubowych lěsach.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.

Turritis glabra bu w lěće 1753 wot Carl von Linné w Species Plantarum, 2, 666 wozjewjena. Synonymy za Turritis glabra L. su: Arabis glabra (L.) Bernh., A. perfoliata Lam., A. pseudoturritis Boissier  Heldreich, Turritis glabra var. lilacina O.E.Schulz, T. pseudoturritis (Boissier  Heldreich) Velenovsky.




#Article 648: Časowe pasma w Europje (174 words)


Europa ma štyri časowe pasma: zapadoeuropski čas (WET/GMT), srjedźoeuropski čas (CET), wuchodoeuropski čas (EET) a Moskowski čas (MSK).

Zapadoeuropski čas (WET, UTC+0, GMT) je časowe pasmo Färöskich kupow, sewjerowuchodneje Grönlandskeje, Irskeje, Islandskeje za čas cyłeho lěta, Kanariskich kupow, Madeiry, kupy Man, Portugalskeje a Zjednoćeneho kralestwa. Jeho jendźelske mjeno je Western European Time (WET).

Srjedźoeuropski čas (CET, UTC+1) je mjeno časoweho pasma, kotrež ma časowu diferencu jedneje hodźiny wot koordinowaneho swětoweho časa (UTC). Wužiwa so wot wšěch krajow w zapadnej kontinentalnej Europje wothladajo wot Portugalskeje, wužiwaceje zapadoeuropski čas. Jendźelske mjeno je Central European Time (CET).

Wuchodoeuropski čas (EET, UTC+2), jendźelsce Eastern European Time (EET), je časowe pasmo wuchodo- a sewjeroeuropskich krajow mjezy srjedźoeuropskim časowym pasmom a Ruskej (Běłoruska, Bołharska, Cypriska, Estiska, Finska, Grjekska, Letiska, Litawska, Moldawska, Rumunska, Kaliningradska prowinca, Ukraina).

Moskowski čas (MSK, UTC+3) () je časowe pasmo europskeho dźěla Ruskeje.

Wón wužiwa so nimo toho w cyłym kraju za jězdne abo lětanske plany ćahow, lětadłow, łódźow. Wono tež wustupuje w telegramach, mejlkach atd. Čas je často zdźělene wšudźom w kraju za čas radijowych wusyłanjow.




#Article 649: Časowe pasma w Europje w lěću (255 words)


Europski lětni čas je rjadowanje, po kotrymž so štyrjom Europskim časowym pasmam za čas nalěća hodźinu doda, zo bychu ludźo dnjowske swětło lěpje wužiwać móhli. 

Čini so na tute wašnje we wšěch krajow Europy z wuwzaćom Islandskeje, kotraž wužiwa přez cyłe lěto UTC. Lětni čas płaći wot 1:00 hodź. UTC poslednjeje njedźele měrca hač do 1:00 hodź. poslednjeje njedźele oktobra.

Mjena časowych pasmow změnja so kaž slěduje: Zapadoeuropski lětni čas (WEST), Srjedźoeuropski lětni čas (CEST), Wuchodoeuropski lětni čas (EEST) a Moskowski lětni čas (MSD).

Zapadoeuropski lětni čas (WEST, UTC+1) je lětne časowe pasmo Färöskich kupow, sewjerowuchodneje Grönlandskeje, Irskeje, Kanariskich kupow, Madejry, Manksoweje kupy, Manikowych kupow, Portugalskeje a Zjednoćeneho kralestwa. Jendźelsce rěka Western European Summer Time (WEST).

Srjedźoeuropski lětni čas (CEST, UTC+2) je lětne časowe pasmo tych krajow, kotrež su dwě hodźinje po koordinowanym swětowym času (UTC). Wužiwa so we wšěch krajach zapadneje kontinentalneje Europy z wuwzaćom Portugalskeje (hlej horjeka). Rěka jendźelsce Central European Summer Time (CEST), francosce Heure avancée de l'Europe centrale (HAEC) a němsce Mitteleuropäische Sommerzeit (MESZ).

Wuchodoeuropski lětni čas (EEST, UTC+3), jendźelsce Eastern European Summer Time (EEST), je lětne časowe pasmo někotrych krajow mjez srjedźoeuropskim lětnim časowym pasmom a Ruskej. K tomu słušeja Běłoruska, Bołharska, Cypern, Estiska, Finska, Grjekska, Letiska, Litawska, Moldawska, Rumunska, Kaliningradska oblasć a Ukraina.

Moskowski lětni čas (MSD, UTC+4) () je w europskim dźělu Ruskeje płaćiwy lětni čas. Wón so po cyłym kraju za jězdne abo lětanske plany ćahow, lětadłow, łódźow atd. wužiwa a so tež w telegramach, mejlkach atd. pokazuje. Tež radijowe wusyłanja so husto na Moskowski čas wusměrja.




#Article 650: Marlene Dietrich (185 words)


Marlene Dietrich (* 27. decembra 1901 w Schönebergu; † 6. meje 1992 w Parisu; poprawom Marie Magdalene Dietrich) běše w Němskej rodźena dźiwadźelnica, filmowa hrajerka a spěwarka, kotraž je w lěće 1939 US-ameriske staćanstwo přiwzała.

Wona bě jedna z njewjele němskorěčnych wuměłcow, kotrež su so tež mjezynarodnje sławu zdobyli. Typisce za nju běštej jeje dołhej noze, jeje hłuboki, erotiski hłós a wobleki z cholowami, kotrež bywachu potom w třicetych lětach modiske za žonow.

Marlene Dietrich je započała swoju karjeru jako dźiwadłownica a w němych filmach w tak mjenowanych złotych dwacetych w Berlinje. Jeje postup k mjezynarodnej sławje započa w lěće 1930 z hłownej rolu w filmje Der blaue Engel režisera Josefa von Sternberga. Hromadźe ze Sternbergom wjerćeše 1930 w Zjednoćenych statach dramu Marokko z Garyjom Cooperom, za kotruž běše za Oscara nominowana. Z filmami kaž Shanghai-Express (1932) a Der große Bluff (1939) etablěrowaše so jako prěnja němska filmowa hwězda w Hollywoodźe.

Za čas nacionalsocializma nochcyše ze swojim skutkowanjom propagandźe knježerstwa pomhać. Město toho podpěrowaše za čas Druheje swětoweje wójny ameriske wójsko z wustupami. W lěće 1947 spožči jej ameriski prezident Harry S. Truman medalju swobody.




#Article 651: Armoracia (114 words)


Armoracia je ród ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae). 

Ród Armoracia bu w lěće 1800 wot Philipp Gottfried Gaertner, Bernhard Meyer a Johannes Scherbius w Oekonomisch-Technische Flora der Wetterau, 2, S. 426-428 nastajeny. Wóni su wozjewili při tym za chrěn družinske mjeno Armoracia rusticana P.Gaertn., B.Mey.  Scherb., kotryž bu jako Cochlearia armoracia L. 1753 najprjedy wozjewjeny.  Synonym za Armoracia P.Gaertn., B.Mey.  Scherb. je Raphanis Moench. Ród Armoracia słuša k tribusej Cardamineae znutřka swójby  křižnokwětnych rostlinow (Brassicaceae) . 

Ród Armoracia wobsahuje dwě abo tři družiny :

W někotrych žórłach so třeća družina Armoracia lacustris (A.Gray) Al-Shehbaz  V.M.Bates naspomni, kotraž je pak po Brassicaceae-specialisće Ihsan Ali Al-Shehbaz a druhich žórłach jako Rorippa aquatica do roda  Rorippa zarjadowana.




#Article 652: Lěkarski chrěn (111 words)


 Lěkarski chrěn (Cochlearia officinalis) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brassicaceae). 

Lěkarski chrěn je dwulětna rostlina abo trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 20 hač 50 cm.

Stołpik je hranity.

Łopjena su mjasne. Hornje łopjena su sedźace abo stołpik wobpřimnje a zubate. Spódnje łopjena su łžičkojte.

Kćěje wot meje hač junija. Wonjace kćenja docpěwa wulkosć wot 5 hač 9 mm a steja w nakónčnych, na spočatku hustych kićach. Krónowe łopješka su běłe a docpěwaja dołhosć wot 4 hač 9 mm.

Płody nimale wodorunje wotsteja a su jejkojte hač kulowate a njejsu splacnjene. Wone docpěwaja dołhosć wot 4 hač 7 mm.

Rosće w přirodźe na selowych trawnikach pobrjohow Sewjerneho a Baltiskeho morja.




#Article 653: Chrěn (142 words)


Chrěn (Armoracia rusticana) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae). 

Chrěn je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 60 hač 120 cm.

Stołpik je dudławy. 

Spódnje łopjena docpěja dołhosć wot 1 m a su błyšćace, tołstojte a žołmičkate a maja zubatu kromu. Delnje łopjena su našćěpane. Hornje łopjena su njedźělene, zubate abo cyłokromowe. 

Kćěje wot meje hač julija. Běłe kćenja docpěja wulkosć wot 5 hač 9 mm a steja we wjelekćenjowych kićach. Krónowe łopješka docpěja dołhosć wot 5 hač 7 mm.

Truki su eliptiske abo nimale kulowate a docpěja dołhosć wot 4 hač 6 mm.

Rosće w zelišćowych njerodźowych wobrostach, na pućach, drjebiznowych městnach, dróhowych kromach, pustych płoninach, wosebje blisko wsow. Ma radšo wutkate, hłubokosahace pódy.

Rostlina bě originalnje we wuchodnej Europje domjaca, ale nětko je nimale w cyłej Europje rozšěrjena.

Sylne čopojte korjenje so jako korjenina za juški a mjaso wužiwa.




#Article 654: Nalětnja chudobka (146 words)


Nalětnja chudobka (Erophila verna) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae). Dalše serbske mjeno je ničotka.

Nalětnja chudobka je jednolětna rostlina, kotryž docpěwa wysokosć wot 3 hač do 15 cm. Wona je něžna a wutwori spódnju rozetu.

Stołpiki su bjezłopjenowe a njerozhałuzowane.

Łopjena su klinojte, cyłokromne abo tróšku zubate a na hornim boku kosmate. Wone docpěwaja dołhosć wot hač do 3 cm.

Kćěje wot měrca hač do meje. Kćenja su běłe abo róžojte a steja na spočatku w hustych, pozdźišo w čumpatych kićach. Štyri krónowe łopješka docpěwaja dołhosć wot 2 hač do 5 mm. 

Płody su owalne, nahe a wopłonjene truki, kotrež docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 12 mm. Wone wobsahuje mnoholičbne symjenja a maja šěroku, swětłu dźělensku sćěnu.

Rosće na rolach, pućach, murjach, kolijowych připrawach, třěchach, suchich a pěskowych trawnikach, pustych płoninach.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.

Při skalinkach (Draba) krónowe łopješka njejsu rozpačene.




#Article 655: Skalna jětrowka (102 words)


Skalna jětrowka (Thlaspi montanum) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae). 

Skalna jětrowka je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač 20 cm.

Łopjena su jejkojte abo łopatkojte, tróšku kožojte, tež w zymje zelene a wutworja rozetu.

Kćěje wot apryla hač meje. Kćenja steja w kićach z dołhosću wot hač do 15 cm. Štyri krónowe łopješka su łopatkojte a docpěwaja dołhosć wot 5 hač 8 mm.

Truki su wopačnje wutrobojte, rostu na wodorunych stołpikach, maja płony horni bok a wjelbowany delni bok.

Rosće na lěsnych wobkromach, we swětłych chójnowych a dubowych lěsach, na kerčinatych połsuchich trawnikach. Preferuje čumpate, často kamjenjtne pódy.




#Article 656: Wuškata jětrowka (118 words)


Wuškata jětrowka (Thlaspi perfoliatum) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae). 

Wuškata jětrowka je jednolětna, módrozelena rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 7 hač 20 cm.

Stołpik je kulojty.

Łopjena su cyłokromne abo słabje zubate. Hornje łopjena wutrobojće stołpik wobpřimaja. 

Kćěje wot měrca hač junija. Běłe kćenja steja we wjelekćenjowych, na spočatku hłójčkojće-hustych, pozdźišo podlěšenych kićach. Štyri łopatkojte krónowe łopješka docpěwa dołhosć wot 2 hač 2,5 cm a so jenož 1 mm šěroko puknu. 

Truki su wopačnje wutrobojte, prědka šěroko křidłowane a docpěwaja dołhosć wot 4 hač 8 mm.  

Rosće w suchich łukach, na pućach, winicach a rolach. Preferuje słónčne stejnišćo z wapnitymi a bazowymi pódami. 

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje, sewjernje hač do južnejej Skandinawiskeje rozšěrjena.




#Article 657: Rólna jětrowka (127 words)


Rólna jětrowka (Thlaspi arvense) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae). Dalše serbske mjeno je pjenježki.

Rólna jětrowka je jednolětna, naha rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač 50 cm a při rozrybowanju kobołkojće woni.

Stołpik je zrunany, zwjetša rozhałuzowany a hranity. 

Łopjena su wusko-owalne, cyłokromne abo zubate. Delnje łopjena su stołpikate. 

Kćěje wot apryla hač awgusta. Běłe kćenja steja we wjelekćenjowych, horjeka na spočatku hłójčkojće-wokołkojtych, pozdźišo sylnje podlěšenych, nakónčnych kićach a docpěwaja šěrokosć wot 4 hač 6 mm. Krónowe łopješka docpěwaja dołhosć wot 3 do 4 mm.

Truki su nimale kruhokulojte, płone, horjeka u-formowje wukromate, docpěwaja dołhosć wot 5 hač 15 mm a njesu šěroke křidleški. 

Rosće w njerodźowych wobrostach na wobkopankowych a žitnych rolach, winicach, drjebiznowych městnach a pustym kraju. Preferuje wutkate a bazowe pódy.




#Article 658: Rěpik (101 words)


Rěpik (Brassica napus) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae).  Kulirěpa (Brassica napus subsp. rapifera) je poddružina rěpika.

Rěpik docpěwa wysokosć wot 60 hač 120 cm.

Łopjena su módrozelene, zwobručowane, nimale nahe, pjerodźělne z 1-4 owalnymi bóčnymi wotrězkami na kóždym boku a wjele wjetši nakónčnim wotrězkom.

Kćěje wot apryla hač septembra. Krónowe łopješka su žołte, dwójce tak dołhe kaž keluškowe łopješka a docpěwaja dołhosć wot 10 hač 14 mm. Kćenjowe stołpiki su małko dlěše hač kćenja. 

Truk je linealny a docpěwa dołhosć wot 5 hač 10 mm.

Rěpik je kulturowa rostlina.

Rěpik so za wudobywanje wolija a jako picowanska rostlina plahuje.




#Article 659: Slepjanska narěč (1258 words)


Slepjanska narěč (tež slepjanšćina) je serbska přechodna narěč w kónčinje na sewjerowuchodnej kromje Sakskeje. Slepjanski region z relatiwnej rěčnej a kulturnej samostatnosću je dźensa dźěl Zhorjelskeho wokrjesa w Swobodnym staće Sakskej, mjezuje pak bjezposrědnje z Braniborskej. K Slepjanskej wosadźe słuša sydom dwurěčnych wsow: Slepo, Dźěwin, Brězowka, Trjebin, Miłoraz, Rowno a Mułkecy. K wosadźe słuša tohorunja nětko němskorěčny Lisk (Lieskau), kiž leži hižo w Braniborskej.

Slepjanska narěč rěči so jenož w horjeka mjenowanych sydom dwurěčnych wsach, na sewjeru přizamknje so Wuchodna Gródkowska narěč, na wuchodźe Mužakowska narěč, na juhu Wochožanska narěč a na zapadźe Sprjejčanska narěč. Najbliše přiwuznistwo  wobsteji k Mužakowskemu dialektej, kiž je dźensa nimale hižo wotemrěty.

Wot hornjo- a delnjoserbskich narěčow rozeznawa so slepjanska narěč přez sćěhowace zjawy, kotrež pak móža (w hinašej kombinaciji) tež w druhich serbskich narěčach wustupować:

Wot hornjoserbskich dialektow rozeznawa so slepjanska narěč přez:

Wot delnjoserbskich dialektow rozeznawa so slepjanska narěč přez:

Tež na morfologiskim polu ma slepjanska narěč swoje wosebitosće.

Slepjanski dialekt ma tójšto leksikaliskich wosebitosćow. Někotre njech su tu naličene:

W něhdy jednorěčnych (serbskich) wsach Slepjanskeje wosady woteběraše ličba serbsce rěčacych wot kónca 19. a přez cyły 20. lětstotk. Přičiny za to su wšelakore: restriktiwna politika pruskeje wyšnosće (wot 1815 hač do kónca Druheje swětoweje wójny słušeše tež tutón region k pruskej prowincy Delnja Šleska); industrializacija a wudobywanje brunicy; wójny a jich politiske, demografiske, administratiwne a hospodarske wuslědki; towaršnostne změny (na př. medije); zacpěwanje a wusměšowanje w zjawnosći a mnohe dalše faktory.
Negatiwnje wuskutkowa so w Slepjanskej wosadźe fakt, zo njeje po Gottfriedu Rösleru wot lěta 1938 žadyn serbski abo serbsce rěčacy farar wjace w Slepom skutkował. Do toho běchu so tajcy wuznamni duchowni kaž Jan Wjelan (z fararjom 1810–1852), jeho syn Julius Eduard Wjelan (z fararjom 1852–1892) a Matej Handrik (z fararjom 1892–1934) wo zdźerženje a hajenje rěče a tradicijow mjezy swojimi wosadnymi prócowali abo so z pruskimi statnymi instancami dla toho rozestajeli. 

Dźensa so tuta něhdy po swojim geografiskim połoženju a swojich chakteristiskich rěčnych kajkosćach „centralna” a tuž wšitkim Serbam derje zrozumliwa warianta masiwnje pozhubja, jako maćernu rěč ju jenož hišće někotři starši ludźo zwjetša přez 65 lět nałožuja. Srjedźna generacija, młodostni a dźěći rěča němsce, su pak zdźěla hornjoserbšćinu (někotři tež delnjoserbšćinu) w šuli měli.

Wažne dźěła wo slepjanskej narěči pochadźeja z pjera horjeka mjenowanych fararjow, kotřiž su wuslědki swojich slědźenjow we formje zběrki a zapiskow wozjewjeli. Tak staj na př. Wjelan  (młódši) a Handrik w Časopisu Maćicy Serbskeje a druhdźe zawostajiłoj słowne zběrki, teksty, linguistiske a etnografiske studije. Na tutym polu přinošował je tež Jan Hantšo-Hano (1846–1901), ratar a šołta w Slepom, kiž je był autodidaktiski rostlinar, ludowědnik, stawiznar a basnik.

Wažny přinošk na polu fonetiki a fonologije tuteje narěče spisa Arnulf Schroeder. Jeho disertaciju wuda R. Olescha 1958 w Tübingenje pod titlom Die Laute des wendischen (sorbischen) Dialekts von Schleife in der Oberlausitz, Lautbeschreibung. (Schroeder padny 1945.)

Wobšěrnje wopisany je leksikaliski, morfologiski a fonetisko-fonologiski staw slepjanskeje narěče w 15 zwjazkach Serbskeho rěčneho atlasa. Dalše wopisanja namakaja so w jednotliwych edicijach z rěčnymi pomnikami slepjanskeho dialekta. (hlej dalša literatura na kóncu nastawka)

Rozsahłe žórło staršeho stawa slepjanskeje narěče su zdźeržane rukopisy Hanza Njepile z Rownoho, kotrež su so najprjedy we wurězkach wot Handrika w Časopisu Maćicy Serbskeje wozjewili. Při tym je Handrik zdźěla do originala zasahował, narunujo wosebje němske požčonki ze serbskimi słowami. Z etiskich přičin pak wjetši dźěl rukopisow njewozjewi. Wědomostnu ediciju najwjetšeho dźěla zdźeržanych rukopisow wobstara nižozemska sorabistka Hélène Brijnen, kotraž tekst zdobom dokładnje analyzuje. Za kulturno-historisce a rěčnje zajimowanych njefachowcow eksistuje mjeztym tež popularne wudaće Njepilowych tekstow z němskim přełožkom a nimo toho zběrku najwšelakorišich tekstow w slepjanskej narěči (hlej deleka).

Přez centralne połoženje slepjanskeje narěče mjez hornjo- a delnjoserbskimi narěčemi stej za jeje nošerjow wobě spisownej rěči poměrnje komunikatiwnej. Tutón fakt je wospjet wjedł k přemyslowanjam jednotliwcow, wužiwać tutu narěč jako zhromadnu spisownu rěč wšitkich Serbow. Tak piše na př. Měrćin Nowak-Njechorński w swojich dopomnjenkach „Zapiski Bobaka” po wopyće Slepjanskeje wosady tydźeń do jutrow lěta 1937 slědowace:

Hačrunjež so to zjawnje eksplicitnje njepraji, spytaja jednotliwcy slepjansku narěč kodifikować. Kodifikacija tuteje akutnje wohroženeje narěče móže so přez spisanje zběrnikow w narěči, přełožkow do slepjanskeje narěče (Mój wuměrjeny kraj wot Jurja Kocha) kaž tež přinoški w pisomnych serbskich medijach (Protyka 2015) dopokazać. Nimo toho su pospyty kodifikacije jednotneho prawopisa tuteje narěče, štož wjedźe k natwarjenju noweje słowjanskeje rěče.

Sobu najwjetša zběrka historiskich napisow w Slepjanskej narěči nadeńdźe so při historiskich narownych kamjenjach na Rownjanskim kěrchowje.

A tak jo mój nan póten to Słabcyc pół žywnosći krynuł, a na tej su byli wěkšy dźěl lute lěda a mało role; a wónej stej byłej jeno dwě peršonje na cyłej žywnosći a njejstej mogłej hobstać a doprjodka pćić a stej lědym tu półowicu hobdźěłałej. A ten wuj jo był mójeje maćerje bratr a mój kmótr, a ta ćota jo była mójeje maćerje sostra, a tak su byli bratry a sostry wše wót jeneje maćerje. A tak stej póten mój nan a mać to pół žywnosći měłej a te lěda stej hukopowałej a tež huworowałej. A ja som z nima raz sobu jěł na to huworowanje na Doły na te dlejke góry hot Syjańskeje drogi. To stej tam huworowałej, a ja som chójdźił za nanom pó tej brozdźe a pak som chójdźił pći tom pługu, a som glědał, kak to se wórjo. A mać jo póganjała a za wócku pomagała ćěnuć, a nan jo tež pomagał ten pług ćišćać. A dyž stej ten pěty raz hokoło jěłej a zasej k tej droze stej jěłej a mały kusk stej do kóńca k droze měłej, da jo ten kóń se zwalał. Da stej póten jogo zwigałej, mać za głowu a nan za hopyš, a to jima njechał nedy stanuć; da ten nan jo póten jogo jare bił a tergał górjej. Da jo ten wół – aby jo była krowa? to ja prawje njewěm, Bog wě lěpjej hako ja, co jo było, krowa aby wół – da to jo se bójało, njechało změrom stojać, dyž jo nan na togo kónja harował, bił a tergał. A ja som se tež bójał teje hary a bića, kak to budźo. A tak jogo póten šak někak górjej krynuštej, da stej póten pomałem jěłej do kóńca pó tu drogu a stej se roćiłej zasej a na kóńcu filku zastałej a wótpocynułej stej. A póten stej zasej pomałem jěłej hokoło, da ja som póten zasej lubjej šeł domoj a tež njejsom wěcej z nima sobu šeł nidźon. A tedym ja som jěšći mały gólc był. Ja som był jakle (w) štwórtem lěće, jako som z nima sobu był na tom huworowanju. A to běšo jěšće někotere lěta pjerjej togo drogego lěta… 

We Derbnje pći Beršću jo bydlił raz jeden kněz, a ten jo měł jenogo kucharja. Ten kuchaŕ jo musał tomu knězoju wjele raz šwony pjec. Ten kuchaŕ měł jenu lubku, a tej był wón cujare dobry. A ta jo ćěła rada tež raz pjeconeg šwonu měć a jěsć. Toć ten kuchaŕ jo wótrězał jenu nogu wót tog šwonu a ju hopjekł swójej lubce. Hako jěnter ten kněz měł tog pjeconeg šwonu na blidźe, jo wón prašał togo kucharja, dlacogo da ma ten šwon blows jenu nogu. Da jo ten kuchaŕ prajił, až wšycke šwony blows jenu nogu maje. Jěnter stej šłej wen tej běžni hoglědać, jo-lik to wěrno. A glědaj, wšycke šwony su stojali na tej kupje ho tej běžni na jenej noze. Ten kněz jo wółał ša-ša a šakał a te šwony hušakał, až su hulećeli, a naraz su měli dwě noze. Da jo prajił ten kuchaŕ tomu knězoju, dyby tej pjeceni wółał ša-ša, da by wóna tež krydła dwě noze.
běžnja = wjesny hat

 




#Article 660: Morfem (349 words)


Morfem je najmjeńša woznam nošaca jednotka rěčneho systema z wěcownym abo gramatiskim woznamom.

Terminus „rěčny system“ so nałožuje, hdyž je so někajka rěč segmentowała, to rěka jeje kompleksne struktury so na jednotki rozdźělili a tute so do wěstych kategorijow zarjadowali resp. klasifikowali. Z tym je so kompleksnosć rěče systematizowała a zakład za dalše wědomostne přepytowanja a přirunowanja rěčow wutworił. 

Morfemy realizuja so akustisce jako rjad zwukow (fonow), fonologisce jako rjad fonemow a pisomnje jako rjad grafemow. Fonemy, fony a grafemy njenoša same woznam, ale maja jako twarski material morfemow jenož woznam rozeznawacu funkciju. 

Samsne morfemy móža wšelaku zwukowu podobu měć. W słowomaj łódźe a sykorki zwuraznjatej wobě kóncowce -e a -i gramatiski woznam „nominatiw plural“. Jedna so wo warianće samsneho morfema. Tute mjenujemy alomorfy.
Wšelake morfemy móža tež identisku zwukowu podobu měć.
Na přikład zwuraznjatej -i w słowje słyš-i gramatiski woznam „3. wosoba singulara prezensa“ a -i w słowje łódź-i „datiw a lokatiw singular femininumow“. Stej tuž alomorfaj (warianće) wšelakeju morfemow. 

Morfemy dźělimy po jich funkciji na:

Bazisowe morfemy abo korjenje noša leksikaliski woznam. K nim móžeja so dalše morfemy připowěsnyć. Morfemy, kiž so ke korjenjam abo tež k druhim morfemam přiwjazaja, mjenujemy afiksy. Jeli steja afiksy před bazisowym morfemom, jedna so wo prefiksy, jeli po bazisowym morfemje, wo sufiksy.

Přikłady za bazisowe morfemy:
chlěb, chlěb-ow-y; hołb-ik, hołbj-ac-y; roz-dźěl, dźěl-enj-e; syd-ło, syd-ać

Deriwaciske (łać. wotwodźenske) morfemy so připowěsnu ke korjenjam a tworja nowe słowa z nowym wěcownym woznamom. Deriwaciske morfemy wustupuja jako prefiksy abo sufiksy.

Přikłady: 
chlěb-ušk, wot-dźěl, mił-osć, syd-li-ć, syd-le-nj-e, 

Gramatiske morfemy njezměnja wěcowny woznam słowa. Wone tworja gramatiske formy słowa. Připowěsnu so jako afiksy ke korjenjam abo k deriwaciskim morfemam. 
Ke gramatiskim morfemam liča so tež swobodne morfemy kaž „so“, artikle, prepozicije a konjunkcije. Swobodne morfemy steja jako samostatne słowo w sadźe. 

Přikłady: 
pó-słać, syd-ny-ć, po-syd-ny-ć, mudr-iš-i, naj-hłup-iš-i

Kóncowka je gramatiksi sufiks (morfem), kiž připowěsnje so ke korjenju abo k poslednjemu sufiksej słowa. Při konjugowanju abo deklinowanju zwuraznja kóncowka kazus (pad), numerus (ličbu), genus (ród), wosobu, tempus (čas) atd. 
Dźěl słowa, ke kotremuž so kóncowka připowěsnje, mjenujemy zdónk. 

Přikłady za kóncowku: roz-kćě-t-y, roz-kćě-t-eho; łochć-om, łochć-emi; łušći-ł, łušći-li




#Article 661: Věra Bartošková (486 words)


Věra Bartošková (*27. septembra 1946 w Praze) je čěska publicistka a basnica.

Absolwowaše studij na Filozofiskej fakulće Karloweje Uniwersity w Praze, wot 1974 je wona w Duchcovje žiwa. Skutkowaše jako redaktorka Sewjeročěskeho nakładnistwa, w Tepličanskim Směrje, w Revue Teplice, jako šefredaktorka Sewjeročěskeje revue a w Sewjeročěskim dźeniku. Je čłonka Syndikata nowinarjow, Zhromadźenstwa spisowaćelow (Obec spisovatelů) a Sewjeročěskeho kluba spisowaćelow. W lěće 1993 załoži nakładnistwo KAPUCÍN Towarstwa přećelow města Duchcova, wuda w nim a wjace hač 40 knihow a publikacijow, přewažnje sewjeročěskich awtorow a přihotowaše je. Sobuskutkuje aktiwnje w někotrych ekologiskich a ciwilnych njestatnych organizacijach. Iniciěrowaše a wot 1996 organizuje wjeleworštowe ekologisko-kubłanske sympozije „Vznášení nad krajinou“ (Znošowanje nad krajinu).

Swoje wjerše publikuje w literarnych časopisach a medijach w regionje a tež w cyłej Čěskej republice republice – wjerše wozjewja w regionalnym ćisku a tež we wobłuku Čěskeje repubiki na př. w přiłoze časopisa Nové ústecké přehledy Sluneční koróna, w juhočěskim Forumje, w Liberecskim Světliku, na internetowych stronach basnikow Čěskeje republiki. Wuda samizdatowu zběrku Jezeří (1988) a zarjadowa publikaciju Chceme čistý vzduch (Chcemy čisty powětr, 1990) wo ekologiskich demonstracijach w Teplicach. Po jeje basni Strach o moudivláčka (Strach wo ramušku) bu antologija sewjeročěskich a serbskich awtorow pomjenowana (Kapucín 1996). Jeje wjerše su wobstatk antologije sewjeročěskich awtorow Od břehů k horám  (Wot brjohow k horam, nakładnistwo Votobia 2000). Wuda zběrce basnjow Vrstvení v krajině (Worštowanje w krajinje, nakładnistwo Kapucín, 2002) a Zasaženi sluncem (Přez słónco trjecheni, nakładnistwo Kapucín, 2003). Z wjeršow zběrki Vrstvení v krajině je sewjeročěski komponist Václav Bůžek kantatu „Černí čápi a bílé labutě“ (Čorne baćony a běłe kołpje) za sopran, bariton, měšany chór, pišćele a orchester skomponował. Swětowa premjera zaklinči w lěće 2004 w Teplicach w přednošku Sewjeročěskeje filharmonije a solistow Narodneho Dźiwadła. Wobdźěli so ze swojimi wjeršemi na antologiji sewjeročěskich literatow „Sluneční koróna“ (Słónčna korona, nakładnistwo Kapucín, 2004) a Poutníci slova (Putnicy słowa), z přełožkom do Esperanta (wuda Teplický Šlauch 2000, swobodne tworjace a literarno-estetiske towarstwo, 2004). W lěće 2005 buchu jeje wjerše do zběrnika poezije Vzplanutí deště (Zasapanje dešćika) w Interneće zarjadowane (we wobłuku projekta njezapomniteje literatury Taxus bohemica předstaji jón syndikát V-Art Horažďovice-Písek, Prácheň). W samsnym lěće wuda Sewjeročěska wědomostna knihownja  w Ústí nad Labem zhromadnje ze Sewjeročěskim klubom spisowaćelow jeje zběrku wjeršow Světlo stromů (Swěca štomow). 

W lěće 2006 přinošowaše k antologiji Rošáda (Rochada, wudatej k Festiwalej poezije juhočěskich awtorow (Balt-East, Ke Škole 1, 14900 Praha 11). Jeje poezija je na webowych stronach  a , Ostravaskeje wotnožki Zhromadźenstwa spisowaćelow zastupjena.

Wobdźěla so na awtorskich čitanjach w Tepličanskim Šlauchu, w cyklusu Nebojte se poezie (Njebojće so poezije) w Mosće, we wědomostnej knihowni w Ústí nad Labem, w Měšćanskej knihowni w Teplicach, w Módrym klubje w Litoměřicach a w Praze. We swojich wjeršach wuzběhuje jónkróćnosć přirody a krajiny a dótka so stracha wo nju, wosebje wo Rudne hory a Čěske srjedźne hory. Pyta skryte a wudźěłane zwiski z antikskej a keltiskej mytologiju. Jeje najnowša zběrka basnjow Šupiny hlubin (Šupizny hłubinow) wuńdźe w lěće 2007.




#Article 662: Václav Bůžek (278 words)


Václav Bůžek (* 29. decembra 1956 w Liberecu) je čěski komponist. Je nětko w Teplicach žiwy.

Słuša k młódšej generaciji čěskich komponistow. Po wotzamknjenju Praskeho konserwatorija - sekcija gitara w klasy profesora Jiří Jirmala, započa swoju karieru jako wučer na Wojerskim konserwatoriju w Roudnicy nad Labem. W samsnym času započa tam pola profesora Stanislava Jelineka kompoziciju studować, kiž jeho za studij na Janáčekowej akademiji hudźbneho wuměłstwa (JAMU) w Brnje přihotowaše. Bu do klasy profesora Aloisa Pinoša přiwzaty a po swojej graduaciji rozwiwaše wšelake aktiwity.

Jeho skutkowanišćo zapřijima wulke pedagogiske, kompozitoriske a wědomostno-metodiske dźěło. Jako nawoda sekcije za hudźbnu teoriju na konserwatoriju w Teplicach, hdźež wot lěta 1989 wuči, wosta w dalšim při spěchowanju tučasneje hudźby w tutym měsće aktiwny. V. Bůžek organizuje koncerty, hdźež so hudźba Tepličanskich komponistow předstaja. Swójske składby a składby jeho studentow su w programje Němsko-čěskeho hudźbneho festiwala. V. Bůžek bu přez Čěski rozhłós poprošeny, zo by so na livekoncertach wobdźělił.

Mjez jeho dźěłami namakamy składby za solowe instrumenty, wšelaku komornu hudźbu, sinfonisku hudźbu a tež elektro-akustisku hudźbu. Bůžekowa hudźbna rěč rozwiwaše so z neoklasicizma a neobaroka (hudźba za trompetu) přez wšelake modalne a postajene techniki (dwanaćetonowe preludije za fletowe solo). Bu přez kompozitoriske tekniki profesora Miloslava Ištvana inspirěrowany, hač k tučasnemu postmodernemu wurazej, skombinowanej z repeticiskej techniku. Dźensa je jeho pospyt widźomny, zo by so posłucharjam přibližił, pospytujo jich na njeakademiske a direktne wašnje přez pitoreskne zynki a konsonantnu harmoniju docpěć (Wumóžene město, Za obou, Koncert za fletu).

Studenća Bůžekoweje kompoziciskeje klasy z jeho dźěłom na hudźbnych fakultach AMU (Akademija muziskich wuměłstwow, (Praha) a JAMU (Brno) wuspěšnje pokročuja. Kompoziciska klasa je swoje sinfoniske dźěła a komornu hudźbu w Čěskim rozhłosu w nowembrje 2000 předstajiła.




#Article 663: Dźěwin (wjes) (200 words)


Dźěwin ( Groß Düben) je wjes a gmejna w sewjerowuchodnym dźělu sakskeje Hornjeje Łužicy. Leži na samym sewjeru Zhorjelskeho wokrjesa blisko braniborskeje hranicy. K Dźěwinjanskej gmejnje słuša wot 1999 wjesny dźěl Brězowka (Halbendorf).

Dźěwin přisłuša Slepjanskej wosadźe a teritorijej Slepjanskeje narěče a je dźěl serbskeho sydlenskeho ruma.

Gmejna nadeńdźe so někak sydom kilometrow sewjerozapadnje Běłeje Wody a třinaće kilometrow wuchodnje Grodka při sewjerozapadnej kromje Mužakowskeje hole. Saksko-braniborska krajna hranica wotpowěduje tule tež historiskej hranicu mjez Hornjej a Delnjej Łužicu. Susodne gmejny su Feliksowy jazor (wokrjes Sprjewja-Nysa) na sewjeru, Cersk na sewjerowuchodźe, Jemjelica-Źěwink a Jabłońc na wuchodźe, Běła Woda a Trjebin na juhu kaž tež Slepo a Grodk na zapadźe.

Prěnje historiske naspomnjenje jako Groß Duben pochadźa z lěta 1464. Přez lětstotki słušeše Dźěwin do Mužakowskeho knjejstwa, kotrež wobhospodarješe tež swójski wudwór we wsy. Cyrkwinsce bě Dźěwin hižo w 16. lětstotku dźěl Slepjanskeje wosady.

W lěće 1999 bu susodna Brězowka zagmejnowana.

W lěće 1884 měješe wjes po Mukowej statistice 302 wobydlerjej, mjez nimi 292 Serbow (97 %). Arnošt Černik zwěsći 1956 serbski podźěl wobydlerstwa wot jenož hišće 56,7 %.

Dźěwinska gmejna wobsteji ze slědowaceju wsow:

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 57 (Zhorjelc 1) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 157 (Zhorjelc).




#Article 664: HTML (119 words)


HTML (skrótšenka za Hyper Text Markup Language) je na teksće bazowana, woznamjenjenska rěč za zwobraznjenje wobsahow kaž tekstow, wobrazow a wotkazow w dokumentach. HTML-dokumenty tworja zakład za World Wide Web a pokazuja so z pomocu syćoweho wobhladowaka. Nimo wobsahow, kotrež so z browserom pokazuja, wobsahuje HTML tež dalše podaća w formje meta-informacijach, kotrež na přikład w teksće wo wužiwanej rěči abo wo awtorje strony informuja, abo wobsah strony zhornu. Woznamjenjenska rěč bu wot World Wide Web Consortium (W3C) hač do wersije 4.01 dalewuwiwana a so nětko přez XHTML naruna.

HTML bu w lěće 1989 wot Tim Berners-Lee na CERN w Genfje zrjadowana.

HTML-dokument wobsteji z třoch wobłukow:

Potajkim wupada bazowa struktura webstrony po slědowacej šemje:

Titul webstrony

Wobsah webstrony




#Article 665: Adolf Černý (429 words)


Adolf Černý (* 19. awgusta 1864 w Hradcu Královym; † 23. decembra 1952 w Praze) běše spisowaćel, ludowědnik, słowjanski kulturny prócowar, diplomat Čěskosłowakskeje republiki a čěski přećel Serbow. Swoju lyriku wozjewi pod pseudonymom Jan Rokyta.

Adolf Černý narodźi so 19. awgusta 1864 w Hradcu Králové (tehdy w Rakusko-Wuherskej), hdźež wopyta mjez 1875 a 1884 realnu šulu a wučerski wustaw. Wot lěta 1884 skutkowaše tam jako wučer, dyrbješe pak so toho w lěće 1891 chorowatosće dla zdać. Swój basniski debit poda Černý 1894 w čěskim časopisu Světozor pod pseudonymom Jan Rokyta. Přimjeno, z kotrymž so wón na Jana Rokytu, znateho duchowneho čěskeje bratrowskeje jednoty poćahowaše, zdźerži sebi Černý tež za pozdźiše basniske twórby. Duchowny Rokyta so wokoło 1525 w čěskim Litomyšlu narodźi, 1553 w pólskej wjesce Koźminek na fararja wuswjeći a spyta 1570 ruskeho cara Iwana Hrozneho wo ewangelskej wěrje přeswědčić. Jako basnik běše wón předewšěm wot Jaroslava Vrchlickeho a Jana Nerudy wobwliwowany.

Černý přesydli so jako spisowaćel do Prahi, hdźež po wotewrjenju Narodopisneho muzeja (Národopisné muzeum českoslovanské) mjez 1898–1904 jako kustos dźěłaše. W zmysle słowjanskeje wzajomnosće a jědnaće lět po zastajenju Jelínekoweho Slovanskeho sborníka, załoži a wuda Černý mjez 1899–1914 a 1925–1931 časopis Slovanský přehled. W aprylu 1901 powoła so wón na lektora serbšćiny a pólšćiny, pozdźišo tež serbochorwatšćiny, na Prasku Karlowu uniwersitu.

Po tym zo so 1918 njewotwisny čěskosłowakski stat proklamowaše, bu Černý eksperta za słowjanske prašenja. Zhromadnje ze Serbom Arnoštom Bartom dojědźe sebi Černý po Prěnjej swětoweje wójnje na měrowu konferencu do Parisa. Jako čłon čěskosłowakskeje delegacije zastupi tam tež za wjetše samopostajenje a kulturnu awtonomiju Serbow, za čož so po jeho měnjenju přizamknjenje Łužicy k Čěskosłowakskej najlěpje hodźeše. Tute ideje wozjewi w knize Łužická otázka (Praha 1918 a 1945). Po nawróće do Čěskej powoła so Černý na ministerskeho radźićela ministerstwa za wukrajne naležnosće, hdźež skutkowaše hač do 1927.

W lěće 1946 wuznamjeni so Černý z titulom čestneho doktora (dr. h. c.) Praskeje, lěto pozdźišo pak tež Jagiellonskeje uniwersity w Krakowje, Běłohrodźe a Sofiji. Adolf Černý zemrě 23. decembra 1952 w Praze.

Hižo w lěće 1884 wopyta Černý prěni króć Budyšin a jeho wokolinu, na čož w přichodnych lětach tež mnoho jezbow do cyłeje Łužicy slědowachu. Při tym nawukny serbšćinu a nawjaza wuske kontakty mjez druhim z Michałom Hórnikom, Arnoštom Muku a Jakubom Bartom-Ćišinskim. Černý wuznamjeni so wosebje za swoje etnografiske studije wo Serbach, kaž  (w Časopisu Maćicy Serbskeje, 1890–1897), jeho basniske a přełožowanske dźěło (Výbor básní Čišinskeho a Zejlerja) a njeličomne mnóstwo nastawkow wo Serbach do čěskich, serbskich a pólskich nowinow. Wón běše wot lěta 1887 čłon Maćicy Serbskeje a wot 1921 tež jeje čestny sobustaw.




#Article 666: Venezuela (106 words)


Venezuela je njewotwisny stat na sewjeru Južneje Ameriki. Leži mjez pobrjohom Karibiskeho morja a Amaconasowej nižinu. Hłowne a najwjetše město je Caracas.

Hač do lěta 1811 bě Venezuela ze španiskej koloniju. Wotkrywar Amerigo Vespucci pomjenowa kraj po Bjenatkach (Venezia) jako Venezuela („małe Bjenatki“).

Venezuela mjezuje z Guyanu na wuchodźe, z Brazilskej na juhu a z Kolumbiskej na zapadźe. Na sewjeru twori 2800 kilometrow dołhi pobrjóh Karibiskeho morja přirodnu hranicu. Před wuliwom najwjetšeje rěki Orinoco leži kupowy stat Trinidad a Tobago.

Najwyše hory Venezuele leža we wuběžkach Andow na sewjerozapadźe (Pico Bolívar, 4981 m). W kónčinje taflowcow na juhu nadeńdźe so najwyši wodopad na swěće, Salto Ángel.




#Article 667: Šleska (156 words)


Šleska ( Schlesien, šlesce Ślůnsk, delnjošl. Schläsing, pólsce Śląsk, čěsce Slezsko) je historiski region w srjedźnej Europje na woběmaj stronomaj Wódry. Najwjetši dźěl Šleskeje leži dźensa w Pólskej, mjeńšej dźělej słušatej do Čěskeje a Němskeje.

Wot lěta 1815 słušachu tež wulke dźěle Hornjeje Łužicy do pruskeje prowincy Šleska, kaž na přikład města Wojerecy, Běła Woda, Zhorjelc a Lubań. Hač do kónca Druheje swětoweje wójny w lěće 1945 słušeše nimale cyły kraj do Němskeje, štož so po Podstupimskej konferency změni, jako přeńdu wšitke teritorije wuchodnje Łužiskeje Nysy pod pólsku kontrolu. Němskorěčni wobydlerjo Šleskeje so zwjetša wuhnachu a wjele z nich namakachu tež we Łužicy nowu domiznu, štož přinošowaše runje w ewangelskich kónčinach Hornjeje Łužicy k spěšnej germanizaciji prjedy serbskich wsow.

Najwyši wjeršk Šleskeje a zdobom jedyn ze symbolow regiona je Sněžka (1602 m) w Kyrkonošach, kiž tworja jako dźěl Sudetow přirodnu hranicu Šleskeje z Čechami.

Wjetšina wobydlerjow pólskeje Šleskeje su Polacy, ale je tež mała němska mjeńšina.




#Article 668: Wšědna popróšnica (145 words)


Wšědna popróšnica (Berteroa incana) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow  (Brasicaceae).

Wšědna popróšnica je jednolětna abo dwulětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 30 hač 65 cm (20-70 cm). Cyła rostlina je napadnje šěropjelsćojta a ma ćeńki čopojty korjeń.

Stołpik je zrunany, zwjetša rozhałuzowany.

Łopjena su lancetojte, zwjetša cyłokromne a docpěwaja dołhosć wot 3 hač 5 cm.

Kćěje wot junija hač oktobra. Kćenja steja w chětro hustych, pozdźišo sylnje podlěšenych kićach. Štyri běłe krónowe łopješka su nimale hač do srjedźišća rozpaćene a docpěwaja dołhosć wot 5 hač 6 mm.

Truki su šěroko eliptiske, tróšku wopłonjene a docpěwaja dołhosć wot 4 hač 9 mm (7-10 mm) a tołstosć wot 3 hač 5 mm.

Rosće w njerodźowych wobrostach, na pućach, drjebiznowych městnach, železniskim arealu, přistawach, prózdnych rolach a pustych płoninach. Preferuje suche, šćerkowe a pěskowe pódy na swětłych, ćopłych stejnišćach.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 669: Lěkarska ropucha (127 words)


Lěkarska ropucha (Nasturtium officinalis) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brassicaceae). Dalše serbske mjeno je krěz.

Lěkarska ropucha je trajne zelo, kotrež je 20 do 80 cm wysoke.

Stołpik je hranity, dudławy a lězaty abo postupowaty. 

Łopjena maja wótry słód su nahe a wobsteja z jednoho do pjeći pjeritych łopješkow. Nakónčne pjerite łopješko je tróšku wjetše.

Lěkarska ropucha kćěje wot meje do oktobra. Běłe kćenja su něhdźe 0,5 do 1 centimetrow wulke a steja w kićach, kotrež su na spočatku nimale wokołkojte. Próšniki su žołte. Štyri krónowe łopješka docpěja dołhosć 4 do 5 milimetrow.

Kiješkojte trukowe płody su 13 do 18 milimetrow a jich stołpiki 8 do 12 milimetrow dołhe.

Krěz rosće w rěčkach, hrjebjach a žórłach z jasnej, chłódnej, běžitej wodu.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 670: Delnja Sakska (166 words)


Delnja Sakska ( Niedersachsen,  Neddersassen) je zwjazkowy kraj z něhdźe wósom milionami wobydlerjow, kotryž leži mjez Smolinami a Sewjernym morjom na sewjerozapadźe Němskeje. Po přestrjeni je po Bayerskej druhi najwjetši kraj Zwjazkoweje republiki Němska. Jeho hłowne město je Hannover.

Delnja Sakska mjezuje ze Schleswigsko-Holsteinskej, Hamburgom a Mecklenburgsko-Předpomorskej na sewjerowuchodźe, z Braniborskej a Saksko-Anhaltskej na wuchodźe, z Durinskej a Hessenskej na samym juhowuchodźe, ze Sewjerorynsko-Westfalskej na juhu a z Nižozemskej na zapadźe. Na sewjeru twori pobrjóh Sewjerneho morja přirodnu mjezu. Tež Wuchodofriziske kupy słušeja k Delnjej Sakskej.

Přez Delnju Saksku běži rěka Łobjo, kotraž tworja hranicu ze ,  a Braniborskej, kaž tež rěki Weser, Aller a Ems.

Najwjetše města Delnjeje Sakskeje su:

Delnja Sakska je so w lěće 1946 załožiła.

W Delnjej Sakskej eksistuja někotre mjena sydlišćow (Lüchow, Wustrow, Bardowiek), kotrež pochadźa ze słowjanskeje rěče. Tuta słowjanska rěč hižo njeeksistuje, ale bě přiwuzna z kašubšćinu, pólšćinu, ale tež ze hornjoserbšćinu, delnjoserbšćinu, čěšćinu a słowakšćinu. Słuša k lechiskej skupinje zapadosłowjanskich rěčow. Ale su tam tež mjena němskeho pochada.




#Article 671: Smjerdźaca rukej (112 words)


Smjerdźaca rukej (Descurainia sophia) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae).

Smjerdźaca rukej je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 20 hač 70 cm. Rostlina je w hornim dźělu rozhałuzowana. 

Šěrozelene łopjena su sćeńka rozdźělene a maja linealne wotrězki. 

Kćěje wot meje hač septembra. Kćenja docpěwaja wulkosć wot 3 hač 4 mm a steja w bjezłopjenatych kićow. Hornje kćenja su połkulowaće tłóčene. Zrunane krónowe łopješka su jasnožołte abo nazeleń žołte, wuske a docpěwaja dołhosć wot 2 mm.

Trukowe płody docpěwaja dołhosć wot 15 hač 25 mm a steja na ćeńkich stołpikach.

Rosće w njerodźowych wobrostach na pućach, drjebiznowych městnach, železniskich kolijach, muerjach a pustych płoninach. 

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 672: Hórska sadlička (111 words)


 Hórska sadlička (Alyssum montanum) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae).

Hórska sadlička je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač 20 cm. Rostlina na spódku wodrjewi.

Łopjena su lancetojte a docpěwaja dołhosć wot 2,5 cm.

Kćěje wot měrca hač meje. Złotožołte kćenja docpěwaja wulkosć wot něhdźe 5 mm a steja po 15 hač po 50 w kićach. Króna docpěwa dołhosć wot 4 hač 6 mm.

Płody su kulojte hač owalne, bóčnje wopłonjene, kosmate truki a docpěwaja dołhosć wot 3 hač 4 mm (4-6 mm). Wočinjeny płód ma ćeńku dźělensku sćěnu.

Rosće na słónčnych, skalnych suchich trawnikach, pěskowych trawnikach, nawěwach, a skałach. 

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 673: Konaškojta sadlička (159 words)


Konaškojta sadlička (Alyssum alyssoides) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae).

Konaškojta sadlička je jednolětna, rědko wjacelětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 7 hač 30 cm. Rostlina je přez kosmy šěra.

Stołpik je zrunany abo postupowacy a zwjetša wot spódka rozhałuzowany.

Łopjena su linealne hač owalne a docpěwaja dołhosć wot 2 cm.

Kćěje wot apryla hač septembra. Na spočatku blědožołte, pozdźišo běłe kćenja docpěwaja wulkosć wot 3 mm a steja po dwacećoch hač po pjećdźesatoch w chětro hustej kići z dołhosću wot 3 hač 15 cm. Keluškowe łopješka docpěwaja dołhosć wot 1,5 hač 2,5 mm. Krónowe łopješka u žołte, po překćěnju běłe a docpěwaja dołhosć wot 2 hač 4 mm. 

Plody su kulojte hač owalne, bóčnje wopłonjene a docpěwaja wulkosć wot 3 hač 4 mm. Wobsahuja štyri symjenja.

Rosće na wotewrjenych stejnišćach na skałach, kamjentnych nasypach, pěskowych trawnikach, słónčnych suchich trawnikach a w skałach. Preferuje ćopłe, zwjetša wapnite čumpate pódy.

Rostlina je předewšěm w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 674: Hórka seklička (112 words)


Hórka seklička (Iberis amara) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae).

Hórka seklička docpěwa wysokosć wot 10 hač 20 cm.

Łopjena su klinčkojte, daloko zubate, tupe, na kromje mikawčkate a docpěwaja dołhosć wot 3 hač 5 cm.

Kćěje wot meje hač awgusta. Kćenja steja we wokołojtej, pozdźišo podlěšenej kići. Krónowe łopješka su běłe, rědko swětłowioletne. Won měrjene krónowe łopješka docpěwaja dołhosć wot 6 hač 8 mm a su dwójce tak dołhe kaž znutřkowne.

Truki docpěwaja dołhosć wot 4 hač 6 mm a su nimale tak šěroke. Wone maja křidleškojtu kromu. Płodowy stołpik je nimale wodorunje wotstejacy. 

Rosće žitnych polach. Preferuje suche, kamjentne, wapnite pódy.

Rostlina je w zapadnej a srjedźnej Europje rozšěrjena.




#Article 675: Wutrajna skalinka (113 words)


Wutrajna skalinka (Draba aizoides) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brassicaceae).

Wutrajna skalinka docpěje wysokosć wot 5 hač do 10 cm.

Łopjena su wusko-lancetojte a docpěja dołhosć wot 1 hač do 2 cm. Wone su kosmate a steja w kulowatych rozetach.

Kćěje wot apryla hač awgusta. Kćenja steja po třoch hač po wósomnaćoch we wokołkowych kićach. Štyri krónowe łopješka su žołte a docpěja dołhosć wot 4 hač do 6 mm. 

Truki su wusko-eliptiske, steja na stołpikach a docpěja dołhosć wot 6 hač do 10 mm.

Rosće na wapnowych skałach, wotpočowacych drjebiznach a kamjentnych trawnikach.

Rostlina je w horinach srjedźneje a južneje Europy rozšěrjena, při čimž we wysokosćach wot 1600 do 3400 metrow wustupuje.




#Article 676: Rólna skopička (101 words)


Rólna skopička (Arabidopsis thaliana) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brassicaceae).

Rólna skopička je jednolětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 5 hač 30cm.

Stołpik je deleka wotstejo kosmaty. 

Łopjena su cyłokromowe abo zubate a  so rozhałužkowace kosmy maja.

Kćěje wot apryla hač meje. Kćenja su 4 hač 7 mm wysoke. Truki wodorunje abo zrunanje wotsteja. 

Bě prěnja kćenjowa rostlina, kotrejež genom je so dospołnje rozklučić był. Ma jenož 5 kromosomow.

Rosće na rolach, suchich trawnikach, murjach, smjećach, pustych płoninach.

Rostlina so rady za laborowe pospyty wužiwa. Dla jeje krótkeho rosćenskeho časa wot jenož 6 tydźenjow wjace generacijow w lěće su móžne. 




#Article 677: Wójćech Kóčka (348 words)


Wójćech Kóčka (tež Wojciech Kóčka,  Albert Kutschke; * 13. oktobra 1911 we Wownjowje pola Budyšina, † 18. nowembra 1965 w Poznanju) bě serbski profesor archeologije w Pólskej.

Narodźi so jako syn kublerja Gustawa Kóčki a jeho mandźelskeje Marje, rodź. Delanec, we Wownjowje blisko Budyšina a wopytowaše wot 1925 Katolsku wyšu šulu w měsće. 1931 złoži maturu a dźe najprjedy do Drježdźan, zo by na tamnišim Pedagogiskim wustawje studował. 1932 poda so do Poznanja, hdźež studowaše hač do lěta 1936 archeologiju, antropologiju a etnografiju pola profesorow Józefa Kostrzewskeho, Karola Stojanowskeho a Eugeniusza Frankowskeho. 1936 sta so na zakładźe antropologiskeho dźěła Šunow, Konjecy, Ralbicy, Dobrošicy i Chrósćicy pod względem antropologicznym z magistrom. Po studiju dźěłaše jako asistent při prastawizniskim wustawje Poznańskeje uniwersity.

Po wuswobodźenju 1945 poda so Kóčka wróćo do Łužicy, hdźež zastawaše nachwilnje funkciju hłowneho sekretara Domowiny. Jako zastupjer serbskeje samostatnosće nawróći so hižo 1947 do Pólskeje, sta so z adjunktom Antropologiskeho instituta Wrócławskeje uniwersity a zakitowaše 1948 doktorske dźěło W czesnodziejowa antropologija Słowiań zachodnich (Wrócław 1950). 1954 bu we Wrócławju habilitowany a 1955 powołany na docenta za pólsku archeologiju do Poznanja. Tam sta so 1959 z nimorjadnym profesorom a po wotchadźe Józefa Kostrzewskeho na wuměnk z profesorom za pólsku a powšitkownu archeologiju. Nimo toho nawjedowaše Poznański wustaw Instituta historije a materielneje kultury Pólskeje akademije wědomosćow.

W swojim Wrócławskim času wot 1947 haješe styki k tamnišim serbskim studentam a poradźowaše jich w studijnych naležnosćach. W meji 1947 narěči při zetkanju ze zastupnikami pólskeho knježerstwa hromadźe z Arnoštom Černikom problematiku němskorěčnych ćěkańcow z wuchodnych stronow Němskeje a jich negatiwny wliw na substancu serbskeje rěče a kultury we Łužicy. Wicepremierej a zdobom ministrej za wróćodobyte krajiny, Władysławej Gomułce, přepodaštaj memorandum Domowiny, w kotrymž wabjachu za samostatnosć Serbow. Wobdźěleše so tež na wědomostnych diskusijach we Łužicy z přinoškami. Na zakładźe swojich slědźenjow zastupowaše tezu, zo nima so etnogeneza Słowjanow na Ukrainje, ale při Wisle a Wódrje lokalizować a zo bě wodorozwod mjez Wódru a Łobjom zapadna hranica.

Kóčka bě swak Jakuba Šajby a Pawoła Krječmarja. Jeho dźowka je pólska archeologowka Hanna Kóčka-Krenz (* 1947).

Wón bu pochowany na Poznańskim pohrjebnišću Jean-Marie Vianney.




#Article 678: Wutrobičkojte wačoški (126 words)


Wutrobičkojte wačoški (Capsella bursa-pastoris) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae). Dalše serbske mjena su kuše ničo, husyča stopa, karnawa, wačoškate zelo a maćerne cycki.

Wutrobičkojte wačoški je jednolětna abo dwulětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 2 hač 70 cm.

Delnje łopjena wutworja rozetu. Stołpikowe łopjena su kłokojte a stołpik wobpřimowace.

Kćěje wot januara hač decembra. Běłe kćenja docpěwaja šěrokosć wot 4 hač 5 mm, maja zrunane keluškowe łopješka a steja na spočatku hłójčkojće-wokołkojtych, pozdźišo podlěšenych kićach. Štyri krónowe łopješka docpěwaja dołhosć wot 3 mm.

Płody su wopak wutrobičkojte hač třiróžkate truki, kotrež docpěwaja dołhosć wot 10 mm.

Rosće w njerodźowych wobrostach na rolach, w zahrodach, na pućach, drjebiznowych městnach, pustych płoninach a zemskich nasypach. Preferuje wutkate pódy na swětłych stejnišćach.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 679: Banćikaty wonječk (146 words)


Banćikaty wonječk (Diplotaxis tenuifolia) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae).

Banćikaty wonječk je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač 80 cm.

Stołpik je na bazy wodrjewjeny a bohaće łopjenaty.

Łopjena su módrozelene, nahe, hłuboko našćěpane, mjeztym zo hornje často su njerozdźělne. Wotrězki su dołhojte hač linealne a doprědka měrjene. Wone wudychaja při rozrybowanju wótru wóń, kotruž někotři ludźo jako njepřijomna začuwaja.

Kćěje wot meje hač oktobra. Syrikžołte kćenja docpěwaja dołhosć wot něhdźe 2 cm a steja w čumpatych kićach. Krónowe łopješka docpěwaja dołhosć wot 8 hač 14 mm. Kćenjowe stołpiki su dwójce hač trojće tak dołhe kaž kćenja.

Trukowe płody docpěwaja dołhosć wot 2 hač 6 cm, su tróšku wopłonjene a wobstejace a wobsahuja wjele symjenjow w dwěmaj rjadomaj. Jich stołpiki maja samsnu dołhosć. 

Rosće na pućach, drjebiznowych městnach, rolach, pustych płoninach, dwórnišćach a přistawach.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 680: Žerchej (127 words)


Žerchej (Lepidium) je ród ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brassicaceae). 

Rodowe mjeno Lepidium bu wot Carl von Linné w Species Plantarum, 2, 1753, S. 643-645  najprjedy wotzjewjene. Jako lektotypus bu Lepidium latifolium L. (N.L. Britton  A. Brown: Ill. Fl. N. U.S., 2. Auflage, 2, 1913, S. 164) postajeny. Rodowe mjeno Lepidium je wot grjekskeho słowa lepidion abo lepidos za šupiznu wotwodźene, kotrež so poćahuje na napohlad płoda. 

Při I. A. Al-Shehbaz et al 2002 buchu družinow něhdyšich rodow Cardaria, Coronopus a Stroganowia do roda Lepidium stajene. Synonymy za Lepidium L. su: Carara Medikus, Cardaria Desvaux, Coronopus Zinn, Neolepia W.A.Weber, Physolepidion Schrenk, Senebiera DC., Sprengeria Greene, Stroganowia Karelin  Kirilow. Ród Lepidium słuša k tribusej Lepidieae znutřka swójby Brassicaceae.

K rodej Lepidium słuša něhdźe 140 hač 220 družinow (wuběrk) :




#Article 681: Pólna žerchej (148 words)


Pólna žerchej (Lepidium campestre) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brassicaceae).

Pólna žerchej je jednolětna a dwulětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 20 hač do 60 cm.

Stołpik je husto łopjenaty. 

Hornje łopjena wobpřimnu z šipojtym spódku stołpik, mjeztym zo delnje łopjena su stołpikate a za čas kćěwa zwjetša zwjadnjene. 

Kćěje wot meje hač do junija. Běłe kćenja docpěja šěrokosć wot 2 hač do 3 mm a steja krótkich, kłosojtych kićach, kotrež často maja bóčne kiće. Štyri krónowe łopješka su łopatkojte. Rostlina je šěrozelena a kosmata.

Truki su husto z šupiznatymi pucherčkami kryte, płone abo tróšku horbate a njesu prědku jara šěroku křidłatu kromu. Zrałe truki su šěroko-jejkojte a steja na wodorunych stołpikach.

Rosće na rolach wobkopankow, na pućach, na drjebiznowych městnach, w skałach, na železniskim terenje a na pustych płoninach. Ma radšo zwjetša wapnite pódy.

Pochadźa originalnje z južneje Europy, ale nětko w nimale cyłej Europje wustupuje.




#Article 682: Smjerdźaca žerchej (137 words)


Smjerdźaca žerchej (Lepidium ruderale) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brassicaceae).

Smjerdźaca žerchej je jednolětna abo dwulětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 10 hač do 30 cm. Rostlina wosebje při rozrybowanju jara njepřijomnje za urinom smjerdźi.

Stołpiki su horjeka zwjetša rozhałuzowane a jara krótko kosmate.

Delnje łopjena su našćěpane, mjeztym zo hornje łopjena su lědma 2 mm šěroke.

Kćěje wot meje hač do oktobra. Kćenja su móličke a nimaja žane krónowe łopješka abo krónowe łopješka su krótše hač keluškowe łopješka. Wone steja na kóncu stołpikow a hałuzow. Štyri jejkojte keluškowe łopješka docpěja dołhosć wot 0,5 hač 1 mm.

Owalne truki su sćeńka křidłate a docpěja dołhosć wot 3 mm. Jich stołpiki křiwje wotsteja.

Rosće na pućach, na železniskim terenje a na nadróžnych kromach. Ma radšo suche, krute pěskowe, šćerkowe abo hlinjane pódy.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 683: Šipojta žerchej (153 words)


Šipojta žerchej (Lepidium draba) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brassicaceae). W někotrych žórłach so jako Cardaria draba wodźe.

Šipojta žerchej je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 20 hač 50 cm.

Stołpik njese wjele łopjenow.

Łopjena su dołhoće-jejkojte, njeprawidłownje zubate. Delnje łopjena su stołpikate, zubate a zahe zwjadnu. Hornje łopjena stołpik wobpřimaja.

Kćěje wot meje hač julija. Běłe kćenja docpěwaja šěrokosć wot 5 hač 6 mm a wobsteja ze štyrjoch wopak-jejkojtych, 3-4 mm dołhich krónowych łopješkow. Wone steja w hustych kićach, při čimž wjace kićow pozdatny wokołk wutwori.

Truki su wutrobojte, lědma wopłonjene, njekřidłaty a docpěwaja šěrokosć wot 4 hač 5 mm.

Rosće w njerodźowych wobrostach na pućach, nadróžnych kromach, železniskich nasypach, drjebiznowych městnach a winicach. Preferuje suche, zwjetša małohumusowe, bazowe pódy.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena, mjeztym pochadźa originalnje ze srjedźneje Azije a juhowuchodneje Europy a so je wosrjedźa 19. lětstotka za čas natwarjenju železnicowych linijow sylnje rozšěriła.




#Article 684: Žerchwica (133 words)


Žerchwica (Cardamine) je rostlinski ród ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brassicaceae).

Ród Cardamine bu w lěće 1753 wot Carl von Linné Species Plantarum, 2, S. 654-656  najprjedy wotzjewjeny. 1913 bu jako Lectotypus družina Cardamine pratensis L. postajena. Synonymy za Cardamine L. su: Dentaria L. (nětko rang podroda), Dracamine Nieuwl., Heterocarpus Phil. Loxostemon Hook. f.  Thomson, Porphyrocodon Hook. f. Sphaerotorrhiza (O.E.Schulz) Khokhrjakov .  

Ród zubica (Dentaria), kotraž bu dołho jako samostatnje wodźena, dźensa so jako podród do roda Cardamine stajeny. ród Cardamine słuša k tribusej Cardamineae w swójbje Brassicaceae .

Ród wobsahuje (prjedy něhdźe 150 družinow) něhdźe 200 družinow .  

W srjedźnej Europje wustupowace družiny su :

W Europje a regionje Srjedźneho morja wustupuja sćěhowace družiny :

Mjeno roda Cardamine dźe wróćo na předlinneiskich awtorow a so wróćo wjedźe wot grjekskeho słowa za zahrodnu žerchwu. 

 




#Article 685: Hórka žerchwica (110 words)


Hórka žerchwica (Cardamine amara) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brassicaceae).

Hórka žerchwica je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač 60 cm.

Stołpik je hranity, zwjetša jednory a ze žrom pjelnjeny.

Łopjena su mnoholičbne a wobsteja z 2 hač 5 porow pjeritych łopješkow a wjetšeho nakónčneho łopješka.

Kćěje wot apryla hač junija. Běłe kćenja docpěwaja wulkosć wot něhdźe 1 cm. Wone steja w čumpatych kićach, kotrež na spočatku su na wokołki podobne. Próškowe łopješka su wioletne.

Truk su zrunanje wotstejacy, kiješkojty a docpěwa 2 hač 4 cm.

Rosće w žórłach, rěčkach a hrjebjach. Preferuje mokre abo přeliwane, wutkate pódy, zwjetša w sćinje.

Rostlina je předewšěm w horinach rozšěrjena.




#Article 686: Kosmata žerchwica (129 words)


Kosmata žerchwica (Cardamine hirsuta) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brassicaceae). 

Kosmata žerchwica je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa 7 hač 30 cm. Rostlina je často wioletnje přeběžana a ma rozetu a wjacore, nahe abo rozpjeršenje kosmate stołpiki.

Stołpikowe łopjena njesu jednotliwe kosmy.

Kćěje wot měrca hač junija. Kćenja ma štyri wuske, běłe krónowe łopješka, kotrež hdys a hdys faluja. Krónowe łopješka su něhdźe dwójce tak dołhe kaž keluškowe łopješka. Kiče na spočatku su wokołkojte a pozdźišo podlěšene. Zwjetša štyri próškowe łopješka njesu žołte próšniki.

Truki docpěwaja dołhosć wot něhdźe 20 mm a tołstosć wot 1 mm.

Rosće w njerodźnych wobrostach, zahrodach, na winicach, w parkach, w štomownjach, zahrodnistwach, kwětkowcach, na pućach a rolach. Rostlina preferuje wutkatu, małowapnatu, pěskojtu pódu.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena, předewšěm w zapadźe.




#Article 687: Łučna žerchwica (585 words)


Łučna žerchwica (Cardamine pratensis) je družina z roda žerchwicow a słuša k swójbje křižnokwětnych rostlinow (Brassicaceae). Dominuje ze swojimi běłymi do cunjo róžojtymi kćenjemi wot kónca apryla do srjedź meje wobraz płódnych włóžnych łukow.

Dalše serbskej mjeno je dźiwja žerchej.

Botaniske pomjenowanje Cardámine praténsis zestaji so z grjekskeho κάρδαμων (kardamon) = žerchej a łaćonskeho pratensis, štož hodźi so přełožić z „na łukach rosćace“.
Jako jara rozšěrjena a napadna kwětka wobsedźi łučna žerchwica regionalnje wšelake mjena, na př.: rytowane zelo, rytawka (Rězak).

Łučna žerchwica je wjacelětna, zelišćowa (to rěka, zo wona njezdrjewi) kwětka, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač do 60 cm.

Wona z krótkim pjenkom w pódźe zymu přetraje.

Stołpik je prózdny a kulojty.

Łopjena su njeporowje pjerite. Spódnje łopjena tworja nisku rozetu, z kotrejež wurosće 15 do 60 cm wysoka, kulojtna, prózdna tyčka (žerdka). Łopješka spódnich łopjenow su kulojte-jejkojte, mjeztym nakónčne łopješka su powjetšene. Stołpikowe łopjena z wuskich, linealnych wotrězkow (łopješka) wobsteja.

Jeli rozetowe łopjena na włóžnej pódźe abo mochach leža, da móžeja lehnjenske rostliny nastać.

Łučna žerchwica kćěje wot apryla do junija. Kćenja su dwusplažne a wobsteja ze štyrjoch, 8-14 mm dołhich krónowych łopješkow a šěsć žołtych próšnych łopješkow, kotrež su něhdźe tři króć tak dołhe kaž štyri zelene, 3-5 mm dołhe keluškowe łopješka. Krónowe łopješka su běłe, słabje róžojte abo blědźe lila a maja ćmowe žiłki. Kćenja docpěwaja šěrokosć wot 1 hač 2 cm a w nakónčnych, čumpatych kićach steja, kotrež na spočatku su wokołkojte.

Při dešćiku a w ćěmnoće pochila so tyčki a kćenja so zawrěja.  

Płody su truki ze skupiny kapslowych płodow. Wone maja štabikowu formu z přeměrom wot jednoho milimetra a su 2 do 5,5 centimetrow dołhe.

Łučna žerchwica jewi so we wšelakorych biotopach wot Europy hač do arktiskeho, klimoweho pasma w sewjernej Aziji a Americe. Słuša k srjedźoeuropskim rostlinam, kiž so jara husto jewja.

Rosće na tučnych a włóžnych łukach a w rěčnych (niwowych) lěsach we wysokosći hač do 1700 m nad mórskej hładźinu. Wobdźěłanje włóžnych łukow polěkuje rozpřestrěću tuteje družiny. 

Młode łopješka, kotrež so před kćěwom zešćipaja, a młode schadźenki hodźa so jěsć a słodźa podobnje kaž žerchej a tróšku wótrje. Wužiwaja so w solotwjach, zelowych poliwkach a jako korjeniny za twaroh a čerstwy twarožk. 

 Zhromadnje z kobołkowym zelom je dźiwja žerchwica cyroba za husańcu žerchwjaweje zerjawki (Anthocaris cardamines). Žerchwjawa zerjawka, kotraž dźiwju žerchwicu tež jako nektarowu rostlinu wužiwa, wotpołoži swoje jeja zwjetša na delnjej stronje łopjenow. Husańcy žeru na rostlinach do julija abo awgusta, zakukla so potom do kuklenkow a přetraja tak zymu.

Tohorunja liči pjeć do šěsć milimetrow dołha wšelako barbna žerchwjawa pěnowka (Philaenus spumarius) k insektam, kiž su na łučnej žerchwicy žiwe.

Žerchwjawe pěnowki su na zelišćowych rostlinach žiwe, kotrychž brěčku wone cycaja. Wotpołoža na swojich hosćićelskich rostlinach tež swoje jeja, z kotrychž so w aprylu a w meji larwy lahnu, kiž tohorunja rostlinowu brěčku cycaja. Larwy wotedaja z anusa bělkowiny wobsahowacu židkosć. Do židkosće klumpaja woni powětr a tak nastanje pěna (ješć). Pěna škita larwy, kotrež w njej sedźa, před njepřećelemi a spožči trěbnu ćopłotu a włóžnotu za dalewuwiće. Tute napadne ješćowe hnězda su přičina za němske pomjenowanje rostliny Wiesenschaumkraut. 

Łučnu žerchwicu wuzwolichu za kwětku lěta 2006. Załožba škit přirody Hamburg a załožba za škit wohroženych rostlinow wopodstatni rozsud za tutu so hišće poměrnje husto jewjacu rostlinu z tym, zo ma so z wuzwolenjom na to pokazać, zo je žiwjenski rum łučneje žerchwicy biotop włóžna łuka w přiběracej měrje wohroženy. 
 
W Saksko-Anhaltskej a Mecklenburgsko-Předpomorskej je so wobstatk na łučnej žerchwi hižo tak jara redukował, zo ma status 3 na čerwjenej lisćinje wohroženych družinow. 




#Article 688: Lěsna žerchwica (116 words)


Lěsna žerchwica (Cardamine flexuosa) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brassicaceae).

Lěsna žerchwica je jednolětna abo dwulětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač 50 cm. Rostlina ma wostawacu spódnju rozetu.

Stołpik je deleka kosmaty, často tróšku  zrychtowane a často horje rozhałuzowany, zwjetša jednotliwy. Njese pjeć hač sydom stołpikowych łopjenow.

Kćěje wot apryla hač oktobra. Kćenja njesu štyri łopatkojte krónowe łopješka a steja w kićach. Próšniki su žołte. Płódnik je dołhojty.

Slědźerjo mysla, zo lěsna žerchwica je jako hybrida z pryskateje žerchwicy (Cardamine impatiens) a kosmateje žerchwicy (Cardamine hirsuta) nastał. Wona ma 32 chromozomow, mjeztym zo matej wobě wuchadnej družinje jenož po 16.

Rosće w žórłach, na pućach a w hrjebjach w lěsach, rědko w parkach.




#Article 689: Pryskata žerchwica (121 words)


Pryskata žerchwica (Cardamine impatiens) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brassicaceae). 

Pryskata žerchwica je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač 85 cm. 

Rozetowe łopjena zahe wotemrěja, mjeztym stołpikowe łopjena su njeporowje pjerite z pjeć hač dźewjeć porami a tróšku wjetšim nakónčnym łopješkom. Pjerite łopješka su dołhojte a často njesymetriske.

Kćěje wot meje hač julija. Rostlina njesu po stołpiku zwjetša wjacore kiće z njenahladnymi kćenjemi, kotrychž krónowe łopješka často faluja abo docpěwaja dołhosć wot 3 mm. Njenahladne kćenja so zwjetša same wopróša.

Truki wotsteja, docpěwaja dołhosć wot 2 hač 3 cm a so njejapcy puknu, tak zo symjenja so hač pjeć metrow daloko wjerhaja. 

Rosće we wudolinowych a lisćowych lěsach a na lěsnych pućach. Preferuje włóžne, wutkate pódy, w sćinje.




#Article 690: Rólny žonop (146 words)


Rólny žonop (Sinapis arvensis) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow  (Brassicaceae).

Rólny žonop je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 30 hač 60 cm.

Łopjena su stołpikate. Delnje su často našćěpane.

Kćěje wot junija hač oktobra. Kćenja docpěwaja wulkosć wot něhdźe 1,5 cm a steja w kićach, kotrež na spočatku su połkulowate. Krónowe łopješka su syrikožołte a docpěwaja dołhosć wot 8 hač 12 mm. Keluškowe łopjena docpěwaja dołhosć wot 5 hač 6 mm a wodorunje wotsteja. 

Płody (truki) su nahe abo wróćo  seršćokosmate, docpěwaja dołhosć wot 2,5 hač 4 cm a šěrokosć wot 2 hač 3 mm a njesu 10-15 mm dołhi bjezsymjenjowy wotrězk. Trukowa sćěna je třonerwowa hač pjećnerwowa. Symjenja su čorne a w pódźe 50 lět schadliwe wostanu.

Žonopowe wolije rostlinu přećiwo nadpadej přez hriby a rostlinožračkow škitaja.

Rosće na rolach, pućach, pustych płoninach a nadróžnych skłoninach.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 691: Dźěrkaty křižomnik (156 words)


Dźěrkaty křižomnik (Hypericum perforatum) je rostlina ze swójby Křižomnikowych rostlinow (Hypericaceae). Dalše serbske mjena su janske zelo, dźěrkate janske zelo, dźěrkawe łopješko, twjerda trawa, swjatojanske zelo, lubozne zelo, konjaca krej a škerjedźiwe zelo.

Dźěrkaty křižomnik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač 60 cm.

Stołpik je dwuhranity a sylnje rozhałuzowany.

Łopjena su transparenće dypkowane, přećiwostejne, sedźace, jejkojće-dołhojte a docpěwaja dołhosć wot 1 hač 2 cm.

Kćěje wot julija hač awgusta. Złotožołte kćenja su na kromje čornje dypkowane, pjećličbne, steja we wjelekćenowych pakićach a docpěwaja wulkosć wot 2 hač 2,5 cm. Keluškowe łopješka su lancetojte, wótre a docpěwaja dołhosć wot 4 hač 5 mm a su dlěše hač płodowy spódk. Krónowe łopješka su złotožołte a docpěwaja dołhosć wot 10 hač 15 mm.

Rostlina wobsahuje hypericin, flavonoidy, eteriske wolije a třěski .

Rosće na suchich łukach, trawnikach, holach, njewobdźěłanych rolach, kerčinowych a lěsnych kromach, skłoninach, železniskim šotrje, drjebiznowych městnach a pustych płoninach.

Rostlina w Europje rozšěrjena.




#Article 692: Hórski křižomnik (129 words)


Hórski křižomnik (Hypericum montanum) je rostlina ze swójby křižomnikowych rostlinow (Hypericaceae).

Hórski křižomnik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač 60 (80) cm. Rostlina je zrunana.

Stołpik je kulojty.

Łopjena su jejkojće-dołhojte, přećiwostejne, sedźace a docpěwaja dołhosć wot 2 hač 6 (8) cm, mjeztym zo łopjenowe pory maja wulki wotstatk. Wone su na kromje žałzojće dypkowane.

Kćěje wot junija hač awgusta. Błedožołte kćenja docpěwaja wulkosć wot 1 hač 2,3 cm a steja w krótkich, hustich pakićach. Keluškowe łopješka su wótre a čornožałzowje mikawčkate.

Čorne žałzy wobsahuja hypericiny, tak zo so při wotrybowanju porsty čewjene barbja. Tuta maćizna powyšuje čućiwosć za UV-swětło. 

Rosće w dubowych měšanych lěsach, swětłych bukowych lěsach a na lěsnych kromach. Preferuje ćopłe, zwjetša wapnite pódy w połsćinje.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 693: Lesny křižomnik (150 words)


Lesny křižomnik (Hypericum pulchrum) je rostlina ze swójby křižomnikowych rostlinow (Hypericaceae).

Lesny křižomnik je trajne zelo, kotrež docpěja wysokosć wot 30 hač 60 cm. Rostlina je naha a na spódku wodrjewjena.

Łopjena docpěja dołhosć wot 1 hač 2 cm a su wutrobojte nimale třiróžkate, sedźace, na spódku najšěrše, deleka módrozelene a na kromje njejsu žałzojće dypkowane. Delnje łopjena su transparenće dypkowane.

Kćěje wot julija hač septembra. Złotožołte kćenja steja w čumpatych pakićach a docpěja wulkosć wot 1 hač 2 cm. Keluškowe łopješka su tupe a njesu na kromje sedźace abo krótko stołpikate čorne žałzy. Krónowe łopješka su často čerwjenje přeběžane a na kromje čornožałzowe. Próškowe łopješka su w prawym měrje mnoholičbne. Płódniki su oranžojte hač čerwjenojte. Pupk je často čerwjenje přeběžany.

Kćenja płaća jako najrjeńše domjacych křižomnikow.

Rosće na swětlinach a pućach wot kisałych dubowych měšanych lěsach, chójnowych kupach a holanskich wobkromach.

Rostlina je srjedźnej Europje a južnej Skandinawiskej rozšěrjena.




#Article 694: Ležacy křižomnik (132 words)


Ležacy křižomnik (Hypericum humifusum) je rostlina ze swójby křižomnikowych rostlinow (Hypericaceae).

Ležacy křižomnik je jednolětna rostlina abo trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 5 hač 15 cm.

Stołpiki su ćeńke, ležace a často dwuhranite. 

Łopjena njesu na kromje čorne žałzy, su jejkojte, přećiwostejne a docpěwaja dołhosć wot 1 hač 1,5 cm.

Kćěje wot junija hač oktobra. Kćenja steja w pakićach a docpěwaja wulkosć wot 0,5 hač 1,5 cm. Swětłožołte krónowe łopješka njesu na kromje čorne žałzy a su tróšku dlěše hač keluch. Keluškowe łopješka su dołhojte a cyłokromne. Próškowe łopješka su 15 hač 20. Kćenja buchu wot insektow, wosebje muchow, wopróšene abo so sam wopróšuja. 

Rosće na lěsnych pućach, lěsniskich pućach, brjohach, njewobdźěłanych rolach a trawnikowych městnach. Preferuje zwjetša włóžne, małowapnite pódy.

Rostlina je w južnej Skandinawiskej, srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 695: Běły łastojčnik (157 words)


 Běły łastojčnik (Vincetoxicum hirundinaria) je rostlina z podswójby łastojčnikowych rostlinow (Asclepiadoideae) znutřka swójby barbjenkowych rostlinow (Apocynaceae). 

Wjacelětna zelišćowa rostlina docpěje wysokosć mjezy 30 a 120 centimetrami. 

Ricom je lězucy.

Stołpiki je njerozhałuzowane a dudławe.

Přećiwostejnje rjadowane Łisćowe łopjena su dołhojte a na bazy wutrobojte. Wone su hładkokromowe a horjeka ćěmnje namódreń zelene, deleka nadpadnje swětliše. Docpěwaja dołhosć wot 8 hač 12 cm.

Čas kćěwa traje wot meje hač awgusta. Kćenja steja w małkich kićach w hornich łopjenowych rozporach. Króna docpěje šěrokosć wot něhdźe pjeć hač sydom milimetrow, je nažołć běła a kołoformowa abo likojta. Próškowe łopješka a pěsta wutworja centralny kompleks. Płódnik je horjeka stejny a z pjeć próšnikami k stołpej zrosćeny.

Płody docpěja dołhosć wot 3 hač 5 cm. Symjenja njesu předźenojće błuyšćace kosmy.

Rosće na lěsnych kromach, kamjentnych drjebiznowych nasypnišćach a skalnych trawnikach. Ma radšo za čas lěća ćopłe, w prawym měrje suche, zwjetša wapnite pódy.

Rostlina je předewšěm w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 696: Strumica (rěka) (132 words)


Strumica ( a  Струмица/Strumica) je 114 kilometrow dołha rěka, kotraž ćeče přez Sewjernu Makedonsku a juhozapadnu Bołharsku. 

Žórło Strumicy leži na zwisach horiny Plačkovica, pola sydlišća Radowiš na wuchodźe Makedonskeje. W tutej kónčinje ma wona mjeno Stara reka a běži we hłubokej wudrjeńcy do juha. Potom přeběži runinu Radowiš a město ze samsnym mjenom. Měnja potom směr, zo by so na wuchod wobroćiła a so do runiny Strumicy zadobyła; běži njedaloko wot města Strumica a přijima jeho mjeno. Wot Noveho Sela so běh rěki na wuchod wobroća a wona běži přez bołharsku hranicu.

Wósom kilometrow po zastupje do Bołharskeje so kedźbyhódna twjerdźizna na prawym brjoze namaka, natwarjena wot carja Samuela I. Bołharskeje. Wot twjerdźizny sem běži Strumica w šěrokej dolinje, prjedy hač so do rěki Struma wuliwa, kotrejež hłowny přitok wona je.




#Article 697: Hórki len (145 words)


Hórki len (Linum catharticum) je rostlina ze swójby lenowych rostlinow (Linaceae).

Hórki len je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 5 hač do 30cm.

Łopjena su přećiwostejne, jejote hač lancetojte, cyłokromne a docpěwaja dołhosć wot 1 cm. Maksimalnje hornje su měnjate.

Kćěje wot junija hač julija. Kćenja docpěwaja dołhosć wot 3 hač 6 cm.  Jich pupki su wisace. 4-5 krónowych łopješkow docpěwa dołhosć wot 3 hač 6 mm a je běłe, ale na spódku žołte. 4-5 keluškowych łopješkow je na kromje žałzokosmate, jednonerwne a docpěwa dołhosć wot 2 hač 3 mm.

Wón rosće na wapnowych suchich trawnikach, bazojtych bahnowych łukach, pućowych kromach a skłoninach. Ma radšo włóžne, wapnowe, zwjetša huste pódy. 

Rostlina je w Europje rozšěrjena, ale w juhu jenož w horinach.

Rostlina wobsahuje linin, z kotrehož su so prjedy čaj přihotowali. Tutón čaj su wotwodźacy wuskutk měł. We wjetšich mnóstwach wón wuskutuje bluwanski powabk.




#Article 698: Prawy len (127 words)


 Prawy len (Linum usitatissimum) je rostlina ze swójby Lenowych rostlinow (Linaceae). Dalšej serbskej mjenje stej pólny len a dźěłany len.

Prawy len je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 30hač 60 cm.

Łopjena su přećiwostejne, linealne hač wusko-lancetojte, šěrozelene, nahe a docpěwaja šěrokosć wot 3 hač 4 mm.

Kćěje w juliju. Kćenja su njebjomódre, rědšo swětłoróžojte abo běłe a steja w jara čumpatej pakići a docpěwaja wulkosć wot 2 hač 3 cm. Jich pupki su zrunante. Krónowe łopješka docpěwaja dołhosć wot 12 hač 15 mm. Keluškowe łopješka su fajn kónčkojte, fajn kosmičkate, ale nic žałzate a docpěwaja dołhosć wot 5 hač 7 mm. Próšniki su módre.

Kapslowy płód je nimale kulojty. Symjenja su płone a błyšćace. 

Rostlina so dźensa rědko plahuje a je na drjebiznowych městnach wodźiwjena.




#Article 699: Wutrajny len (117 words)


 Wutrajny len (Linum perenne) je rostlina ze swójby Lenowych rostlinow (Linaceae).

Wutrajny len je mócne, zrunane trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 20 hač 80 cm a šěrokosć wot 30 cm. Rosćenska forma je derje proporcionowana a kerkojta.

Stołpiki su šwižne.

Trawojte łopjena su lancetojte, na kromje hrube, jednonerwne hač třinerwne a docpěwaja šěrokosć wot 1 hač 2 mm.

Kćěje wot junija hač awgusta. Likojte kćenja su swětłomódre a steja w promjenjach. Jich pupki su nygace. Krónowe łopješka so zawodźěja a docpěwaja dołhosć wot 1 hač 2 cm. Znutřkowne keluškowe łopješka su dlěše hač zwonkowne. 

Rosće na suchich trawnikach, w suchich chójnowych lěsach.

Rostlina je w južnej Němskej a južnej Europje, ale tež měrnych conach Azije rozšěrjena.




#Article 700: Wšědny hrab (164 words)


Wšědny hrab (Carpinus betulus) je štom ze podswójby lěskowych rostlinow (Coryloideae) znutřka swójby brězowych rostlinow (Betulaceae)

Po někotrych žórłach je družina swójby lěskowych rostlinow (Corylaceae). 

Wšědny hrab je štom, kotryž docpěje wysokosć wot 20 (25) m.

Króna je šěroka a kulojta.

Starše zdónki maja podołhostne ropy a brózdy. Skora je hładka a šěra.

Łopjena su dołhojće-jejkojte, docpěja dołhosć wot 5 hač 11 cm a kaž žłobičkaty blach dla zapušćenych łopjenowych rjapkow wupadaja. Wone su zwjetša njesymetriske, dwójce zubate a swětłozelene. Młode łopjena su móškate.

Jich nazymske barbjenje je žołte.

Kćěje wot apryla hač meje. Kwětnistwa z łopjenami jewja. Muske kćenja nimaja kćenjowe łopješka a steja po jednym w rozporach nošnych łopješkow walcojtych mickow. Žónske kćenja maja njenahladnu kćenjowu wobalku, njesu tři předłopješka a steja w čumpatych mickach.

Płody je blědožołti, 5-10 mm dołhi worjech a njesu tři-kónčny lětanski organ. 

Rosće w žiwych płotach a na lěsnych kromach.

Rostlina je předewšěm w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena, při čimž sewjernje hač do južneje Šwedskeje wustupuje.




#Article 701: Lěšćina (192 words)


Lěšćina (Corylus) je ród z podswójby lěskowych rostlinow (Coryloideae) znutřka swójby brězowych rostlinow (Betulaceae). 

Po někotrych žórłach so lěskowe rostliny jako swójska swójba (Corylaceae) wobhladaja.

Družiny su lisćo mjetace štomy abo wulke kerki. Wone su jednodomne rostliny.

Wutrobojte łopjena su zubate a sylnje žiłkate.

Muske kćenja steja w šwižnych wisacych mickach. Wone próšk hišće před zazeleninjom lisća rozšěrjuja. Žónske kćenja wutworja małke, zelene promjenja, z kotrychž pozdźišo lěsne worješki nastanu.

Rostliny su w měrnych regionach sewjerneje hemisfery rozšěrjene.

Znutřka swójby brězowych rostlinow (Betulaceae) so ród do podswójby lěskowych rostlinow (Coryloideae) zarjaduje. Fylogenetiske přepytowanja staja ród jako sotrowsku kladu k wostatnym tři rodam podswójby.

Kladogram po 

Po kóždym awtorje so znutřka roda Corylus mjez dźesać a 25 družinami rozeznawaja. Aktualne wobdźěłanja rozeznawaja sćěhowace družiny:

Po kóždym zapřijeću awtora so wot Corylus avellana často družiny Corylus maxima Mill. (Lambertshasel), Corylus pontica K.Koch a Corylus colchica Albov wotdźěluja. Nimo toho so po kóždym awtorje družina Corylus californica (A. DC.) A. Heller jako warietu wot Corylus cornuta liči. Runje tak so často k Corylus heterophylla stajenej var. sutchuenensis Franch. a var. yunnanensis Franch. wot někotrych awtorow jako samostatnej družinje wodźa. Tohorunja zwadny rang wobsedźi Corylus papyracea.

 




#Article 702: Wšědna lěšćina (201 words)


Wšědna lěšćina (Corylus avellana) je kerk z podswójby lěskowych rostlinow (Coryloideae) znutřka swójby brězowych rostlinow (Betulaceae). Dalše serbske mjena su lěska, lěsna worješina, worješnička, lěsny worjech a worješk.

Wšědna lěšćina je wjacorozdónkowy kerk, kotryž docpěje wysokosć wot 2 hač do 6 m (wot 3 hač do 5 m).

Łopjena su owalne, kulowate abo wutrobojte a njeprawidłownje hrubje a dwójce zubate. Wone su mjechko kosmate a docpěja dołhosć wot 5 hač 12 cm.

Jich nazymske barbjenje je blědožołte.

Kćěje wot februara hač do apryla. Muske micki docpěja dołhosć wot (2-8) 10 cm. Wone hižo w zymje jewja, a so w zažnym nalěće puknu. Płodowa wobalka je rołkojta abo zwónčkojta a něhdźe tak dołha kaž worjech. Žónske kćenja čerwjenu pěstu maja, su w pupku schowane a steja po dwěmaj hač po šesćoch.

Za čas ćopłych dnjow nalěto pčołki kerki wopytaja. Wone so wot próška žiwja jako jedne jich žórłow cyroby. Ale kerk njewopróša, dokelž žónske kćenja njewopytaja. 

Płody su twjerdoskorpiznate, brune lěškowe worješki. Zrałe worješki njesu zelenu, na kromje trundlatu wobalku, kotraž wjeršk worješka swobodny wostaji.

Rosće w žiwych płotach, na lěsowych kromach, w lisćowych lěsach a na blokowych smjećowych skłoninach.

Rostlina je w Europje, w zapadnej Aziji a w sewjernej Africe rozšěrjena.




#Article 703: Cezišćina (115 words)


Cezišćina je sewjerowuchodnokawkaska rěč, kotraž so wot něhdźe 15.000 rěčnicow w juhozapadźe Dagestana rěči. Dokelž žana spisowna rěč njeje, wužiwatej so k pisomnej komunikaciji awarišćina abo rušćina, kotruž najwjetši dźěl Cezow jara derje wobknježi. Cezišćina so na šulach njewuwučuje. Wona ma wjele požčonkow z rušćiny, awaršćiny, persišćiny, georgišćiny a turkskich rěčow regiona.

Mjeno cez pochadźa wot ceziskeje rěče a woznamjenja worjoł. W druhich rěčach mjenuje so druhdy mjenuje cezišćina po jeje georgiskej mjenje, dido.

Cezišćina hodźi so do slědowacych narěčow rozrjadować, kotrež buchu po wsach pomjenowane, w kotrychž so rěča; swójske mjenowanja wsow su tu w datym času w spinkach mjenowane:

Wšě fonemy su nalistowane ze swojimi wotpowědnikami w IPA [brackets], łaćonskim a kyriliskim alfabetom.




#Article 704: Hałžkata lilijanka (152 words)


 Hałžkata lilijanka (Anthericum ramosum) je rostlina z podswójby agawowych rostlinow (Agavoideae) znutřka swójby hromakowych rostlinow (Asparagaceae).

Po někotrych žórłach so swójskej swójbje lilijankowych rostlinow (Anthericaceae) zarjaduje.

Hałžkata lilijanka je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 30 hač do 80 (90) cm.

Měnjate łopjena su trawojte, ćmowozelene a docpěja dołhosć wot hač do 50 cm a šěrokosć wot 2 hač do 6 mm.

Kćěje wot junija hač do awgusta. Likojte, běłe kćenja docpěja wulkosć wot 2 hač do 3 cm a steja w čumpatych pakićach. Tři znutřkowne kćenjowe łopješka su nimale dwójce tak šěroke kaž zwonkowne. Wšě kćenjowe łopješka docpěja dołhosć wot 0,8 hač do 1,2 cm. Próšniki su žołte.

Rosće na lěsnych kromach, w swětłych lisćowych a chójnowych lěsach, na kerčinowych kromach, na skłoninach a na połsuchich trawnikach. Ma radšo suche, wapnite pódy na ćopłych stejnišćach.

Płody su kulowate.

Rostlina je srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena, ale w Němskej jenož rozpjeršena wustupuje.




#Article 705: Runa lilijanka (169 words)


Runa lilijanka (Anthericum liliago) je rostlina z podswójby agawowych rostlinow (Agavoideae) znutřka swójby hromakowych rostlinow (Asparagaceae).

Po někotrych žórłach so swójskej swójbje lilijankowych rostlinow (Anthericaceae) zarjaduje.

Runa lilijanka naha rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 30 hač do 60 (80) cm.

Stołpiki su zrunane a njehałuzowane.

Na spódku stejace łopjena su wusko-linealne, trawojte, wótre, tworja rozetu a docpěja dołhosć wot hač do 25 cm a šěrokosć wot 2 hač do 5 mm.

Kćěje wot meje hač do junija (julija). Běłe kćenja docpěja šěrokosć wot (2) 3 hač do (4) 5 cm a steja w čumpatych kićach. Šěsć kćenjowe łopješka su samsne a wotstejace. Wone docpěja dołhosć wot 1,5 hač do 3 cm a su nad srjedźišću najšěrše. Płódnik je horjeka stejacy.

Płody su kónčkojte a docpěwaja dołhosć wot 1 hač do 1,5 cm.

Rosće na skalnych zwisach, w suchich trawnikach, w swětłych lěsach na małowapnite pódy.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje a w małkej Aziji rozšěrjena, ale w Němskej jenož rozpjeršena wustupuje. Wona je w sewjerje Němskeje rědka.




#Article 706: Lilijowc (131 words)


Lilijowc (Magnolia) je ród ze swójby lilijowcowych rostlinow (Anthericaceae). Dalšej mjenje stej bobrowc a magnolija.

Eksistuje mnoholičbne lilijowcowe hybridy, kotrež z zahrodniskeje kultury wuchadźachu. Wone buchu po přejomnych přiznamjenjach kaž habitus, wulkosć kćenjow a barba kćenjow wuzwolene.
Wuslědk su rosa, winočerwjene a žołte barby kćenjow, kotrež so po wulkosći a formje wot Magnolia × soulangeana rozeznawaja.

Sćěhowace předstajenje systematiki roda sćěhuje Figlar  Nooteboom: Notes on Magnoliaceae IV. Blumea 49: 87–100, 2004. Při tym buchu prjedawše rody Magnolia, Manglietia, Michelia, Talauma, Aromadendron, Kmeria, Pachylarnax, Alcimandra do jednoho rodu zjimane; to su wšě rody prjedawšeho wobjima swójby Magnoliaceae, kotraž dźensnišej podswójbje Magnolioideae wotpowěduje; tuž zwonka wostanje jeničce dwě družinje wobsahowacy ród Liriodendron, tuž  podswójba Liriodendroideae.
Magnolia su nětko jenički ród podswójby Magnolioideae. Ród so rozrjaduje do třoch podrodow, dwanaće sekcijow a někotrych podsekcijow:




#Article 707: Wšědna woknješička (150 words)


 Wšědna woknješička (Fritillaria meleagris) je rostlina ze swójby lilijowych rostlinow (Liliaceae). Dalše serbske mjeno je woknate róže.

Wšědna woknješička je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač do 30 cm.

Cybla je nimale kulowata.

Stołpiki njesu na hornjej połojcy štyri hač šěsć rynojtych, šěrozelenych, maksimalnje 1 cm šěrokich, měnjatych łopjenow. Wone su linealne.

Kćěje wot apryla hač do meje. Wisace kćenja je brjuchate-zwonojte, kaž šachownica mustrowane purpurčerwjene a běłe blakate. Wone steja po jednym, rědko po dwěmaj hač po třoch a docpěwaja dołhosć wot 3 hač do 4 cm a šěrokosć wot něhdźe 2 cm. Kćenjowe łopješka su tupje na kónčkach zhibnjene a njesu na znutřkownym boku podołhostnu brózdu, kotraž wobsahuje dosć nektara, kotryž pčoły a čmjeły přiwabjuja. Pěsta je třilapata.

Rosće na njehnojenych, nic před aprylu syčenych powodźenskich abo mokrych łukach. Wona tež na bahnojtych łučinowych łukach wustupuje.

Rostlina je w južnej Skandinawiskej, srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 708: Jablonné v Podještědí (279 words)


Jablonné v Podještědí (němsce Deutsch Gabel, do 1901 Gabel) je město z 3.782 wobydlerjemi pod Łužiskimi horinami na sewjerje Čěskeje republiki. Leži na Europskej dróze 442 mjez Novym Borom a Liberecom.

Jablonné je jedne z najstaršich městow sewjernych Čech a leži na starej wikowanskej dróze z Čech do Łužicy (Alte Gabler Straße). Sydlišćo nasta něhdźe w lěće 1240 we wobwodźe knjezow z Markwartic jako wobhrodźena wikowanska stacija. W lěće 1425 bu Jablonné wot Husitow wobsadźene, w Třicećilětnej wójnje zhubi wuznam. W lěće 1788 zniči wulki měšćanski woheń nimale wšě twarjenja w měsće. 19. awgusta 1813 běše Napoléon Bonaparte w Gabelu. 

W lěće 1901 bu póstowe mjeno Deutsch Gabel za rozeznawanje wot sydlišćow ze samsnym mjenom kaž Gabel an der Adler zawjedźene. Předoby so tež jako hamtske woznamjenjenje. W Prěnjej swětowej wójnje běše pola města lěhwo wójnskich jatych, hdźež běše na 12.000, zwjetša ruskich, wojakow interněrowane. 

Město Deutsch Gabel měješe 1. decembra 1930 2.406 wobydlerjow, 17. meje 1939 běše to 2.159 a 22. meje 1947 1.944 wobydlerjow.

Přez Benešowe dekrety bu tón dźěl wobydlerstwa, kotryž njeje so přećiwo wobsadnistwu Čěskosłowakskeje přez nacionalsocialistow wuprajił, w lěće 1945 wuswojeny a wuhnaty. Hač do 31. decembra 2006 słušeše město k Okresej Česká Lípa.

W měsće su kapałka Swjateho Wolfganga a dominikanski klóšter kaž tež dom Swjateho Ławrjenca natwarjene wot Johanna Lucasa von Hildebrandta z kosćemi Swjateje Zdźisławy z Lemberka. Na torhošću steji barokny morowy stołp z lěta 1686.

K městu Jablonné v Podještědí słušeja měšćanske dźěle Česká Ves (Böhmischdorf), Heřmanice (Hermsdorf), Jablonné (Deutsch Gabel), Kněžice (Großherrndorf), Lada (Laaden, tež Laden), Lvová (Lämberg) z Kněžičky (Kleinherrndorf), Židovice (Jüdendorf) a Zpěvná (Vogelgesang), Markvartice (Markersdorf), Petrovice (Petersdorf), Pole (Felden), Postřelná (Postrum), Valdov (Waldau) a Zámecká (Neufalkenburg)




#Article 709: Złota zažnička (123 words)


Złota zažnička (Gagea lutea) je rostlina ze swójby lilijowych rostlinow (Liliaceae). Dalšej serbskej mjenje stej wulka snědka a złota hwěžka.

Za Gagea lutea eksistuja sćěhowace synonymy:

Złota zažnička je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač 30 cm. Rostlina ma jenož jednu pozemsku cyblu.

Spódnje łopjeno docpěwa dołhosć wot 30 cm a šěrokosć wot 6 hač 15 cm a přesaha přez kwětnistwo. 

Kćěje wot apryla hač meje. Hwěžkojte kćenja docpěwa wysokosć wot 2 hač 3 cm a maja šěsć kćenjowych łopješkow. Wone steja po jednu hač po dźesaćoch we wokołkojtym kwětnistwje na nahim stołpiku.

Rosće we łučinowych lěsach, lěsnych wobkromach, sadowcowych łukach blisko lěsow a žiwych płotach. Preferuje wot sakanja włóžne, wutkate pódy w sćinach. 

Rostlina je w nimale cylej Europje rozšěrjena.




#Article 710: Lipa (113 words)


Lipa (Tilia) je ród z podswójby lipowych rostlinow (Tilioideae) znutřka šlězowych rostlinow (Malvaceae). 

Lipy su w lěće zelene štomy. Rostliny často pruty wutworja.

Zdónk je tołsty.

Kulojte hač wutrobojte łopjena sedźa na ćeńkich stołpikach. Wone w nazymje spěšnje zažołtnu.

Kćěje w lěće. Małke, wonjace, dwusplažne kćenja su bónčkojte, žołtojte a steja w promjenjach. Kóžde kwětnistwo je z křileškojtym běłojtym nošnym łopješkom zrosćene.

Płody su małke, kulojte, twjerde, zelene worjechowe płody, kotrež jenož jedne symjo wobsahuja.

Rostliny su w měrnych regionach Azije, Europy a sewjerneje Ameriki rozšěrjene.

Wjele družinow so rady jako alejowe štomy plahuje, dokelž spěšnje rosće, regularny rěz, ale awtowe wotpłuny relatiwnje derje znjese.

K tutomu rodej słuša 45 hač 50 družinow.




#Article 711: Nižozemska lipa (134 words)


Nižozemska lipa (Tilia × europaea, syn. Tilia × intermedia, Tilia × vulgaris, Tilia × holandica) je štom z podswójby Lipowych rostlinow (Tilioideae) znutřka swójby šlězowych rostlinow (Malvaceae). Wona je hybrida z pózdnjeje lipy (Tilia cordata) a zažneje lipy (Tilia platyphyllos).

Nižozemska lipa docpěje wysokosć wot hač do 30 m.

Króna je husta a wysoko zhorbjena. Zdónk je zawality a wjele prutow pušći.

Křiwje wutrobojte łopjena su błyšćace zelene a na kromje zubate. Wone docpěja dołhosć wot 6 hač do 10 cm a na delnim boku njesu běłe abo žołte roporowe brody.

Kćěje w podlěću. Swêtłožołte kćenja so po łopjenach jewja. Wone steja po třoch hač po sedmjoch.

Kulojte płody su tróšku rjapikate, kosmate a docpěwaja wulkosć wot něhdźe 8 mm.

Rosće w lisćowych měšanych lěsach. Ale tež so jako nadróžny abo alejowy štom plahuje.




#Article 712: Pózdnja lipa (362 words)


Pózdnja lipa (Tilia cordata) je štom z podswójby lipowych rostlinow (Tilioideae) znutřka swójby šlězowych rostlinow (Malvacea).

Pózdnja lipa je štom, kotryž docpěje wysokosć wot 10 hač do 30 m. Rostlina je čućiwa přećiwo sypanskej seli.

Króna je husta, šěroka a horbata. Zdónk je mócny, runy a zwjetša krótki a ma podołhostnje brózdźenu, husto rjapikatu, načorń šěru skoru.

Młode hałuzy a pupki su oliwozelene abo čerwjenojte. Zymske pupki su jejkojte, njesu 2-3 nahe, zelene hač čerwjene šupizny a docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 7 mm. Nakónčny pupk faluje.

Měnjate, dołho stołpikate łopjena docpěja dołhosć wot 2 hač do 10 cm a su křiwje wutrobojte, zubate, tołstojte-proste a na hornim boku mutne, ćmowozelene a na delnim boku šěro módrozelene. Rozporowe kuty hłownych nerwow njesu brunojte horšće włosow. Jich stołpik je nahi a docpěwa dołhosć wot 2 hač do 5 cm. Łopjency docpěja dołhosć a šěrokosć wot 3 hač do 10 cm. Kroma je runostajnje rězana.

Kćěje wot junija hač julija, něhdźe 14 dnjow pozdźišo hač zažna lipa. Žołtojće běłe, wonjace, dwusplažne kćenja so po łopjenach jewja a steja po třoch hač po dźesaćoch (dwanaćoch) we kwětnistwje a docpěja wulkosć wot 1 hač 1,5 cm. Wone su ze swětłym, křidleškojtym, 4 hač 8 cm dołhim nošnym łopješkom zarosćene. Pjeć krónowych łopješkow docpěje dołhosć wot 4 hač 8 mm a je nažołć běłe a owalne. Keluškowe łopješka su jejkojte, běłe, kosmate a docpěja dołhosć wot 3 mm. 30 próškowych łopješkow steji w pjeć promjenjach a je wšě płódne.

Płody su ćeńkosćěnate, kožojte a njejasnje hranite. Wone docpěja tołstosć wot 5 hač do 7 mm a jenož jedne symjo wobsahuja. Płódnistwo docpěje dołhosć wot 8 hač do 10 cm. Kředliška docpěja šěrokosć wot 8 hač do 15 mm a njedosahuja hač k spódkej stołpika płódnistwa. Płody w septembrje dozrawja.

Rosće w lěće ćopłych lěsach, předewšěm w dubowych a hrabowych lěsach, ale tež w łučinowych lěsach hromadu z klonami abo chójnami.

Často so jako pólnu drjewina, w štomowych žiwych płotach, na dróhach a w parkach plahuje.

Rostlina je wot Pyrenejow hač do Urala rozšěrjena, při čimž w Skandinawiskej jenož w južnym dźělu wustupuje a w Irskej, Šotiskej, na južnym Balkanje a na wulkich kupach Srjedźneho morja faluje.




#Article 713: Slěborna lipa (353 words)


Slěborna lipa (Tilia tomentosa) je štom z podswójby lipowych rostlinow  (Tilioideae) znutřka swójba šlězowych rostlinow (Malvacea).

Slěborna lipa je w lěće zeleny štom, kotrež docpěje wysokosć wot 10 hač do 30 m. Rostlina je nječućiwe přećiwo wotpłunam a dymej.

Króna je prawidłowna, šwižna abo horbata. Zdónk je mócny. Hłowne hałuzy su horje měrjene.

Skora je na spočatku nazeleń šěra, pozdźišo šěrobruna. Wone njese hakle w starobje drobne, prawidłowne, jara płone lajstowe a brózdowe mustry.

Zymske pupki su jejkojte, šěrobrunje-pjelsćojte a njesu zwjetša dwě šupiznje. Wone docpěja dołhosć wot 3 hač do 5 mm. Nakónčny pupk faluje.

Měnjate łopjena su dołho stołpikate, tróšku křiwje, kulojte hač wutrobojte, zubate, njesu krótki kónčk a docpěja dołhosć wot 7 hač do 12 (15) cm. Wone su na hornim boku na spočatku hrubje kosmate, pozdźišo nahe a na delnim boku su slěbrošěre a nimaja kosmowe promjenja na nerwnych kutach. Jich stołpik je pjelsćojće kosmaty a docpěje dołhosć wot 3 hač do 5 cm. Łopjency su křiwje wutrobojte, maja asymetriski spódk a docpěja dołhosć a šěrokosć wot 7 hač do 13 cm. Kroma je wótro rězana.

Nazymske barbjenje je złotožołte.

Kćěje w juliju. Swětłožołte, wonjace, dwusplažne kćenja so po łopjenach jewja a steja po šesćoch hač po dźewjećoch we wokołkowych pakićach. Krónowe łopješka su jejkojte, nimale zrunane a docpěja dołhosć wot 7 hač do 8 mm. Próškowe łopješka su zdźěla płódne zdźěla sterilne. Płódnik su jara kosmaty.

Małke worjechowe płody su dołhojte, jejkojte, tołstosćěnate, šěrobrune, zwjetša po třoch a docpěja dołhosć wot 7 hač do 8 mm a šěrokosć wot 5 hač do 6 mm. Wone su słabje rjapikate. Wone wobsahuja jenož jedne symjo. Płódnistwo docpěje dołhosć wot 5 hač do 7 cm a wobsahuje 1 hač 3 płody. Kosmate křidleška dosahuja hač k spódkej wóski płódnistwa a docpěje šěrokosć wot 14 hač do 18 mm.

Nošne łopješka na płódnistwach je pergamentojte, při čimž je wóska płódnistwa hač do spódka z nošnym łopješkom zrosćene.

Rosće na srjedźosahacych, wutkatych, zwjetša wapnitych, suchich pěskowych a hlinjanych pódach w lisćowych měšanych lěsach.

Rostlina je w juhowuchodnej Europje hač do Prědnjeje Azije rozšěrjena.

Z 200 lět so jako parkowy a alejowy štom plahuje.




#Article 714: Wětošow (292 words)


Wětošow ( Vetschau/Spreewald) je němsko-delnjoserbske město w Braniborskej, ležace w Błótach we wokrjesu Hornje Błóta-Łužica. Wětošow ma wokoło dźewjeć tysac wobydlerjow. Měšćanosta je Bengt Kanzler.

Město słuša do připóznateho sydlenskeho ruma Serbow w Braniborskej.

Městačko leži při južnej kromje Błótow juhowuchodnje Lubnjowa, sewjernje Kalawy a něhdźe 18 kilometrow zapadnje Choćebuza. Wsy na sewjeru měšćanskeho teritorija słušeja hižo do biosferoweho rezerwata Błóta.

Jako oficielne měšćanske dźěle Wětošowa płaća:

Dalše wobsydlene městna, kotrež pak jako měšćanske dźěle njepłaća, su Běłośin (Belten), Długi (Fleißdorf), Gołyń (Gahlen), Husoka (Märkischheide, do lěta 1937 hamtsce Weissagk), Huštań (Wüstenhain), Łoboźice (Lobendorf) a Tarnojsk (Tornitz).

Sydlišćo naspomni so prěni raz w lěće 1302 jako Veczicz. Dalše naspomnjenja běchu pod mjenami Vetczaw (1434), Fetzow (1450) a Fetczaw (1480). W lěće 1527 mjenowachu Fetzscho k prěnjemu razej jako městačko. Oficielnje dósta Wětošow swoje měšćanske prawa pak hakle 1543.

Hač do pózdnjeho 19. lětstotka rěčeše so we wjeskach wokoło Wětošowa hłownje delnjoserbsce. Rěčna změna k němčinje wotzamkny so tule – pospěšene přez wotstronjenje serbskich kemšow a přesadźenje němčiny jako šulskeje rěče – we hłownym hač dosrjedź 20. lětstotka.

Wot 1929 do 1932 wotměwachu so we Wětošowje Błótowske ludowe a drastowe swjedźenje, organizowane wot tehdyšeho měšćanosty Otta Rohdy a Maśicy Serbskeje.

Wětošow bě wot 1964 do 1996 stejišćo jedneje z najwjetšich brunicowych milinarnjow we Łužicy. Wuhenje Wětošowskeje milinarnje běchu hižo zdaloka widźeć a płaćachu jako symbol města.

Na zakładnej šuli we Wětošowje so WITAJ-wučba poskića.

We Wětošowje nadeńdźe so dwórnišćo železniskeje čary Berlin–Zhorjelc. Jězbny čas do Berlina traje někak hodźinu.

Přez Wětošow wjedźetej nimo toho zwjazkowa awtodróha 15 z Wrócławja do Berlina a zwjazkowa dróha 115.

We Wětošowje so narodźili abo tam bydlili su mjez druhim delnjoserbski basnik, diplomat a pedagoga Jan Bok (1569–1621), moler Wylem Šybar (1887–1974) a wědomostnica-moderatorka Anja Pohončowa (* 1970).




#Article 715: Sywny mak (120 words)


 Sywny mak (Papaver dubium) je rostlina ze swójby makowych rostlinow  (Papaveraceae).

Sywny mak je jednolětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 30 hač do 60 cm. Rostlina wobsahuje běłojtu, na powětrje druhdy žołtnjacu mlokowu mězu.

Łopjena su jednoty hač dwójce našćěpane.

Kćěje wot meje hač do julija. Kćenja docpěja wulkosć wot 2 hač do 5 cm. Krónowe łopješka druhdy njesu čorne blečki. Jich stołpiki su přilěhawje kosmate. Próškowe nitki su linealne a njejsu tołše. Próšniki su módrojte.

Kapslowy płód je plecojty, na spódku nahi a dwójce hač štyrikróć tak dołhi kaž šěroki. Wón wobsteji ze štyrjoch do dźesać pěstowych pruhow.

Rosće na žitnych polach, na pućach, na nasypach, na drjebiznowych nasypach a w skałach.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 716: Wšelakołopjenaty chlěbownik (111 words)


Wšelakołopjenaty chlěbownik (Artocarpus heterophyllus, syn.: Artocarpus jaca Lam., Artocarpus integrifolius auct. non L. f.) je štom ze swójby marušnjowych rostlinow (Moraceae).

Wšelakołopjenaty chlěbownik je štom, kotryž docpěwa wysokosć wot hač do 9 m.

Rostlina wutwori jenički hłowny zdónk. Króna je husta a kulojta.

Ćmowozelene łopjena su kožane a njelapate.

Hoberske płody su zestajene a docpěwaja dołhosć wot hač do 60 cm a wahu wot hač do 18 kg. Wone su bóle słódke hač płody wot Artocarpus integer. Jich powjerch je kremowje bruny a njese  małke, kehelojte kopcy. Mjaso je lěpjate, žołte abo róžojte a njepřijomnje wonjeja.

Symjenja su brune, kotrež su jako słódke mjaso jědźne.

Rostlina je w juhowuchodnej Aziji rozšěrjena.




#Article 717: Lěkarska bimbawka (137 words)


 Lěkarska bimbawka (Pulsatilla vulgaris) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae).

Lěkarska bimbawka docpěje za čas kćěwa wysokosć wot 15 cm, ale za čas tworjenja płodow docpěje wysokosć wot 40 cm. 

Spódnje łopjena so po kćenjach pokazaja. Wone su owalne, wjacekróć pjerjate.

Stołpik je zrunany, běłošešerjaće kosmaty a njese jedne kćenje. Ma mutličku jara rozdźělenych łopješkow. 

Kćěja wot měrca hač meje. Kćenjowe łopjena docpěja dołhosć wot 5 cm (55-80 mm). Najprjedy su zwonojte, ale pozdźišo su rozšěrjene. Wone su fijałkojte a wonka šešerjaće kosmate. Ma 6  přikrywnych łopješkow. Kćenja bu wot pčołkow a čmjełow wopróšene. 

Stameny su mnoholičbne. 

Płody maja pěstku z dołhosću wot 5 cm. Rozšěrjene worjechowych płodow so přez wětřik přewjedźe. 

Rosće na suchich trawnikach, zwjetša na wapnje.

Lěkarska bimbawka je rozšěrjena wot Jendźelskeje a Francoskeje hač Šwedskeje a Ukrainy; w Němskej hač južneje Bayerskeje.




#Article 718: Wšědna akelaja (131 words)


Wšědna akelaja (Aquilegia vulgaris) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae). Dalše serbske mjena su worjołčka, přećiwne zelo, módry zwónčk a zahrodne zwónčki.

Wšědna akelaja je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 40 hač do 80 cm.

Stołpik je zrunany a jara rozhałuzowany.

Łopjena su měnjate, dwójce třiličbne a wobsteja z stołpikatych łopješkow. Wone su často módrozelene. Spódnje łopjena su dołho stołpikate, mjeztym hornje su sedźace.

Kćěje wot meje hač do julija. Nygace kćenja su módrowioletne, rědko róžojte abo běłe. Wone wobsteja z pjeć wotstejacych a pjeć titkojtych, dołho wotrohatych łopješkow a docpěja dołhosć wot 3 hač 5 cm. Jich próškowe łopješka jenož mało wusahuja.

Płody su zrunane a pjećdźělne. 

Rosće w swětłych lisćowych lěsach, w kerčinach, na kromach žiwych płotow a na łukach. 

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 719: Wšědna čornica (122 words)


Wšědna čornica (Actaea spicata)  je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae).

Wšědna čornica je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač 60 cm.

Spódnje łopjena faluja. Dołho stołpikowe, wulke łopjena su we wobrysu pjećróžkate a třidźělne z jednorje abo dwójce pjeritymi dźělnymi łopjenami, kotrychž kroma je zubata. Łopjency docpěwaja dołhosć wot 20 hač 30 cm.

Kćěje wot meje hač junija. Běłe kćenja maja mnoholičbne běłe próškowe łopješka a steja w hustych, krótkich kićach. Štyri, rědko hač šěsć kćenjowych łopjenow je krótše hač próškowe łopješka. 

Płody su najprjedy zelene, pozdźišo čorne  jahody z wjacorymi symjenjemi.

Rosće we wudolinowych a lisćowych měšanych lěsach srjedźnych horinow. Preferuje włóžne, zwjetša wapnite hlinjane pódy.

Rostlina w nimale cyłej Europje rozšěrjena, při čimž předewšěm w horinach wustupuje.




#Article 720: Žołte črijki (116 words)


 Žołte črijki (Aconitum lycoctonum) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae). Dalše serbske mjeno je wjelkimór.

Žołte črijki je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 50 hač do 150 cm.

Łopjena su rukojte dźělene. Spódnje łopjena su dołho stołpikate a hač nimale do spódy rukojte 5- hač 7-dźělne. Nastołpikowe łopjena krótšo stołpikate abo sedźace a 3- hač 5-dźělne.

Kćěje wot junija hač do awgusta. Blědožołte kćenja njesu wysoki, šwižny helmik, kotryž je 3 raz tak wysoki jako šěroki, zwjetša steja w jednorych abo rozhałuzowacych kićach a docpěja wysokosć wot 1,5 hač do 2 cm. 

Rosće we wudolinowych lěsach a čerstwych hač włóžnych lisćowych naměšanych lěsach, łučinowych lěsach.

Rostlina je w horinach srjedźneje a južneje Europy rozšěrjena.




#Article 721: Argentinska (121 words)


Argentinska ( República Argentina) je njewotwisny stat w Južnej Americe, při brjohach Atlantiskeho oceana. Stolica je Buenos Aires. Argentinska ma něhdźe 43 milionow wobydlerjow. Krajne mjeno pochadźa wot łaćonskeho słowa za slěbro, argentum.

W Argentinskej so hłownje španisce rěči, su pak tež někotre awtochtone rěče připóznate, kaž tež italšćina a němčina.

Argentinska mjezuje z Boliwiskej na sewjeru, z Paraguayjom, Brazilskej a Uruguayjom na sewjerowuchodźe a z Chilskej na zapadźe. Najwyši wjeršk je Aconcagua (6962 m) w argentinskich Andach, zdobom najwyša hora cyłeje Ameriki a južneje połkule.

Prezident Argentinskeje je wot decembra 2015 Mauricio Macri. Jeho předchadnica bě Cristina Fernández de Kirchner. Wona bu 28. oktobra 2007 jako naslědnica swojeho mandźelskeho Néstor Kirchner wolena a nastupi swoje zastojnstwo dnja 10. decembra 2007.




#Article 722: Lěćna horiwka (120 words)


 Lěćna horiwka (Adonis aestivalis) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae).

Lěćna horiwka naha rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 25 hač do 60 cm.

Sedźace łopjena su husto stejace, wjacekróć pjerite a njesu něhdźe 1 šěroke kónčki.

Kćěje wot junija hač awgusta (wot meje hač do julija). Nakónčne kćenja steja po jednym a docpěja šěrokosć wot 1 hač do 3 (3,5) cm. Pjeć nahich keluškowych łopješkow je přilěhawe, zelene. Pjeć hač wósom dołhojtych krónowych łopješkow je čerwjene abo blědožołte a často na spódku čorne.

Płodźiki husto steja. Njesu na kónčku zeleny, zrunany, krótki pysk a su na hornim boku troskate.

Rosće na žitnych rolach. Ma radšo hlinjane, wapnite pódy.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje a w Aziji rozšěrjena.




#Article 723: Nalětnja horiwka (181 words)


 Nalětnja horiwka (Adonis vernalis) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae).

Nalětnja horiwka je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 10 hač 40 (50) cm. Rostlina je přećiwo mrózej nječućiwa.

Stołpik je zrunany a njese jedne kćenje.

Łopjena su jara sćeńka rozdźělene a měnjate, při čimž wone jara husto steja. Wotrězki su linealne a docpěja šěrokosć wot něhdźe 1 mm. Wone su nimale njestołpikate.

Kćěje wot apryla hač meje. kćenja docpěja wulkosć wot 4 hač 6 (7-8) cm a steja po jednym. 10/12-20 krónowych łopješkow je błyšćace a złotožołte. Próškowe łopješka su jara mnoholičbne. Kćenja so při słónčku puknu a slěduja za čas dnja stawk słónca.

Płody su worješki, kotrež docpěja wulkosć wot hač do 5 mm. Wone su syćonerwne, kosmate a njesu hóčkojty pysk.

Družina je wuchodoeuropska a sibirska stepowa rostlina. W našim teritoriju na suchich trawnikach, łučnych stepach, na suchoćopłych, kerčinatych hórkach. Ma radšo w lěće ćopłe, suche abo w prawym měrje suche, zwjetša wapnite hlinjane pódy.

Rostlina je w horinach srjedźneje a južneje Europy rozšěrjena, při čimž wot Španiskeje hač do Šwedskeje wustupuje. W srjedźnej Europje je rědka.




#Article 724: Nazymska horiwka (104 words)


Nazymska horiwka (Adonis annua, syn. Adonis autumnalis L., Adonis phoenicea Bercht.  J.Presl.) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae).

Nazymska horiwka je jednolětna rostlina. Stołpiki su rozhałuzowane a docpěja wysokosć wot 30 hač do 40 cm. Měnjate łopjena su słabje rozdźělene.

Kćěje w lěće, wot junija hač do septembra. Błyšćace čerwjene kćenja docpěja přeměr wot něhdźe 2,5 cm. Wone njesu pjeć hač wósom krónowych łopješkow, kotrež su wočinjene a skoro wotpadnu. W jich centrumje je čorne.

Rostlina wobsahuje 0,1 % hač 0,7 % kardenolidow, předewšěm adonitoxin a cymarin. Při tym podźěl glykosidow je najwyši za čas kćěwa.

Pochadźa z južneje Europy a juhozapadneje Azije.




#Article 725: Płomjaca horiwka (106 words)


 Płomjaca horiwka (Adonis flammea) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae).

Płomjaca horiwka docpěje wysokosć wot (10) 20 hač do 50 cm.

Zrunane stołpiki su w delnim třećinje rozhałuzowane, na spódku mjechko kosmate. Łopjena su w lěće zelene a trójce hač štyri króć pjerite.

Kćěje w lěće. Kćenja steja po jednym a docpěja přeměr wot 1,5 hač do 3,5 cm. Tři hač wósom krónowych łopješkow je šarlachčerwjene abo krejčerwjene, rědko žołte. Na bazy njesu čorny blečk. Keluškowe łopješka su wonka kosmate. Wósom próškowych łopješkow je ćmowowioletne.

Płodźiki njesu na delnim boku jasny zubičk a wotboka kónčki křiwjeny pysk.

Rosće na rolach a krótko žiwjacych njerodźowych honach.




#Article 726: Europska kubołnička (152 words)


 Europska kubołnička (Trollius europaeus) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae).

Europska kubołnička docpěwa wysokosć wot 30 hač do 60 (70) cm.

Łopjena su rukojće rozdźělene. Jich wotrězki su třidźělne. Spódnje łopjena su stołpikate. Stołpikowe łopjena su sedźace a třiličbne. Horni bok łopjenow je ćmowozeleny a błyšćacy.

Kćěje wot meje hač do julija. Kulowate kćenja docpěwaja šěrokosć wot 3 hač 5 cm a steja po jednym, druhdy po dwěmaj hač po třoch. Jich přikrywne łopješka su žołte. Dźesać hač pjatnaće kćenjowych łopješkow je kolowaće hromadu nygace.

Druhdy kćěje zaso w nazymje.

Jenož małke muchi a bruki kćenja wopróšuja.

Płody su pyskate a docpěwaja dołhosć wot 1,5 cm.

Rosće na bahnowych, na płonych tymjenjach, na přirěčnych kromach a na hórskich łukach, při čimž w Alpach we wysokosćach wot hač do 2400 m wustupuje.

Preferuje schódne, włóžne hlinjane a běłohlinjane pódy.

Rostlina w sewjernej a srjedźnej Europje, ale tež w horinach južneje Europy rozšěrjena.




#Article 727: Běła maslenka (129 words)


 Běła maslenka (Ranunculus aconitifolius) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow  (Ranunculaceae).

Běła maslenka je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 20 hač 50 cm.

Stołpik je zrunany a hałuzojty.

Łopjena su rukojte a pjećdźělne hač sydomdźělne. Spódnje łopjena su dołho stołpikate, mjeztym zo stołpikowe łopjena sedźace su. Jich wotrězki su šěroko jejkojte a nimale hač do kónca zubate. Srjedźny wotrězk je krótko stołpikaty.

Kćěje wot meje hač julija. Běłe kćenja docpěwa wulkosć wot 1 hač 2,5 cm a steja w pakići. Jich stołpiki su kosmate. Keluškowe łopjena su zwonka často čerwjenje přeběžane a zahe wotpadnu.

Rosće na rěčnych brjohach, žórłowych městnach, hnojenych włóžnych łukach a w swětłych włóžnych lěsach. Preferuje silikatne pódy.

Rostlina je w horinach srjedźneje a južneje Europy, w Alpach hač do wysokosćow wot 2600 m, rozšěrjena.




#Article 728: Hórska maslenka (108 words)


 Hórska maslenka (Ranunculus montanus) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae).

Hórska maslenka je wšelakora rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 5 hač 30 cm.

Stołpik je zrunany a jedno- hač třikćenjowy. 

Spódnje łopjena su stołpikate, błyšćace a třidźělne hač pjećdźělne a wobsteja z wopak-jejkojtych, zubatych, ćmowozelenych wotrězkow. Hornje stołpikowe łopjena su sedźace a maja linealne wotrězki.

Kćěje wot apryla hač awgusta. Kćenja su złotožołte a docpěwaja šěrokosć wot 12 hač 25 mm.

Płodźiki su bóčnje splacnjene a maja krótki, křiwjeny pysčičk. 

Rosće na hórskich łukach a pastwach, ale tež w swětłych lěsach, hač do wysokosćow wot 1000-3000 m.

Rostlina je w Alpach, Čornym lěsu, Jurje a Karpatach rozšěrjena.




#Article 729: Lěsna maslenka (122 words)


 Lěsna maslenka (Ranunculus nemorosus) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae).

Lěsna maslenka je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 20 hač 80 cm.

Łopjena su mjechko kosmate a maja klinčkojte, lapate a zubate wotrězki. Spódnje łopjena su často nimale hač spódka třidźělne, ćmowozelene we wobrysu pjećróžkate.

Kćěje wot meje hač julija. Kćenja docpěwaja wulkosć wot 2 hač 3 cm a steja zwjetša wjacekćenjowych, čumpatych kwětnistwach. Keluškowe łopješka su přilěhawe. Krónowe łopješka docpěwaja dołhosć wot 15 hač 20 mm. Kćenjowe stołpik su brózdźene.

Płody njesu 1,5 mm dołhi, hóčkojty pysčičk.

Rosće na włóžnych łukach, suchich hórskich łukach a pastwach w swětłych lisćowych lěsach a płonych tymjenjach.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje, sewjernje hač do Danskeje, Wulkeje Britaniskeje a Skandinawiskeje rozšěrjena.




#Article 730: Rěčna maslenka (102 words)


 Rěčna maslenka (Ranunculus flammula) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae).

Rěčna maslenka je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač 50 cm. Rostlina je bahnowa rostlina, kotrejež stołpik zwjetša je wobłukaće postupowacy a rozhałuzowany.

Łopjena su njerozdźělene. Na spódku stejace łopjena su dołho stołpikate, zwjetša klinojte abo skulojćene. Stołpikowe łopjena su krótko stołpikate a wusko lancetojte a docpěwaja dołhosć wot 10 cm.

Kćěje wot meje hač septembra. Kćenja su blědźe žołte, docpěwaja wulkosć wot 0,8 hač 1,7 cm a so wot muchow wopróšuja.

Rosće w bahnach, małodusykowych bahnowych łukach, žórłach a na brjohach.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 731: Wódna maslenka (115 words)


 Wódna maslenka (Ranunculus aquatilis) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae).

Wódna maslenka je jednolětna rostlina abo trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač 200 cm.

Podnurjene łopjena su fajn rozdźělene a docpěwaja dołhosć wot 5 cm, mjeztym zo płuwanske łopjena su hač do nimale spódki třiškałobowe a kulowate.

Kćěje wot apryla hač septembra. Kćenja wusahuja po jednym z wody a docpěwaja wulkosć wot 1 hač 1,6 (2) cm. Při tym so běłe kćenjowe łopješka dótkaja. Jeli woda po sylnych spadkach steji přewysoko, tak zo kćenja njemóžeja z wody wusahuja, da kćenja zawrjene wostanu a so sam wopróša.  

Rosće w stejacych abo pomału běžacych, wutkatych, zwjetša płonych, małowapnitych wodźiznach.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 732: Nartušowy podlěsk (128 words)


 Nartušowy podlěsk (Anemone narcissiflora) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae).

Nartušowy podlěsk je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 20 hač 40 cm. Rostlina je wotstejo kosmata.

Stołpik a łopjena su kosmate. Łopjena su třidźělne hač pjećdźělne, mjeztym zo wotrězki zaso su dźělene. Spódnje łopjena su dołho stołpikate a rukojte.

Kćěje wot meje hač julija (awgusta). Kćenja docpěwaja wulkosć wot 2 hač 3 cm a steja po třoch hač po wosmjoch we wokołkojtym kwětnistwje wyše łopjenoweje mutlički. Pjeć, rědko šěsć, kćenjowych łopješkow je nahe a běłe, zwonka často čerwjenojte. Pupk je často čerwjeny.

Kćenja njewobsahuja běłe barbizny, ale z powětrom pjelnjene mjezoty, kotrež dopadowace běłe swětło reflektuja.

Rosće na kerčinowych kromach a połsuchich trawnikach. Preferuje wapnite, suche pódy.

Rostlina je w horinach srjedźneje a južneje Europy rozšěrjena.




#Article 733: Alpski pryšćenc (132 words)


 Alpski pryšćenc (Clematis alpina) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae).

Alpski pryšćenc je wity  kerčk, kotryž ma 2 m dołhe lězucymi, wodrjewjacymi  wubitkami. 

Łopjena su napřećostejne, dołho stołpikate a dwójce třiličbne. 

Kćěja wot meje hač awgusta. Kćenja su zwónčkojte a steja po jednym w łopjenowych rozporach, su dołho stołpikate. Maja 4 fijałkojte hač swětłomódre kćenjowe łopješka, kotrež docpěwaja dołhosć wot 5 cm. Nektarowe łopješka su 10 hač 12, łopatkojte, běłopjelsćojte a jenož poł tak dołho kaž štyri kćenjowe łopjena. 

Stameny su mnoholične a husto kosmate. 

Płody su małki a kosmate a maja wotstajejo kosmate pěstki.  

Rosće na skaliznach, w kerčinach, swětłych lěsach zwjetša na wapnje a rědko na silikaće.

Alpski pryšćenc je rozšěrjeny wot Pyrenejow přez Alpy, we wysokosć wot 1000-2400 m, a wuchodoeuropske hory hač sewjerneje Azije a sewjerneje Ameriki.




#Article 734: Prosty pryšćenc (119 words)


 Prosty pryšćenc (Clematis recta) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae).

Prosty pryšćenc je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 50 hač 150 cm.

Stolpik je zwjetša njewodrjewjeny, hranity a dudławy. 

Łopjena su njeporowje pjerite z pjeć, sydom abo dźesać dołho stołpikatymi, jejkojtymi, wótrymi łopješkami. Łopency su cyłokromne a módrozelene. 

Kćěje wot (meje) junija hač julija. Mnoholičbne, běłe kćenja steja w kwětnistwach na kóncach zrunanych, dudławych stołpikow. Štyri kćenjowe łopjena su běłe, jenož na kromje husto pjelsćojće kosmate.

Wutk čerstwych rostlinow wobsahuje wótry protoanemonin, kotryž kožu jara sylnje dražni.

Rosće w ćopłych  kerčinatych lěsach a swětłych kerčinach. Preferuje w lěće ćopłe, wapnite pódy.

Rostlina je w južnej Němskej, Durinskej, južnych Alpach a Pyrenejach, w južnej a wuchodnej Europje rozšěrjena.




#Article 735: Guaranišćina (2614 words)


Guaranišćina ( Guaraní [], swójske mjeno: avañe'ẽ []) je rěč, kotraž so w Paraguayju, w sewjernej Argentinskej, dźělach Boliwiskeje a w juhozapadnej Brazilskej rěči. Słuša k tupi-guaraniskim rěčam.

Guaranašćina ma někak štyri do pjeć milionow rěčnikow. Najwyše trochowanja wuchadźa wot hač do sydom milionow, při čimž liča so tež wosoby, kiž maja jenož snadne znajomosće guaranišćiny, štož so na přikład z wobydlerjemi paraguayskich městow často stawa.

W němskej rěči, ale tež w serbšćinje, su někotre słowa, kotrež wotpowěduja guaraniskim słowam abo kotrež su jim jara podobne. Tute słowa přińdźechu přez španišćinu a portugalšćinu do němčiny, a pochadźeja pak z narěčow guaranišćiny, kotrež so w Paraguayju, Argentinskej, Boliwiskej abo Brazilskej rěčachu, pak z wusko přiwuzneje tupišćiny, na přikład: kapybara, jaguar, jaguarundi, tapir, ananas, maniok, marakas, marakuja, nandu a piranja.

Guaranišćina je so hižo za čas španiskeje kolonialneje doby wužiwała jako spisomna rěč za křesćanske misionowanje. Jezuitowy stat, kotryž bě wosebje dźěl dźensnišeho wuchodneho Paraguayja a dźensnišeje argentinskeje prowincy Misiones wopřijimał, spěchowaše  guaranišćinu, dokelž jezuića běchu připućowanje běłych sydlerjow jara wobmjezowali a guaranišćinu jako ekskluziwnu rěču wužiwali. We swětnej prowincy Paraguay wokoło Asuncióna pak wostawaše guaranišćina drje dominowaca wobchadna rěč wobydlerstwa, dokelž bě čisło sydlerjow španiskeho pochada poměrnje małe a so tući z domoródnymi měšachu, hamtska rěč pak bě tam ekskluziwnje španišćina, kotraž rěčanu guaranišćinu we wjelorakim nastupanju wobwliwowaše. Z kóncom jezuitskich redukcijow w lěta 1767 je guaranišćina tež tam swoju wosebitu poziciju zhubiła.

Tež w njewotwisnym Paraguayju wostawaše španišćina ekskluziwna hamtska rěč. Mějachu drje guaranišćinu za wažne kulturelne znamjo paraguayiskeje nacije, jeje wužiwanje pak wostawaše na ertnym wužiću a na literaturje předewšěm folkloristiskeho charaktera wobmjezowana.

Hakle w nowej dobje so w Paraguayju započa, guaranišćinu tež w kubłanju a jako hamtsku rěču wužiwać a rozdźělne wužiwane prawopisne systemy k do dalokeje měry fonetiskej ortografiji zjednotnjeć.

Z wotstawkom najdale rozšěrjena warjeteta guaranišćiny je paraguayska guaranišćina [gug], kotraž je z rěče znajmjeńša zdźěla španisce akulturěrowanych wobydlerjow kolonialneje swětneje prowincy Paraguayja kaž tež jezuitoweho stata wuchadźała a tohodla wšelakore španiske wliwy pokazuje. Ma (po SIL) 4,6 milionow kulturelnje mesticiskich rěčnikow. Paraguayska guaranišćina je so prjedy tež w argentinskich prowincomaj Misiones a Corrientes a přimjeznych regionach Brazilskeje rěčała, je tam pak dźensa w domoródnym wobydlerstwje do dalokeje měry wot španišćiny resp. portugalšćiny wutłóčena. Dla připućowanja z Paraguayja eksistuje pak tež dźensa w Argentinskej a Brazilskej wjetša ličba rěčnikow paraguayskeje guaranišćiny.

Njewotwisnje wot paraguayskeje guaranišćiny je so wot indigenych skupinow, kotrež so k ludej Guaraní liča, ličba warjetetow guaranišćiny rěčała, kotrež so zdźěla  jara mjez sobu rozeznawachu a dźensa najčasćišo jenož relatiwnje mału ličbu rěčnikow maja:

W dalšim zmysle su warianty Guaranišćiny tež slědowace:

Mjeztym zo so w Boliwiskej, Argentinskej a Brazilskej stupaca asimilacija rěčnikow tutych warjetetow guaranišćiny na španišćinu resp. portugalšćinu wotměwa, so w Paraguayju w prěnim rjedźe asimilacija na paraguaysku guaranišćinu wotměwa.

Hromadźe ze španišćinu je guaranišćina w Paraguayju hamtska rěč. Wustawa z lěta 1992 je wězo jedyn małych oficielnych teksty, kotrež bu do guaranišćiny přełoženy.

Oficielnje płaći Paraguay jako dwurěčny. Realita je bóle komplikowana. Nimale nichtó njerěči jednu z rěčow w jeje čistej formje. Wyše kubłane, měšćanske, eurocentriske woršty rěča  rioplatenisku španišćinu ze zaměšowanych frazami guaranšćiny, mjeztym zo mjenje kubłane, wjesnjanske, burske woršty guaranišćinu z wulkimi podźělemi španiskeho wokabulara rěča, kotraž je jako Jopara [] znata. Šulske kubłanje so w španišćinje wotměwa, wězo so guaranišćina jako dalši předmjet podawa.

Po ludličenju z lěta 1992 su so w Paraguayju slědowace rěče rěčeli:

K tomu so rěče přidawaja, kotrež su krajodaloko lědma rozšěrjene, kotrymž regionalnje pak wjetši wuznam přistaji:

Přez powjetšowanym wužiće guaranišćiny tež w kubłanju a jako hamtska rěč dźiwachu  na woprawdźitosć, zo wjace hač 80 %  paraguayskeho wobydlerstwa je guaranirěčne a njesnadny dźěl ma jenož rudimentarne znajomosće španišćiny.

Hačrunjež guaranišćina bu hižo před 350 lětami za misionowe cile pisana, jenož z kongresa w  Montevideo w 1950 jeje alfabet bu normowany. Jeje alfabet je warianta łaćonskeho alfabeta, ale z někotrymi diakritiskimi znamješkami. Wón wobsteji z 33 pismikow, mjez kotrymiž je 12 wokalow a 21 konsonantow. 

Hłowne diakritiske znamješko je tilda, kotraž so při 6 nazalnych wokalach ã, ẽ, ĩ, õ, ũ, ỹ a ñ  wužiwa. Nimo toho wokale á, é, í, ó, ú, ý so wužiwaja, jeli přizwuk słowa  so na poslednjej złóžce njenamaka.

Guaranišćina dowola jenož złóžki, kotrež so z wokala abo konsonanta plus wokal zestajeja; złóžka, kotraž so na konsonant abo dwaj abo wjace konsonantow hromadźe (nimo digrafow) kónči, móžne njeje. To šemje (C)V(V) wotpowěduje.

Nimo toho eksistuja za wšě 6 wokalow tež nazalne warianty (ã, ẽ, ĩ, õ, ũ, ỹ). Nazalne wokale su jenož w akcentowanej złóžce distinktiwne. Předpřizwukowe wokale budu nazalne dla nazalneje asimilacije před slědowacymi nazalnymi wokalemi abo nazalnymi konsonantami, njewurjekuja so wšak w druhich padach njenazalnje.

Z eufoniskich přičinow, so słowa do oralnych a nazalnych zeskupjeja. Słowo je nazalne, jeli wono ma znajmjeńša jedyn z tutych nazalnych pismikow: ã - ẽ - ĩ - õ - ũ - ỹ - g̃ - m - mb - n - nd - ng - nt - ñ , a wšě dalše su oralne. Nazalne słowo dóstawa druhe typy prefiksow a postpozicijow. Na př. postpoziciji pe, ta bywaja me resp.  nda po nazalnych słowach.

Při tym so /j,k,nd,mb/ do /ñ,ng,n,m/ změna, na př. nde póra „twoje šerjenje“, ne porã „Sy rjana“.

Přizwuk leži najčasćišo na poslednjej złóžce zdónka, mjeztym zo sufiksowe gramatiske morfemy su njeakcentowane (enklitiske).

Dalša wosebitosć je wosebite wašnje nazwukoweje mutacije, eklipsa:  Wjele słowow, kotrež so z konsonantom /t-/ započina, změni tutón nazwuk, jeli wot druhich słowow wotwisuja abo so z nimi zestajeja:

Forma tetyma so jenož wužiwa, jeli noha je njewobsedźana. Jeli wobsedźer je třeća wosoba, njeje wažny abo je njeznaty, potom so forma hetyma po potrjechenym słowje wužiwa, mjeztym zo so při prěnjej a druhej wosobje abo před tym mjenowanej wosobje forma retyma wužiwa.

Eksistuja někotre substantiwy, kotrež nimaja /t-/ w zakładnych formach, maja wšak tajku změnu.

i To je tak mjenowana inkluděrowaca forma. To rěka, zo narěčana wosoba je zapřijata. (ja+ty/wy resp. mój+twój/waš)

Ale tež eksistuja někotre njeregularne substantiwy z dwěmaj formomaj, na př.

Při werbach wužiwana forma wotwisuje wot hierarchije wosobow (1.2.3.). Jeli werb je transitiwny a agens steji niže w hierarchiji hač paciens, potom so forma na r- wužiwa, mjeztym zo so we wšěch druhich padach forma na h- wužiwa. Hlej tež w kapitlu Hierarchija wosobow a markěrowanja.

Nomina a werby so tak jasnje kaž w němčinje a serbšćinje njerozeznawaja.

Guaranišćina je sylnje aglutinowaca resp. polysyntetiska rěč. Tuž so wjele afiksow wužiwa.

Při nomenach njeeksistuja ani pady ani genusy. Definitny artikl guaranišćina ani nima. Rozdźěl mjez singularom a pluralom da so zwuraznić, ale kóncowka za plural so rědko wužiwa. Město padow a prepozicijow w guaranišćinje so sufiksy a postpozicije wužiwaja.

Kóncowki při substantiwach su tele:

Nimo toho eksistuja někotre postpozicije:

Normalnje postpozicije steja direktnje po substantiwje. Ale guarã „za (+ akuzatiw)“ so z kóncowku -pe resp. -ve kombinuje, na př. Agueru ko kamby nde mită'ipe guarã. „Přinjesu tute mloko za twoje dźěćo.“

Někotre postpozicije faktisce su substantiwy z kóncowku -pe abo z druhej kóncowku, při čimž sćěhowace maja rumnostny woznam:

Jeli so z r započinaja, wone su wot wjaceformowych substantiwow wotwodźene. Tam forma za třeću wosobu so na h započina, na př. hapykuéri „za nim“.

Druhdy so samo kombinacija z kóncowki a postpozicije stawa:

Kóncowka za plural je -kuéra (nazalnje -nguéra), na př. che vakakuéra „moje kruwy“. Ale za ličbnikami so wona njewužiwa, na př. mbohapy mbarakaja „tři kóčki“. Sufiks so po jednym z prjedy mjenowanych sufiksow jewi, na př. ipopekuera „w jeho rukomaj/rukach“.

Wosebitosć guaranišćiny je nimo toho, zo substantiwy móžeja zańdźenosć a přichod měć. Za přichod so sufiks -rã wužiwa, na př. che rogarã „mój přichodny dom“. Za zańdźenosć so sufiks -kue (nazalnje -ngue) wužiwa, na př. che rogakue „mój něhdyši dom“.

Adjektiwy nimaja pady, ani genusy. Wone často so jako werby wužiwaja, dokelž wosebity werb za „być“ njeeksistuje. Potom so posesiwne pronomeny wužiwaja. Na př. Che kyra. „Sym tołsty.“ Kame iporã. „Karmen je rjana.“

Komparacija so z pomocu -ve „bóle“ stawa, na př. Nde mitãve chehegui. „Sy młódši hač ja.“ Ale mjenowany sufiks móže so tež při werbach wužiwać, na př. Arapoty iporãve. „Nalěćo je rjeńše.“

Někotre adjektiwy tři formy maja, na př. hasy „chory“ ma tež formje tasy a rasy. Při pronomenach prěnjeje a druheje wosoby so warianta na r- wužiwa, na př. Che rasy. „Sym chory.“, mjeztym zo při pronomenach třećeje wosoby so warianta na h- wužiwa, na př. Hasy. „Wón je chory.“  Peru hasy. „Pedro je chory.“

Někotre sufiksy móžeja jako adjektiw wužiwać.

Při adjektiwach móžeja so někotre sufiksy a partikle wužiwać.

Při wosobowych pronomenach Guaranišćina rozeznawa mjezy inkluziwnymi a ekskluziwnymi pronomenami prěnjeje wosoby w pluralu.

Zo by pronomeny w datiwje přełožiło, so kóncowka -ve (nazalnje -me) jako warianta wot -pe wužiwa, na př. chéve „mni, mi“, ndéve „tebi, ći“, ñandéve „nam wšěm“, oréve „nam“, peẽme „wam“. Ale při třećej wosobje formje nimatej podobnosć z prědnimi formami  tabele: ichupe „jemu, njemu; jej, njej“ ale w pluralu ichupe abo ichupekuéra „jim, nim“. Formje za třeću wosobu so tež za akuzatiw wužiwatej, na př. Ahecha ichupe. „Widźu jeho/ju.“, mjeztym zo akuzatiw prěnich a druhich wosobow so hinak zwuraznjuja.

Jako posesiwne pronomeny listowane słowa so nic jenož posesiwnje wužiwaja, ale tež při adjektiwach a samo při werbach. Při tym forma třećeje wosoby wot nazwuka słowa wotwisuje.

Sćěhowacej pronomenaj so jenož  při transitiwnych werbach wužiwatej:

Nimo toho eksistujetej dwaj tak mjenowanej portmanteua-morfemaj, kotrejž hodźitej so jenož transitiwnje wužiwać.:

Guaranišćina ma sćěhowace demonstratiwne pronomeny, při čimž w pluralu eksistuja wosebite słowa.

Za widźomne abo přitomne wěcy a wosoby so sćěhowace słowa wužiwaja:

Za njepřitomne abo njewidźomne wěcy a wosoby so sćěhowace słowa wužiwaja:

Mjenowane formy so hromadu ze substantiwami wužiwaja, tuž, wone su adjektiwy. Jeli wone jako substantiwy so wužiwaja, potom so -va přida.

Tuž, sćěhowace formy nastawaja, z kotrychž někotre maja wariantu bjez srjedźneho v:

Guaranišćina ma dwaj typaj werbow, kotrejž matej rozdźělne prefiksy za wosoby.

Prěni typ (areal-werby) ma prefiksy a-, re-, o- (w singularje), ja- (nazalny ña-), ro-, pe-, o- (w pluralu). Při někotrych werbach so mjez jednym z mjenowanych prefiksow a zdónkom -i- přidawa (aireal-werb), kaž na př. reikuaa „(sy) wěš“.

Werbowy zdónk guata („so wuchodźować, pućować“); oralny werb.

Werbowy zdónk ñe'ẽ („rěčeć“); nazalny werb.

Při někotrych werbach přidawaja -gue- mjez prefiksom wosoby a zdónkom. Na př..

Nimo toho eksistuje mało njeprawidłownych werbow, a to ho „hić, jěć“, ju „přińć“, u „jěsć, pić“, y'u „pić wodu“, e „prajić“ a yta „płuwać“.

Tutón typ (verbos chendales) wužiwa horjeka pódla pronomenow mjenowane wosobowe prefiksy.
Tute słowa hodźa so jenož zdźěla jako werby mjenować, dokelž najwjetše hodźa so tež jako adjektiwy abo substantiwy wužiwać.

Oralny werb japu „łžeć“.

Nordhoff mjenuje prefiksy za arealowe werby A-Reihe (a-serija) po słowje aktiv (aktiwny)., mjeztym zo wón mjenuje prefiksy za chendalowe werby I-Reihe (i-serija) po słowje inaktiv (njeaktiwny).

Prefiksy a-serije so ze wšěmi transitiwnymi reprezentantami a reprezentantami klasy wotpohladanych činow zwjazuja.

Prefiksy i-serije so ze wšěmi njetransitiwnymi semantiskimi konceptami zwjazuja. Při konkretach (Nordhoff: Konkreta) wone wobsydstwo pokazuja, ale při abstraktnych konceptach wone njeagentiwne wobdźělnistwo pokazuja.

Při transitiwnych konceptach jenož su móžne njeaktiwne morfemy prěnjeje a druheje wosoby, mjeztym zo třeća wosoba njeje móžna. Jeli ćerpjacy (Nordhoff: undergoer) je wyši w hierarchiji wosobow (123), potom so markěrowanje aktera při werbje njepokazuje. 

To je samo móžne w bóle kompleksnych sadach:

Negacija so přez cirkumfiks n(d)(V)-...-(r)i w guaranišćinje pokazuje. Prewerbalny dźěl cirkumfiksa je nd- za oralne zdónki a n- za nazalne zdónki. Za 2. wosobu w singularje  so epentetiski e před zdónkom zasuwa, za 1. wosobu w pluralu inkluziwnje so epentetiski a zasuwa. Predikat tež móže adwerb abo serialny werb wobsahować.

Postwerbalny dźěl je -ri za zdónki, kotrež so na -i kónča, a -i za wšě druhe.

Negacija da so we wšěch časowych formach wužiwać, ale za futur abo njerealnu referencu normalne časowe so markěrowanje přez mo'ã wuměnja, wuslědk je n(d)(V)-zdónk-mo'ã-i kaž w Ndajapomo'ãi, Nochcu jo činić.

Druha warianta negacije je tak mjenowany priwatiwny sufiks: -ỹ:

Tež negacija přejaceje formy so z tutym sufiksu wutwori.

Werbowa forma cyle bjez sufiksow je prezenca abo samo aorist: Upe ára resẽ reho mombyry, tutón dźeń ty sy won šoł a wotešoł

Tutej dwaj sufiksaj hodźetej so kombinować: ahátama, Hižo du

Tutón sufiks so móže kombinować z ma, rezultujcy páma: ñande jaikuaapáma nde remimo'ã, nětko my kompletnje znajemy wšě twoje mysle. Tute su njeakcentowane sufiksy: ta, ma, ne, vo; tak  akcent steji na poslednjej złóžce werba.

Za mody  móžeja so zdźěla sufiksy a zdźěla wosebite werby wužiwać.

Werby prěnjeho typa, kotrež su transitiwne, móžeja tež imperatiwnu formu měć. Ale prefiksaj jenož za druhu wosobu singulara a plurala eksistujetej, a to e- a ei.

Zwjetša so tež sufiks přidawa, a to -mi, -na abo -ke, kotrež móžeja so tež kombinować.

Nimo toho eksistuja někotre njeprawidłowne formy, a to terehe „dźi“, ere „praji“, he'u „jědź“, hey'u „pij“.

Jako modalne werby so sćěhowace słowa wužiwaja.

W guaranišćinje tež eksistuja tři participy, a to -py, -pyre a -pyrã.

Po Nordhoff kauzatiw je jara produktiwny.

Po Hammink mbo- funguje tež jako faktitiw. Wón pochadźa najskerje z njewotwisneho werba (j)apo „činić“ a snadź so tež poćahuje na substantiw po „ruka“.

Nimo dosć časteju wariantow mbo- a mo- tež eksistuja mby- (my-) a mbu- (mu-).

Prašenja daja so z pomocu partikle -pa abo piko wutworić.

Nimo toho eksistuja někotre prašenske słowa, kotrež jednu z partiklow wobsahuja.

Słowo móže relatiwnje wjele informacijow wobsahować.

Guaranišćina ma jenož dwě woprawdźitej konjunkciji:

Nadawk konjunkcijow a relatiwnych pronomenow maja sufiksy.

Guaranišćina měješe prěnjotnje jenož ličbniki 1 hač 4, a to peteĩ „1“, mokõi „2“, mbohapy „3“ a irundy „4“.

Za druhe ličbniki buchu dźěłane słowa před krótkim času wutworjene, kotrež so lědma wužiwaja. Při čim ličbnik za 5 je po, kotrehož poprawny wuznam je „ruka“. Ličbniki za 6 hač 9 su z toho a kónčneho dźěła bazowych ličbnikow wotwodźene, a to poteĩ „6“, pokõi „7“, poapy „8“ a porundy „9“.

Za wutworjenje rjadowych ličbnikow so sufiks -ha wužiwa, na př. irundyha „štwórty“.

W guaranišćinje nowe słowne woznamy so přez zestajenje słowow abo słownych dźělow wutworja: na př. słowo alfabet w guaranišćinje je achegety - z toho a, che a ge su  prěnje tři pismiki alfabeta guaranišćiny, a ty woznamjenja skupinu abo zestajenku. Dalše přikłady ze sufiksom -ty (nazalnje -ndy) su sćěhowace słowa:

Polysemny morfem -ha da so za wutworjenje tak mjenowanych nomen agentis abo nomen loci wužiwać.

Ale za nomen agentis da so tež sufiks -hára wužiwać.

Tak so tež wutworja zestajenki z dweju słowow, na př. mba'e guasu woznamjenja wulkotny (po słowje: něšto wulke), abo tava guasu woznamjenja hłowne město abo stolica (po słowje město wulke). Słowo za guaranišćinu, avañe'ẽ, woznamjenja čłowječa rěč a słowo za španišćinu, karaiñe'ẽ, ma woznam knjezowa rěč. Jenož dlijaće nětko poněčim so započinaja ekwiwalentaj guarani ñe'ẽ a epaña ñe'ẽ wužiwać. Guaranišćina prěnjotnej jenož měješe ličbniki za ličby jedyn hač štyri, tohodla wostatne ličby so morfologisce zestajeja, přez předstajenje afiksow, při čimž na př. po (pjeć, woprawdźe ruka) jako baza funguje, kaž po (pjeć) + mbohapy (tři) = poapy (wósom). Mjena měsacow so po samsnym principje wutworja: jasy (měsac) + peteĩ (jedyn) = jasyteĩ (januar). Ale tež mjena wšědnych dnow so po tutym principje wutworja: ára (dźeń, čas, wjedro) + peteĩ (jedyn) = arateĩ (njedźela).

W Argentinskej, Uruguayju, Paraguayju a Brazilskej eksistuja wjele toponymow a někotre mjena, kotrež z guaranišćiny pochadźa. Tute buchu hdy po kraju po španiskim abo portugalskim prawopisu pisane a su so často zwukowje hišće dalšo přeměnjowałe, w někotrych padach samo tak jara, zo wone buchu wot rěčnikow guaranišćiny wjace njerozumjene.

Samo španiske słowa buchu k guaranišćinje adaptowane:

Nastawk 1 z Powšitkowne deklaracija čłowječich prawow w Guaranišćinje:

Mayma yvypóra ou ko yvy ári iñapyty'yre ha eteĩcha tekoruvicharenda ha akatúape jeguerekópe; ha ikatu rupi oikuaa añetéva ha añete'yva, iporãva ha ivaíva, tekotevẽ pehenguéicha oiko oñondivekuéra.

(Wšitcy ludźo su wot naroda swobodni a su jenacy po dostojnosći a prawach. Woni su z rozumom a swědomjom wobdarjeni a maja mjez sobu w duchu bratrowstwa wobchadźeć.)




#Article 736: Alfabet guaranišćiny (425 words)


Alfabet guaranišćiny ( achegety) je do dalokeje měry fonetiski alfabet, kotryž so za pisanje guaranišćiny wužiwa, kotraž so předewšěm w Paraguayju a jeho susodnych krajach rěči.

Alfabet guaranišćiny wobsteji z 33 pismikow:

Jich mjena su:

Šěsć pismikow A, E, I, O, U, Y předstaja wokale. Warianty z tildu su wotpowědowace nazale. Apostrof  '  (Puso mjenowany), předstaja laryngalny kyrkowy łusk. Wšě dalše pismiki (inkluziwnje Ñ, G̃ a digraf) su konsonanty.

Łaćonske pismiki B, C a D wužiwaja so jenož jako dźěl digrafa, mjeztym zo so F, Q, W, X a Z scyła njewužiwaja. Pismik L a digraf RR wužiwatej so zwjetša jenož w słowach, kotrež su ze španišćiny wupožčowane, přez španisku fonetiku wobwliwowane abo su njewokalne napodobnjowanje zwukow. Španiski digraf LL so w guaranišćinje njewužiwa.

Pismiki z tildu wot E, I, U, Y a G w pismach ISO Latin-1 k dispoziciji njesteja. Pismik G z tildu samo jako předzhotowjena pismikowa kombinacija w znamješkowej sadźbje njeje. W digitalnych wokolinach, w kotrychž tute glyfy njejsu k dispoziciji, so tilda často hłownemu pismikej postponuje (E~, I~, U~, Y~, G~) abo so wersija z cirkumfleksom wužiwa (Ê, Î, Û, Ŷ, Ĝ).

Akut ´ so jako diakritiske znamješko wužiwa, zo by přizwukowanje (muanduhe) pokazowało. Jeli so žadyn akcent njestaja, so poslednja złóžka přizwukuje. Přikłady: syva [sy'va] (čoło), áva ['ava] (włosy), tata [ta'ta] (woheń), tái [taj] (popjerjeny).

Hač do španiskeho dobyća Južneje Ameriki w 15. lětstotku, Guaraní pismo njemějachu. Prěnje guaraniske teksty buchu wot jezuitskich misionarow pod wužiwanjom łaćonskeho alfabeta napisane. Měšnik Antonio Ruíz de Montoya dokumentowaše rěč mjez druhim w swojimaj knihomaj Tesoro de la lengua guaraní (Guaranisko-španiski słownik, ćišćana w lěće 1639) a Arte y bocabvlario de la lengua guaraní (kompendij gramatiki a słownik, ćišćany w lěće 1722).

Alfabet a pisanje, kotrež buštej w tutymaj zažnymaj knihomaj wužiwanej, běštej inkonsistentnej a stej so signifikantnje wot moderneho alfabeta a moderneho pisanja rozeznałoj. W lěću 1867 zasadźi Mariscal Francisco Solano López, tehdyši prezident Paraguayja, wuběrk za regulowanje spisowneje rěče. Ale wuběrk njebě wuspěšny.

Pismo bu w jeho dźensnišej formje w lěće 1950 wot rěčneho kongresa guaranišćiny w Montevideo na iniciatiwje wot Reinaldo Decoud Larrosa zrjadowane. Tutón standard woblwiwowaše so přez notaciju mjezynarodneho fonetiskeho alfabeta a wužiwa so nětko wšudźe w Paraguayju.

Při wšěm hišće eksistuje njepřezjednosć mjez literatami wo detailach tutoho standarda. Někotři eksperća měnja, zo digraf CH měł so do X změnić a pismik G z tildu so přez jednory G narunać a tilda měła na susodny wokal přeńć.

Guaraniske mjeno za alfabet, achegety, je neologizm, kotryž bu z a-che-ge (mjena prěnich třoch pismikow) a ty, kotryž zeskupjenje, ansambl woznamjenja, wutworjeny.




#Article 737: Pomhaj Bóh (164 words)


Pomhaj Bóh je měsačnje wuchadźacy časopis ewangelskich Serbow w Hornjej Łužicy. Wudawa so w hornjoserbšćinje, składnostnje wozjewja tež přinoški w delnjoserbskej rěči. Pomjenowany je po starodawnym postrowje ewangelskich Serbow „Pomhaj Bóh“. Časopis wobsahuje hłownje přinoški wo přitomnosći a stawiznach ewangelskich Serbow w Hornjej a Delnjej Łužicy. Nimo aktualnych rozprawow z dwurěčnych wosadow wobjednawa powšitkowne nabožne, kulturne a kulturnostawizniske temy. Zamołwita redaktorka je Trudla Malinkowa. Zhromadnej wudawaćelej stej Serbski wosadny zwjazk a Serbske ewangelske towarstwo z.t.

Z Rujan pochadźacy Chrjebjanski farar Friedrich Selle (1858–1931), kiž bě tam za krótki čas serbsce nawuknył, załoži Pomhaj Bóh jutry 1891 jako tydźensce wuchadźace njedźelske łopjeno za serbske ewangelske wosady Hornjeje Łužicy. Časopis słužeše nabožnemu natwarjenju, powučenju, informaciji a zabawje. Hromadźe z druhimi serbskimi ćišćerskimi wudźěłkami jón nacionalsocialisća 1937 zakazachu. 

Znowawuchadźenje bě wot decembra 1950 jako měsačnik móžne. Jako přiłoha Pomhaj Bóh wuńdźeštej wot 1988 do 1990 wob lěto dwě čisle nowozałoženeho delnjoserbskeho nabožneho časopisa Pomogaj Bog. Tutón wuchadźa wot 1991 jako měsačna wosebita strona delnjoserbskeho tydźenika Nowy Casnik.




#Article 738: Madleńka Šołćic (126 words)


Madleńka Šołćic ( Madlenka Scholze; * 1975) je serbska awtorka, redaktorka a dramaturgowka.

Šołćic wotrosće w Konjecach, wuchodnje Kamjenca. Dźensa bydli w Budyšinje. Studowała je w Lipsku wot 1995 sorabistiku a žurnalistiku. W lěće 2003 zakónči swój druhi studij jako diplomowana dramaturgowka.

Swoju karjeru při serbskim rozhłosu započa jako moderatorka 1999 ze załoženjom młodźinskeho wusyłanje Radijo Satkula. Pozdźišo dźěłaše jako moderatorka a redaktorka rańšeho wusyłanja a zdobom jako redaktorka telewizijneho wusyłanja Wuhladko. Dźensa je Šołćic awtorka a režiserka dźěćaceho wusyłanja w Serbskim rozhłosu - Dobre ranje. 2008 je załožiła forum serbskich pisacych - literarny konopej.

Madleńka Šołćic dźěła wot hrajneje doby 2010/2011 jako dramaturgowka a Zastupjerka intendanta za serbske dźiwadło při Němsko-Serbskim ludowym dźiwadle w Budyšinje.

Wona je zmandźelena z Janom Budarjom a ma tři dźěći.




#Article 739: Jan Hanski (152 words)


Jan Hanski ( Johannes Hansky; * 24. nowembra 1925 w Njebjelčicach; † 15. julija 2004 w Eisenhüttenstadće) bě serbski moler a grafikar.

Wuchodźiwši ludowu šulu nawukny Hanski powołanje dekoraciskeho molerja. 1943 dyrbješe do wójska. 1947 wróći so z wójnskeje jatby a dźěłaše jako molerski pomocnik. 1952–1955 studowaše na fachowej šuli za nałožowane wuměłstwo w Podstupimje pola prof. Waltera Nerlicha. 1956–1962 bě nawoda wotrjada za barbowe a nutřkowne wuhotowanje pola zawoda VEB Ausbau-Union w Eisenhüttenstadće. Pódla swojeho dźěła studowaše w lětach 1961 hač do 1962 fotografiju w Berlinje.

Wot 1963 dźěłaše Hanski jako swobodnje skutkowacy wuměłc. W samsnym lěće přistupi Zwjazkej tworjacych wuměłcow NDR. Wot 1973 hač do 1988 bě předsyda wobwodneho zwjazka Frankfurt nad Wódru. Hanski bě tež čłon Koła serbskich tworjacych wuměłcow.

Wot lěta 1978 přiwobroći so Hanski předewšěm molerstwu, a to wosebje technice lakoweho molerstwa.

K 70. narodnemu dnjej w nazymje 1995 wěnowaše jemu Choćebuski Serbski muzej wobšěrnu wustajeńcu .




#Article 740: Pólny wotrožnik (148 words)


 Pólny wotrožnik (Consolida regalis,  syn. Delphinium consolida) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae). Dalše serbske ludowe mjena su busšinki, kaplenki, kapłank, módra broda a rosaca broda.

Pólny wotrožnik je jednolětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 20 hač do 40 cm.

Měnjate łopjena njesu jara wuske kónčki. Delnje su krótko stołpikate, mjeztym zo hornje su sedźace. Jich wotrězki docpěja šěrokosć wot 0,5 hač do 1,5 mm. Wone su jednory hač wjacekróć třiličbne.

Kćěje wot meje hač do awgusta. Ćmowomódre kćenja su dołho stołpikate a docpěja dołhosć wot 15 hač do 30 mm. Jich wotroha je zrunana abo zhibnjena. Wone steja po małkich w kićach. Jich stołpiki su dlěše hač wysoke łopjena.

Płody su njekosmate.

Rosće na žitnych polach, na pućnych kromach a na pustych kraju. Ma radšo wutkate a wapnite pódy.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena, při čimž na sewjer hač do južneje Skandinawiskeje wustupuje.




#Article 741: Wotrožnik (Delphinium) (100 words)


Wotrožnik (Delphinium) je ród ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae).

Družiny su jednolětne a wjacelětne rostliny.

Synonymaj wot Delphinium L. stej Chienia W.T.Wang a Diedropetala (Huth) Galushko.

Něhdźe 300 hač 350 Delphinium-družinow su předewšěm w měrych conach Eurazije a Sewjerneje Ameriki (Holarktis) rozšěrjene. Nimo toho wustupuja někotre družiny w hórskich regionach centralneje Afriki. Jeničce w Chinskej wustupuja 173 družinow, z kotrychž su 150 tam endemiske. 61 družinow su w Sewjernej Americe domjace.

Na přikład tworja D. bulleyanum z D. delavayi, D. ceratophorum z D. grandiflorum a D. coleopodum z D. delavayi přirodne hybridy.

a jako hybridy:

Wjace k rodej Delphinium njesłušeja:




#Article 742: Mały žiwotnik (104 words)


Mały žiwotnik (Thalictrum minus) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae). 

Mały žiwotnik docpěwa wysokosć wot 30 hač do 100 cm.

Stołpiki su brózdźene.

Łopjena su na stołpiku runostajnje rozdźělene a trójce hač štyri króć pjerite. Łopješka su kulojte abo kulojće klinojte. Wone su módrozelene a na delnim boku swětłozelene.

Kćěje wot meje hač do awgusta. Kwětnistwo je pakićojte, při čimž někotre hałuzy móžeja wotstać. Kćenjowe łopješka a próškowe nitki su žołtojte a wisace.

Płodźiki su sedźace, wrjećenkojte a podołhostnje rjepikate.

Rosće w swětłych, suchich lěsach a w suchich kerčinach.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje, na juh hač do južneje Skandinawiskeje rozšěrjena.




#Article 743: Pyšny žiwotnik (156 words)


Pyšny žiwotnik (Thalictrum aquilegiifolium) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae). 

Pyšny žiwotnik je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 1 m (40-120 cm) a šěrokosć wot 45 cm.

Stołpiki su sylne, hranite a nahe.

Šěrozelene abo módrozelene łopjena su zwobručowane a wobsteja z třoch hač sedmjoch eliptiskich, kulojtych hač owalnych pjerow. Jich kroma je hrubje a tupje zubata abo tróšku zarězana.

Kćěje w lěće.  Kwětnistwo je pakićojte a wobsahuje wjele kćenjow. Róžojte, swětłowioletne abo nazeleń běłe kćenja su móškate. Kćenjowe łopješka su njenahladne, žołtozelene a skoro wotpadnu. Próškowe nitki su horjeka stołstnjene, swětłowioletne abo čerwjenojte, rědko běłe.

Wonjace kćenja insekty přiwabjeja.

Płodźiki wisaja na dołhich stołpikach a su třihraniće křidleškowane.

Rosće we łučinowych lěsach. Ma radšo mokre, wutkate, zwjetša wapnite pódy.

Rostlina je w Europje a Aziji rozšěrjena, při čimž předewšěm w srjedźnej Europje, na juh hač do sewjerneje Španiskeje, Pyrenejow a Peleponesa wustupuje. W Alpach hač do wysokosćow wot wjace hač 2000 m wustupuje.




#Article 744: Žołty žiwotnik (121 words)


Žołty žiwotnik (Thalictrum flavum) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae). 

Žołty žiwotnik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 40 hač do 100 cm.

Korjenje wobsahuja žołty alkaloid berberin.

Łopjena su dwójce hač štyri króć pjerite. Łopješka su dwójce hač štyri króć tak dołhe kaž šěroke.

Kćěje wot junija hač do julija. Seršćowcojte, wonjace, zrunane kćenja su žołtojte abo zelenojte a docpěwa wulkosć wot něhdźe 7 mm. Wone steja w hustych pakićach. Dołhe próškowe łopješka su zrunane. 4 kćenjowe łopješka zahe wotpadnu.

Wone so wot wětra a insektow wopróšuja.

Płodźiki móžeja z wětrom lětać a we wodźe płuwać.

Rosće na łuhojtych łukach, na płonych tymjenjach a na kromach starych wodźiznach a na hrjebjach. Preferuje měnjaće mokre, wutkate a bazowe pódy.




#Article 745: Maniok (540 words)


Maniok (Manihot) je ród ze swójby mlóčenjowych rostlinow (Euphorbiaceae). W rodźe Manihot so mjez něhdźe 60 do 100 družinow rozeznawa. Někotre družiny so w tropach jako škrobowe dodawarjo plahuja. Wšě plahowane družiny su po horjeka mjenowanym mjenom, wotwisnje wot regiona, woznamjenjene. Najwažniša družina je prawy maniok (Manihot esculenta). Dokelž wobsahuje korjeń rostliny škrob, je jeje plahowanje šěroko rozšěrjene. Wona pochadźa originalnje z regionow dźensnišeje Brazilskeje a Paraguaya a bu hižo před wobsydlenjom Ameriki přez Europjanow wot prawobydlerjow za zežiwjenje wužiwana. Mjeztym so rostlina swětodaloko we wjele dźělach tropow a subtropow plahuje.

Manihot-družiny su štomy, kerki, połkerki abo zelišćowe rostliny. Wobsahuja běły mlokowu mězu. Někotre družiny wobsedźa korjentne boble. Schódne lisćowe łopjena su jednory abo rukojće rozdźělene. Łopjenowe šiški su dołhe. Pódlanske łopjena su małke.

Rostliny su zwjetša jednodomnje getrenntgeschlechtig (monözisch), rědko dwudomnje getrenntgeschlechtig (diözisch). Kćenja steja po wjacorych w jednorych abo zestajenych, často terminalnych kićojtych abo njeprawowokołkojtych kwětnistwach. Jednosplažne kćenja su pjećličbne. Kćenjowa wobalka wobsteji jenož z pjeć keluškowych łopješkow, Krónowe łopješka faluja. Muske kćenja wobsahuja wósom hač 15 swobodnych stamenow w dwěmaj kruhomaj. Žónske kćenja wobsahuja nimo pěstki tež druhdy někotre staminodien. Tworja třiwjechlojte  kapslowe płody.

Ród Manihot bu 1754 wot jendźelskeho botanikarja Philip Miller nastajeny. Znutřka roda so dźensa něhdźe 60 hač 100 družinow rozeznawaja, kotrež wšě z Neotropis pochadźeja, zwjetša z Brazilskeje.

K najwažnišim družinam roda słušatej:

Nimo toho eksistuja dalše družiny.

Wužiwanje boblow jako žiwidła wróćo dźe na prawobydlerjow južneje Ameriki. Maniok je tež dźensa hišće wažne hłowne žiwidła w Brazilskej, předewšěm w sewjerje a sewjerowuchodźe kraja.

Kaž wjele tropiskich  wužitne rostliny poskići maniokowy kerk z małkim nałožowanjom dźěła wysoki dobytk.

Boble bu wobělene, rozmlěte a truhane, a potom namočene. Po někotrych dnjach wutłóča masu, płokaja ju přez tak mjenowany tipití a spraža ju w kachlach. W tłóči wostawaca masa doda Maniokowu muku (farinha).

Maniokowa muka so móže podobnje kaž pšeńčnu muku wužiwa. Ludźo z alergijemi přećiwo pšeńcy a druhim žitam wužiwaja tohodla často maniokowu muku jako narunanje.

Nimoprodukt zhotowjenja maniokoweje muki je škrob („polvilho“), kotryž bu spraženy a potom „Tapioka“ mjenowany.

W druhich regionach dóstanu po modifikowanym jednanju tróšku druhe produkty; tež připrawjuja z muki tykanc (na př. Beijú), kotrež našemu chlěbej  mjenje abo bóle podobne su, a na Antillach měšeja maniokowu muku z pšeńčnej muku a pjeku z toho chlěb („conaque“).

Čerstwy korjeń wužiwaja jako hojenski srědk při brjodach.

Łopjena manioka so jako zeleninu jědźa. Symjenja wšěch tři horjeka mjenowanych družinow skutkuja purgěrujo a bluwanje rozbudźace.

Słódnosće, kotrež w Brazilskej z manioka zhotowja, su (u. a.) Beijú, Farofa abo Tarubá. Předewšěm w Peruwje wulce lubowana pojědź je „Yuca á la Huancaína“, „Yuquitas“ je tam samo při wšěch wulkich fastfood-rjećazach jako zakusk.

Maniok so tež w centralnej Africe (Kamerun, Gabun, Kongo atd.) intensiwnje a rady wužiwa. Muka (Foufou) so často za družinu kulkoweho ćěsta wužiwa. Bolba so rady w parje abo we wodźe wari a nic rědko fritěruje.
Maniokowe łopjena su tež jara lubowana jědź a so z  mazom zemskich worješkow, płodami wolijowych palmow abo kokosowym mlokom přihotuje.
Jara lubowane (a za europske njebjeski jara nawučenja potrěbne) su do palmowych łopjenow zawjete maniokowe žerdki (Bibolo). Tute so přez dospołne wupłokanje škroba z maniokoweje muka zhotowja a wobsteja tohodla nimale ze čisteho glutena. Tuta kruta, gumijojta, translucidna substanca so jako přikus k rybje a mjaso zjě.




#Article 746: Brodawkata mlóčeń (134 words)


 Brodawkata mlóčeń (Euphorbia verrucosa) je rostlina ze swójby mlóčenjowych rostlinow (Euphorbiaceae). 

Brjodawkata mlóčeń je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 30 hač do 50 cm. Rostlina wobsahuje běłu brěčku.

Měnjate, jasnozelene łopjena su dołhojte-owalne, sedźace, prědku sćeńka rězane a docpěja dołhosć wot 2 hač do 5 cm.

Kćěje wot meje hač do junija. Kwětnistwa su pozdatne wokołki a wobsteja zwjetša z pjeć promjenjow a njesu žołte abo oranžowe šěroko-owalne abo wopak jejkojte wysoke łopješka. Wobalka z wysokich łopješkow je owalna, njezrosćena a krótko stołpikata. Žałzy kćenjowych keluškow su owalne a žołte.

Płody su kapsle, kotrež njesu połkulowe hač cylindriske brodawki a docpěja dołhosć wot 3 hač do 4 mm.

Rosće na suchich łukach a pastwach, na skłoninach. Ma radšo suche, hłubokosahace pódy na tróšku ćoplišich stejnišćach.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 747: Mała mlóčeń (110 words)


 Mała mlóčeń (Euphorbia exigua) je rostlina ze swójby mlóčenjowych rostlinow (Euphorbiaceae). 

Mała mlóčeń je jednolětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 5 hač do 20 cm.

Měnjate łopjena su jasnozelene, linealne, jako kałač kónčkojte, sedźace a docpěja dołhosć wot 0,5 hač do 3 cm.

Kćěje wot junija hač do oktobra. Pozdatne wokołki su třipromjenjowe hač pjećpromjenjowe, při čimž wšě promjenja su jako widlički dźělene. Přikrywne łopješka su jasnozelene a linealne. Wone su sedźace a njezrosćene. Jich spódk je wutrobojty. Žałzy kćenjoweho keluška su połměsačkojte-rohate.

Płody su hładke kapsle.

Rosće na hlinjanych žitnych polach, na ladach a na drjebiznowych městnach.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena. Ale pochadźa z južneje Europy.




#Article 748: Mandlowa mlóčeń (140 words)


 Mandlowa mlóčeń (Euphorbia amygdaloides) je rostlina ze swójby mlóčenjowych rostlinow (Euphorbiaceae). 

Mandlowa mlóčeń je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 30 hač do 60 (70) cm. Ma wjele njekćějacych, husto łopjenatych stołpikow. Wone wodrjewja, njesu hrube łopjena a w sćěhowacym lěće kćějace stołpiki wubiwaja. Rostlina wobsahuje běłu brěčku a je zymokruta.

Měnjate, w zymje zelene łopjena su jejko-lancetojte, kožane, cyłokromne a docpěja dołhosć wot 3 hač do 6 cm. Přezymowace łopjena su ćmowozelene, pozdźišo brune a docpěja dołhosć wot 3 hač do 7 cm.

Kćěje wot apryla hač do meje (junija). Kwětnistwa su pozdatne wokołki z pjeć hač dźewjeć promjenjemi. Žałzy přikrywneho keluška su čerwjene abo žołte a maja formu połměsačka. Wobě hornjej łopješce stej ke kulowatemu łopješku zrosćenej.

Rosće w zelišćowych lěsach. Ma radšo wapnite pódy.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje ale tež w Małkej Aziji rozšěrjena.




#Article 749: Pěskowa mlóčeń (100 words)


 Pěskowa mlóčeń (Euphorbia seguieriana) je rostlina ze swójby mlóčenjowych rostlinow (Euphorbiaceae). 

Pěskowa mlóčeń docpěje wysokosć wot 15 hač do 30 cm. Rostlina ma tołsty, drjewjeny, často wodorunje běžacy ricom. Měnjate, módrozelene łopjena su lancetojte, kaž kałač kónčkojte a docpěja šěrokosć wot 4 hač do 6 mm. Kćenja steja w pozdatnych wokołkach, kotrež su 8- hač 15-promjenjowe. Promjenja su jónu hač dwójce kaž widlički rozhałuzowane. Žałzy kćenjowych keluškow su owalne a žołte. Płody su hładke, nahe a docpěja dołhosć wot 3 mm.

Rosće na suchich trawnikach, na wapnitych pěskowych nawěwach a stepowych trawnikach.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 750: Słódka mlóčeń (105 words)


 Słódka mlóčeń (Euphorbia dulcis) je rostlina ze swójby  mlóčenjowych rostlinow (Euphorbiaceae). 

Słódka mlóčeń je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 20 hač 50 cm.

Schódne, dołhojte-jejkojte łopjena su na delnim boku módrozelene a na hornim boku ćmowozelene.

Kćěje w meji. Kwětnistwo je zwjetša pjećpruhowe. Žałzy pseudokćenjow su owalne, na spočatku žołtozelene, pozdźišo čerwjene. 3-5-pruhowy wokołk njesu pod kóždym pseudokćenjom dwaj nic zarosćenej, słabje zubatej wysokołopjeni.

Kapslowy płód je kosmaty, rozpjeršeny brodawkojty. 

Rosće w swětłych lěsach, na lěsnych pućach a lěsnych kromach. Ma radšo wutkate a bazowe, zwjetša wapnite pódy.

Rostlina je w srjedźnej Europje, južnje hač sewjerneje Španiskeje, srjedźneje Italskeje a na Balkanowej połkupje rozšěrjena.




#Article 751: Słónčna mlóčeń (191 words)


 Słónčna mlóčeń (Euphorbia helioscopia) je rostlina ze swójby mlóčenjowych rostlinow (Euphorbiaceae). 

Słónčna mlóčeń je jednolětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 10 hač do 30 (40) cm. Jeje stołpik je zrunany. Rostlina wobsahuje běłu brěčku a je zwjetša rozhałuzowana.

Stołpikowe łopjena su měnjate, wopak-jejkojte hač klinate a jasnozelene. Wone su krótko stołpikate, prědku kulojte a sćeńka rězane a docpěja dołhosć wot 2 hač do 4 cm. Při tym wone spody horje wjetše bywaja.

Kćěje wot apryla hač do junija (nowembra). Kćenja steja w pjećpromjenjowych, nažołć zelenych pozdatnych wokołkach. Promjenja su často kaž widlički rozhałuzowane. Přikrywne łopješka su stołpikowym łopjenam podobne. Štyri žołte žałzy na kromje kćenjoweho keluška su kulowate-owalne. Pod wšěm pozdatnym kćenju je stołpikowym łopjenam podobne wysoke łopješko.

Płody su hładke kapsle, třidźělne, kulowate a docpěja wulkosć wot 2,5 hač do 3 mm. Wone do třoch dźělnych płodow rozpadnu.

Rosće na rolach, w zahrodach a we winicach. Ma radšo wutkate a bazowe čumpate pódy.

Rostlina je w Europje rozšěrjena, při čimž je w Němskej nimale wšudźe časta, jenož w Alpach je rědka. Družina pochadźa najskerje z regiona Srjedźneho morja a so je za čas młodeje kamjentneje doby jako sćěhowar kultury            zapućowała.




#Article 752: Sucha mlóčeń (236 words)


 Sucha mlóčeń (Euphorbia cyparissias) je rostlina ze swójby mlóčenjowych rostlinow (Euphorbiaceae).

Sucha mlóčeń je wjacelětna rostlina (trajne zelo), kotraž docpěje wysokosć wot 15 hač do 30 (40 abo 50) cm. Rostlina je naha, wobsahuje běłu brěčku a ma podzemske wotnožki. Stołpiki su deleka wodrjewjene, njesu hač do 20 njekćějacych, husto łopjenatych a hač do 10 kćějacych bóčnych hałuzow.

Měnjate łopjena su wuske, jasnozelene, linealiske hač nimale nitkojte, cyłokromne a docpěja dołhosć wot 1,5 hač do 3 (4) cm a šěrokosć wot 2 hač do 3 mm. Njekćějace wurostki su husto łopjenate.

Kćěje wot apryla hač do julija (awgusta). Kćenja steja w njeprawych wokołkach z 10 hač 20 promjenjemi. Přikrywne łopješka kwětnistwow su njezrosćene, šěroko-třiróžkate a najprjedy žołte ale pozdźišo čerwjenojte. Žołte žałzy kćenjoweho keluška ma formu połměsačka a njesu 2 róžkaj.

Płody su kapsle z połkulowymi brodawkami.

Rostlina wobsahuje toksiske triterpeny w běłej brěčce.

Rosće na suchich pěskowych pódach, předewšěm na suchich trawnikach, na kamjentnych skłoninach, w swětłych kerčinach, na wobkromach a na pućowych kromach. Ma radšo skerje suche a bazowe pódy.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena, při čimž w Němskej w sewjerozapadnej nižinje faluje.

Rostlina je často wot wotmjatkow podeńdźena, při čimž je nachwilny hosćićel hrochoweho womjatka (Uromyces pisi). To skutkuje typiske patwory rostliny, kotraž nimo toho njekćěje. Potom je jasnozelena, šwižna a njerozhałuzowana. Nimo toho njese na delnim boku skrótšenych łopjenow oranžowe pucherki.

Wona je hłowna picowanska rostlina husańcow mlóčenjoweje chodojty.




#Article 753: Zahrodna mlóčeń (155 words)


 Zahrodna mlóčeń (Euphorbia peplus) je rostlina ze swójby mlóčenjowych rostlinow  (Euphorbiaceae). 

Zahrodna mlóčeń je jednolětna rostlina, kotrejež stołpik docpěje dołhosć wot (5) 10 hač do 30 cm. Łopjena su stołpikate, jejkojte-kulowate, prědku tupe a hładkokromne a docpěja dołhosć wot 0,5 hač do 2 cm. Stołpikowe łopjena zahe wotpadnu.

Kćěje wot junija hač do oktobra. Kćenja su nažołć zelene a steja w třipromjenjowych pozdatnych wokołkach. Při tym wšě promjo je dwójce hač trójce dźělene. Přikrywne łopješka su jejkojte a jako čołmik zhorbjene. Žałzy kćenjoweho keluška ma formu połměsačka a njesu 2 kónčacej róžkaj z dołhosću wot 1 mm. Pod wšěm pozdatnym kćenjom je 2 njezrosćenej, jejkojtej, zelenej abo słabje nažołtej wysokej łopješce.

Płody su kapsle z wuskimi křidleškemi. Zrałe płody so při wuschnjenju jako 3 dźělne płody wot rostliny pušća. Při tym so wočinja a symjenja preč storkaja.

Rosće na rolach, na prózdnych rolach, w zahrodach a na winicach. Ma radšo wutkate, zwjetša wapnite hlinjane pódy.




#Article 754: Žabjaca mlóčeń (129 words)


 Žabjaca mlóčeń (Euphorbia palustris) je rostlina ze swójby mlóčenjowych rostlinow (Euphorbiaceae). 

Žabjaca mlóčeń je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 50 hač do 150 cm. Rostlina wobsahuje běłu brěčku a je zymokruta.

Srjedźnozelene łopjena su lancetojte, cyłokromne abo sćeńka rězane a docpěja dołhosć wot 3 hač do 8 cm.

Kćěje wot meje hač do junija. Ćmowožołte kćenja steja w płonych pozdatnych wokołkach. Žołte žałzy su owalne. Wysoke łopješka su njezrosćene a na spočatku nazeleń žołte. Po kćěwje wysoke łopješka často su čerwjenojte.

Płody su kapsle z hustymi brodawkami.

Rosće na łuhojtych łukach, we wjerbowych kerčinach, w hrjebjach a na rěčnych brjohach. Ma radšo přez haćenju mokre, wapnite bahnowe pódy.

Rostlina je w Europje a prědnjej Aziji rozšěrjena. W Němskej je škitana, dokelž je wjele jeje prěnjotnych stejnišćow je wusuchnjene.




#Article 755: Escopetarra (199 words)


Escopetarra je gitara, kotraž je z modifikowaneje třělby stworjena. Wona wužiwa so jako symbol měra. Mjeno hudźbneho nastroja je portmanteau španiskeju słowow escopeta (třělba/flinta) a guitarra (gitara).

Escopetarry wunamaka kolumbiski měrowy aktiwist César López w lěće 2003 za čas schadźowanja po bombowym atentaće na klub El Nogal w Bogoće, jako wuhlada wojaka, kotryž dźeržeše třělbu kaž gitaru. Prěnja escopetarra natwari so lěta 2003 z třělby znački Winchester a elektriskeje gitary znački Stratocaster.

Spočatnje stwori López pjeć escopetarrow, z kotrychž rozdawachu so štyri na kolumbianskeho hudźbnika Juanes, argentinskeho hudźbnika Fito Páez, wuwićowemu programej UN a měšćanskemu zarjadnistwu Bogoty. Jednu zdźerži sej sam. Juanes předa swoju escopetarru pozdźišo pola jednoho fundraisera w Beverly Hills za 17.000 US$ na dobro woporow krajnych minow. Escopetarra, kotraž bě so UN přepodała, wustaji so w juniju 2006 na UN konferency wo wotbrónjenju.

W lěće 2006 wobstara López dalše 12 mašinowych třělbow typa AK-47 z běrowa Kolumbianskeho zamołwiteho za měr. Budu-li wone přetworjene na gitary, chce je sławnym hudźbnikam kaž Shakirje, Carlosej Santanje a Paulej McCartneyjej kaž tež politiskim wosobinam kaž Dalajej Lamje přepodać. Sobudźěłaćer Dalaja Lamy wšak wotpokaza Lópezowy dar, prajo, zo njeje bróń kmany dar. López praji, zo chce spytać, swoje wotmysły jasnišo zwuraznić.




#Article 756: Jednolětny šćěr (136 words)


 Jednolětny šćěr (Mercurialis annua) je rostlina ze swójby  mlóčenjowych rostlinow (Euphorbiaceae). Dalše serbske mjeno je mały šćěr.

Jednolětny šćěr je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 20 hač 50 cm.

Stołpik je nahi a štyrihranity z wjele přećiwostejnymi hałuzami.

Łopjena su jejkojto-lancetojte a přećiwostejne a docpěwaja dołhosć wot 3 hač 10 (8) cm, při čimž jich kroma je tupje zubata.

Kćěje wot meje hač oktobra. Kwětnistwa steja w hornich łopjenowych rozporach. Zwjetša muske a žónske kćenja steja na rozdźělnych rostlinach. Kćenjowa wobałka je małka a wobsteji z třoch zelenojtych łopješkow. Žónske kćenja su nimale sedźace a steja w małkokćenjowych rozporostejnych kłubičkach, mjeztym zo muske kćenja steja we wjelokćenjowych, kłosojtych kłubičkach.

Rosće w zahrodach, na winicach, pustych płoninach a rolach. Preferuje bazowe pódy. 

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena, při čimž originalnje z južnej Europy pochadźa.




#Article 757: Trajacy šćěr (105 words)


 Trajacy šćěr (Mercurialis perenni) je rostlina ze swójby  mlóčenjowych rostlinow (Euphorbiaceae). Dalše serbske mjeno je lěsny šćěr.

Trajacy šćěr je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač 30 cm. Rostlina ćehnje rozrybowana njepřijomnje.

Stołpik je njerozhałuzowany a njese jenož horjeka přećiwostejne, dołhojće-lancetojte, tupje zubate, ćmowozelene łopjena z dołhosću wot 4 hač 12 cm. 

Kćěje wot apryla hač meje. Zwjetša muske a žónske kćenja steja na rozdźělnych rostlinach. Žónske kćenja maja tołsty płódnik. Muske kćenja steja w dołhich kłosach. Keluch je třidźělny a zeleny.

Rosće w lěsach. Preferuje włóžne, wutkate pódy na skerje chłódkojtych stejnišćach.

Rostlina je w južnej Skandinawiskej, srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 758: Prawy nalikowc (106 words)


Prawy nalikowc (Syzygium aromaticum) je štom ze swójby myrtowych rostlinow (Myrtaceae). Serbske mjena su kuchinska nalika, korjeninowa nalika a korjeninska nalika.

Prawy nalikowc je přeco zeleny štom.

Pochadźa wot Molukkow a někotrych kupow Filipinow. Dźensa so w južnej Aziji, na Madagaskarje, na Sansibarje a w regionach wuchodoafriskeho pobrjoha plahuje.

Wusušene pupki kćenjow so jako korjeninske naliki wikuja. Wone docpěja dołhosć wot 12 hač do 17 mm a so hižo w 4. lětstotku do Europy dóstawachu.

Korjeninske naliki wobsahuja eteriske wolije (hač do 15%, tak mjenowany nalikowy wolij), předewšěm eugenol (70-85%), eugenolowy acetat (15%) a β-caryophyllen (wot 5 hač do 15%). Dalši wobstatk je oleonolowa kisalina (2%).




#Article 759: Lěsny nahlenc (108 words)


Lěsny nahlenc (Oxalis acetosella) je rostlina ze swójby nahlencowych rostlinow (Oxalidaceae). 

Lěsny nahlenc je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 5 hač 12 cm.

Pjenk je lězucy a šupiznaty.

Na spódku stejace třiličbne, wutrobojte łopjena so wot jednotliwych kćenjow přesahaja.

Kćěje wot apryla hač meje. Kćenja maja dołhe stołpiki. Pjeć běłych, rědko róžojtych abo módrojtych krónowych łopješkow docpěwa dołhosć wot 10 hač 15 mm a je zwjetša wioletnje abo purpurowje žiłkate. Za čas lěta a nazymy wustupuja přidatne stołpikate kćenjowe pupki, kotrež so njepukaja. Keluškowe łopješka su dołhojće-lancetojte.

Rosće w lěsach. Preferuje čerstwe a włóžne, stuchłe pódy.

Rostlina je w Europje rozšěrjena, ale w juhu w horinach wustupuje.




#Article 760: Mjechki nahlenc (108 words)


Mjechki nahlenc (Oxalis corniculata) je rostlina ze swójby nahlencowych rostlinow (Oxalidaceae). 

Mjechki nahlenc je jednolětna rostlina abo trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač 50 cm. Rostlina je často čerwjenojće přeběžena.

Ležace, na sukach korjenjace stołpiki njesu třiličbne, schódne łopjena.

Kćěje wot junija hač septembra. Žołte kćenja docpěwaja wulkosć wot 0,5 hač 1,2 cm.

Płód docpěwa dołhosć wot 1,2 hač 2,5 cm a je přilěhawje kosmaty.

Rosće w zahrodach, na pućach, w kwětkowcach, sadźenskich čworach, plestrowych fugach a na pohrjebnišćach. Preferuje wutkate, zwjetša małowapnate pódy.  

Družina pochadźa originalnje z južneje Europy a bu na spočatku 19. lětstotka jako pyšnu rostlinu zawjedźena. Dźensa wustupuje w ćopłych krajinach swětodaloko.




#Article 761: Prosty nahlenc (119 words)


Prosty nahlenc (Oxalis stricta, syn. Oxalis europaea Jord., Oxalis fontana Bunge) je rostlina ze swójby nahlencowych rostlinow (Oxalidaceae). 

Prosty nahlenc je jednolětna rostlina abo trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač 40 cm. Rostlina ma zwjetša podzemske wotnožki.

Zrunane, zelene stołpiki njesu třiličbne, schódne, horjeka po zdaću přećiwostejne łopjena. Łopješka su wutrobojte.

Kćěje wot junija hač oktobra. Jasnožołte kćenja docpěwaja wulkosć wot 1,2 hač 1,5 cm a steja po jednym hač po sedmjoch w stołpikatym, rozporostejnym, čumpatym wokołku. Krónowe łopješka su prědku skulojćene. 

Płód docpěwa dołhosć wot 8 hač 15 mm a je nahi.

Rosće na rolach, w zahrodach, na pohrjebnišćach a pućowych kromach. Preferuje ćopłe, wutkate pódy.

Rostlina je neofyt ze sewjerneje Ameriki wot spočatka 19. lětostotka. 




#Article 762: Šwižny bělenk (103 words)


Šwižny bělenk (Cerastium holosteoides) je rostlina ze swójby nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae).

Za rostlina Cerastium  holosteoides Fr. je wjele synonymow (z literaturowej referencu w kotrejž bu wužiwany):

Šwižny bělenk je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač do 40 cm. Ćmowozelena rostlina je mjenje bóle kosmata.

Přećiwostejne, owalne hač lancetojte łopjena su na spódku šwižnjene a na krome lochko zhibnjene.

Kćěje wot apryla hač do junija. Kwětnistwo je dichazij. Krónowe łopješka su hłuboko dwušpaltowe a docpěwaja dołhosć wot 4 hač 7 mm, něhdźe tak kaž keluch.

Kapslowe płody su rohojte.

Rosće na łukach, na pastwach, na rolach a na pućach. Preferuje wutkate pódy.




#Article 763: Łučny hwězdnik (154 words)


Łučny hwězdnik (Stellaria graminea) je rostlina ze swójby nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae). 

Łučny hwězdnik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač do 50 cm. Rostlina je trawuzelena.

Štyrihranite stołpiki su klunkate.

Łopjena su linealne-lancetojte, nahe a docpěwaja dołhosć wot 2 hač do 4 cm. Hornje łopjena njesu kóžku.

Kćěje wot meje hač do julija. Kćenja docpěwaja wulkosć wot 10 hač do 12 mm abo 5 hač do 6 mm. Běłe krónowe łopješka su nimale hač do spódka dwustołpowe a z 3-5 mm něhdźe tak dołhe kaž třinerwne keluškowe łopješka abo tróšku dlěše.

Eksistujetej wulkokćenjowe a małokćenjowe warianće, při čimž wulke kćenja su dwusplažne a małke kćenja su žónske.

Rostlina so wot muchow a brukow wopytuje, ale móže so sam wopróšeć.

Płodowa kapsla njese tři zapadaki.

Rosće na płonych łuhojtych trawnikach, na suchich hórskich trawnikach, na suchich pastwach, na rolach a na pućowych kromach. Preferuje kisałe respektiwnje małowapnite pódy.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 764: Lěsny hwězdnik (212 words)


Lěsny hwězdnik (Stellaria holostea) je rostlina ze swójby nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae). 

Lěsny hwězdnik je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 15 hač do 30 cm (wot 10 hač do 45 cm).

Štyrihranite stołpiki su łamliwe, postupowace, deleka nahe a horjeka rozpjeršene kosmate.

Proste, přećiwostejne, sedźace łopjena su wusko-lancetojte a docpěja dołhosć wot wjace hač 5 cm. Wone njesu dołhi kónčk a su na kromje hrube.

Kćěje wot apryla hač do meje. Kćenja su dołho stopikate a docpěja wulkosć wot 1,5 hač do 2 cm a steja po 6 hač po 15 (60) w widličkojce rozhałuzowacych kwětnistwach. Běłe krónowe łopješka su něhdźe hač do srjedźišća dwustołpowe a dwójce tak dołhe kaž 6-8 mm dołhe, bjeznerwne keluškowe łopješka. Pěsty su tři. Nošne łopješka su zelišćowe.

Kćenja přiwabjeja wjele insektow, ale móžeja so sam wopróšeć.

Hłowna wóska zahe rosćenje zastanje. Dwě pódlanskej hałuzy rosćenje pokročujetej, při čimž so tutej pozdźišo zaso wot pódlanskeju hałuzow přewjercholitej. Tajke kwětnistwo rěka dichazij.

Płody su kapsle, kotrež so ze šěsć zapadakami puknu.

Rosće w swětłych lěsach, w kotrych wustupuja dosć zela na pódźe, pod žiwych płotach, na lěsnych kromach a na lěsnych pućach. Ma radšo pěskowe abo hlinjane, zwjetša njewapnite abo bjezwapnite pódy.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena, při čimž na sewjer hač do južneje Skandinawiskeje wustupuje.




#Article 765: Přirěčny hwězdnik (164 words)


Přirěčny hwězdnik (Stellaria nemorum) je rostlina ze swójby nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae). 

Přirěčny hwězdnik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 20 hač do 50 cm. Rostlina wutwori daloko lězuce wotnožki.

Stołpiki su postupowace, kulojte a łamliwe. Wone horjeka su žałzojće-mjechkokosmate.

Přećiwostejne łopjena su jejkojte abo wutrobojte, kónčkojte, při čimž delnje a srjedźne su stołpikate. Wone su na kromje mikawčkate.

Kćěje wot meje hač do septembra. Pjećličbne kćenja docpěja wulkosć wot 1,5 hač do 2,5 cm a steja  we dwójce hač štyri króć widličkojće rozhałuzowanych kwětnistwach. Běłe krónowe łopješka su hłuboko dwustołpowe, tak zo kćenja wupadaja, jako bychu dźesać łopješkow měli. Króna je dwójce tak dołhe kaž keluch. Keluškowe łopješka docpěja dołhosć wot 4 hač do 6 mm. Pěstki su tři.

Kćenja přiwabjeja muchi a bruki k wopróšenju.

Rosće w bohatych na zelo měšanych lěsach, we łučinach, w hórskich lěsach a wólšowych lěsach. Ma radšo chłódne, włóžne a małowapnite pódy.

Rostlina je w Europje rozšěrjena, při čimž w Alpach hač do wysokosćach wot 2200 wustupje.




#Article 766: Ptači hwězdnik (200 words)


Ptači hwězdnik (Stellaria media) je rostlina ze swójby  nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae). Dalše serbske mjeno je myšonc.

Ptači hwězdnik je jednolětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 3 hač do 40 (5-30) cm. Rostlina wutwori trawniki a płaći jako njerodź, dokelž dwě hač do tři generacije móžeja w jednym lěće rosć. Ale wona pódu włóžna dźerži a tohodla eroziji wobara.

Stołpiki su ležace abo postupowace, na podołhostnej lince kosmate a docpěja dołhosć wot 10 hač do 30 cm. Njesu mjez łopjenowymi sukami kosmowu wobkromu.

Přećiwostejne łopjena su pjeronerwne, jejkojte a wótre. Jich stołpik je jenož krótki.

Kćěje wot januara hač do decembra (wot měrca hač do oktobra). Kćenja docpěja wulkosć wot 4 hač 7 mm a steja we łopjenowych rozporach. Běłe krónowe łopješka su hłuboko dwustołpowe a tak dołhe kaž 3-5 mm dołhe, šěroko-lancetojte keluškowe łopješka abo małko krótše, ale často samo faluja.

Wukćěte kćenja su jasnje dozady zhibnjene.

Jedna rostlina móže hač do 15000 symjenjow wutworić.

Rosće w zahrodach, na winicach, na rolach, wosebje mjez wobkopankam, na pustych płoninach, na pućach, na brjohach a w kwětkowcach. Ma radšo jara wutkate, na dusyk bohate pódy.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.

Ekstrakt čerstweje rostliny so k lěkowanju reumatizma a bolosćow w zhibadłach wužiwa.




#Article 767: Jednolětna kłubička (112 words)


Jednolětna kłubička (Scleranthus annuus) je rostlina ze swójby  nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae). 

Jednolětna kłubička je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 5 hač 20 cm.

Stołpiki su zrunane abo postupowace a na spódku rozhałuzowane.

Módrozelene, prynkojte łopjena su přećiwostejne, proste, mjasne, zhibnjene a na spódku po porach zrosćene.

Kćěje wot apryla hač oktobra. Kćenjowe kłubički steja na kóncu hałuzow. Njenapadne kćenja su lědma stołpikate, nimaja krónu, docpěwaja wulkosć wot 3 hač 5 mm a steja w hustych kłubičkich. Keluch ma wusku, běłu kromu a wobsteji z pjeć wótrych, 3-4 mm dołhich łopješkow.

Rosće w njerodźowych wobrostach w rolach, na pućach a na drjebiznowych městnach. Preferuje małowapnite, pěskowe pódy.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 768: Rólny kolij (170 words)


Rólny kolij (Spergula arvensis) je rostlina ze swójby nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae). 

Rólny kolij je zrunana jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač do 50 cm. Rostlina je žałzojće kosmata.

Tróšku mjasne, wusko-linealne łopjena docpěwaja dołhosć wot 1 hač do 4 cm a steja w pozdatnych mutličkach. Wone maja na delnim boku podołhostnu brózdu.

Kćěje wot junija hač do oktobra. Kćenja docpěwaja wulkosć wot 5 hač do 8 mm a steja w čumpatych, jako widlički rozhałuzowanych kwětnistwach. Pjeć běłych krónowych łopješkow je kulojte, njedźělene a docpěwaja dołhosć wot 2 hač do 4 mm. Keluškowe łopješka su jejkojte a docpěwaja dołhosć wot 2,5 hač 4,5 mm. Kćenjowe stołpiki su po kćěwje wočinjene.

Kćenja so jenož při słónčinje puknu, mjeztym zo při złym wjedrje so same wopróša.

Płody so z pjeć zubkami puknu. Symjenja su sokojte, njesu wusku kožowu kromu a docpěwaja šěrokosć wot 1 hač do 1,8 mm.

Rosće w njerodźowych wobrostach na wobkopankowych rolach, na wotewrjenych stejnišćach a pustych płoninach. Preferuje wutkate, čumpate, małowapnite pódy.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 769: Čapajew (Film) (277 words)


Čapajew (rusce ) je sowjetski film pod režiju bratrow Sergej a Georgij Wasiljew. Film, wozjewjeny w Sowjetskim zwjazku 7. nowembra 1934, je rjekej Ruskeje byrgarskeje wójny Čapajew wěnowany.

Film bazěruje na materialu Dmitrija a Anny Furmanoweje a powěda wo rjeku byrgarskeje wójny Čapajew (1887–1919).
W Ruskej zahaji so byrgarska wójna. 25. kawalerijowa diwizija wojuje při srjedźnej Wolze a w Ural (horiny)Uralu přećiwo běłogardistam. Wojowarjo diwizije su njedawno wolili noweho komandanta – Čapajewa. Sława jeho bojowych wuspěchow jemu doprědka chwata. Hdyž słyšeja Kozakojo a Běłogardisća, zo Čapajew jich přesćěhuje, dóstawaja so do paniki. Wšako njebě Čapajew hišće žanu bitwu přěhrał.

Na I. Moskowskim kinowym festiwalu w lěće 1935 wuznamjeni jury pod wjednistwom Sergeja Eisensteina tworićelow filma z prěnim mytom.

Jako Best Foreign Film bu wón w lěće 1935 přez US National Board of Review 1935 wuznamjenjeny. W lěće 1937 dósta Grand Prix na Pariskim swětowym wustajenju.

W kino Saturn běžeše tutón film přez dwě lěće kóždy dźeń, štož je rekord w stawiznach kinowstwa.

Do dźensnišeho je film jara popularny w Ruskej, někotre rěčne wobroty z filma su so stali z skřidlenymi słowami. Hłowni rjekojo filma – Čapajew, jeho adjutant Petjka a třělča mašinskeje třělby Anna – su předmjet mnoholičbnych anekdotow.

W ruskim kinowym wuměłstwje so aluzije a direktne pokazy na film Čapajew namakaja. Dźěćacy film, na přikład, jedna wo kinowym wopyće pioněrskeje skupiny, pokazuje emocije dźěći při wobhladowanju filma Čapajew, kaž wone chcedźa mrějacemu rjekej pomhać.

Spěw Čorny rapak (Чёрный ворон) z filma Čapajew bywaše po kinowym wuspěchu w cyłym ZSSR znaty, we filmach Aleksandra Rogoškina «Особенности национальной охоты» (1995), «Особенности национальной рыбалки» (1998), «Особенности национальной охоты в зимний период» (2000) bu tón spěw jako filmowa hudźba wužity.




#Article 770: Drobnuška kormjenka (115 words)


Drobnuška kormjenka (Sagina procumbens) je rostlina ze swójby  nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae).

Drobnuška kormjenka je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 2 hač 15 cm. Rostlina twori małke, polstrojte trawniki, kotrež tróšku jako moch wupadaja.

Stołpiki su deleka ležace abo postupjace.

Łopjena su přećiwostejne, nahe a docpěja dołhosć wot 0,5 hač 1,5 cm a šěrokosć wot 1 mm.

Kćěje wot meje hač septembra. Keluškowe łopješka docpěja dołhosć wot 1 hač 2,5 cm. Štyri krónowe łopješka su maksimalnje poł tak dołhe abo faluja.

Jara małke symjenja wisajo wostanu na włóžnych črijach a jězdźidłach.

Rosće na rolach, pućach, w zahrodach, dłóžbowych dróhach a na krjeńčkach chódnikow. Ma radšo włóžne, zwjetša małowapnite pódy. Wutraje poćeženje přez kopnjenja a sól.




#Article 771: Wšědna kukel (127 words)


Wšědna kukel (Agrostemma githago) je rostlina ze swójby nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae).

Wšědna kukel je cybaće šěropjelsćojta, spěšnje rosćaca jednolětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 30 hač do 100 cm. Wona je lědma rozhałuzowana.

Přećiwostejne łopjena su linealne-lancetojte a šěro-kosmate.

Kćěje wot junija hač do julija (wot julija hač do oktobra). Kćenja maja formu lika a sedźa po jednym na dołhich, kosmatych stołpikach. Keluškowe łopješka su k zwónčkej zrosćene a njesu dołhe kónčki. Króna je purpurowa, docpěje šěrokosć wot 3 hač do 5 cm a so wot keluškowych kónčki přesahuje. Małke symjenja su brune a jědojte.

Rosće na žitnych rolach, na ladach, na pućnych kromach a wobkromach.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena. Prjedy bě často na rolach, ale dźensa je dla nałoženja herbicidow sylnje wróćo tłóčena.




#Article 772: Wšědna kołmaznička (132 words)


Wšědna kołmaznička (Lychnis viscaria, syn.: Viscaria vulgaris Bernh., Viscaria viscosa Aschers., Silene viscaria) je rostlina ze swójby nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae). Dalše serbske ludowe mjena su kołmaznička, lěpjate zelo, smólnička, lěpinka, čertowy kołmaz a smólna kwětka.

Wšědna kołmaznička je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 30 hač 60 cm (45 cm) a šěrokosć wot 45 cm.

Stołpik pod hornimi łopjenami čornočerwjenu, lěpjatu rynčku njese.

Šwižne łopjena su ćmowozelene, steja w spódnjej rozetach a přećiwostejnje při stołpiku. Wone njesu lěpjate kosmy.

Kćěje wot meje hač julija. Purpurróžojte kćenja docpěja wulkosć wot 15 hač 20 mm a steja w dlěšich, pakićojtych kwětnistwach, kotrychž hłowne hałuzy su přećiwostejne. 

Rosće na suchich trawnikach a suchich pastwach, holach, we swětłych kerčinach a na lěsowych kromach. Ma radšo suche, małowapnite pódy. 

Rostlina je w Europje a zapadnej Aziji rozšěrjena.




#Article 773: Běły lěpjenk (153 words)


Běły lěpjenk (Silene latifolia) je rostlina ze swójby  nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae). 

Běły lěpjenk je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 30 hač do 120 cm. Rostlina njese pak muske pak žónske kćenja.

Korjeń je rěpojty a wobsahuje saponiny. 

Stołpik je kosmaty.

Přećiwostejne łopjena su lancetojte.

Kćěje wot meje hač awgusta (wot junija hač do septembra). Jednosplažne kćenja docpěja wulkosć wot 1,5 hač 2 cm a steja w pakićach. Žónske kćenja maja brjuchaty keluch, mjeztym zo muske kćenja maja cylindriski keluch. Krónowe łopješka su dwustołpowe a njesu na póžěrku šupiznu. Keluškowa rołka docpěwa dołhosć wot 18 hač 25 mm.

Wodnjo wupadaja kćenja zwjadłe, ale su wot pózdnjeho popołdnja hač do ranja wočinjene a intensiwnje wonjeja a so wot nócnych mjetelow wopytuja. 

Zubki płodoweje kapsle zrunane steja.

Rosće na pućach a na rolach, na drjebiznowych městnach a na železniskich nasypach. Ma radšo po prawym měrje suche, wutkate a bazowe pódy.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 774: Čerwjeny kobjelkač (135 words)


Čerwjeny kobjelkač (Silene dioica) je rostlina ze swójby nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae). 

Čerwjeny kobjelkač je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač do 90 cm. Rostlina je wotstejo kosmata.

Přećiwostejne łopjena su sćenka jejkojte, wótre a sedźace.

Kćěje wot apryla hač do septembra. Kćenja docpěwaja šěrokosć wot 1,5 hač do 2,5 cm a steja w čumpatych pakićach. Muske a žónske kćenja su na rozdźělnych rostlinach, při čimž žónske kćenja maja brjuchaty keluch a muske kćenja maja cylindriski keluch. Pjeć krónowych łopješkow je dwustołpowe, ćmoworóžojte, jara rědko běłe a njesu na póžěrku 1-2 m wysoku šupiznu. Keluch je dźesaćnerwny a sylnje kosmaty. 

Kćenja su  wodnjo a w nocy wočinjene.

Zubki płodoweje kapsle su won zawite.

Rosće na włóžnych łukach a w swětłych lěsach. Preferuje wutkate a bazowe, čumpate pódy.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 775: Wisaty lěpjenk (141 words)


Wisaty lěpjenk (Silene nutans) je rostlina ze swójby  nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae). 

Wisaty lěpjenk je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač 50 cm. Rostlina ma njekćějacu łopjenowu rozetu.

Stołpik je horjeka lěpjaty.

Łopjena su přećiwostejne, mjechko kosmate, při čimž delnje su łopatkojte a hornje su lancetojte.

Kćěje wot meje hač awgusta. Nygace kćenja steja w štyri hač pjeć skupinach w kwětnistwje. Pjeć běłych krónowych łopješkow je hłuboko dwustołpowe a wodnjo zawite, tak zo kćenja wupadaja kaž zwjadłe. Ale w nocy krónowe łopješka su rozšěrjene a kćenja hyacintojće wonjeja. Keluch docpěwa dołhosć wot 9 hač 12 mm a je žałzojće kosmaty. Keluškowe zubki su jednu třećinu tak dołhe kaž keluškowa rołka.

Kćenja so wot nócnych mjetelow wopytaja.

Rosće na skałach, wapnowych suchich trawnikach, lěsnych kromach a w swětłych kerčinach. Preferuje kamjentne a pěskojte pódy. 

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 776: Wšědna mjechčeńca (126 words)


Wšědna mjechčeńca (Stellaria aquatica, syn.: Myosoton aquaticum) je rostlina ze swójby nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae). 

Wšědna mjechčeńca je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač do 120 cm.

Štyrihranity stołpik je nižoležacy abo stupacy.

Přećiwostejne łopjena su wutrobojto-jejkojte, wótre a docpěwaja dołhosć wot 3 hač do 8 cm. Delnje łopjena su jenož krótko stołpikate. 

Kćěje wot junija hač do septembra. Běłe kćenja maja pjeć pěstkow a docpěwaja wulkosć wot 12 hač do 15 mm. Krónowe łopješka su nimale hač do spódka dwustołpowe a ze 7-10 mm něhdźe tak dołhe kaž keluškowe łopješka.

Płodowa kapsla so z pjeć zapadakami puknje.

Rosće w njerodźowych wobrostach na brjohach, w hrjebjach, łučinach, wjerbowych kerčinach a włóžnych lěsnych pućach. Preferuje mokre, jara wutkate pódy. 

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 777: Wšědna mydlica (150 words)


Wšědna mydlica (Saponaria officinalis) je rostlina ze swójby  nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae). 

Wšědna mydlica je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 30 hač do 80 cm.

Stołpiki su nahe abo rozpjeršene krótkokosmate.

Łopjena su přećiwostejne, lancetojte hač jejkojte. Wone njesu tři podołhostne nerwy a docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 10 cm.

Kćěje wot junija hač do septembra. Kćenja docpěja šěrokosć wot 2,5 cm a steja w nakónčnych pozdatnych wokołkach. Krónowe łopješka su swětłoróžojte abo ćmoworóžojte, druhdy běłe, zarězane. Keluch je cylindriski, nahi, čerwjenojty abo róžojty a docpěje dołhosć wot 20 hač do 25 mm.

Podzemske dźěle rostliny wobsahuja 2-5 procentow saponinow. Tute su prjedy jako narunanje za mydło słužili, dokelž hromadu z wodu tworja pěnu a wuwiwaja myjnu móc.

Rosće w njerodźowych wobrostach na rěčnych brjohach, na pućach, na drjebiznowych městnach, na nasypach a na ladźe. Ma radšo wutkate, kamjentne abo pěskowe pódy.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 778: Dźiwja nalika (110 words)


 Dźiwja nalika (Dianthus deltoides) je rostlina ze swójby  nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae). Dalše serbske mjeno je swědračk.

Dźiwja nalika je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač 40 cm. Rostlina njese njekčějace wubitki.

Stołpik je husto, krótko kosmaty a njese 1-3 kćenja.

Łopjena su linealiske.

Kćěje wot junija hač septembra. Kćenja su ćmowopurpurne, docpěwaja šěrokosć wot 1,2 hač 1,8 cm a steja zwjetša na kóncach rozhałuzowanych stołpikow. Krónowe łopješka maja ćěmnu prěčnu liniju a běłe dypki. Na spódku kćenjow stej dwě owalnej, krótko kochtatej keluškowej šupiznje.

Rosće na suchich łukach a pastwach nad silikatowej kamjeniznu, skłoninach, pěskowych trawnikach. Preferuje suche, małowapnite pódy.

Rostlina je w sewjernej a srjedźnej Europje rozšěrjena.




#Article 779: Šćětkojta nalika (127 words)


 Šćětkojta nalika (Dianthus carthusianorum) je rostlina ze swójby  nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae). 

Šćětkojta nalika je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač 50 cm. Rostlina je naha.

Stołpik je nahi a prosty.

Łopjena su linealne abo wusko lancetojte a docpěwaja šěrokosć wot 2 hač 4 mm.

Kćěje wot junija hač septembra. Kćenja docpěwaja šěrokosć wot 20 hač 25 mm a steja po štyrjoch hač po dźesaćoch (maksimalnje po třicećoch) w hłójčkojtych promjenjach, kotrež su wot brunokožowych wysokich łopješkow wobdate. Krónowe łopješka su prědku zubate, ćmowopurpurowe. Keluškowa rołka je brunočerwjena. Keluškowe šupizny su nahe, suchokožowe a krótše hač keluch. Zwjetša so 1-3 kćenja runočasnje puknu.

Rosće na suchich trawnikach, słónčnych zwisach, skłoninach a lěsnych kromach. Preferuje ćopłe, suche, zwjetša wapnite pódy.

Rostlina je předewšěm w srjedźnej Europje rozšěrjena.

 




#Article 780: Ćećikata nalika (137 words)


 Ćećikata nalika (Dianthus armeria) je rostlina ze swójby  nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae). 

Ćećikata nalika je jednolětna abo dwulětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 30 hač 60 cm. Rostlina je krótko kosmata.

Wšě stołpiki njesu kćenja, při čimž stołpikowe suki su tróšku stołstnjene.

Łopjena docpěwaja dolhosć wot 10 cm a steja w spódnjej rozetu a přećiwostejnje na stołpiku. Wone su wusko lancetojte.

Kćěje wot junija hač awgusta. Purpurowe abo čerwjene, běle blakate kćenja docpěwaja šěrokosć wot něhdźe 1 cm a steja po dwěmaj hač po dźesaćoch (dwacećoch) w promjenjach. Wone su wot zelenych wysokich łopješkow wobdate. Keluškowe šupizny su kosmate, zelene a nimale tak dołhe kaž keluch. Krónowe łopješka su prědku zubate.

Rosće na suchich trawnikach, w kerčinach, na lěsnych kromach, pućach, pěskowcowych skłoninach a nadróžnych kromach. Preferuje zwjetša małowapnite pódy.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 781: Wosebna nalika (140 words)


 Wosebna nalika (Dianthus superbus) je rostlina ze swójby  nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae). Dalše serbske mjeno je wosebnička.

Wosebna nalika je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 30 hač 60 cm. Rostlina je naha.

Łopjena su přećiwostejne, linealno-lancetojte a docpěja dołhosć wot 12 cm a šěrokosć wot 3 hač 5 mm. Delnje su tupe, mjeztym zo hornje su wótre. Wone su trawuzelene.

Kćěje wot junija hač septembra. Lila hač swětłopurpurowe Kćenja docpěja wulkosć wot 3 hač 4,5 cm. Krónowe łopješka docpěja dołhosć wot 15 hač 35 mm a su hač do srjedźišća trodlaće škałobate, tak zo wupada kaž bychu brodu měli. Keluch docpěje dołhosć wot 2 hač 3 cm. Keluškowe šupizny su owalne, nadobo kónčkojte a 1/4-1-3 tak dołhe kaž keluch.

Rosće na łuhojtych łukach a na hrjebjowych kromach. Ma radšo mokre, wapnite, stuchło-humosowe pódy.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 782: Rjapkata plesawka (148 words)


Rjapkata plesawka (Moehringia trinervia) je rostlina ze swójby  nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae). 

Rjapkata plesawka je jednolětna rostlina abo trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač 30 cm.

Stołpik je postupowacy a krótko kosmaty.

Łopjena su přećiwostejne a docpěwaja dołhosć wot 6 hač 30 cm. Wone maja tři, rědko pjeć bóčnych nerwow. Delnje łopjena su dołho stołpikate, mjeztym zo hornje łopješka su krótko stołpikate, jejkojte a kónčkojte. Wone so w přez-swětle punktowane zdaja.

Kćěje wot meje hač julija. Běłe kćenja su njenahladne, docpěwaja šěrokosć wot 5 hač 6 mm a steja w rozporach abo po wjacorych na kóncu hałuzy. Keluškowe łopješka su třinerwne, krótko kosmate a dwójce tak dołhe kaž njerozdźělene krónowe łopješka.

Rosće w lisćowych a jehlinowych lěsach z podrostom, na lěsnych wosykach a na lěsnych pućach. Preferuje zwjetša bjezwapnowe, čumpate hlinjane pódy.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena, při čimž w juhu  jenož w horinach wustupuje.




#Article 783: Wokołkowy plěwjel (116 words)


Wokołkowy plěwjel (Holosteum umbellatum) je rostlina ze swójby  nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae). 

Wokołkowy plěwjel je jednolětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 5 hač 25 cm.

Stołpik njese jenož dwaj hač štyri łopjenowe pory.

Spódnja rozeta wobsteji z dołho-jejkojtych, wótrych łopjenow. Łopjena na stołpiku su přećiwostejne a sedźace.

Kćěje wot měrca hač meje. Wokołki wobsteja z třoch hač dwanaće za sobu rozkćěwacych kćenjow z dołhimi stołpikami. Kćenja docpěja wulkosć wot něhdźe 1 cm a maja prědku zubate, běłe, 4-6 mm dołhe krónowe łopješka. Překćěte kćenja su dozady wotwisowane.

Rosće na winicach, winicowych murjach, rolach, nawěwach, pěskowych trawnikach, šćerkowych třěchach a nasypach. Ma radšo zwjetša małowapnate, šćerkowe, pěskowe a kamjentne pódy.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 784: Hładka přetoržnička (123 words)


Hładka přetoržnička (Herniaria glabra) je rostlina ze swójby  nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae). Dalše serbske ludowe mjeno je močenka.

Hładka přetoržnička je jednolětna rostlina abo trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 5 hač 30 cm. Lêžaca rostlina je naha abo słabje kosmata a jara rozhałuzowana.

Łopjena su zdźěla přećiwostejne, zwjetša pak schódne, owalne hač lancetojte, sedźace, nahe žołtozelene a docpěwaja dołhosć wot 3 hac 8 mm.

Kćěje wot junija hač oktobra. Kćenja docpěwaja wulkosć wot něhdźe 1 mm, wutworja kłubičku ze sydom hač dźesać kćenjow a steja w łopjenowych rozporach. Krónowe łopješka su swobodne, prašiwe abo faluja. 

Rostlina wobsahuje saponiny, flavoniody a hydroksykumariny.

Rosće na nawěwach, pućach, pěskowych trawnikach, dwórnišách a w zahrodnistwach. Preferuje suche, małowapnite, pěskowe abo šćerkojte pódy.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 785: Hłójčkata skalnička (120 words)


Hłójčkata skalnička (Petrorhagia prolifera) je rostlina ze swójby  nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae). 

Hłójčkata skalnička je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 15 hač 45 cm.

Łopjena steja w spódnjej rozece a přećiwostejne na stołpiku, mjeztym zo su porowje na bazy zrosćene. Wone docpěwaja dołhosć wot hač do 4 cm.

Kćěje wot junija hač oktobra. Kćenja su róžojte, docpěwaja wulkosć wot 0,5 hač 1 cm a steja po małkich w nakónčnych hłójčkach. Krónowe łopješka su słabje zarězane.

Jeli rostlina hižo za čas nazymy kochory pušća, da so rozety wuwiwaja a w nalěću rozhałuzowane rostliny. Jeli rostlina hakle za čas nalěta kochory pušća, da rostiiny wostanu njerozhałuzowane.

Rosće na dźěratych pěskowych a suchich trawnikach, na nawěwach, skalnych hłowach, kamjentnych nasypach a železniskim šotrje.  




#Article 786: Gregoriusowe kěrlušowe knižki (192 words)


Gregoriusowe kěrlušowe knižki su jedyn z najstaršich hornjoserbskich rěčnych pomnikow. Jedna so wo rukopis, kotryž pochadźa prawdźepodobnje z lěta 1593. W lěće 1884 bě jón Hendrich Jordan w Popojcach namakał. Dźensa je tekst wobstatk Serbskeho kulturneho archiwa w Budyšinje (signatura: MS VI 16 A).

Awtor rukopisa njehodźeše so dotal z wěstosću identifikować, wjele pak rěči za to, zo jedna so wo katolskeho duchowneho. Na prěnim łopjenu je spóznać připis Gregorius a spočatk swójbneho mjena (jenož pismik B). W swojim wobšěrnym pojednanju pokaza S. Wölkowa (2007:8), zo móhło so při tym ewtl. wo Georgiusa Brenarja jednać. Wěnowany je rukopis Gregoriusej Leisentrittej.

Jako najstarši wobšěrny hornjoserbski rukopis pokazuje wobjednawany rěčny pomnik tójšto archaiskich formow.

We wobłuku fonetiki su to:

Po rěči rozeznawa so Gregoriusowy rukopis zdźěla wot rěče Warichiusa. Njeje pak móžno, rukopis rěčnje jasnje lokalizować. Wěste přiznamjenja pak na to pokazaja, zo pochadźa rukopis ze zapadnych resp. sewjerozapadnych kónčin hornjoserbskeho rěčneho teritorija.

Cyły rukopis w transliteraciji a transkripciji a jako faksimile originala je w lěće 2007 S. Wölkowa spřistupniła a wědomostnje komentowała.

Wölkowa, S., Gregoriusowe kěrlušowe knižki a jich pozicija mjez najstaršimi hornjoserbskimi rěčnymi pomnikami (= Mały rjad Serbskeho instituta 10), Budyšin: 2007.




#Article 787: Europski črijenk (141 words)


 Europski črijenk (Cypripedium calceolus) je rostlina ze swójby  orchidejowych rostlinow (Orchidaceae). 

Europski črijenk je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač 50 cm.

Stołpik je łopjenaty a njese jedne hač, dwě, rědko tři kćenja.

Łopjena su šěroko-eliptiske, swětłozelene a docpěwaja dołhosć wot 6 hač 12 cm (20 cm) a šěrokosć wot 11 cm. Wone su na kromje a na nerwach sćeńka kosmate.

Kćěje wot meje hač junija. Hubka je na tofl podobna, žołta a ćmowje žiłata a blakata a docpěwa dołhosć wot 3 hač 4 cm a šěrokosć wot 3 cm. Wostatne kćenjowe łopješka su purpurowobrune. Bóčne kćenjowe łopješka často su spiralojće wjerćane.

Rosće w lěsach z trawojtym abo zelišćowym podrostom a w kerčinach. Preferuje bazowe, zwjetša wapnite pódy w połsćinje.

Rostlina je w sewjernej a srjedźnej Europje rozšěrjena, při čimž w Alpach we wysokosćach wot něhdźe 1600 m wustupuje. 




#Article 788: Dwułopjenata kokulinda (171 words)


 Dwułopjenata kokulinda (Platanthera bifolia) je rostlina ze swójby  orchidejowych rostlinow (Orchidaceae). 

Dwułopjenata kokulinda je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač 45 cm.

Łopjena su swětłozelene, njeblakate. Spódnje łopjena su jejkojte a docpěwaja dołhosć wot 5 hač 15 cm a šěrokosć wot 2 hač 5 cm, mjeztym zo stołpikowe łopješka su jenož małke a lancetojte.

Kćěje wot meje hač julija. Běłojte, cremebarbne abo słabje zelenojte kćenja docpěwaja šěrokosć wot 11 hač 18 mm, njesu hač do 30 cm dołhu, ćeńku, wótru wotrohu a steja po hač do pjećdźesaćoch w čumpatych, 5-15 cm šěrokich kićach. Hubka je pasmojta, dołha a njedźělna a docpěwa dołhosć wot 6 hač 10 mm. Zwonkowne tři kćenjowe łopješka su lancetojte, wotstejace, mjeztym zo znutřkownej kćenjowej łopješce stej krótšej, wušej a horje měrjenej. Kašćiki próšnikow steja wusko jedyn při druhim a nimale paralelnje.

Kćenja wonja wosebje po nocach kaž całtki.

Rosće w swětłych lěsach, holach, na suchich trawnikach a płonych tymjenjach. Preferuje bazowe hlinjane a běłohlinjane pódy na połchłódkojtych hač swětłych stejnišćach.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 789: Zelenojta kokulinda (124 words)


 Zelenojta kokulinda (Platanthera chlorantha) je rostlina ze swójby  orchidejowych rostlinow (Orchidaceae). 

Zelenojta kokulinda je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 20 hač 60 cm.

Łopjena docpěwaja dołhosć wot 8 hač 20 cm a šěrokosć wot 7 cm.

Kćěje wot meje hač julija. Nazeleń běłe kćenja docpěwaja wulkosć wot 1,6 hač 3,3 cm a njesu hač do 36 (20-40) mm dołhu, plecojtu, tupu wotrohu. Hubka je pasmojta a docpěwa dołhosć wot 10 hač 16 mm. Kašćiki próšknikow su dele rozepěrane, při čimž wotstawk horjeka je 2-2,5 mm a deleka 4-5 mm. Kćenja wonja  po wječorach a po nocach jenož słabje.

Rosće w bukowych a jehlinowy měšanych lěsach a na łuhojtych łukach. Preferuje włóžne hač změnowłóžne, bazowe, stuchłe pódy.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 790: Trojodripkata koralička (152 words)


 Trojodripkata koralička (Corallorrhiza trifida) je rostlina ze swójby  orchidejowych rostlinow (Orchidaceae). 

Trojodripkata koralička je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 8 hač 25 cm.

Stołpik je nahi, nažołć zeleny hač brunočerwjeny.

Nimaja zelene łopjena, ale šupiznowe łopješka.

Kćěje wot meje hač julija. Kćenja docpěwaja wulkosć wot 0,5 hač 1 cm. Nimaja wotrohu. Šěsć kćenjowych łopješkow je wuske a docpěwa dołhosć wot 3 hač 6 mm. Hubka je tupa, njerozdźělena abo słabje třilapata a běła z wuhorbjenymi, čerwjenymi dypkami a smužkami. Wostatne łopješka su nažołć zelene, zwonka často brune.

Rostlina nima žadyn chlorofyl abo  ma jenož tróšku chlorofyla. Ale tež korjenje faluja. Tuž, so wot hribow žiwi, kotrychž nitki do mjasneje, koralojteje spódnjeje wóski zadobudźeja. 

Rosće w mochowych šmrěkowych a jědlowych lěsach. Preferuje skerje kisałe, stuchłe pódy. Potrjebuje sćiny a wysoku włóžnotu powětra. 

Rostlina je w sewjernej a srjedźnej Europje rozšěrjena, při čimž tež w Alpach, Pyrenejach, Apeninach a hornach balkanskeje połskupiny wustupuje.




#Article 791: Wonjata kukawka (116 words)


 Wonjata kukawka (Gymnadenia odoratissima) je rostlina ze swójby  orchidejowych rostlinow  (Orchidaceae). 

Wonjata kukawka je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač 30 cm.

Stołpik je ćeńki.

Łopjena su nimale trawojte a docpěwaja šěrokosć wot jenož 2 hač do 7 cm. Wone so w nalěće jewja.

Kćěje wot junija hač do julija. Róžojte, swětłolila abo rědšo běłe kćenja kaž wanilja wonja, docpěwaja šěrokosć wot 0,7 hač do 1,2 cm a steja hač po wósomdźesaćoch we wuskim kwětnistwje. Hubka docpěwa šěrokosć wot 3 hač do 5 mm a je třilapata abo njerozdźělena. Wotroha je maksimalnje tak dołha kaž płódnik a tróšku dele křiwjena.

Rosće w chójnowych lěsach, w dźěratych kerčinach, na zwisach a na wapnitych łuhojtych łukach.




#Article 792: Wulka kukawka (149 words)


 Wulka kukawka (Gymnadenia conopsea) je rostlina ze swójby  orchidejowych rostlinow (Orchidaceae). 

Wulka kukawka je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 25 hač 60 cm.

Łopjena su lancetojte a docpěwaja šěrokosć wot 1 hač 4 cm a dołhosć wot 10 hač 25 cm. Wone zrunanje steja.

Kćěje wot meje hač do awgusta. Jara wonjace, róžojte hač róžolila, rědko běłe kćenja docpěwaja šěrokosć wot 1 hač do 1,5 cm a steja w cylindriskej, hač wjace 15 cm dołhej kłosy. Jich jara ćeńka, dele křiwjena wotroha docpěwa dołhosć wot 1 hač do 2 cm a je nimale dwójce tak dołha kaž płódnik. Hubka je šěrša hač dołha a njese 3 jejkojte, tupe jenak dołhe kónčki. Bóčne přikrywnej łopješce stej owalnej a docpěwatej dołhosć wot 5 hač 6 cm.

Rosće na łuhojtych łukach, na płonych a žórłowych tymjenjach, na wapnowych suchich trawnikach a w swětłych lěsach.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 793: Bjezłopjenata njebródka (168 words)


 Bjezłopjenata njebródka (Epipogium aphyllum) je rostlina ze swójby  orchidejowych rostlinow (Orchidaceae). 

Bjezłopjenata njebródka je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač do 20 cm. Rostlina njewobsahuje chlorofyl a je žołtojta hač bruna a horjeka purpur přeběžana.

Pjenk je mjasny a rozhałuzowany.

Stołpik je rołkojty a njese małko šupiznowych łopješkow.

Kćěje wot julija hač do awgusta. Nošne łopješka su owalne, ćeńke a běłojte. 2-4 kćenja su blědožołte a čerwjenojće smužkate a steja w dołhich kićach. Wone bananojće wonja a docpěwaja wulkosć wot něhdźe 2 cm. Kćenjowe łopješka su rozepěrace, wusko-lancetojte a docpěwaja dołhosć wot 10 hač do 14 mm. Hubka je horje měrjena a njese na spódku dwě bóčnej, kulowatej wotrězkaj. Jeje srjedźna lapa je owalna a na kromje kudźerjata.

Płody hižo za čas kćěwa zrawja.

Rosće w mochojtych jehlinowych a lisćowych měšanych lěsach. Preferuje čerstwe, w prawym měrje kisałe, humusowe pódy. Wona tež rosće na hnijacym drjewje.

Rostlina je w sewjernej a srjedźnej Europje rozšěrjena, při čimž w juhu w horinach (Pyreneje, Alpy, Apeniny a Olymp) wustupuje.




#Article 794: Čmjełowa orchija (137 words)


 Čmjełowa orchija (Ophrys holoserica) je rostlina ze swójby  orchidejowych rostlinow (Orchidaceae). 

Čmjełowa orchija je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač 30 cm.

Na spódku dwě hač šěsć dołhojtych łopjenow steji, mjeztym zo wyše toho dwě hač tři  łopjena steja.

Kćěje wot meje hač junija. Čumpate kwětnistwo wobsteji z dweju hač dźesać kćenjow. Bruna hubka ze žołtym mustrom je njerozdźělena, wjelbowana, somotowje kosmata, nimale štyriróžkata, podoba zadnje ćěło čmjeły a docpěwa šěrokosć wot 14 hač 20 mm. Dalše kćenjowe łopješka su owalne, róžojte abo běłojte, maja zeleny srjedźny nerw a docpěwaja dołhosć wot 10 hač 15 mm. Znutřkowne kćenjowe łopješka su třiróžkate. 

Rosće na suchich łukach, połsuchich trawnikacha a w lěsnych swětlinach. Preferuje w prawej měrje suche, wapnite pódy na swětłych, w lěću ćopłych, w nazymje miłych stejnišćach.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 795: Muchowa orchija (152 words)


 Muchowa orchija (Ophrys insectifera) je rostlina ze swójby  orchidejowych rostlinow  (Orchidaceae). 

Muchowa orchija je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 15 hač 40cm.

Stołpik je ćeńki a nazeleń žołty a njese deleka 3 hač 5 lancetojtych łopjenow a horjeka 1 hač 2  łopjenow. 

Kćěje wot meje hač junija. Kćenja docpěje dołhosć wot 1,2 hač 1,8 cm a nimaja ćerń. Maja formu muchi a steja po dwěmaj hač po dźesaćoch w kwětnistwje. Zwonkowne kćenjowe łopješka su owalne, zelenojte a docpěja dołhosć wot 5 hač 8 mm, mjeztym zo dwě bóčnej, znutřkownej łopješce stej nitkojtej a čerwjenobrunej. Hubka je purpurowobruna, somotowa z wulkim, šěrym blečkom, třilapata, dwójce tak dołha kaž šěroka, ale njenjese přiwisk.

Rosće na suchich trawnikach,  suchich chójnowych lěsach. Ma radšo w prawej měrje suche, wapnite, čumpate pódy. 

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena, při čimž sewjernje hač do Irskeje, Šotiskeje a južnje hač do sewjerneje Španiskeje a srjedźneje Italskeje wustupuje.




#Article 796: Nahłownicojta pihawka (128 words)


 Nahłownicojta pihawka (Orchis militaris) je rostlina ze swójby  orchidejowych rostlinow  (Orchidaceae). 

Nahłownicojta pihawka je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 25 hač 45 (50) cm.

Delnje łopjena su wusko owalne a wótre a docpěwaja dołhosć wot 5 hač 15 cm. 

Kćěje wot meje hač junija. Kćenja steja po dwacećoch hač po pjećdźesatoch w cylindriskej kłosu. Hubka docpěwa dołhosć wot 10 hač 15 mm a je lila hač běła a hłuboko lapata, při čimž jeje kónčki docpěwaja šěrokosć wot 3,5 mm. Wotroha je dele měrjena. Nahłownik je blědźe róžojty hač šěry a znutřka čerwjenje žiłkaty.

Rosće na wapnitych suchich trawnikach, w ćopłych mjezach, na skłoninach, tymjenjatych łukach, w rěčnych łučinach a swětłych kerčinach. Preferuje wapnite, humusowe pódy.

Rostlina je w nimale cyłej Europje, sewjernje hač do južneje Šwedskeje rozšěrjena.




#Article 797: Fijałkowa pihawka (112 words)


 Fijałkowa pihawka (Limodorum abortivum) je rostlina ze swójby  orchidejowych rostlinow (Orchidaceae).

Fijałkowa pihawka je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 20 hač 50 cm. Nima chlorofyl.

Stołpik je woclomódry hač mutnowioletny. 

Łopjena su šupiznojte.

Kćěje wot meje hač julija. Wioletne, zrunane kćenja steja po štyrjoch hač po wosmjoch w 30 cm dołhim, čumpatym kwětnistwje a docpěja wočinjene šěrokosć wot 4 hač 5 cm. Wotroha je dele naměrjena a docpěje dołhosć wot 15 hač 25 mm. Kćenjowe łopješka su helmojće hromadu chilene. Hubka je jejkojta a na kromje zubata.

Rosće w ćopłych chójnowych a měšanych lěsach a na połsuchich trawnikach. Ma radšo bazowe pódy.

Rostlina je w južnej Němskej, Awstriskej, južnej Europje rozšěrjena.




#Article 798: Kulojta pihawka (117 words)


 Kulojta pihawka (Traunsteinera globosa) je rostlina ze swójby  orchidejowych rostlinow (Orchidaceae).

Kulojta pihawka je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač 60 cm.

Łopjena su proste, zrunane, namódreń zelene, wosebje w delnim dźělu stołpika.

Kćěje wot junija hač julija. 30-80 bałdrijanojće wonjacych, róžojtych, rědko běłych, kćenjow steji w kulojtym hač wótro-kehelojtym, hustym kwětnistwje a docpěwa šěrokosć wot 1 cm. Kćenjowe łopješka njesu dołhe kónčki a su najprjedy helmojće hromadu nygace a pozdźišo zwónčkojće wotstejace. Wotroha je dele zhibnjena. Hubka je třiškałobowa a ćmowopurpurowje dypkata.

Rosće na wapnowych suchich trawnikach alpskich srjedźnych horinow, na wotewrjenych hórskich łukach Alpow. Preferuje čerstwe, bazowe, zwjetša wapnite, čumpate kamjentne a hlinjane pódy.

Rostlina je w horinach srjedźneje a južneje Europy rozšěrjena.




#Article 799: Brunočerwjeny stawač (114 words)


 Brunočerwjeny stawač (Epipactis atrorubens) je rostlina ze swójby  orchidejowych rostlinow  (Orchidaceae).

Brunočerwjeny stawač je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač 60 cm.

Stołpik je čerwjenojty, horjeka móškojće kosmaty.

Łopjena su dwurynčkojće přirjadowane, lancetojte abo jejkolancetojte a dlěše hač stołpikowe čłony a deleka často čerwjenowioletne. 

Kćěje wot junija hač awgusta. Po wanili wonjace, lochko nygace kćenja docpěwaja wulkosć wot něhdźe 1,5 cm. Kćenjowe łopješka su ćomnopurpurne. Hubka je dwurozdźělna. Zwonkowne tři kćenjowe łopješka su lancetojte a docpěwaja dołhosć wot 6 hač 8 mm. Znutřkowne kćenjowe łopješka su swětliše. 

Rosće we swětłych lěsach, kerčinach a na lěsnych kromach. Preferuje suche, zwjetša wapnite, malowutkate, ćopłe pódy w połsćinje.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 800: Pyramidowa wótromudka (112 words)


Pyramidowa wótromudka (Anacamptis pyramidalis) je rostlina ze swójby  orchidejowych rostlinow (Orchidaceae).

Pyramidowa wótromudka je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 25 hač do 50 cm.

Łopjena steja zdźěla w spódnjeje rozeće zdźěla na stołpiku.

Kćěje wot junija hač do julija. Kćenja steja w prjedy wótrych, třiróžkatych, hustych kłóskach, kotrež so pozdźišo stanu cylindriske. Wone su swěćo kaminočerwjene abo róžojte a na bokach běłe a docpěwaja šěrokosć wot 1 hač do 1,5 cm. Jich hubka je třidźělna bjez mustra, ma dwě lajsće a nitkojtu wotrohu. Kwětnistwo docpěwa dołhosć wot 4 hač do 8 cm.

Rosće na suchich trawnikach, mjezach, skłoninach a ćopłych zwisach. Preferuje w prawej měrje suche, wapnite pódy na ćoplišich stejnišćach. 




#Article 801: Wšědna pižmonka (118 words)


Wšědna pižmonka (Adoxa moschatellina) je rostlina ze swójby pižmonkowych rostlinow (Adoxaceae). 

Wšědna pižmonka je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 5 hač 15 cm.

Spódnje łopjena su dwójce třidźělne, krótko přikónčene, maja jejkojte wotrězki. Stołpikowe łopjena su mjeńše.

Kćěje wot měrca hač meje. Něhdźe 5 mm wulke, nazeleń žołte kćenja steja po pjećoch w kulowatej, nimale kóstkojtej hłójčce, kotraž přesaha łopjena. Bóčne kćenja maja zwjetša pjeć kćenjowych łopješkow a třidźělny keluch, mjeztym zo nakónčne kćenja maja jenož štyri kćenjowe łopješka a dwudźělny  keluch. Dwě přećiwostejnej próškowej łopješce stej jednory třiličbnej.

Rosće we łučinowych lěsach, włóžnych lěsach a w kerčinach, w Alpach hač do wysokosćow wot něhdźe 1800 m. Preferuje wutkate pódy.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 802: Klonołopjenata platana (115 words)


Klonołopjenata platana (Platanus × hispanica, synonym P. × acerifolia, Platanus × hybrida) je štom ze swójby platanowych rostlinow (Platanaceae).

Klonołopjenata platana je štom, kotryž docpěje wysokosć wot hač do 35 m. Jeho króna njese sylne hałuzy. Rostlina ma 2n = 42 chromozomow. Štom hłuboko korjeni a je do dalokeje měry zymje přetrajacy.

Łopjena maja mjenje hłuboke brózdy hač při družinje P. orientalis, ale hłubše brózdy hač při družinje P. occidentalis. Wone wobsteja z tři hač pjeć (druhdy samo sydom) lapow, mjeztym zo srjedźna lapa njeje znajmjeńša dlěša hač šěroka.

Kwětnistwa a płódnistwa wobsteja z dweju abo třoch hłójčkow.

Ma radšo čerstwe, hłubokosahace pódy.

Rostlina so jako parkowy a nadróžny štom w nimale cyłym Europje plahuje.




#Article 803: Hlebjojta łoboda (118 words)


Hlebjojta łoboda (Atriplex prostrata) je rostlina ze swójby pólšicowych rostlinow (Chenopodiaceae). 

Hlebjojta łoboda je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 30 hač 90 cm.

Łopjena su hlebijojte. Delnje łopjena su přećiwostejne, tróšku třiróžkate a tak dołhe kaž šěroke. Hornje łopjena su schódne a na woběmaj bokomaj šěrozelene abo swětłozelene hač ćmowozelene, ćeńkošupiznate hač wobnažace.

Kćěje wot julija hač septembra. Njenahladne muske a žónske kćenja steja w kłubičkach w łopjenowych rozporach a w čumpatych kłosach. Muske kćenja zelenu wobałku maja, mjeztym zo žónske kćenja dwě zelenej łopješce maja.

Płody njesu dwě rombiskej łopješce. 

Rosće w njerodźowych wobrostach na hrjebjach, na smjećowy a drjebiznowych městnach, nadróžnych kromach, brjohach a mórskich přibrjohach. Preferuje włóžne, jara wutkate, čumpate běłohlinowe a hlinjane pódy.




#Article 804: Grönlandšćina (565 words)


Grönlandšćina je Eskimo-Aleutska rěč.

Wona njesłuša k Inuktitutowym rěčam, hačrunjež to wjele žórłow twjerdźa. Rěč je pak tak blisko přiwuzna z Inuktitutowymi rěčemi, zo su zdźěla mjez sobu zrozumliwe.

Kalaallisut słuša k eskimo-aleutskim rěčam a so w Grönlandskej rěči. Wona je blisko přiwuzna z kanadiskimi rěčemi kaž Inuktitutom a kaž tute sylnje polysyntetiska.

Grönlandšćina hodźi so do třoch hłownych narěčow dźělić: Sewjerna, Wuchodna grönlandšćina (Tunumiutut) a zapadna grönlandšćina (Kitaamiutut). Zapadna grönlandšćina, narěč z najwjetšej skupinu rěčnikow, so  při składnosći jako Kalaallisut w poprawnym zmysle woznamjeni. Inuktun abo Avenarsuarmiutut, sewjerna narěč, so w regionje Qaanaaq (Thule) rěči a je najbliše z kanadiskim Inuktitutom přiwuzna. Słowo Kalaallisut je ekwatiw a woznamjenja  po słowje kaž Grönlandźan.

Zo by přirunanje dał: mjeno Inuktitut so w Kalaallisut jako Inuttut wróći. Jedne z najznaćišich słowow Inuktituta, iglu („dom“), rěka w Kalaallisut illu (při tym ll za lateralny frikatiw steji []).

Serbšćina je nimo słowa iglu (grönl. illu) słowa anorak (grönl. annoraaq) a kajak (grönl. qajaq) z Kalaallisuta přez němčinu wupožčiła.

Najbóle ekstensiwna studija Kalaallisutoweje fonologija je Jørgen Rischel's Topics in West Greenlandic Phonology (1974).

Tři wokale: /i/, /u/ a /a/

Před uwularnym konsonantom ([q] abo [ʁ]) /i/ je realizowany alofonisce jako [e] abo [ɛ] a /u/ jako [o] abo [ɔ]. Tuta alternacija so pokaza w modernej standardny ortografiji přez pisanje /i/ a /u/ jako lt;egt; resp. lt;ogt; jeli wustupujetej před uwularomaj (lt;qgt; a lt;rgt;).

Jeli słowo ma kóncowku i abo u, to změni do e abo o, jeli so přida sufiks, kotrehož prěni zwuk je [q] abo [ʁ]. Na př. ini stwa + -qarpa eksistuje? - ineqarpa eksistuje stwa?. Ale e abo o w słowach z kóncowku na q abo r změni do i abo u, jeli so změni sufiks. Na př. qimmeq pos - qimmit psy.

Dwójne wokale so wurěkuja jako dwě złóžce, tak wonej stej fonologisce wokalowy slěd ale nic dołhi wokal, wonej so tež pisatej jako dwaj wokalej w ortografiji. 

Pismiki mjezy // su fonemy a slědowacy pismik je wašnje po kotrejž so  pisa w nowej standardnej Grönlandiskej ortografiji z lěta 1973.

Kalaallisutowa fonologija so fonologisce z druhich Inuitowych rěčow přez serije asimilacijow rozeznawa. Jedne najbóle znatych Inuktitutowych słowow, iglu (dom), je illu w grönlandšćinje (Kalaallisut), hdźež /gl/ konsonantowy slěd inuktituta je do njespěwneho lateralneho afrikata asimilowany. A na přikład mjeno Inuktitut, jeli přełožene do Kalaallisuta, je Inuttut.

Kalaallisut ma w wobmjezowanym wobjimje ergatiwsku strukturu. Kompozicije (zestajenki samostatnych słowow) su na rozdźěl wot deriwacijow jara rědke.

Wobsahowe słowa (němsce Inhaltswörter) hodźa so w grönlandšćinje (Kalaallisut) (z dokładnymi wobmjezowanjemi) do słowodružinskich klasow nomina a werby rozrjadować. Kóžda tutych kategorijow so do intransitiwnych a transitiwnych słowow rozdźěla. Su rozdźěle: štyri wosoby (1., 2., 3., 3. refleksiwna), dwaj numerusaj (singular, plural; dual kaž w Inuktituće njeeksistuje), wosom modusow (indikatiw, participial, imperatiw, optatiw, subjunktiw zańdźenosće, subjunktiw přichoda, habituatiwny subjunktiw), dźesać padow (absolutiw, relatiw, ekwatiw, instrumental, lokatiw, alatiw, ablatiw, prosekutiw ale tež za dokładne nomina: nominatiw a akuzatiw). Na werbje so tež subjekt tež objekt we formje wot wosoby a numerusy markěrujetej. Transitiwne nomina maja posesiwne afiksy.

Na rozdźělu wot kanadiskich Eskimo-rěčow so Kalaallisut njepisa z Inuktitut-sylabarom, ale z łaćonskim alfabetom. Pismik Kra „ĸ“, kotryž najprjedy uwularny plosiw [q] reprezentowa, bu w běhu ortografiskeje reformy přez pismik q narunany.

Wot lěta 1973 płaći slědowacy alfabet:

Za cuze słowa z danšćiny so slědowace pismiki wužiwaja:

(k tomu je Kauderwelsch AusspracheTrainer z najwažnišimi sadami a  rěčnymi wobrotami z knihi na Audio-CD k dóstaću: ISBN 3-8317-6221-X)




#Article 805: Magnoliopsida (151 words)


Magnoliopsida su takson rostlinow z kmjena krytosymjenjak (Magnoliophyta abo Angiospermae). Jich embryjo wobsedźi kaž wšě dwuschadźikate kćenjowe rostliny dwě schadźenkowej łopješki. Hinak hač při tych su pak próški „monocolpat“ (jednowłóžojte), wone wobsedźa tuž jenož jeničku włóžu. Tuta je jenož w elektroniskomikroskopiskim přiwzaću widźomna. Tutón takson so tež jako Palaeo-Dicotyledone woznamjenjenja.

Znutřka krytosymjenjakow reprezentuja Magnoliopsida kćenjowe rostliny, kotrež su zemskostawiznisce zahe nastałe a potajkim hišće relatiwnje jednore přiznamjenja pokazuja. Tak wobsedźa dołho žiwy korjeń z najčasćišo wotewrjenymi w kružkach zrjadowanymi powodnymi snopami. Łopjena su jednory twarjene a syćožiłkojte. Zwjetša so namaka tam kćenjowu wobalku, kotraž je šrubowje abo w třo-ličbnych přaslenkach rjadowana. Stamena su často w mnohoće na składźe (polyandriski). P łodowe łopješka su najčasćišo swobodne (choricarp).

Magnoliopsida su najskerje parafyletiske, to rěka wone wopřijimaja najskerje nic wšěch potomnikow jich poslednjeho zhromadny prjedownika. Wone so do pjeć podklasow poddźěluja, kotrež wobsahuja dźewjeć porjadow. Cyłkownje so rozeznawa něhdźe 8000 družinow.

Hlej tež: Rosopsida




#Article 806: Iglu (472 words)


Iglu je kaž stajnje sněhowy dom. Inuktitutowe słowo „Iglu“, časćišo „Illu“, woznamjenja powšitkownje „bydlenje“ a wopřijima sněhowy dom, Qarmaq, stan u. ä. Jako bydlenje je iglu wot 1950. lětow wusłužił. Hač na mało wuwzaćow bydla Inuity dźensa w sydlenskich domach a za čas zymskich přebytkow na wsach w drjewowych hětach (tak mjenowane „Cabins“). Najskerje su samo wjele hač połojcow něhdźe 100.000 w Kanadźe a Grönlandskej bydlacych Inuitow hišće nihdy w igluwje spali, a iglu hižo dołho njemóže kóždy Inuk twarić. Inuity wužiwaja iglu dźensnišo zwjetša jako škitnu hětu, jeli woni so, na přikład za čas hońtwjerskeho wulěta, wot nahłych přeměnow wjedra přesłapjuja. Tutón w Arktisy přeco hišće wažny zaměr je tež přičina za to, zo twarjenje iglujow so hač do dokładneho stopjenja tež w šuli wuči. W někotrych sydlišćach, na př. Pond Inlet, so přenocowanje w igluwje jako turistisku atrakciju poskićuje.

W nutřkowneho su z Arktisowych wobydlerjow dospołnje přijomne ćopłotowe wuměnjenje, dokelž sněh jako dobry ćopłotowy izolator skutkuje. Jako normalnje płaća temperatury wokoło mjerznjenskeho dypka; na wyšo hač zachodoweho wobłuka ležacy městnje k spanju so dla horje postupowaceho ćopłeho powětra samo plusowe stopjenja dosahuja. Přirunajo z wonkownymi temperaturami móže dospołnje 50 stopjenjow diferency być; tak su na přikład při wonkownej temperaturje wot -46° C -6° C na pódowej wysokosći (spanski spódk) a samo +4° C na ramjenjowej wysokosći móžne. Ćopłotowe žórła kaž čłowjekowa ćělna ćopłota a něhdy Qulliq, dźensnišo na přikład Coleman-warjak hodźa so dospołnje +5° C dosahnyć. Wyše temperatury dowjedu wšak k roztawanju sněha a k přemokowanju wobydlerjow.

Hdy po wjedrowych wobstejnosćach, akutnych potrěbnosćach abo tež lokalnych zwučenosćach so wšelaki techniki za twarjenje igluwa nałožuja:

Za stabilny iglu so sněhowe bloki potrjebuja, kotrež so z sněhowym nožom abo sněhowej piłu w njeposrědnjej bliskosći planowaneho twarnišća ze sněhoweho wodźěća wurězuja. Wone dyrbja něhdźe 40 cm wysoke, 60 cm šěroke, 50 cm hłuboke a přidatnje nakósne być, zo by koła sněhowych blokow horje přeco wušo nastanja a kupolu formowałe. Za to je jenož cyle dokładna sněhowa družina přihódna, čehoždla so tajkele igluwy nic kóždy čas natwarić móžeja. Bloki so za sobu w so sćeńšacej spirali nastapluja a z sněhowym nožom přihódnje přirězuja. Přeměr so tak stajnje pomjeńšuje, doniž kupola zawrjena je. Skónčnje so jedne abo dwě woknje z jasnych lodowych platach (na př. lodowe kuski z bliskeho jězora) zatwarjujetej, zo by nutřkowne tróšku rozswětlowało. Po dokónčenju so zachodowy wobłuk jako wětrowy a zymowy škit wury a z sněhowymi blokami přepina.

Wone so wužiwa, jeli bjez wjele nałoženja chětře škitne twarjenje natwarić měło. Na rozdźěl wot masiwneho twarjenskeho wašnja dyrbi to tołstosć sněhoweje murje wot něhdźe. 15 cm dosahać, k čemuž so sněhowe cyhele w postupowacej spirali hromadźe připrěwaja. Wažnje je při tym, zo wobaj delnjej róžkaj na spody toho ležacym rjedźe ale tež horni róžk na předchadnym sněhowym cyhelu derje leži. Jako wukónc so cyhel nad dźěru leži a přez přirězowanje nutř pasuje.




#Article 807: Selenc (147 words)


Selenc (Salsola)  je ród ze swójby šćěrjencowych rostlinow (Amaranthaceae).

Po někotrych žórłach so do swójby pólšicowych rostlinow (Chenopodiaceae) přirjaduje. 

Mjeno roda Salsola bu w lěće 1753 wot Carl von Linné w Species Plantarum najprjedy wozjewjene. Typusowa družina je Salsola soda L.. 

Ród Salsola słuša do tribusa Salsoleae s. str. w podswójbje Salsoloideae znutřka  swójby Amaranthaceae. Na zakładźe  molekulargenetiskich datow buchu w dźěle wot Akhani et al. 2007  družiny  dotal jara na družinach bohaty (wjace hač 100 družinow) ród Salsola s. l. na dwaj tribusaj rozdźělene: Tribus Salsoleae s. str. a nowy tribus Caroxyloneae, na kóždym padźe z wjacorymi rodami. Synonymy za Salsola s. str. su: Darniella Maire  Weiller, Fadenia Aellen  Townsend, Neocaspia Tzvelev, Hypocylix Wol., Seidlitzia Bunge ex Boiss., Salsola sect. Coccosalsola Fenzl subsect. Coccosalsola a Salsola sect. Obpyrifolia Botsch.  Akhani.

Ród Salsola s. str. wobsahuje wot Akhani et al. 2007  jenož dalše 24 hač 25 družinow:

 




#Article 808: Kalijowy selenc (293 words)


 Kalijowy selenc (Kali turgida) je rostlina ze swójby šćěrjencowe rostliny (Amaranthaceae).

Po někotrych žórłach so swójbje Chenopodiaceae přirjaduje.

Kalijowy selenc je jednolětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 25 hač do 60 cm. Rostlina je mjasna, šěrozelena abo načerjeń přeběžena, často seršćaće kosmata. Wona je rozrosćenje wobšěrna.

Hałuzy su proste a wotstejace.

Mjasne, kałace łopjena docpěja dołhosć wot 40 mm a šěrokosć wot 1 hač do 2 mm a su prosta, prynkojte a maja žołty, ćernjojty kónčk.

Kćěje wot julija hač do septembra. Jednotliwe kćenja su w rozporach stejace a zelene. Njenapadne kćenjowe łopješka docpěja wulkosć wot 1,5 mm a maja prěčnu trosku.

Rosće rozpjeršenje we wopłokowanskej wobkromje pobrjohow Sewjerneho morja a Baltiskeho morja, ale rědko we wotewrjeny wobrostach na wutkatych pěskowych pódach.

Prěnje wozjewjenje tuteje družiny bě w lěće 1753 pod mjenom (basionym) Salsola kali wot Carl von Linné w Species Plantarum. Pod tutym mjenom družina słuša za dołhi čas k rodej  Salsola L. s. l. 

Po tym zo Salsola, na podkładźe nowšich molekulargenetisce podmurjowanych přepytowanjow tribus Salsoleae s. l., bu rozdźěleny, tuta družina bu do roda Kali Mill. (Syn.: Salsola sect. Kali Dum.) stajena. Płaćiwe mjeno  kalijoweho selenca w tutym rodźe je Kali turgida (Dumort.) Guterm. (Basionym: Salsola turgida Dumort., Fl. Belgica 23, 1827), dokelž najprjedy wužiwane mjeno Kali soda Moench na zakładźe staršeho, k priority woprawnjeneho homonyma Kali soda Scop., kotryž synonym wot Salsola soda je, njepłaćiwe je. Ród Kali słuša dźensa do tribusa Salsoleae s. str. 

Kalijowy selenc wutwori zhromadnje z Kali tragus a druhim wusko přiwuznymi družinami  Kali turgida-agregat (Salsola kali-agregat). Wot někotrych awtorow bu tute rody tež jako poddružiny Salsola kali wobhladowane, tuž Kali turgida wotpowěduje jenož poddružinje Salsola kali subsp. kali. W rodźe Kali změni mjenowa priorita na mjeno Kali tragus, Kali turgida jako poddružina była přirjadowana.




#Article 809: Neustadt in Sachsen (1851 words)


Neustadt in Sachsen je małe město w sakskim krajnym wokrjesu Sakska Šwica-Wuchodne Rudne hory. Do 31. julija 2008 słušeše ke krajnemu wokrjesej Sakska Šwica, kotryž wot 1. awgusta 2008 hromadźe z něhdyšim krajnym wokrjesom Weißeritzkreis nowy krajny wokrjes twori.

Neustadt leži w Neustadtskim dole mjez hórskim hrjebjenjom Hohwalda a hory Unger blisko čěskeje hranicy.

Neustadtski doł leži při mjezu mjez Łužiskimi horami a Połobskimi pěskowčinami blisko Łužiskeho přesunjenja. Štóž so ze zapadneho směra z Drježdźan abo Stołpna městnu bliži, přejědźe najprjedy hórku Karrenberg (w městnej narěči Kornberg wurjekowany). Hačrunjež hórka je dźensa bjez lěsa a druhy so žito tam plahuje, nima swoje pomjenowanje wot němskeho słowa Korn, ale wot  Schubkarren, serbsce kara, z kotrejž wikowarjo w srjedźowěku tutu horu na starej  Sólnodróze přeńdźechu. Wottud skići so rjany pohlad nad městačko a jeho wokolini, kotraž je derje z turistiskimi pućemi spřistupnjena.

Na juhozapadźe leži měšćanski dźěl  Polenz. Rěčka z jenakim mjenom předobywa so přez zornowc a potom tež přez pěskowc hač k zliwej ze Zebnicu, zo by so potom po něšto kilometrach jako Lachsbach blisko Žandowa do Łobja wuliwała. Polencny doł je sławny za najwjetše přirodne wustupowanje samoróstnych  běłych zwónčkow znutřka Němskeje.

Bóle južnje stupa hórski hrjebjeń hory Unger (538m) z telewizijnej wěžu a z rozhladnej wěžu. Předhora Ungera je Götzinger Höhe - rozhladnišćo z wěžu a hosćencom we wysokosći 425 m na juh wot Neustadta. Tuta je woblubowane wulětny cil Neustadćanow. Dóńdźe so ju z nowotwarskeho štwórća  „Bruno-Dietze-Ring“ přez „Promenadenweg“, hdźež je piknikowe městno z małej knaippowa připrawa (woduteptanje). Z wěže, kotraž ze železneje konstrukcije wobsteji, maće rjany rozhlad hač do wokolnych horin Połobske pěskowčiny, Rudne hory, Łužiske hory a při dobrym rozhledźe tež hač do Izerskich horin a Kyrkonošow. W zymje je zjězd z Götzinger Höhe jako sankowanišćo woblubowany.

Na wuchod dźe pohlad nad Langburkersdorfski doł, hdźež so rěčka Polenz wužórła. Za tym su hory sewjernych Čech.

Na sewjerowuchod je lěs Hohwald ze swojim najwyšim wuhorbjenjom, Sokolnikom (588m).

Nimo hłowneho měšćanskeho dźěla Neustadt in Sachsen su měšćanske dźěle Berthelsdorf, Krumhermsdorf, Langburkersdorf, Niederottendorf, Oberottendorf, Polenz, Rückersdorf a Rugiswalde.

W lěće 1333 je so Neustadt prěni raz jako złotohórnistwowe město přez wopismo naspomnił. Załožerjo běchu Freibergscy hórnicy a mjenowachu město Nuwenstad resp. Niwenstad. Spočatnje słušeše město ke kralestwu Čechi pod knjejstwom zemjanskeho rodu Berka z Duby. Hačrunjež bě zaso a zaso pospyty k złotohórnistwu w tutych kónčinach do njedawneje doby a tež přewodne minerale eksistencu złotych žiłow pola Neustadt a w Hohwaldźe wočakować, njeje so ženje ničo namakało.

Zo město najebać toho njezhubi na wuznamje, leži na tym, zo bě tu tehdy wažne křižowanišćo dweju wikowanskeju dróhow, Sólnodróhi wot Hale nad Solawu do Prahi a putniskeje dróhi wot Budyšina do čěskeho putniskeho městna Mariaschein (dźensa: Bohosudov w Čěskej, dźěl města Krupka). Při tehdyšej putniskej dróze steješe najskerje hižo před załoženjom města prěnja cyrkej, Hospitalna cyrkej, při nětčišej Hospitalnej hasy. Bórze po załoženju města je so Jakobowa cyrkej natwariła, kotraž bu kaž Jakobowa cyrkej we Freibergu po wučobniku Jakobus pomjenowana. Je tež móžno, zo srjedźowěkowski Jakobowy puć tu nimo wjedźeše a cyrkej tohodla swoje mjeno po Jakobje dósta.

W lěće 1451 so město přez kup do wobsydstwa sakskeho kurwjercha Bjedricha Ćichomyslneho dósta a wostawaše wot toho w sakskim wobsydstwje.
W lěće 1768 wjetowachu mištrojo zjednoćenstwow kowarjow, zamkarjow a wojnarjow w Neustadće, štó da by w najkrótšim času drjewjane wózne koło zhotowić móhł. Koło je so potom za sydom hodźin zhotowiło a tež hišće do chowanja słónca do rezidencneho města Drježdźan kuliło. Kopija je dźensa w domizniskim muzeju widźeć. Original je na hrodźe Moritzburg.
Wot 1938 hač do 1945 buchu w najwjetšim industrijny zawod w měsće - Heringwerke - flakowe kanony kalibra 8,8 za wójnu zhotowjene. Produkcija podlěžeše striktnemu zatajenju.

W lěće 1945 rozsudźichu měšćenjo, město, w kotrymž njeběchu němske wojerske jednotki zaměstnjene, bjez boja přićahowacej ruskej Čerwjenej armiji a pólskim jednotkam přepodać a to přez wupowěšenje běłych chorhojow, na př. na twarjenje dźensnišeje Schilleroweje šule pokazać. Tón plan je fanatiski nawjedowar Hitleroweje młodźiny zničił, kiž so z někotrymi hitlerowymi hólcami w šuli schowa a třělenje na přićahowacych rusow wotewri, štož na woběmaj stronomaj, mało dnjow před kóncom wójny, wjedźeše k njetrjebawšim woporam. Rusojo a Polacy započachu po tym, wobydlerjow, dalokož njeběchu ćeknyl, z jich domow wuhnawać, w domach bencin wukidować a tute zapaleć. Połojca twarjenjow wokoło torhošća so na tute wašnje wotpali. Jenož přez zasadźenje katolskeho a ewangelskeho fararjow so zbytne twarjenja zachowachu. Dźěštej pod smjertnym strachom k sowjetskemu komandantej a prošachu jeho naležnje, zo by zbytk města přelutował. Spomóžnje při tym bě, zo katolski farar bě Serb a tuž maćeršćinu rěčeše, kotraž je rušćinje a  pólšćinje přiwuzna.

Po tym zo hižo spočatk 90ych lět prjedy samostatne gmejny Polenz a Krumhermsdorf so jako měsćanske dźěle zagmejnowaštej, sta so 1. awgusta 2007 po měšćanskim rozsudźe zarjadowanje wsow Berthelsdorf, Oberottendorf, Niederottendorf, Rückersdorf, Langburkersdorf a Rugiswalde, kotrež prjedy gmejnu Hohwald tworjachu.

Město hlada poćahi partnerstwa z městami Günzburg, Titisee-Neustadt a Weilheim an der Teck kaž tež z gmejnami Meckenbeuren, Frittlingen w Němskej a Kehlen w Luxemburgskej.

Nimo toho je město čłon w najwjetšim přećelstwje Europy. 36 městow a gmejnow z Němskeje, Awstriskeje, Madźarskeje, Słowakskeje, Čěskeje a Pólskeje, kotrež maja mjeno Nowe Město (Neustadt, Nové Město abo date druhe narodnorěčne mjeno), je so w dźěłowym zjednoćenstwje Nowe Města Europy zwjazało. Kóžde lěto so w druhim Nowym Měsće zetkanje wšěch Nowych Městow wotměwa, w Neustadće in Sachsen je so tute zetkanje hižo dwójce wotměło. Je tu tež naměsto, hdźež su kamjentne plečicy z mjenami Nowych Městow, kotrež su čłony dźěłoweho zjednoćenstwa, zasadźene.

Zajimawosće wosebiteje družiny je z bronzy zlěta koza, kotraž před muzejom steji. Bu w lěće 1969 za pěstowarnju na Götzingerskej wutworjena a tam w zahrodźe nastajena, hdźež bu wot dźěći jako woblubowany łaženski grat wužita. Pozdźišo wšak bu stracha zranjenja dla wotstronjena a steješe potom něšto lět na wyšinje Götzinger Höhe, prjedy hač w 90ych lětach zańdźeneho lětstotka we słodowej hasy swoje nětčiše městno namaka. Mjeztym koza zaso na wyšinje Götzinger Höhe steji.

Widźenja hódna je tež pěskowcowa figura, kotraž na róžku Böhmische Straße/Markt 5 we wysokosći 4,50 m zwobraznja kwětkowu holcu, kotruž w lěće 1956 Drježdźanski sochar Albert Braun wutwori. Ma na něhdy florěrowacu industriju kumštnych kwětkow dopominać. Tuta jenož mało zdrasćena figura zawinowa tójšto rozhorjenja při swojim nastajenju.

Na fasadźe twarjenja Dresdner Straße 3 - šokoladowy wobchod - dopomina relief na „Pfeng-Pauline“, wikowansku žonu, kotraž bě wokoło 1900 po cyłym měsće znata wosobina. We swojim korbiku měješe přeco słódčizny, kotrež za pjenježki, za fenki, (tohodla jeje mjeno) na ludowych swjedźenjach wokoliny předawaše. Bě stajnje chudobnje zdrasćena, z drjewjancami a nahłownym rubiškom, zawostaji wšak po legendźe při swojej smjerći nahladne zamóženje.

Na torhošću dominuja nowe twary z 1950ych lět. Jenož zbyty stareho wobtwarjenja su so zachowali.

Domizniski muzej w starej słodownicy bywšeje piwarnje Schmole informuje wo wokolnych ryćerkubłach, wuwiću industrije kumštnych kwětkow a wo stawiznach města. Před domizniskim muzeju steji dźensa Neustadtska koza.

Wot 19. oktobra 2007 je w měšćanskim dźělu Berthelsdorf Dožiwjenske městno Hohwald – Złoto – mineralije a kamjenje. Tutón muzej nasta we wobłuku turizmoweho projekta Złoto w Hornjej Łužicy – turizmowy poskitk. Je informaciski centrum wo geologiji, stawiznach a wudobywanju złota, mineralijow a kamjenizny w regionje a zwonka njeho.

Radnica w srjedźiznje torhošća bu wokoło lěta 1700 natwarjena. Nad portalom radnicy stej Mišnjanski a Neustadtski woponaj. Zajimawa je radnicowa wěža wupažena z koporom z časnikom.
Njedaloko wot radnicy je póstowy milowy stołp z lěta 1729 kurwjerchno-sakskseho pósta z podaćemi wo zdalenosćach.

Najwyše twarjenje je wěža ewangelskeje cyrkwje Sankt Jacobi přetwarjeneje w lěće 1884 w neogotiskim stilu. Cyrkej Sankt Jacobi bu w lěće 1346 prěni raz naspomnjena. Najstarši dźěl cyrkwje je wołtarnišćo. We wjelbiku z łamanych kamjenjow so tři kónčne kamjenje, kotrež so hižo w jara starych dokumentach naspomnjeja. Wobrazy na kónčymaj kamjenjomaj: Hołb, Chrystusowa hłowa, swětowa kula.
Rjany, rězbarjeny wołtar měł so sej za wopyt w Neustadće na kóždy pad wobhladać. Tež epitafy we wołtarnišću, kotrež su jara stare.
Wěža z časnikom je zdaloka widźomna z wokolnych hórkow a štóž měješe dobre woči, móžeše tohodla tež za časy, hdyž ručne časniki hišće samozrozumliwe njeběchu, na přikład při dźěle na polach přeco dokładny čas wotčitać.

W lěću je cyrkej Sankt Jacobi zwjetša na wutorach za wobhladanja wočinjena, po dorěčenju z faru su tež druhe časy móžno. Nimo bohosłužbow so kóžde lěto mnoholičbne koncerty w cyrkwi Sankt Jacobi wotměwaja.

Najstarši bydlenski dom Neustadta je farski dom natwarjeny w lěće 1616 w renesansnym stilu. Tu bydleše tež znaty wuslědźer Sakskeje Šwicy, Wilhelm Leberecht Götzinger.

Katolska cyrkej Sankt Gertraudis w bliskosći měšćanskeho parka bu w lětomaj 1927-1928 natwarjena.

Do lěta 1989 bě Neustadt srjedźišćo ratarskeho mašinotwara. Kombinat Fortschritt Landmaschinen, załoženy po Druhej swětowej wójnje, přinošowaše bytostnje k róstej města. Ličba wobydlerjow so wot 1948 do 1984 podwojowaše.

Zawod „Fortschrittwerk“ – nastaty z bywšich Heringwerke (wotnožkowy zawod wot Hering AG Nürnberg) – bě tehdy najwjetši dźěłodawar regiona. W zawodźe Neustadt buchu wałowe prasy a hrjadowe syčawy zhotowjene. Ke kombinatej słušachu tež druhe zawody, kaž na př. w  Dźěžnikecach, hdźež buchu syčomłóčawy serijow E 512 a pozdźišo E 516 zhotowjene abo w Korzymju (zhotowjenje kolesynow). Ale wotrjadaj wuwiće a mustrowy twar za wšě tute mašiny, kotrež buchu we firmowymaj barbomaj módry a běły do cyłeho swěta eksportowane, bě w Neustadće. Wot 60ych lět buchu mjeńše zawody w měsće, kaž na pr. nožowa fabrika abo emaljowanski zawod zawrjene a do zawoda Fortschrittwerk zarjadowane.

Bě wjele małych kwětkowych fabrikow, kotrež je so pozdźišo zestatniło a jako zawod „VEB Kunstblume Sebnitz“ kumštne kwětki zhotowiło. Zhotowjenje kwětkow bě často dźěło žonow. Při činjenju kwětkow abo napołoženju lisća buchu wustancowane listy na stołpiki nalěpjene abo kwěty z dostancowanych dźělow zwjazane. Tute dźěła stawachu so často w domjacym dźěle. Wotličenje stawaše so po starym ličenskim wašnju z grosom a dwanatkom. Dokelž dźěło so doma wotměwaše a zdźěla so ze strašnymi substancami kaž lěpkami abo škleńčanym grisom dźěłaše, nastachu při tym tež strachi wosebje za přitomne dźěći. Wustancowanje a druhe dźěła, kotrež njemóžachu so doma přewjesć, buchu wot kwětkowych holcow we fabrikach činjachu. Po wobroće tuta industrijna hałuza tunjej konkurency zrosćena hižo njebě.

Hospodarska situacija w Neustadće so dźensa předewšěm přez wysoku bjezdźěłnosć postaja. Zdźěla buchu njewobydlene bydlenja z wusydlencami ze ZNS wobsadźene, štož socialna situacija ani njewotputuje.

W bywšim kombinaće VEB Fortschritt Landmaschinen, hdźež do znowazjednoćenja 6500 ludźi dźěłaše, zahaji twarc bydlenskich wozow Capron w nowembrje 2006 produkciju a wutwori něhdźe 150 dźěłowych městnow. Nimo toho je hišće přemysłowy wobwod na sewjer. Tam su so nimo někotrych posłužbowych předewzaćow (na př. awtowe wobchody) tež někotre industrijne zawody zasydlili, na př. fabrika za zhotowjenje rołow z kumštneje maćizny a zawod za měšćanske meblowanje, tohorunja firma, kotraž dodawa wuhotowanja za wuznamne producenty ratarskich mašinow.

Neustadt wobsedźi derje wutwarjene a wothladane wobjězdne dróhi. W měšćanskim žrje so wjele hasow sanuje a sanowaše. Bydlenske wobwody su zwjetša přez wobkruhowe hasy zwjazane.

Neustadt leži na železniskej čarje Pěrno–Neustadt–Zebnica–Žandow. Hač do 12. decembra 2004 bě čara hišće do dweju dźělneju čarow rozdźělena, čara Pěrno–Neustadt a čara Žandow–Zebnica–Neustadt–Budyšin. Tehdy bu na čarowymaj wotrězkomaj Neustadt–Wjazońca-zapad a Wjelećin–Budyšin wobchad zastajeny, mjez Neustadtom a Oberottendorfom je čara tež přetorhnjena. Wotrězk mjez Zebnicu a Žandowom rěka tež Sebnitztalbahn, dokelž čara přez doł rěčki Zebnica wjedźe. Tradicionelne mjeno Sächsische Semmeringbahn hižo njesmě so wužiwać, dokelž mjeno bu čarje Windbergbahn na juhu wot Drježdźan přez sudnistwo přisudźene.




#Article 810: Zebnica (město) (777 words)


Zebnica (němsce Sebnitz) je wot 1. awgusta 2008 wulke wokrjesne město w krajnym wokrjesu Sakska Šwica-Wuchodne Rudne hory a sydło zarjadniskeho zhromadźenstwa Zebnica. Do 31. julija 2008 słušeše ke krajnemu wokrjesej Sakska Šwica, kotryž wot 1. awgusta 2008 hromadźe z něhdyšim krajnym wokrjesom Weißeritzkreis dźensniši krajny wokrjes twori. Je statnje připóznate wočerstwjenišćo we wuchodnej Sakskej na kromje Narodneho parka Sakska Šwica. Zebnica so tež „město kumštnych kwětkow“ abo „město židźanych kwětkow“ mjenuje.

Město Zebnica leži w dole rěki Zebnicy a jeho bóčnych dołach mjez 250 a 460 m nad NN mjez Sakskej Šwicu a Łužiskimi horami. Přirodorumje leži měšćanski wobwod w Zapadołužiskej pahórčinje, mjezuje pak ze samym přirodnym rumom Hornjołužiski hórski kraj. Dokelž přirodny rum Sakska Šwica je tohorunja jara blisko, je krajina wokoło Zebnicy jara wotměnjawa. Domjaca hora Zebnicy je Tanzplan (čěsce: Tanečnice), kotraž leži hižo w Čěskej. Měšćanski dźěl Hinterhermsdorf leži nad dołom rěki Kirnitzsch něhdźe 5 km juhowuchodnje wot hłowneho wobwoda města. Wobaj měšćanskej dźělej stej přez gmejnu Kirnitzschtal dźělenej.

Zebnica je najskerje słowjanske załoženje. Mjeno dźe najskerje na mjeno Sebenica (= *Zybnica, zybjaca rěčka) wróćo. Najstarši dokumentariski dokład namaka so w Hornjołužiskim hraničnym wopismje z lět 1223/1241, w kotrymž bu hranica mjez kralestwom Čechi a biskopstwom Mišno postajena. Tamniše naspomnjenje mjena Zebnicy poćahuje so jenož na rěčku Zebnicu. W běhu wuchodneje kolonizacije postupuja Frankojo do tutych kónčin a město wuwiwa so k městačku rólnikow a tkalcow. Jako srjedźišćo wičneho sydlišća nastawa w druhej połojcy 12. lětstotka praworóžkate torhošćo jako srjedźišćo hospodarskeho žiwjenja wičneho městna, pozdźišeho města. Měšćanski status so w lěće 1451 prěni raz dokumentarisce jako stetlin naspomnja. Radnica, natwarjena w lětomaj 1714/15 w srjedźiznje torhošća, so w lěće 1854 přez woheń zniči. Šupiznojty domčk pódla, jětki jako předawanišća rěznikow, zniči so w lěće 1804 přez wulku wodu. Wosrjedź 19. lětstotka ma město 4.000 wobydlerjow a 375 domow, w lěće 1881 je to 6.354 wobydlerjow a w lěće 1900 8.648 wobydlerjow. 15. septembra 1854 niči wulki měšćanski woheń cyłe měšćanske žro a starozwučeny srjedźowěkowski měšćanski wobraz. Dohromady padny 72 bydlenskich domow, 42 bróžnjow a zadnich domow, radnica a šula płomjenjam za wopor. Ze spadom manuelneho tkalcowstwa, předewšěm přez industrializaciju tuteje industrijneje hałuzy w Jendźelskej zawinowany a přez wulki měšćanski woheń lěta 1854 pospěšeny, při kotrymž su so nimale wšě krosna zničili, nabywa pod wliwom čěskich rjemjeslnikow zhotowjenje kumštnych kwětkow wjetši wuznam. Bě wyše 100 mjeńšich a wjetšich kwětkowych fabrikow z kruće přistajenymi dźěłaćerkami a dźěłaćerjemi a nimo toho z tysacami tak mjenowanych domjacych dźěłaćerjow. 17. měrca 1894 namjetuje domizniski slědźer Alfred Meiche w lokalnej nowinje Grenzblatt (Namjezne łopjeno) domizniski muzej załožić. W nalěću 1908 so přemysłowe towarstwo wo tutu wěc stara a prěnje eksponaty buchu w měšćanskej šuli při cyrkwi zaměstnjene. W lěće 1909 so natwar wustajeńcy stawa a 23. meje 1909 bu měšćanski muzej zahajeny, kotryž w lěće 1930 nowe rumnosće dósta. 11. meje 1945 so měšćanosta Dr. Steudner wotsadźa a z nowym měšćanostu sta so lěkar Dr. Muder. 30. septembra 1945 měješe Zebnica 14.500 wobydlerjow. 12. nowembra 1945 so Karl Seewald z nowym měšćanostu sta. 1. junija 1946 měješe Zebnica 13.203 wobydlerjow, 1304 bydlenskich domow a 183 zawodow. 16. februara 1948 wopyta 1.847 dźěći w 47 klasach z 35 wučerjemi zakładnu šulu. Na nowozałoženej fachowej šuli za hospodarstwo a zarjadnistwo bu 12. julija 1948 prěni raz matura złožena. Za časy NDR bě  VEB Kunstblume Sebnitz jedyn z najwjetšich dźěłodawarjow w regionje. Po zasozjednoćenju a wotłamanju wotbytnišćow so wšak zawody nimale dospołnje zhubichu. Dźensa so jenož w snadnej měrje a předewšěm w pokazkich dźěłarnjach kwětkuje. W lěće 1952 so Zebnica z wokrjesnym městom Zebničanskeho wokrjesa sta. Tutón status so přez wokrjesnu reformu w lěće 1992 zhubi. W lěće 1995 sta so Zebnica z wulkim wokrjesnym městom. W lěće 2003 wuhotowa město Dźeń Saksow.

Oficielne měšćanske dźěle su Zebnica, Schönbach, Hainersdorf, Hertigswalde a Hinterhermsdorf.

Žórła: 1444-1871: Meiche 1927 / 1892-1918: Schober 1988 / 1990-2004: Statistisches Landesamt des Freistaates Sachsen

Muzej Afrikahaus (Dom Afriki) w Sebnitzu je etnografiska zběrka, kotraž stawizny a přitomnosć afriskeho kontinenta předstaja. Wopřijima multimedialnu wustajeńcu a knihownju Nold-Namibia.

Stajny dźěl wustajeńcy pokazuje eksponaty ze štyrjoch zběrkow.

Zběrka Nold pokazuje eksponaty z doby němskich kolonijow a entografiske objekty z Namibije a Južneje Afriki.
W druhim rumje čaka zběrka Siegfried NEUKIRCH na wopytowarjow. Tam widźa maski z Gabuna a fotodokumentaciju wo pralěsnej klinice Alberta Schweitzera.
Ze zběrki Werner KÜPPER so etnofrafiske objekty předstajeja, kotrež ze zapadneje a wuchodneje Afriki pochadźeja.
W rumje, hdźež so Heinrich BARTH česćuje, kotraž so ze swojimi dyrdomdejstwami  a slědźenjemi w Africe zeznajomi, su objekty ze zběrki towarstwa Heinrich-Barth-Gesellschaft.

Stajnu wustajeńcu wudospołnjeja mjeńše wuměłske eksponaty, na př. fota Leni Riefenstahloweje a wo zaznaću Afriki w myslach Němcow.

Afrikahaus SebnitzHertigswalder Str. 1401855 SebnitzTel. 035971 - 80590Faks 035971 - 80830Webstrona: 




#Article 811: Jědźny portłak (102 words)


Jědźny portłak (Portulaca oleracea) je rostlina ze swójby portłakowych rostlinow. 

Ma sćěhowacu poddružinu:

Jědźny portłak je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač 30 cm. 

Łopjena docpěwaja dołhosć wot 10 hač 30 mm a su dołhojte abo wopak jejkojte. 

Kćěje wot junija hač do septembra. Kćenja docpěwaja wulkosć wot něhdźe 8 mm. Kóžde kćenje so jenož jednoho dopołdnja puknje a so sam wopróši.

Rostlina je čućiwa napřećo mjerznjenju a potrjebuje tohodla za kołochowanje temperatury wyše hač 25 °C.

Rosće w zahrodźe, na winicach, pućnych kromach, plestrowych fugach, pohrjebnišćach.

Wona je so hižo w starej Egyptowskej jako zeleninowa a hojenska rostlina wužiwała.




#Article 812: Zebnica (rěka) (234 words)


Zebnica ( Sebnitz) je lěwa žórłowa rěka Lachsbacha a běži w Čěskej a w Sakskej přez Saksku Šwicu. Na čěskim teritoriju rěka wona Vilémovský potok (němsce Wölmsdörfer Bach).

Zebnica resp. Vilémovský potok wužórli so w čěskej Šluknowskej pahórčinje (čěsce Šluknovská pahorkatina) w šěrokim dole mjez 608 m wysokej horu Hrazený (Pirsken) a 593 m wysokej Plešný (Plissenberg), kilometraj sewjerozapadnje wsy Brtníky (Zeidler). Rěčka běži do sewjerozapadneho směra hač do Velkeho Šenova (Groß Schönau), hdźež, běžo podłu doły rěčki Šenovský potok, swój běh měnja a přez Vilémov (Wölmsdorf) a Mikulášovice (Nixdorf) běži.

Spody tutych sydlišćow sta so Vilémovský potok mjez horu Spálený vrch (Hillebrand) (443 m) a Wolfstein (392,9 m) pola Doliny (Franzthal) z namjeznej rěčku mjez Čěskej a němskim wuběžkim Zebničanskeho lěsa, kotryž do čěskeho teritorija nutř saha. Wot tutoho wotrězka mjenuje so Zebnica abo Zebničanska rěčka. Za namjeznym přechodom Zebnica–Dolní Poustevna běži hišće něšto stow metrow jako namjezna rěčka a běži potom přez Zebnicu a molowniski Zebničanski doł, zo by so po 30,8 kilometrach z rěku Pólnicu pola Porschdorfa k Lachsbachej zjednoćiła. Delni dźěl Zebničanskeho doła je předewšěm přez železnisku čaru Sebnitztalbahn z jeje 7 tunlemi znaty.

Wuznamne přitoki Zebnicy su

w Čěskej:

w Němskej:

Wot lěta 1995 eksistuje krajnopřesahowy projekt Łobjowy łosos, kotrehož zaměr je znowawobsydlenje Łobja a někotrych přitokow, mj. dr. Zebnicy, z łososami. Tutón projekt je wuspěšny a je k tomu wjedł, zo je so łosos w Zebnicy zaso zdomjacnił.




#Article 813: Alpska tučnička (140 words)


 Alpska tučnička (Pinguicula alpina) je rostlina ze swójby pucherjakowych rostlinow (Lentibulariaceae).

Alpska tučnička je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 2 hač 15 cm.

Žołtozelene łopjena wutworja na spódku stejacu rozetu a su owalne, tołste a na hornim boku lěpjate. Jich horni bok njese žałzowe kosmy a kroma je horje zakulena. Wone docpěwaja dołhosć wot 3 hač 6 cm.

Kćěje wot meje hač junija (julija). Běłe kćenja maja krótku wotrohu, docpěwaja dołhosć wot 10 hač 16 mm a steja po jednym na bjezłopjenowych stołpikach. Delnja hubka ma 1-3 žołte blečki. 

Žałzowe kosmy łopjenow wudźěluja sliny, na kotrychž so insekty a pawki wisajo wostanu. Druhe žałzy wudźěłuja spožiwanske encymy a rozpušćene wobstatki přiwzaja.

Rosće w žórłowych tymjenjach, žórłowych wustupach a na pluskotanych kamjenjatych trawnikach. Preferuje małodusykowe, zwjetša wapnite pódy.

Rostlina je předewšěm w Alpach a předkraju, w Pyrenejach a Skandinawiskej rozšěrjena.




#Article 814: Mały pucherjak (147 words)


 Mały pucherjak (Utricularia minor) je rostlina ze swójby pucherjakowych rostlinow (Lentibulariaceae).

Mały pucherjak je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 5 hač 15 cm. Wón je často w błóće zakótwjena wódna rostlina. Jeho wurostki docpěwaja dołhosć wot hač do 2 m.

Łopjena docpěwaja dołhosć wot 2 cm, su do 7-22 nitkojtych kónčkow rozdźělene a njesu 1-2 mm dołhe łójenske pucherje.

Kćěje wot junija hač awgusta. Blědožołte kćenja docpěwaja dołhosć wot 6 hač 9 mm a steja po dwěmaj hač po pjećoch w kićach, kotrež z wody wusahuja. Delnja hubka je owalna.

Z pomocu łójenskich pucherjow łóji małke wódne zwěrjata. Za to pucherje maja klapki z wotstejacymi seršćikami, kotrež so při dótkanju wočinja a podćišća dla zwěrja zaćehnje. Klapka so hnydom začini. Potom łójene zwěrjo so spožiwa. 

Rosće w tymjenjach, jězorowych zaliwach, na bahnojtych łukach w 5-10 cm hłubokej w prawym měrje wutkatym, wapnitym wodźe nad pochatym błótom.




#Article 815: Srěni pucherjak (113 words)


 Srěni pucherjak (Utricularia intermedia) je rostlina ze swójby pucherjakowych rostlinow (Lentibulariaceae).

Srěni pucherjak docpěwa wysokosć wot 10 hač 20 cm. Rostlina je z bjezbarbnymi łuhowymi wurostkami w pódźe zakótwjena a njese zelene, podnurjene wódne wurostki. Njese łójenske pucherje jenož na łuhowych wurostkach.

Łopjena maja kulojty wobrys a docpěwaja dołhosć wot 5 hač 20 mm. Wone maja pasmojte, 0,5 m šěroke kónčki, při čimž tute 2-10 mikawčkowych seršćikow njesu a prědku nastajeny kónčk maja. 

Kćěje wot julija hač awgusta. Kćenja njesu walcojtu, 1 cm dołhu wotrohu. 

Rosće  na pochowych jiłach, we wódnej hłubokosć wot 10-50 cm.

Rostlina je w srjedźnej a sewjernej Europje rozšěrjena, při čimž južnje hač do sewjerneje Italskeje a Pyrenejow wustupuje.




#Article 816: Wulki pucherjak (122 words)


 Wulki pucherjak (Utricularia vulgaris) je rostlina ze swójby pucherjakowych rostlinow (Lentibulariaceae). Dalše serbske ludowe mjeno su spóriš, hołbjace zelo, wódny lenčk, wódnomužowy chód a wódny tchór.

Wulki pucherjak je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač 35 cm. Wón je swobodnje płuwaca wódna rostlina.

Wurostki docpěwaja dołhosć wot hač do 2 m.

Łopjena njesu 10-200 1-4 mm dołhich łójenskich pucherjow a docpěwaja dołhosć wot 2 hač 8 cm. Wone su do nitkojtych kónčkow rozdźělene.

Kćěje wot junija hač awgusta. Kćenja steja po 3-15 (4-25) w kićach, kotrež z wody wusahuja. Króna je złotožołta a docpěwa dołhosć wot 13 hač 30 mm. 

Rosće předewšěm mjez bónčawami a w rědkim sćinje w zwjetša małowapnitych jězorach. Potrjebuje ćopłe stejnišća.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 817: Wšědny pupnik (109 words)


Wšědny pupnik (Hydrocotyle vulgaris) je rostlina z podswójby pupnikowych rostlinow (Hydrocotyloideae) znutřka swójby (Araliaceae) .

Wšědny pupnik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač do 100 cm.

Stołpiki su lězuce a korjenjace na sukach.

Łopjena su tarčojte. Jich łopjency su kulojte a na kromje karbowane a docpěwaja wulkosć wot 2 hač do 4 cm. 

Kćěje wot julija hač do awgusta. Kćenja su běłe abo čerwjenojte a docpěwaja wulkosć wot wjace hač 2 mm. Wone steja po třoch hač po pjećoch w hłowojtych wokołkach.

Rosće w płonych tymjenjach, na bahnowych łukach a na hrjebjowych kromach. Preferuje mokre, nachwilnje powodźene, małowapnite pódy.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 818: Wšědny buksowc (130 words)


 Wšědny buksowc (Buxus sempervirens) je rostlina ze swójby pušponowych rostlinow (Buxaceae). Dalše serbske ludowe mjena su buks, pušpon, buksownja, kruwymór a nakoznik.

Wšědny buksowc je kerk abo štom, kotryž docpěje wysokosć wot 0,3 hač 4 m.

Hałuzy su z přecozelenymi, přećiwostejnymi łopjenami wobsadźene. 

Łopjena su kožojte, owalne, na hornim boku ćmowozelene, na delnim boku mutnje jasnozelene a docpěja dołhosć wot 1 hač 2,5 cm.
 

Kćěje wot měrca hač apryla. Kćenja nimaja krónu a su jednosplažne. Keluškowe łopješka su štyri hač wósom, žołtozelene a docpěja dołhosć wot 2 mm. Jedne žónske kćenje a wjacore muske kćenja tworja kłubičku w łopjenowych rozporach. Muske kćenja njesu štyri prochowe łopješka.

Rosće dźiwnje w ćoplišich lisćowych lěsach a kerčinach. Preferuje bazowe pódy.

Rostlina w Moselowym dole, južnym Čornym lěsu, Elsaskej, Pyrenejach a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 819: Wšědna kosyčka (141 words)


Wšědna kosyčka (Erodium cicutarium) je rostlina ze swójby pyskowničkowych rostlinow (Geraniaceae).

Wšědna kosyčka jednolětna abo dwulětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač 60 cm.

Stołpik je ležacy abo wustupowacy.

Łopjenowe pjera su hłuboko rozdźělene a njesu krótke kosmy.

Kćěje wot apryla hač oktobra. Róžojte kćenja docpěwaja wulkosć wot 1 hač 2 cm a steja po dwěmaj hač po dźewjećoch w dołho stołpikatych wokołkach. Kóžde kćenje so jenož jedyn dźeń pušći. Róžojte abo lila krónowe łopješka docpěwaja dołhosć wot 5 hač 9 mm, při čimž stej wobě hornjej často wjetšej. Keluch je kosmaty.

Pyskaty płód docpěwa dołhosć wot 3 hač 4 cm a so do pjeć dźělnych płodow rozšćěpi. Při tym so dźělne płody kaž wukorkowak horje wija.

Rosće na pěskowych płoninach, winicach, pućach, skłoninach, rolach a pustych płoninach. Preferuje ćopłe, skerje suche, často małowapnite pódy.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 820: Pad (gramatika) (257 words)


Pad (tež kazus) je w gramatice fleksiska kategorija nomena (=deklinacija). Z nim pokaza nomen swoju funkciju znutřka zmysłoweho zwiska sady. W morfologiji je kazus morfologiska kategorija, kotraž je přez system na sebi napřećo stejacych formowych rjadow woznamjenjowany, při tym tute formy poćah předmjeta k druhim předmjetam w dokładnej situaciji wróći. Typisce njese słowo jenož jeničke kazusowe markěrowanje, w někotrych rěčach tola eksistuja tež słowa z dwěmaj a wjace kazusowymi markěrowanjemi .

Pomjenowanje kazus etymologisce wot grjekskeho gramatikarja Dionysios Thrax wróćo chodźe. Wón je nomeny jako wot werba wotpadowacy (němsce 'abfallend' ('abhängig')) wopisował  a woznamjenjował tutón proces jako ptosis () 'pad'. Přejimanje zapřijeća  łaćonšćiny je hač dźensniša wobchowało.

Hornjoserbšćina ma sydom kazusow (padow): 

Delnjoserbšćina ma jenož šěsć kazusow, dokelž wokatiw faluje.

Ličba kazusow je zdźěla rozdźělna we słowjanskich rěčach, dokelž bołharšćina a makedonšćina wjace nimatej kazusy při nomenach, ale małe kazusy při pronomenach. Wšě druhe rěče maja šěsć abo sydom kazusow.

Prasłowjanska rěč měješe sydom kazusow.

Zapadosłowjanske a wuchodosłowjanske rěče maja rozdźěl mjezy mjechkej a twjerdej deklinaciju, ale w južnosłowjanskich rěčach tutón rozdźěl wjace njeeksistuje.

Indoeuropšćina měješe wósom abo dźewjeć kazusow:

Z toho nastawane rěče (baltiske, słowjanske rěče, ale tež łaćonšćina abo starogrjekšćina) su tute dospołnje abo jenož zdźěla wobchowowałe (zdźěla z druhimi mjenami). Tež němčina měješe před 1.000 lětami hišće instrumental.

Njeindoeuropske rěče (na př. finougriske) znaja zdźěla jasnje wjace kazusow. W finšćinje su na přikład pjatnaće, w madźaršćinje wósomnaće. 

Tola je prawje ćežko, dać zapřijeću powšitkownje płaćacu definiciju. Někotre fachowcy dwěluja na tym, zo hodźi so wón na wšě rěče (na př. jendźelšćinu abo madźaršćinu) nałožować.




#Article 821: Błyšćata pyskawa (118 words)


Błyšćata pyskawa (Geranium lucidum) je rostlina ze swójby pyskowničkowych rostlinow  (Geraniaceae). Dalše serbske mjeno je błyšćate baćonki.

Błyšćata pyskawa je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač 30 cm.

Stołpik je rozłamliwy a čerwjenje přeběžany.

Łopjena su błyšćace a nimale mjasne. Jich wobrys je kulojty, při čimž wone hač k srjedźišća do šěrokich, tupozubatych wotrězkow dźěla a na delnim boku su často čerwjenje přeběžane.

Kćěje wot meje hač awgusta. Krónowe łopješka su róžowe, prědku skulojćene a docpěwaja dołhosć wot 7 hač 9 mm. Keluškowe łopješka njesu tři  nerwy.

Rosće w kerčinach, lěsnych swětlinach a na chłódkojtych murjach.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena, při čimž  hdys a hdys do južneje Skandinawiskeje a Wulkeje Britaniskeje wustupuje.




#Article 822: Cuza pyskawa (136 words)


Cuza pyskawa (Geranium pyrenaicum) je rostlina ze swójby pyskowničkowych rostlinow (Geraniaceae).

Cuza pyskawa je dwulětna rostlina abo trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 25 hač 70 cm.

Stołpik je zrunany abo postupacy, rozhałuzowany, wotestejo kosmaty.

Łopjena su přećiwostejne, we wobrysu kulojte, hač do srjedźišća rukojte, pjećdźělne hač dźewjećdźělne a docpěwaja šěrokosć wot 3 hač 7 cm.

Kćěje wot meje hač oktobra. Kćenja su jasnowioletne, docpěwaja šěrokosć wot 1 hač 2 cm a přesahaja łopjena. Krónowe łopješka su hłuboko wutrobojće zarězane a docpěwaja dołhosć wot 7 hač 10 mm a su dwójce tak dołhe kaž keluškowe łopješka.

Rosće na pućach, drjebiznowych městnach, w žiwych płotach, na njerodźojtych pastwach a pustych płoninach. Preferuje wutkate pódy w krajinach z miłym klimatom. 

Rostlina pochadźa z horinow južneje Europy a je při nas we wysokosć wot hač do 1800 m  zdomjacnjena. 




#Article 823: Dripata pyskawa (106 words)


Dripata pyskawa (Geranium dissectum) je rostlina ze swójby pyskowničkowych rostlinow (Geraniaceae).

Dripata pyskawa je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač 60 cm.

Stołpik je wotstejo kosmate.

Łopjena su nimale hač k spódku rukojće pjećdźělne hač sydomdźělne. Jich wotrězki su dźělene a maja linealne, 2-3 mm šěroke kónčki. 

Kćěje wot meje hač awgusta. Kćenja su purpurowočerwjene a njepřesahuja susodne łopješka. Krónowe łopješka docpěwaja dołhosć wot 4 hač 6 mm a su tak dołhe kaž keluškowe łopješka. Stołpiki kwětnistwow su krótše hač nošne łopješka.

Rosće na rolach z wobkopankami, w zahrodach, na winicach a pustych płoninach. Preferuje wutkate a bazowe pódy.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 824: Lěsna pyskawa (163 words)


Lěsna pyskawa (Geranium sylvaticum) je rostlina ze swójby pyskowničkowych rostlinow (Geraniaceae).

Lěsna pyskawa je srěnjowulka, wjacelětna, zelišćowa rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 20 hač do 60 cm. 

Lisćowe łopjena su jaskrawozelene a našćěpane lapate. Łopjenowe zubki su wótre a často čerwjene. Delnje łopjena docpěwaja šěrokosć wot 6 hač do 15 cm a su hač nad srjedźišća rukojte a pjećdźělne hač sydomdźělne. Wotrězki su hłuboko dźělene a hrubje zubate.

Wona kćenje wot junija hač julija (wot meje hač awgusta) z 22 hač 26 mm wulkimi ćěmnomódrojtymi hač načerwjeń purpurowymi kćenjemi, kotrež běłe srjedźišćo maja a docpěwaja šěrokosć wot 1,7 hač do 3,3 cm. Kćenja často steja po dwěmaj na žałzokosmatych stołpikach. Krónowe łopješka su kulojćene. 

Čim bóle sewjernje so tuta rostlinska družina w sewjerowuchodnej Europje nadeńdźe, ćim husćišo so namaka tež formy z róžojtymi abo běłymi kćenjemi. 

Płód ma typisce pyskawojtu postawu.

Rosće na włóžnych lěsnych kromach, we wudolinowych lěsach, kerčinach a na tučnych łukach. Najebać jeje mjenoweho dźěla rosće w horinach na łukach.




#Article 825: Mjechka pyskawa (122 words)


Mjechka pyskawa (Geranium molle) je rostlina ze swójby pyskowničkowych rostlinow  (Geraniaceae).

Mjechka pyskawa je jednolětna abo dwulětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač 30 cm.

Stołpik je ležacy abo wustupowace a njesu 1-2 mm dołhe, wotstejace kosmy.

Łopjena su mjechko kosmate a docpěwaja dołhosć wot něhdźe 3 cm. Wone su hač k srjedźišću rukojte a pjećdźělne hač dwjesaćdźělne. Jich wotrězki su małko hłuboko jednory abo dwójce rozdźělene.

Kćěje wot meje hač oktobra. Kćenja su róžojte abo róžowočerwjene. Krónowe łopješka docpěwaja dołhosć wot 4 hač 8 mm a su nimale dlěše hač keluškowe łopješka.

Zrałe płody njesu so pušćacu kapičku. 

Rosće w słónčnych njerodźowych wobrostach, na njerodźowych trawnišćach, pućach a nasypach. Preferuje w lěću ćopłe, wutkate pódy.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 826: Krajny wokrjes Sakska Šwica (539 words)


Krajny wokrjes Sakska Šwica ( Landkreis Sächsische Schweiz) běše wot 1994 do 2008 krajny wokrjes w Sakskej. Wot 1. awgusta 2008 twori hromadźe z něhdyšim krajnym wokrjesom Weißeritzkreis nowy wokrjes Sakska Šwica-Wuchodne Rudne hory.

Krajny wokrjes Sakska Šwica ležeše juhowuchodnje krajneje stolicy Drježdźany. Susodne teritorije běchu Čěska na wuchod a na juh, wokrjes Weißeritzkreis na zapad, Drježdźany w sewjerozapadźe a na sewjer krajnej wokrjesaj Kamjenc a Budyšin. Jadrowy teritorij wokrjesa wobsahuje Saksku Šwicu, w sewjerowuchodźe wšak tež wuběžki Łužiskich hór a na zapad předběžki Rudnych hór. Prěki přez wokrjes běži Łobjo. Najniše městno wokrjesa je při Łobjowym brjoze na mjezy z Drježdźanami z 109 m, najwyše městno je wyšina Oelsener Höhe z 644 m pola Oelsena w juhozapadźe wokrjesa we wuchodnych Rudnych horach.

Prjedy bě we łobjowym dole wokoło Heidenau a Pirny wjele industrije, na př. celulozowe zawody a wobručowa industrija. Tute zawody hižo njeeksistuja, přestrjenje su so saněrowali a do wobwody małopřemysłow přetworili. Pola Königsteina wukonješe SDAG Wismut uranowe hórnistwo. Tute je tohorunja zawrjene a wotpowědne podkopki so saněruja.

Dźensa je turizm wažna hospodarska hałuza z wjacorymi lěkowanišćemi, w Zebnicy je zhotowjenje kumštnych kwětkow kaž tež zhotowjer modelowych železničkow.

Region wupłodźi předewšěm w lěće 2004 přez nadpřerěznje wysoke wuslědki (hač k 25 %) prawicarskoekstremneje NPD pola sakskich komunalnych a krajnosejmowych wólbow negatiwne powěsće. Kameradstwo skinheadow „Skinheads Sächsische Schweiz“ (SSS) je so tu w lěće 1997 załožiło. Jeho mócnosć bu w lěće 2000 na 100 čłonow trochowana. Jeho namócneho razu dla je je sakski nutřkowny minister w aprylu 2001 zakazał. Neonacije su wšak přeco hišće aktiwni w regionje. Jeničce mjez 2002 a 2004 bě 930 prawicarskoekstremnych přesahow, předewšěm napřećo lěwim młodźencam a wukrajnikam a něhdźe 600 wozjewjenkow pola zarjadow.

A 17 mjez Drježdźanami a němsko-čěskej mjezu je wot decembra 2006 přezcyłnje wobjězdźomna. Na sewjer tanguje B 6 wokrjes, podłu Łobja přeběži B 172. Namjezny přechody do Češkeje su w Bahratalu do Petrovic, Schmilka pola Žandowa do Hřenska a w Zebnicy do Dolního Poustevny. Nimo toho je wulka ličba mjezu překročacych turistiskich pućow a mjezu překročacy přewoz z Schöny do Hřenska. Podłu Łobja wjedźe so hłowna čara železnicy (z Drježdźan do Prahi) a pódlanska čara z Žandowa přez Zebnicu dale do Neustadta a Müglitztalbahn z Heidenau do Altenberga. Wobě čarje wuznamjenjatej so přez wuske křiwicy, nastupy, tunle a wiadukty, čara Žandow–Zebnica–Neustadt dósta tohodla tež mjeno Sakski Semmering, byrnjež so tute mjeno poprawom Windbergowej železnicy pola Freitala/Drježdźan přiličiło. Byrnjež dołha tradicija za wužiwanje mjena Sakski Semmering za čaru Žandow–Zebnica–Neustadt była, je sudnistwo rozsudźiło, zo njesmě čara hižo tute mjeno njesć.

Krajny wokrjes je přez wokrjesnu reformu 1. awgusta 1994 z wokrjesow Zebnica a Pěrno nastał. Při wulkej wodźe Łobja w lěću 2002, t. mj. lětstotkowa lijeńca bu wjele městow a gmejnow ćežko trjechiło, najprjedy přez přitoki Łobja a potom přez wulku wodu Łobja samoho.

Wot 1. awgusta 2008 płaći nowa wokrjesna reforma, po kotrejž dotalnej wokrjesaj Sakska Šwica a Weißeritzkreis stej ke krajnemu wokrjesej Sakska Šwica-Wuchodne Rudne hory fuzionowałoj. Nowe wokrjesne sydło je Pěrno.

(Ličby wobydlerjow wot 31. decembra 2006)

Zarjadniske zhromadźenstwa

K zajimawosćam liči Narodny park Sakska Šwica z horami, hrodami a wjele wočerstwjenskimi móžnosćemi.

Dalše wulětne cile su Barokna zahroda a barokny hród w Großsedlitzu, hród Stołpin, prawěkowy park w Zebnicy, hród Kuckuckstein w Liebstadće, hród Weesenstein a dalše.




#Article 827: Wulka kuzłarnička (143 words)


Wulka kuzłarnička (Circaea lutetiana) je rostlina ze swójby rěpnicowych rostlinow (Onagraceae).

Wulka kuzłarnička je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 20 hač do 70 cm. Rostlina je rozpjeršena kosmata.

Přećiwostejne, mutne łopjena su šěroko-lancetojte abo jejkojte. Wone docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 10 cm a su na spódku skulojćene, zubate a na nerwach kosmate.

Kćěje wot junija hač do awgusta. Běłe hač swětłoróžojte kćenja docpěwaja wulkosć wot 4 hač do 7 mm a steja w jednorej abo tróšku rozhałuzowanej, bjezłopjenowej, nakónčnych kićach, kotrež łopjena přesahuja. Jich stołpik njese žałzowe kosmy. Krónowe łopješka su hłuboko dwudźělne a docpěwaja dołhosć wot 2 hač do 4 mm.

Płody docpěwaja dołhosć wot 3 hač do 4 mm a njesu hóčkowe seršćiki, z kotrymiž wone na zwěrjatach a ludźoch wisajo wostanu.

Rosće w lěsach, na lěsnych pućach a w kerčinach.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 828: Wulkokwětna rěpnica (126 words)


Wulkokwětna rěpnica (Oenothera biennis) je rostlina ze swójby rěpnicowych rostlinow (Onagraceae).

Wulkokwětna rěpnica je zrunana dwulětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 50 hač do 200 cm.

Čopojty korjeń je čerwjenojty.

Stołpiki su dołhe.

Dołhojte łopjena su wótre, cyłokromne abo rězane a jejkojće-lancetojte. Wone docpěwaja dołhosć wot 8 hač do 15 cm.

Kćěje wot junija hač do septembra. Talerjojte kćenja steja we łopjenowych rozporach, so za čas směrkow puknu a docpěwaja wulkosć wot 3 hač do 8 cm. Štyri krónowe łopješka su z dołhosću wot 3 hač do 6 cm jasnje dlěše hač próškowe łopješka.

Symjenja wobsahuja strowy, hojaty wolij z wjacekróć njenasyćenymi tukowymi kisalinami.

Rosće na pustych płoninach, na drjebiznowych městnach a na skłoninach.

Pochadźa ze sewjerneje Ameriki, ale dźensa je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 829: Sakska Šwica (647 words)


Sakska Šwica ( Sächsische Schweiz) je němski dźěl Połobskich pěskowčin a leži wot Drježdźan přećiwo rěce na woběmaj bokomaj Łobja.

Na wuchodźe přechadźa Sakska Šwica do Łužiskich horin a na zapadźe do Rudnych hór. Přimjezny čěski dźěl Połobskich pěskowčin so Čěska Šwica mjenuje.
Najwyše wuhorbjenje Sakskeje Šwicy je Wulki Zschirnstein z 562 m nad NN.

Mjeno Sakska Šwica nasta we 18. lětstotku a pječa staj je šwicarskaj wuměłcaj Adrian Zingg a Anton Graff zawjedłoj. Wonaj čuještaj so přez krajinu na swoju domiznu, na Šwicarsku juru, dopomnjenaj, w kotrejž su podobne krajinowe formy. Prjedy rěkaše sakski dźěl Połobskich pěskowčin Meißner Hochland (Mišnjanska wysočina) abo Meißnisches Oberland. Popularne bu pomjenowanje přez wozjewjenja Wilhelma Leberechta Götzingera. W swojich knihach wopisowaše Saksku Šwicu a zeznajomi pomjenowanje šěrokemu publikumej.

Hlej Połobske pěskowčiny

Hłownje rozeznawatej so dwě hórskej formje.
Jako Steine (kamjenje) so mnoholičbne skalizny Połobskich pěskowčin w Čěskej a Sakskej Šwicy. Prominentne přikłady su Kralowc, Lilijowc, Gohrisch a Papststein. Pomjenowanje njerozpřestrěwa so na hórkate kopcy z wulkaniskeho stołpowca abo granitoweho materiala zakładnych horin kaž Waitzdorfska wyšina abo Wulki Zymnik.

Kretaciske pěskowcowe wutwory wustupuja z tak mjenowanych runosćow, bywšeho niwowa Łobja a předstajeja z jich strony zbytki prjedawšeje zdónkoweje přestrjenje. W běhu prózdnjotercierneho pozběhnjenja Rudnych hór a nabóčneho ćišća z Łužiskich horin so pěskowcowa plečica złama we formje křižoweje lěsacy, štož při runočasnje přiběracej spěšnosći běženja Łobja a woteběracej eroziji w pobóčnych dołach nadběhowe móžnosće a wodźace puće za ničersku móc wody skićeše. Najprjedy wostawaja wjetše taflowcy (Lilijowc) abo hižo sylnje rozpukane kaž Zirkelstein, Kaiserkrone abo hižo zalěsnjene (Kohlbornstein), kotrež so přez dalše eroziske ničenje do rozćehnjenych hranow (Schrammsteine) rozpušćeja, hač do jednotliwych skalnych jehłow (Torwächter). Morfologisce twjerdše wórštowe partije, kotrež eroziji dlěje a wuspěšnišo spjećowachu, tworja zwjetša najwyšu wórštu. Rozpadnjenje stawa so zwjetša wotdeleka resp. wot skalnych bokow.

Na wobwodźe Sakskeje Šwicy je rjad hrodowskich załožkow, kotrež su so za škit wikowanskich pućow natwarili. Zachowaštej so twjerdźizna Königstein a hród Hohnstein. Wot druhich załožkow su jenož snadne zbytki zwostałe, na př. wot Małeje Bastaje abo hrodu na Falkensteinje (dźensa krosonowanski wjeršk).
Někotre z hrodow su so tež jako srjedźowěkowske rubježne hnězda wužiwali.
Prěnjotnje bě tuta kónčina wot Słowjenjow wobsydlena a dósta so hakle w 15. lětstotku w něhdźe dźensnišich mjezach pod sakske knjejstwo.

Turistiske spřistupnjenje započa so hłownje hakle w 19. lětstotku. Wuměłcy romantika dachu so wot dźiwjeje rjanosće skałow inspirować, na př. moler Ludwig Richter abo komponist Carl Maria von Weber, kiž je swoju sławnu operu Freischütz ze scenu we wjelčej wudrjeńcy blisko Rathena zasydli.

Hlej hłowny nastawk: Narodny park Sakska Šwica

W lěće 1990 bu, hišće před němskej jednotu, Narodny park Sakska Šwica wutworjena, zo by so jónkrócny přirodorumski raz horin škitał. 93 km² wulka přestrjeń wopřijima dwaj rozdźělenej regionaj: Na zapad kónčina mjez Stadt Wehlen a Prossen, na wuchod kónčina mjez skaliznami Schrammsteine a němsko-čěskej hranicu.

Krajina Sakskeje Šwicy je přez wjele pěskowcowych skaliznow charakterizowana. Přez to je so woblubowana zabawa krosnowanja w swobodnym času wuwiwała. Krosnuje so po Sakskich prawidłach nastatych na spočatku 20. lětstotka jako prěnje w swěće. Powjazy a wěstotne srědki kaž rynki smědźa so jenož za wěsćenje wužiwać, nic pak za pohibowanje. Pomocne srědki rozšěrjene w druhich krosnowanskich kónčinach kaž magnezija, spinanske kliny abo friendy njejsu dowolene. Město toho so sukowe a paskowe wlečwa wužiwaja.

Hač na tři wuwzaća je krosnowanje na masiwach zakazane a generelnje jenož na wupokazanych krosnowanskich wjerškach dowolene, na kotrychž je přibližnje 1100.

Přenocowanje w skalnej prózdnjeńcy, tak mjenowanej Boofe (bofa) resp. přenocowanje pod hołym njebjom docyła ma dołhu tradiciju w Sakskej Šwicy. Wjele horliwcow jědźe přez kónc tydźenja do Sakskeje Šwicy, zo bychu bofowali. Bofowanje je dźensa jenož na městnach dowolene, kotrež su přez zarjad Narodneho parka markěrowane. Problematiske su přiběraca ličba bofowarjow a wopačne zadźerženje jednotliwych wosobow (ilegalne wohnišća, wutorhowanje młodych štomow a zemska erozija), štož zas a zaso k rozestajenjam wjedźeše. Mnozy bofuja z radosće nad přirododožiwjenjom. Naposledk dyrbi so přeco móžny kompromis za ludźi a přirodu namakać.




#Article 830: Lěsna wjerbinka (193 words)


Lěsna wjerbinka (Chamerion angustifolium) je rostlina ze swójby rěpnicowych rostlinow (Onagraceae). Dalše serbske ludowe mjena su styskniwka, čerwjeny lenčk a hórski lenčk.

Po někotrych žórłach ma wědomostne mjeno Epilobium angustifolium.

Lěsna wjerbinka je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 60 hač 120 cm (1,5 m). Rostlina je zymokruta.

Stołpik je zrunany a nahi.

Łopjena su schódne a na delnim boku módrozelene. 

Kćěje wot julija hač awgusta. Róžojte abo purpurnbarbne kćenja staji w dołhej kići. Kćenja su jenož na spočatku pruho-symetriske. Pěsta ma štyri hwěžkojte hałužki. 

Rosće w lěsnych swětlinach, na hólnišćach, na płoninach, na kotrychž wichor powali wšě štomy, na lěsnych pućach a na brjohach. Ma radšo čerstwe, zwjetša małowapnate pódy.

Rostlina je w sewjernych regionach a horinach Eurazije a sewjerneje Ameriki rozšěrjena.

Prěnje wozjewjenje tuteje družiny je so w lěće 1753 wot Carl von Linné w Species Plantarum, 1, S. 347 z mjenom Epilobium angustifolium přewjedło. W lěće 1972 bu wona wot Josef Holub w Folia Geobotanica et Phytotaxonomica, 7 (1), S. 86 z mjenom Chamerion angustifolium (L.) Holub do roda Chamerion (Raf.) Raf. ex Holub stajena.  Dalši synonym je Epilobium spicatum Lam.. 

Wot Chamerion angustifolium stej najmjeńša dwě poddružinje płaćiwej :




#Article 831: Rohodźowe rostliny (119 words)


Rohodźowe rostliny (Typhaceae) su swójba znutřka porjada (Poales). Bahnowe a wódne rostliny su swětodaloko rozšěrjene.

Swójba rohodźowych rostlinow (Typhaceae) słuša k porjadej  (Poales). Ród Sparganium tworješe něhdy sam swójbu Sparganiaceae Hanin a ród Typha tworješe sam swójbu Typhaceae Juss. s. str. Molekulargeniske přepytowanje pokazuja, zo wobaj rodaj stej blisko přiwuznej a do jednej swójby słušatej, swójby Typhaceae s. l... Tuta swójba je něhdźe 109 milionow lět stara a wobaj rodaj so rozdźělowaštej před něhdźe 89 milionami lět. Eksistuje wjele fosilowych dopokazow tež z krydoweje doby.

Typhaceae wustupuja w tropiskich hač měrnych kónčinach swěta. W Chinskej wustupujetej wobaj rodaj z něhdźe 23 družinami, šěsć z tych jenož tam.

Swójba Typhaceae wobsahuje jenož dwaj rodaj z něhdźe (25 hač) 35 družinami:




#Article 832: Šěroka rohodź (166 words)


Šěroka rohodź (Typha latifolia) je rostlina ze swójby rohodźowych rostlinow (Typhaceae). Dalše serbske ludowe mjena su šěrokołopjenaty potač, potačina, sćinowa heja. 

Šěroka rohodź docpěje wysokosć wot 100 hač do 250 cm.

Dwulinkowe, proste łopjena su módrozelene, na woběmaj bokomaj płone a docpěja šěrokosć wot 10 hač do 20 mm.

Kćěje wot julija hač do awgusta. Kćenja steja w 2-3 cm šěrokich potačach. Při tym delnje potače su šěrše, čornobrune a wobsahuja žónske kćenja. A hornje potače su wuše, žołtobrune a wobsahuja muske kćenja. Žónske a muske potače so dótkaja a su runje dołhe. Muske kćenja su móličke, mjeztym zo žónske kćenja maja wulku pěstu a njesu ćeńke kosmy na stołpiku.

Při płodowym času žónske potače docpěja tołstosć wot 2 hač do 3 cm, mjeztym zo při zrałosći rozpadnu.

Rosće w bohatych na wutki wodźiznach, w brjohowych rohodźinach a na łuhowych pódach we wódnych hłubokosćach wot 20 hač do 150 cm.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena, při čimž na sewjer hač do južneje Norwegskeje wustupuje.




#Article 833: Wšědny rohowc (120 words)


Wšědny rohowc (Ceratonia siliqua) je štom z podswójby rohowcowych rostlinow (Caesalpinioideae) znutřka swójby łušćinowcow (Fabaceae). 

Wšědny rohowc je přeco zeleny štom, kotryž docpěje wysokosć wot hač do 12 m.

Błyšćace łopjena su w porach pjerite.

Kćěje w nalěću a nazymje. Čerwjene kćenja nimaja krónowe łopješka. Družina je zdźěla dwudomna, tak zo za rozmnoženje so wjacore štomy potrjebuja.

Płody su łušćiny, kotrež docpěja dołhosć wot hač do 12 (15) cm. Wone w zrałosći wostanu začinjene a wobsahuja jědźnu płodowu mučku.

Štom potrjebuje suche, horce lěća a njeje zmjerzkokruty.

Rostlina je we wuchodnym regionje Srjedźneho morja domjaca.

Łušćiny so tež jako skótnu picu a za zhotowanje zarunanku kofeja wužiwaja. Relatiwnje runostajnje wulke symjenja buchu prjedy jako wahu wot apotekarjow a juwelěrjow wužiwane.




#Article 834: Sokolnik (241 words)


Sokolnik ( Valtenberg) je z 586 metrami najwyše wuhorbjenje Łužiskich hór w Sakskej Hornjej Łužicy. Při južnym zwisu je w starym podkopku žórło Wjazońcy, kotraž so pola Pirny do Łobja wuliwa. Wjeršk a sewjerozapadny bok hory zestajetej so z biotitskeho granodiorita, mjeztym zo so pod horu granodiorit namaka.

Hišće we 18. lětstotku bě němske pomjenowanje Falckenberg (po słowje: Sokolowa hora) z wašnjom, kotremuž hornjoserbske mjeno Sokolnik wotpowěduje. Z tehdyšeho němskeho pomjenowanja nasta dźensa zwučene němske mjeno Valtenberg.

Leži něhdźe 2,5 km juhozapadnje wot gmejny Wjazońca a 5 km na sewjer wot  Neustadta in Sachsen. Južna nakłona hory mjenuje so Hohwald, tam je při samej hranicy z Čěskej Hohwaldowa klinika.

Wot 1752 hač 1762 bě na južnym zwisu Valentin-Erbstolln am Falckenberge, hdźež kwarcowa chódba bě předmjet hórnistwoweho pospyta. Zakulenu podkopkowu wotwěru maja dźensa za žórło rěki Wjazońca.

W lěće 1857 so hišće dźensa eksistowaca kamjentna rozhladna wěža po planach Carla Augusta Schramma natwari a tehdy hižo eksistowacy drjewjany nahórski hosćenc naruna so trochu pozdźišo přez kamjentny. Nahórski hosćenc wupali w lěće 1951, je so wšak pozdźišo znowa natwarił.

Jako stacija č-o 6 Valtenberg bě wjeršk w 1860ych lětach stacija 1. rjada kralowsko-sakskeje triangulacije. Z tuteje přičiny bě so na wjeršku krajměrjeski stołp nastajił, kotryž dźensa hižo njeeksistuje.

Z wěže saha pohlad přez Hornjołužiske hory hač do Žitawskich horin a tež hač do Połobskich pěskowčin a k hrjebjenju Rudnych hór. Při dobreho rozhlada do daliny stej tež hrjebjeni Izerskich hór a Kyrkonošow widźomnej.




#Article 835: Žołty róžat (116 words)


Žołty róžat (Reseda lutea) je rostlina ze swójby róžatowych rostlinow (Resedaceae). 

Žołty róžat je jednolětna abo dwulětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 20 hač 60 cm.

Łopjena su třidźělne hač našćěpane. Jich wotrězki su dołhe a wuske.

Kćěje wot meje hač septembra. Swětłožołte kćenja steja w 30 cm dołhich, hustich kić ach. Keluch a króna stej šěsćdźělnej. Keluškowe łopješka docpěwaja dołhosć wot 2 hač 5 mm, a maja njesamsnu wulkosć, při čimž wobě hornjej łopješce stej třikónčkate.

Kapslowy płód docpěwa dołhosć wot 8 hač 12 mm. 

Rosće na pućach, drjebiznowych městnach, železniskich kolijach, přistawnišćach a pustych płoninach. Preferuje ćopłe, suche, zwjetša wapnite a pěskowe pódy na swětłych stejnišćach.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 836: Aronija (139 words)


Aronija (Aronia) je ród ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae). 

Aronijowe družiny su w lěće zelene kerki z wótrymi, nadpadnje winočerwjenymi zymowymi pupkami. Jednotliwe lisćowe łopjena su eliptiske hač wopak jejkojte, 2 hač 8 cm dołhe, zwjetša krótko kónčite, złaha karbojće rězane, horjeka maja na srjedźnym rjepiku čornočerwjene kosmy z jaskrawje čerwjenym nazymskim barbjenjom. 

W krywopakićowych kwětnistwach steja dźesać do 20 kćenjow hromadźe. Dwusplažne, radiarsymetriske, pjećličbne kćenja maja přeměr wot něhdźe 1 cm. Eksistuja pjeć keluchowych łopješkow. Pjeć swobodnje stejacych krónowych łopjenow je běłe abo blědźe róžojte. Zwjetša 20 purpurowych, kosmatych staminow je na jich bazy zarosćene. Čerwjene abo čorne, jabłukoformowe płody maja přeměr wot 5 hač 12 mm.

Wědomostne mjeno Arónia pochadźa z grjekskeho słowa αρωνια (arōnía) „myšpla“, kotrež słuša k słowu αρια (aría) „mučnica“. Tute mjeno so je na ród ze sewjerneje Ameriki přenjesene.

Wobsahuje sćěhowace 3 družiny:




#Article 837: Łužiske hory (616 words)


Łužiske hory ( Lausitzer Bergland,  Šluknovská pahorkatina) je hórkata srjedźohorinska krajina w sakskej Hornjej Łužicy mjez Sakskej Šwicu na zapadźe a Łužiskej Nysu na wuchodźe. Na juhu přechadźeja do Łužiskich horin. Jich němski dźěl - Žitawske horiny - so zwjetša k Łužiskim horam přiličuje. Po krajinje słušeja tež Šluknowski wuběžk (němsce Schluckenauer Zipfel, Böhmisches Niederland, čěsce Šluknovsko) k Łužiskim horam. Łužiske hory su dźěl horinskeho pasma Sudetow.

Łužiske hory su najwjetša granitowa kónčina w srjedźnej Europje. Tuta saha tež hišće dźensa hač do pólskeho teritorija Hornjeje Łužicy na wuchod wot Łužiskeje Nysy. Byrnjež kamjenizny poprawom geologisce granodiority byli, je so tola pomjenowanje Łužiski granit zadomił. Wottwarjowachu a wottwarjuja so jón we wjacorych skałach a su jako přirodne dźěłowizny daloko rozšěrjene.

Jasnje młódše hač granity su zbytki staršich wulkanow z terciera. Dołhi rjećaz wulkaniskich horow wot Čěskich Srjedźohorin přez Łužiske horiny pokročuje so we Łužiskich horach hač k Łužiskej Nysy. Tajke bazaltowe hory su na př. Kotmar, Lubijska hora a Sedło.

Najwuznamniše geologiske dislokaciske pasmo je Łužiske přesunjenje, při tutym přesunjenju je so granitowa plečica Łužicy nad pěskowc na juhu sunyła. Hórnistwowe pospyty we Łužiskich horach běchu njedostatka na rudach dla mało wuspěšne. Město toho bě tuta kónčina něhdy centrum granitoweje industrije w Němskej. We formje plesternakow, chódnikowych plečicow, płotowych stołpow, elementow fasadow a m.w. so tutón material w cyłkownym srjedźoněmskim rumje namaka.

Powjerchowe formy su jasnje rozčłonkowane. Łužiske hory zestajeja so z třoch hórskich pasmow, kotrež běža wot wuchoda do zapada. Mjez nimi ležitej dwě šěrokej dólnej wani. Najsewjerniši hórski rjećaz stupa nahle z Łužiskich honow horje. Najmarkantniše hory wot wuchoda do zapada su Rubježny hród pola Dažinka (541 m), Čornobóh (556 m), Lubin (432 m), Mnišonc (447m), Wulki Pichow (499 m), Honak (němsce: Hoher Hahn) pola Trjechowa (446 m) a Pinč (němsce Klosterberg) pola Zemic-Tumic (394 m).

Na juhu wot jich leža w dólnej wani: Kumwałd, Wjelećin a Wjazońca. Druhi hórski rjećaz rozpřestrěwa so wot Běłoboha (499 m) přez Pikowsku horu (486 m), Chołmy (487 m), Weifaer Höhe (505 m) do Sokolnika, kotryž je z 589 metrami najwyše wuhorbjenje Łužiskich hór.

Na juhu wot tutoho hórskeho rjećaza leža zaso w dole: Nowosólc-Horni Hródk, Wopaka, Hołbin, Załom nad Sprjewju a Wołbramecy. Třeći hórski rjećaz twori zdźěla statnu mjezu z Čěskej a započina so při Kotmarju (583 m), pokroči přez Schlechteberg (486 m), Taubenberg (458 m), Brandbusch (443 m), Hutberg pola Wołbramec (503 m), Hoher Hahn pola Langburkersdorfa (528 m) hač k Ungerej (538 m).

Hohwald, ze swojimaj wjerškomaj Sokolnik a Hoher Hahn pola Langburkersdorfa, je najwjetše zwisowace lěsnišćo (na 30 km²) we Łužiskich horach, tu pada tež najwjace spadkow a w zymje su tu najwjetše sněhowe wysokosće tuteje kónčiny. Hłowna rěka we Łužiskich horach je Sprjewja, kotraž so pod Kotmarjom wužórli a najprjedy wot wuchoda do zapada přez Habrachćicy, Nowosólc-Horni Hródk, Hołbin hač do Załomja běži. Wottud wobroća so na sewjer a twori mjez Chołmami a Weifaer Höhe pola Šěrachowa jako šumjaca horinska rěka wuski předrjeńčny doł přez srjedźny hórski rjećaz. W meandrach přeprěkuje potom sewjernu dólnu wanju pola Korzymja, Rozwodec a Jiłoc. Tu so w šěršim dole předrěw přez sewjerny hórski rjećaz započina, a naposledk docpěwa Budyšin.

Doły Łužiskich hór a južneje Hornjeje Łužicy su husće wobsydlene a zatwarjene. Hdyž so wot Wjazońcy po B98 a B96 přez doły do Žitawy jědźe, da wostawaš na něhdźe 60 km dołhej čarje faktisce stajnje w zwisowacym sydlišću, dokelž tu sydlišća kaž na parlowu šnóru stykane leža a jedne do druheho přechadźa.

Łužiske hory su tež hłowna kónčina Hornjołužiskeje narěče z typiskim jazykowym Rrr, praja, zo ludźo maja a Radl a dr Gurgl (serbsce koło w kyrku) a tu je tohorunja wjele chěžow ze stołom – domy, kotrež słowjanske kładźite twarstwo a němske tykowane twarstwo w sebi zjednoćeja.




#Article 838: Dźiwja jabłučina (107 words)


Dźiwja jabłučina (Malus sylvestris) je štom ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae). 

Dźiwja jabłučina je štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 8 hač 10 m.

Hałuzy so často w ćernju kónča.

Łopjena su kulojte hač jejkojte, fajn zubate, na delnim boku jenož na nerwach kosmate a docpěwaja dołhosć wot 3 hač 5 cm. 

Kćěje wot apryla hač meje. Kćenja su pjećličbne a docpěwaja šěrokosć wot 3 hač 4 cm a steja w małokćenjowych kićach. Krónowe łopješka su na hornim boku běłe, na delnim boku čerwjenje přeběžane. Stameny su žołte.

Płody su małke, drjewjane a twjerde. 

Rosće we łučinowych lěsach a žiwych płotach.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 839: Zahrodna jabłučina (124 words)


Zahrodna jabłučina (Malus domestica, Borkh.; Pyrus malus, L.) je štom ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae). Płód tutoho štoma je jabłuko.

Je sadowa rostlina, kotraž eksistuje we wjele sortach. 

Zahrodna jabłučina je štom, kotryž docpěje wysokosć wot hač do 10 m a šěrokosć wot hač do 5 m. Skora zwjetša je ćmowa, šěrobruna a šupiznata. Hałuzy su šěrobrune hač čerwjenojće-brune. Wurostki su móškaće kosmate.

Łopjena su deleka mjechko kosmate, stołpikaty a docpěwaja dołhosć wot 4 hač 13 cm. 

Kćěje za čas meje. Kćenja docpěja šěrokosć wot 5 cm. Krónowe łopjena su čerwjenje přeběžane. Płody su zelene, žołte abo čerwjene a jara brěčkate.

Ma radšo wutkate, čumpate pódy w powětrowłóžnym, škitanym połoženju.

Wona so jako sadowy štom nasadźi. Ličba sortow so na wjace hač 20.000 powobliči.




#Article 840: Prawy kisalnik (125 words)


 Prawy kisalnik (Cotoneaster integerrimus) je kerk ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae). 

Prawy kisalnik je kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 0,3 hač 2 m.

Hałuzy njenjesu ćernje.

Łopjena su owalne, na hornim boku nahe, na delnim boku husto šěropjelsćojte a docpěwaja dołhosć wot 1,5 hač 4 cm. 

Kćěje wot apryla hač meje. W łopjenkowych rozporach po jednu hač po pjećoch stejace kćenja maja pjeć krónowych łopješkow a jich kćenjowe stołpiki a keluch su nimale nahe. Krónowe łopješka su swětłoróžojte a maja formu zwónčka. Keluškowe łopješka docpěwaja dołhosć wot 2 mm.

Jabłukowe płody su čerwjene, kulowate a nahe a docpěwaja šěrokosć wot 6 hač 8 mm.

Rosće w skalnych kerčinach, skalnych zwisach a kamjentnych suchich lěsach. Preferuje lětoćopłe, suche, bazowe a zwjetša wapnate kamjentne a skalne pódy.




#Article 841: Přirěčny kuklik (115 words)


Přirěčny kuklik (Geum rivale) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae). 

Přirěčny kuklik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač 70 cm (20-100 cm).

Rostlina ma tołsty, bruny korjeń. 

Stołpik je zrunany, husto kosmaty a čumpaće rozhałužkowany.

Na spódu stejace łopjena su přetorhnjene pjerite a njesu wulke, zwjetša třidźělne kónčne łopješko. Łopjena su kulowate. 

Kćěje wot apryla hač julija. Nygace, zwončkojte, 1-1,5 cm dołhe, 5-6-ličbne kćenja maja purpurbruny abo čerwjenobruny, lancetojty keluch a róžojtu abo žołtojtu krónu. 

Płody njesu hóčkojte kóncy.

Rosće na mokrych łukach, hrjebjach, rěčkach, we łučinowych lěsach a na łuhojtych łukach, w Alpach hač do wysokosćow wot wyše hač 2000 m. 

Rostlina w Europje rozšěrjena, w juhu zwjetša w horinach.




#Article 842: Rynar (290 words)


Rynar (němsce Ringenhain) je wjes w sakskej Hornjej Łužicy. 20 chěžow ze stołom charakterizuje wobraz sydlišća. W Rynarju steji najmjeńša chěža ze stołom Hornjeje Łužicy. Wjes słuša wot lěta 1995 ke gmejnje Wołbramecy.

Wjes leži při B 98 mjez Wołbramecami a Wjazońcu a wupřestrěwa so po woběmaj bokomaj rěčki Wjazońcy, kotraž so pod Sokolnikom wužórli, přez Rynar a gmejnu Wjazońca a město Biskopicy běži a so blisko města Heidenau do Łobja wuliwa. Rěka Wjazońca, nad kotrejž Rynar leži, tworješe něhdy mjezu mjez Mišnjanskim a Łužiskim bokom wsy. Hakle krótko po Prěnjej swětowej wójnje je so tute rozdźělenje wotstroniło.

Mało kilometrow na juhu wot Rynarja, za Wołbramecami, je mjeza z Čěskej, hdźež je přechod za pućowarjow do wsy Severní, kotraž je najsewjerniše sydlišćo Čěskeje. W bliskosći hosćenca Waldhaus při dróze wot Wołbramec do Neustadta in Sachsen je na čěskej stronje měznik 2/40, kotryž najsewjerniši dypk Čěskeje woznamjenja.

We wokolinje Rynarja je wjele wulětnych cilow, na př. Sokolnik w Hohwaldźe, Weifaer Höhe pola Motydła, Wulki Pichow pola Tućic, wuhladnišćo Sydom lipow pola Wołbramec a druhe. Je tež 7,8 km dołha kołowa pućowanska šćežka z rjanymi rozhladami. Wokolina Rynarja je z pućowanskimi šćežkami derje spřistupnjena.

Prěnje historiske naspomnjenje jako Rynginhan pochadźa z lěta 1359.

Rynarski wopon pokazuje honač. Po starej powěsći bě honač jenički žiwoch, kotryž bě po žałostnym morje w srjedźowěki we wsy hišće žiwy.

We wsy stej sportnišćo z hosćencom a gmejnske srjedźišćo, kotrež z bywšeje zakładneje šule nasta. Zakładna šula bě so w lěće 2000 začiniła a 25. oktobra 2003 je so nowe gmejnske srjedźišćo Stara šula zahajiło a je wot toho za powšitkowne wužiwanje wotewrjene. Tam so swójbne swjedźenje, schadźowanja, kubłanja, přednoški a. dr. wotměwaja, je tam knihownja a młodźinski klub. Wotměwaja so tu tež nyšpory ewangelskeje wosady Wjazońca.




#Article 843: Wjazońca (gmejna) (451 words)


Wjazońca (prjedy tež Jazońca;  Neukirch/Lausitz) je wjes, gmejna a statnje připóznate wočerstwjenišćo w Hornjej Łužicy na juhowuchodźe Sakskeje. Słuša ke krajnemu wokrjesej Budyšin a leži zanurjena mjez dwěmaj hórskimaj rjećazomaj Hornjołužiskich hór pod bohaće zalěsnjenym 587 m wysokim Sokolnikom.

Sokolnik je Wjazońčanska domjaca hora. Pod nim so přez Wjazońcu běžaca rěka z jenakim serbskim mjenom Wjazońca, kotrejež němske mjeno je Wesenitz. Wjetše města we wokolinje stej Budyšin (15 km) a Biskopicy (12 km).

Přimjezowace gmejny su (po směrje časnika) Dobruša-Huska, Wjelećin a Wołbramecy z wjesnym dźělom Rynar w krajnym wokrjesu Budyšin, Neustadt in Sachsen w krajnym wokrjesu Sakska Šwica-Wuchodne Rudne hory kaž tež Smělna-Póckowy w krajnym wokrjesu Budyšin.

W lěće 1222 je so Wjazońca ze swojim němskim mjenom „Neinkirgen“ prěni raz we wopismje naspomniła. Mjeztym zo so němske mjeno na tehdy nowotwarjenu cyrkej we wjesnym dźělu Delnja Wjazońca poćahuje, pokazuje serbske mjeno na geografiske połoženje nad rěku Wjazońca.

W bliskosći sydlišća su so w meji 1813 w zwisku z Bitwu pola Budyšina boje mjez francoskimi a ruskimi jednotkami wotměli.

Dźensniša gmejna nasta hakle w lěće 1923 přez zjednoćenje dotal samostatneju gmejnow Delnja Wjazońca a Hornja Wjazońca (Hornjołužiska strona). W lěće 1928 bu tež zbytk Hornjeje Wjazońcy zagmejnowany.

Ličby wobydlerjow (staw 31. decembra):

Wot lěta 1992 je Bönnigheim w krajnym wokrjesu Ludwigsburg partnerske město Wjazońcy.

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 52 (Budyšin 1) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).

Najebać woteběracych tendencow w Hornjej Łužicy, ma gmejna Wjazońca wobdźiwajomny hospodarski róst. Bytostny přinošk za to wukonja zhotowjer gratowych mašinow Trumpf, kotryž w regionje wjele dźěłowych městnow wutworja.

Hornčernje:

K tradicije hornčerstwa we Wjazońcy słuša tež kóždolětny hornčerski swjedźeń.

Wot Wjazońcy hač do Žitawy wjedźe derje z taflemi wuhotowana kolesowa ruta - hornjołužiska kolesowarska šćežka chěžow ze stołom.

Awtodróha A 4, kotraž 13 km na sewjer Wjazońcy nimo wjedźe, je najspěšnišo po dojězdnej dróze k najězdej Słona Boršć docpějomna. Lětanišćo Drježdźany je 40 awtowych mjeńšin zdalene. Wjazońca leži direktnje na B 98, kotraž so w Biskopicach započina a so we Wopakej z B 96 zjednoća, kotraž wot Budyšina přińdźe a k čěskej hranicy na sewjernej kromje Žitawskich horin wjedźe.

Za železniskich pućowacych stejitej wobě dwórnišći Wjazońca-zapad a Wjazońca-wuchod k dispoziciji, kotrejž při železniskej čarje Biskopicy–Žitawa ležitej, z direktnymi zwiskami do Drježdźan a Libereca. Hač před něšto lětami wobsteješe direktny železniski zwisk Žandow–Zebnica–Neustadt w Sakskej–Wjazońca-zapad–Wjazońca-wuchod–Wjelećin–Budyšin. Mjeztym wšak je wobchad na wotrězkomaj Neustadt w Sakskej–Wjazońca-zapad a Wjelećin–Budyšin zastajeny.

Z regionalnymi busowymi linijemi su Biskopicy, Budyšin, Wopaka a Neustadt w Sakskej docpějomne. Wot Neustadta su busowe linije do Zebnicy a dale do Žandowa, do Drježdźan, do Pěrna a Hohnsteina. Nimo toho leži Neustadt w Sakskej při železniskej čarje Pěrno–Zebnica–Žandawa.

Wjazońca ma dwě zakładnej šuli, Pestalozziowa šula a Lessingowa šula a jedna srjedźnu šulu.




#Article 844: Žołty ćernjowc (102 words)


 Žołty ćernjowc (Rubus chamaemorus) je kerk ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae).

Žołty ćernjowc je dwudomna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 5 hač 20 cm a ma podzemske wurostki. 

Stołpik njenjese kałače.

Łopjena su wutrobojće-jěrchenkojte a maja pjeć hač sydom kulowate, zubate lapy. Pódlanske łopješka su jejkojte a papjerojte.

Kćěje wot meje hač do junija. Běłe kćenja su nakónčne, steja po jednym a docpěja šěrokosć wot 2 cm. Pjeć abo wjace krónowych łopješkow je dlěše hač krótke, žałzokosmate keluškowe łopješka.

Płód je swětłočerwjeny hač oranžowy a je jědźny.

Rosće we wysokich a přechodnych tymjenjach.

Rostlina je w sewjerozapadnej Němskej a sewjernej Europje rozšěrjena.




#Article 845: Brěčica (187 words)


Brěčica (Sorbus torminalis) je kerk abo štom ze swójby róžowych rostlinow  (Rosaceae). Dalše serbske mjena su brěčkowc, brěkowčka a mučkowc.

Brěčica je kerk abo štom, kotryž docpěje wysokosć wot 3 hač do 12 (15) m.

Króna je jejkojta hač kulojta. Młode hałuzy su pjelsćojte.

Ćmowozelene łopjena su błyšćace, we wobrysu šěroko jejkojte, maja na kóždym boku 3 hač 4 přikónčene lapy a docpěja dołhosć wot 5 hač do 10 cm. Wone njesu na delnim boku šěru pjelsć, ale pozdźišo so wobnaža. Jich lapy su wótre, při čimž delnje su wulke a horicontalnje wotsteja. Jich nazymowe barbjenje je nabruń žołte hač oranžočerwjene.

Kćěje wot meje hač do junija. Běłe kćenja docpěja wulkosć wot 1,5 cm a steja we wokołkojty pakićach.

Jabłukowy płód je jejkojty a na spočatku žołte hač načerwjeń žołte, w zrałosći načerwjeń bruny z swětłymi dypkami, docpěje dołhosć wot 2 cm. Wone su jenož při přezezrawjenosći jědźne, při čimž su ćěstojte a słodźa jara kisale.

Rosće w dubowych a dubo-hrabowych lěsach a na lěsnych kromach. Ma radšo w prawej měrje suche, w lěću ćopłe, najwjetša wapnite, kamjenjate pódy.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 846: Domjaca wjerjebina (211 words)


Domjaca wjerjebina (Sorbus domestica) je štom ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae). 

Domjaca wjerjebina je w lěće zeleny štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 8 hač 15 (20) m.

Króna je šěroka, často tróšku njeprawidłowna.

Zdónk ma dołhorozpukanu skoru. 

Měnjate, dołho stołpikate łopjena su pjerkate. 13-21 łopješkow su  dołhojće-eliptiske, na hornim boku čerstwozelene, nahe, na delnim boku zwjetša na hłownych nerwach kosmate a jenož w hornjej połojcy rězane a docpěwaja dołhosć wot 5 cm a šěrokosć wot 2 cm. Cyłkowne łopjency docpěwaja dołhosć wot hač do 25 cm a šěrokosć wot 10 cm.

Kćěje wot meje hač do junija. Kćenja docpěwaja šěrokosć wot něhdźe 1,5 cm a steji po šesćoch hač po dwacećoch we wokołkowych pakićach a su běłe abo sylnje čerwjenojte. Wone přijomnje wonjeja.

Jědźny jabłukowy płód je krušwojta abo kulojta, žołty, na słónčnym boku často čerwjeny. Wone su dołho stołpikate a docpěwaja wulkosć wot 1,5 hač 4 cm. Čerstwje žnjete płody słodźa hłucho a nakisal. Hakle po dlěšim chowanju bywaja tróšku ćěstojte a so hodźa jako sad jěsć.

Rosće w dubowych suchich lěsach a dubowych hrabowych lěsach. Preferuje ćopłe, zwjetša wapnite, kamjenite hlinjane a běłohlinjane pódy. 

Rostlina je wot sewjerozapadneje Afriki, po iberiskej połkupje a Balkanje hač do Małkeje Azije rozšěrjena. W Němskej předewšěm so w regionach z plahowanjom wina plahuje.




#Article 847: Šwedska mučnica (159 words)


Šwedska mučnica (Sorbus intermedia) je kerk abo štom ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae).

Nastaće družina je diskutowane. W žórłach so někotre warianty mjenuja.

Šwedska mučnica je kerk abo štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 3 hač 15 m. Króna je kulojće-jejkojta a husto rozhałuzowana.

Łopjena su hrubje kožane, na hornim boku ćmowozelene, na delnim boku šěropjelsćowe, ale pozdźišo so njewobnaža. Njesu na kóždym boku 7-9 bóčnych nerwow a maja tupe, skulojćene lapy. Jich wobrys je eliptiski. Wone docpěja dołhosć wot 6 hač do 10 cm. Lapy su karbowane.

Kćěje wot meje hač junija. Běłe kćenja docpěja přeměr wot něhdźe 1 cm a steja we wokołkowych pakićach.

Płody su jejkojte hač kulowate, šarlachčerwjene jabłukowe płody, kotrež docpěja dołhosć wot něhdźe 1 cm.

Rosće w lisćowych lěsach. Ma radšo chłódne, powětrowłóžne stejnišća z pěskowymi pódami. Wutraje wapno.

Rostlina je w sewjernej Europje a kónčinach Baltiskeho morja rozšěrjena. Štom je we 18. lětstotku do srjedźneje Europje dóšoł.

Štom so jako nadróžny štom plahuje.




#Article 848: Wšědna wjerjebina (122 words)


Wšědna wjerjebina (Sorbus aucuparia) je kerk abo štom ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae). 

Wšědna wjerjebina je kerk abo štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 3 hač 15 m. 

Zdónk a hałuzy hładku skoru maja. 

Łopjena wobsteji z 9 hač 17 jejkojtych pjerkatych łopješkow z dołhosću wot 4 hač 6 cm. Pjerite łopjena často su nimale hač spódku rězane.

Kćěja wot meje hač junija. Kćenja njepřijomnje ćahnu, steja we wokołkojtych pakićach a wobsteji z pjeć keluškowych łopjenow. Pjeć běłych krónowych łopješkow docpěwa dołhosć wot 4 hač 5 mm.

Płody docpěwaja tołstosć wot něhdźe 1 cm a su oranžočerwjene a nimale kulowate.

W zymje ptački płody žeru.

Rosće w kerčinach, swětłych lisćowych a jehlinowych lěsach na zwjetša njewutkatnych, drjebjatych podach. 

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 849: Wołbramecy (126 words)


Wołbramecy ( Steinigtwolmsdorf) su hornjołužiska wjes a gmejna w Budyskim wokrjesu na juhowuchodźe Sakskeje, při samej mjezy z Čěskej.

Němske mjeno lěsneho łanowca woznamjenja něšto podobne kaž „sydlišćo Wołbrama na kamjentnej pódźe“.

Wołbramecy leža na juhu krajneho wokrjesa Budyšin wosrjedź Łužiskich hór. Su něhdźe 16 km juhowuchodnje wot Biskopic a něhdźe 19 km juhozapadnje wot wokrjesneho města Budyšin. Wołbramecy leža při B 98 Biskopicy–Wopaka. Najbliše dwórnišćo je Wjazońca-wuchod na železniskej čarje Drježdźany–Žitawa.

Hłowne sydlišćo Wołbramecy je so wokoło lěta 1250 załožiło; prěnje historiske naspomnjenje jako knježe sydło Stenycht Wolfersdorff běše pak hakle w lěće 1442.

Ke gmejnje Wołbramecy słušeja wjesne dźěle Wołbramecy, Rynar (wot 1995) a Motydło (wot 1999).

Gmejna słuša k sakskemu wólbnemu wokrjesej 52 (Budyšin 1) a k zwjazkowemu wólbnemu wokrjesej 156 (Budyšin I).




#Article 850: Póčkaty sad (104 words)


Póčkaty sad woznamjeni rostlinowe družiny, kotrychž płody su jako póčkate płody wutworjene. Při tym je znutřkowny dźěl płodoweje sćěny wodrjewjeny, mjeztym zo zwonka je mjasny a zwjetša brěčkaty.

Póčka rozeznawa tute płody wot jahodow, mjasna zwonkowna płodowa sćěna, płodowe mjaso wot worjechow.

Póčkate płody liča we hłownym k sadowych družinow (wjace mjeńšo słódke płody), tohodla zwučene pomjenowanje póčkaty sad, hačrunjež tež płody, kotryž nic typisce k sadej liča (na př. kokosowy worjech), k rostlinam z póčkatymi płodami słuša.

Wažny póčkaty sad je: brěškowc (płód: brěška), wišnina (płód: wišnja), nektarina, aprikozowc (płód: aprikoza), domjaca slowčina, slowčina (płód: slowka) a mirabela, kotrež słuša k rodej prunus.




#Article 851: Słódka wišnja (330 words)


Słódka wišnja (Prunus avium) je štom ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae). Dalše serbske mjena su (słódka) wišeń, (słódka) třěšnja, (słódka) třěšeń.

Wobsahuje sćěhowace poddružiny:

Słódka wišnja je štom, kotryž docpěje wysokosć wot 2 hač 25 m. Jeje rosćenska forma wariěruje po podłožku, sorće a rěžku.

Króna je šěroko jejkojta hač kulojta.

Skora je sylnje wjerćena a čewjernobruna hač čorna. Z ranjenych zdónkow gumijowa žiwica wustupuje, kotraž rana zaso zawěraja.

Hałuzy rosće na kosu zrunanje.

Łopjena su ćeńke, jejkojte hač eliptiske, kónčkojte, zubate abo zhruba rězane a docpěja dołhosć wot 5 hač 15 cm. Jich stołpiki maja prědku žałzy a docpěja dołhosć wot hač do 5 cm. Wone su na delnim boku kosmate. Nazymske barbjenje je žołto-oranžowe hač čerwjene.

Kćěje wot apryla hač meje. Běłe kćenja so před łopjenami jewja a steja po dwěmaj hač po šesćoch we wokołkojtych promješkach a docpěwaja wulkosć wot něhdźe 3 cm. Jich stołpik docpěje dołhosć wot hač do 5 cm. Krónowe łopješka docpěja dołhosć wot 10 hač 15 cm. Próškowe łopješka su dwaceći.

Rostlina njese pupkowe šupizny na spódku kćenjowych stołpikow.

Póčkaty płód docpěwa wulkosć wot 2,5 cm a je kulowaty hač wutrobojty, čerwjeny hač čorny, njezwobručowany a wobsahuje hładku póčku. Jich stołpiki docpěwaja dołhosć wot 2 hač 5 cm. Wone wot junija zrawja. Při dźiwje rosćacych štomach su słódke abo tróšku hórke, ale nic kisałe.

Wone njedozrawjeja. Tohodla so dyrbja dospołnje zrałe šćipać.

Jich derje słodźace płodowe mjaso wobsahuje dosć cokora, mineralne maćizny a witaminy.

Rosće dźiwje w lěsach, na lěsnych kromach, w žiwych płotach. Ma radšo słónčne stejnišćo a rosće najlěpšo na hłubokosahacych, tróšku włóžnych a wutkatych pódach.

Rostlina je předewšěm w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.

Rostlina je družinje Kisała wišnja (Prunus cerasus) podobna, kotraž je kerk abo štom z wysokosću wot 10 m. Jeje płody su kisałe. Kćenjowe stołpiki docpěwaja dołhosć wot 2 hač 4 cm a njesu na spódku pupkowe špupizne a 1-2 lisćowej łopjeni. Krónowe łopješka su nimale kruhojte. 

Rosće w swětłych lěsach, žiwych płotach a so často plahuje.




#Article 852: Pózdnja kitkata wišnja (161 words)


Pózdnja kitkata wišnja (Prunus serotina) je kerk abo štom ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae). 

Pózdnja kitkata wišnja je kerk abo štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 5 hač do 12 m. Rostlina rosće spěšnje a je zmjerzkokruta.

Skora je ćmowobruna.

Hłowne hałuzy steja nahle zrunanje.

Łopjena su wopak jejkojte, kožojće hrube, na hornim boku jasnje błyšćace a docpěwaja dołhosć wot 8 hač do 15 cm. Wone njesu dwě žałzy na stołpiku. Jich nazymske barbjenje je žołte a swětłošarlachčerwjene.

Kćěje wot meje hač do junija. Małe, běłe, wonjace kćenja docpěwaja šěrokosć wot 1 cm a steja po něhdźe třicećoch w wisacych, maksimalnje 15 cm dołhich kićach.

Płody su hróšatko wulke, ćmowočerwjene hač čorne. Wone su jenož předźěłane jědźne. Póčka nima jamku a je absolutnje hładka. Na kónčku stołpika njese zbytk kelucha.

Rostlina so jako škit přećiwo wětrej a pioněrske drjewa plahuje, po tym zo je hižo w lěće 1623 k Europje dóšła. W někotrych regionach tež wodźiwjene wustupuje.

Pochadźa ze wuchodneje sewjerneje Ameriki.




#Article 853: Keluškowe łopješko (113 words)


Kełuškowe łopješka (sepale) tworja keluch (calyx) kćenja krytosemjenjoweje rostliny a su wonkowne, druhdy hrubše a druhdy zelene kćenjowe přikrywne łopješka, móža wšak tež druhe barby měć abo kaž krónowe łopješka wupadać.

Jedna so při tym tuž wo wonkowne kćenjowe přikrywne łopješka dwójneho kćenjoweho přikrywa (periant), kotrež su hižo při zawrjenym pupku widźomne. Často zelene keluškowe łopješka tworja při kćenjowych pupkach škitny přikryw za nutřkowne drobniše kćenjowe dźěle. Tež při zawrjenju wjele kćenjow za nóc škitaja druhe kćenjowe łopješka.

Móža swobodne abo zarosćene być. Při někotrych taksonach su tež zredukowane, je potajkim mjenje z nich hač při přiwuznych taksonach abo faluja dospołnje. Su wažne přiznamjo za zarjadowanje jednotliwych taksonow (hlej tež: taksonomija, zarjadowanje rostlin).




#Article 854: Krónowe łopješko (235 words)


Krónowe łopješka (petale) su nutřkowne kćenjowe přikrywne łopješka. Krónowe łopješka su často napadnje zbarbjene a/abo sformowane a maja funkciju překasancy za popróšenje přiwabić (přir. entomogamija).

Kćenjowa króna móže radiarnosymetriska abo zygomorfna być, su tež wšě předstajomne přechody wot lochko hač sylnje zygomorfne. Krónowe łopješka móža ze sobu zrosćene abo swobodne być.

Swobodne krónowe łopješka dźěla so často do ćeńkeho zakładneho dźěla, do hozdźa, a do šěrokeho dźěla, do „platy“, mjez kotrymajž so zhibk přeběži (na př. pola najwjace nalikowych rostlin). Pola zygomorfnych kćenjow ze swobodnymi krónowymi łopješkami je často krónowe łopješko, kotrež dele pokazuje, zwjetšene a/abo nadpadnje zbarbjene a twori jako huba abo delnja huba „přizemišćo“ za překasancy (na př. fijałki, orchideje). Wosebita družina zygomorfnych kćenjow ze swobodnymi krónowymi łopješkami je mjetelojte kćenje.

Kćenjowe króny ze zrosćenymi łopješkami móža likojte być (na př. płótna wijawka, petunije, kirbsy) abo zwonojte (na př. zwónčki, hórkowcy) być; často je wšak zakładny dźěl k wuskej krónowej role zrosćeny, kotraž často za chowanje nektara słuži. radiarnosymetriske kćenja z krótkej krónowej rołu rěkaja „kolesojte“, tajke z dlěšej krónowej rołu „stołpikotalerjojte“. Zygomorfne kćenja z krónowej rołu su často dwuhubate, t. r. kćenjowa króna je jenož do hornjeho dźěla (hornja huba) a do delnjeho dźěla (delnja huba) rozšćěpjena; krónowe łopješka, kotrež su na tworjenju dateje huby wobdźělene, su zwjetša jako miłke karby spóznajomne (na př. kozylisty z jednołopješkatej delnjej a štyriłopješkatej hornjej hubu).

Cil plahowanja rostlin je často, hišće napadniše krónowe łopješka docpěć.




#Article 855: Kitkaty rupik (102 words)


 Kitkaty rupik (Saxifraga paniculata) je rostlina ze swójby rupikowych rostlinow (Saxifragaceae). 

Kitkaty rupik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač 40 cm.

Fajn zubate, módrozelene, jazykojte łopjena steja w rozeće a docpěwaja dołhosć wot 1 hač 3 (5) cm a su mjasno-kožojte.

Kćěje wot meje hač julija. Bohatokćenjowa pakić wobsteji z jednokćenjowych hač třikćenjowych hałužkow. Kćenja docpěwaja wulkosć wot 0,8 hač 1,5 cm.

Rosće w skalnych škałbach, skalnych hłowach a skalnych trawnikach srjedźnych horinow a Alpow hač do wysokosćow wot 1300-3400 m. Preferuje suche, bazojte, zwjetša wapnite skalne pódy we słóncu abo w połsćinje. 

Rostlina je w horinach Europy rozšěrjena.




#Article 856: Kulkaty rupik (115 words)


 Kulkaty rupik (Saxifraga granulata) je rostlina ze swójby rupikowych rostlinow (Saxifragaceae). Dalše serbske mjeno je kulkač.

Ma dwě poddružinje:

Kulkaty rupik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač 30 cm a je lěpjato-žałzojće kosmaty. Na spódku ma mnoholičbne kulojte lehnjenske cyble, kotrež su twjerde.

Spódnja rozeta ma stołpikate, jěrchenkojte łopjena.

Stołpik je rozhałužkowany a žałzokosmaty.

Kćěje wot meje hač julija. Čumpata pakić ma horje zrunane hałužki. Běłe krónowe łopješka docpěwaja dołhosć wot 10 hač 15 mm, maja žołtozelene žiłki a su třikróčnje tak dołhe kaž keluch.

Rosće na łukach, suchich trawnikach, trawojtych skłoninach a w lěsach z dubow a hrabow. Preferuje małowapnite, tróšku kisałe, čumpate pódy.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 857: Sněhowy rupik (101 words)


 Sněhowy rupik (Saxifraga nivalis) je rostlina ze swójby rupikowych rostlinow (Saxifragaceae). 

Sněhowy rupik docpěwa wysokosć wot 5 hač 20 cm a ma na pódźe stejacu łopjenowu rozetu.

Stołpik je bjezłopjenowy a na hornim boku žałzojty. 

Łopjena docpěwaja dołhosć wot 15 hač 35 mm, su wopak-jejkojte abo łopatkojte, tupje zubate, mjasne, na delnim boku zwjetša čerwjene.

Kćěje wot julija hač awgusta. Kwětnistwo je huste, nimale hłowojte. Kćenja docpěwaja šěrokosć wot 5 hač 10 mm. Krónowe łopješka su běłe, rědko róžojte a tróšku dlěše hač keluškowe łopješka. 

Rosće na silikantnej skalnej drjebiznje.

Rostlina je w Sudetach, horinach Wulkeje Britaniskeje a sewjernej Europje rozšěrjena.




#Article 858: Apelsina (117 words)


Apelsina (Citrus sinensis) je štom ze swójby rutowych rostlinow (Rutaceae). Dalšej serbskej mjenje stej apelsinowc a oranžowc. Jeho płód je oranža.

Apelsina je přecozeleny kerk abo małki štom, kotryž docpěje wysokosć wot hač do 8 m.

Króna je kulojta. Jeje hałuzy často njesu ćernje.

Dołhojće-jejkojte łopjena su kožane a błyšća. Jich stołpiki su słabje křidłate.

Běłe kćenja słódkojće wonjeja.

Płody su dolhojte hač kulowate, swětooranžowe hač ćmowočerwjene jahody. Jich bělizna so hodźa lochko wotbělić. Płodowe mjaso słodźi słódko-nakisal aromatisce.

Rostlina je w tropach a subtropach, ale tež w regionje Srjedźneho morja rozšěrjena.

Płody so jako čerstwy sad jědźa abo k marmeladam a płodowe brěčki předźěłuja. Z płodoweje bělizny młodych płodow, kćenjow a łopjenow so eteriske wolije zhotowjeja.




#Article 859: Běła drěwda (159 words)


 Běła drěwda (Dictamnus albus) je rostlina z monotypiskeho roda drěwda (Dictamnus) znutřka swójby rutowych rostlinow (Rutaceae).

Běła drěwda ma sćěhowacu warjetetu:

Běła drěwda je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 60 hač 120 cm. Rostlina je kruta přećiwo zmjerzkej.

Rostlina sylnje wonje po citronje abo skoricy.

Stołpik je zrunany, njerozhałužkowany. 

Błyšćace, swětłozelene łopjena su njeporowje pjerite z 3-5 (7-11) jejko-lancetojtymi, 5 hač 8 cm dołhimi, sćeńka zubatymi pjeroporami, transparentnje dypkate.

Kćěje wot meje hač junija. Běłe, róžojte abo lila kćenja su hwěžkojte, docpěja wot 4 hač 5 cm, maja ćěmne žiłki a steja w nakónčnej, zrunanej kići. Próškowe nitki su dołhe a zhibane. Krónowe łopješka su pjeć a docpěja dołhosć wot 2 hač 3 cm. Keluškowe łopješka su pjeć a docpěja dołhosć wot 6 hač 8 mm. Próškowe łopješka su dołhe.

Rosće na skalnych, kerčinatych zwisach, we swětłych, suchich lěsach a na lěsnych kromach. Ma radšo ćopłe, suche, zwjetša wapnite pódy.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 860: Eukaryoty (218 words)


Eukaryoty (Eucaryota; wot starogrjekskeho εὖ eu „dobry“, „woprawdźity“ a κάρυον karyon „worjech“, „jadro“) tworja jednu z třoch domenow w biologiji. Su žiwochi z woprawdźitym bańkowym jadrom, kotrež wobsahuja genetisku maćiznu we formje desoksyribo-nukleinoweje kisaliny (skrót.: DNA, němsce DNS).

Eukaryoty su zwjetša wo wjelekróćne wjetše hač prokaryoty (něhdźe 10-100 raz). Zo by hładke fungowanje celularnych wotběhow nad wjetšimi dalokosćemi nutřka bańki zmóžniło, je wyši organizaciska měra a rozdźělenje ruma bańki do kompartimentow (dźělne wotrězki) ale tež transport mjez tutymi kompartimentami nuzne. Tuteje přičiny dla su eukaryotiske bańki z pomocu bańkowych organelow strukturowane, kotrež kaž organy ćěła rozdźělne funkcije spjelnja.
Najbóle znata organela je bańkowe jadro, z hłownym podźělom genetiskeje maćizny žiwocha.
Dalše geny wustupuja po kóždej družinje w mitochondrijach a plastidach.

Dalša wosebitosć eukaryotow leži w proteinowej biosyntezy: Hinak hač prokaryoty su eukaryoty kmane, z samsneje DNA-informacije přez alternatiwny splicing rozdźělne proteiny zhotowjeć.

Struktura a forma so eukaryotiskej bańce přez cytoskelet da.
Bu mjez druhim z mikrotubulusow, aktinowych włokninow a mikrofilamentow natwarjeny.

Eukaryoty bu tradicionelnje do swětow wjacebańkowych zwěrjatow, rostlin a hribow ale tež jednobańkowych abo wjacebańkowych protistow rozdźělene.
Dokelž protisty pak žane monofyletisku skupinu njetworja a druhe swěty poprawom z rozdźělnych protistowych skupin nastajachu, njeje rozdźělenje do swětow wjace dźeržomna.

Tón čas aktuelna Systematika eukaryotow bu wot Adl et al. 2005 wudźěłana. Woni rozrjaduja  eukaryotow do šěsć skupin:




#Article 861: Sezamowe rostliny (141 words)


Sezamowe rostliny (Pedaliaceae) su swójba symjencowych rostlinow (Spermatophytina). K swójbje słuša wažna wužitna rostlina indiski sezam (Sesamum indicum).

Družiny su jednolětne abo wjacelětne zela, rědko kerki. Cyłokromne hač našćěpane łopjena su přećiwostejne, ale na hornim dźělu rostliny měnjate.

Kćenja su pjećličbne a dwubóčnje-symetriske. Płódniki su z dweju płodoweju łopješkow zestajene a wobsahuja 2-4 fachi. Z tych so kapsla abo twjerde zawěrace płody wuwiwaja, kotrež často njesu kałače, kwački abo podobne.

Swójba Pedaliaceae bu w lěće 1810 wot Robert Brown w Prodromus Florae Novae Hollandiae, 519 nastajeny . Typusowy ród je Pedalium D.Royen ex L.. Synonymy za Pedaliaceae R.Br. su: Sesamaceae Horan., Trapellaceae Honda  Sakis. 

W swójbje sezamowych rostlinow (Pedaliaceae) je něhdźe 14 rodow  z něhdźe 62 hač 85 družinami: 

Prjedy do tutoho zarjadowane rody Craniolaria L., Holoregmia Nees, Ibicella Van Eselt., Martynia L. a Proboscidea Schmidel słušeja dźensa k swójbje Martyniaceae.




#Article 862: Wysoka pajasla (160 words)


 Wysoka pajasla (Ailanthus altissima, syn.: A. cacodendron, A. peregrina, A. glandulosa, Rhus cacodendron, Toxicodendron altissimum) je štom ze swójby simarubowych rostlinow (Simaroubaceae). 

Wysoka pajasla je štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 25 m.

Króna je čumpata.

Měnjate łopjena su njeporowje pjerite a schódne a docpěwaja dołhosć wot 40 hač do 70 (90) cm. Jich hłowny rjepik je čerwjenojty. 11 hač do 19 pjerjow docpěwa dołhosć wot něhdźe 5 hač do 15 cm, je dołhojće-owalne, hładkokromne, na hornim boku błyšćace ćmowozelene, na delnim boku blědźiše. Wone při rozrybowanju njepřijomnje ćahnu.

Kćěje w juliju. Nažołć běłe, njenahladnje małke kćenja su muske abo dwusplažne a steja w wjelekćenjowych, 15 hač 20 cm dołhich, čumpaće rozhałuzowanych, nakónčnych pakićach a jara sylnje wonja. 

Płód ma jazyčkojte křidleška a je žołty abo čerwjenkojty a docpěwa dołhosć wot 3 hač do 5 cm. Symjenja jeho centrumje leža. 

Wona rosće jako wozdobny štom w parkach a załožkach. Preferuje čumpate, za wodu přepušćate, na prawym měrje wutkate, často wapnite pódy.




#Article 863: Čerwjena dornica (133 words)


Čerwjena dornica (Festuca rubra)  je rostlina ze swójby słódkich trawow (Poaceae). 

Čerwjena dornica je šěrozelena rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 30 hač do 80 cm. Rostlina wutwori čumpate trawniki.

Spódnje łopjena su seršćate a docpěwaja šěrokosć wot 0,5 hač do 1 mm. Stołpikowe łopjena su płone a docpěwaja šěrokosć wot 1 hač do 3 mm. Łopjenowe kóžki su krótke a přikušene.

Kćěje wot junija hač do julija. Pakić je zrunana a docpěwa dołhosć wot 6 hač do 15 cm. Čerwjenojće wioletne abo brunojte kłóski wobsteji ze 4 do 6 kćenjow a docpěwaja dołhosć wot 7 hač do 10 mm. Kocht kryjaceje pluwizny docpěwa dołhosć wot 1 hač do 2 mm. Delnja hałuza pakiće je poł tak dołha kaž pakić.

Rosće na łukach, na pastwach a na połsuchich trawnikach.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 864: Łučna dornica (117 words)


Łučna dornica (Festuca pratensis) je rostlina ze swójby słódkich trawow (Poaceae). 

Łučna dornica je ćmowozelena rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 30 hač do 80 cm.

Łopjena docpěwaja šěrokosć wot 3 hač do 5 mm a dołhosć wot 10 hač do 20 cm, při čimž na spódku nahe wuška njesu.

Kćěje wot junija hač do julija. Pakić je šwižna a docpěwa dołhosć wot 10 hač do 20 cm. Delnja hałuza pakiće wobsteji ze 4-5 kłóskow a krótku hałuzu na spódku z 1(-3) kłósku. Žołtozelene abo wioletnje blakate kłóski docpěwaja dołhosć wot 9 hač do 11 mm a zwjetša wobsteja ze 7-8 kćenjow. Kochty faluja.

Rosće na tučnych łukach a pastwach a łuhojtych łukach.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 865: Wowča dornica (152 words)


Wowča dornica (Festuca ovina) je rostlina ze swójby słódkich trawow (Poaceae). 

Wowča dornica je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač 60 cm. Rostlina twori huste kupy.

Stwjelco je zwjetša štyrihranite.

Stołpik ma zwjetša jenož 1-2 kolence.

Łopjena su seršćikojće zakulene abo fałdowane, zwjetša włóskćeńke, často hrube a namódreń zwobručowane. Łopjenowe kóžki su jara krótke.

Z krytymi łopjenami, kotrež často njesu worštu z wóska, rostlina je derje na suchotu přeměrjena.

Kćěje wot meje hač oktobra. Pakić docpěwa dołhosć wot (3) 5 hač 12 cm a je małko rozhałuzowana ze zrunanymi hałuzami. Kłóski su owalno-dołhojte a docpěwaja dołhosć wot 4 hač 7 (10) mm. Krywne pluwizny su zwjetša kochtate.

Rosće na suchich łukach, pastwach, skalnych škałobach, w swětłych lěsach. Preferuje zwjetša suche, małowutkate pódy na swětłych hač połchłódkojtych stejnišćach.

Łuki z wjele wowčeje dornicy so jenož jako wowču pastwu hodźa.

Zahrodnicy rady formy z jara módrje zwrobručowanymi łopjenami w kamjentynch zahrodach plahuja.




#Article 866: Wysoka dornica (111 words)


Wysoka dornica (Festuca gigantea) je rostlina ze swójby słódkich trawow (Poaceae). 

Wysoka dornica docpěwa wysokosć wot 60 hač do 120 cm.

Płone łopjena su błyšćace a docpěwaja šěrokosć wot 5 hač do 15 mm, při čimž wuška stołpik wobpřimuja. Přikušene kóžki docpěwaja dołhosć wot 1 mm.

Kćěje wot julija hač do awgusta. Pakić je čumpata a docpěwa dołhosć wot 10 hač do 30 cm. Kłóski bjez kochty docpěwaja dołhosć wot 10 hač do 15 mm. Kryjace pluwizny njesu 10-20 mm dołhe šmotawe kochty.

Rosće we wólšowych abo jasenjowych łučinowych lěsach, na włóžnych pućach a w lisćowych lěsach.

Rostlina je w južnej Skandinawiskej, srjedźnej Europje, na juh hač do srjedźneje Italskeje rozšěrjena.




#Article 867: Čerwjena jahlička (138 words)


Čerwjena jahlička (Digitaria sanguinalis) je rostlina ze swójby słódkich trawow (Poaceae). 

Čerwjena jahlička je jednolětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 10 hač 60 cm. Cyła rostlina je zwjetša čerwjenje přeběžana. 

Łopjena su kosmate a docpěja šěrokosć wot 5 hač 10 mm.

Kćěje wot julija hač oktobra. Kłosy so rozepěraja a su jara wuske a wusko linealne. Kłóski docpěja dołhosć wot něhdźe 1 mm a su wótre. 3-12 dołhich kłosow kaž porsty ruki při sebi  steji.

Rosće na rolach, w zahrodach, na winicach, pućach a plestrowych škałobach. Ma radšo suche, wutkate pódy na ćopłych stejnišćach.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.

Za čas romskeho mócnarstwa bě w južnej Europje běžna žitna rostlina. W juhowuchodnej Europje hač do 19. lětstotka plahowachu a krupy ze zorna zhotowachu. Dźensa we regionach z plahowanjom wina jako njerodź płaći, ale w Americe je picowa trawa.




#Article 868: Tupa kostrjawa (125 words)


Tupa kostrjawa (Bromus inermis) je rostlina ze swójby słódkich trawow (Poaceae). 

Tupa kostrjawa docpěwa wysokosć wot 30 hač 100 cm. Rostlina njese wuběžki.

Łopjena su nahe a płone. Wone docpěwaja šěrokosć wot 6 hač 10 cm. Jich kóžki su 2 mm dołhe.

Kćěje wot junija hač julija. Pakić je zrunana a docpěwa dołhosć wot 10 hač 20 cm. Pakićowe hałuzy docpěwaja dołhosć wot 5 cm. Kłóski su linealnje-tupe a docpěwaja dołhosć wot 2 hač 3 cm. Delnja přikrywna pluwizna je jednonerwowa, mjeztym zo je hornja přikrywna pluwizna třonerwowa. Kryjace pluwizny su njekochtate abo njesu 1-2 mm dołhi kocht.

Rosće na pućowych kromach, rolach a suchich trawnikach.

Rostlina je w sewjernej a srjedźnej Europje rozšěrjena, při čimž južnje hač Alpskeje južneje stopy a Balkanskeje połkupy wustupuje.




#Article 869: Pjerkojta kowjel (134 words)


 Pjerkojta kowjel (Stipa pennata) je rostlina ze swójby słódkich trawow (Poaceae). 

Pjerkojta kowjel je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 25 hač do 100 cm. Rostlina wutwori małke, huste kupy.

Módrozelene łopjena su proste a zwjetša zakulene. Wone docpěwaja šěrokosć wot 2 hač do 3 mm.

Kćěje wot meje hač do julija. Pakić wobsteji z małko kłóskow a je šwižna. Kochty su husto pjeriće kosmate, jako wobłuk přewisuja, docpěwaja dołhosć wot 40 cm a njejsu do so zahoknjene. Kóžda kłóska njese jedyn dołhi kocht a dwaj krótkej kochtaj. Přikrywne pluwizny docpěwaja dołhosć wot 15 hač do 20 mm. Kryjace pluwizny njesu 20 hač 30 cm dołhi kocht.

Rosće na ćopłych suchich trawnikach, na słónčnych skalnych zwisach, na skalnych trawnikach. Preferuje bazowe, často wapnite pódy.

Rostlina je w južnej Šwedskej, srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 870: Łučny liščak (130 words)


Łučny liščak (Alopecurus pratensis) je rostlina ze swójby słódkich trawow (Poaceae). 

Łučny liščak je trawozelena rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 30 hač 100 cm.

Łopjena su na hornim boku šěre a docpěwaja šěrokosć wot 6 hač 10 mm.

Kćěje wot meje hač junija. Ma 3-8 cm dołhe a 6-10 mm tołste, tupe kwětnistwo. Kłosowa pakić je husta, walcojta a docpěwa dołhosć wot 10 cm a šěrokosć wot 1 cm. Kłóski su jejkojte hač eliptiske, krótko stołpikate a steja po štyrjoch hač po šesćoch na pakićowej hałuzy. Přikrywne pluwizny su na třećinje zrosćene a docpěwaja dołhosć wot 5 mm. Kochty kryjacych pluwiznow su zwjetša husto nad spódkom zasunjene a docpěwaja dołhosć wot maksimalnje 9 mm.

Rosće na čerstwych a włóžnych łukach a na brjohach. 

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 871: Łučna mědlina (146 words)


Łučna mědlina (Holcus lanatus) je rostlina ze swójby słódkich trawow (Poaceae). 

Łučna mědlina je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač do 100 cm. Rostlina je šěrozelena a z mjechkimi kosmami přikryta.

Stwjelca su často deleka zhibnjene.

Łopjena docpěwaja šěrokosć wot 3 hač do 8 mm. Jich kožički su trodlate a docpěwaja dołhosć wot 2 mm.

Kćěje wot junija hač do julija (awgusta).  Kćenja steja w často čerwjenojće přeběžanych pakićach z dołhosću mjez 6 a 12 cm, kotrež jenož za čas kćěwa su čumpaće rozšěrjene, hewak hromadu ćehnjene. Kłóski su tróšku splacnjene a docpěwaja dołhosć wot 4 hač do 5 mm. Přikrywne pluwizny su běłojte, horjeka čerwjenojte a na šipje  a na kromje mikawčkate. Krywne pluwizny su běło błyšćace, při čimž te muskich kćenjow krótki kocht njesu.

Rosće na włóžnych łukach a pastwach, w lěsnych zahonach a w swětłych lěsach. 

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 872: Łučny pasnik (114 words)


Łučny pasnik (Phleum pratense) je rostlina ze swójby słódkich trawow (Poaceae). 

Łučny pasnik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač 100 cm. Rostlina wutwori čumpate kupy .

Łopjena su jasnozelene a hrube a docpěwaja šěrokosć wot 3 hač 8 mm. 

Kćěje wot junija hač septembra. Kwětnistwo je zwjetša zrunane, šěrozelene abo módrozelene a husta, walcojta kłosowa pakić, kotraž docpěwa dołhosć wot 5 hač 20 (druhdy 30) cm a šěrokosć wot 5 hač 10 cm a ma jara krótke hałuzki. Přikrywne pluwizny njejsu zrosćene a su wiwlaće mikawčkowane. Kocht přikrywneje pluwizny docpěwa 1/4 hač 1/2 jeje dołhosće. Próšniki su wioletne.

Rosće na łukach, pastwach, pućnych kromach a lěsach.  

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 873: Suchi pasnik (105 words)


Suchi pasnik (Phleum phleoides, syn. Ph. Boehmeri) je rostlina ze swójby słódkich trawow (Poaceae). 

Suchi pasnik docpěwa wysokosć wot 30 hač 60 cm.

Stołpik je horjeka bjezłopjenaty. 

Łopjena docpěwaja šěrokosć wot 2 hač 4 mm a su hrube, na kromje běłe. Łopjenowa kožička je přikušena a docpěwa dołhosć wot 1 hač 2 mm. 

Kćěje wot junija hač julija. Kłóskowa pakić je šwižna a docpěwa dołhosć wot 18 cm. Kłóski su dwukónčkowe, jednokćenjowe a maja formu podobnu zuwakej. Přikrywne pluwizny su dlěše hač kryjace pluwizne.

Rosće na přibrjóžnych suchich trawnikach, skałach a we swětłych chójnowych lěsach.

Rostlina je w južnej Skandinawiskej, srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 874: Mikawčkaty paćernik (106 words)


Mikawčkaty paćernik (Melica ciliata) je rostlina ze swójby słódkich trawow (Poaceae). 

Mikawčkaty  paćernik je šěrozelena rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 20 hač do 70 cm.

Łopjena su na hornim boku husto krótko kosmate a docpěja šěrokosć wot 2 hač do 3 mm. Jich kožički su zarězowane a docpěja dołhosć wot 2 hač do 4 mm.

Kćěje wot meje hač do junija. Kćenja steja prostych, zrunanych, čumpatych kłosowych pakić ach. Kłóski docpěja dołhosć wot 5 hač do 7 mm. Přikrywne pluwizny su husto z 2-3 mm dołhimi, kosmami mikawčkate. 

Rosće na ćopłych murjach a na suchich trawnikach.

Rostlina je w južnej Skandinawiskej, srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 875: Wšědny prostak (155 words)


Wšědny prostak (Molinia caerulea) je rostlina ze swójby słódkich trawow (Poaceae). 

Wšědny prostak je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 20 hač do 250 cm. Wutwori wulke, huste kupy, kotrež bywaja w nazymje načerwjeń žołte. Jeho stwjelca so zdaja bjez kolenkow być, ale kolenka su jenož blisko pódy. Delnje čłonki stwjelca su jara krótke, mjeztym zo hornje čłonki su jara dołhe.

Módrozelene łopjena su płone, hrube a docpěja šěrokosć wot 3 hač do 6 mm. Wone so při suchoće zakuluja. Baza łopjency njese kosmowy wěnc.

Kćěje wot julija hač do awgusta (septembra). Kćenja steja w zwjetša módrowioletnych, njekochtatych, 4-8 mm dołhich kłóskach, kotrež wutworja hač do 30 cm dołhe pakiće. Krywne pluwizny su njekochtate a docpěja dołhosć wot 3 hač do 4 mm.

Rosće na mokrych łukach, na łuhojtych łukach, na holach a w swětłych lěsach.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena, při čimž w Alpach we wysokosćach wot wjace hač 2000 m wustupuje.




#Article 876: Podstupim (133 words)


Podstupim ( Potsdam) je stolica zwjazkoweho kraja Braniborskeje, něhdyša rezidenca pruskich kralow a jedne z wuznamnych wědomostnych stejišćow Němskeje. Z wjace hač 160.000 wobydlerjemi na 187 km² je před Choćebuzom na wobydlerjow najbohatše město zwjazkoweho kraja. Nimo toho płaći dla filmoweho studija Babelsberg jako jedne z wodźacych filmowych městow cyłeje Europy.

Podstupim leži nad Habolu juhozapadnje Berlina. 

W 7. lětstotku załožichu słowjanscy Habolčenjo napřećo wuliwej rěčki Nuthe do Habole prěnje hrodźišćo. Prěni raz naspomni so město potom w lěće 993 pod mjenom Poztupimi we wopismje kejžora Oty III. Wot 17. lětstotka bě Podstupim z lětnej rezidencu wšelakich regentow. Hród Sanssouci z parkom, kotryž bu we 18. lětstotku w nadawku Bjedricha Wulkeho natwarjeny, je dźensa najwuznamniša zajimawostka města. Po Druhej swětnej wójnje rozsudźichu zwjazkarjo w lěće 1945 w Podstupimskim hrodźe Cäcilienhof  wo přichodźe Němskeje.




#Article 877: Sywna rožka (105 words)


Sywna rožka (Secale cereale) je rostlina ze swójby słódkich trawow (Poaceae). Dalše serbske mjeno je nazymska rožka.

Sywna rožka je jara robustna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot něhdźe 1,4 m. Wona na spočatku meje šuska a na spočatku awgusta dozrawi.

Rozšěrjenje próškow so přez wětr stanje. Rostlina so sama njewopłodźi.

Płody su nahe karyopsy. W kóždej kłósce sedźi něhdźe třiceći hač štyrceći zornjatkow.

Sywna rožka ma jenož małke naroki na pódu a klima. Wona rosće na kóždej družinach pódow, samo na tymjenju. Družina je zmjerzkokruta.

Rostlina pochadźa z teritorija dźensnišeje Turkowskeje.

Družina so za picu a zorno kultiwuje. Ze zornjatkow so chlěby a whisky produkuja.




#Article 878: Pěskowa smjelzyna (100 words)


Pěskowa smjelzyna (Calamagrostis epigejos) je rostlina ze swójby słódkich trawow (Poaceae). 

Pěskowa smjelzyna docpěwa wysokosć wot 80 hač 150 cm. Rostlina ma podzemske wuběžki.

Łopjena su płone abo zakulene, twjerde, na woběmaj bokomaj hrube a docpěwaja šěrokosć wot 5 hač 10 mm.

Kćěje wot junija hač awgusta. Pakić docpěwa dołhosć wot 30 cm a je kłubičkojće lapata. Kłóski na spódku kryjacych pluwiznow njesu kosmowy wěnčk. Kryjace pluwizny su na chribjeće kochtate, při čimž kocht kryjacu pluwiznu jara daloko přesahuje a kónčk přikrywneje pluwizny nimale docpěwa, ale njewusahuje z wuška.

Rosće na lěsnych zahonach, w swětłych lěsach, na brjohach, w šćerkownjach.




#Article 879: Jehłancojta šěrawka (100 words)


Jehłancojta šěrawka (Koeleria pyramidata) je rostlina ze swójby słódkich trawow (Poaceae). Dalše serbske ludowe mjeno je jaskrica.

Jehłancojta šěrawka docpěwa wysokosć wot 30 hač 80 cm.

Stołpik je pod pakići krótkokosmaty.

Łopjena su płone, wotstejacy kosmičkate a docpěwaja šěrokosć wot 2 hač 3 mm.

Kćěje wot junija hač julija. Pakić je šwižna, ma formu pyramidy a docpěwa dołhosć wot 5 hač 12 cm. Kłóski su třikćenjowe a docpěwaja dołhosć wot 6 hač 8 mm. Přikrywne a kryjace pluwizny su kónčite a seršćojće kosmate. 

Rosće na wapnowe suchich trawnikach w chójnowych lěsach. 

Rostlina je w južnej Skandinawiskej a srjedźnej Europje rozšěrjena.




#Article 880: Łučna šmica (123 words)


Łučna šmica (Deschampsia cespitosa) je rostlina ze swójby słódkich trawow (Poaceae). 

Łučna šmica docpěwa wysokosć wot 30 hač 120 cm a wutwori sylne kupy.

Łopjena su płone, jara hrube a na hornim boku sylnje 7-rjepikne a docpěwaja šěrokosć wot 2 hač 4 mm. Łopjenowa kožička docpěwa dołhosć wot 8 hač 8 mm a je často kónčkojta.

Kćěje wot junija hač julija. Pakić je zelena, docpěwa dołhosć wot 10 hač 30 cm a so błyšći slěbrojće abo čerwjenojće. Pakićowe hałužki su hrube. Kłóski docpěwaja dołhosć wot 4 hač 5 mm a wobsteja zwjetša z dweju kćeni. Kocht krywneje pluwizny je zwjetša w kłósce schowany.

Rosće we łučinowych lěsach, na mokrych lěsnych městnach, włóžnych łukach, płonych tymjenjach a žórłowych honach.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 881: Wšědna třepjetawka (122 words)


Wšědna třepjetawka (Briza media) je rostlina ze swójby słódkich trawow (Poaceae). 

Wšědna třepjetawka je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 20 hač 50 cm.

Stwjelco je žołtozelene. 

Łopjena docpěja šěrokosć wot 2 hač 5 mm a su na kromje hrube. Łopjenowa kóžka je 1 mm dołha.

Kćěje wot meje hač junija. Kćenja steja w něžnej pakići, kotrež wobsteji z wutrobojtych kłóskow. Kłóski docpěja dołhosć wot 5 hač 7 mm a sedźa na ćeńkich stołpikach a su zelene abo wioletne, nabok splacnjene a třepotaja při kóždym wětřičku. Pakićowe hałuzy su často wijate. Pluwizna njenjesu žadyn kocht.

Rosće na krótkotrawnikowych łukach, suchich trawnikach, wysokich łukach, suchich mjezach a lěsnych kromach. Ma radšo suche hač słabje włóžne pódy.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 882: Pochowa wjechelca (123 words)


Pochowa wjechelca (Agrostis canina) je rostlina ze swójby słódkich trawow (Poaceae). 

Pochowa wjechelca docpěwa wysokosć wot 20 hač do 60 cm. Wutwori nadzemske wotnožki.

Mjechke łopjena su módrozelene. Spódnje su seršćikojte a stołpikowe su płone. Wone docpěwaja šěrokosć wot 1 hač do 3 mm. Łopjenowe kóžki su kónčkojte a docpěwaja dołhosć wot 2 hač do 4 mm.

Kćěje wot junija hač do awgusta. Kćenja steja w pakićach, kotrež so po kćěwje hromadu sćahnu. Kłóski wobsahuja jedne kćenje a docpěwaja dołhosć wot 2 hač do 3 mm. Přikrywne pluwizny su 1nerwne a wótre. Krywne pluwizny su 4-5-nerwne, tupe a pod srjedźišćom kochtate. Předpluwizny su jara małke abo faluja.

Rosće w žórłowych a płonych tymjenjach, w bahnach a na brjohach.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 883: Zeleny włosanc (122 words)


Zeleny włosanc (Setaria viridis) je rostlina ze swójby słódkich trawow (Poaceae). 

Zeleny włosanc je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 5 hač 50 cm. Rostlina rosće w promjenjach.

Stwjelca su wustupowace.

Łopjena su zelene a docpěwa šěrokosć wot 12 mm.

Kćěje wot julija hač oktobra. Kćenja steja w hustym a kłosojtym kwětnistwje, kotrež docpěwa dołhosć wot 2 hač 10 cm a šěrokosć wot 12 mm. Wóska je lědma widźomna. Seršćički docpěwaja dołhosć wot wjace hač 5 mm a su zelene, pozdźišo tež wioletne.

Zeleny włosanc płaći jako ródnu formu zornjateho włosanca (Setaria italica) a so hodźi z tym hišće křižować.

Rosće na rolach, předewšěm mjez majsom a běrnami, w zahrodach, na winicach, na železniskim šotrje, na nadróžnych kromach a w plestrowych fugach.




#Article 884: Łučna wonjanka (142 words)


Łučna wonjanka (Anthoxanthum odoratum) je rostlina ze swójby słódkich trawow (Poaceae). Dalše serbske ludowe mjena su wonjaca trawa, synowóń, brunka, synowa wóń, słodźa trawa a słódka trawa.

Łučna wonjanka je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 20 hač 60 cm. Rostlina wutwori małke kupy , w kotrychž njekćějace stołpiki wustupja.

Łopjena docpěwaja šěrokosć wot 3 hač 6 mm, su módrozelene a słodźa hórko. Łopjenowa kóžka docpěwa dołhosć wot 1 hač 2 mm a je přikušena a zubata.

Kćěje wot apryla hač julija. Kćenja steja we krótkim, wuskim, jejkojtym hač walcojtym nažołć błyšćacym kwětnistwje z dołhosću wot 2 hač 4 cm. Kłóski su jednokćenjowe a docpěwaja dołhosć wot 8 mm a su jara wuske, prjedy swětłozelene, pozdźišo swětłobrune a maja štyri  přikrywne pluwizny. 

Rosće na suchich łukach a pastwach, we swětłych lěsach, na lěsnych kromach a w skłoninach. 

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 885: Wšědny wowsnik (103 words)


Wšědny wowsnik (Arrhenatherum elatius) je rostlina ze swójby słódkich trawow (Poaceae).

Wšědny wowsnik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 50 hač 150 cm.

Łopjena docpěwaja šěrokosć wot 4 hač 9 mm a su płone, nahe a na hornim boku tróšku hrube.

Kćěje wot junija hač julija. Pakić docpěwa dołhosć wot 25 (10-20) cm. Hač do 1 cm dołhe, błyšćace, často wioletnje blakate kłóski njesu 1 dołhi kocht, kotryž je 5-10 mm dlěši hač kłóska. Delnja přikrywna pluwiznapluwizna je jednonerwowa, mjeztym zo hornja je třonerwowa.

Rosće na tučnych łukach, mjezach a pućnych kromach. Preferuje wutkate pódy.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 886: Židźany wowsyčk (116 words)


Židźany wowsyčk (Trisetum flavescens) je rostlina ze roda wowsyčk (Trisetum) ze swójby słódkich trawow (Poaceae).

Židźany wowsyčk je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač 80 cm.

Stołpik je na kolenkach a pod tymi kosmaty.

Łopjena docpěwaja šěrokosć wot 3 hač 10 mm a njesu na kromje mikawčki. Łopjency su płone.

Kćěje wot meje hač septembra. Čumpata pakić docpěwa dołhosć wot 10 hač 20 cm, wupada zoltožołće a wobsteji z mnoholičbnych, 5 mm dołhich, błyšćacych, žołtozelenych abo žołtojtych kłóskow, kotrež njesu dwě hač tři dołhe kochty. Hałužki su jara něžne a wobsteja z třoch do dwanaće kłóskow. 

Rosće na łukach, pastwach a hórskich łukach. Preferuje zwjetša wapnite pódy. 

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 887: Wšědna słónčnička (123 words)


Wšědna słónčnička (Helianthemum nummularium) je rostlina ze swójby słónčničkowych rostlinow (Cistaceae). Dalšej serbskej ludowej mjenje stej słónčna lubka a hilžička.

Wšědna słónčnička je kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 10 hač 20 cm.

Stołpik je ležacy abo wustupowacy, deleka bruny a wodrjewjeny.

Łopjena su owalne abo dołhojte hač linealne, často kožojte, krótkokosmate hač nahe a přećiwostejne. Wone docpěwaja dołhosć wot hač do 4 cm. Pódlanske łopješka su lancetojte.

Kćěje wot junija hač oktobra. Žołte kćenja docpěwaja wulkosć wot 1,5 hač 2,5 cm a so za sobu puknu. Kóžde kćenje jenož jedyn dźeń je žiwe a so popołdnju začini a krónowe łopješko wotpadnu.

Rosće na słónčnych (poł)suchich trawnikach, mjezach a w chójnowych lěsach. Preferuje suche, wapnite pódy.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 888: Kłosowy stolistnik (118 words)


Kłosowy stolistnik (Myriophyllum spicatum) je rostlina ze swójby stolistnikowych rostlinow (Haloragaceae).

Kłosowy stolistnik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 300 cm.

Česakojte łopjena steja po štyrjoch w mutličkach. Łopjena docpěwaja dołhosć wot 3 hač 4 cm wobsteja z 15-40 wotrězkow z dołhosću wot 2,5 cm.

Kćěje wot julija hač awgusta. Kwětnistwa wusahuja z wody a su zrunane, podlěšene kłóski, kotrež docpěwaja dołhosć wot 5 hač 20 cm. Hornje kćenjowe mutlički su muske a srjedźne su dwusplažne, mjeztym zo delnje su žónske. Kćenja docpěwaja šěrokosć wot něhdźe 3 mm. Muske kćenja su čerwjenojte. 

Rosće mjez druhimi rostlinami w stejacych abo pomału běžacych, chłódnych abo ćopłych, wutkatych, ale tež poćeženych  wodiznach, kotrež docpěwaja hłubokosć wot 1 hač 5 m. 




#Article 889: Mutličkaty stolistnik (101 words)


Mutličkaty stolistnik (Myriophyllum verticillatum) je rostlina ze swójby stolistnikowych rostlinow (Haloragaceae).

Mutličkaty stolistnik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 300 cm.

Stołpik je podnurjeny.

Kćěje wot junija hač awgusta. Kwětnistwo wusahuje z wody a je kłóska, kotraž docpěwa dołhosć wot 5 hač 20 cm. Hornje kćenjowe mutlički su muske, srjedźne su dwusplažne, mjeztym zo delnje su žónske. Ma dołhe našćěpane łopjena we wobłuku kłóskow, kotrež du dlěše hač čerwjenojte kćenja.

Rostlina přetraje zymu we formje specialnych zymnych pupkow.

Rosće mjez druhimi wódnymi rostlinami w stejacych, ćopłych, wapnitych, čistych wodźiznach, hrjebjach a mórskich zaliwach z hłubokosću wot 0,5 hač 3 m.




#Article 890: Kisałowy sumak (237 words)


Kisałowy sumak (Rhus typhina) je rostlina ze swójby sumakowych rostlinow (Anacardiaceae). Dalše serbske mjeno je kisałowc.

Kisałowy sumak je w lěću zeleny, małko rozhałuzowany kerk abo małki štom, kotryž docpěje wysokosć wot 3 hač 6 (8, 12) m a šěrokosć wot hač do 4 m. Płone korjenje tworja korjenjowe wurostki.

Młode hałuzy su husto somotowje kosmate. Hałuzy su tołste.

Měnjate łopjena su dołhe stołpikate a docpěja dołhosć wot 50 cm (wot 30 hač do 60 cm) a wobsteja z 11 hač do 31 pjerkatych łopješkow. Łopješka su dołhojće-lancetojte, kónčkojte, zhruba rězane, na spočatku kosmate, na delnim boku swětłošěre a docpěja dołhosć wot 5 hač do 12 cm. Wšelake zahrodne formy maja rozdźělnje sylnje wotměnjene łopjena.

Łopjena su w nazymje oranžowe abo šarlachčerwjene.

Kćěje wot junija hač julija. Muske a žónske kwětnistwa steja na rozdźělnych rostlinach. Kćenja docpěje wulkosć wot 5 mm a steja w pakićach, kotrež docpěja dołhosć wot 10 hač 20 cm. Muske kćenja su nažołć zelene. Płódnistwo je zrunane a docpěje dołhosć wot hač do 20 cm.

Płody su seršćaće kosmate a čerwjene póčkate płody. Wone wot septembra dozrawja.

Wšě dźěle rostliny, předewšěm łopjena a płody, wobsahuja jědojte maćizny, kotrež móžeja předewšěm dražnjenje kože zawinować.

Je naročny pyšny kerk w parkach a zahrodach, ale tež rosće wodźiwjeny na smjećowych městnach, železniskich nasypach a pustych płoninach.

Je w lěće 1629 z wuchodneje sewjerneje Ameriki do Europy přišoł.

Rostlina so w Europje často jako pyšnu rostlinu plahuje.




#Article 891: Zahrodna swjatkownička (150 words)


 Zahrodna swjatkownička (Paeonia officinalis) je rostlina ze swójby swjatkowničkowych rostlinow (Paeoniaceae). Dalše serbske ludowe mjena su boblink, piwonja, wićowa róža, pumpawa a pumplróža.

Zahrodna swjatkownička docpěwa wysokosć wot 50 hač do 100 cm. Jeje korjeń je dulaće stołstnjeny.

Spódnje łopjena za čas kćěwa faluja. Stołpikowe łopjena su dwójce hač trójce pjerite, na hornim boku ćmowozelene, na delnim boku šěrozelene a docpěwaja dołhosć wot 20 hač do 40 cm. Jich wotrězki su jejkojće-lancetojte.

Kćěje wot meje hač do junija. Pjeć hač wósom krónowych łopješkow je čerwjene, kulojte a docpěwa dołhosć wot 4 hač do 8 cm. Keluškowe łopješka su šěroko-jejkojte hač lancetojte a zelene hač čerwjene. Płódniki so dwójce hač trójce jewja.

Zrałe płodźiki njesu běły pjelsć a docpěwaja dołhosć wot 3 hač do 5 cm.

Rosće na kamjentnych, suchich wisach a w suchich kerčinach.

Rostlina je w južnych Alpach a južnej Europje rozšěrjena.

Rostlina je so jako pyšnu rostlinu wužiwa.




#Article 892: Wokołkaty syćowc (128 words)


Wokołkaty syćowc (Butomus umbellatus) je rostlina ze swójby syćowcowych rostlinow (Butomaceae). Wón je jenička družina w monotypiskim rodźe Butomus.

Wokołkaty syćowc je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 50 hač 150 cm.

Wšitke łopjena su na spódku stejace, trawojte, třihranite, cyle horjeka plone a docpěwaja deleka šěrokosć wot něhdźe 1 cm a dołhosć wot hač do 100 cm. Wone z wody wusahuja. Při wódnych hłubokosćow wot wjace hač 50 cm so pasmojte, we wodźe wodźace łopjena.

Kćěje wot junija hač awgusta. Wulke, róžojte hač běłe kćenja docpěwaja wulkosć wot 2 hač 3 cm a steja we wokołkach. Šěsć kćenjowych łopješkow je čerwjenoběłe a ćmowšo žiłate. 

Rosće na brjoach płonych, stejacych abo pomału běžacych wodźiznow a hrjebjow z bazowej a wutkatej wodu.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 893: Łučna škleńčica (137 words)


 Łučna škleńčica (Iris sibirica) je rostlina ze swójby škleńčicowych rostlinow  (Iridaceae). Rostlina je škitana.

Łučna škleńčica docpěje wysokosć wot 1 m (30-90 cm). Steji w hustych kerkach. Rostlina zwjetša njese 2 kćeni. 

Stołpik je kulojty a njese 1 hač 3 kćenjow w pažach jeho hornje łopjenow.

Łopjena wupadaja trawojće, docpěja šěrokosć wot 2 hač do 5 cm (10 cm). Na pódźe stejace su krótše hač stołpik. Hornje łopjena su brune. 

Kćěja wot meje hač julija. Kćenja su swětłomódrofijałkojte abo ćěmnomódrofijałkojte. Wonkowne kćenjowe łopjena su dele měrjene. Znutřkowne kćenjowe łopjena steja zrunanje a su tróšku swětliše hač wonkowne. 

Płód je kapsla, kotraž docpěje dołhosć wot 5 cm.

Rosće na  słanjowych łukach, bahnowych łukach, w na suchi kraj so přeměnjacych teritorijach a přirowach.

Łučna škleńčica je rozšěrjena wot Europy hač Japanskeje, ale je z městnami jara rědka abo faluje.




#Article 894: Němska škleńčica (103 words)


Němska škleńčica (Iris germanica) je rostlina ze swójby škleńčicowych rostlinow (Iridaceae).

Němska škleńčica je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač do 100 cm.

Łopjena docpěwaja šěrokosć wot 1 hač do 3 cm a su mječojte, šěromódre-zelene a šědźiwiznojte.

Kćěje wot meje hač do junija. 3 hač 5 krótko stołpikatych, wonjacych kćenjow je zwjetša módrofijałkojte. Zwonkowne kćenjowe łopješka su dele wočinjene a docpěwaja dołhosć wot 8 cm a njesu žołtu brodaćicu, mjeztym znutřkowne łopješka su horja měrjene a šěroko eliptiske. 

Pyšna rostlina wustupuje tež wodźiwjena a potom rosće na murjach, skałach, zwisach, skłoninach, wosebje w regionach winoweho plahowanja. Preferuje zwjetša wapnite pódy. 




#Article 895: Wšědna štwórica (139 words)


 Wšědna štwórica (Paris quadrifolia) je rostlina ze swójby kichawowych rostlinow (Melianthaceae).

Po někotrych žórłach so swójbje štwóricowych rostlinow (Trilliaceae) přirjaduje. 

Wšědna štwórica docpěje wysokosć wot 10 hač do 40 cm.

Stołpik je nahi a njese na kónčku štyri, rědko pjeć abo šěsć w mutličkach stejacych, sedźacych, eliptiskich, syćožiłkowych łopjenow. Wone docpěja dołhosć wot hač do 10 cm.

Kćěje wot meje hač do junija. Zelene kćenje je nakónčne, dołho stołpikate. Zwonkowne 4 kćenjowe łopješka su jejko-lancetojte a docpěja dołhosć wot 2 hač do 3 cm a šěrokosć wot hač do 5 mm. Znutřkowne łopješka su tróšku krótše a wuže. Próšniki su žołte a dołhe. Płódniki su wulke a čornomódre.

Płód je čorna, šědźiwiznojta, jara jědojta jahoda. Wona docpěje šěrokosć wot 1 cm.

Rostlina wobsahuje saponiny.

Rosće we łučinowych lěsach, dubowych, bukowych a jehlinowych měšanych lěsach. Mam radšo wutkate, humusowe pódy.




#Article 896: Prosty šćěrjenc (132 words)


Prosty šćěrjenc (Amaranthus retroflexus) je rostlina ze swójby šćěrjencowych rostlinow (Amaranthaceae). 

Prosty šćěrjenc je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 15 hač 100 cm.

Stołpik je zrunany.

Łopjena su rombisko-jejkojte, na delnim boku na nerwach kosmate, na kromje tróšku žołmate. Wone docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 15 cm.

Kćěje wot julija hač septembra. Jara huste, nakónčne kwětnistwo je kwěćelojte abo kehelojta kić a njese jenož w delnim dźělu lisćowe łopjenka a so jara seršćaće přima. Kćenja wobsteji z pjeć linealskich kćenjowych łopješkow a maja jedne kałace łopješko. 

Rosće na drjebiznowych městnach, pućnych kromach, rolach a pustych krajach. Preferuje jara wutkate pódy a wutraje sól. 

Pochadźa ze sewjerneje Ameriki a wodźiwi při nas na spočatku 19. lětstotka. 

Tutej družinje je Amaranthus hybridus jara podobna, při tym teje stołpik je horjeka nimale nahi. 




#Article 897: Tamariskowe rostliny (162 words)


Tamariskowe rostliny (Tamaricaceae) su swójba w porjedźe (Caryophyllales) znutřka symjeńcow. Wustupuja w suchich kónčinach (pobrjohi, pusćiny a stepy) w Europje, Aziji a Africe. Někotre družiny su w aridnych kónčinach swěta, na př. USA, Mexiko, Argentinska a Awstralija neofyty .

Znutřka porjada Caryophyllales su Tamaricaceae najblišo z Frankeniaceae přiwuzne. Najprjedy buštej wobě swójbje k porjadej Violales Lindl. stajenej. Frankeniaceae z Tamaricaceae a Plumbaginaceae z Polygonaceae tworja přeco sotrowske skupiny a tutej wobě sotrowskej skupinje zhromadnje tworitej kladu. 

Prěnje wozjewjenje mjena swójby Tamaricaceae so je w 1821 wot Heinrich Friedrich Link w Enumeratio Plantarum Horti Regii Berolinensis Altera, 1, S. 291 stało. Často so jako prědnje wozjewjenje tež ta wot Friedrich Graf von Berchtold  JanSwatopluk Presl abo wot A.St.-Hil. jako Tamariscinae mjenuje. Synonymy za Tamaricaceae Link. su: Reaumuriaceae Ehrenberg ex Lindl. . Typusowy ród je Tamarix L.. Myrtama so druhdy pak do Myricaria pak Tamarix, a  Hololachna so druhdy do Reaumuria zarjadujetej.

W swójbje je pjeć rodow z něhdźe 90 hač 120 družinami :




#Article 898: Mukojta dźiwizna (164 words)


Mukojta dźiwizna (Verbascum lychnitis) je rostlina ze swójby trudownikowych rostlinow (Scrophulariaceae). Dalše serbske mjeno je smjetanowe łopjeno.

Mukojta dźiwizna je dwulětna, zelišćowa rostlina, kotraž wysokosć wot 60 hač 120, zdźěla tež hač 150 centimetrow dosahuje. 

Stołpik je horjeka rjepikojće hranaty, złaha přićišćany  a bjezežałzowy.

Łopjena su dołhojte, wopak jejoformowe a na delnjej stronje sylnišo šěropróšnje pjelsćaće kosmate mjeztym lisćowa hornja strona nimale je hoła. Kosmy su mukojće čwakate, ale lěbma wótrěwajomna. Łopjena su na kromach słabje karbikowane hač cyłokromowe a łopjenowe kromy njejsu wotběžace. 

Kćenja maja přeměr wot (10) 12 hač 18 (20) milimetrow a su w kłubičkach rjadowane, słabje dorsiwentralne a jasnožołte abo běłe barbjene. Króna ma šěrokosć wot 10 hač 16 milimetrow a je jasnožołta abo běła. Filamenty su běłojće šešerjate.
Čas kćěwa je wot junija hač awgusta.

Chromozomowa ličba je n = 16.

Mukojta dźiwizna je w suchokerčinowych a sucholěsnych wobkromach, na suchich a połsuchich trawnikach ale tež na słabje suchich ruderalnych městnach  namakajomna.

Wona w Europje a zapadnej Aziji wustupuje.




#Article 899: Wulka dźiwizna (135 words)


Wulka dźiwizna (Verbascum densiflorum) je rostlina ze swójby trudownikowych rostlinow (Scrophulariaceae). 

Dwulětna zelišćowa rostlina móže hač do 3 metrow wysoka być a kćěje jenož jedyn raz. Ma tež specielne přikmanjenje na suchotu. Łopjena su zmoršćeno-jamowe a na stołpiku wotběžace, tak zo bu dešćowa woda k korjenjejwotwodźowała.

Rostlina je wot husteje pjelsće štomičkoformowych kosmow pokrywana, štož dopromjenjenski a wuparjenski škit wuskutkuje.

Króna je dla flawonoidow žołta.

Kćenja steja w nakónčnych kłóskach a rozkćěje wot junija hač septembra wot deleka do horjeka počasu.

Jednotliwe kćenja wobsteja z pjeć słóncožóltych krónowych łopjenow z něhdźe 30 mm přeměrom, z kotrejež so bruna kapsla wuwi, kotraž cunje symjo wobsahuje.

Namaka so wulku dźiwiznu rozšěrjene w słónčnych njerodźowych honach, na wotpadkowych městnach , pućnych kromach, haćenjach, brjohach, tež w lěsach.

Preferuje suche hač čerstwe, wutkate, zwjetša wapnojte pódy.

(z němskeje wikipedije)




#Article 900: Mała hłuška (137 words)


Mała hłuška (Rhinanthus minor) je rostlina ze swójby hubinkowych rostlinow  (Orobanchaceae).

Po někotrych žórłach so je swójbje trudownikowym rostlinam (Scrophulariaceae) přirjaduje.

Mała hłuška je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač do 60 cm. Rostlina je nimale naha.

Stołpik je zwjetša jednory, často ćěmnje smužkaty. 

Łopjena su znajmjeńša deleka přećiwostejne, lancetojte, ćmowozelene a často brunfijałkojće přeběžane. 

Kćěje wot meje hač do septembra. Ćmowožołta króna docpěwa dołhosć wot 1,5 hač do 1,5 cm a je kaž keluch bóčnje splacnjena. Rołka je na chribjeće zrunana. Hornja hubka je helmojta z lědma wotsadźenym módrym zubikom, kotryž je krótši hač 1 mm.

Kaž wšě hłuški tež mała hłuška je połpřižiwnik, kotraž drje hišće ma chlorofyl, ale wuwozmje wodu a žiwnu sól z korjenjow jeje žiwićelskich rostlinow. Wona zwjetša sedźi na trawiznach.

Rosće na suchich łukach. Preferuje čerstwe, často małowapnite pódy.




#Article 901: Dobry lenčk (100 words)


Dobry lenčk (Linaria vulgaris) je rostlina ze swójby putnikowych rostlinow (Plantaginaceae).  Dalšej serbskej ludowej mjenje stej žonjace zelo a swjateje marijiny len.

Po někotrych žórłach so je swójbje trudownikowych rostlinow (Scrophulariaceae) zarjaduje.

Dobry lenčk je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 20 hač do 75 cm.

Stołpik je zrunany, šwižny, jednory abo na spódku wobšěrny, husto lisćaty. 

Łopjena je schódne, lineal-lancetojte, namódreń zelene. 

Kćěje wot junija hač do oktobra. Kćenja su swětłožołte a steja w hustych nakónčnych kwětnistwach.

Rosće na rěčnych šotrach, nasypach železnicy, rolach, pustych płoninach, njewobdźěłanych městnach a pućnych kromach. Ma radšo słónčne hlinjane, pěskowe a kamjentne pódy.




#Article 902: Karl Dönitz (117 words)


Karl Dönitz (* 16. septembra 1891 w Grünau blisko Berlina; † 24. decembra 1980 w Aumühle blisko Hamburga) bě němski admiral, hłowny rozkazowar wójnskeho namórnistwa a po sebjemordarstwje Adolfa Hitlera posledni Němskostatny prezident wot 1. hač do 23. meje 1945. Wón bě čłon NSDAP a wuski přiwisnik Hitlera.

Wot lěta 1936 bě Dönitz „wjednik podnurjakow“ a we wobłuko mócnarstwoweje mariny hłowny zamołwity za natwar podnurjakoweje floty. Wot januara 1943 bě hłowny rozkazowar namórnistwa a bu wot Hitlera dnja 29. apryla 1945 w swojim testamenće jako naslědnik pomjenowany. 7. meje podpisa kapitulaciju němskeho mócnarstwa a bu 23. meje zajaty.

Dönitz bě jedyn ze 24 wobskorženych w Nürnbergskim procesu přećiwo wójnskim złóstnikam a bu zasudźeny k 10 lětam jastwa.




#Article 903: Čerwjeny munčik (132 words)


Čerwjeny munčik (Odontites vulgaris, Syn.: Euphrasia odontites L., E. serotina Lam., Odontites serotina (Lam.) Dum., O. rubra) je rostlina ze swójby hubinkowych rostlinow (Orobanchaceae).

Po někotrych žórłach so je trudownikowych rostlinow  (Scrophulariaceae) přirjaduje. 

Čerwjeny munčik je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač do 45 cm. Rostlina často je čerwjenobrunje přebězana a kosmata. 

Łopjena su lancetojte, zwjetša zubate a krótko kosmate. 

Kćěje wot meje hač do oktobra. Lisćate kłóski njesu róžojte abo mjasočerwjene kćenja, kotrež docpěwaja dołhosć wot 8 hač do 12 mm. Hornja hubka je helmojta, delnja hubka ma ćmowe blečki.

Połpřižiwnik pušća jeho kornjenje do korjenjow trawiznow a wodu a wutki wućehnje. 

Rostlina přećiwo zubybolenjam njepomha, ale jeho mjeno so na zubaty keluch poćahuje.

Rosće na pućnych kromach, lěsowych kromach a pastwach.  Preferuje čerwste, ćežke pódy a znjese sól.  




#Article 904: Žołty munčik (117 words)


Žołty munčik (Odontites luteus) je rostlina ze swójby trudownikowych rostlinow (Orobanchaceae). 

Po někotrych žórłach je swójbje trudownikowych rostlinow (Scrophulariaceae) přirjaduje.

Žołty munčik je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 15 hač do 50 cm. Rostlina je kosmata.

Stołpik njese horjeka sylnje wotstejace, dołhe bóčne hałužki. 

Łopjena su deleka přećiwostejne, horjeka schódne a nimale cyłokromowe.

Kćěje wot julija hač do oktobra. Lisćata, husta kłóska wobsahuje złotožołte kćenja, kotrež docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 8 mm. Hornja hubka je płonje helmojta. Delnja hubka ma dwaj wottykanej bóčnej kónčkaj. Póžěradło steji šěroko wotewrjene. 

Rostlina je kaž čerwjeny munčik połpřižiwnik.

Rosće na suchich trawnikach, słónčnych zwisach, nawěwach a kromach chójnowych lěsow. Preferuje suche, bazite, zwjetša wapnite pódy na ćopłych stejnišćach.




#Article 905: Blědy naporst (145 words)


 Blědy naporst (Digitalis grandiflora) je rostlina ze swójby putnikowych rostlinow (Plantaginaceae).

Po někotrych žórło so swójbje trudownikowych rostlinow (Scrophulariaceae) přirjaduje. 

Blědy naporst je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 60 hač 120 cm.

Stołpik je horjeka kudźerjawje kosmaty.

Ćmowozelene łopjena su přećiwostejne a lancetojte a njesu na delnim boku proste kosmy. Wone maja nadpadne žiłki.

Kćěje wot junija hač awgusta. Wisace, zwónčkojte, swětłožołte kćenja docpěwaja dołhosć wot 3 hač 4,5 cm a steji w dołhich kićach. Wone nimaja kosmy a su znuřka swětłobrunje syćojće blakate. Króna je zwónčkojta-brjuchata a docpěwa dołhosć wot 3 hač 4 cm.

Kćenja čmjeły přiwabjuja, kotrež hłuboko do kćenjow nutř lězu a tam nektar cycaja. 

Rosće na hórskich łukach, lěsnych swětlinach, lěsnych zahonach a kamjentnych nasypach. Preferuje čerstwe pódy w słóncu abo w połsćinje.

Rostlina je w srjedźnej Europje, južnje hač do južnych Alpow, w sewjernej Grjekskej a w Kawkazu rozšěrjena.




#Article 906: Běłojty rozraz (106 words)


Běłojty rozraz (Veronica serpyllifolia) je rostlina ze swójby   putnikowych rostlinow (Plantaginaceae). 

W někotrych žórłach je swójbje trudownikowych rostlinow  (Scrophulariaceae) přirjadowany. 

Běłojty rozraz je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 5 hač 25 cm. Rostlina je naha abo horjeka słabje žałzokosmata. 

Łopjena su přećiwostejne, krótko stołpikate abo sedźace a jejkojte-kulowate, cyłokromne abo karbowane.

Kćěje wot meje hač septembra. Stołpikate, ćěmnje žiłkowane, běłe abo swětłomódre kćenja steja po jednu w rozporach hornich, kulojtych łopjenow, docpěwaja wulkosć wot 5 hač 6 mm su šěroko likojte abo kolesojće rozšěrjene.  

Rosće na łukach, pastwach, wobkopankowych rolach, w zahrodach, na parkowych trawnikach a pućach. Preferuje włóžnych pódy.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 907: Blušćowy rozraz (132 words)


Blušćowy rozraz (Veronica hederifolia) je rostlina ze swójby putnikowych rostlinow (Plantaginaceae). Dalše serbske ludowe mjeno je ćahawka.

W někotrych žórła je swójbje trudownikowych rostlinow (Scrophulariaceae) přirjadowany.

Blušćowy rozraz je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 8 hač 30 cm.

Stołpik je ležacy abo postupacy.

Łopjena su zwjetša třilapate ze šěrokimi kónčnymi lapami, rědko pjec- hač sydomlapate, rozpjeršeny kosmate a dołho stołpikate.

Kćěje wot měrca hač meje. Ćěmno žiłkate, jasnomódre, dołho stołpikate kćenja steja po jednu w rozporach 3-7-lapatych łopjenow a docpěwaja wulkosć wot 6 mm. Maja štyri rozdźělne krónowe kónčki. Keluškowe kónčki su šěroko-wutrobojte a dołho mikawčkate. 

Płód je jěrchenkojty-kulowaty.

Rosće w zahrodach, na rolach, železniskich arealach, winicach, šćerknišćach, pućowach kromach a w žiwych płotach. Preferuje čerstwe, wutkate, čumpate pódy we słóncu abo w połsćinje.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Article 908: Dobry rozraz (107 words)


Dobry rozraz (Veronica officinalis) je rostlina ze swójby putnikowych rostlinow (Plantaginaceae). Dalše serbske ludowe mjeno je dźewjećer.

W někotrych žórłach je swójbje trudownikowych rostlinow  (Scrophulariaceae) přirjaduje.

Dobry rozraz je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 5 hač 20 cm. Rostlina je tróšku módrozelena.

Łažace, korjenjace, wotestejo kosmate stołpiki njesu huste, zrunane kiće.

Łopjena su kosmate, jejkojte, krótko stołpikate a tupje karbowane.

Kćěje wot junija hač awgusta. Kćenja docpěwaja wulkosć wot 6 hač 7 mm a su blědźe lila.

Płód je třiróžkaty abo wutrobojty, płony a žałzokosmaty.

Rosće na suchich trawnikach, holach, w lěsach a na lěsnych a pućnych kromach. Preferuje w prawej měrje małowutkate a kisałe pódy.




#Article 909: Łučny rozraz (153 words)


Łučny rozraz (Veronica chamaedrys) je rostlina ze swójby putnikowych rostlinow (Plantaginaceae). Dalše serbske ludowe mjeno je rězačk.

Po někotrych žórłach so swójbje trudownikowych rostlinow  (Scrophulariaceae) přirjaduje. 

Łučny rozraz je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač 40 cm.

Jeho stołpik njese kosmy w dwěmaj rjadomaj.

Łopjena su přećiwostejne, krótko stołpikate abo sedźace, jejkojte, hrubje zubate, rozpjeršenje kosmate hač nimale nahe a docpěwaja dołhosć wot 3,5 cm.

Kćěje wot meje hač julija. Azurmódre kćenja docpěwaja wulkosć wot 10 hač 14 mm a steja po wjacorych w čumpatych kićach. Wone njesu štyri njejenake krónowe kónčki. Jich póžěrk je běły a njesu ćmowe žiłki. Keluch je štyridźělny. 

Płodowa kapsla je třiróžkata abo wutrobojta a kosmata. Wona docpěwa šěrokosć wot 4 hač 5 mm.

Rosće w žiwych płotach, na kerčinowych a pućowych kromach, łukach, a w swětłych, suchich lěsach. Preferuje čerstwe hač skerje suche, humozne pódy w słóncu abo w połsćinje.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 910: Rakuski rozraz (101 words)


Rakuski rozraz (Veronica austriaca) je rostlina ze swójby putnikowych rostlinow (Plantaginaceae).

Po někotrych žórłach so swójbje trudownikowych rostlinow (Scrophulariaceae) přirjaduje. 

Rakuski rozraz je zrunana rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač 50 cm. Rostlina je zymokruta.

Stołpik je kosmaty, dołhi a šwižny.

Łopjena su lancetojte, zubate hač cyłokromne.

Kćěje wot meje hač junija. Talerjojte kćenja steja w přećiwostejnych, wjelekćenjowych, dołho stołpikatych kićach. Keluch ma pjeć kónčkow. Króna je ćmowomódra a docpěwa šěrokosć wot 11 hač 15 mm. Jich łopješka móže šěroko-owalne abo wuske być.

Rosće na wapnitych suchich trawnikach, kamjentnych zwisach a nawěwach.

Rostlina je w srjedźnej a wuchodnej Europje rozšěrjena.




#Article 911: Šěroki rozraz (157 words)


Šěroki rozraz (Veronica teucrium) je rostlina ze swójby putnikowych rostlinow (Plantaginaceae).

Po někotrych žórłach so swójbje trudownikowych rostlinow  (Scrophulariaceae) přirjaduje. 

Šěroki rozraz je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 20 hač 80 cm (15-60 cm). Rostlina je zmoršćenje  kosmata.

Stołpik je stupacy hač zrunany a kołowokoło kosmaty.

Łopjena su jejkojte, hrubje zubata, sedźace a na spódku skulojćene. Wone sedźa ze šěrokim spódkom.

Kćěje wot meje hač julija. Kćenja docpěwaja wulkosć wot 10 hač 17 mm, njesu štyri kónčki a steja po wjacorych w dołho stołpikatych, hustych, přećiwostejnych kićach na łopjenowych rozporach. Wone su škličkojte, módre hač ćmowomódre, rědko swětłomódre, při čimž znajmjeńša horni kónčk króny njesu bóle ćmowe žiłki. Keluch je pjećłopjenowy. Króna docpěwa šěrokosć wot 10 hč 13 mm. 

Rosće na kerčinowych a pućowych kromach, połsuchich trawnikach, w swětłych dubowych a chójnowych lěsach. Preferuje skerje suche pódy na słónčnych, ćopłych stejnišćach.

Rostlina je předewšěm w srjedźnej Europe, južnje hač srjedźneje Španiskeje, Makedonskeje, wuchodnje hač Kawkaza, rozšěrjena.




#Article 912: Ćeńki rozraz (147 words)


Ćeńki rozraz (Veronica filiformis) je rostlina ze swójby putnikowych rostlinow (Plantaginaceae).

W někotrych žórłach je swójbje trudownikowych rostlinow (Scrophulariaceae) přirjadowany. 

Ćeńki rozraz je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 5 hač 30 cm.

Stołpik je ležacy a so při kontakće na pódu wokorjenjuje. 

Łopjena docpěwaja dołhosć wot 0,5 hač 1 cm a su kulojte a sćeńka zubate.

Kćěje wot měrca hač junija. Šěrokolikojte abo kolesojte, jasnomódre, ćěmno žiłkate, w póžěrku běłe kćenja steja na dołhich, jara ćeńkich stołpikach a docpěwaja wulkosć wot 8 hač 13 mm a maja rozdźělne krónowe kónčki. Kćenjowe stołpiki su 2-4 króč dlěše hač nošne łopješka. 

Płodowa kapsla docpěwa šěrokosć wot 4 hač 6 mm a ma 3-4 mm dołhe pěstki.

Rosće na łukach, pastwach, zahrodowych trawnikach a parkowych trawnikach. Preferuje zwjetša wapnite pódy na ćoplišich stejnišćach.

Pochadźa originalnje z Kawkaza a je jako wozdobna rostlina k nam přišoł. Dźensa je swětodaloko rozšěrjena.




#Article 913: Kłóskaty rozraz (137 words)


 Kłóskaty rozraz (Veronica spicata) je rostlina ze swójby putnikowych rostlinow (Plantaginaceae). Rostlina je po někotrych žórłach jako Pseudolysimachion spicatum mjenowana.

Po někotrych žórłach je swójbje trudownikowych rostlinow (Scrophulariaceae) přirjadowany. 

Kłóskaty rozraz je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač 30 (60) cm a šěrokosć wot hač do 1 m. Rostlina je jara zmjerzkokruta.

Zrunane stołpiki su kosmate a rozhałuzowane.

Łopjena su přećiwostejne, nimale sedźace, jejkojte-dołhojte, zwjetša tupje zubate, prědku cyłokromne, srjedźnozelene.

Kćěje wot junija hač awgusta. Kćenja su krótko stołpikate a steja w dołhich, kłóskojtej kići na kóncu stołpika. Módra, likojta, słabje dwuhubkowa króna je štyridźělna a docpěwa šěrokosć wot 8 hač 12 mm. Keluch je štyridźělny a žałzokosmaty. Próškowe łopješka su čerwjenowioletne.

Rosće na skalnych hłójčkach, słónčnych suchich trawnikach a nawěwach.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje, sewjernje hač do Jendźelskeje a Šwedskeje rozšěrjena.




#Article 914: Prosty swětlik (118 words)


Prosty swětlik (Euphrasia stricta) je rostlina ze swójby hubinkowych rostlinow (Orobanchaceae).

W někotrych žórłach so swójbje trudownikowych rostlinow (Scrophulariaceae) zarjaduje. 

Prosty swětlik je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 5 hač do 30 cm.

Stołpiki su sylnje rozhałuzowane a často čerwjene přeběžane a krótko kosmate.

Łopjena su nahe a na hornim boku tróšku błyšćace. Kóždy bok njese 3-7 do kochtow skónčacych zubkow.

Kćěje wot julija hač do septembra. Kćenja su jasnje čerwjenowioletne abo rědko běłe, steja w hornich łopjenowych rozporach a docpěwaja dołhosć wot 7 hač do 10 mm. Płona delnja hubka njesu žołty blečk a wioletne žiłki. 

Rosće na suchich trawnikach, połsuchich trawnikach, zemskich natorhach, pućowych a nadróžnych skłoninach. Preferuje wapnite abo małowapnite, často pěskowe hlinjane pódy.




#Article 915: Wšědny swětlik (238 words)


Wšědny swětlik (Euphrasia officinalis, Euphrasia rostkoviana, E. officinalis subsp. rostokoviana) je rostlina ze swójby hubinkowych rostlinow (Orobanchaceae).

W někotrych žórłach so swójbje trudownikowych rostlinow  (Scrophulariaceae) zarjaduje. 

Wědomostne rozdźělenje roda swětlik  je hišće diskutowane. Zdźěla bu Euphrasia rostkoviana z dalšimi podobnymi rostlinami k Euphrasia officinalis zjata a potom jako poddružina Euphrasia officinalis subsp. rostkoviana wobjednawana.

Wšědny swětlik je jednolětna zelišćowa rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 2 hač 45 cm. 

Stołpik je sylnje rozhałuzkowany.

Łopjena su snadny jedyn centimeter dołhe, přez křiž přećiwostejne, njestołpikate, jejoformowje-dołhojte a karbikowje zubate.

Čas kćěwa je wot meje hač oktobra. Kćenja su běłe, často fijałkojće žiłkowe  a maja na delnich kćenjowych łopjenach žołty blečk. Kaž cyły kwětnistwo su husto žałzokosmate. Delnja hubka je třikónčkowa a płona. 

Jako stejnišćo čerstwe (suche) łuki  a pasenski trawnik hač do wysokostnych połoženjow  wot 2300 m NN preferuje.

Rozšěrjenske ćežišćo je w srjedźnej, zapadnej a južnej Europje. W Awstriskej je tuta družina často we wšěch zwjazkowych krajach nadeńć.

Wšědny swětlik bu w ludowej medicinje za lěkowanje wóčnych chorosćow nałožowany. W 14. lětstotku wěnowa Arnoldus Villanovanus swětlikej cyłu knihu. Villanovanus bě samo wot toho přeswědčeny, zo by tuta rostlina slepym zamóžnosć widźenja wróćo dać móhła. Nicholas Culpeper žortowaše, zo by dokładne přepytowanje tuteje rostliny brylerjow bjezdźěłne činiło. Předewšěm při zahorjenjach wokoło wočow, kaž tež při wóčnych bolenjach a regionalnje při žołdkowych bolenjach bu swětlik wužiwany.

W rostlinskej lěkowanju  so dźensa hišće wužije. Firma Weleda na př. krjepkowu infuziju z rostliny zhotowja.




#Article 916: Wšědna šupica (158 words)


Wšědna šupica (Lathraea squamaria) je rostlina ze swójby hubinkowych rostlinow (Orobanchaceae).

W někotrych žórłach rostlina je swójbje trudownikowych rostlinow  (łaćonsce Scrophulariaceae) přirjadowana. 

Wšědna šupica je blěde abo róžojte trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač 30 cm.

Ricom ma mjasne delnje łopješka.

Łopjena su šupiznojte a čerwjenkojte. 

Kćěje wot měrca hač meje. Kćenja steja w kići a docpěwaja dołhosć wot 1,5 hač 2 cm, su jasnoróžojte, druhdy jasnowioletne. Keluch je žałzojće kosmaty, štyristołpowy a ma formu zwónčka. Předžónske kćenja so wot wětra abo insektow (čmjeły) wopróšuja, mjeztym zo podzemske kćenja su kleistogamne. T.r., wone zawrjene wostanu a so sam wopróšuja.

Płody so wot wětra, wody abo mrowjow rozšěrjuja.

Rostlina ze cycacymi korjenjemi korjenje wutrajnych rostlinow, předewšěm wot wólše (Alnus), lěski (Corylus), hraba (Carpinus), buka (Fagus) a topoła (Populus), natykuje. Tuž je połny parazit (holoparazit).

Rosće w łučinowych a wudolinowych lěsach. Preferuje wot wody přesakowane, wutkate, hłubokosahace pódy. 

Rostlina je w nimale cyłej Europje a zapadnej Aziji rozšěrjena.




#Article 917: Sučkaty trudownik (131 words)


Sučkaty trudownik (łaćonsce Scrophularia nodosa) je rostlina ze swójby trudownikowych rostlinow  (łaćonsce Scrophulariaceae). 

Sučkaty trudownik je wjacelětna zelišćowa rostlina, kotraž wysokosć mjez 50 a 100 centimetrami dosahuje. Jeho mjeno je sučkaty trudownik dla jeho sučkaće abo dulojće stołstnjneho korjenja dóstał.

Rostlina ma zrunany stołpik, kotryž so zwjetša hakle w kwětnistwje rozhałužkuje. Wón je znahła štyrihranity, we wyšce kwětnistwa tež ze sylnišo wutworjenymi hranami, njeje pak křidłaty.

Lisćowe łopjena su njerozdźělene abo w najlěpšim padźe na spódku z jednym abo dwěmaj małkimaj pódlanskimaj lapomaj. Jich kroma je dwójce rězana.

Rosće na w prawej měrje wutkatych, włóžnych městnach w lěsach, na lěsnach kromach, w kerčinach abo na rěčnych brjohach.

Sučkaty trudownik w Europje a w zapadnej Aziji hač do Kawkaza a zapadneje Sibirskeje wustupuje. Do wuchodneje sewjerneje Ameriki bu zanjeseny.

(z němskeje wikipedije)




#Article 918: Wšědna tučnokorjenjawka (124 words)


 Wšědna tučnokorjenjawka (Dioscorea communis, syn.: Tamus communis L.) je rostlina ze swójby tučnokorjenjawkowych rostlinow (Dioscoreaceae). 

Wšědna tučnokorjenjawkaje trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 150 hač 300 cm. Je wijaca rostlina.

Łopjena su wutrobojte, přećiwostejne, dołho stołpikate a błyšćace. Jich nerwy su wobłukate wot dypka na bazy. Wone docpěja dołhosć wot 20 cm.

Kćěje wot meje hač junija. Muske a žónske kćenja steja na rozdźělnych rostlinach, su nažołć zelene a docpěja wulkosć wot 3 hač 6 cm.

Płody su něhdźe 1 cm wulke, čerwjene, błyšćace, jědojte jahody, kotrež docpěja šěrokosć wot 12 mm.

Rosće w žiwych płotach, kerčinach a na lěsnych kromach. Ma radšo čerstwe, wapnite, wutkate pódy w regionach z miłej klimu.

Rostlina je předewšěm w zapadnej a južnej Europje a južnej Němskej rozšěrjena.




#Article 919: Třěšny rozkólnik (123 words)


 Třěšny rozkólnik (Sempervivum tectorum) je rostlina ze swójby tučnołopjenakowych rostlinow (Crassulaceae). 

Třěšny rozkólnik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač 50 cm. Rostlina wutwori 3-12 cm šěroke rozety, mjeztym zo hłowna rozeta wotemrěwa po płodźenju.

Stołpik je sylnje łopjenaty.

Łopjena su mjasne, na wótro kónčkojte, módrozelene a předku zwjetša čerwjene. Wone su na płoninach nahe, ale su na kromje kosmičkate.

Kćěje wot julija hač septembra. Kćenja su swětłočerwjene a docpěwaja wulkosć wot 2 hač 3 cm a maja 12 (10) hač 16, zwjetša 13 keluškowych a krónowych łopješkow. Kwětnistwo wobsteji z wjacorych promjenjow.

Rosće často jako pyšna rostlina na murjach a třěchach. Preferuje zwjetša małowapnite, ćopłe a suche kamjentne pódy na słónčnych stejnišćach.

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 920: Prawa twjerdźenka (110 words)


Prawa twjerdźenka (Verbena officinalis) je rostlina ze swójby twjerdźenkowych rostlinow (Verbenaceae). 

Prawa twjerdźenka je jednolětna rostlina abo trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač 100 cm.

Stołpik je štyrihranity, prosto zrunany a wotstejacy rozhałuzowany. 

Łopjena su zubate hač našćěpane a přećiwostejne. 

Kćěje wot julija hač septembra. Blědolila kćenja maja wusku, zhibnjenu rołku, njejasnje dwuhubkowu wobkromu, steja w jara dołhich, šwižnych, čumpatych kłosach a docpěwaja dołhosć wot 3 hač 5 mm. Krónowe kónčki su tróšku rozdźělnje dołhe.

Rosće na drjebiznowych městnach, pućowych kromach, murjach, hrjebjach a mylenych pastwach. Preferuje w prawej měrje suche hač włóžne pódy. 

Rostlina je w Europje rozšěrjena.

Prjedy so rostlina při železowym předźěłanju do škrěwa daše.




#Article 921: Japanska kryptomerija (171 words)


Japanska kryptomerija (Cryptomeria japonica) je rostlina z podswójby (Taxodioideae) znutřka swójby cypresowych rostlinow (Cupressaceae). Wona je jenička družina w rodźe (Cryptomeria).

Po staršich žórłach so do swójskeje swójby ćisowcowych rostlinow (Taxodiaceae) přirjaduje.

Japanska kryptomerija je štom, kotryž docpěje wysokosć wot 6 hač do 20 m. Stare štomy w Japanskej móžeja wysokosć wot hač do 45 m měć. Kehelojta króna je wuska. Tołsta skora je bruna a njese zrunane, padorune brózdy. Wurosćene štomy su dołhe, kónčkojte a kehelojte. Japanska sorta ma tołše hałuzy hač chinska (C. japonica var. sinensis).

Jehły su dosrjedźa serpikojće křiwjene a docpěja dołhosć wot 6 hač 20 mm. Wone steja w pjeć šrubikowych rjadach podłu hałuzow.

Kćěje wot februara hač do měrca. Rostlina je jednodomna. Kćenja njenapadne. Kulowate hable docpěja přeměr wot něhdźe 2 cm.

Rosće jenož w regionach z miłych zymami. Ma radšo hłubokosahace, włóžne a małowapnite pódy.

Štom je w Japanskej rozšěrjena.

Štom so w Europje w parkach plahuje, wjetše formy tež w zahrodach.

Eksistuje něhdźe 50 kulturowych formow. Wone su zwjetša mjeńše hač pochadna forma.




#Article 922: Chinski pražerowc (216 words)


Chinski pražerowc (Metasequoia glyptostroboides) je rostlina ze swójby cypresowych rostlinow (Cupressaceae). Wona je jenička recentna družina w rodźe (Metasequoia), kotraž bu w namjeznym regionje prowincow Szechuan a Hupeh w lěću 1941 namakana. Ale hižo w lěću 1940 buchu zbytki z terciera namakane.

Po někotrych žórłach so do swójby ćisowcowych rostlinow (Taxodiaceae) přirjaduje.

Chinski pražerowc je w lěću zeleny, spěšnje rosćacy štom, kotryž docpěje wysokosć wot 20 hač do 35 (60) m. Króna je prawidłownje kehelojta a čumpata. Wón je přećiwo mrózej kruty. Zdónk je tołsty. Skora je na spočatku ćmowobruna, pozdźišo šěra.

Płone jehły su jasnozelene, kónčkojte, mjechke a steja w dwěmaj rjadomaj na přećiwostejnych krótkich wurostkach. Wone docpěja dołhosć wot 1 hač do 3 cm. Nazymske barbjenje je złote abo zerzawe. Jehły z krótkimi wurostkami w nazymje wotpadnu.

Kćěje w meji. Rostlina je jednodomna. Muske kćenja steja w hač do 10 cm dołhich pakićach, mjeztym zo žónske kćenja su njenapadne. Wisace hable su kulowate hač jejkojte a docpěja dołhosć wot něhdźe 2 (2,5) cm. Wone wobsteja z jenož małko, jara šěrokich šupiznow. Zrałe hable su ćmowobrune. Wone wot nowembra hač do decembra dozrawja.

Ma radšo słónčne stejnišća a hłubokosahace, wutkate pódy. Nimo toho potrjebuje wunošne dešćiki za čas lětnich měsacow.

Štom je w Chinskej domjacy.

Rostlina so w Europje jako parkowy abo zahrodowy štom plahuje.




#Article 923: Wšědna sćinowa jědla (286 words)


Wšědna sćinowa jědla (Sciadopitys verticillata) je rostlina ze swójby (Sciadopityaceae). Wona je jenička družina roda (Sciadopitys).

Po někotrych žórłach so do swójskeje swójby ćisowcowych rostlinow (Taxodiaceae) přirjaduje. 

Wšědna sćinowa jědla je pomału rosćacy, zrunany štom, kotryž docpěje wysokosć wot 10 hač do 15 m. Króna je wuska a kehelojta. Skora je zwjetša načerwjeń bruna. Hałuzy su krótke a ćeńke a w delnim wobłuku dele wisaja.

Łopjena dołhich wurostkow su małke. Dwójne jehły su ćmowozelene a płone a rostu w rozporach krótkich wurostkow. Wone docpěja dołhosć wot 5 hač do 15 cm a su po 20 hač po 40 w mutličkach wokoło wurostkow rjadowane.

Kćěje w meji. Muske kwětnistwa su žołte a kulowate. Žónske kćenja su njenapadne.

Zrunane hable su jejko-dołhojte a docpěja dołhosć wot 6 hač do 10 cm. Jich šupizny su šěroke a šěroko-kulojte. Hable za čas 2 lětow dozrawja.

Rosće na słónčnych, w młodosći lochko zasćinjenych městnach. Ma radšo wutkate, hłubokosahace, čerstwe hač włóžne, bjezwapnite pódy.

Pochadźa z Japanskeje, hdźež docpěje wysokosć wot hač do 30 m.

Štom so při składnosći w parkach ale rědko w zahrodach plahuje.

Swójba Sciadopityaceae bu w lěće 1877 wot Christian Luerssen w Grundzüge der Botanik, Leipzig nastajena. Synonym za swójbu Sciadopityaceae je Taxodiaceae subfam. Sciadopityoideae Silba, wona bu tuž jako dźěl swójby Taxodiaceae hódnoćena. Steven J. Brunsfeld et al. pokazowaše w lěće 1994, zo je samostatna swójba .

Ród Sciadopitys bu w lěće 1842 wot Philipp Franz von Siebold a Joseph Gerhard Zuccarini w Flora Japonica, 2: 1 nastajeny. 
Prěni wopis tuteje družiny činješe hižo w lěće 1784 jako Taxus verticillata Carl Peter Thunberg w Johan Andreas Murray: Systema Vegetabilium, 14. nakład, S. 895. Dalši synonym za Sciadopitys verticillata (Thunb.) Siebold  Zucc. je Podocarpus verticillatus(Thunb.) Wall. ex Steud..




#Article 924: Wšědny ćisowc (225 words)


Wšědny ćisowc (Taxodium distichum) je rostlina z podswójby (Taxodioideae) znutřka cypresowych rostlinow (Cupressaceae). Dalše serbske mjeno je bahnowa cypresa.

Po staršich žórłach so do swójskeje swójby ćisowcowych rostlinow (Taxodiaceae) přirjaduje.

Wšědny ćisowc je w lěću zeleny, spěšnje rosćacy štom, kotryž docpěje wysokosć wot 20 hač do 35 (40) m. Króna je prawidłowna a na spočatku kehelojta, pozdźišo šěrše a bóle wotewrjena. Zdónk je deleka šěroki a so skoku pomjeńšuje. Načerwjeń bruna skora je hłuboko brózdźena a nitkojta.

Korjenje wutworja tučne kolena, jeli štom steji we wodźe. Wone najskerje słuža k přewětrjenju korjenjow.

Płone, jasnozelene jehły su linealiske, kónčkojte a docpěja dołhosć wot 8 hač do 15 mm (2 cm). Na krótkich wurostkach steja dwulinkowje wjerškate, mjeztym zo na dołhich wurostkach steja po jednym. Jehły z krótkimi wurostkami w nazymje po čerwjenojtym barbjenju wotpadnu.

Kćěje wot měrca hač do apryla. Štom je jednodomna. Muske kćenja su žołtojte abo purpurowe a wisaja w 5 hač 12 cm dołhich dwójnych kićach. Žónske kćenja su móličke, zelene a njenapadne. Kulowate hable docpěja wulkosć wot 2 hač do 3 cm. Při zrałosći za čas oktobra hač decembra su brune.

Rosće na bahnojtych brjohowych a přepławjenskich kónčinach blisko rěkow.

Štom je w juhowuchodnej sewjernej Americe, wot Floridy hač do Delaware, na zapad hač do Misisipijowych stronach a wuchodneho Texasa  domjacy.

W Europje jako pyšnu drjewiznu w parkach pódla hatnych brjohach plahuje.




#Article 925: Hoberski žerowc (448 words)


Hoberski žerowc (Sequoiadendron giganteum) je štom ze swójby cypresowych rostlinow (Cupressaceae). Dalše serbske mjeno je mamutowy štom.

Po někotrych žórłach so do swójby ćisowcowych rostlinow (Taxodiaceae) přirjaduje.

Botaniske mjeno roda bazuje na mjenje Indiana Se-quo-Yah (rodź. 1770, zemr. 1843), kotryž wuwiwaše prěni indianski alfabet.

Hoberski žerowc je štom, kotryž docpěje wysokosć wot 30 hač do 50 m (wjace hač 80 m). Króna je kehelojta, ale w starobje je šěroko čumpata. Zdónk je tołsty a zrunany. Tołsta skora je čerwjenobruna hač šěrobruna, hubicojta-nitkojta, při čimž w podołhostnych smužkach njese hłuboke rozpukliny. Z tołstosću wot hač do 50 cm je dobry škit přećiwo lěsnemu wohnjej.

Štom ma najwjetši drjewowy wolumen wšěch štomowych družinow. Wón móže starobu wot něhdźe 3000 lět docpěć, hačrunjež w Sequioa-narodnym parku Kaliforniskeje pječa samo steji štom z starobu wot 3800 lět.

Šupiznojte jehły su ćmowozelene hač módrozelene, prědku kónčkojte a docpěja dołhosć wot něhdźe 5 mm a na hłownych wurostkach hač do 12 mm. Wone na hałuzach dele běžace rostu a su w třoch rjadach šrubikojće rjadowane. Wone při rozrybowanju po anisu wonjeja. 

Kćěje wot měrca hač do apryla (w meji). Rostlina je jednodomna. Kwětnistwa su njenapadne. Muske kćenja steja po jednym na kónčkach wurostkow. Žónske kćenja steja po jednym abo po dwěmaj.

Hable docpěja šěrokosć wot hač do 4 cm a dołhosć wot 6 cm. Zrałe hable su čerwjenobrune, jejkojte a docpěja dołhosć wot 5 hač do 8 cm. Jich šupizny njesu wurazny ćernjojty wurostk. Wone wot julija hač do awgusta dozrawja.

Rosće na włóžnych, wutkatych rozprochnjenskich pódach we wysokosćach wot 1500 hač do 2500 m. Ma radšo hłubokosahace, přesakliwe pódy na swobodnym, słónčnym městnje. Młode štomy potrjebuja wjele wody.

Štom je pacifiskich dźělach sewjerneje Ameriki domjaca, a to zapadne zwisy Sierra Newada w Kaliforniskej. Tam móže samo wysokosće wot hač do 100 m docpěć. Jeho zdónk móže přeměr wot hač do 8 m docpěć, na bazy samo wot hač do 12 m. Při tym móže starobu wot něhdźe 3000 lět docpěć.

Štom so w srjedźnej Europje při składnosći jako lěsny štom plahuje, hewak w parkach a arboretach.

Tuta družina bu w lěće 1853 pod mjenom (Basionym) Wellingtonia gigantea wot John Lindley  in The Gardeners' Chronicle  Agricultural Gazette, zwjazk 10, S. 823 najprjedy wopisana. John Theodore Buchholz nastaješe w lěće 1939 w American Journal of Botany, Volume 26, Issue7, S. 536 za tutu družinu ród Sequoiadendron. Dalše synonymy za Sequoiadendron giganteum (Lindl.) J.Buchholz su: Americus gigantea Anon. 1854, Sequoia gigantea Decne. 1854, Taxodium washingtonianum Winsl. 1855, Washingtonia californica Winsl. 1854 abo 1855, Sequoia wellingtonia Seem. 1855, Taxodium giganteum Kellog et Behr 1855, Americus giganteus Anon. 1858, Washingtonia americana Hort. A. ex Gord. 1862, Gigantabies wellingtonia J.Nels. 1866, Sequoia washingtoniana Sudw. 1897, Steinhauera gigantea Kuntze 1909. 




#Article 926: Přimórski žerowc (300 words)


Přimórski žerowc (Sequoia sempervirens) je rostlina ze swójby cypresowych rostlinow (Cupressaceae). Wona je jenička družina w rodźe (Sequoia).

Po někotrych žórłach so do swójby ćisowcowych rostlinow (Taxodiaceae) přirjaduje. 

Přimórski žerowc je přeco zeleny štom, kotryž docpěje wysokosć wot 20 hač do 30 m, druhdy wjace hač 100 m. Rostlina je jara dołho žiwa, při čimž móže starobu wot hač do 3500 lět docpěć. Kehelojta króna je šwižna. Zdónk je dołhi. Skora je ćmowobruna hač čerwjenobruna, hłuboko brózdźena a kaž hubica mjechka. Wona ma hłuboke, paralelne a wertikalne rozpukliny. Krótke wurostki často kaž promješki steja na dołhich wurostkach. Hałuzy steja w njeprawidłownych mutličkach.

Štom a předewšěm jeho skora wuchadźa wóń, kotraž je tej wot chójnoweho drjewa podobna. Wona je jedna z małko koniferow, kotrež z wotrězaneho pjenka znowa wubiwa.

Mjechke, kónčkojte jehły su wopłonjene, ćmowozelene hač namódreń zelene docpěja dołhosć wot 0,5 hač 2 (2,5) cm. Wone su njejenak dołhe a na dołhich wurostkach šrubikojće steja, ale na krótkich wurostkach dwulinkojće wjerškaće.

Kćěje wot februara hač do měrca. Rostlina je jednodomna. Kwětnistwa su njenapadne. Muske kćenja su žołte a steja po wjacorych na młodych wurostkowych kónčkach. Žónske kćenja zwjetša steja na staršich hałuzach.

Hable su jejkojte a docpěja dołhosć wot 2 hač do 2,5 (3) cm. Wone zruna steja abo přewisuja. Hable wot septembra hač do nowembra dozrawja. Při dozrawjenych hablach so šupizny rózno rozdźěraja.

Rosće jenož regionach z miłych zymach. Ma radšo wutkate, włóžne, hłuboke, přesakliwe pódy. Spěšnje rosćace młode štomy potrjebuja wjele wody.

Pochadźa ze sewjerneje Ameriki, při čimž tam jenož w mjezowanym arealu wot južneho Oregona hač do srjedźneje Kaliforniskeje dźiwje wustupuje.

Štom so w Europje w arboretach a parkach plahuje. Čerwjenobrune drjewo bu jako twarske drjewo a za zhotowjenje meblow wužiwane. Tohodla přirodne wustupowanja buchu dla pušćenja drjewa jara deciměrowane. Dźensa zbytkowe wustupowanja steja w přirodnych rezerwatach.




#Article 927: Rólna wijawka (118 words)


Rólna wijawka (Convolvulus arvensis) je rostlina ze swójby wijawkowych rostlinow (Convolvulaceae). Dalšej serbskej ludowej mjenje stej sedłač a sobołk.

Rólna wijawka je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 20 hač do 80 cm.

Stołpiki su ćeńke a deleka ležace, lězuce abo nalěwo wijace. 

Łopjena su wutrobojte hač šipojte a 3 hač 6 raz tak dołhe kaž šěroke. Wone docpěja dołhosć wot 3 hač do 4 cm.

Kćěje wot junija hač do septembra. Kćenja su likojte, běłe abo róžojte a docpěja dołhosć wot 1,5 hač do 2,5 cm. Wone sedźa na dołhich stołpikach w łopjenowych rozporach. 

Rosće na rolach, winicach, w zahrodach, na smjećowych městnach, pućnych kromach a pustych płoninach. Ma radšo małohumozne pódy.

Rostlina je w Europje rozšěrjena.




#Article 928: Hórski wjaz (125 words)


Hórski wjaz (Ulmus glabra; syn.: Ulmus scabra, Ulmus montana) je rostlina ze swójby wjazowych rostlinow  (Ulmaceae). 

Hórski wjaz je štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 30 m.

Skora je po dołhosću brózdźena. 

Łopjena su šěroko-lancetojty, hrube, wótro rězane, na spódku njesymetriske, horjeka sylnje hrube, na delnim boku kosmate, docpěwaja dołhosć wot 8 hač do 12 cm a maja na woběmaj bokomaj 12-20 bóčnych nerwow.

Kćěje wot měrca hač do apryla. Kćenja so před łopjenami jewja a su nimale sedźace. 

Płód docpěwa dołhosć wot 3 cm a njese křidleška. Symjo je w srjedźišću płoda.

Rosće we wudolinowych lěsach a chłódkojtych skłoninowych lěsach. Preferuje wot sakanja włóžne, wutkate a bazowe, často pohibowane, hlinjane a běłohlinowe pódy.

Rostlina w Europje rozšěrjena, w Alpach hač do wysokosćow wot 1400 m.




#Article 929: Pólny wjaz (127 words)


Pólny wjaz (Ulmus minor) je rostlina ze swójby wjazowych rostlinow  (Ulmaceae). 

Pólny wjaz je kerk abo štom, kotryž docpěje wysokosć wot 1 hač do 40 m.

Skora je połowana a šěrobruna.

Hałuzy maja často křidłojte lajsty.

Łopjena su hładke, wótro zubate, na spódku njesymetriske, horjeka nahe, błyšćace, dołhojte-jejkojte a ženje wjacekónčkowe, docpěja dołhosć wot 6 hač do 10 cm a maja na woběmaj bokomaj 8-12 bóčnych nerwow.

Kćěje wot měrca hač do apryla. Dwusplažne kćenja so před łopjenami jewja, su nimale sedźace a sedźa w kłubičkojty kwětnistwach. 

Jejkojty abo kulojty płód docpěje dołhosć wot 1,3 hač do 2 cm a njese křidleška. Symjo sedźa w płodźe blisko hornjeje kromy.

Rosće w łučinowych lěsach a kerčinach a słónčnych zwisowych lěsach. 

Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.




#Article 930: Wjerba (126 words)


Wjerba (Salix) je ród ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae).

Ród wobsahuje wjace hač 300 družinow, kotrež su w lěću zelene štomy, kerki abo połkerki. Rostliny su zymokrute.

Wuske łopjena zwjetša su jasnozelene a lancetojte.

Kćenja zwjetša napadne micki wutworja, kotrež so před abo z łopjenjemi jewja. Muske a žónske micki zwjetša na rozdźělnych štomach rostu.

Wone so móžeja přez wusyw, sadźenki abo wotnožki rozmnožować.

Wjele družinow prjedy buchu dla zhibujomnych hałuzow plahowane, zo by z tych koše zhotowjeć. 

Družiny předewšěm w zymnych a měrnych conach sewjerneje hemisfery.

Štomy a kerki, kotrež docpěwaja wysokosć wot wjace hač 4 metrow:

Małke družiny hač 4 metrow:

Wysokoalpiske družiny zelojta wjerba (Salix herbacea), syćojta wjerba (Salix reticulata) a mólička wjerba (Salix retusa) so pod zapřijećom „lodowcowa wjerba“ (němsce „Gletscher-Weiden“) zhromadźuja.




#Article 931: Alpska wjerba (136 words)


Alpska wjerba (Salix alpina) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae). 

Alpska wjerba je niski kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot rědko wjace hač 50 cm.

Krótko stołpikate łopjena su owalne hač lancetojte, hładkokromne a docpěwaja dołhosć wot 1 hač do 3 cm a šěrokosć wot hač do 1 cm. Na spočatku su kosmate, ale pozdźišo su nahe a na woběmaj bokomaj błyšćace zelene.

Kćěje wot junija hač do julija. Kćenja su dwudomnje rozdźělene. Micki so z łopjenami jewja. Muske micki docpěwaja dołhosć wot hač do 2 cm, při čimž próšniki su před wopróšenju čerwjene. Žónske micki docpěwaja dołhosć wot něhdźe 3 cm, při čimž płódniki su brunojće kosmate.

Rosće na suchich skalnych zwisach, na walankownišćach a alpinskich trawnikach, ale ma radšo wapnite pódy. 

Rostlina je we wuchodnych Alpach we wysokosćach wot hač do 2000 m rozšěrjena.




#Article 932: Babyduškojta wjerba (131 words)


Babyduškojta wjerba (Salix serpillifolia) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae). 

Babyduškojta wjerba je w lěću zeleny spalěrowy kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot jenož 5 hač do 10 cm. Zdónk lěze a so rozhałuzuje.

Měnjate łopjena su owalne abo eliptiske, prědku tupe abo tróšku zkromate, kožane, zwjetša nahe, na hornim boku błyšćace ćmowozelene a docpěwaja dołhosć wot hač do  cm a šěrokosć wot jenož 4 mm. Pódlanske łopješka faluja.

Kćěje wot junija hač do awgusta. Kćenja su dwudomnje rozdźělene a so po łopjenami jewja. Micki docpěwaja dołhosć wot něhdźe 5 mm. Muske micki su kulowate a wobsteji z maksimalnje 7 kćenjow. Žónske micki wobsteji z 3 hač 5 kćenjow. 

Rosće na bazowych, małohumusowych pódach.

Rostlina je jenož we wapnowych Alpach rozšěrjena, při čimž we wysokosćach wot hač do 3100 m wustupuje.




#Article 933: Běła wjerba (254 words)


Běła wjerba (Salix alba) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae). Wona je najwjetša a najčasćišo domjaca wjerba.

Běła wjerba je spěšnje rosćacy štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 6 hač do 30 m. Štom móže starobu wot hač do 300 lět docpěwać.

Króna je šěroka a wotewrjena, kotraž w starobje je zwjetša njeprawidłowna. 

Zdónk je tołsty (hač 2 m) a so blisko pódy rozdźěli. Skora je žołtojta ze ćmowymi korkowymi brodawkami, kotraž pozdźišo je šěrobruna a hłuboko rozpukana.

Zrunane hałuzy su žołtobrune hač čerwjenobrune a na kónčkach lochko přewisuja. Młode hałuzy su kosmate. Wurostki so napadnje slěbrojće błyšća a su zhibujomne.

Wuske, krótko stołpikate, lancetojte łopjena su jaskrawje zelene, na delnim boku židźane kosmate a docpěwaja dołhosć wot 8 cm (wot 5 hač do 12 cm, wot 6 hač do 10 cm) a šěrokosć wot hač do 2 cm. Na kromje su sćeńka zubate a žałzate. Młode łopjena su na woběmaj kromomaj židźane kosmate.

Kćěje wot apryla hač do meje. Kćenja su dwudomne a so z łopjenami jewja. Muske micki su žołtojte, zrunane abo zhibnjene postupuja a docpěwaja dołhosć wot 4 hač do 6 cm. Žónske micki su zelenojte, zrunane a dopcpěwaja dołhosć wot 3 hač do 5 cm. Nošne łopješko kćenjow je jednobarbne. Płódnik je nahi a nimale sedźacy.

Płody zrawja wot apryla.

Rosće na periodisce powodźanych, přez haćenje mokrych a wutkatych pódach rěčkow a rěčnych łučinach. Wustupuje w horach jenož niše wysokosćow wot 1000 m.

Rostlina je w Europje, sewjernej Africe a centralnej Azije rozšěrjena.

Zhibujomne hałuzy so za plećenje košow wužiwaja.




#Article 934: Salix pentandra (152 words)


Pjećmužna wjerba abo ławrjencowa wjerba (Salix pentandra) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae). 

Pjećmužna wjerba (Ławrjencowa wjerba) je kerk abo štom, kotryž docpěwa wysokosć wot hač do 12 (wot 3 hač do 15) m. Hałuzy su błyšćace, oliwozelene hač čerwjenobrune. Skora je šěra a podołhostnje rozpukana.

Łopjena su šěroko-lancetojte, dołho-kónčkojte, sćeńka rězane a docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 15 cm. Na hornim boku su ćmowozelene błyšćace, při čimž srjedźna žiłka je žołta. Młode łopjena lěpjaty sekret wudźěluja, kotryž aromatisce wonja.

Kćěje wot meje hač do junija. Micki so z łopjenami jewja. Žónske micki su čumpatokćenjowe. Nošne łopješka su jednobarbne žołtozelene. Próškowe łopješka zwjetša su pjeć. 

Rosće we łučinach a w žumpadłowych lěsach. 

Rostlina je w srjedźnej a sewjernej Europje a Aziji rozšěrjena. Při tym na juhu hač do Pyrenejow, sewjerneje Italskeje a balkanskeje połkupy wustupuje. W Aziji wustupuje w Turkowskej, w Kawkazu, w Sibirskej, w Kazachstanje, w Mongolskej a Chinskej.




#Article 935: Čerwjena wjerba (271 words)


Čerwjena wjerba (Salix purpurea) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae). Dalše serbske ludowe mjeno je čerwjeńca. Wona słuša k najčasćišim wjerbowym družinam w srjedźnej Europje.

Čerwjena wjerba w lěću zeleny kerk abo małki štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 0,5 m hač do 4,5 (6) m. Štom so sylnje a husto rozhałuzuje a ma njeprawidłowny róst.

Jako wulki kerk ma hustu krónu, mjeztym zo jako małki štom ma tołsty zdónk. 

Jeje nahe hałuzy su ćeńke a zhibujomne a na boku swětła předewšěm w zymje purpurčerwjene. Skora so błyšći a je při młodych hałuzach na boku swětła zwjetša purpurčerwjenje abo ćmowozelenje přeběžana.

Wuske, nahe łopjena su lancetojte, wótre, na hornim boku zelene, na delnim boku jasnišo šěrozelene a docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 10 (wot 4 hač do 12) cm. Horni bok je ćmowozeleny, mjeztym zo delni bok je módrozeleny. Najšěrše městno łopjenow je wyše srjedźišća.

Kćěje wot měrca hač do apryla. Kćenja su dwudomne a so před łopjenami jewja. Micki su wuske, docpěwaja dołhosć wot něhdźe 5 cm. Wone móžeja jasnje čerwjenowioletne być. Próšniki a pěstki su před puknjenju čerwjene. Nošne łopješka kćenjow su dwubarbne a husto kosmate. Płódniki je sedźace a pjelsćojće kosmate. Próskowe nitki su hač k próšnikam zrosćene, mjeztym zo su na spočatku purpurowe a při popróšowanju žołte.

Rosće podłu wodźiznow a we łučinowych drjewinach a na brjohach. Ma radšo mokre, zwjetša šćerkowe abo pěskowe pódy.

Rostlina je w Europje, w sewjernej Africe, w centralnej Aziji a w Japanskej rozšěrjena.

Hałuzy so za plećenje košow wužiwaja. Jeje skora so wot antiki za zhotowanje bolosćowych a zymničnych srědkow wužiwa, při čimž pak syntetiska acetylsalicylna kisalina je dźensa wažniša.




#Article 936: Drobna wjerba (278 words)


Drobna wjerba (Salix repens) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae). Dalše serbske ludowe mjeno je wjerbica.

Drobna wjerba je bohaće rozhałuzowany kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 30 hač do 100 cm.

Zdónk podzymsce lěze.

Hałuzy su postupowace hač zrunane, ćeńke a najprjedy slěbro-židźane kosmate, pozdźišo njeprawidłownje so wobnažuja.

Zymske pupki su brune hač čerwjenojte a kosmate.

Łopjena su jenož krótko stołpikate, a to něhdźe 3 mm. Łopjeńcy su lancetojte hač eliptiske, cyłokromne a docpěwaja dołhosć wot 5 cm a šěrokosć wot 2 cm, na woběmaj kóncomaj kónčkojte abo na spódku skulojćene. Wone su na hornim boku židźane kosmate, ale so wobnažuja, su šěrozelene hač zelene, su na delnim boku husto kosmate a židźane błyšćace. Pódlanske łopjena su wusko-lancetojte.

Kćěje wot apryla hač do meje. Rostlina je dwudomna. Micki so krótko před lisćom jewja. Zrunane muske micki docpěwaja dołhosć wot hač do 1,5 cm. Jich nošne łopješka maja žołty spódk a ćmowy kónčk. Próšniki su purpurowe, pozdźišo žołte. Žónske micki su stołpikate a docpěwaja dołhosć wot hač do 1 cm. Płódniki su dołho stołpikate a kosmate. Kćenja wobeju splahow wobsahuja 1 nektarij.

Rosće na łuhojtych łukach, na holanskich a płonych tymjenjach, na mokrych suchich trawnikach a na holach. Ma radšo změnowłóžne hač haćenskomokre, wapnite abo znajmjeńša na bazach bohate, humus-pochate pěskowe a hlinjane pódy. 

Rostlina je w Europje a zapadnej a centralnej Aziji rozšěrjena, při čimž wot Portugalskeje a sewjerneje Španiskeje, přez Francosku, britiske kupy a južnu Norwegsku hač do Finskeje, Baltikuma, Pólskeje a na wuchod hač do Urala, a na juh wot sewjernje Italskeje hač do Słowjenskeje wustupuje. Ale faluje w južnych regionach europskich južnych połkupow.

Eksistuja někotre poddružiny, kotrež po někotrych awtorach samo su samostatne družiny.




#Article 937: Lěwanćikowa wjerba (162 words)


Lěwanćikowa wjerba (Salix eleagnos, abo tež Salix elaeagnos pisane) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae). 

Lěwanćikowa wjerba je w lěću zeleny wulki kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot něhdźe 3 hač do 6 m. Rědko je štom.

Zdónk je tołsty a prawidłowny. Hałuzy su ćeńke a na hornim boku róžkate.

Jeje łopjena su krótko stołpikate, na delnim boku husto pjelsćojće kosmate. Łopjeńcy su wusko lancetojte, wótre abo linealne a docpěwaja dołhosć wot hač do 15 cm a šěrokosć wot hač do 2 cm. Zwjetša pódlanske łopješka faluja.

Kćěje wot apryla hač do meje. Zelenojće žołte kćenja su dwudomnje rozšěrjene a so krótko před abo z łopjenami jewja. Křiwjene micki docpěwaja dołhosć wot hač do 2,5 cm (muske) resp. wot 3 hač do 5 cm (žónske).

Rosće na alpiskich rěčkach, ale tež na hórskich holach. Ma radšo na chwilu suche pódy.

Rostlina je w Pyrenejach, w Alpach, w Karpatach, w Abrucach, na Balkanje, ale tež w regionje hornjeho Ryna hač do Karlsruha rozšěrjena.




#Article 938: Mandlowa wjerba (184 words)


Mandlowa wjerba (Salix triandra) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae). 

Mandlowa wjerba je w lěću zeleny, połkulowaty wulki kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 1 hač do 4 (6) m. Wona je husto rozhałuzowana.

Hałuzy su žołtozelene hač čerwjenobrune a lochko wotłamaja. Skora starych zdónkow so w platach pušći.

Stołpikate łopjena su dołhojće eliptiske, při čimž najšěrše městno je w srjedźišću. Wone su na kromje sćeńka zubate, na woběmaj bokomaj nahe a docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 10 cm a šěrokosć wot hač do 2 cm. Na hornim boku su błyšćace ćmowozelene, mjeztym zo w delnim boku namódreń zelene. Pódlanske łopješka su jěrchenkojte hač połwutrobojte. 

Kćěje wot apryla hač do meje. Kćenja su dwudomnje rozšěrjene a so z łopjenami jewja. Micki docpěwaja dołhosć wot 6 hač do 8 cm. Žónske micki su ćeńke. Płódniki su nahe. Jich stołpik je 1/4 hač 1/2 tak dołhe kaž płódnik. Muske kćenja wobsahuja tři próškowe łopješka. Nošne łopješka kćenjow su jednobarbne.

Rosće we łučinowych kerčinach a na rěčnych brjohach.

Rostlina je wot Europy hač do wuchodneje Azije rozšěrjena, při čimž wot płoniny hač do wysokich horow wustupuje.




#Article 939: Mólička wjerba (119 words)


Mólička wjerba (Salix retusa) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae). 

Mólička wjerba je w lěću zeleny spalěrowy kerk, kotryž wutwori trawniki a docpěwa wysokosć wot jenož 30 cm. Nadzemski zdónk lěze. Wurostki su nahe a oliwobrune. 

Krótko stołpikate łopjena docpěwaja dołhosć wot 8 hač do 20 mm a šěrokosć wot hač do 8 mm. Jich kónčk zwjetša je karbowany.

Jich nazymske barbjenje je złotožołte.

Kćěje wot junija hač do awgusta. Kćenja su dwudomnje rozdźělene. Micki docpěwaja dołhosć wot 1,5 hač do 2 cm.

Ma radšo wapnite kamjentne a drjebiznowe pódy, na kotrychž dołho sněh leži. Ale tež na čistej skale wustupuje.

Rostlina je w europskich wysokich horinach rozšěrjena, při čimž we wysokosćach wot hač do 3000 m wustupuje.




#Article 940: Pikotata wjerba (182 words)


Pikotata wjerba (Salix fragilis) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae). Dalše serbske mjena su pikoćiwa wjerba, knyskotata wjerba a pikiwjerba.

Pikotata wjerba je spěšnje rosćacy, w lěću zeleny štom abo wulki kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 4 hač do 15 m.

Šěroka króna je wotewrjena a sylnje rozhałuzowana. Hałuzy su nahe, so žołće abo brunje błyšća a so móžeja na bazy lochko wotłamać.

Zubate, nahe łopjena su lancetojte, dołho kónčkojte a adocpěwaja dołhosć wot 4 hač do 15 (18) cm a šěrokosć wot hač do 4 (6) cm. Jich horni bok je mutnje zeleny, mjeztym zo delni bok je jasnozeleny.

Jeje nazymske barbjenje je žołte.

Kćěje wot měrca hač do meje. Kćenja su dwudomne a so z łopjenami jewja. Muske micki su žołtojte, dołho stołpikate a docpěwaja dołhosć wot hač do 5 cm. Žónske micki su jara šwižne a docpěwaja dołhosć wot hač do 7 cm. 

Rosće w płoninach hač do srjedźnych horow. Ma radšo periodisce powodźene, šćerkowe, pěskowe a hlinjane pódy na rěčnych łučinach. Wona so tež wonka přirodneho rozšěrjenskeho teritorija plahuje.

Rostlina je w Europje a sewjerozapadnje Azije rozšěrjena.




#Article 941: Plěsnawa wjerba (135 words)


Plěsnawa wjerba (Salix daphnoides) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae). 

Plěsnawa wjerba je w lěću zeleny, spěšnje rosćacy wulki kerk abo małki štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 4 hač 6 (10) m. 

Wurostki su napadnje namódreń běle šědźiwinate, při čimž po wótrěću su čerwjenobrune. Hałuzy su žołtobrune hač čerwjene a často jara módrje šědźiwinate.

Dołho eliptiske łopjena su sćeńka zubate hač nimale cyłokromne a docpěwaja dołhosć wot 4 hač do 12 cm. Na hornim boku su błyšćace ćmowozelene, ale na delnim boku su módrozelene. Pódlanske łopješka su połwutrobojte.

Kćěje wot měrca hač do apryla. Kćenja su dwudomnje rozšěrjene a so před łopjenami jewja. Slěbrojte micki su sedźace a docpěwaja dołhosć wot hač do 5 cm.

Rosće na šćerknišćach alpinskich rěkow. 

Rostlina je w sewjernej Europje, ale tež w horach srjedźneje a juhowuchodneje Europy rozšěrjena. 




#Article 942: Syćojta wjerba (140 words)


Syćojta wjerba (Salix reticulata) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae). 

Syćojta wjerba je w lěću zeleny spalěrowy kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot jenož 5 hač do 15 (40) cm. Jeje zdónk su rozhałuzowane, wšudźe korjenja a lěze a hałuzy leža. Wurostki su tołste, oliwobrune a słabje kosmate.

Dołho stołpikate łopjena su kulojte hač šěroko-eliptiske, prědku tróšku zkromate, hrube, na hornim boku ćmowozelene a napadnje zmoršćene, na delnim boku šěrozelene a běłošěrje kosmate a docpěwaja dołhosć wot 2 hač do 5 cm.

Kćěje wot junija hač do awgusta. Kćenja su dwudomnje rozdźělene. Purpurowe micki su dołho stołpikate, wobsteji z małko kćenjow a docpěwaja dołhosć wot hač do 3 cm.  

Rosće we wysokich horinach wyše lěsneje hranicy we wysokosćach wot hač do 2800 m.

Rostlina je w Arktisy, w Skandinawiskej, w Alpach, Pyrenejach, w Jura, w Šotiskej a na Balkanje rozšěrjena.




#Article 943: Šěra wjerba (212 words)


Šěra wjerba (Salix cinerea) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae). 

Šěra wjerba je w lěću zeleny, husty kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 3 hač do 5 (6) m. Wona wotstejaca rozhałuzuje a je zwjetša połkulojće wopłonjena abo kupolojta.

Hałuzy je jara hrube. Młode hałuzy su šěropjelsćojte. Wurostki su hač do 2. lěta husto šěrpjelsćojte.

Łopjena steja na krótkich, mjechkokosmatych, žołtych stołpikach. Łopjeńcy su dołhojće owalne, sćeńka rězane a docpěwaja dołhosć wot 4 hač do 10 cm a šěrokosć wot hač do 4 cm. Prědku su kulojte. Na spočatku su sylnje šěropjelsćojte, ale so pozdźišo wobnažuja. Na hornim boku su šěrozelene, mjeztym zo na delnim boku su  módrojte. Pódlanske łopješka su jěrchenkojte.

Kćěje wot měrca hač do apryla. Kćenja su dwudomnje rozšěrjene a so před łopjenami jewja. Micki su podobne tym wšědneje wjerby (Salix caprea), mjeztym zo su sedźace a zrunane. Muske micki docpěwaja dołhosć wot hač do 5 cm. Žónske micki docpěwaja dołhosć wot hač do 9 cm. Próšniki su před rozkćěwom zwjetša oranžočerwjene. Płódniki su pjelscójte.

Rosće w hrjebjach a žórłowych bahnach, na włóžnych łukach a we wólšowych tonidłach. Ma radšo kisałe hač bazowe pódy.

Rostlina je w Europje, w prědnjej Aziji a sewjernej Africe rozšěrjena, při čimž w nižinje hač we wysokosćach wot něhdźe 700 m w horach wustupuje.




#Article 944: Witkowa wjerba (166 words)


Witkowa wjerba (Salix viminalis) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow  (Salicaceae). Dalše serbske ludowe mjeno je konopina.

Witkowa wjerba je w lěću zeleny małki štom abo wulki kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 4 hač do 10 m.

Zrunane hałuzy su jara zhibujomne a brunojće zelene. Na spočatku su šěrje pjelsćojće kosmate, ale pozdźišo su nahe. Wone su witkojte a šwižne.

Wuske łopjena su lancetojte, nimale cyłokromne, na hornim boku ćmowozelene, na delnim boku husto slěbrojće kosmate, na kromje žołmate a zakulene. Wone docpěwaja dołhosć wot hač do 12 (wot 8 hač do 15) cm.

Kćěje wot měrca hač do meje. Kćenja su dwudomnje rozšěrjene a so před łopjenami jewja. Micki su cylindriske a docpěwaja dołhosć wot něhdźe 3 cm. Nošne łopješka kćenja su dwubarbne. Płódnik je nimale sedźacy a kosmaty.

Rosće we łučinowych kerčinach a lěsach při stejacych a běžacych wodźiznach. Ma radšo běłohlinowe hač pěskowe, wutkate pódy.

Rostlina je wot Pyrenejow, přez cyłu srjedźnu Europu hač do Sibirskeje rozšěrjena.

Hałuzy so za plećenje košow wužiwaja.




#Article 945: Wšědna wjerba (235 words)


Wšědna wjerba (Salix caprea) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae). Dalšej serbskej ludowej mjenje stej bjelma a jiwa.

Wšědna wjerba je w lěću zeleny, husto rosćacy kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 3 m. Jako štom docpěwa  wysokosć hač do 9 (7, 10) m.

Króna je šěroka. Šěročorna skora je podołhostnje brózdźena. Čerwjenobrune, při žónskich rostlinach zwjetša zelene hałuzy na spočatku su jasnje kosmate, ale pozdźišo su nahe. Nimo toho su jara zhibujomne. Pupkowe šupizny su brune błyšćace a so zahe puknu.

Měnjate, stołpikate łopjena su (šěroko-)eliptiske hač wopak jejkojte, na spódku kulojte, prědku wótre, na kromje žołmate hač njeprawidłownje zubate. Na hornim boku su srjedźozelene, na delnim boku šěrje kosmate a docpěwaja dołhosć wot 5 (3) hač do 10 (wot 4 hač do 12) cm a šěrokosć wot hač do 6 cm. Pódlanske łopješka su małke.

Kćěje wot měrca hač apryla. Micki so w nalěću před łopjenami jewja. Při muskich rostlinach su wulke, owalne, njesu žołte próškowe łopješka a docpěwaja dołhosć wot hač do 3 (4,5) cm. Próšniki su žołte. Při žónskich rostlinach su židźane a slěbrošěre. Płódnik je kosmaty. Nošne łopješka su dwubarbne a njesu dołhe, běłe kosmy.

Rostliny su prěnje picowanske rostliny za pčołki za čas lěta.

Płody wot meje zrawja.

Rosće na lěsnych zahonach, na lěsnych kromach, w šćerkowych jamach, w skałach, łučinowych lěsach a na nasypach. Ma radšo włóžne pódy.

Rostlina je w Europje a zapadnej a sewjerowuchodnej Aziji rozšěrjena.




#Article 946: Wuškata wjerba (208 words)


Wuškata wjerba (Salix aurita) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae). Dalše serbske ludowe mjeno je rokot.

Wuškata wjerba je w lěću zeleny kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 1 hač 3 m.

Hałuzy su wotstejace a napadnje ćeńke. Wobnohi a pupki su nahe.

Łopjena su kulojće-jejkojte, zmoršćene, na kromje žołmičkate, zubate, na prědnjej połojcy najšěrše a docpěwaja dołhosć wot 2 hač 5 cm. Wone njesu na stołpiku wulke pódlanske łopješka, kotrež su jěrchenkojte. Łopjena su na woběmaj bokomaj kosmate. Jich kónčk je šwižny a k bokej wjerćany abo wróćo zhibnjeny. Jich stołpik docpěwa dołhosć wot 1 cm. 

Kćěje wot apryla hač meje. Kćenja su dwudomnje rozdźělene a so před łopjenami jewja. Micki su sedźace, slěbrojte hač žołtojte a docpěwaja dołhosć wot 2 (wot 0,5 hač do 3) cm. Nošne łopješka kćenjow su dwubarbne. Płódniki su pjelsćojće kosmate. Próšniki su žołte.

Rosće na brjohach, na kromach hrjebjow, na mokrych a włóžnych łukach, na niskich tymjenjach, na kromach tymjenjow a w žumpadłowych lěsach. Ma radšo włóžne, kisałe pódy.

Rostlina je w sewjernej a srjedźnej Europje a w zapadnje Aziji rozšěrjena, při čimž južnje hač do Pyrenejow a Apeninow wustupuje.

Družina často bastarduje z šěrej wjerbu (Salix cinerea), při čimž hybridy a wobnowjene křižowanki ze staršimi formami so njehodźa jednory póznawać.




#Article 947: Wočornjaca wjerba (113 words)


Wočornjaca wjerba (Salix myrsinifolia) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae). 

Wočornjaca wjerba docpěwa wysokosć wot 2 hač do 5 m. Hałuzy su brune hač brunočorne a mutne.

Łopjena su jejkojte, rězane, na hornim boku ćmowozelene a błyšćace, na delnim boku módrozelene, při kónčkomaj čisće zelene a docpěwaja dołhosć wot 3 hač do 8 cm. Pódlanske łopješka su wulke a jěrchenkojte.

Kćěje wot apryla hač do meje. Micki su jejkojte, so nimale runočasnje z łopjenami jewja a docpěwaja dołhosć wot 2 hač do 3 cm. Nošne łopješka su dwubarbne a cybate. Płódnik je nahi a stołpikaty.

Rosće we łučinowych lěsach, na rěčnych brjohach a na tymjenjach.

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.




#Total Article count: 946
#Total Word count: 199983